Pentagram 2009-6

Pe n t a g r a m

Lectorium Rosicrucianum

Hermes a Pymander Platónovo vyprávění o životě po smrti Hviezdny prach Čo znamená konať dobro Vodnár, lepšie ego a mystérijné planéty

2009

ČÍSLO

6

Vychází 6x ročně v těchto jazycích: holandsky, německy, anglicky, francouzsky, španělsky, česko-slovensky.

Bulharsky, finsky, řecky, italsky, polsky, portugalsky, rusky, švédsky a maďarsky vychází časopis 4x ročně.

Vydavatel: Rozekruis Pers Bakenessergracht 11-15 NL-2011 JS Haarlem Redakce: Pentagramm Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: pentagram.lr@planet.nl Administrace: • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Querlandweg 5 D-31848 Bad Münder I e-mail: badmuender@rosenkreuz.org • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Auf der Höhe 16 D-57612 Birnbach e-mail: gold@rosenkreuz.org • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Haarlemer Straße 19 D-75365 Calw e-mail: crhcalw@rosenkreuz.de • Lectorium Rosicrucianum CH-1824 Caux e-mail: caux@webmail.ch • Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum P.O.Box 68 SK-04801 Rožňava e-mail: lectoriumslovakia@stonline.sk • Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-140 00 Praha 4 e-mail: rosicrucianum@volny.cz Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno.lectorium@seznam.cz www.lectoriumrosicrucianum.org Přeloženo z AJ: Pentagram 3/2009 a z NJ: Pentagramm 1/2009

© Stichting Rozekruis Pers.

Evidenční číslo MK ČR E 18833

ČASOPIS MEZINÁRODNÍ ŠKOLY ZLATÉHO K ŘÍŽE S RŮŽÍ LECTORIUM ROSICRUCIANUM

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.

Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je-li uskutečněn v životě.

Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

Pentagram Hermetické rukopisy, které známe, se obvykle datují do prvních dvou století našeho letopočtu.

V současné době si však razí cestu poznatek, že se Corpus Hermeticum „třikrát velkého Thota“ neboli Herma zakládá na vědění, které je staré mnoho tisíc let. Stále více se ukazuje užaslým výzkumníkům starého Egypta jako jeden velký systém zasvěcení, kterým se spojily tisíce lidí s pravým životem.

V běhu staletí se ale egyptský náboženský systém stal tak povrchní, že pozbyl duchovní odkaz. Ale v menších „hermetických“ kruzích a skupinách byl udržován ústní tradicí. Ta byla dále předávána a nakonec našla své vyjádření ve skvělém Corpus Hermeticum, který je jako zasvěcující písmo jedinečný.

Jan van Rijckenborgh rozpoznal hluboký význam egyptské Gnose. Zbavil texty jejich zastření a umístil je do života dvacátého století. Na mnohých konferencích vysvětloval svým žákům původní vědění, které může dát lidskému životu nový směr. Na základě komentářů Jana van Rijckenborgha v díle Egyptská Pragnose a její volání ve věčném nyní chceme začít v tomto úkolu studiem Corpus Hermeticum.

Vyobrazení ze starého Egypta, které přikládáme k našim článkům, pocházejí z Muzea starověku v Káhiře. Pro toho, kdo to může poznat, vyjadřují spojení s božským. Když disponujeme duchovní duší (duchem-duší), zažíváme, jak stvoření září v božském světle.

Číslo 6 / 2009

Obsah Merkurova hůl v chrámech duchovní školy 2 Corpus Hermeticum 5 Hviezdny prach 14 Vodnár, lepšie ego a mystérijné planéty 18 Stať sa vedomým čiže čo znamená konať dobro? 30 Platónovo vyprávění o životě po smrti 34

K obrázku na obálce: Dokonce i bez očí z křišťálu, které asi před 4000 lety zdobily tuto ženskou hlavu z obsidiánu (lávového skla), vyzařuje plastika klid, laskavost a hluboké vědění.

1

Merkurova hůl v chrámech duchovní školy V mytologii je Hermes neboli Merkur poslem bohů. Jeho symbol, Caduceus nebo Merkurova hůl, je hluboký hermetický symbol a kromě jiného symbolizuje také vědomé spojení s nadpřírodou.

O

slava desetileté existence chrámového ohniska Sole Novo v Beninu a úspěšného vývoje v pracovním poli Beninu umožnily to, že Merkurova hůl mohla být jako druhý symbol umístěna na příslušném místě služby.

V chrámech Kříže s Růží symbolizuje Merkurova hůl hermetickou Gnosi, univerzální pramen, s nímž je spojeno čisté, původní učení rosikruciánů. To je také dostatečně potvrzeno v textu díla Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze: „Hermes je pramen. Kdo můžeš, pij ze mne, kdo chceš, pij ze mne, kdo se odvážíš, vrhni se do mých hlubin.“ Jan van Rijckenborgh na konferencích podrobně hovořil o Corpus Hermeticum, Hermových knihách.

Tyto texty byly vydány ve čtyřsvazkovém díle Egyptská Pragnose a její volání ve věčném nyní.

Hermes jako obraz původní moudrosti Gnose byl pro Jana van Rijckenborgha symbolem pro 2

Pentagram 6/2009

skutečného nebeského člověka.

Hermova hůl ovinutá hady, Merkurova hůl, tak symbolicky představuje nového člověka, v němž se rozvinul oheň vědomí nebeského člověka.

Hermes je také pokládán za vyslance bohů, který opět přinesl lidstvu univerzální moudrost.

V tomto symbolu vidíme nový hadí oheň, sloup vědomí nově zrozeného duševního člověka. Obě křídla znázorňují nové vědomí živé duše nebo také nové myšlení, které je toho následkem. Hermovo náboženství je proto také označováno jako náboženství myšlení, hermetického myšlení, které je umožněno spojením nové duše s Duchem.

Symbolika v chrámech konferenčních míst je hluboká. Hůl ovinutá hady je umístěna vedle kříže s růží. Je to symbol pro to, že po rozkvětu růže na kříži, tedy po otevření růže srdce světlu Gnose, je uskutečněno zrození nového člověka.

Právě nebeského člověka mohou nést

křídla Ducha k novému duchovně duševnímu životu.

Souvislosti obou symbolů poukazují na nádherný proces v žáku: Když se skutečně projeví nové možnosti vědomí a navyklá rozumová činnost se stáhne do pozadí, zrodí se moudrost.

Jan van Rijckenborgh o tom píše: „Moudrost se musí zrodit v srdci, z růže srdce. Poté tak říkajíc dozrává ve svatyni hlavy. Pak je, právě jako láska, vyzařována celou bytostí jako radiace.“ Tedy v určitém okamžiku vývoje duchovní školy a skupiny jejích žáků je v chrámech obnovy umístěna kromě kříže s růží také Hermova hůl ovinutá hady. Je to znamením toho, že se

žák vydává na bázi původní moudrosti a poznání všech dob na cestu nebeského člověka, pravého člověka ve svém mikrokosmu. V novém životním nasměrování jde stezkou Kříže s Růží, stezkou transfigurace.

Následuje ji až k jitru vzkříšení živého, nového duševního člověka, který nad sebou spatřuje ranní červánky Ducha.

Duchovní škola nepřestává upozorňovat lidstvo na novou periodu zvnitřňování a volat je k cestě k vyššímu vědomí, k většímu a hlubšímu poznání moudrosti a světelného záření Gnose. „Obrať své srdce ke Světlu a poznej ho,“ nabádá Hermes. 

Merkurova hůl v chrámech duchovní školy

3

4

Pentagram 6/2009

Corpus Hermeticum Chtěli bychom v sérii článků porovnat Corpus Hermeticum, „klíč“ starých, s dnešní Gnosí. Tím, že prozkoumáme, jak dalece se shoduje učení, život a směrnice starých s těmi mladšími, ozřejmí se nám, zda mladá Gnose při svém požadavku převzít iniciativu a vedení ve velkém vyvíjejícím se světovém díle přejímá skutečné hodnoty, nebo zda si vypůjčuje iluzi a blud.

Jan van Rijckenborgh

C

orpus Hermeticum, do něhož se chceme zahloubat, se skládá z osmnácti kapitol, zvaných knihy.

První kniha nese název Pymander. Je to dialog mezi Hermem a mysteriózní bytostí, která se jmenuje Pymander.

Hermes je zde přírodně zrozený člověk, který se vydal na cestu osvobození a došel do jeskyně zrození, do Betléma, tedy částečně se zrodil nový duševní stav. Na základě tohoto stavu se nyní snaží tkát zlatý svatební šat. Během toho se začíná projevovat nový stav vědomí, vědomí Merkura neboli hermetické vědomí. Jakmile se toto vědomí uplatňuje, objeví se Pymander.

S Pymandrem se hermetický člověk spojuje na základě svého nového bytostného projevování. Pymander je všudypřítomná moudrost Boha.

Faraon je inkarnací Hora. Je zahalen božstvím, je tedy „pod stínem křídel božského“. Vyzařuje z něho jistota, síla a vědění. Socha faraona Chefréna z doby před asi 4600 lety.

Ano, Pymander je Bůh! Pymander je Slovo, jež bylo na počátku. Není jím však v takovém smyslu, jako například v kapitole 1, verši 1 Janova evangelia: Na počátku bylo Slovo, nebo na mnohých jiných místech v Bibli, když se jmenuje Boží jméno.

Nikoliv, Pymander je moudrost, Slovo, Bůh, jež se obrací velmi jasně a speciálně na Herma. Čtete-li v Bibli, že Bůh pravil, že Bůh se obrátil na nějakého hierofanta nebo na nějakého jiného služebníka, pak se často nemíní božské Slovo v obecném smyslu, ale znamená to, že Logos se jako Pymander obrací ke služebníkovi, k hermetickému člověku.

Všudypřítomná moudrost je zářením, vibrací, univerzální světelnou silou, zvláštní elektromagnetickou silou. Je nejvyšší radiací celého vesmírného zjevení, radiací Ducha samého.

Probudí-li se v člověku hermetické vědomí, pak toto vědomí okamžitě Corpus Hermeticum

5

Pouze z obnoveného srdce se může zrodit vědomí Merkura, nová trojnásobná schopnost myšlení, chtění a jednání. pozná radiaci Ducha, zakouší ji a prozkoumává. Pak vzniká mezi univerzálním polem Ducha a hermetickým člověkem ohnisko, silně svítící bod doteku, v němž se Duch a vědomí setkávají. Duch tohoto ohniska je Pymander, vědomí Herma.

Působností tohoto ohniska vzniká putování s Bohem, dialog, živý kontakt mezi Bohem a člověkem. Jakmile tedy na stezce rozvinete a zakoušíte něco z nového stavu vědomí, vstupujete tím současně do osobního kontaktu s božstvím, rozvíjíte denní styk s Bohem.

Chápete, že tento styk nemá nic co do činění se spiritistickými praktikami odhmotnělých entit (bytostí) zrcadlové sféry, které odporným způsobem napodobují kontakt mezi Duchem a člověkem. Uvědomte si jasně, že vše, co se obrací na přírodně zrozené vědomí, je bez výjimky imitace, iluze, blud a klam.

Směruje-li se hermetické vědomí na Ducha a tím je zažehnut duchovní oheň v ohnisku doteku, vzniká zářící struktura siločar. Hermetický člověk se dotýká Pymandra. Z takto vzniklé struktury siločar proudí do hermetického člověka síla, vibrace. Tato vibrace má zvuk, barvu, a sice zcela shodné s pohnutkou, s níž se hermetický 6

Pentagram 6/2009

člověk pozvedá do duchovního pole.

Proto má tato manifestace, toto setkání, velmi osobní charakter.

Pouze tímto způsobem promlouvá Bůh k člověku. Tak člověk slyší nevyslovitelné jméno. Již jste o tom četli a slyšeli. V průběhu doby mnozí hledali nevyslovitelné jméno.

V moudrosti všech dob se to právem označuje jako vrchol gnosticko-magického vývoje. Mnozí hledali a hledají tento Horeb, tuto horu dosažení, jak bylo řečeno, negativním způsobem svou přírodní bytostí.

Samozřejmě jsou tyto pokusy odsouzeny k nezdaru a takto to zůstane tak dlouho, dokud bude základem těchto snah „já“. Přesto klíč k tomuto magickému vrcholu spočívá v srdci každého člověka. Otevře-li člověk své srdce Gnosi, započne jít cestu, jež vede k setkání s Bohem, ke každodennímu styku s božstvím. Jak chudičká, jak dokonale nevědoucí je dnešní teologie, chápe-li Slovo boží jako knihu. Ryje, kope a pátrá horlivě v zemi po Božím slově a domnívá se, že člověk musí denně přečíst kapitolu z této knihy a mluvit o ní, aby zaslechl Boží hlas.

KŘÍDLA VĚDOMÍ Ani jeden kněžský

člověk, ani jeden kněžský pomocný

prostředek vás nemůže spojit s Bohem. Abyste mohli slavit setkání s Bohem, musíte vy sami jít stezkou ke svému Pymandru.

V tomto světle snad také vidíte nebezpečí běžných meditací. Hermetický člověk, jenž disponuje novým vědomím, se může meditativně povznést na křídlech tohoto vědomí až do duchovního pole a setkat se s duchovním ohněm.

Když ale meditativně hledají – a to z jakýchkoliv důvodů a s nejlepšími úmysly – Boha lidé, kteří nejsou hermetičtí, aby se s ním spojili, vznikají neustále negativní účinky a následky, jimiž se většina těchto lidí spojuje s dialektickými silami, se zrcadlovou sférou. A to ovšem je cíl těch, kteří stále a znovu všemožně vyzývají a nabádají k meditativní činnosti.

Chcete-li si být v každém okamžiku jisti, pak nehledejte Boha pomocí meditace, ale prostřednictvím své životní stezky. Nemluvte moc, ale ukažte činy! Projevte svůj nový životní postoj činy, viditelnou životní skutečností. Jděte tedy cestu!

Když jsme shromážděni v našich chrámech, pak naše vzývání, rity a modlitby neslouží k vytvoření mysticko-meditativní sféry, nýbrž vždy k tomu, aby nás vyladily

Dřík sloupu s Merkurovou holí v Efezu, Malá Asie

a zharmonizovaly na dosažitelný a přípustný vibrační klíč živého těla mladé Gnose.

Každé vzývání tedy musí vždy korespondovat s vaším stavem bytí, s kvalitou volajícího člověka, s jeho aktuálně zažívanou přítomností na cestě.

Nemůžete-li však v tomto okamžiku sami určit kvalitu své aktuální přítomnosti na cestě, pak naleznete vždy jistý základ v „Otčenáši“. V něm se přece praví: Dej nám náš denní chléb.

V něm nalezne každý skutečně hledající v každé době jistotu. Denní duchovní chléb, jenž mu pak náleží, zajisté obdrží, bude-li modlitba vyřčena toužící duší.

Corpus Hermeticum

7

Osobní setkání hermetického člověka s duchovním polem se v Bibli často popisuje či naznačuje také jako zaslechnutí jemného hlasu. Tak se říká o Eliášovi, když stál před jeskyní hory Horeb: Hle, přišel k němu hlas.

Tato váza z alabastru pro slavnost heb-sed je stará 4850 let. Klečící postava s rukama pozvednutýma k nebi – symbol věčnosti – spojuje faraona s věčným mírem Božího životního pole.

A když si Apollonius z Tyany přál slyšet jemný hlas, zavinul se, přesně jako Eliáš, do svého pláště. Tím se naznačuje povznesení k Bohu pomocí získaných hodnot zlatého svatebního šatu.

PYMANDER A HERMES Hermetický

člověk má díky svému vnitřnímu stavu a životním změnám plynoucím z transfigurace možnost spojit se s univerzálním duchovním polem.

V ohnisku takového spojení pak 8

Pentagram 6/2009

vzniká struktura siločar a manifestuje se Pymander. Utvářen z Ducha, objevuje se Pymander. Avšak Pymander není žádnou vyčleněnou bytostí, jež žije v duchovním poli, nýbrž zažehnutím duchovního pole, živou skutečností, která je neoddělenou a dokonalou součástí duchovního pole. Přesto je tento zažehnutý oheň Pymandrem Herma. Neboť projevení si počíná dokonale ve shodě se stavem a kvalitativní silou Herma.

To znamená: Když Hermes uvažoval o podstatných věcech a jeho mysl se pozvedla, objevil se Pymander, který je i není. Nesoustředí-li se hermetický člověk na chvíli již na duchovní pole, zmizí pymandrická postava a rozplyne se ve všudypřítomném Světle. Plameny ohně jsou pak odvanuty.

Pymander je, a přece není, protože je dokonale zajedno se Světlem.

Na začátku textu nás upoutá, že Hermes uvažoval o podstatných

věcech a jeho mysl se pozvedla. Na to musíte pozorně dbát, neboť pro hermetického člověka je tento proces podmínkou. Poukazuje na ideální spolupůsobení hlavy a srdce, které je nezbytné. Srdce a hlava určují svým společným působením život. To můžete vzít jako axiom. „Nesmí se oddělovat“, to říká Pymander. A proto musíte poznat tajemství srdce.

Víte, že člověk má čtyři těla: látkové tělo, jeho éterického dvojníka, tělo žádostí a schopnost myšlení. Éterické tělo buduje a udržuje látkové tělo; tělo žádostí určuje sklony, typ, charakter a založení člověka, tedy jeho celou bytost. Zaměřte nyní svou pozornost především na tělo žádostí, na siderickou postavu, jak říká Paracelsus. Siderická postava nás obklopuje a proniká ze všech stran a siderická fluida proudí játry do našeho látkového systému. Játry proudí dovnitř a ven stále se opakující cirkulace těchto sil.

Játra jsou nejdůležitějším ohniskem těla žádostí. V souladu se stavem a druhem těla žádostí, jak jste jej obdrželi při narození a jak se utvářelo dále v létech po narození, je také kvalita a druh působení vašeho srdce a vaší svatyně hlavy.

Srdce a hlava jsou u přírodně zrozeného člověka otroky přirozených žádostí. Funkce vašeho srdce a vaší mentality, vaší schopnosti myšlení,

jsou řízeny vašimi přirozenými žádostmi. Vaše cítění, srdce, myšlení jako člověka této přírody jsou regulovány a ovládány vaší svatyní pánve.

Tak tedy žijete ze svatyně pánve, ze systému slinivky a jater, podle své přírodní podstaty vázáni k matérii, nasměrováni na matérii, a vše, co pociťujete a promýšlíte, je z běžné dialektické přírody. Veškeré siderické radiace, které proudí do vašich jater, jsou ve shodě s vaším typem žádostí.

Je-li člověk po nekonečných zklamáních na smutné cestě zkušeností zachycen v životě vázaném k přírodě, může se stát, že zatouží po obnově a hledá osvobozující východisko; že v takovém člověku se probudí něco jako touha po spáse, přání chopit se té či oné záchrany a v sobě samém ji uskutečnit, aby se vyšplhal z jámy smrti.

TENTO STAV HLEDÁNÍ OBNOVY,

toto přibývající uvědomění toužebného hledání spásy je nejvyšší formou žádosti, jíž je přírodně zrozený člověk schopný. Vyšší nepřijde. Co se kroutí a vře ve vašem srdci, je v celém rozsahu žádostivost, touha. Nejvyšší, kvalitativně nejvyšší je touha po spáse. To je nejvyšší stav, hraniční stav dialektických astrálních radiací. V tomto hraničním stavu se vás dotýká Gnose; nikoliv v játrech, nýbrž v srdci.

První dotek, základní dotek Gnose, se vždy uskutečňuje přes svatyni Corpus Hermeticum

9

Král, syn Hora a „znalec původního světa“. Jeho nástroj na tříbení obilí a žezlo symbolizují sílu a moc. srdce, ale stále jen jako odpověď na touhu člověka po spáse. Blíží-li se někdo k chrámům gnostické duchovní školy jen zkusmo nebo ze zvědavosti, neprospěje mu to absolutně nijak. Člověk může prodlévat v gnostickém ohnisku plodným způsobem jen tehdy, otevře-li se do určité míry jeho srdce pro Gnosi; tedy jako následek nejvyššího stavu toužení, touhy po spáse.

Srdce je v Gnosi nazýváno „svatyní lásky“. Avšak kvůli nejrůznějším karmickým vlivům a vlivům předchůdců, které ve vás působí od chvíle narození a určují po všechna léta vaši životní cestu, není srdce přírodně zrozeného člověka již dlouho svatyní lásky. V jeho srdci již není ani stopy skutečné lásky. Srdce člověka tohoto světa je jámou vrahů, morovým doupětem.

Tím, co se odpradávna nazývalo „svatyní lásky“, je myšleno srdce, jež je připraveno pro životní sílu, plnost života, životní možnost, která po právu smí nést jméno „láska“. Vše, co se nachází pod touto vysokou normou lásky, je stav žádostivosti, centrality „já“. Rovněž touha po spáse je v počátku touha „já“. „Já“ sedí sevřeno v bídě a „já“ hledám řešení. „Já“ hledám „svou“ spásu. Protože je člověk 10

Pentagram 6/2009

v tomto stavu takový hrozný ubožák, dotýká se ho Gnose svou nepomíjivou láskou, aby mu pomohla.

Vše, co se zjevuje v dialektické přírodě pod touto láskou, je stav žádostivosti. Láska, jež se zde míní, láska, jež je toho jména hodna, se nemůže nacházet v bytosti dialektické přírody. Je vyššího řádu, náleží k pravému životu, k novému životu. Je Duch, je Bůh. Proto říká Pymander v 17. verši: Nitro je Bůh Otec. A v 19. verši: Nasměruj nyní srdce na Světlo a poznej ho. – Při těchto slovech, pokračuje Hermes, hleděl mi nějaký čas přímo do obličeje, tak pronikavě, že jsem se při jeho pohledu rozechvěl.

To je zkouška: Co je ve vaší svatyni srdce nyní přítomné – žádostivost, nebo láska? Směruj své srdce na Světlo a poznej ho. Má-li Světlo ve svatyni srdce bydlet, pak se musí povaha žádostí rozplynout, pak musí tato touha „já“, toto puzení „já“ zcela zaniknout.

Tak tedy musíte pochopit: Svatyně srdce je velkou základnou pro Ducha, ve svatyni srdce musí sídlit Duch a tato svatyně tedy musí být připravena ve všech svých náhledech pro tento vysoký stav. Tam, kde je srdce, říká Pymander, tam je život. Je-li srdce připraveno pro svou službu, pak poznáte ve svém nitru, v mysli

i v srdci, čistou původní lidskou podobu, pratyp vašeho lidského bytí, původní princip počátku bez konce.

Dialektický člověk učinil ze svatyně srdce jeskyni žádostivosti, pochopte to jasně a zřetelně. Ve vašem nitru řádí oheň puzení „já“, avšak srdce je přece povoláno k tomu, aby bylo obydlím Ducha, Boha ve vás, jenž je potenciálně přítomen v praatomu.

Shledáváte, jak jste nemocní, jak mimořádně jste klesli? Svatyně srdce, chrám pro Boha ve vás, se zvrhla ve vražednou jámu.

OČIŠTĚNÉ SRDCE Kdo své srdce opět

chce a může zasvětit službě Bohu, otevře nato také svatyni hlavy pro svou kněžskou úlohu služby lidstvu. Pak budete také vy moci uvažovat o „podstatných věcech“. Neboť z obnoveného srdce se zrodí vědomí Merkura.

Gnose vás považuje za nemocného, za pacienta, a to kvůli psychickému stavu vaší svatyně srdce. Proto vás strpí. Proto od vás tak mnoho snáší.

Pouze z obnoveného srdce se může zrodit vědomí Merkura, nová trojnásobná schopnost myšlení, chtění a jednání. A když člověk uvažuje nad podstatnými věcmi, může se stát, že se očištěným srdcem povznese do všudypřítomného pole Ducha. Hermetický vývoj a hermetický život se Mramorová deska, asi 3150 př. Kr.

11

tedy zakládají na sjednocení a společném působení hlavy a srdce; nikoliv na sjednocení a společném působení „já“ s hlavou, ale očištěného srdce s hlavou.

Na této nezbytnosti svět ztroskotává. Člověk kolem sebe dobře vidí chaos a zmatení, dobře poznává, že svět se potápí; a „já“ se ptá: „Kam to ještě má vést?“ a s mocným nasazením energie a dynamiky provádí četné experimenty, ale ony se nepodaří, protože člověk zapomněl očistit svatyni srdce a zasvětit ji službě.

Teprve když je očištěna svatyně srdce, zasvěcena a otevřena pro Světlo, vzniká zcela jiná mentalita. Teprve pak může člověk klást ruce na bolavá místa v tomto světě, v tomto společenském řádu.

Jste-li voláni Gnosí, poznejte a splňte úlohu: Očistěte své srdce.

Vaše srdce musí být osvobozeno od puzení žádostivostí a od tužeb „já“; musí se otevřít pro velkou lásku.

V tom budete muset své srdce cvičit, myslíte-li svou přípravu opravdově.

Neboť tím to začíná. Pak bude následovat hlava, totiž musí následovat.

A pak se setkáte se svým Pymandrem.

Pymander se rodí z Boží lásky a nikoliv z puzení vůle; nikoliv z nutkání vůle nějakého člověka, který se ocitl v tísni. Hermes Trismegistos vám musí říci, že klíč ke Gnosi, k jedinému pravému životu, 12

Pentagram 6/2009

je očista srdce, dokonalé předání srdce.

A jdete-li teď tuto cestu a vykonáváte-li toto dílo, pak se rovněž pro vás rozezní jemný hlas: Co chceš slyšet a vidět? A co se ve svém nitru toužíš naučit a poznat?

Co jiného se budete chtít naučit, vědět a poznat, než podstatné věci?

A co na začátku bude to nejdůležitější, co musíte absolutně vědět?

Přece pravda, skutečnost, jež se týká vás samotných. Neboť nepoznáte-li sami sebe, jak pak chcete vystihnout to ostatní?

Proto při tomto prvním pokusu o poznání vidí hermetický člověk mocné Světlo, serénní a oblažující srdce, a v tomto Světle ve spirálovitém pohybu směřujícím dolů vidí bažinu temnoty, hrůzy a utrpení nad smutnou masou, neustále v pohybu a v nevyslovitelném pomatení. Na všech stranách planou vzhůru tmavě rudé plameny.

Z této jeskyně zmatení, v této temnotě černé jako smůla, se zvedá hlas, volání beze slov, korespondující se Světlem, jež se rozprostírá všude kolem. Z tohoto Světla promlouvá svaté Slovo. Co je v této temnotě pravdivé a čisté, pozvedá se z temné jeskyně zrození, z temné přírody, a začíná se formovat jako atmosféra.

A tak vidíme nejprve Světlo vystupující z padlé přírody a pak atmosféru,

která se vylaďuje na původní Světlo, a pod tím vlhkou temnotu ze země a vody: dialektický stav bytí kandidáta, ale takového kandidáta, který očistil svatyni srdce nebo právě vykonává tuto očistu, vidíme tedy vlhkou temnotu ze země a vody rozvlněnou hlasem Slova, které je ze Světla, Slova, jež se vrací ke Světlu.

Pochopil jsi toto Slovo?, tak se nás ptá Pymander z živého těla mladé Gnose. Odpovídá nám sám: „Světlo jsem já, a toto Světlo sídlí v srdci opravdového kandidáta.“ Je to Bůh zjevený v těle, znovu se navracející Osiris, navracející se Kristus. Světelné pole Ducha je nejprve Pymander, struktura siločar vesmírného zjevení.

A Světlo, ó jaký nádherný zázrak, mocné Světlo, božský plamen, si vyvolilo za obydlí srdce. Tak se božskost stává Synem. Neboť co dřímalo po eony dlouho v srdci, se tím probouzí: Boží Syn se ve vás zjevuje.

Syn božstva má mocnou schopnost. Pymander ji nazývá „Slovo“ nebo „Hlas“. Proto mluví-li Pymander v kandidátovi, pak promlouvá a svědčí v srdci; neboť srdce je obydlím Boha, v němž, nastane-li k tomu čas, promlouvá božství. Bůh a Syn, světelné pole a vzařující Světlo, již je nelze od sebe oddělit. Ze sjednocení obou povstává život, nový život.

Jste-li zřeknutím se svého „já“ k tomu zušlechtěni, pak „Směrujte své srdce na Světlo a poznejte ho.“ Poznáte-li to, uzříte v sobě mocnou a nádhernou schopnost živého Slova. V srdci uzříte a zažijete Světlo z nespočetných sil, opravdu nezměrný svět, zlatou hlavu.

Zakusíte, jak planoucí oheň nižšího řádu je pod přímým vedením Světla a Slova, které ve vás prostřednictvím Světla promlouvá, obklopen a zkrocen velkou silou a tímto způsobem uveden do rovnováhy. Tak uvidíte a zažijete, jak pomocí světelné síly Gnose, jež se ve vás zrodila, zaniká nízká příroda v tom, co nazýváme transfigurací neboli znovuzrozením.

To je Pragnose, hermetická Gnose, pravda, která je hlásána lidstvu od jeho počátku. To je Slovo Pymandra.

Přemýšlejte nyní, zda je toto Slovo ve shodě se slovem, jež k vám směruje již po dlouhou dobu také mladá Gnose. Se slovem, které svědčí o lidském pratypu, o prapůvodní lidské podobě „počátku bez konce“, o lidské podobě, která existovala a která trvá až do této hodiny. 

Z knihy Egyptská Pragnose a její volání ve věčném nyní. Díl 1, kapitola 3, 4. vydání, Haarlem 2005.

Corpus Hermeticum

13

Hviezdny prach My ľudia sa prejavujeme navonok vo formalitách a v tomto ohľade si nemôžeme nič nahovárať. Naša západná kultúra – ak ešte vôbec môžeme hovoriť o kultúre – sa vyznačuje svojou povrchnosťou. Z hľadiska spoločnosti nejestvujú žiadne úžasné vrcholy žiarivej reality ani hĺbky vnútorného života.

N

áš život je jedna dlhá služba, počas ktorej neustále napĺňame naše životné potreby a nevyčerpateľný prúd našich túžob. V našej spoločnosti je iba veľmi málo priestoru pre hľadajúcich ľudí zahĺbať sa, pre ľudí, ktorí vlastnia srdce a dušu, ktorí by obetovali všetko pre zlomok skutočného života, pre jedinú iskru duše, pre Božiu iskru. Ešte aj spirituálne hľadanie môže byť iba vedľajšou odbočkou tohto sledu túžob, ktoré na krátku dobu určujú beh nášho života. Čo potom v tomto súvise znamenajú tisícročné hviezdne cykly, o ktorých píšeme v inom článku tohto vydania Pentagramu? Ľuďom bolo povedané: Pochádzate od Boha. Aj ružokrižiaci to z plného srdca vyznávajú, hoci oni túto základnú pravdu nevynašli, lebo o nej svedčia najstaršie písomnosti ľudstva. „Stvorme človeka na náš obraz.“ Prečo neuchopíme to božské? Bráni nám v tom niečo? Máme azda málo odvahy, aby sme sa vzdali istoty pohodlného prehlásenia „Prach si a na prach sa obrátiš“? Jeden francúzsky 14

Pentagram 6/2009

filozof povedal, že nedokázal prijať toto vyhlásenie z Genezis 3:19 až do okamihu, keď v ňom objavil nový význam. „Nehovorí sa tým snáď, že sme hviezdny prach, že sme boli stvorený z duchovnej podstaty kozmu a že sme určení na to, aby sme sa vrátili naspäť do hviezdneho prachu?“ Môžeme povedať, že sme boli vytvorení z DNA, prvotnej prahmoty univerza, a tak naše gény nenesú len vlastnosti a možnosti našich predkov. Isteže, naša povaha, charakter i činy sú podmienené Zemou, našimi predkami, dispozíciami a vlastnosťami, ktoré sme získali v minulosti. My ich potom zo dňa na deň odovzdávame sami sebe, našim deťom, z jednej generácie na druhú.

Ich telá čítajú DNA a spracúvajú ju jedinečným spôsobom tak dlho, ako existuje ľudstvo a zem. Potom sa to, čo je pozemské, navráti späť do zeme.

Avšak za tým všetkým jestvuje aj iná matrica. Do najhlbšieho jadra našej bytosti Nevysloviteľný vložil svoj vlastný kód. Je to univerzálny kód, ktorý

pozostáva zo štyroch nevysloviteľných magických znakov tetragrammatónov, kód, ktorý mudrci vždy poznali. Bez ohľadu na to, ako dlho bude ešte existovať Zem a ľudstvo, príde doba, keď každý človek bude vedieť čítať tento kód a jasne rozpozná tieto štyri

božie symboly ako svoje právo, ktoré má od narodenia. To je dôvod, prečo pojem hviezdny prach ako prahmota a rovnako i duch a vedomie osloví skutočne hľadajúceho, zatiaľ čo pojem zemskej hmoty, ťažoby a obmedzenia nie. Sme Božím pokolením.

Hviezdny prach

15

Ružokrižiak sa drží tejto pravdy a pozdvihuje sa k nej.

Cez ňu nachádza cestu von z bariny nečinnosti tohto sveta a pobáda sa k tomu, aby preskúmal a pochopil – ako to vo svojich vysvetleniach rozpracoval Jan van Rijckenborgh v diele Confessio Fraternitatis (Vyznanie bratstva Ružokríža), kde objasňuje a prehlasuje: „My hľadači skrytých tajomstiev vieme, že v celom vesmíre je systém a vládne v ňom poriadok, ktorý jestvuje a rozvíja sa z večnosti do večnosti na základe nezničiteľných zákonov.

My, ktorí z kroka na krok odstraňujeme závoj, ktorý nás delí od Nevysloviteľného, zisťujeme, že všetko sa uskutočňuje podľa určitého plánu.

My, ktorí skúmame vzťah medzi makrokozmom a mikrokozmom, vo všetkom obdivujeme podivuhodnú rovnováhu.

My, ktorí vystupujeme po tenkých stupňoch Merkúrovho rebríka, aby sme naše bytosti pozdvihli do neviditeľných ríš, vidíme, ako sa vlnia životné prúdy prírodných svetov.

My, čo sa približujeme k veľkému tichu, počujeme hlas ticha.

Ako žiaci duchovnej školy, ktorí vstupujeme do chrámu ducha, máme účasť na sláve abstraktného myslenia.

My služobníci duchovného ohňa hlboko vidíme do prameňov 16

Pentagram 6/2009

ľudských schopností a vieme, k čomu bol človek od počiatku povolaný.

My, čo zbierame ruže v záhrade Fohat, vidíme vo chvíľach vízií cestu rozvoja, ktorá vzplanie ako blesk od horizontu po horizont.

A my, ktorí si takto obohacujeme svoje vedomosti, rozširujeme svoj obzor a naše schopnosti napĺňame dynamickou energiou, prechádzame od úžasu k obdivu a v hlbokom údive so zatajeným dychom k zbožňovaniu Boha a službe Bohu.“ Éra, ktorá sa práve začína, môže byť pre ľudstvo veľkým krokom vpred – prinajmenšom, ak pochopilo úlohu predošlej periódy Rýb, ktorou je schopnosť skutočnej obety.

Táto obeta nie je ťažká, lebo spočíva iba v jednom princípe: „Pomôcť človeku v núdzi a pri dôležitých otázkach života.“ Musíme obetovať naše ego, ktoré nás obmedzuje a púta k hmote.

Týmto spôsobom otvoríme okno do najhlbšej vrstvy nášho vedomia, k orgánu, ktorý nás dovedie k pravému zmyslu nášho života. Je to úloha, ktorá bude neustále pútať pozornosť, a človek sa jej nemôže zbaviť. Zahŕňa v sebe aj výzvu, aby sme preskúmali a našli substanciu, z ktorej bol človek vytvorený. Pochádzame od Boha.

Prinajmenšom aj to je mystérium, ale nie je to také mystérium, ktoré sa

Jedného dňa človek vytvorí z oboch kódov veľkolepú syntézu a vnútorne opäť nájde Svetelného človeka. bude môcť odhaliť iba v budúcnosti, keď bude éra Vodnára v plnom rozkvete, je to tajomstvo, ku ktorému sa dá priblížiť iba tu a teraz. Ten, kto uskutoční alebo začne uskutočňovať túto úlohu, nadobudne nové schopnosti, vlastnosti a možnosti. Tieto schopnosti a vlastnosti nie sú ničím iným ako žiarivým svetlom a otvoria mu bránu k pôvodnému životu.

Požehnajú srdce, odstránia chlad intelektu a ochránia ľudstvo od toho, aby poškodilo či zničilo všetko vôkol seba.

Ružokrižiaci majú celkom iný obraz o Zemi. Nevnímajú ju ako príťaž a obmedzenie, ale ako príležitosť. Zem môže byť kolískou zrodu univerzálneho človeka a hviezdy, žiariace univerzum, v ktorom je Zem umiestnená, sú pestúnkami veľkého Svetelného človeka. Pamätajme, že vzdialenosť, priestor a protiklady sú brúsnymi kameňmi, ktoré nás vedú k poznaniu, prebudeniu nášho vedomia a umožnia nám, aby sme pochopili a uvedomili si súvislosť vecí.

Avšak tieto sú ako škrupiny na vajíčkach, ktoré sa musia v danú chvíľu prelomiť. Malý človek musí pripraviť cestu pre veľkého Človeka, ktorý už nemôže byť dlhšie väznený v tesných okovách odlúčenia.

Aquarius – Vodnár, ktorý napĺňa náš životný systém živou vodou, je elektrickou energiou, ktorá rozdrví ulitu a spojí ľudstvo s celkom iným životným plánom: so zámerom zrodenia a vývoja človeka Vodnára.

Preto to Jan van Rijckenborgh podrobne rozobral v už citovanom texte, a to: „od úžasu k obdivu a v hlbokom údive so zatajeným dychom prechádzame k zbožňovaniu Boha a službe Bohu. Pokloníme sa pred majestátnosťou Boha, lebo naše hlboké skúmanie vždy odhaľuje Božie zasahovanie do všetkých oblastí a ríš, pretože zakúšame silu, ktorá všetkým hýbe, vznešenú moc, ktorá otáča našu planétu vo vesmíre, Svetlo sveta, Krista.“ To je vyznanie, o ktorom hovoria ružokrižiaci. Je to možnosť pre ľudstvo, aby zažilo celkom novú dobu.

Je to náboženstvo rozumu, ktoré inšpiruje Manas, spôsob myslenia, ktoré nás opäť robí schopnými čítať prvý kód. Človek zo seba strasie prach Zeme a oba kódy pretvorí do nádhernej syntézy. Zaodeje sa do svojho žiarivého zlatofialového plášťa z hviezdneho prachu a vo svojom vnútri znovu nájde Svetelného človeka.  Hviezdny prach

17

Vodnár, lepšie ego

18

Pentagram 6/2009

a mystérijné planéty November 2008 bol mesiacom spirituality. V Holandsku bolo témou „Existuje lepšie ego?“ Ide o fascinujúcu otázku, v súvislosti s ktorou ľudia vo všeobecnosti dúfali, že bude zodpovedaná kladne.

A

k sa však nad ňou hlbšie zamyslíme, ak sa ju budeme snažiť hlbšie pochopiť a žiť viac podľa nej, čoskoro zistíme, že ide o mnohorozmernú otázku, ktorá zahŕňa veľa aspektov: sociálne, osobné, biologické a náboženské. Existuje dosť veľké riziko, že za jeden ľudský život nedosiahneme uspokojivú odpoveď.

V istom momente sa vynorí otázka: „Lepšie ego? Čo myslíte pod slovom lepšie? Nie je moje súčasné ego dostatočne dobré?“ Zahĺbme sa viac do tejto otázky, ktorá je tak úzko spätá s tou témou mesiaca spirituality: „Usilujem sa žiť slušný život.“ Chvályhodné, mohli by ste povedať, dokonca užitočné a spoločensky žiaduce.

Holandská celebrita Annie M. G. Schmidt raz ako odpoveď na otázku, či sa bojí smrti, uviedla: „Či sa bojím smrti? Vôbec. Konečne sa totiž zbavím všetkého toho žiarlivého, toho sentimentálneho, závistlivého a banálneho ega, ktoré ma vždy obťažovalo.“ Dobrý postreh, pretože túto našu veľkú osobnosť, ktorá sa

nachádza v našom aurickom systéme, tvorí hneď niekoľko malých eg.

Existuje humanistické ego, sociálne ego, násilné ego, nahnevané ego, prívetivé ego, sebapreceňujúce sa ego, sexuálne alebo hladné ego, dobré ego a zlé ego. Všetky si žiadajú pozornosť; všetky chcú byť uprednostňované, a ak sa im dostane výživy (pozornosť je výživa), nechajú nás na chvíľu na pokoji. Tento kruh so všetkými tými egami vytvára ľudskú osobnosť.

Neexistuje jedno ego, to je výmysel našich filozofov. V minulosti človek nedisponoval egom, prinajmenšom podľa filozofov.

V minulosti bol spojený, mohli by sme povedať aj pripútaný, na spoločenský kontext, v ktorom sa narodil, rovnako ako bol (a stále je) spojený s premenlivým vzorcom potrieb.

V určitom momente, niekde na začiatku devätnásteho storočia, sme však zrazu mali ego. Dostali sme ho od Arthura Schopenhauera, filozofa, ktorého matka žila pod rovnakou strechou ako Goethe. Toto ego nám daroval, aby sme ho mohli opäť Vodnár, lepšie ego a mystérijné planéty

19

stratiť v obrovskom oceáne nekonečného života, ktorý ho mohol pohltiť.

So všetkou svojou filozofickou vášňou skúmal, prečo a do akej miery je človek rozdelený medzi dva svety, pretože k tomu to predsa speje: „Dve duše žijú v našej hrudi,“ atď.

Na jednej strane existuje empirické vedomie, skúsenostné vedomie založené na zmyslovom vnímaní, a na druhej strane zatiaľ nejasné, ale predpokladané nadradené vedomie, pre ktoré Schopenhauer najprv nemal meno a ktoré neskôr nazval „lepšie vedomie“.

V roku 1813 vo svojom filozofickom denníku napísal: „Tvrdím, že osobnosť a príčinná súvislosť existujú v tomto dočasnom, zmyslovom, mentálnom svete a že sú vskutku nevyhnutné. Avšak lepšie vedomie v mojom vnútri ma vedie do sveta, v ktorom neexistuje žiadna osobnosť ani príčinná súvislosť, subjekt ani objekt.“ Je to svet, ktorý možno považovať za vyššiu dimenziu, väčšiu skutočnosť podobnú tej, ktorá rezonuje v spisoch Hermesa Trismegista.

Osobnosť a príčinná súvislosť sú koncepty, ktoré sa podobajú záverom stoickej školy, filozofie z tretieho storočia pred naším letopočtom, období života jej zakladateľa gréckeho filozofa Zenóna z Kitia. On sa tiež zamýšľal: Existuje dobrá osobnosť?

A čo znamená dobrá? Je niečo, kvôli 20

Pentagram 6/2009

Merkúr predstavuje ľudského ducha; obnovený Merkúr prináša bezprostredné pochopenie univerzálneho poznania. Celá Božia múdrosť priamo a neprestajne pracuje v človeku, ktorý sa oslobodzuje od dvojpólového myslenia. Cez zasvätenie Merkúrom sa človek stáva vedomým účastníkom a pracovníkom v Božom pláne. čomu sa oplatí žiť? Z praktického hľadiska je to jednoduchá otázka. Môžete byť dobrým obuvníkom alebo dobrým realitným developerom, dobrým otcom, alebo aby sme boli trošku provokatívni, aj dobrým výrobcom zbraní. Nakoľko ste potom dobrý?

Byť dobrým potom znamená: náležite napĺňať svoju funkciu. Gréci hovorili o „physis“, t. j. „procese rastu“. Dnes tento termín často interpretujeme ako „príroda“ alebo ako „stavba tela“, ale skutočný význam tohto pojmu je: napĺňanie svojej funkcie. Napĺňanie vlastnej funkcie je to, čo je dobré. Je to život alebo konanie podľa physis, v spolupráci s tým, „čo je nevyhnutné“, príroda vo svojom večnom úsilí o dokonalosť a postupný prechod k našej dokonalej forme.

Ako musíme žiť? Stoicizmus aj tu ponúka svoju predstavu. „Ide o pomoc človeku v jeho núdzi a v jeho zásadných otázkach,“ hovoria filozofi.

Nejde o niečo, čo človek môže dokázať sám, zatiaľ čo je to zároveň cesta ako podnietiť rasť našej duše. Toto je typické pochopenie, ktoré vychádza zo stoickej filozofie (približne 300 p. n. l.). „Boh je tam, kde ľudia pomáhajú ľuďom, a to je tá cesta k večnej spáse.“ Tento výrok Zenóna z Kitie (333–262 p. n. l.) sa zachoval vďaka Plíniovi Staršiemu (23–79 n. l.).

V Škole moderného Ružokríža je niekedy počuť: „Sebazabúdajúca služba druhým je najkratšia, najbezpečnejšia a najradostnejšia cesta k Bohu.“ Nakoniec však dôjde k úpadku; zostarneme, zomrieme. Je aj toto v súlade s tým, čo je dobré? Nevieme, ale je to nevyhnuteľné, a preto sa tomu stoik

a z rovnakého dôvodu aj ružokrižiak poddá bez trápenia s tým súvisiaceho, pretože nehľadá prírodu, ale skôr jej aktívnu silu. Tá ho najprv umiestnila na cestu života a tá ho tiež z nej odoberie. Byť v tejto sile znamená byť v bezpečí. Táto sila je duch, ktorý je čistý, pokojný a prejavuje sa v ňom ako duša, ako duch-duša, duchovná duša…

TRANSFIGURÁCIA: NA CESTE K ŽIVOTU V ČISTOTE A SLOBODE

V súčasnosti ľudia hľadajú čistotu iným spôsobom, mnohými spôsobmi, mohli by sme povedať. Čo si máme myslieť o projekte Genesis Timeline? Ide o projekt, ktorého cieľom je nazbierať častice panenskej hmoty pochádzajúcej zo slnečných vetrov, a to s pomocou vyspelých nástrojov. Sonda Genesis krúžila presne na hraniciach geomagnetického poľa a čo najbližšie Slnku, aby tak nazbierala spomínané častice na svojich päť vysoko citlivých tanierov. Genesis obiehala okolo Slnka celé tri roky a pristála niekde v Utahskej púšti pár rokov dozadu. Tak blízko k Slnku, tam, kde viac nedosiahnu pozemské vibrácie, existuje úplne pokojné pole. Vedci z amerického úradu NASA, pracujúci aj pre Kalifornský technologický inštitút, mali v úmysle nazbierať solárnu hmotu na hranici medzi oboma poľami, aby tak získali Vodnár, lepšie ego a mystérijné planéty

21

hlbšie porozumenie pôvodu a evolúcie našej slnečnej sústavy. Napriek zrúteniu sondy pri jej návrate na Zem astronómovia stále dúfali, že dokážu zachrániť päť rozbitých tanierov alebo diskov zlata, zafíru, diamantu a silikónu, aby mohli preštudovať milióny nabitých častíc solárnych vetrov. „Už roky sa chceme dozvedieť zloženie Slnka,“ hovorí Burnett, „a chceme po jednom zanalyzovať každý zachránený atóm.“ Program bude pokračovať ďalších päť rokov.

Táto fascinácia slnečnou sústavou je pozoruhodná. Čo musí človek hľadať vo vesmíre? Prečo má vedieť, aké je zloženie Slnka, ako to vyjadril Burnett?

Rozumieme vedeckým dôvodom, ale existuje za tým aj nejaký psychologický dôvod? Oponenti vesmírnych programov vždy argumentujú, že človek má plné ruky práce na Zemi: najprv treba vyriešiť problémy tu.

Boli ste niekedy v kontakte s „pokojným poľom“? Zažili ste niekedy jeho blahodarný účinok? Poznáte bázeň, ktorá napĺňa celú našu bytosť, keď prichádzame do styku s týmto poľom? Je to bázeň, ktorá napĺňa malé dieťa, keď po prvýkrát vstúpi do závratne veľkého, vysokého a tichého priestoru. Predstavte si očisťujúci účinok, ktorý vyžaruje, a ako nesmierna je jej liečivá sila, už len preto, že takýto dojem vymaže 22

Pentagram 6/2009

všetko malicherné z našej bytosti! Človek nemusí ísť do vesmíru, aby mohol stáť v tomto slnečnom vetre.

Zem je obklopená týmito prúdmi kozmickej energie, bez ktorej by za niekoľko sekúnd prestal na tejto planéte existovať akýkoľvek život. Štyristo rokov dozadu malo mnoho mužov a žien rovnakú skúsenosť.

Zažili dotyk solárneho makrokozmu a pocítili rovnaké chvenie šťastia a bázne. V roku 1604 bolo známe, že v našej slnečnej sústave obieha sedem planét: Merkúr, Venuša, Mars, Jupiter, Saturn, Slnko a Mesiac. Týchto sedem planét prinieslo sedem kozmických síl Univerza na Zem. Táto Zem azda mohla byť považovaná za stred vesmíru, i keď bola skôr považovaná za najhlbšie dno. Bola považovaná za smutný nadir Univerza, ktorý sa rovnako ako my silno odchýlil od nebeského stredu, v ktorom pôvodne existoval, a ktorý sa rovnako ako my odchýlil od nebeskej slávy, v ktorej pôvodne žil. Predstava, že Slnko je skutočným stredom vesmíru, získala v tých časoch skutočne na význame.

SUPEROBJAVY Dňa 10. októbra

1604 pozorovali v súhvezdí Hada supernovu podobnú tej, ktorá sa krátko predtým zjavila v súhvezdí Labute. Nová hviezda! To spôsobilo ohromné vzrušenie. V akých časoch, divili sa ľudia, to žijeme? Niečo také

Tri vplyvy, Urán, Neptún a Pluto, pripravujú človeka na nové vedomie. Nebudujú na starej podobe človeka, pretože na nej nie je na čom budovať, ale ovplyvňujú človeka. Tlačia ho do veľkého životného konfliktu, do konfliktu väčšieho, než tomu bolo kedykoľvek predtým.Vedú ho na stále užšiu cestu a napokon ho privádzajú k uskutočneniu božského seba.

Vodnár, lepšie ego a mystérijné planéty

23

Ružokrižiaci skúmajú vzťahy medzi makrokozmom a mikrokozmom, veľkolepú rovnováhu medzi všetkými vecami. sa nestalo od čias, keď Hviezda sprevádzala narodenie Mesiáša. Bolo to vskutku, akoby ľudia pocítili slnečný vietor na zemi a boli opäť spojení so životom slnečnej oblasti. Táto udalosť predznamenáva narodenie klasického Bratstva Ružokríža sedemnásteho storočia, s ktorým my, moderní ružokrižiaci z Lectorium Rosicrucianum, cítime veľkú spätosť. Študenti nebies zo sedemnásteho storočia neboli natoľko individualizovaní a oddelení od nebeského sveta, ako sme my.

Nevysielali do vesmíru pokrokové materiály, aby sa dozvedeli o jeho pôvode, pretože sa s týmto pôvodom cítili byť spojení. Poznali tento pôvod vo svojom vnútri. Človek, hovorili ružokrižiaci a spolu s nimi aj mnohí ostatní, je nakoniec malým svetom a všetkých sedem planét je v ňom zastúpených. Nie je srdce Slnkom?

Nie je hlava Zemou? V tomto kontexte Jan van Rijckenborgh hovorí: „Ružokrižiaci skúmajú vzťahy medzi makrokozmom a mikrokozmom, veľkolepú rovnováhu medzi všetkými vecami.“ Pre nich všetko pozostáva zo zhôd, všetko je spojené a nepotrebujú zlaté taniere, ktoré vysielame do vesmíru na zachytenie slnečnej látky.

Stáli úplne celí v slnečnom vetre, ktorý prechádzal v tej chvíli Univerzom, 24

Pentagram 6/2009

a náznaky o pôvode vesmíru získali úplne inak. Keď sa zamyslíme nad týmito myšlienkami, otvoria sa nám úžasné perspektívy, pretože odvtedy boli objavené vzdialenejšie planéty: najprv Urán, potom Neptún a v roku 1930 Pluto, pričom v roku 2002 a 2003 boli objavené ešte ďalšie dve planéty mimo oblasti Pluta: Quaoar a Sedna. Presná povaha týchto planét je stále predmetom skúmania. Po prvýkrát sú tiež nové planéty pozorované v iných slnečných sústavách. „Až podnes,“ hovorí Dr. Bruce Macintosh z Národného laboratória Lawrenca Livermora v Kalifornii, „sme mohli len dedukovať existenciu iných planét iných hviezd, napríklad z nepravidelných grafov určitých hviezd, ale teraz sme zrazu zahliadli tri z nich okolo jednej hviezdy (Formalaut b) v súhvezdí Rýb (Pisces Australis).“ Jeden z vedcov vyjadril svoju radosť z objavu takto: „Je to hlboká a ohromná skúsenosť prísť zoči-voči do styku s planétou, ktorá nebola nikdy predtým pozorovaná.“ V našej slnečnej sústave je Neptún prvou novou planétou objavenou od staroveku. V roku 1613, v období, o ktorom sme hovorili, Galileo pozoroval Neptún prostredníctvom svojich prvých teleskopov,

keď bola táto planéta blízko Jupitera.

Myslel si však, že ide len o hviezdu.

Počas nasledujúcich dvoch nocí si všimol posunu v obežnej dráhe tejto „hviezdy“ v porovnaní s inou, susediacou hviezdou. Ak by bol mohol sledovať túto obežnú dráhu počas nocí predtým a potom, istotne by bol určil jej obežnú dráhu a bol by prišiel k záveru, že sledoval planétu; oblačnosť mu však v tej chvíli znemožnila jeho ďalšie pozorovanie.

Preto bol Urán, prvá z nových planét, objavený v roku 1781. Táto planéta obehne Slnko za 84 rokov.

Neptún bol oficiálne objavený v roku 1846 na základe výpočtov, a čo je na tom pozoruhodné, dvomi nezávislými astronómami naraz – jedným v Anglicku a jedným vo Francúzsku.

Ak uvážime, že Neptún obehne Slnko za 165 rokov, tak svoju prvú rotáciu okolo Slnka od čias jeho objavenia dokončí v roku 2011.

MYSTÉRIJNÉ PLANÉTY Pluto, ktoré

obehne okolo Slnka za 248 rokov, bolo po prvýkrát pozorované v roku 1930. Až v roku 2178 preto táto planéta dokončí rotáciu okolo Slnka od čias svojho objavenia. Tieto tri planéty sa nazývajú mystérijné planéty, pretože ich vplyv siaha do doposiaľ nevyvinutých možností v človeku, ktoré sú v súčasnosti väčšine dnešného ľudstva neznáme.

V predstave ružokrižiakov nie je slnečná sústava prázdny priestor, v ktorom obieha niekoľko oblastí.

Slnečný makrokozmos považujú za živý celok, obrovské telo, ktoré sa neustále rozvíja. Časy sa tiež menia v rámci veľkých vesmírnych hodín a my, bezvýznamní ľudia na obyčajnej planéte Zemi, sa meníme s nimi. Zo srdca systému, v priestore medzi planétami, slnečný vietor dodáva „pránu“, životný potenciál, potravu a energiu na tento vývoj v neprestajnej a nekonečnej rozmanitosti.

V tejto predstave nie je ani len človek jednotlivcom, izolovanou bunkou, ale časťou živého celku, ľudstva, ktoré ako celok, ako jeden mocný orgán, dokáže prijať slnečnú silu vnútorne, vyžarujúc ju až do spásy celej tejto planéty. Z pohľadu más a z hľadiska situácie, v akej sa planéta nachádza, si pravdepodobne budeme musieť ešte nejaký čas na to počkať, ale konkrétne Vodnár, znamenie zverokruhu, do ktorého Slnko teraz vstupuje, trasie pozemskými podmienkami. Napriek tomu už existujú skupiny, ktoré túto energiu šíria. Stojíme na prahu éry, v ktorej individuálny vnútorný vývoj, v minulosti nazývaný ako zasvätenie, a skupinová jednota na vyššej špirále sú nielen celkom možné, ale dokonca aj silno podnecované.

Vodnár, lepšie ego a mystérijné planéty

25

Toto je jeden z účinkov vibrácií Vodnára, energie s vysokovibračnou frekvenciou. Zo Slnka vychádza mnoho účinkov a žiarení, ktoré sú nevyhnutné pre pestrý život na rôznych planétach. Tieto žiarenia môžu byť škodlivé pre existujúci život, a preto ich filtruje či zastavuje komplexný radiačný pás okolo jednotlivých planetárnych tiel. Vieme napríklad, že Van Allenov radiačný pás je komplikovaná pavučina okolo Zeme, preosievajúca, filtrujúca a prepúšťajúca všetky žiarenia prichádzajúce zvonka Zeme. V tejto predstave to značí koniec človeka, ako sme ho poznali doteraz a ako ho poznali ľudia zo sedemnásteho storočia. Jeho vývoj už viac neovláda sedem kozmických síl, ktoré sa k nemu dostávajú skrz sedem známych planét. Univerzálne učenia vždy poukazovali na to, že človek je dvanásťnásobný a že slnečná sústava v súlade s tým tiež pozná dvanásť planét alebo silových centier.

Každé z nich dáva do pohybu určitú činnosť, ktorá v človeku prebieha, a to v závislosti od jeho vlastného vývoja.

Jan van Rijckenborgh v jedinečnom úryvku vysvetľuje nebeské pohyby a ich vplyv na ľudí a dôsledky z toho vyplývajúce. V tomto kontexte objasňuje: „Urán priamo ovplyvňuje srdce a citový život a obe podnecuje.

Preto sa Urán niekedy spája s láskou 26

Pentagram 6/2009

k blížnemu, ale táto vlastnosť vzniká v človeku len prostredníctvom praxe.“ Mohlo by sa zdať, že hovorí: nepoužívajte slová ako univerzálna, altruistická láska. Ľudia sa nechávajú unášať; ľudia snívajú; aby bol človek niečomu naklonený, solidarita a altruizmus sa musia rozvinúť vedome.

Na začiatku je plameň, iskra kozmického ohňa, Boha, blčiaca v ľudskom srdci a rastúca, keď človek chápe: Boh je tam, kde ľudia pomáhajú ľuďom…

NOVÉ VPLYVY Urán ovplyvňuje srdce a zároveň hypofýzu, oduševňujúce a kontrolné centrum v človeku.

Urán skutočne ovplyvňuje toto centrum veľmi silno. Ak človek pochopí tento vplyv, môže sa vyvinúť pozitívna reakcia. Potom zaručene nastane úplná zmena vedomia, o ktorej sa už toľko hovorilo od druhej polovice minulého storočia. Mnoho ľudí si uvedomí, že moderná intelektuálna kultúra vedie k spoločnosti, v ktorej násilie, strach, drzosť a vyhrážky, povrchnosť a izolácia len narástajú.

Intelektuálna kultúra, kultivovaná intelektualita ako naplnenie života, dosiahla svoj strop. Ďalšie pestovanie intelektu neponúka žiadnu skutočnú perspektívu života.

V miere, v akej budú ľudia chcieť toto vedome pripustiť, položí Urán pozitívne základy. Urán ponúka túto

POLARIZÁCIA KOVOV Keď sa pozrieme na Zem ako na magnetický systém, z tohto systému vychádza určitý účinok, a čo nie je v súlade so zemským organizmom a rozličnými vrstvami Zeme, sa viac či menej odrazí späť. Preto často vo vrchných vrstvách našej atmosféry zúri magnetická búrka, vírenie, ktoré zabraňuje neželaným žiareniam pred vstupom do atmosféry. A naopak, so životom, vrátane ľudského, je to tak, že sa rozvíja s použitím dostupných radiácií, ktoré k nemu prenikajú. Okrem samotných pozemských žiarení existuje mnoho ďalších, ktoré prichádzajú z mimozemského priestoru. Tieto žiarenia sú užitočné a potrebné pre život na Zemi, ako aj pre ľudstvo a jeho vývoj. Ako sa vyžarovanie na Zemi stáva významné pre určitý vývoj spojený s človekom? V hornej vrstve Zeme existuje mnoho rozmanitých látok, prvkov, kovov, tak známych, ako i neznámych. V zemskej hmote možno nájsť odraz všetkého hviezdneho prachu, z ktorého pozostáva vesmír. Vrstvy Zeme sú v neustálom, i keď z nášho pohľadu pomalom, pohybe. V určitých momentoch dochádza k polarizácii konkrétnych látok, a to prostredníctvom žiarení, ktoré prenikajú cez Van Allenov pás, pričom v tomto procese významne napomáhajú aj diery v ozónovej vrstve, ktoré sa vždy znova objavujú na rôznych miestach a ktoré sčasti spôsobujeme aj my. Aj osoba, ktorá nie je citlivá voči istému vyžarovaniu, sa dostane pod jeho vplyv, napríklad prostredníctvom potravy a vody, zloženia vzduchu a mnohými inými spôsobmi. Takto sú v našom systéme činné mnohé druhy minerálnych látok a kovov, ktoré prijímame či už v jedle alebo vo vzduchu, ktorý dýchame.

Nové kozmické radiácie, ktoré sa stávajú aktívnymi, spôsobujú nový vývoj. A tak sa Urán stáva aktívnym v prvku uránium, ktoré sa premieňa na rádium a následne na iné rádioaktívne látky. Potrava, atmosféra, a preto aj človek sa stáva postupne stále viac rádioaktívnym. Tomuto nemožno zabrániť ani prostredníctvom najčistejšieho organického alebo biodynamického poľnohospodárstva. Je to jeden z procesov, ktoré vedú k radikálnym zmenám v ľudskom živote.

možnosť, pretože ovplyvňuje ako srdce, vôbec najdôležitejší orgán, tak hlavu, aby odstránil obmedzenia analyzujúcej a vypočítavej mysle a aby týmto spôsobom priniesol medzi srdce a hlavu bližší súlad a spoluprácu.

Urán vplýva na citovú bytosť a robí ju nielen nekonečne citlivejšou voči potrebám druhých, ale tiež voči tomu

vnútornému Druhému. Zásadný egocentrizmus, prirodzenosť súčasného človeka, bude treba neutralizovať, pretože inak je samozrejmé, že Urán bude mať negatívny vplyv. Potom uvidíme opačnú stranu mince: podnet k slobode povedie k nespútanosti, amorálnosti a k absolútnemu popretiu podmienok a zákonov Vodnár, lepšie ego a mystérijné planéty

27

ovládajúcich život. Bratská dispozícia, ku ktorej nás Urán poháňa, sa potom zmení na kolektívnu hlúposť a rovnosť: povrchnosť všetkých vyjadrení života a bezduché vyrovnanie človeka.

Vedomá a pozitívna reakcia otvára človeka. Jeho pozornosť a túžba potom spontánne smeruje k veciam, o ktorých hovoríme, pretože túžba byť nápomocný a plný porozumenia ho robí vnímavým na Svetlo, ktoré obklopuje celé Univerzum.

Mystérijná planéta Neptún absolútne logicky nadväzuje na ľudský vývin, ktorý sa začal s Uránom. Človek prekoná to, čo je osobné, keď okrem lásky k blížnemu vlastní aj múdrosť. Keď sa táto múdrosť v človeku prejaví a dokáže sa prejaviť spolu s láskou k blížnemu, stratí sa mnoho prekážok brániacich vo vývoji duševného človeka.

Urán uhládza cestu, takže tento zázračný princíp sa môže prejaviť ako novonarodený, oduševňujúci princíp vedomia. Neptún rozbíja pevné štruktúry nášho myslenia a vyťahuje usilujúceho sa človeka do absolútne čistého, nepoškvrneného sveta.

Neptún nás spája s priezračnými étermi nového stavu života a uschopňuje nás na vstup do pokojného poľa slnečnej oblasti za predpokladu, že uplatňujeme jeho podmienky v našom vlastnom živote. Neptún má 28

Pentagram 6/2009

styčný bod obzvlášť v hlave a ovplyvňuje epifýzu alebo glandula pinealis.

Ružokrižiaci tiež hovoria, že nervový systém je veľmi citlivý na vplyv tejto planéty. Tieto vplyvy umožňujú tejto jemnej látke asimiláciu vyšších energií, ktoré sú porovnateľné s elektrinou. Ten, kto je schopný prijať čistú inšpiráciu Neptúna, spôsobuje vstup múdrosti do pozemského poľa, múdrosti, ktorej je tak súrne treba. Pochopiteľne, takáto osoba je oslobodená od pozemských prekážok a uchováva svoje astrálne telo vo veľkej čistote.

TRANSFIGURÁCIA Ľudstvo počas

svojho vývoja prechádzalo mnohými chvíľami, v ktorých sa muselo naučiť reagovať na impulzy obnovenia. To je nikdy nekončiaci proces. V našej ére nové vplyvy vyzývajú človeka, aby reagoval pozitívnym spôsobom a aby premenil možnosť v skutočnosť.

Múdrosť je vždy potrebná na to, aby sa dali uskutočniť správne kroky, nesebecky, v prospech všetkých.

Vplyv tretej mystérijnej planéty Pluto sa týka hlavne konkretizácie a realizácie. Pluto preto možno vnímať ako planétu, ktorá zotrváva, napĺňa a uskutočňuje. Vstup Pluta do našej oblasti skúsenosti je možný len vtedy, ak človek prijme a pochopí myšlienku transfigurácie. Pluto uskutočňuje zásadnú reštrukturalizáciu. Ten, kto vedome zažíva silu tejto

tretej mystérijnej planéty, ju zažíva v novej štruktúre a v zásade uskutočnil oslobodenie duchovnej duše človeka. Jeho láska, jeho múdrosť a jeho správanie sú slobodné.

Ako Neptún ukazuje smer nášho duchovného života a dodáva mu duchovnú inšpiráciu, tak ho Pluto prejaví. Pluto vládne tam, kde ako osobnosti už viac nemôžeme. Nie je tomu len tak bez príčiny, že predstavuje Boha nevideného! Ľudstvu ponúka príležitosť zrealizovať nepredstaviteľné: povstať z obmedzení a zajatia hmoty, preraziť k vzkrieseniu a stať sa obyvateľom slnečnej sústavy.

Sedem starších planét umožnilo existovať človeku na Zemi a stále tak činia. Bránu, hranicu vytvára posledná zo siedmych planét: Saturn, strážca prahu, ktorý sa dá prekročiť, ktorý možno prekročiť prostredníctvom novej, vnútornej kvality. Pasom je

obnovené srdce naplnené duševným životom, vedomie túžobne vítajúce spojenie s duchom a spôsob života, ktorý to jasne dokazuje.

V kozmickom poriadku už bola táto hranica prekročená. V súvislosti so Zemou ako planetárnou bytosťou môžeme povedať, že tieto tri nové planéty sú plne aktívne a ich rozlamujúci a zmenu prinášajúci vplyv sa prejavuje vôkol nás. V tomto kontexte sa uvoľňujú obrovské možnosti.

Každý človek môže slobodne skúmať tieto možnosti a chopiť sa ich v tej miere, v akej ho zaujímajú, aby tak mohol dať svojmu osudu nový kurz.

Toto je zhovievavé, predsa však naliehavé pozvanie, ktoré k nám tieto tri mystérijné planéty vyžarujú.  Ilustrácie planét k tomuto textu poskytla Madeleine Deckert zo Švajčiarska. www.madartdesign.com

Vodnár, lepšie ego a mystérijné planéty

29

Stať sa vedomým čiže čo znamená konať dobro?

Vo vlaku som stretol Daana Vissera. Študoval ešte na univerzite.

Na základe článku, ktorý sme našli v ponúknutých bezplatných novinách, sme sa začali rozprávať na tému užívania drog medzi mládežou.

A

j jeho sa týkala táto otázka, pretože aj on svojho času fajčil trávu, aby vyskúšal, aké to je, a tiež preto, aby sa uistil, že dokáže prestať.

Jemu sa to podarilo. Od toho času píše pravidelne o tejto téme do univerzitných novín články, ktoré zverejňuje aj na svojej webovej stránke. Tá téma sa ho bolestne dotýkala, lebo videl viacerých svojich priateľov, ako podľahli drogám. Týmto spôsobom sa snažil urobiť niečo proti tejto veci.

Pokiaľ ide o dosah takejto pomoci, bol skeptický. Ale ani to mu nezabránilo v tom, aby neochvejne ďalej pokračoval v tejto činnosti.

Pri káve som sa zoznámil s Remkom. Bol to mladý človek, ktorý veľa cestoval a vykonával rozličnú prácu a teraz chcel dokončiť svoje štúdium.

Hlboko ho poburovalo zneužívanie zvierat i spôsob, akým sa zaobchádza s týmito nemými a zraniteľnými pozemskými bytosťami. Ale kde sa môže obrátiť so svojím pobúrením? To je ťažká otázka. Niekoľkokrát počas 30

Pentagram 6/2009

svojho života skutočne urobil niečo pre to-ktoré zviera v núdzi (napríklad zachránil vtáka, ktorý sa zaplietol do rybárskej siete), ale vo všeobecnosti sa cítil bezmocný. Ani to však nezmenšovalo jeho plamennú túžbu pomáhať.

Je nespočetné množstvo ľudí podobných týmto dvoma, mladých i starých, ktorí by radi pomáhali aj vtedy, keď zažili sklamanie a ich dobré úmysly sa obrátili na rub. Čo ale znamená konať dobro?

Prirodzene práve to, keď pomôžeme zvieraťu v ohrození alebo podáme pomocnú ruku priateľovi, ktorý je v núdzi. Avšak táto odpoveď nie je vo všetkých prípadoch jednoznačná. Čo je pre jedného dobré, to môže byť pre druhého zlé či menej zreteľné dobro.

Napokon nepozeráme sa všetci na dobro a zlo zo svojho osobného hľadiska? Tohto by sme si mali byť vedomí.

Každá predstava sa rodí ako „myšlienka“, inými slovami ako nápad alebo idea. Z tejto základnej myšlienky či predstavy povstáva túžba

dať myšlienke formu.

K prejaveniu myšlienky je potrebná sila vôle, aby sa napokon idea zhmotnila vo forme – ak, pravda, proces dospeje až potiaľ. Keď máme myšlienky napríklad o dobre a zle, potom proces prebieha rovnako, ako sme ho už opísali.

Podľa Univerzálneho učenia človek nepozostáva iba z fyzického tela, ale hmotné telo je obklopené a prestúpené éterickým čiže životným telom, a obe táto telá sú obklopené astrálnym telom – telom túžby. Predovšetkým okolo hlavy je umiestnené vyvíjajúce sa mentálne telo.

Táto štvornásobná telesnosť je vsadená v duchovnej štruktúre, v mikrokozme, ktorý ju obklopuje, no nie je si toho vedomá. Iba vtedy, keď sa dostane do pohybu duchovná iskra, ktorá sa nachádza v strede mikrokozmu, získame tušenie o tomto celom životnom systému.

Naša osobnosť uprostred mikrokozmu je obklopená atmosferickým poľom, ktoré nazývame dychovým poľom. Ak si skrz našu mentálnu schopnosť niečo myslíme, tak v našom dychovom poli vznikajú

obláčikom podobné myšlienkové zoskupenia. Keď nejakej predstave či myšlienke venujeme iba krátky čas, potom sa myšlienkový oblak veľmi rýchlo rozplynie. Avšak ak sa dlhšiu dobu zaoberáme nejakou ideou a skúmame ju z každej strany, alebo dokonca keď danú myšlienku či predstavu živíme dlhé roky, potom sa v našom dychovom poli vytvorí seba sama udržujúci zrkadlový obraz tejto myšlienky. Takýto myšlienkový obraz si začne vyžadovať našu pozornosť, aby mohol aj ďalej existovať, lebo myšlienky, ktoré sa tak sformovali, si od nás ako od svojich stvoriteľov žiadajú potravu. Môžeme povedať, že tieto myšlienkové obrazy doslovne odčerpávajú energiu od svojho stvoriteľa a ovplyvňujú ho v súhlase so svojou povahou.

Na základe týchto myšlienkových obrazov či predstáv, ktoré obývajú a zatemňujú naše dychové pole – a to

Stať sa vedomým čiže čo znamená konať dobro?

31

Sebaobetovanie nie je ani taká ťažká úloha, lebo spočíva iba v jednej podstatnej veci: „Pomôcť ľuďom v núdzi a životných otázkach.“ sa deje u každého človeka –, si utvárame vlastný uhol pohľadu na dobro a zlo. Inakšie povedané, každé naše pozorovania a vnemy majú osobné zafarbenie. Nik nedokáže objektívne pozorovať. To je príčina, prečo sa dá na tomto svete vždy iba čiastočne konať dobro.

Aj zemeguľa má svoje dychové pole. Je to oblasť, v ktorej sú od nepamäti sformované a uložené všetky myšlienkové obrazy a mentálne predstavy celého ľudstva. Preto je jasné, že táto oblasť je sférou minulosti.

Odzrkadľuje všetko to, čo ľudstvo v minulosti aj v súčasnosti vymyslelo, pocítilo, chcelo a vykonalo. Jeden zo zvláštnych aspektov prichádzajúcej doby je ten, že žiarenia, ktoré v súčasnosti pôsobia na ľudstvo viac ako kedykoľvek predtým, potláčajú a maria pôsobenie vplyvu minulosti.

Tieto žiarenia prinášajú so sebou impulzy, ktoré pochádzajú z pôvodného života a ktoré neboli poškvrnené minulosťou. Tieto impulzy dajú do pohybu iskru Ducha a umožnia, aby nové a čisté myšlienkové obrazy prenikli k človeku, k osobnosti a urobili ju schopnou k vedomému vstupu do nového života.

No najprv musíme pochopiť a uznať, že tieto myšlienkové obrazy 32

Pentagram 6/2009

jestvujú, že z nich žijeme i konáme, a tak sa v skutočnosti pozeráme na svet cez sito minulosti! Ako sa môžeme zbaviť týchto nútiacich a obmedzujúcich vplyvov? Čiastočne je to možné, ak použijeme „zaklínadlo“ dnešnej doby: „Uvoľni sa!“ Tak dokážeme čiastočne oslabiť alebo dokonca sa zbaviť myšlienok a predstáv, ktoré držia v zajatí naše vedomie. Ale pre samotného človeka je nemožné vyriešiť všetko osobne, pretože v našom dychovom poli stále žije príliš veľa vecí z minulosti, ktoré si ani nedokážeme uvedomiť. Bolo by potrebné prežiť mnoho ďalších životov, aby sme ich všetky dokázali objaviť a rozpustiť. Životov, počas ktorých by vznikali nové a nové obrazy a putá.

PRVÝ KROK V Škole Zlatého Ružo-

kríža sa snažíme stať sa vedomými si toho Druhého v nás, ktorý vyviera z iskry Ducha a ktorý je prítomný v každom človeku ako zvyšok toho božského. To je prvý krok na ceste k tomu, aby sme naše dychové pole čistili a urobili ho schopným prijať boží impulz. Lebo keď sa v našom srdci prebudí dosiaľ latentný duchovný princíp a dá sa do pohybu, energia, ktorá z neho prúdi, bude

prostredníctvom krvi vplývať aj na svätyňu hlavy. Táto sila je nositeľkou celkom odlišnej, vyššej vibrácie ako tej, ktorú bežne zažívame. Táto vysoká vibrácia spôsobuje zmätok i nepokoj, človek sa najprv dostane do chaosu, ale z neho k sebapoznaniu a napokon bude schopný aj jasnejšie uvažovať.

S týmto čistým myslením zbadá človek svoje väzby i svoje osobné „stvorenia“, ktoré ho držia v putách, a zistí, do akej miery určuje minulosť smerovanie jeho súčasného života.

Ak sa napokon k tomu postaví zoči-voči a skutočne sa podriadi novému vedomiu, ktoré sa v ňom začína rozvíjať, potom v svetle nového vedomia postupne vybledne každá osobná predstava aj myšlienková forma.

V lúčoch nanovo žiariaceho vnútorného slnka sa pôsobenie nútiacich síl oslabí a myšlienkové stvorenia, ktoré sme si vytvorili v dychovom poli, sa rozplynú. Ostanú iba prežité skúsenosti, ktoré sú ako semeno uschované v našom mikrokozme.

Dychové pole sa utíši a bude sa podobať na pokojnú hladinu jazera, cez ktorú lúče božieho slnka preniknú až na dno. Táto osobná očista okamžite ovplyvní celý priestor tohto sveta ako svetlo vzdialenej hviezdy počas temnej noci.

Keď u niekoho znovu začala pôsobiť božia iskra ducha a spojí svoje úsilie s tými, ktorí tiež hľadajú

Svetlo druhého života, potom sa aj on aktívne podieľa na očiste pozemského životného priestoru. Všade, kde má možnosť, neutralizuje vrenie svojho okolia. To je tá najlepšia a najúčinnejšia pomoc, ktorú môžeme poskytnúť. Pretože všade, kde prebýva pokoj, sa otvára možnosť pre každého človeka, aby sa rozhodol, ktorým smerom chce ísť. Vytvorí sa mu priestor pre slobodnú voľbu. „Ten, kto zvíťazí nad sebou, je silnejší ako ten, čo dobil mesto.“ Ináč povedané: kto očistí svoje dychové pole v Svetle toho božského Druhého, ten prispeje k uzdraveniu celého sveta! Je to veľkolepá úloha, ktorá si vyžaduje odvahu a úprimnosť, ale každý človek v sebe túto možnosť nesie. A aké dobro môže ešte potom človek vykonať na spoločenskej úrovni? Odpoveď na to je veľmi jednoduchá: Rob to, čo sa naskytne a musíš to urobiť, ale nevenuj tomu prílišnú pozornosť. Neznamená to nič iné ako: Pomôž a konaj, ale bez pomyslenia, že „teraz to dávam do poriadku“, ako to robili Daan a Remko i ako to robí mnoho ďalších ľudí. Vykonávaj to prirodzeným spôsobom a nesúď.

Takto príliš nezaťažíš jednu misku váh – dobro, a preto sa automaticky nezdvihne druhá miska – zlo. Misky váh ostanú vyvážené, neutrálne a nič nestojí v ceste slobodnému vývoju toho Druhého. 

Stať sa vedomým čiže čo znamená konať dobro?

33

Platónovo vyprávění Spis „Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze“ obsahuje mnoho univerzálních rysů. Připomeňme si jen (světelné) lano, které je spuštěno do studny jako symbol pro volbu životní cesty, a stejně tak nápoj zapomnění a schopnost za všech okolností správně jednat. Jsou to přirovnání a metafory, které nám vysvětlují, jaký je náš vztah ke skutečnému světu, a jsou tak staré jako lidstvo samo. S některými těmito poznatky se čtenář setká také v následujícím vyprávění, které vzniklo před tisíciletími a které Platón přibližně 400 let před Kristem v poslední kapitole svého díla „Ústava“ zapsal.

S

okrates mluví a Glaukón naslouchá a reaguje. „Takové by tedy byly,“ děl jsem, „ceny, odměny a dary, kterých se zaživa dostává spravedlivému od bohů i od lidí mimo ona dobra, kterých poskytuje spravedlnost sama o sobě.“ „A jistě velmi krásná i stálá dobra.“ „A přece všechny tyto věci nejsou počtem ani velikostí nic proti tomu, co čeká spravedlivého i nespravedlivého po smrti; to třeba vyslechnouti, aby ani jednomu ani druhému naše rozprava nezůstala nic dlužna.“ „Mluv, prosím, neboť není mnoho jiných věcí, které bych raději poslouchal.“ „Ale ovšem nebude to dobrodružné vypravování statečného Alkiona, nýbrž vypravování muže sice také 34

Pentagram 6/2009

statečného, Éra Armeniova, rodem Pamfyla. Ten zahynul kdysi v boji; a když po deseti dnech byly sbírány mrtvoly již porušené, byl nalezen neporušen a donesen domů; měl být pohřben a tu dvanáctého dne, když už ležel na hranici, oživl a oživnuv vypravoval, co na onom světě uviděl.

Pravil pak, že jeho duše, když z něho vyšla, putovala ještě s mnoha jinými a přišly na jakési podivuhodné místo, na němž zely dva otvory do země blízko vedle sebe a nahoře zase naproti nim jiné otvory do nebe.

Mezi nimi pak seděli soudcové, kteří po každém rozsudku spravedlivým kázali bráti se cestou napravo vzhůru nebem, připevnivše jim vpředu Hlava Nefertiti (Nefretete) z Achetatonu (El-Amarna), asi 1340 př. Kr.

o životě po smrti

35

Dobro jest statek bez pána; podle toho, jak kdo bude nebo nebude o ně státi, bude ho mít více nebo méně. označení svého soudního nálezu, nespravedlivým však cestou nalevo dolů; měli pak i tito znamení všech svých skutků, ale vzadu.

Když pak předstoupil on, řekli prý, že se má státi zvěstovatelem lidem o onom světě a že mu přikazují, aby si všechno na onom místě vyslechl a prohlédl. Tu pak viděl, jak tam jedním otvorem do nebe a jedním do země odcházejí duše, když byl nad nimi vynesen rozsudek, kdežto druhými se vracejí: z jednoho že vystupují ze země, plné špíny a prachu, druhým pak, že jiné sestupují z nebe čisté. A ty, které pokaždé přicházejí, že mají vzezření, jakoby přicházely z daleké cesty; s radostí odcházejí na luh, rozbíjejí si tam stánky jako o velké slavnosti a pozdravují se vespolek, které se znají, ty, které přišly ze země, vyptávají se druhých, jak jest v nebi, a duše přišlé z nebe, jak jest zase u oněch.Tu si pak vespolek vypravují, jedny s naříkáním a pláčem, vzpomínajíce si, jak četná a jaká utrpení prožily a viděly na své podzemní pouti – trvá prý pak ta pouť tisíc let –, kdežto zase duše přišlé z nebe vypravují o slastech a podívaných nevýslovné krásy.

Pověděti tak mnoho věcí, Glaukóne, vyžadovalo by dlouhého času; 36

Pentagram 6/2009

avšak hlavní věc jest prý to, že za všechny křivdy, kterých se kdo na kom dopustil, za všechny osoby, kterým ukřivdil, jsou po řadě trestáni, za každou křivdu desetkrát – to jest vždy za sto let jednou, neboť tak dlouhý jest život lidský –, aby desetinásobnou pokutou odpykali za každou křivdu, a například, jestliže někteří byli mnohým lidem příčinou smrti, buď že zradili města nebo vojska a do otroctví je uvrhli, nebo byli spoluviníky nějakého jiného zlosynství, aby za všechno to sklidili desateronásobné utrpení za každou vinu, a naopak zase jestliže prokázali nějaké dobrodiní a osvědčili se spravedlivými a zbožnými, aby v témže poměru sklízeli zaslouženou odměnu. O těch, kteří zemřeli hned po svém narození a kteří žili jen krátký čas, vypravoval zase jiné věci, jež však nezasluhují zmínky. Za neúctu nebo úctu k bohům a rodičům a za zabití člověka uváděl ještě větší odplaty.

Pravil totiž, že se nahodil k tomu, jak se jeden ptal druhého, kde jest veliký Ardiaios. Byl pak tento Ardiaios tyranem v kterémsi městě v Pamfylii – tenkráte tomu bylo již tisíc let – a zabil svého otce a staršího bratra a spáchal ještě mnoho jiných bezbožných skutků, jak se

vypravovalo. Tu prý ten, kterého se tázal, řekl: ‚Není zde a již sem asi nepříjde.‘ Spatřili jsme totiž i toto mezi oněmi hroznými divadly: když jsme byli blízko východu, majíce vystoupiti vzhůru a proživše již všechno ostatní, zahlédli jsme náhle onoho a ještě jiné – skoro většina z nich byli tyrany; ale byli tam i někteří prostí občané, kteří se velice provinili –, mysleli, že již vystoupí vzhůru, ale ten východ jich nechtěl přijmout, nýbrž řval, kdykoli se pokoušel vyjíti někdo z těchto nevyléčitelných nebo nedostatečně potrestaných hříšníků. Tu pak pravil, divocí mužové ohnivého vzezření, kteří stáli vedle a kteří tomu hlasu rozuměli, jedny popadli z obou stran a odváděli, Ardiaiovi však a jiným spoutali ruce, nohy i hlavu, srazili je k zemi, do krve zmrskali a pak je vlekli pryč podél cesty, smýkajíce jimi trním a oznamujíce všem mimojdoucím, proč jsou tak vedeni, aby byli svrženi do Tartaru. Tu prý ze všech četných a rozmanitých strachů, které zažili, byl největší ten, aby jim nezazněl ten hlas, až budou chtít vystupovati, a že každý s největší radostí vystupoval, když nezazněl.

A takové že tedy asi jsou pokuty a tresty a naopak zase opačné proti těmto odměny. Když si každý pobyl sedm dní na oné louce, museli osmého dne povstati a bráti se odtamtud a čtvrtého dne přišli na

to místo, odkud spatřili rovný pruh světla jako sloup, táhnoucí se shora celým nebem i zemí, podobný nejvíce duze, ale jasnější a čistší; ušedše cestu jednoho dne přišli k němu a tu uviděli uprostřed světla táhnoucí se od nebe konce lan, kterými jest nebe svázáno – toto světlo jest prý totiž pás nebes, držící pohromadě celou otáčející se oblohu jako pásová lana triér –, a od těch konců jdoucí vřeteno Nutnosti, jímž jsou otáčeny všechny nebeské kruhy…

Otáčí se pak to vřeteno na klíně Nutnosti. A na jeho prstencích nahoře na každém prý sedí Siréna, spolu se otáčejíc a vydávajíc jediný zvuk, jediný tón; ze všech osmi pak zaznívá jedna souzvučná harmonie. Kolem dokola pak sedí ve stejné vzdálenosti tři jiné bytosti, každá na jednom stolci, dcery Nutnosti, Moiry, bíle oděné, ověnčené stužkami, Lachesis, Klóthó a Atropos, a zpívají k harmonii Sirén, Lachesis o minulém, Klóthó o tom, co jest, a Atropos o budoucím. A Klóthó čas od času dotýkajíc se pravicí vnějšího prstence vřetena pomáhá jím otáčeti, Atropos pak levicí zrovna tak zase prstenců vnitřních; Lachesis pak se dotýká střídavě obojích tu pravou, tam levou rukou.

Když pak tam duše přišly, musely prý jíti přímo před Lachesis. Tu pak je jakýsi hlasatel nejprve rozestavil do Platónovo vyprávění o životě po smrti

37

Říká se, že Platonova Ústava je důležitým dílem. Popisuje ideální společnost. Současně je to představa ideálních lidí, kteří nosí ve svých srdcích „Nebeské město“ jako vnitřní řád. V této knize lze objevit hluboké odkazy na mystéria a ezoterické učení, které tvořily základy Platónské Akademie.

Na konci knihy IX nechává Platón říkat Sokrata: Ale i co se týče hodností, podle téhož zřetele účastní se a rád okusí jen těch, o kterých bude mysliti, že ho učiní lepším, kdežto které by hrozily porušiti jeho pravidelný stav, těm se bude vyhýbati v životě soukromém i veřejném.

Glaukón: To tedy nebude chtít pracovati ve správě obce, bude-li míti tuto zásadu.

Sokrates: Děl jsem, ve své obci bude chtít, a rád, ne však asi

řady, potom vzav z Lachesina klínu losy a znaky životů, vystoupil na vysoké řečniště a takto mluvil: ‚Slyšte, co praví Nutnosti dcera, panenská Lachesis. Duše krátkověké, toto jest počátek nového kola smrtonosného pro smrtelné pokolení. Váš životní osud nebude určen tím, že by daimón dostal losem vás, nýbrž vy sami si daimóna vyvolíte. Kdo bude první vylosován, ať první si zvolí život, k němuž pak bude nutností připoután. Dobro jest statek bez pána; podle toho, jak kdo bude nebo nebude o ně státi, bude ho míti více nebo méně. Odpovědnost má volitel; Bůh není odpovědný.‘ Pověděv toto hodil prý přede všechny losy a každý si zdvihl ten, který padl vedle něho, vyjma jeho, 38

Pentagram 6/2009

Éra, neboť jemu to hlasatel nedovolil; každému pak, kdo si zdvihl los, bylo z něho patrno, kolikáté místo dostal. Potom pak zase položil před ně na zemi znaky životů, mnohem větší počet, než bylo přítomných.

Byly pak rozmanitých druhů: byly mezi nimi i tyranie, jedny doživotní, druhé uprostřed překažené a končící se chudobou a vyhnanstvím a žebrotou; byly i životy slavných mužů, proslulých jednak tělesným vzrůstem a krásou anebo také silou a zdatností v závodech, jednak rodem a vynikajícími vlastnostmi předků, a naopak zase mužů po těchto stránkách neslavných a zrovna tak i žen. Duševní vlastnosti však tam nebyly zařazeny, poněvadž podle toho, jaký život si každá duše zvolí, takovou se nutně

v obci, ve které se narodil, ač nestane-li se řízením božím něco zvláštního.

Glaukón: Rozumím; myslíš v obci, kterou jsme nyní zakládali a vylíčili, v obci ležící v oblasti myšlenek; neboť na zemi, myslím, není nikde.

Sokrates: Avšak, děl jsem, snad jest vystavena na nebi jako vzor pro toho, kdo by ji chtěl viděti a podle ní zařizovat sám sebe. Nic však na tom nezáleží, zdali někde na světě jest nebo bude; neboť jistě by byl občanem této jediné a žádné jiné.

Glaukón: Ano.

stává; avšak ostatní vlastnosti byly smíšeny jak vespolek, tak s bohatstvím nebo chudobou, jiné s nemocí, jiné se zdravím, jiné pak byly uprostřed toho všeho.

Zde, milý Glaukóne, ovšem nastává pro člověka patrně svrchované nebezpečenství, a proto jest se co nejvíce vynasnažovati, aby každý z nás, nedbaje ostatních nauk, byl hledatelem i žákem jen té nauky, ze které by nabyl schopnosti poznati a nalézt, kdo by ho učinil silným a znalým, aby rozeznával život dobrý a zlý a volil si vždy a všude z možných životů nejlepší; aby si o všem, co bylo právě řečeno, činil úsudek jednak srovnáváním, jednak rozborem, hledě k tomu, jak se to má k životní dokonalosti, a takto věděl, jaký jest účinek krásy

smíšené s chudobou nebo s bohatstvím a při jakém stavu duše působí zlé nebo dobré, a co znamenají různé způsoby urozenosti a neurozenosti, života v soukromí a v úřadech, síly a slabosti, bystrosti a tuposti a všechny takové stavy jednak od přirozenosti s duší spojené, jednak získané – jaký účinek má všechno to jsouc vespolek míšeno, tak aby si člověk mohl ze všeho toho po úvaze vybrati, hledě k přirozené povaze své duše, a rozeznávati život horší i lepší, horším jmenuje ten, který by ji zaváděl do nespravedlivosti, lepším pak, který by ji učinil spravedlivější.

Všechno ostatní nechá stranou: neboť jsme viděli, že tato volba jest nejlepší pro život zde i po smrti. To musí býti jeho ocelové přesvědčení Platónovo vyprávění o životě po smrti

39

a s tím musí jít do Hádu, aby se ani tam nedal oslniti bohatstvím a takovými zly a aby se nestalo, že by upadl do způsobů tyranských a jiných ta40

Pentagram 6/2009

kových skutků a tím způsobil jednak jiným mnoho nezhojitelného zla, jednak i sám ještě větší utrpěl, nýbrž aby se naučil voliti si vždy z takových

Všude lidé volí svou životní cestu. „Ale jak může člověk poznat, kdo by ho učinil silným a znalým, aby rozeznával život dobrý a zlý a volil si vždy a všude z možných životů nejlepší?“ ptá se Platón.

V tom může být duchovní škola velkou pomocí.

Monument Pákistán v Islámábádu v noci.

krajností život střední a vyhýbati se výstřednostem v obou směrech, a to jak zde v tomto životě, podle možnosti, tak i ve veškerém potomním;

takto zajisté stává se člověk nejšťastnějším.

A tu pak dále, jak oznamoval posel z onoho světa, mluvil ten hlasatel takto: ‚I na toho , kdo příjde naposled, vybere-li si s rozumem a bude podle toho žíti, čeká život spokojený, ne špatný. Ani, kdo první volí, nebudiž bez starosti, ani kdo poslední, nepozbývej mysli.‘ Při této řeči šel prý ten, který dostal losem první místo, a přímo si vybral největší tyranidu: vybral si, aniž si byl pro nerozumnost a hltavost všeho dostatečně všiml, avšak zůstalo mu utajeno, jaký jest v tom obsažen osud, snědení vlastních dětí a jiné hrozné věci; když pak měl kdy to zpozorovati, bil se v prsa a naříkal na svou volbu, nedrže se výstrahy hlasatelovy, neboť nedával vinu toho neštěstí sobě samému, nýbrž osudu a daimonům a všemu jinému spíše než sám sobě. Byl pak to jeden z těch, kdo přišli z nebe; ve svém předešlém životě žil ve spořádané obci a měl účast v ctnosti, ale jen ze zvyku, bez snahy poznati pravdu.

Platónovo vyprávění o životě po smrti

41

Důležitý myšlenkový postup Platónovy filozofie: svět prvotních forem (idejí), původní svět, je dokonalý. V důsledku toho láska není vlastnost, tento svět je láska. Dokonalá krása je tam všude a bezprostředně viditelná. Přemýšlející (nová) duše, tedy Duch může tuto prvotní krásu vnímat, protože je toho součástí. Svět zkušeností a jevů je (ze své podstaty) nedokonalý. V něm je původní krása smíšena se stíny a láska je jen vlastnost.

Jak možno říci, většina těch, kdo se při této volbě neosvědčují, jsou právě ti, kteří přicházejí z nebe, poněvadž 42

Pentagram 6/2009

jim chybí zkušenosti v utrpení; ale kteří přicházejí ze země, ti konají svou volbu z větší části bez ukvapení,

protože sami zakusili útrapy a také u jiných viděli. Právě pro tu ukvapenost většině duší se stává záměna zla a dobra a také pro náhodnost losu; neboť jestliže někdo po každé, kdykoli přichází do života zde na zemi, zdravě se zabývá poznáváním pravdy a jestliže mu nepadne los volby mezi posledními, ten, jak se zdá ze zpráv z onoho světa, nejenom zde byl šťasten, nýbrž i jeho cesta odsud tam a zase sem nazpět nebyla by podzemská a drsná, nýbrž hladká a nebeská.

To pak zajisté prý stojí za podívanou viděti, jak jednotlivé duše si vybíraly životy; byla to prý totiž podívaná žalostná i směšná a divná.

Většinou si totiž vybíraly podle zkušenosti ze svého dřívějšího života. Tak prý viděl, jak duše Orfeova si vybírala život labutě, protože z nenávisti k ženskému pohlaví pro smrt od nich utrpěnou nechtěla přijíti na svět ze ženy; dále viděl, jak duše Thamyrova si vybrala život slavíka; viděl pak také, jak labuť přecházela k volbě života lidského a zrovna tak i jiní zpěvní ptáci. Dvacátá pak podle losu duše si zvolila život lva: byla to duše Aianta Telamónova, jež se nechtěla státi člověkem, protože chovala v paměti ono rozhodnutí o zbraních. Potom přišla duše Agamemnova; také tato ze záští k lidskému pokolení pro to, co vytrpěla, zaměnila svůj život za život orla. Mezi prostředními

pak dostala los duše Atalantina; ta, spatřivši veliké pocty muže zápasníka, nedovedla se zdržeti a vzala. Po této pak prý uviděl duši Epeia Panopeova, jak přešla v přirozenost ženy, znalé umných prací; dále pak mezi posledními uviděl duši šaška Thersita, jak vstupuje v opici. Náhodou pak podle určení losu šla volit ze všech poslední duše Odysseova; ve vzpomínkách na dřívější lopoty a zbavena ctižádostivosti dlouho chodila sem a tam a hledala život prostého muže, vzdáleného veřejné činnosti, a konečně po dlouhém hledání jej nalezla kdesi ležící a od ostatních pominutý: jak jej spatřila, pravila, že by byla totéž udělala, i kdyby jí bylo připadlo první místo, a s radostí si jej vzala.

A děly se tam podobně jiné přechody zvířat v lidi i v jiná zvířata navzájem, tvorové nespravedliví se měnili v divoké, spravedliví v krotké a vznikaly všeliké směsi.

Když pak tu všechny duše měly vybrány životy, předstupovaly v pořadí určeném losem před Lachesis; ona pak podle toho, který život si kdo zvolil, přidělovala každému toho daimona za strážce života a naplňovatele zvoleného osudu. Ten vedl duši nejprve ke Klóthó přímo pod její ruku a pod vřeteno jí otáčené, utvrzuje tak osud, který si byla zvolila; dotknuv se pak této, vedl ji zase k předoucí Atropě, čině tak udělený Platónovo vyprávění o životě po smrti

43

osud nezměnitelným; odtamtud pak šel, neobraceje se, pod stolec Nutnosti, a když jím prošel a když také ostatní tamtudy prošli, ubírali se všichni na rovinu řeky Zapomenutí, hrozným vedrem a dusnem, neboť rovina ta byla bez stromů a bez všech rostlin. Rozložili se pak, když už nastával večer, u řeky Bezstarostnosti, jejíž voda se nedrží v žádné nádobě.

Tu pak každý musel píti jistou míru té vody, ale kteří nebyli chráněni rozumem, pili přes míru; každý, kdo se napil, na všechno zapomínal. Když pak ulehli a nastala půlnoc, nastala prý bouře a zemětřesení a náhle byli odtamtud unášeni každý jinam vzhůru ke zrození, tryskajíce jako hvězdy.

Jemu samotnému že bylo zabráněno napíti se vody; ale kudy a jak přišel do těla, že neví, nýbrž najednou otevřel oči a uviděl, že je ráno a že leží na hranici.

44

Pentagram 6/2009

A takovým způsobem, Glaukóne, zachránila se ta báje a nebyl jí konec, jako jiným, a také nás by zachránila, budeme-li se jí říditi; pak dobře přejdeme řeku Zapomenutí a neposkvrníme své duše. Nuže, bude-li míti má řeč účinek, v přesvědčení, že duše jest nesmrtelná a schopna snášeti všechno zlé i všechno dobré, budeme se vždy držeti cesty vzhůru a s pomocí rozumného myšlení vším způsobem konati spravedlnost, abychom byli přáteli sami sobě i bohům, jak zde na zemi, dokud tu dlíme, tak až si budeme vybírati za ni odměnu jako vítězové, a aby se nám i zde i na té tisícileté pouti, kterou jsme popsali, dobře vedlo.“  V textu byl použit překlad Františka Novotného (Platón: Ústava, kniha X. Nakladatelství OIKOYMENH, čtvrté opravené vydání, Praha 2005.)

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Díla vydaná v českém jazyce: Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Přicházející nový člověk * Bratrstvo Šambaly * Prázdný prostor neexistuje * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Gnose v aktuálním zjevení * Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.

Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

Nebeské město Ale i co se týče hodností, podle téhož zřetele účastní se a rád okusí jen těch, o kterých bude mysliti, že ho učiní lepším, kdežto které by hrozily porušiti jeho pravidelný stav, těm se bude vyhýbati v životě soukromém i veřejném.

Glaukón: To tedy nebude chtít pracovati ve správě obce, bude-li míti tuto zásadu.

Sokrates: Děl jsem, ve své obci bude chtít, a rád, ne však asi v obci, ve které se narodil, ač nestane-li se řízením božím něco zvláštního.

Glaukón: Rozumím; myslíš v obci, kterou jsme nyní zakládali a vylíčili, v obci ležící v oblasti myšlenek; neboť na zemi, myslím, není nikde.

Sokrates: Avšak, děl jsem, snad jest vystavena na nebi jako vzor pro toho, kdo by ji chtěl viděti a podle ní zařizovat sám sebe. Nic však na tom nezáleží, zdali někde na světě jest nebo bude; neboť jistě by byl občanem této jediné a žádné jiné.

Glaukón: Ano.

Platón: Ústava, kniha IX