Pentagram 2010-4

Pe n t a g r a m

Lectorium Rosicrucianum

sympozium Voláni srdcem světa Doviesť stvorené k dokonalosti Používat pozemské nástroje Ex Deo nascimur, in Jesu morimur, per Spiritum Sanctum reviviscimus Čo potrebuje svet najviac?

Positio Fraternitatis Rosae Crucis Kéž rozkvetou růže na tvém kříži Volaní srdcom sveta

2010

ČÍSLO

4

Vychází 6x ročně v těchto jazycích: holandsky, německy, anglicky, francouzsky, portugalsky, španělsky, maďarsky a česko-slovensky.

Bulharsky, finsky, řecky, italsky, polsky, rusky a švédsky vychází časopis 4x ročně.

Vydavatel: Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: info@rozekruispers.com www.rozekruispers.com Redakce: Pentagramm Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: pentagram.lr@planet.nl Administrace: • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Querlandweg 5 D-31848 Bad Münder e-mail: badmuender@rosenkreuz.de • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Auf der Höhe 16 D-57612 Birnbach e-mail: christianopolis@rosenkreuz.de • Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Haarlemer Straße 19 D-75365 Calw e-mail: crhcalw@rosenkreuz.de • Lectorium Rosicrucianum CH-1824 Caux e-mail: admin@rosicrucianum.ch • Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum P. O. Box 68 SK-048 01 Rožňava e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk • Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-140 00 Praha 4 e-mail: info@lectoriumrosicrucianum.cz Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno.lectorium@seznam.cz www.lectoriumrosicrucianum.org Přeloženo z NJ: Pentagramm 5/2009 a z AJ: Pentagram 1/2010

© Stichting Rozekruis Pers Evidenční číslo MK ČR E 18833

ČASOPIS MEZINÁRODNÍ ŠKOLY ZLATÉHO K ŘÍŽE S RŮŽÍ LECTORIUM ROSICRUCIANUM

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.

Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je-li uskutečněn v životě.

Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

Pent ag ram

Číslo 4/2010

Obsah

Sympozium v Renově „Voláni srdcem světa“ Existuje jedna stará legenda, legenda svobodných zednářů. Pochází ze vzpomínky na mystéria, která se objevují v každé lidské periodě.Vypráví o nádherném okamžiku, který má přijít ve vzdálené budoucnosti. Tehdy má existovat sedm chrámů, sedm hermetických pracovišť.V jednom rituálu, jednom starém zednářském obřadu, který patří k určitému stupni, říká jeden bratr druhému: „Je možné, že brzy vznikne šest dalších chrámů, bratře.“ A oslovený odpovídá: „Ano, vzniknou.“ J. van Rijckenborgh Měli jsme velkou radost, že přednášející a návštěvníci sympozia s názvem „Voláni srdcem světa“, které se konalo v Renově dne 23. května 2009, se shromáždili z různých skupin a ve vzájemné harmonii se setkali jako lidé, kteří se nacházejí na cestě za Světlem duchovních sfér Země.

Redakce Pentagramu je vděčná, že může přednesené myšlenky předložit velkému a mezinárodnímu okruhu čtenářů.

Nie idey, lež výsledky napomáhajú v napredovaní ľudstva 2 Lex van den Brul Doviesť stvorené k dokonalosti 6 Wies Kuiperová Používat pozemské nástroje 12 Henk Masselink Ex Deo nascimur, in Jesu morimur, per Spiritum Sanctum reviviscimus 19 Willem E. Scherpenhuijsen Rom Čo potrebuje svet najviac? 25 Johannes Witteveen Positio Fraternitatis Rosae Crucis 32 Klaas-Jan Bakker Kéž rozkvetou růže na tvém kříži 40 Ger Westenberg Volaní srdcom sveta 47 Joost R. Ritman Závěrečné shrnutí

57

Obálka: Dojem z jednacího dne

Nie idey, lež výsledky napomáhajú v napredovaní ľudstva Úvod LEX VAN DEN BRUL

Sedem rečníkov zo siedmich rozličných duchovných organizácií prednieslo na sympóziu konanom v holandskom Bilthovene dňa 23. mája 2009 v konferenčnom mieste Renova svoju výzvu k spoločnosti, aby s inšpiráciou, jasnou intuíciou a zmysluplne cestou dialógu pristúpila k nastávajúcim hlbokým životným zmenám.

V našom rozháranom, materialistickom a racionalistickom svete čoraz viac raste túžba po skutočnej duchovnosti, po obnoveniu spojenia s Duchom, ktorý všetkému stvoreniu daruje život a ktorý sa nachádza aj v našom najhlbšom vnútri.

Toto spojenie zároveň prináša osvietenie i harmóniu. Aby sme mohli nájsť túto svoju najvnútornejšiu podstatu, učíme sa zrieknuť myslenia a cítenia zameraného na svoje ja.Tak môžeme opätovne získať pôvodné vedomie, pôvodnú dušu, pretože duša je emanáciou Duše sveta, ktorá spája všetkých so všetkými.

2

Pentagram 4/2010

S

me veľmi šťastní, že Vás všetkých môžeme v tento mimoriadny deň privítať v našom spirituálnom centre Renova. Dnes sa tu zišlo sedem zástupcov duchovných prúdov Holandska. Prinášajú svoj odkaz k všetkým ľuďom ako výzvu a volanie po hľadaní duchovných hodnôt ľudskej bytosti. Preto veľmi srdečne vítame siedmych rečníkov – zástupcov siedmych spirituálnych hnutí, ktorí nám prednesú svoje prednášky. Sú to: pani Wies Kuiperová z holandskej Teozofickej spoločnosti, pán Henk Masselink, člen rádu Slobodných murárov Hlavnej kapituly vysokých stupňov v Holandsku, pán Willem E. Scherpenhuijsen Rom, člen holandskej Antropozofickej spoločnosti, pán profesor Johannes Witteveen, ktorý zastupuje holandské Súfijské hnutie,

SYMPÓZIUM KONANÉ V KONFERENČNOM MIESTE RENOVA 23. MÁJA 2009

Nie idey, lež výsledky napomáhajú v napredovaní ľudstva

3

pán Klaas-Jan Bakker, ktorý je tu v mene holandského rádu ružokríža AMORC, pán Gerrit Westenberg, ktorý zastupuje v Holandsku Rosicrucian Fellowship, pán Joost Ritman, ktorý je tu v mene Lectorium Rosicrucianum, ako aj pán Peter Huijs, predsedajúci dnešnému dňu a autor nedávno vydanej knihy „Volaní srdcom sveta“, ktorá bola aj jedným z popudov k tomuto výnimočnému dňu. Chceli by sme totiž, aby počas dnešného dňa zaznela výzva k novému, duchovnému spôsobu života, ktorý nás povedie k celkovej premene a obnove ľudského bytí. „Volaní dušou sveta,“ Svetlom vyššieho duševného sveta.

Sme presvedčení, že všetkých sedem hnutí si takpovediac vytýčilo toto motto na svoju duchovnú zástavu a každé z nich bude o tom hovoriť podľa svojich skúseností a svojho presvedčenia.

Prosím, dovoľte mi, aby som sa ešte v krátkosti zmienil o symbolike čísel. Tento deň, 23. máj, je totiž dvojnásobne v znamení päťky, čo je číslo Merkúra, Božieho posla. Merkúr chce vstúpiť do kontaktu s ľudskou schopnosťou myslieť a s duchom človeka, aby mu pripomenul jeho božský pôvod. Úprimne dúfame, že posolstvo univerzálnej Gnózy, 4

Pentagram 4/2010

aby sme vedome vstúpili na cestu duchovného obnovenia, zaznie dnes hlasne v našich srdciach a z nich bude pôsobiť ďalej. Preto sme sa zhromaždili v tomto spirituálnom centre, aby sme sa zvláštnym spôsobom sedemnásobne rozpomenuli.

Ten istý zámer malo aj duchovné vedenie Lectorium Rosicrucianum, Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, keď tomuto chrámu dali meno Renova. Hlavným cieľom duchovnej práce je obnova. Pri zasvätení chrámu, ktoré sa uskutočnilo počas Vianoc v roku 1951, predniesol Jan van Rijckenborgh nasledujúce vety: „Tento chrám, toto pracovné miesto nazývame Renova chrámom a toto konferenčné miesto, spirituálne centrum sa volá Renova.

Naším cieľom je teda obnova, tak ako aj mnohých iných. Preto pokladáme za žiaduce, aby ste sa nesústreďovali príliš na nami vyrieknuté slová, na vonkajšiu stránku nášho pojatia ani na štruktúru našej metódy, ale skôr na výsledky. Odporúčame vám, aby ste svoju pozornosť obrátili na výsledky tu prebiehajúcej obnovujúcej práce, tak ako aj my upierame svoj zrak na možné výsledky veľkej práce, ktorá sa rozvíja tu i inde vo svete. Nie idey, ale výsledky pôsobia stimulujúcim účinkom na ľudstvo a napomáhajú k jeho zjednoteniu a súdržnosti.

Možno poznamenať, že naším cieľom je dosiahnuť u hľadajúcich ľudí a interesantov celkovú morálnu a duchovnú obnovu osobnostného, fundamentálneho, a teda aj štrukturálneho druhu. Aby sme priblížili silu, s ktorou pracujeme, pripomeňme si myšlienku, ktorú možno nájsť vo všetkých veľkých svetových náboženstvách, a to: ‚V Božej sile môžeme vykonať všetko, čo od nás žiada duch srdca sveta.‘ Alebo ako to formuloval Pavol: ‚Všetko dokážem skrze Toho, ktorý ma činí mocným, skrze Krista.‘ (List Pavla Filipským 4,13.) Túto silu, ktorú Pavol volá Kristovou silou, ktorú aj v súčasnosti zažívame a s ktorou môžeme inteligentne a systematicky pracovať, mnoho duchovných vodcov označovalo a označuje rôznymi inými menami i opismi. Je to sila, ktorá pochádza z prahmoty a ktorá zjednocuje všetko duchovné bytie.

S týmto Kristovým fluidom, s touto silou, ktorá jestvuje vo

všetkých dobách, chceme pracovať.

Vidíme, že našu snahu po obnove táto všadeprítomná prahmota podporuje a Univerzálny Duch ju vedie. O tom môžete počuť v Upanišádách, v Hermesových papyrusoch, rozpráva o tom Plutarchos. Čítame o tom vo Védách, v čínskej múdrosti, kabale, v dielach Rúmiho i novoplatonistov, v Biblii i vo všetkých spisoch ružokrižiakov každého veku. A tak ako vo všetkých dobách aj pre dnešného človeka je prvotná substancia Ducha jedinou, najvyššou stavebnou látkou, ktorú naliehavo potrebuje telo, duša i vedomie.“ Tak otvárame toto sympózium s presvedčením a istotou, že Boží posol, Merkúr, nám prináša univerzálnu Gnózu, aby naše myslenie a naše činy svedčili o skutočnej duchovnej obnove. Dúfame, že týmto spôsobom môžeme prispieť k naliehavo nutnej obrode ľudstva, po ktorej tak mnohí túžia. 

Nie idey, lež výsledky napomáhajú v napredovaní ľudstva

5

Doviesť stvorené k dokonalosti Wies Kuiperová

Pani Wies Kuiperová je predsedníčkou holandskej Teozofickej spoločnosti. S teozofiou sa v roku 1875 začalo veľké, nové duchovné prebudenie v najhlbšom bode zostupu ľudstva do hmoty. Preto tento deň je zároveň dňom holdu žene, ktorá toto hnutie založila, Helene Petrovne Blavatskej. Nasledovala tak pokyn svojho učiteľa - citujeme: „M. ma poveril, aby som založila združenie – tajný spolok, ako je podobne lóža ružokrižiakov. Uistil ma, že mi pomôže. H. P. B.“

TEOZOFICKÁ SPOLOČNOSŤ Teozofická spoločnosť bola založená v roku 1875, aby „zhromažďovala a šírila poznanie o zákonoch, ktoré riadia Univerzum, a vytvorila jadro „všeobecného ľudského bratstva“. Spoločnosť bola založená v Spojených štátoch, ale jej hlavné sídlo sa čoskoro presťahovalo do Indie, kde Helena Petrovna Blavatsky-von Hahn (1831–1891), skrátene HPB, strávila niekoľko 6

Pentagram 4/2010

rokov v budhistických kláštoroch.

Tam si osvojila hlboké ezoterické znalosti zo starobylých indických písomností, ako sú Védy, Upanišády, Bhagavad Gíta a rôzne tradície jógy.

Zoznámila sa veľmi dobre s egyptskými, gréckymi i rímskymi školami a cestami zasvätenia. Okrem toho pravidelne prednášala z diel Platóna, Aristotela, Ammoniusa Sakkasa, Plotinosa,Valentinusa, Basiliusa, ako aj z diel európskych autorov 19. storočia. Tieto poznatky HPB zhrnula v knihách Odhalená Izis, Tajné učenie, Kľúč k teozofii, ale najmä v skvostnom diele Hlas ticha.

Tak ako sa HPB starala o vnútornú náplň teozofickej spoločnosti, Henri Steel Olcott sa od začiatku staral o organizačnú prácu.

V teozofickej spoločnosti sa stretáva Východ so Západom a pobáda ľudstvo, aby hľadalo pravdu, pravdu vo vnútri aj vo vonkajšku.

Toto hľadanie je zároveň aj pátraním po hlase ticha, v ktorom zaznieva volanie srdca sveta.

U

ž názov tohto sympózia – Volaní srdcom sveta – napovedá, že dnes hovoríme o niečom zvláštnom, možno až mystickom. Preto ani citácia verša na pozvánke nie je náhodná.

Podľa môjho názoru má od začiatku charakterizovať atmosféru tohto sympózia.

Napriek tomu možnože nie každému je ihneď jasné, čo sa mieni pod pojmom „srdce sveta“ a či tomu skutočne rozumie v celej hĺbke.

Odkiaľ vieme, že sme volaní, keď nevieme, že toto volanie jestvuje, ak nechápeme jej jazyk? Áno, hovorím o srdci sveta ako o žene, hoci vlastne je obojpohlavné, podľa môjho pocitu musí byť obojpohlavné. Je to miesto, kde protiklady zaniknú a dualita sa stáva jednotou.

V gnostickom evanjeliu Filipa, ktorého časť jednoznačne pochádza z Valentinovej školy a iné časti sa očividne zakladajú na starovekej hinduistickej filozofii, sa toto veľmi pekne popisuje v symbolike svadby, v symbole spojenia nižšej a vyššej podstaty človeka, spojenia nižšieho a vyššieho ja.

A ako môže táto prednáška o teozofii prispieť k lepšiemu pochopeniu toho, čo je mienené názvom sympózia, alebo presnejšie, čim môže teozofia prispieť k počutiu, zažitiu a pochopeniu tohto volania? To je totiž naša úloha ako rečníkov na

tomto sympóziu. Čo musíme ľudstvu ponúknuť?

Média neustále hovoria o ekologickej kríze a z ľudského hľadiska by sme v súvislosti s tým chceli vykonať všetko možné. Avšak je dôležité si uvedomiť, že by sme pritom mali pracovať na základe duchovného jadra Zeme, sveta, možno dokonca na základe kozmického plánu. Ale, a to je chúlostivý bod: ako vieme o tomto pláne, ako ho spoznáme? Nemali by sme najprv vypočuť to, čo nám o tom pacient – Zem – ako živá entita chce zo svojho najhlbšieho jadra tlmočiť? Teozofovia hĺbajú, sú to hľadači pravdy, čo to znamená duchovné, božské jadro vecí.

Preto vieme, že v skutočnosti jestvuje len jeden vzor pre všetko, čo existuje, od toho najmenšieho až po hviezdne sústavy. Aj my ako ľudské bytosti sme stvorení podľa tohto vzoru.

Preto je najjednoduchšie, ak začneme samotným človekom a pokúsime sa objaviť, kto alebo čo je človek vo svojej podstate. Potom už poznáme predlohu a dokážeme odvodiť línie, ktoré sú nutné k vytvoreniu spojenia. Znie to dosť technicky, lež aj tu platí odveký hermetický zákon „ako hore, tak aj dole, ako vo vnútri, tak aj vonku“. Aj chirurg musí vedieť, ako funguje nervová sústava, kde môže spojenie vytvoriť a kde nie, aby celok opäť fungoval.

Doviesť stvorené k dokonalosti

7

Nuž teda, kto alebo čo je ľudská bytosť?

Vo väčšine náboženstiev si ľudia zvykli na vyjadrenie, že človek má dušu a ducha. Teozofia hlása, že človek je duch, ktorý má dušu a telo.

Obraz človeka v teozofii je sedemnásobný. To znie komplikovane, ale uľahčí nám to pochopenie, kto je človek a prečo nepočuje hlasne a zreteľne volanie srdca sveta.

Pozrime sa teda bližšie na stavbu človeka, ktorá je rovnaká ako stavba celého stvorenia. Človek má materiálne alebo fyzické telo. Vaše fyzické telo teraz sedí tu v tejto sále na stoličke. Ďalej človek vlastní jedno éterické alebo životné telo, jedno astrálne telo či telo citov a emócií a tiež jedno mentálne telo, ktoré dokáže myslieť, a ktoré sa stará o to, aby jeho „majiteľ“ bol na tomto svete v poriadku.

Mentálne telo sa zameriava na túžby fyzického tela, hlavne však na telo citov a emócií. Do mentálneho tela vkladá človek najviac svojej energie.

Inými slovami, táto časť človeka si vyžaduje najviac pozornosti i energie.

Viac ako deväťdesiat percent zo svojho času venuje jedinec tejto časti. Avšak mentálne telo má aj druhý aspekt, ktorý sa orientuje na vnútorné jadro, na Bytie. Medzi oboma časťami mentálneho tela existuje určitý druh rozhrania, akási membrána. Ani jedna časť, ako sa zdá, nevie pochopiť tú 8

Pentagram 4/2010

druhú a je medzi nimi „poškodený kontakt“. Človek má ďalej ešte „buddhické“ telo, alebo ináč povedané intuitívne telo, a konečne samotné jadro — átmické telo. Cez buddhické telo je človek zjednotený s každou živou bytosťou, skrz átmické telo je súčasťou života samého.

Môžeme si predstaviť, že srdcom sveta sa mieni najvyšší kozmický princíp. Človek je s ním spojený prostredníctvom svojho jadra, átmického princípu, a môže preto volanie srdca sveta počuť a pochopiť, lebo je vytvorené priame vedenie od srdca sveta k srdcu človeka, hoci k jeho najvyšším aspektom. Toto volanie je často rušené a zastreté blokádou, ktorá leží v našej schopnosti myslenia, ako som to už spomínala, a preto pôvodná správa naším myslením nemôže preniknúť. Niekedy to aj nazývajú ako rozdiel medzi poznaním hlavy a poznaním srdca.

V tomto „kanáli“ je toľko „šumu“, že potrebujeme vhodný filter, aby sa hlas stal počuteľným. A vari nie sme v skutočnosti tak zaneprázdnení našimi každodennými vecami, že ak niečo z toho volania k nám prenikne, rýchlo to odstrčíme nabok so slovami „nie teraz“? Nie sme pripravení vynaložiť energiu, aby sme niečo pochopili, zatiaľ čo napríklad, keď počúvame prvoligové futbalové

výsledky, bezmála že hlavu nestrčíme do reproduktora!

Myslenie určuje smer našich záujmov. Je zamerané pozemsky, teda na hmotu, alebo na Ducha, na mystérium? Myslenie musí nastaviť výhybku iným smerom. Človek sám musí prepnúť vnútorný spínač medzi nízkym a vyšším vedomím.

Srdca sveta volá na vyššej vibračnej úrovni, ktorú je potrebné najprv transformovať na nižšiu vibračnú úroveň, aby ľudské ucho mohlo volanie vnímať. Vo vyšších úrovniach tento problém nejestvuje, a preto je možné aj vnútorné spojenie medzi dvoma oblasťami. V sanskrite ho nazývajú antahkarána. V úrovni, v ktorej žijeme, je vždy dobré, keď niečo má meno, ktorým sa to dá pomenovať.

Najmä v taký deň, ako je dnešný, pretože to je hlavné pojatie tohto dňa. Teraz je dôležité, ako sami v sebe utvoríme možnosť spojiť sa so srdcom sveta.

V úvode diela Hlas ticha, ktoré tvorí prvú časť Knihy zlatých predpisov, ktorú preložila a interpretovala H. P. Blavatská a ktorá predstavuje jednu zo základných kníh Teozofickej spoločnosti, sa píše: „Ten, kto chce počuť hlas Náda, bezzvučný zvuk, a pochopiť ho, ten sa musí oboznámiť s podstatou Dhárany.“ Dhárana je hlboká a absolútna koncentrácia myslenia na vnútorné

chápanie a súčasne úplné odvrátenie sa od vonkajšieho sveta. Aby naše vnútorné ucho mohlo počuť a pochopiť, musí sa človek úplne odkloniť od vonkajšieho sveta. Všetko to znie pekne, ale ako to uskutočniť?

Ak sa o to človek pokúsi, stáva sa akoby pružinou, na ktorú keď prestane pôsobiť tlak, vráti sa do pôvodného stavu. Každá skupina, ktorá je tu dnes zastúpená, má na to vlastnú metódu. Spôsob, ktorý ponúka teozofia, je učenie, meditácia a práca.

Zdá sa to byť jednoduché, pretože v teozofii je hojnosť príležitostí k učeniu, napríklad o celej histórii evolúcie alebo hlbokomyseľné práce vedcov a mysliteľov, počnúc Platónom, Plotinosom cez Valentinusa k Hermesovi, aby som spomenula len niekoľko z nich, či staroveké Védy, Bhagavad Gítu a Upanišady.

V našich vytýčených cieľoch sa môžete napríklad dočítať: „Štúdium náboženstva, filozofie a vedy.“ To nám môže poskytnúť nesmierne mnoho poznatkov, ale hromadenie vedomostí nie je cieľom. Preniknutie do náboženstva či filozofie môže človeku sprostredkovať vedomie jednoty všetkých týchto vecí a poskytnúť poznanie, že sa v jadre dotýkajú toho istého. V Kabbale sa hovorí: „Keď chceš pochopiť neviditeľné, musíš preniknúť do viditeľného tak hlboko, ako sa len dá.“ Belgický spisovateľ Doviesť stvorené k dokonalosti

9

Hlas srdca sveta nás napĺňa láskou, nesmiernou vnútornou radosťou a pocitom jednoty so všetkým a so všetkými.

Phil Bosmans, ktorý píše najmä krátke básne a aforismy, hovorí: „Ak chceš vziať útokom nebo, najprv musíš urobiť rozbeh po zemi.“ Valentinus, gnostik, ktorý žil začiatkom 2. storočia nášho letopočtu, hovorí: „Sebapoznanie je poznaním Boha.“ Týmto vyhlásením sa neodvoláva na intelektuálne poznanie, lež na poznanie srdca.

Týmto sebapoznaním sa mieni poznanie vlastného vnútorného najvyššieho princípu, átmickej oblasti, v ktorej je človek v jednote so samotným životom, so srdcom sveta. Tiež sa mieni dotknutie z tejto oblasti.

Dôležité je, aby sme si boli vedomí toho, že náš fyzický mozog pracuje v čase „bdelého vedomia“ tak, že bežné rozumové záležitosti prebiehajú po vyšliapaných cestách. Keď sa však vydáme cestou ezotericky, potrebujeme iné mozgové cestičky a musíme ich sami cvičením najprv vybudovať. V súvislosti s tým hovorí H. P. Blavatská o tom, že je potrebné vytvoriť iný rád v malom živote mozgových buniek.

Tak postupne dôjdeme k meditácii. Krátko povedané, meditácia má vytvoriť prázdnotu alebo ticho, kľud v myslení. Navodiť situáciu, v ktorej utíchne hluk našej dennej mozgovej činnosti a myseľ dosiahne stav 10

Pentagram 4/2010

harmónie, takže keď naše vonkajšie uši nie sú zaťažené, potom vnútorné uši dostanú príležitosť počuť a porozumieť. Pre tento cieľ je k dispozícii mnoho jógistických a meditačných cvičení. V teozofii máme veľké množstvo literatúry, ktorá sa medzi iným zaoberá rôznymi formami jógy i meditácie. Tiež už v spomenutej knihe Hlas ticha dáva H. P. Blavatská zrozumiteľné inštrukcie, akým spôsobom máme žiť, predtým ako budeme môcť počuť tento hlas. Citujem: „Aby si sa stal znalcom kozmického ja, musíš byť najprv znalcom vlastného ja. Aby si získal znalosti o vlastnom ja, musíš toto svoje ja obetovať ne-ja, svoje bytie obetovať ne-bytiu.“ O tom sa hovorí aj v Bhagavad Gíte, ktorá je časťou indického eposu Mahábhárata. S pokusmi počuť vnútorný hlas sú však spojené aj určité nebezpečenstvá. Napríklad v štvrtej kapitole v 35. verši sa v Bhagavad Gíte môžeme dočítať, že žiak často považuje nečisté emócie a túžby za hlas intuície.

Kedy človek vie, že naozaj počuje hlas ticha, volanie svetového srdca?

Myslím, že môžeme spomenúť niekoľko indícií. Tento hlas nás napĺňa láskou, nesmiernou vnútornou radosťou a pocitom jednoty so všetkým a so všetkými. A pobáda

nás k veľkému dielu. O „diele“ sme ešte nehovorili. To sa samozrejme vzťahuje na prácu v prospech všetkých živých bytostí s vedomím, že človek je časťou celku. Ale je to aj práca, ktorú vykonávame na svojom ja a pre vlastné ja, je to prípravná práca, ktorá je nutná, aby sme mohli počuť hlas.

Táto úloha skrýva v sebe mnoho zradností. Tie sú pekne opísané v knihe Pri nohách majstra, jednom z prvých malých diel Jiddhu Krišnamurtiho. V nej nás nabáda, aby sme predtým, ako čokoľvek vykonáme pre druhých, dôkladne preskúmali svoje pohnútky. Chceme to urobiť preto, aby sme sa dostali na piedestál? Nuž z toho môžeme iba spadnúť. Niekedy sa stáva, že svojimi dobrými skutkami učiníme niekoho závislým od nás a dotyčný sa tak vzdá svojej samostatnosti, čo vôbec nebolo zmyslom našej pomoci.

Predovšetkým musíme preveriť, odkiaľ prichádza podnet, aby sme pomohli či vykonali dobrý čin. Pochádza z ega, nášho malého ja, alebo je to čistý neosobný súcit? Zdá sa to byť ľahké, no máme k tomu sklon,

aby sme v tomto ohľade klamali sami seba.

V tejto krátkej prednáške som sa pokúsila stručne ukázať, ako človek v sebe môže vytvoriť kanálik, ktorý mu umožní počuť volanie svetového srdca a porozumieť mu a zároveň človeku dá schopnosť rozoznať toto volanie od toho, čo pochádza len z vlastného podvedomia.

Schopnosť rozoznávať je prvý krok na tejto ceste. Zaiste podliehame pritom aj omylom, ľahko sa dáme zlákať na inú cestu a často sme radšej unavení a pohodlní. Je potrebná stála ostražitosť, je potrebné neprestajne sa pokúšať udržať otvorenú cestu, aby sa spojenie mohlo vytvoriť. Po dlhšej dobe budeme mať dostatok skúseností, aby sme sa mohli spoľahnúť na svoje vnútorné sily. Potom budeme schopní poznať a s radosťou vnímať volanie svetového srdca. Dovtedy nemôžeme byť použití ako nástroje srdca sveta. Nestačí len volanie počuť, ale treba aj podľa toho konať, aby sme ľudstvu aj sebe samým ukázali cestu, ktorá vedie stvorené k dokonalosti. 

Doviesť stvorené k dokonalosti

11

Používat pozemské nástroje Pan Masselink je rodinný lékař a člen řádu Svobodných zednářů při Hlavní kapitule vysokých stupňů v Holandsku.

Svobodní zednáři pracují jinak než většina esoterických skupin. Nemají žádný filosofický systém, ale působí pomocí metafor, rituálů a symbolů. Ústředními a základními motivy jsou „Člověče, poznej sám sebe“ a „Na tobě záleží“, což požaduje od svobodného zednáře sebekontrolu a poznání, že sebepoznání s sebou přináší (společenskou) odpovědnost. Nejvyšší princové růžového kříže (druhá největší lóže svobodných zednářů) se zabývá mezi jiným symbolikou růže a kříže.

Od 17. století chápou svobodní zednáři funkci stavitele spíše vnitřně a nechávají sílu tvůrčího slova působit skrze sebe.

Kromě toho v průběhu dob poskytovali těm, kdo byli rosenkruciány, bezpečný přístav a azyl. V každodenním životě, i jako rodinný lékař, vidí pan Masselink denně katastrofální následky, které nastávají, když někdo lpí na zdánlivých životních jistotách. Kdo přebírá odpovědnost za svůj vlastní život, přebírá tím rovněž odpovědnost za společnost.

Svobodné zednářství se po založení první moderní anglické Velké lóže v roce 1717 rychle rozšířilo na evropskou pevninu a potom do dalších částí světa. V roce 1754 byla v St. Eustatius založena lóže pod holandským vedením. Teprve když byla holandská Velká lóže v roce 1770 uznána anglickými jako samostatná Velká lóže svobodných zednářů, 12

Pentagram 4/2010

Henk Masselink začaly v holandských zaoceánských územích pod její autoritou rychle přibývat další lóže.

Z ustavujícího prohlášení Řádu svobodných zednářů spadajícího pod Veliký Orient Holandska: „Svobodný zednář hledá to, co lidi spojuje, a snaží se odstraňovat to, co je rozděluje, aby ideál všespojujícího bratrství mohl nabýt podoby.

Přitom přebírá osobní odpovědnost za svět, který vidí jako dílo ve stadiu výstavby, v němž je každý člověk živým stavebním kamenem.“ Řád svobodných zednářů při Hlavní kapitule Vysokých stupňů v Holandsku byl založen v roce 1803 pro ty, kteří hledají slovo Mistra a berou na sebe kříž. Jediná cesta, která k tomu může vést, je cesta všeobětující lásky, protože pouze skrze tuto lásku může být slovo Mistra nalezeno. „Via Crucis, via Lucis – cesta kříže je cestou ke Světlu“.

Pro toho, kdo svůj život směruje na slovo Mistra, rozkvete na kříži růže ve vší své mladosti a svěžesti.

Pro toho, v němž svatý oheň lásky nehasne, nebude kříž s růží nikdy břemenem, nýbrž podivuhodnou, zázračnou oporou.

ŘÁD SVOBODNÝCH ZEDNÁŘŮ PŘI HLAVNÍ KAPITULE VYSOKÝCH STUPŇŮ V HOLANDSKU

V

ZPOMÍNÁTE SI JEŠTĚ NA SLONICI ANNABELU? Srdcervoucí

obrázek z počátku března roku 2009 ukazoval snahu vytáhnout 45letou, 3000 kg vážící slonici ze suchého grachtu v zoologické zahradě v Emmen.

Spadla tam po menší potyčce s jiným slonem. Bohužel musela jejímu trápení udělat konec injekce a zoo ztratilo svou nejstarší obyvatelku. O den později ukazovala další fotka v časopisu, jak ostatní sloni prozkoumávali místo neštěstí. Stáli ve skupinkách po třech nebo čtyřech, hrabali v půdě a močili.

Přírodní rituál – přirozený.

V tomtéž časopise byla fotka bronzové sochy slona Jumbo, která stála před stejnojmennou továrnou.

Vandalové ji stáhli z podstavce, takže slon stál na jedné noze a jednom klu ve vratké rovnováze.

Jiný rituál – rituál lidí… ale: lidský?

Je to vlastně divné, cožpak je člověk začleněn do přírody jiným způsobem? Platí pro člověka jiná měřítka?

V NRC Handelsblad (holandský večerník) z 1. května 2009 jsem četl (pozn. redakce: Připomíná se zde atentát na královskou rodinu během oslav Dne královny 30. dubna 2009.

Pachatel prorazil autem zátaras a najel do davu, až do bezprostřední blízkosti autobusu, ve kterém se nacházela královská rodina, kde však narazil do pomníku. Osm lidí včetně pachatele zemřelo a mnoho jich bylo zraněno.): „Pachatel nebyl označen jako terorista, ale jako osamoceně jednající jedinec. Ale možná nový typ teroristy je samotář. Takový desperát je téměř vždy tichý muž, žijící v ústraní. V ústraní živí svou zášť, až se stane násilnickým monstrem, které se mstí světu za to, že na něho

Používat pozemské nástroje

13

zapomněl. Potom nastane jeho malý drahocenný okamžik.“ A příští den stálo v týchž novinách: „Bylo to vylíčeno tak, jako by šlo o přirozenou událost – přece vždycky existují duševně choří lidé.

Ale nikdo se nezeptal: Když vždy existovali duševně choří lidé, proč se to stalo právě ten minulý Den královny poprvé v celé holandské historii?

Proč se ocitá dnešní holandský duševně chorý člověk v zajetí nápadu hledat řešení v atentátu na královský dům se Suzuki Swift jako zbraní?

Dříve duševně choří věřili, že jsou Napoleon…“ Nebo Bůh…

Jak dalece se člověk může vzdálit své vnitřní schopnosti úcty a soucitu?

Kam se poděly kultura a civilizace, nebo vyjádřeno slovy Youp van´t Heka (známého holandského konferenciéra): „Co strašného se to s námi stalo?“ Ale je to skutečně tak zvláštní, že lidé v dnešní době ztrácejí cestu a bloudí? Jako rodinný lékař v jedné vesnici mezi Amsterodamem a Alkmaarem jsem svědkem obrovských změn, které zasahují nás všechny. Budu jmenovat některé aspekty, i když zdaleka ne všechny.

• Obrovský proud nabízejících se informací (například v televizi a na internetu) člověk nemůže vstřebat, aniž by byl obeznámen jak. Někdy 14

Pentagram 4/2010

může být pro lékaře velmi těžké přesvědčit lidi, že diagnóza, kterou si v několika minutách našli na internetu, se neshoduje se skutečností.

Dlouholeté studium není jen tak pro nic za nic. A přece může mít slovo sousedky větší váhu, než moje lékařská rada založená na vědění a zkušenostech.

Propastný rozdíl mezi rychlou informací a věděním vede k velkému zmatku, takže se stáváme hříčkou vyhledávačů senzací.

• Druhým aspektem je pokrytectví, přetvářka. Příklad: Naše nemocenské náklady jsou placeny zdravotními pojišťovnami. Ty nám sugerují, že se starají o naše zdraví. Ale na to můžeme zapomenout. Jsou to čistě počtáři, kteří si vzájemně musí konkurovat.

Ve středu jejich zájmu nestojí člověk, nýbrž čísla, kódy a peníze. A všechno se děje anonymně a nedosažitelně za nabídkami telefonních odpovídacích automatů.

• Třetí prvek. V naší společnosti jsme začali používat nové nálepky, aby selhání dostala jiný rozměr.

Tudíž již nejsme sami odpovědní.

Děti, které jsou příliš nesoustředěné a jimž je ve škole i ve výchově nabízeno jen málo možností, působí rušivě a dostávají nálepku „syndrom ADHD – hyperaktivita s poruchou pozornosti“. A dokonce na to existují nějaké tabletky. Dospělí, kteří jsou

Můžete vypozorovat spojnici, která vede od individuality, námi na všech stranách tak vychvalované, k anonymitě a izolaci. Naproti tomu – což je zvláštní – zřetelně vidíme extrémní potřebu exhibicionistických projevů a tomu odpovídající voyeurské zájmy. tlakem a napětím ve společnosti vyčerpáni, trpí CFS – chronickým únavovým syndromem a již nejsou schopni se úplně vyléčit.

Když to vše necháte na sebe působit, můžete vypozorovat spojnici, která vede od individuality, námi na všech stranách tak vychvalované, k anonymitě a izolaci. Naproti tomu – což je zvláštní – zřetelně vidíme extrémní potřebu exhibicionistických projevů a tomu odpovídající voyeurské zájmy. Ať žije velký bratr.

A to vše se děje ve společnosti, v níž prudce mizí respekt k vedoucím autoritám a kde podání ruky stojí v pronikavém kontrastu k podanému výkonu.

Co si jen s touto trpkou, trudomyslnou a pochmurnou úvahou počít? Proč vás vyvádím z opojení ze společné cesty k srdci světa? Proč Vás tak hrozně vyrušuji při takovém krásném snu?

Dělám to, protože zde existuje určitá nesrovnalost. Nesrovnalost mezi světem, který nás obklopuje, jak jsem ho právě vylíčil, a nesnázemi člověka, který v něm žije. Člověk má velmi silnou potřebu opory, lidské instance a autority, která je orientovaná na

to, převzít odpovědnost, se kterou se může podělit o své starosti a od které může očekávat pomoc.

A to tím více, když mnozí už ztratili duševní klid, přehled a důvěru. Nedostatek perspektivy a náplně života vede ke krajně povrchnímu a prázdnému bytí. Tenká vrstva pozlátka se totiž může rychle odloupnout.

Jak to mohlo tak daleko dojít a máme na to vůbec odpověď?

V textu poslední písně od Fridricha Rückerta, která byla tak nádherně zhudebněna Gustavem Mahlerem, se říká: „Tomuto světu jsem zmizel, s nímž jsem koneckonců promarnil spoustu času.

Tak dlouho už o mně nic nezaslechl, a tak si klidně může myslet, že jsem zemřel!

Mně na tom také vůbec nezáleží, zdali mě pokládá za mrtvého.

Ani proti tomu nemohu nic říci, protože jsem skutečně pro tento svět mrtvý.

Jsem mrtvý pro ruch tohoto světa a spočívám v tiché oblasti. Žiji sám ve svém nebi, v oddanosti lásce, ve své písni.“ Používat pozemské nástroje

15

Jsem mrtvý pro pozemský ruch a spočívám na klidném místě. Žiji sám ve svém nebi.

I to je možné. Také v naší společnosti roku 2009 je možné se stáhnout do vlastní anonymity. To také přetváří společnost kolem nás, ve které žijeme a pracujeme. K ní se opět brzy vrátíme, též po tomto dnu.

Jako svobodní zednáři z ní přicházíme do naší lóže. Toho jsme si dobře vědomi, když procházíme vchodem na zednářské pracoviště, kde na „západě“ zanecháváme svůj každodenní život a směrujeme se na „východ“.

Potom leží vlevo sever a napravo jih, nad námi hvězdná obloha, nekonečně vysoko, a pod námi nejhlubší bod naší Země. A na tomto pracovním místě se nachází černo-bíle kostkovaná podlaha. Tak jsou dvě dimenze našeho lidského života na Zemi nerozlučně vzájemně spojeny.

Před tím, než svobodný zednář vstoupí do tohoto prostoru, oblékne si koženou zástěru a bílé rukavice.

Zaujme postoj oddanosti: položí si ruku na srdce. Klepe na bránu a ví: „Ten, kdo hledá, nalezne, tomu, kdo prosí, bude darováno a tomu, kdo klepe, bude otevřeno.“ Při vstupu na naše pracoviště říká svobodný zednář heslo strážci dveří, který střeží dveře. Je to symbolické chování, kterým prokazuje, že je oprávněn podílet se na práci.

16

Pentagram 4/2010

Přesněji řečeno to znamená převzít při vstupu do tohoto jiného prostoru odpovědnost – když jsme na západě zanechali společnost – a otevřít se pro to numinózní, pro to božské.

Musím říci, že toto je osobní představa o tom, co v nás může uskutečnit svobodné zednářství.

V této souvislosti bych rád poznamenal, že zde mluvím jako soukromá osoba. Svobodné zednářství není ani víra, ani náboženství. Nemá žádné učení. Také nemáme žádné vůdce, ale symbolické postavy, na příklad strážce dveří, o kterém jsem již mluvil. Svobodný zednář prochází nejen vývojem od učně k tovaryšovi a mistrovi, ale může zažít srovnatelný proces také v různých funkcích.

Přitom je důležité mít jasno v tom, že tyto funkce mohou odhalit základy vlastní osobnosti. Bratrstvo nám dává možnost posilovat naše slabé stránky a silné stránky využít k podpoře nebo vedení lóže.

Na tomto pracovišti začíná učeň s prací na sobě, na „hrubém kameni“. Je to práce, která nikdy nekončí. Potom se stává učeň tovaryšem a obdrží nové pověření. Jeho „hrubý kámen“ je jím nakonec tak dalece opracován, že vzniklý „krychlový kámen“ může zasadit do stavby. Je to symbolické budování chrámu krále Šalamouna, které provádí se svými spolubratry. Je to společná práce,

Na tomto pracovišti začíná učeň s prací na sobě, na „hrubém kameni“. Je to práce, která nikdy nekončí. bok po boku, na chrámu lidství. Tovaryš se stává mistrem a je si vědom nových odpovědností: za sebe, za bližní a za vesmír.

Na pracovišti lóže v Amsterodamu se na východní straně takzvaného chrámu nachází brána. Na ní jsou slova: „Konec vědění.“ Tam končí naše znalost života. Potom sice můžeme filosofovat, ale to není vědění.

Za tím se skrývá dimenze, která je pro nás nepoznatelná. Brána je proto hermeticky uzavřená.

Po vykonané duševní práci se svobodný zednář vrací k západu, k naší společnosti, aby pracoval tam. Jde kolem strážce dveří a na své zpáteční cestě čte slova: „Poznej sám sebe.“ Je to vůbec možné? Je to jeden z našich úkolů. V této souvislosti bych vás chtěl vzít s sebou na jedno takové shromáždění. Následující text se k tomu hodí: „Na sklonku života je stále jasnější, které naše zkušenosti byly velké a důležité, stejně jako se jasněji ukazují křivky krajiny, pohlížíme-li na ni z větší dálky. Náš úsudek bude spolehlivější, spravedlivější, a především mírnější a laskavější. Smutek, který nám vstupuje do vědomí, že právě v tomto okamžiku musíme skončit svou lidskou pouť, protože

jsme dosáhli bodu, kdy se to má stát, se zmenší.“ Říkal jsem, že na mistrovském stupni se projeví velká sounáležitost, a to i s vesmírem. Vzhledem k tomu můžeme říci, „že pro oči nejvyššího zasvěcence nejenom lidstvo, ale celé stvoření je pevně spojeno v sestupném a vzestupném řetězci lásky; tento řetězec spojuje všechny části Universa dohromady a všechno jsoucí navrací v mocném obratu zpět k prvopočátku.“ Člověk by si mohl myslet, že toto uvědomění by mohlo svobodnému zednáři stačit. Co víc existuje než to? Svobodný zednář postupuje ve vývoji od učně na tovaryše a nakonec se stává mistrem. Tím má k dispozici vše potřebné pro prožití všeho v plném rozsahu. Ale tento vývoj vyvolává také mnoho nových témat, které potom mohou být rozpracovány ve zvláštních stupních. K nim patří i stupeň kříže s růží neboli také Řád svobodných zednářů při Hlavní kapitule Vysokých stupňů v Holandsku. Členové Kříže s růží – rád bych je tak zde označil – jsou v Holandsku činní již od začátku 18. století. Národní organizace vznikla o století později. Témata, která se zpracovávají, se týkají doslovného významu Používat pozemské nástroje

17

slov „kříž“ a „růže“. Aktivace během provedení rituálu nás vede k následnému uvědomění: „Ó kříži, symbole nejhlubšího utrpení, které se kdy na Zemi zrodilo, jako odpověď na poslední otázky jsi k nám přišel z dávných časů.

Znáš cestu na sever a jih a rozpínáš se od západu k východu.

Ty chceš mě, cizince bez domova, utěšovat při tápavém hledání Slova. Ó, řekni mi přece, co je to za sílu, která plane ve tvé nejvnitřnější podstatě, co je to za mystérium, které tě obklopuje?

Cítím v tobě největší sílu, která kdy v srdci vzplanula, nádhernou Lásku, která z tebe vychází.“ Dokážeme to jako lidé cítit? Jsme jako lidé schopni s tím něco činit?

A jak by se to mělo stát? Mezi stejně smýšlejícími by se to mohlo ještě podařit, ale jak ve světě? Není to vůbec jednoduchá věc. Proto ještě jeden text z našeho rituálu: „Když jsme oduševněni Láskou, potom bude jejím svatým ohněm, který spaluje a očišťuje, ale také vytváří nový život, starý člověk v nás zničen a nový člověk probuzen k životu. Je to člověk, který si je vědom

18

Pentagram 4/2010

ideálu stát se člověkem, z něhož vychází nepřetržitý proud Lásky a životní síly, člověkem, který kamkoliv přijde, přináší světlo, i do nejhlubší temnoty.“ Jako noví, uvědomělí lidé, jako nositelé světla, máme úkol, pověření ve společnosti, pro své bližní i pro sebe. Nemůžeme a nesmíme se v samolibé spokojenosti se sebou samými uchýlit do ústraní. Je úkolem člověka – a v mém případě svobodného zednáře – žít jako uvědomělý člověk ve společnosti a ve světě, a to každý svým vlastním způsobem a podle svých možností.

Na začátku jsem se zeptal: „Co strašného se to s námi stalo?“ Známe nyní odpověď? „Jsem mrtvý pro ruch tohoto světa a spočívám v tiché oblasti.“ To se stane, když člověk ztratí kontakt se světem anebo když už nevidí velkou vzájemnou souvislost a neslyší volání nebo mu už nerozumí. Kéž nás uvědomění si velké sounáležitosti – nebo spíše vnitřní jednoty? – s veškerenstvem nikdy neopustí. Tak abychom, věrni sami sobě a zaměřeni na Mistra, používali pozemské nástroje pro oporu bližním, dokud je den. 

Ex Deo nascimur, in Jesu morimur, per Spiritum Sanctum reviviscimus Willem E. Scherpenhuijsen Rom

„Vstoupil na cestu, zažil Světlo a obdržel sílu, aby ji ve vlastní duši upevnil, což mu doposud muselo darovat štěstí.“ Rudolf Steiner: Brána k zasvěcení Tak hovoří světové Slovo, které mohu branou smyslových orgánů vtáhnout až do základu své duše: „Naplň hlubiny svého ducha majestátem mého světa, abys mě jednou nalezl v sobě.“ Rudolf Steiner 1918

ANTROPOSOFICKÁ SPOLEČNOST V HOLANDSKU Antroposofická společnost v Holandsku byla založena za účasti Rudolfa Steinera v Haagu 18. listopadu 1923. Jejím prvním předsedou byl lékař a psychiatr Willem Zeylmans van Emmichoven. V Haagu začínají pracovat v tomtéž roce první svobodné školy, Klinika Rudolfa Steinera a výrobce léků Weleda. V roce

1926 vznikl i jeden z prvních biologicko-dynamických zemědělských podniků v Holandsku – Loverendale na poloostrově Walcheren. V roce 1931 založil v Zeistu lékař a psychiatr Bernard Lievegoed první zdravotně-pedagogický institut pro duševně postižené děti – pozdější „Zonnehuizen“, kde jsou dnes v opatrování jak děti tak dospělí.

Lievegoed se stal v roce 1961 druhým předsedou Antroposofické společnosti v Holandsku. Antroposofie je společensky velmi aktivní.

Z ní vznikly: NPI, institut pro organizační vývoj; zmíněné Zonnehuisen, organizace pro léčení duševně postižených; de Wervel, školicí středisko pro terapii uměním; nadace Propedeutický rok na svobodné vysoké škole (Waldorfské univerzitě) v Driebergenu; vysoká škola Helicon k výchově učitelů; Luis Bolk Institut pro přírodovědecký výzkum; a Triodos Bank.

Ex Deo nascimur, in Jesu morimur, per Spiritum Sanctum reviviscimus

19

T

oto sympozium je věnováno všem, kteří usilují o poznání duchovního a nadsmyslového světa, které má obrovský význam pro lidstvo a život na Zemi. O to usilují všichni, kteří tu dnes hovořili či ještě slovo dostanou. K tomu patří i antroposofie.

Společným zájmem je tedy usilovaní o poznání nadsmyslového světa, kterému se každý chce svým způsobem přiblížit. Velice jednoduše shrnuto je antroposofie vědomí o lidském bytí. Podstatný je přitom antroposofický obraz o člověku. Člověk se podle ní skládá z čtyř podstatných částí: 1) z fyzického těla 2) ze životního těla, které slouží tomu, aby člověk mohl na Zemi žít a také s fyzickým tělem dělat, co chce či spíše co uznává za nezbytné 3) z pocitového těla, také nazývaného duší, ve kterém člověk zakouší svoji lásku, emoce a motivy pro to, co udělá či čeho zanechá 4) z vědomí neboli „já“ neboli z toho, co člověk označuje jako svou osobnost.

Abychom získali obrázek člověka jako celku, musíme se nejprve zabývat vznikem člověka a jeho vývojem. Vývojová cesta lidstva a Země má svůj 20

Pentagram 4/2010

prapůvod v Bohu. V této souvislosti citujme první čtyři verše Janova Evangelia: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha. A Bůh byl to Slovo. To bylo na počátku u Boha.“ Výtvor člověk má za sebou různé fáze. Existovaly dlouho trvající periody, v nichž se člověk postupně vyvíjel do svého nynějšího vývojového stadia. Tento vývoj ještě není dokončen, protože člověk musí mimo již zmíněné části své bytosti vyvinout v následujících periodách ještě tři další. Jsou to: duchovní já – to se týká dalšího vývoje pocitového těla, životní duch – to se týká dalšího vývoje životního těla, duchovní člověk – to se týká dalšího vývoje fyzického těla.

K tomuto obrazu člověka patří také představa reinkarnace. K tomu antroposofie rozpracovala myšlenku, že člověk je duchovní bytost, která žije se stále se opakujícími přestávkami na Zemi, aby tu pokračovala ve svém vývoji.

Během period, v nichž se člověk zdržuje v duchovním světě, zakouší, jaké kvality byla jeho předchozí existence na Zemi. Z toho povstává obraz dobra a zla, které na Zemi vykonal nebo způsobil. Současně vytváří – v souladu se svou karmou – obraz průběhu svého života v následující

Cílem člověka je, aby se po svém ukončeném vývoji stal jako duchovní bytost, jako desátá hierarchie tvůrcem nového kosmu lásky a svobody. periodě. Vývoj bude dokončen, až projde fázemi duchovního já a duchovního života a v poslední fázi se stane duchovním člověkem. Cílem člověka je, aby se po svém ukončeném vývoji stal jako duchovní bytost, jako desátá hierarchie tvůrcem nového kosmu lásky a svobody.

Kristus je vůdcem, který nám pomáhá tohoto cíle dosáhnout. Proto stojí také ve středu pozornosti antroposofie. Vzkříšení Krista ze smrti je centrálním děním ve vývoji Země.

Kristus nám tím ukázal, jak člověk po svém vývoji na Zemi bude jednou žít ve fyzickém těle vzkříšení, které není materiální.

Antroposofie musí být prakticky uskutečňována v životě. Není žádnou teorií pro teorii. Vědět, jak vše se vším souvisí, je důležité pro zacházení s věcmi. To platí zejména pro poznání, jak působí síly z duchovního světa na svět fyzický.

V této souvislosti krátce obraťme pozornost na uspořádání duchovních bytostí v nadsmyslovém světě. Na prvním místě stojí Boží trojjedinost.

Skládá se z: Boha Otce, který vše stvořil, Krista jako Syna Boha Otce a Svatého Ducha – to je bytost,

pomocí níž se Bůh Otec a Kristus chápou iniciativy.

Pod touto trojjediností stojí třikrát tři andělské hierarchie. Třetí andělská hierarchie, tedy skupina tří nejnižších, sestává z archontů, archandělů a andělů. Andělé stojí lidem nejblíže. Každý člověk má svého anděla strážného.

V zemském poli existují ještě přírodní bytosti, které jsou spojeny se zvířaty, rostlinami a nerosty. Tyto bytosti pozitivně spolupracují na vývoji lidstva a Země.

Avšak v duchovním světě existují vyšší i nižší bytosti, které zkoušejí ovlivňovat vývoj člověka negativně.

V antroposofii hovoříme o Luciferovi, který se snaží lidstvo odvést od pozemského vývoje, to znamená snaží se ho připoutat výlučně na astrální svět, čímž se lidská svoboda nemůže rozvíjet. Na druhé straně existují duchovní bytosti (v antroposofii nazývané ahrimanské), které se pokoušejí člověka vázat na Zemi, na matérii.

Tento vliv je v naší materialistické době obzvlášť silný. Následkem toho ztrácí člověk svobodu v hledání rovnováhy mezi nutnostmi pozemského života a podílem na duchovním světě.

Ex Deo nascimur, in Jesu morimur, per Spiritum Sanctum reviviscimus

21

Mimoto je ještě důležité vědět, co jsou zvířata, rostliny a fyzická hmota.

Fyzická hmota jako kameny nebo hory mají na Zemi pouze fyzické tělo, jejich vědomí je v jiných světech.

Rostliny disponují na Zemi fyzickým a životním tělem, jejich vědomí je vzdáleno o něco méně než v případě pozemské matérie. Zvířata mají jak fyzické, tak i životní a pocitové tělo nebo jinak řečeno skupinovou duši, tedy žádnou individuální duši. Je také důležité vědět, že zvířata pocházejí z člověka, a nikoliv obráceně, jak se domnívá materialistická věda. Zvířata můžeme považovat za oddělené extrémní vlastnosti člověka, které se vyvíjely samostatně.

Antroposofie je hnutí esoterického i exoterického – praktického charakteru. Je třeba ji používat a uskutečňovat v nejrůznějších pracovních a životních oblastech člověka, například: * v pedagogice neboli umění výchovy, obzvláště ve školní pedagogice; při tom jsou často jiné nejen učební metody, ale učitelé dávají pozor i na vývoj osobních vlastností dětí * v léčebném umění – existují speciální antroposofické medikamenty, například Iscador k léčbě rakoviny, antoposofické terapie jako léčebná eurytmie a léčba uměním; důležitou aktivitou je také léčebná pedagogika a pomoc při drogové závislosti 22

Pentagram 4/2010

* v umění – k nimž se počítají malířství, výuka řeči a eurytmie (nové umění pohybu) * v hudbě a divadelním umění s obnovujícími impulsy * v architektuře – organický stavební styl, jako například Goetheanum v Dornachu ve Švýcarsku, v centrálním sídle mezinárodního antroposofického hnutí, dále budova Gasunie v Groningenu a dřívější NMB Bank, dnes ING v Bijlmer v Amsterodamu * bylo vyvinuto biologicko-dynamické zemědělství k ozdravení Země a vytvoření harmonie mezi Zemí, rostlinami, zvířaty a člověkem; k tomu jsou využívány síly kosmu, čímž naše potrava dostává životní sílu a Země není jen vykořisťována, ale je také živena.

Velmi důležitým bodem v antroposofii je vědomí, že zde na Zemi žije člověk ve třech rovinách: a) na úrovni duchovního života, který se projevuje v kultuře, náboženství a náhledu na život, životních názorech b) na úrovni právního života, který se projevuje v soudnictví a demokracií c) na úrovni ekonomického života.

Jde o svobodu v duchovním životě, o rovnost v právním životě, a mělo by jít o bratrství v ekonomickém životě. První dvě kategorie se v Evropě do určité míry vyvinuly.

Po vzniku křesťanství tyto školy zanikaly, protože duchovní svět přivodil další, a to individuální vývoj.

Bratrství v ekonomickém životě však bylo uskutečněno jen ve velmi omezeném rámci. Příkladem je dělba práce v dnešní společnosti a sociální zabezpečení vzniklé ze solidarity se spoluobčany.

Jak jsem se pokusil ukázat, prošlo lidstvo různými fázemi vývoje a v budoucnosti musí ještě prožít tři další fáze, než dojde do posledního vývojového stadia. V předešlých fázích vývoje byly lidstvu zjeveny důležité pravdy, nakolik to v dané periodě bylo možné. Jistě víte, že faraoni v Egyptě byli vůdci a zasvěcenci, kteří přijímali tyto pravdy z božského světa, a podle nich vedli a řídili svůj lid.

Obecně i v následujících periodách vždy ti, kdo vedli kmeny nebo národy, byli zasvěceni do těch božských pravd, které v dané době pro svůj úkol potřebovali.

Z toho důvodu existovaly školy mystérií, v nichž si zasvěcení kněží a další zasvěcenci pomocí ceremoniálů, koncentračních cvičení či jinými metodami zjednávali přístup k božskému světu, takže mohli z pravd čerpat poznání. Vzpomeňme si třeba na školy mystérií v Delfách, Eleusis, Efezu či Samothrake.

Po vzniku křesťanství tyto školy zanikaly, protože duchovní svět

přivodil další, a to individuální vývoj. Křesťanství k tomu vytvořilo nový základ. Jednotlivé významné postavy tvoří milníky na stezce. Jedná se o jednotlivé osoby, které v minulém životě prošly vyšším vývojem.

V Evropě to byli Christian Rosenkreuz, Dante, Jakob Böhme a další.

Protože individualizace člověka na jedné straně a jeho intelektuální vývoj na druhé straně také po středověku dále pokračovaly, bylo k tomu nutné poznání nadsmyslového světa, přiměřené tomuto vývoji. Na tom má Rudolf Steiner, zakladatel antroposofie, důležitý podíl. Promoval v oborech přírodních věd a filosofie. Byl jasnovidný a rozvíjel tuto schopnost dále. Poskytl odpovídající návody, aby každý měl možnost jít cestu k duchovnímu světu a samostatně rozvíjet stejné schopnosti.

Rudolf Steiner zprostředkoval mnoho návodů, cvičení a meditací, které pomáhají lidem najít jejich vlastní cestu, a sice takovým způsobem a v takové oblasti, které jsou na základě jejich karmy pro ně vhodné.

Podstatné je, že člověk může svou cestu jít svobodně. Není tu žádný učitel, žádný guru. Každý může studiem prací a přednášek Rudolfa Steinera získat informace, které

Ex Deo nascimur, in Jesu morimur, per Spiritum Sanctum reviviscimus

23

potřebuje, není ale ničím povinován, zde se musí člověk sám svobodně rozhodnout. Člověk je mikrokosmos propojený s makrokosmem, což Rudolf Steiner vyjádřil výrokem: „Když v zrcadle lidské duše vzejde celé společenství a když společnost žije silou každého individua, pak to působí uzdravujícím způsobem.“ Pokusil jsem se v krátkém přehledu uvést některé důležité základy, které hrají roli v antroposofii. Samozřejmě v přednáškách a knihách Rudolfa Steinera a dalších autorů je zpracováno mnohem více témat. V čase, který jsem zde měl

24

Pentagram 4/2010

k dispozici, jsem chtěl tlumočit jen ty nejdůležitější body. Pro mne osobně je vylíčený obraz světa ve vztahu k vývoji lidstva stejně jako Země pochopitelným, logicky sestaveným celkem. Je to podoba světa, kterou jsem osobně hledal, a sice v období mezi svým osmadvacátým a třicátým rokem. Hledal jsem v protestantské i katolické církvi a také jsem zkoušel některé indické duchovně-vědecké proudy. Nenašel jsem v nich žádný obraz světa vzniklý logickým a souvislým způsobem. Pro bližší seznámení s antroposofií vás odkazuji na knihu Úvod do antroposofie (Antroposophie, een kennismaking). 

Čo potrebuje svet najviac?

Johannes Witteveen

MEDZINÁRODNÉ SÚFIJSKÉ HNUTIE „Každá myšlienka, každé slovo a každý čin, ktoré sú prirodzené, zdravé a láskyplné, sú ctnosť. Kde tieto atribúty chýbajú, tam je hriech.“ Hazrat Inayat Khan, indický hudobník a mystik (1882–1927), priniesol svetu novú a modernú verziu stáročia starého súfismu.

Medzinárodné súfijské hnutie bolo založené v roku 1923 a jeho hlavné sídlo sa nachádza v Holandsku.

Cieľmi hnutia sú uskutočňovanie a rozširovanie poznania jednoty, náboženstva lásky a múdrosti, aby sa predsudky živené rozličnými vierovyznaniami sami rozplynuli. Ľudské srdce sa môže naplniť láskou a nenávisť zapríčinená rozdielmi a odlišnosťami môže byť odstránená. Je to objavenie Svetla i sily, ktoré sú v človeku ukryté, odhalenie tajomstiev jednotlivých náboženstiev a síl mysticizmu ako aj podstaty filozofie bez zasahovania proti existujúcim zvykom a presvedčeniam.

Súfijské hnutie by chcelo napomôcť výmenou myšlienok a ideálov zblížiť dva protikladné póly sveta,Východ a Západ, aby spontánne vznikali univerzálne spoločenstvá bratov a sestier a človek sa mohol stretávať so svojimi blížnymi bez ohľadu na národnostné a rasové obmedzenia. Čo potrebuje svet najviac?

25

26

Pentagram 4/2010

„Hovor so mnou z vnútra, môj Pane.

Uši tvojho služobníka Ťa počúvajú, počúvajú z vnútra, môj Pane.“

CTENÍ POSLUCHÁČI!*

M

y všetci sme tu prišli ako hľadači pravdy, ktorá je tak často pred nami skrytá. Pred chvíľou ste si vypočuli súfijskú pieseň so zámerom, aby ste získali povedomie o súfijskej hudbe, pretože hudba je v súfijskom hnutí dôležitým nástrojom vnútorného prežívania. Inayat Khan, ktorý v minulom storočí naše súfijské hnutie založil, bol veľkým indickým hudobníkom a svojou hudbou si v Indii získal vysoké uznanie. Na Západ prišiel preto, aby učinil zadosť svojmu poslaniu, o splnenie ktorého ho požiadal jeho duchovný učiteľ, totiž aby svojou harmonickou hudbou a súfijskou múdrosťou zblížil tak veľmi vzdialené svety Východu i Západu. Inayat Khan svojou hudobnou kultúrou prenikol svet súfizmu. Jeho bratia boli taktiež mystickí speváci. V súfijskom svete prebieha nekonečný vývoj hudby ako nástroja, ktorý slúži na otváranie sŕdc. Pieseň, ktorú ste si práve vypočuli, skomponovala moja žena a slová * Prednáška profesora H. J. Witteveena sa začala piesňou, ktorej hudba pochádza zo sveta súfizmu: „Otvor naše srdce, aby sme počuli Tvoj hlas…“

pochádzajú od Inayata Khana. Najmä jednoduché znižovanie tónov inšpiruje mnoho ľudí. Téma „Otvor naše srdcia“ sa javí, ako si myslím, zvlášť dôležitá pre tento deň, v ktorom sa spojujeme so srdcom sveta, naňho sa koncentrujeme, na srdce sveta, ktoré každého z nás volá. Súfizmus je veľmi staré hnutie. Zdroj tohto mystického prístupu nachádzame v hermetickej múdrosti, ktorá nás tu dnes všetkých spojila dohromady.

V odlišnej dobe a rôznym spôsobom v priebehu dejín začali teozofovia, antropozofovia, slobodomurári i ružokrižiaci s vnútornou aj vonkajšou prácou, pričom všetci čerpali z pradávnej Hermesovej múdrosti.

Súfizmus je tiež mimoriadne bohaté prostredie, ale v tejto chvíli môžem spomenúť len niekoľko základných myšlienok. Srdce je v našom prežívaniu veľmi dôležité, pretože ak vzhliadneme na tento rozorvaný, materialistický a racionálny svet, príliš často zistíme, že srdce sa nachádza v zblúdenom stave. To je príčinou toho, že v našom nepokojnom svete je toľko konfliktov, rozdielnych názorov, sporov a bolesti. Je to materialistický svet, ktorý sa čoraz viac zameriava na materiálny blahobyt a peniaze. V západnom svete sme síce dosiahli vysokú životnú úroveň a žijeme v nadbytku a hojnosti, no zdá sa, že čím vyššia je táto životná Čo potrebuje svet najviac?

27

úroveň, tým menej sú ľudia šťastní.

Kvôli prílišnej honbe za ziskom na nás v súčasnosti doľahla finančná kríza. V dôsledku toho môže skolabovať peňažný systém a prostredníctvom toho hrozí aj zrútenie celého mechanizmu trhovo orientovaného hospodárstva. Samotný tento fakt nie je nový, je súčasťou konjunktúrneho cyklu, ktorý trvá už niekoľko storočí.

Súčasný úpadok je ale obzvlášť vážny a núti nás, aby sme sa zamysleli.

S konečnou platnosťou vysvitlo, že naša motivácia aj v hospodárskom živote bezpodmienečne potrebuje zmenu. Súčasná kríza nám dáva možnosť, aby sme dôkladnejšie preskúmali veľké problémy, ktoré spôsobil rýchly materiálny rast, a naučili sa ich lepšie riešiť. Naša spoločnosť je racionálna, sme veľmi zaneprázdnení naším premýšľaním, ktoré sa práve tak ako veda a technika neuveriteľne rozvinulo, a to spôsobom, ktorý si donedávna ľudia nevedeli ani predstaviť. Zdá sa, že čoskoro budeme schopní odhaliť tajomstvo stvorenia.

Všetky možné technológie, stroje i zariadenia sľubujú, že nám uľahčia život. Avšak rozum, s ktorým sme doposiaľ tak mnoho dosiahli, nedokáže vyriešiť problém našej rozpoltenosti ani odstrániť nesváry a nespokojnosť, ktoré budú aj naďalej existovať, pokiaľ sa budeme príliš zameriavať na hmotu. To je príčinou toho, že 28

Pentagram 4/2010

v dnešnej spoločnosti, ktorá ponúka tak mnoho, čoraz viac narastá pocit skľúčenosti. Preto ľudia v údive volajú: Ale veď nemal by život obsahovať niečo viac? Táto stiesnenosť prechádza do pocitu, ktorý je istým druhom túžby po nejakom vyššom ideáli.

Táto túžba nás sem doviedla a združuje spolu naše odlišné organizácie. Radi by sme v okolitom svete a vo všetkých formách, ktoré sa v ňom vyvinuli, všestranne podporovali toto túženie. Lebo o čo ide? Ako môžeme z terajšej hmotnej existencie dosiahnuť nebeský svet? Musíme skúmať seba? Koniec koncov mottom slobodomurárov bol vždy staroveký grécky aforizmus: „Poznaj sám seba!

Gnothi se authon!“ Ak sa na seba pozrieme, jasne uvidíme, kto sme a čím disponujeme: Vlastníme fantastické telo, s ktorým môžeme všetko zažiť a vykonať. Svet vnímame cez naše myšlienky a pocity a touto činnosťou sme neustále zamestnaní. Zároveň spoznáme, že sme vo vzájomnom vzťahu so svetom, ktorý sa neustále mení. V našom vedomí sa neprestajne vynárajú nové myšlienky, získavame nové dojmy a ustavične prežívame nové situácie. V našom srdci i v myslení vznikajú iné a iné pocity, ktoré vytvárajú pre nás osobitý svet. Avšak aj tento svojský svet sa sústavne mení a my hľadáme niečo, čo je nemenné a večné. Kde to môžeme nájsť?

Skutočnou podstatou našej bytosti je iskra, „nedeliteľná časť“ Ducha, ktorý je vo všetkom a preniká všetko stvorené.

Môžeme to nájsť, ak sa naučíme pozerať do svojho vedomia, v ktorom sa obrazy odzrkadľujú ako v zrkadle.

Každý obraz sa prejavuje tak dlho, kým mu venujeme svoju pozornosť.

Potom nasleduje iný obraz. Ale čo je samotné vedomie? To je stále tajomstvo.

Naše vedomie, ako ho vidia súfisti i ako ho nezvyčajne hlbokomyseľne opísal Inayat Khan, je malou časťou – nazýva ju „nedeliteľnou časťou“ – celkového vedomia, ktoré preniká všetkým stvoreným. V tejto malej čiastočke sa odzrkadľuje celý človek so všetkými svojimi kvalitami. Preto sa táto čiastočka vedomia cíti ako individuálna ľudská bytosť s vlastnými myšlienkami a pocitmi.

Avšak skutočnosť je taká, že nie je rozdelená ani oddelená, pretože je vyžarovaním jedného veľkého vedomia, iskrou jediného Ducha, ktorý je vo všetkom a preniká všetko stvorené a je skutočnou podstatou našej bytosti. A úlohou nášho života je, aby sme spoznali túto pravú bytosť, uvedomili si jej existenciu, aby sme dosiahli božské vedomie.

V ňom sa skrýva celkom odlišný svet a naším poslaním je, aby sme s ním nadviazali spojenie. Aby sme to mohli vykonať, musíme odvrátiť

svoju pozornosť od celého vonkajšieho sveta, odsunúť myšlienky aj pocity, ktoré s ním súvisia, a obrátiť sa do svojho vnútra. To znamená vstúpiť do ticha, o ktorom sa už hovorilo, do skutočného ticha, aby sme mohli byť taký otvorení ako prázdny kalich. Len vtedy sa môže naše vedomie naplniť tým nevysloviteľným božským, ktoré je Svetlo, Život i Láska. Až vtedy si uvedomíme, kto sme v skutočnosti. A to z nás potom bude vyžarovať.

Našou úlohou je, aby sme v tomto stvorení pracovali a niečo vytvorili.

Preto je dôležité pochopiť, že toto dielo je len vtedy zmysluplné a hodnotné, ak vznikne z inšpirácie vnútorným Svetlom. Toto zahĺbanie sa do seba vždy bolo aj je cestou mystikov všetkých náboženstiev. Z toho, čo zažili, sa pokúšali niečo vyjaviť, ale je to veľmi ťažká úloha, pretože zažitie toho božského presahuje naše myslenie a slovné vyjadrenie. Môžeme po tom túžiť, môžeme si to sugerovať a evokovať to, ale to je realita inej dimenzie. Preto títo mystici alebo zasvätenci o tom hovoria rôznym spôsobom, často v podobe básní.

Verše súfijských básnikov Rúmiho, Afisa i Saliho sa ešte vždy čítajú, lebo vo svojich básňach symbolickým Čo potrebuje svet najviac?

29

Siedmu sviečku zapaľujeme pre všetkých tých, ktorí v temnote ľudskej nevedomosti vysoko pozdvihli Svetlo pravdy. spôsobom vyvolávajú Božiu lásku.

To je veľmi významné. Aj keď len raz dokážeme zachytiť záblesk z Božieho sveta, je pre nás veľmi dôležité, aby sme sa s hlbokou láskou venovali tajuplnej božskej bytosti. Znie to mysticky, musíme to aj tak prijať?

Všetci osvietení ľudia hovorí o tejto skutočnosti. Zvláštnosťou našej doby je, že aj veda sa toho dotýka. Veda prehlásila, že v každom atóme všetkého stvoreného sa nachádza kvantové vákuum. Najprv si každý myslel: „Tam nič nie je, je to prázdno, tam nemôžeme nič pozorovať.“ Lež nedávno objavili, že takzvaná prázdnota je naplnená energiou, tvorivou energiou. Vďaka nej sa objavujú najmenšie častice atómu, ktoré potom v nebytí zanikajú, aby sa následne opäť prejavili a znovu zmizli. Je to teda večne sa obnovujúca energia, ustavične sa vracajúci a opakujúci život.

Vnútorný hlas, ktorý zaznieva v tichu, môže počuť každý, u koho sa prebudila túžba po ňom. Ale vôbec to nie je ľahké, lebo myšlienky i pocity sa neprestajne vynárajú a zanikajú. Iba pomaly sa učíme spôsobu, ako ich stíšiť. V mystických tradíciách sa k tomu dajú nájsť cvičenia. Sú to koncentračné a dychové cvičenia, 30

Pentagram 4/2010

ktorými sa dá utíšiť neustály kolobeh myšlienok aj citov, a skrz to potom dosiahnuť otvorenosť. Vtedy môžeme zažiť chvíle inšpirácie. Aby sa tieto okamihy mohli prehĺbiť, musíme sa odpútať od stotožnenia sa s našou vonkajšou bytosťou, od našich problémov, cieľov aj vlastností. Musíme opustiť našu osobnosť, v ktorej žijeme, aj vytvorenú pamäť, s ktorou sa najviac stotožňujeme a myslíme si: „To všetko sme my.“ Musíme pochopiť, že to nie je skutočná podstata našej bytosti, ale len to, čo sme vybudovali a čo udržujeme.

Naša ozajstná bytosť sa dá nájsť vo vnútornom tichu. Je to proces sebavývoja a sebapoznania, počas ktorého opätovne dokážeme prekonať stotožnenia, naše ego. Preto súfijské hnutie vo vnútornej škole poskytuje školenie každému, kto túži kráčať po tejto ceste. Je veľmi významné, že súfijské hnutie túto jednotu, ktorá preniká od počiatku ľudské dejiny, ten jediný Boží hlas, ktorý k nám hovorí cez všetky náboženstvá, činí znovu počuteľným v našej dobe. Pre tento účel konáme univerzálnu bohoslužbu.

Súfizmus pochádza z islamského sveta a Inayat Khan ho obohatil o univerzálny charakter. Počas tejto univerzálnej bohoslužby zapaľujeme

po jednej svieci každému zo šiestich najväčších náboženstiev. Tieto sviečky sú zažaté Božím Svetlom. To isté svetlo žiari cez tieto sviečky, cez tieto náboženstvá a cez svätú knihu týchto náboženstiev. Prečítame zo svätých kníh nejaký úryvok na určitú tému, aby tak každé náboženstvo hovorilo vlastnými slovami a aj napriek tomu, aby z nich zaznel ten jediný Boží hlas. Je ešte aj siedma svieca, ktorú zapaľujeme pre všetkých známych i neznámych ľudí vo svete, ktorí v temnote ľudskej nevedomosti vysoko pozdvihli Svetlo pravdy.

Takto sú všetky spôsoby, ktorými ľudia hľadajú pravdu, spojené dohromady a nech sa už nazývajú akokoľvek, prúd inšpirácie bude cez nich prúdiť. Čo viac okrem tohto potrebuje tento svet, v ktorom sa pomocou techniky zbližujú všetky náboženstvá, a napriek tomu sa nechápu, ba dokonca bojujú proti sebe? To je

otázka, ktorú som vám chcel touto prednáškou priblížiť. Ó Ty, ktorý si dokonalá láska, harmónia a krása, Pán neba a zeme, otvor naše srdcia, aby sme počuli Tvoj hlas, ktorý neprestajne zaznieva z nášho vnútra.

Odhaľ nám Tvoje božské Svetlo, ktoré je ukryté v našej duši, aby sme lepšie spoznali a pochopili život.

Nadovšetko milostivý a milosrdný Bože, daruj nám Tvoju veľkú dobrotu, nauč nás Tvojmu láskyplnému odpusteniu a pozdvihni nás nad všetky rozdiely, ktoré rozdeľujú ľudí, pošli nám mier Tvojho Božieho ducha a zjednoť nás všetkých v Tvojej dokonalej Bytosti.

Amen Hazrat Inayat Khan 

Čo potrebuje svet najviac?

31

Positio Fraternitatis Rosae Crucis Klaas-Jan Bakker

„Bože všech lidí, Bože všeho života, v lidstvu, o kterém sníme, je spiritualita ideál a způsob života, který vyvěrá z takového světového náboženství, jež je založeno více na poznání božských zákonů než na víře v Boha, a mezilidské vztahy se zakládají na lásce, přátelství a bratrství tak, že celý svět žije v míru a harmonii.“ Pokud jde o vztah člověka k vesmíru, domníváme se, že spočívá ve vzájemné závislosti. Člověk je dítětem Země a Země je dítětem vesmíru, člověk je tedy dítětem vesmíru. Atomy tvořící lidské tělo pocházejí z přírody a nacházejí se i na samých hranicích vesmíru, což astrofyzikové vyjadřují tak, že „člověk je dítětem hvězd“. Je-li tedy člověk zavázán díkem vesmíru, vděčí také vesmír za mnohé člověku — nikoliv samozřejmě za svou existenci, ale za důvod své existence. Čím by totiž vesmír byl, kdyby ho nemohly obdivovat lidské oči, kdyby ho lidské vědomí nemohlo pojmout, kdyby se v něm lidská duše nemohla zrcadlit? Vesmír a člověk ve skutečnosti potřebují jeden druhého, aby se poznali, což nás přivádí ke známému výroku: „Poznej sebe sama a poznáš vesmír a Boha.“ Z Positio FRC, 2001 32

Pentagram 4/2010

V roce 1909 americký obchodník a filosof dr. H. Spencer Lewis odcestoval do Francie, kde byl řádně zasvěcen do Řádu Růže a Kříže.

V roce 1915, pověřen úkolem dát rosenkruciánským aktivitám v Americe nový impuls, založil Řád Růže a Kříže A.M.O.R.C. V roce 1927 přesunul ústředí Řádu do San José v Kalifornii, kde se dnes stále nachází Rosenkruciánský park. Od začátku měli muži i ženy v řádu stejné postavení bez ohledu na náboženství, rasu či politické zaměření.

Ideje rosenkruciánů se utvářely v běhu mnoha staletí. Na začátku dvacátého prvního století se zdá, že mystická učení začínají hrát ve vývoji lidstva stále důležitější roli. V důsledku rychle postupujícího technického rozvoje a jeho účinků na životní prostředí a lidského ducha hledá lidstvo vnitřní a spolehlivý zdroj síly a rovnováhy. Více než kdy předtím potřebujeme vědomý vhled, mystické osvícení, duchovní vedení, harmonii a mír. Řád Růže a Kříže A.M.O.R.C. má jedinečný systém výuky a zastává humanistické ideály.

Také proto je světelným majákem pro všechny, kteří chtějí následovat vnitřní cestu k moudrosti.

STARÝ MYSTICKÝ ŘÁD RŮŽE A KŘÍŽE A.M.O.R.C.

R

oku 1623 vylepili rosenkruciáni po pařížských zdech plakáty, které působily tajemně a vzbuzovaly zvědavost. Stálo na nich: „My, zástupci nejvyššího kolegia Růže a Kříže, viditelní i neviditelní, pobýváme v tomto městě z milosrdenství Nejvyššího, k němuž se obrací srdce spravedlivých. Ukazujeme a učíme, jak se mluví bez knih a značek ve všech možných řečech a zemích, kde chceme být, abychom vyvedli tamní lidi, své bližní, ze smrtelného omylu.

Zatouží-li nás někdo spatřit jen ze zvědavosti, nikdy se mu nepodaří se s námi spojit. Avšak je-li veden skutečnou touhou zapsat se na seznam našeho Bratrstva, ukážeme mu my, kteří umíme posoudit myšlenky druhých, pravdu svých slibů; nemusíme uvádět místo svého pobytu v tomto městě, protože myšlenky a skutečná vůle čtenáře povedou k tomu, že on pozná nás a my jeho.“ Již o několik let dříve o sobě rosenkruciáni dali vědět, když vystoupili na veřejnost se třemi manifesty, které jsou od té doby velmi známé: Fama Fraternitatis (1614), Confessio Fraternitatis (1615) a Chymická svatba Christiana Rosencreutze (1616). Tyto tři spisy ve své době vyvolaly bouřlivé

reakce nejen v intelektuálním prostředí, ale i v politických a náboženských kruzích. V letech 1614–1620 bylo vydáno na čtyři sta nejrůznějších pamfletů, rukopisů a knih, z nichž některé na manifesty pěly chválu, jiné je odsuzovaly. Vydání manifestů však bylo v každém případě významnou historickou událostí, zejména ve světě esoteriky.

Fama Fraternitatis se obrací k evropským politickým a náboženským činitelům, ale i k vědcům své doby. Ukazuje obraz celkové situace epochy a odhaluje přitom existenci Řádu Růže a Kříže prostřednictvím alegorické historie Christiana Rosenkreuze (1378–1484) od jeho putování světem před tím, než založil rosenkruciánské bratrstvo, až do objevení jeho hrobu. Tento manifest vyzývá k „universální reformě“.

Confessio Fraternitatis doplňuje první manifest jednak tím, že zdůrazňuje nutnost regenerace člověka a celé společnosti, a jednak tím, že říká, že bratrstvo Růže a Kříže má svou filosofii, která tuto regeneraci umožní. Obrací se tak především na ochotné hledající, kteří mají přání pro řád pracovat a přispět tak ke štěstí lidstva.

Positio Fraternitatis Rosae Crucis

33

34

Pentagram 4/2010

Chymická svatba Christiana Rosencreutze je psána odlišným stylem než oba předchozí manifesty a podrobně vypráví o zasvěcovací pouti při hledání osvícení. Tato sedmidenní pouť se z velké části odehrává v tajemném hradu, kde se slaví svatba krále s královnou. Symbolickou řečí vypráví Chymická svatba o duchovní cestě, jež vede každého kandidáta zasvěcení ke spojení jeho duše (nevěsty) s Bohem (ženichem).

Jak zdůrazňují dnešní historikové, myslitelé a filosofové, bylo vydání těchto tří manifestů významné a navíc se objevily ve správnou chvíli, v době, kdy Evropa procházela velkou existenční krizí: byla politicky rozvrácena a zmítána střety ekonomických zájmů; náboženské války rozsévaly neštěstí, beznaděj a bídu až do rodin; věda se rozvíjela a začínala se již materialisticky orientovat; životní podmínky většiny lidí byly žalostné. Celá společnost prodělávala v té době obrovské změny, ale chyběly jí záchytné body pro to, aby se mohla rozvíjet směrem k všeobecnému blahu.

Historie se opakuje a pravidelně se objevují tytéž události, jen ve stále širším měřítku. Čtyři sta let po vydání těchto prvních tří manifestů tak vidíme, že celý svět, a zejména Evropa prochází právě existenciální krizí, jaká nemá obdoby. Tato krize

nezahrnuje jen ekonomii a to, co nyní nazýváme finanční krizí a z toho vyplývající recesí, ale zahrnuje všechny oblasti lidského života — politiku, vědu, technologii, náboženství a morálku. A tak je naše planeta, tedy rámec našeho života a vývoje, vážně ohrožena.

Je jisté, že současnému lidstvu se nedaří dobře. Proto my, rosenkruciáni dnešní doby, věrni své tradici a ideálu, jsme považovali za nutné vydat o tom svědectví v tomto Positio Fraternitatis Rosae Crucis. Tento manifest, publikovaný v roce 2001, rosenkruciánského roku 3354, začíná následujícím úvodem: Salutem Punctis Trianguli!

V tomto prvním roce třetího tisíciletí, před zrakem Boha všech bytostí a všeho života, my, zástupci Nejvyšší rady rosenkruciánského bratrstva, jsme usoudili, že nadešel čas zažehnout čtvrtou pochodeň R+C, abychom osvětlili náš názor na současný stav lidstva a abychom vynesli na světlo hrozby, jimž lidstvo musí čelit, stejně tak jako naděje, jež do něho vkládáme.

Ad Rosam per Crucem Ad Crucem per Rosam Účelem tohoto manifestu je vyjádřit náš názor na stav současného světa a zdůraznit to, co nás znepokojuje Positio Fraternitatis Rosae Crucis

35

Vývoj člověka se netýká jen hmotných aspektů jeho života, člověk má i duši, jinými slovy je v něm duchovní rozměr. s ohledem na jeho další vývoj. Jako to učinili naši bratři v minulosti, chceme vyburcovat lidi k většímu humanismu a duchovnímu přístupu, neboť jsme přesvědčeni o tom, že individualismus a materialismus, které ovládají dnešní společnost, lidem nemohou přinést štěstí, jež právem hledají.

Soudobé lidstvo je ztrápené a zmatené. Značný pokrok, kterého dosáhlo po hmotné stránce, mu nepřinesl opravdové štěstí a neumožňuje mu klidně hledět do budoucnosti. Války, hladomory, epidemie, ekologické katastrofy, společenské krize, porušování základních svobod, to jsou jen některé z mnoha pohrom, jež vyvracejí naději, se kterou člověk pohlíží na svou budoucnost. To je důvod, proč adresujeme tento vzkaz každému, kdo ho chce slyšet. Tento vzkaz navazuje na tradice vyjádřené rosenkruciány 17. století v prvních třech manifestech. Člověk se vyvíjí v čase, jako ostatně vše, co se podílí na jeho životě, včetně celého vesmíru. To je charakteristický rys všeho, co ve viditelném světě existuje. Domníváme se však, že vývoj člověka se netýká jen hmotných aspektů jeho života, neboť jsme přesvědčeni, že člověk 36

Pentagram 4/2010

má i duši, jinými slovy je v něm duchovní rozměr. To duše činí z člověka vědomou bytost, schopnou přemýšlet o svém původu a osudu. Proto považujeme vývoj lidstva za cíl, duchovno za prostředek a čas za faktor umožňující vývoj.

Jak jsme již řekli v úvodu, nacházíme jistou podobnost mezi situací současného světa a situací v Evropě v 17. století. To, co někteří nazývají již „postmoderní érou“, přineslo v mnoha oblastech současného života srovnatelné účinky a bohužel způsobilo jistý úpadek lidstva. Domníváme se však, že tento úpadek je pouze přechodný a že povede k regeneraci jednotlivců i celku, avšak jen pod podmínkou, že lidé dají své budoucnosti humanistický a duchovní směr.

Na základě naší ontologie (nauce o bytí) jsme přesvědčeni, že člověk je nejvyvinutější stvoření ze všech, která na Zemi žijí, i když se často chová na toto své postavení nedůstojně.

V tomto privilegovaném postavení se nachází proto, že má vědomí sebe sama a svobodnou vůli. Má tedy dar myslet a orientovat svůj život podle svých rozhodnutí. Věříme také, že každá jednotlivá lidská bytost je základní buňkou jednoho a téhož těla, velkého celku, kterým je samo

Vývoj lidstva považujeme za cíl, duchovno za prostředek a čas za faktor umožňující vývoj. lidstvo. Podle tohoto principu rosenkruciánské pojetí humanismu spočívá v tom, že by všichni lidé měli mít stejná práva, k čemuž patří i právo těšit se stejné úctě a svobodě, a to bez ohledu na to, v které zemi se narodili a v které zemi žijí.

Naše pojetí spirituality je založeno jednak na přesvědčení, že Bůh existuje jako absolutní Inteligence, která stvořila vesmír a vše, co je v něm obsaženo, a jednak na jistotě, že člověk má duši, která od Boha pochází.

Zastáváme názor, že Bůh se projevuje ve všem stvořeném prostřednictvím zákonů, které by měl člověk studovat, pochopit a respektovat, aby mohl být šťastný. Domníváme se totiž, že lidstvo se vyvíjí směrem k pochopení Božího plánu a že je předurčeno k tomu, aby na Zemi vytvořilo ideální společnost. Tento duchovní humanismus může vypadat utopický, ale jak řekl Platón ve svém spisu Republika: „Utopie je ideální formou společnosti. Možná není na Zemi uskutečnitelná, ale právě v ni by měl každý moudrý člověk vkládat své naděje.“ V současném bodu obratu našich dějin nám regenerace lidstva připadá uskutečnitelná více než kdy jindy, a sice na základě převratných

změn v lidském vědomí, rozvoje mezinárodních kontaktů, sílícího kulturního promísení, celosvětového šíření informací a propojení mnoha odvětví vědy. Jsme přesvědčeni, že tato regenerace, která musí nastat jak v individuální, tak v kolektivní rovině, může proběhnout jen tehdy, bude-li kulturní mnohotvárnost posílena tolerancí. Ve skutečnosti žádný politický směr, žádné náboženství, žádná filosofie ani žádná věda nemá monopol na Pravdu. To znamená, že se můžeme přiblížit k cíli jen tehdy, když spojíme dohromady to, co všechny oblasti mohou nabídnout nejlepšího. To znamená nalézt jednotu v různorodosti.

Takto povzbuzujeme k dialogu s ostatními a naše Bratrstvo pokládá za nutné svobodně zformovat a vyjádřit svůj názor.

Dříve či později dovedou životní zvraty člověka k tomu, že si bude klást otázku po smyslu své existence na Zemi. Takové pátrání po důvodu bytí je přirozené, neboť je výrazem bytostné touhy lidské duše a základem jejího vývoje. Události, které tvoří dějiny, se také nedají vysvětlit jen tím, že se prostě staly; mají svůj důvod, který stojí mimo ně. Domníváme se, že tento důvod je součástí Positio Fraternitatis Rosae Crucis

37

Ekonomie bude moci svou úlohu plnit teprve tehdy, až peníze budou považovány za energii, pomocí níž každý může získat to, co po materiální stránce potřebuje, aby mohl v klidu povznášet svou duši k nejvyšším rovinám vědomí. duchovního vývojového procesu, který chce člověka podnítit k tomu, aby se obrátil do sebe a tázal po tajemstvích života. Na základě toho se v něm jednoho dne probudí zájem o mystiku a „hledání Pravdy“. Toto hledání je zcela přirozené a dodáváme, že člověk je při něm povzbuzován nadějí a optimismem, které vyvěrají z jeho božské podstaty a jsou spojeny s biologickým instinktem pro přežití. Toužebné úsilí po duchovní transcendenci je tedy životně důležitou potřebou druhu člověk.

Pro lidstvo nyní nastal čas jít novou cestou. Politické ideje, náboženská pojetí a filosofická přesvědčení jednotlivců již přitom nehrají roli.

Již není čas na odlišování v jakékoli podobě, ale nastal čas na sounáležitost překonávající všechny rozdíly ve prospěch všeobecného dobra.

Mezilidské vztahy jsou jedním z témat, kterým Positio Fraternitatis Rosae Crucis obzvláště věnuje pozornost. Jiné části se věnují tématům jako věda, umění, technologie, morálka a náboženství. Vymezený čas mi bohužel nedovoluje zabývat se každým tímto tématem podrobněji.

Dovolím si však kvůli aktuálnosti 38

Pentagram 4/2010

alespoň krátce vysvětlit náš pohled na ekonomiku.

Domníváme se, že ta se musí úplně změnit. Dnešní ekonomie funguje více než kdy dříve na bázi měřitelných předepsaných hodnot, zahrnujících výrobní náklady, hranici rentability a maximální ziskovost. Tyto ukazatele jsou výhradně materialistické, protože jednostranně berou v úvahu jen rentabilitu a bezmezné obohacování. Tak jsme dospěli k tomu, že člověk slouží ekonomice, namísto aby ekonomika sloužila člověku.

Ekonomie bude moci svou úlohu plnit teprve tehdy, až bude postavena do služby celému lidstvu. To předpokládá, že se bude dbát na to, aby se peníze používaly k tomu, k čemu jsou určeny, totiž jako směnný prostředek a energie, aby každý mohl získat to, co po materiální stránce potřebuje ke šťastnému životu. Jsme přesvědčeni, že člověk není předurčen k tomu, aby žil chudě, a ještě méně aby trpěl bídou, nýbrž naopak k tomu, aby mohl disponovat vším, co přispěje k jeho blahu, aby tak mohl v klidu povznášet svou duši k nejvyšším rovinám vědomí. Ekonomie by tedy

měla být využívána tak, aby již nebylo chudých a aby všichni lidé žili v dobrých materiálních podmínkách, protože to je základní předpoklad lidské důstojnosti. Chudoba není osud; není to ani důsledek nějakého Božího rozhodnutí. Je to většinou důsledek sobectví lidí. Doufáme tedy, že přijde den, kdy hospodářství bude založeno na spravedlivém dělení se zřetelem na blaho všech.

Positio je uzavřeno výzvou, která vyjadřuje to, co by se dalo nazvat „Rosenkruciánskou utopií“ v platónském smyslu. Apelujeme na dobrou vůli všech i každého jednotlivce, aby se tato utopie stala jednoho dne skutečností pro nejvyšší dobro lidstva.

Možná, že tento den nikdy nepřijde, ale když se všichni lidé budou snažit v to věřit a budou se podle toho chovat, může se svět stát jen lepším. 

ROSENKRUCIÁNSKÁ UTOPIE Bože všech lidí, Bože všeho života, v lidstvu, o němž sníme, jsou politici vysoce humanističtí a slouží všeobecnému blahu, ekonomové spravují finance států prozíravě a v zájmu všech, vědci jsou zaměřeni duchovně a hledají inspiraci v Knize přírody, umělci jsou inspirováni krásou a čistotou Božího plánu a ve svých dílech ji vyjadřují, lékaři pracují s láskou k bližním a léčí právě tak duše jako těla, není už bídy ani utrpení, protože každý má, co potřebuje ke šťastnému životu, práce není pro lidi nutností, nýbrž

zdrojem rozvoje a blaha, příroda je považována za nejkrásnější z chrámů a zvířata za naše sourozence ve vývoji, existuje světová vláda vytvořená ze zástupců všech národů, která vládne ku prospěchu celého lidstva, spiritualita je ideál a způsob života, který vyvěrá z takového světového náboženství, jež je založeno více na poznání božských zákonů než na víře v Boha, mezilidské vztahy se zakládají na lásce, přátelství a bratrství tak, že celý svět žije v míru a harmonii.

Nechť se tak stane!

Positio Fraternitatis Rosae Crucis

39

Kéž rozkvetou růže na tvém kříži Ger Westenberg

„Pamatujme, že bychom se neměli snažit shromažďovat vědomosti kvůli vědění, ale jako nástroje k tomu, abychom vedli lepší a čistější životy. Pouze v tom nalézáme smysl.“ Max Heindel: Teachings of an Initiate (Učení zasvěceného)

ROSICRUCIAN FELLOWSHIP V roce 1911 Dán Max Heindel založil v Oceanside v Kalifornii hlavní sídlo, odkud začal znovu šířit učení rosikruciánů do světa. Protože Starší Bratři usilovali, aby lidé měli co největší svobodu, nešlo o žádnou přísnou organizaci s předpisy a pravidly a bylo možné stát se jejím členem.

40

Pentagram 4/2010

V mnoha zemích se členové sdružovali v centrech, která učení rosikruciánů předávala dále formou kurzů a knih v místním jazyce.

Rosicrucian Fellowship je organizace, která bezplatně šíří učení Růžového Kříže a kde lze získat další informace. Organizace se považuje za přípravnou školu pro západní mysterijní školu Růžového Kříže.

Učení je založeno na náboženství Západu – křesťanství. Jejím cílem je učinit křesťanství více vědeckým a vědu více náboženskou.V centru jejího zaměření je snaha vyvíjet „duševní tělo“, čímž získáme možnost setkat se v tomto těle s Kristem při jeho návratu.

Toho dosáhneme nezištnou služebností. Od těch, kteří se chtějí vyvíjet dále, se očekává vegetariánství a zřeknutí se omamných látek včetně alkoholu a tabáku.

41

V

ěda míní, že Země je stará přibližně pět miliard let. Takovou dobu si těžko dokážeme představit, tím spíše ne, když si uvědomíme, že v té vzdálené minulosti byl člověk jako panenský, původní duch oddělen od svého Stvořitele. V té době jsme měli božské vědomí, ale žádné vědomí individuality. A záměrem bylo, abychom toto individuální sebe-vědomí získali. Kvůli tomu bylo nezbytné, abychom sestoupili ještě hlouběji do stále více houstnoucí hmoty zemského povrchu. V důsledku toho jsme postupně ztratili své božské vědomí, pocit jednoty a stejně tak vědomí naší božské podstaty. V současné době jsme zabloudili tak daleko od svého zdroje, že si myslíme, že život na Zemi ve fyzickém těle je náš pravý život.

Na začátku naší cesty v dávné minulosti nebyla tato naše lidská životní vlna jediná. Předcházely ji jiné životní vlny, jako andělé a archandělé.

Po nás následovaly další životní vlny, jako zvířata, rostliny a minerály. Kdysi jsme také byli podobní minerálům, potom rostlinám a později zvířatům, až nakonec, dnes, jsme lidé.

Jsme teprve v polovině svého vývoje, jednou budeme jako andělé a archandělé a nakonec budeme znovu sjednoceni s Bohem, ale přitom budeme vlastnit sebe-vědomí. Pak se staneme božskými, ale to je teď ještě vzdálená budoucnost.

42

Pentagram 4/2010

Kromě hrubohmotného těla vlastníme ještě jemnohmotné tělo, které nazýváme vitálním tělem nebo éterickým tělem. V 1. listě Korintským, 15:44-50, Pavel říká, že máme přirozené tělo a duchovní tělo. V řečtině se nazývá „soma psychicon“, což znamená „duševní tělo“. V Bibli se tedy můžeme dočíst, že člověk má fyzické tělo a duševní tělo. Dále Pavel říká, že první člověk je z prachu země, ten druhý z nebe. A v 50. verši se nakonec říká, že maso a krev nemohou zdědit „Království Boží“. To tedy znamená, že se musíme naučit fungovat v tomto duševním těle.

Abychom tomu porozuměli, musíme se krátce podívat na složení lidské bytosti. Rosikruciáni učí, že člověk je složená bytost. Je trojnásobným duchem, jmenovitě z Božího ducha, životního ducha a lidského ducha neboli ega, a rovněž má trojnásobné tělo.

První je fyzické tělo složené z pevných látek, kapalin a plynů hmotného světa. Je to viditelný nástroj, který Duch používá k pohybu a vyjádření se ve hmotném světě.

Druhé je vitální tělo složené z éterů.

To prostupuje viditelným hmotným tělem. Toto éterické tělo přesahuje fyzické tělo asi o 4 centimetry, asimiluje prostřednictvím sleziny životodárnou sluneční energii a zajišťuje funkce trávení, růstu a plození. Za třetí má

Starší Bratři doufají, že my, stejně jako oni, tuto cestu dovršíme. člověk tělo tužeb, které formuje naši emoční povahu. Toto tělo prostupuje jak fyzickým tak vitálním tělem. Má oválný tvar a přesahuje asi o 40 centimetrů fyzické tělo. Tělo tužeb obsahuje centra, která poté, co jsou řádně vyvinuta, slouží jako nástroje k prozkoumávání světa tužeb.

A dále je zde mysl, zrcadlo, které odráží duchovní svět a umožňuje Duchu transformovat jeho pokyny do myšlenek a slov. Mysl je most mezi Duchem a třemi výše uvedenými těly. Nyní je mysl ještě bezforemným oblakem, ale bude jednou vyvinuta stejně jako ostatní tři těla. Ego neboli „já“ je trojnásobný duch, který tato těla využívá ke sbírání zkušeností ve škole života a k jejich přeměně na duševní sílu.

Země není hrouda hmoty bez života, která se náhodně pohybuje prostorem. Je to viditelné tělo vznešené bytosti, kterou Platón nazval „duší světa“ a rosikruciáni „duchem Země“ nebo Kristem. Sestoupili jsme do údolí hmoty a pro náš prospěch bylo nezbytné, aby i Kristus vstoupil na Zemi a pomohl nám zevnitř.

Dokud zůstává vázaný na Zemi, trpí pro nás a čeká na den svého osvobození, kdy už víc nebudeme potřebovat hutnou atmosféru jako doposud. Záleží na nás, jestli příchod

toho dne budeme urychlovat, nebo oddalovat.

Každý rok o Vánocích se Kristus znovu rodí na Zemi, a během Velikonoc, kdy Slunce přechází přes rovník, se opět vrací do svého bydliště, nebe.

Abychom byli schopni setkat se s Kristem v atmosféře při jeho návratu, musíme nejdříve vyvinout své duševní tělo. Toto duševní tělo, s nímž jsme schopni vědomě žít v duchovních světech, sestává ze dvou vyšších éterů vitálního těla. Ty se vyvíjejí tím, co Bible označuje jako „následování Krista“, to znamená každodenním uskutečňováním. Vyjádřeno jednoduše a stručně, je to rozvíjení pocitu lásky k bližnímu a pomoc každému, koho potkáme na své cestě životem.

To je symbolizováno znamením Vodnáře a proti němu stojícím znamením Lva. Lev je zaměřen na sebe, Vodnář na druhé. Lev je rád středem pozornosti, Vodnář zůstává v pozadí. Je zde více podobných protikladů. Když Kristus říká, že se musí zrodit v našem srdci – srdce jako tělesný orgán spadá astrologicky pod vliv znamení Lva –, znamená to, že obě protikladná znamení musí vytvořit jednotu.

Během posledních 2000 let procházelo Slunce znamením Ryb, jehož protějškem je znamení Panny. Éra znamení Berana, jehož protějškem jsou Kéž rozkvetou růže na tvém kříži

43

Váhy, končila v době příchodu Krista.

Proto Kristus říká, že on je beránek, který je zabit, a že zákon, který je symbolizován vahami, musí být uskutečněn uvnitř nás a nikoli vně. V té době Kristus zahájil věk Ryb svým zázrakem se dvěma rybami a symbolem panny držící v rukou sedm obilných klasů, což je sedm chlebů, kterými bylo nasyceno množství lidí. Ježíš byl zrozen z panny v Betlémě, v „domě chleba“.

Tyto symboly vidíme také během vznikání křesťanské církve. Biskupové nosili a stále ještě nosí na hlavě mitru, pokrývku ve tvaru rybí hlavy, a v ruce pastýřskou hůl. To poukazuje na přechod ze znamení Berana do znamení Ryb. V pátek se jí ryba.

Dvanáctý je dům Ryb, to znamená odloučení od světa. Duchovní začali žít v klášterech a měli být zdrženliví jako panny. V pátek se měla jíst ryba.

A v kostele stála nádoba na svěcenou vodu, která byla – když vše bylo správně – naplněna magnetizovanou vodou. Příchozí si touto vodou smočil místo na svém čele nad kořenem nosu, kde sídlí duch člověka. Tím způsobem vyjádřil, že se podrobuje církvi.

Lev je sebevědomý, jde svou vlastní cestou a nechce, aby mu někdo radil nebo říkal, co má nebo nemá dělat.

To je důvod, proč církev ve své současné formě nemůže již dále fungovat.

Lidé podvědomě vnímají přicházející věk Vodnáře a chtějí 44

Pentagram 4/2010

křesťanskou víru zakoušet jiným způsobem.

Během následujících 2000 let budou lidé způsobem odpovídajícím věku Vodnáře praktikovat křesťanství zcela vědomě neosobní službou a láskou bez potřeby osobní autority.

Cesta ke Kristu může být považována za cestu vzhůru. Náš involuční proces máme za sebou a nyní nás čeká evoluce. Musíme pochopit, že materiální hodnoty jsou velmi relativní, což zcela jasně ukazuje současná světová ekonomická krize. Běžný člověk jde vzhůru touto cestou, která může být symbolicky viděna jako cesta na vrcholek hory. Na této cestě však existuje zkratka. Je to cesta iniciace, náročná cesta, symbolicky vyjádřená Hermovou (Merkurovou) holí.

Dva hadi symbolizují vinutou cestu involuce a evoluce, zatímco hůl představuje cestu iniciace.

Rosicrucian Fellowship je přípravná škola řádu Růžového Kříže, který náleží k Malým Mystériím. Na světě je sedm škol neboli řádů Malých Mystérií a pět řádů Velkých Mystérií. Pouze ten, kdo zvládl Malá Mystéria, může být přijat do řádu Velkých Mystérií.

Jak už bylo řečeno, Růžový Kříž je jeden ze sedmi řádů Malých Mystérií.

Je určen zejména pro Západ. Zbývajících šest řádů je určeno pro orientální a jižní národy.

Ve svých spisech Rosicrucian Fellowship odpovídá na otázku, jak bude vypadat ono obnovené křesťanství, a ukazuje těm, kteří o to usilují, jak nastoupit cestu iniciace. Je to přípravná škola řádu Růžového Kříže, který vede kandidáta po prvním z devíti zasvěcení dále. Je třeba mít duševní tělo neboli „soma psychicon“ vyvinuté, protože pouze s tímto tělem je možné se pozvednout „do atmosféry“, do duchovních světů. Tento zlatý svatební šat je tedy podmínkou, jestliže se chceme „setkat s Kristem v oblacích“, jak píše Pavel. Na cestě zasvěcení se naučíme jak vědomě žít a působit

v duchovních světech. První zasvěcení kandidáta učí převést nashromážděnou energii na dynamickou sílu. To nezahrnuje žádné vnější obřady, neboť iniciace probíhá na vnitřní spirituální úrovni, jak říká Heindel.

Cesta našeho vývoje je velmi dlouhá a ohrožují nás na ní mnohá nebezpečí. Starší Bratři doufají, že my, stejně jako oni, tuto cestu úspěšně prokonáme. To je důvod, proč své služby v duchovních chrámech ukončují modlitbou: „Kéž rozkvetou růže na tvém kříži“. Toto přání je také vyslovováno na závěr služeb v centrech Rosicrucian Fellowship. 

MODLITBA

Nežádám více světla, ó Bože, ale oči schopné vidět to, co je, ne sladší písně, ale uši schopné slyšet přítomné melodie.

Nauč mě ovládnout všechen strach, všechnu svatou radost poznat; být přítelem si přeji, a naslouchat Tvým pravdivým slovům.

Ne více síly, ale umět použít tu sílu, kterou mám.

Ne více lásky, ale umět obrátit zamračení v pohlazení.

Milovat čisté, hledat dobré, pozvednout vší svou silou všechny duše, aby přebývaly v harmonii, v dokonalém světle svobody.

Ne více radosti, ale umět cítit její rozněcující přítomnost, abych dal ostatním vše, co mám, odvahu a povzbuzení.

Nežádám jiné dary, ó Bože, ale pochopení, jak nejlépe využít ty skvělé dary, které jsi mi věnoval.

Florence May Holbrooková

Kéž rozkvetou růže na tvém kříži

45

LECTORIUM ROSICRUCIANUM MEDZINÁRODNÁ ŠKOLA ZLATÉHO RUŽOKRÍŽA

46

Pentagram 4/2010

Volaní srdcom sveta Joost R. Ritman

V evanjeliu podľa Jána sa píše: „Kto nasleduje Syna, nasleduje Otca. Kto nasleduje Syna, zároveň vyvoláva aj Utešiteľa.“ To znamená, že tri ohne neplanú jeden po druhom, ale zároveň. Človek, ktorý nastúpi Cestu, bezprostredne vytvára Trigonum Igneum. Planúci trojuholník začína žiariť.

Vy viete, že mysteriózny oheň je najdôležitejším a najvznešenejším symbolom Boha, Ducha, Gnózy, večnosti. Ruža vo vás je Boží potenciál vo vás. Ak svätý oheň začne planúť, nastane ohnivý proces. Boh sám vstupuje do vás. Boh necháva zaznieť svoj hlas. Dávni manichejskí vychádzali z myšlienky, že v deťoch sa oheň Svetla miecha s ohňom temnoty. My vieme, že toto je dokonalá pravda. V človeku existuje v dôsledku jeho prírodného zrodenia mnoho temných elementov. Tieto elementy sú v ňom zmiešané s elementmi Svetla.

Keď však pôjdete cestou oslobodenia, bude to temné vo vás napadnuté planúcim ohňom. Nastáva teda ohnivý proces. Boh sám vstupuje do vašej bytosti.

Catharose de Petri: Das lebende Wort, 12. kapitola

V čase medzi rokom 1924 a Druhou svetovou vojnou sa bratia Jan (1896–1968) a Wim (1892–1938) Leeneovi z Haarlemu (Holandsko) venovali šíreniu kresťanstva na univerzálnom základe, sprvu prostredníctvom učenia Maxa Heindla, od roku 1935 už ako nezávislá organizácia Ružokrižiacka spoločnosť (Rozekruisers Genootschap). Okrem iného odhalili tri manifesty Bratstva Ružokríža zo 17. storočia ako duchovnú cestu pre dnešného človeka.

Po vojne organizácia prijala meno Lectorium Rosicrucianum – Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža. Jan van Rijckenborgh (duchovné meno Jana Leena) a Catharose de Petri (1902–1990, duchovné meno Henrietty Stok-Huizerovej) založili svoju prácu na univerzálnej Gnóze a nadviazali spojenie s gnostickým kresťanstvom katarov, ako ho šíril Francúz Antonin Gadal.

Počas svojich konferencií v 50. rokoch 20. storočia Jan van Rijckenborgh a Catharose Volaní srdcom sveta

47

de Petri rozvíjali hlboko zasahujúci spôsob pohľadu na báze hermetického myslenia a egyptskej Gnózy, ktoré dali do vzťahu k božsko-duchovnému princípu (iskre Ducha) v dnešnom človeku. V 60. rokoch 20. storočia nasledovala mocná duchovná vízia týkajúca sa človeka

a jeho blízkej budúcnosti, prezentovaná na piatich Vodnárskych konferenciách. Na začiatku 21. storočia je Lectorium Rosicrucianum hnutím rovnako zmýšľajúcich ľudí, pozostávajúcim približne z 15 000 žiakov pôsobiacich vo viac ako 40 krajinách sveta.

Z

svadbe vyhlásil: „Hermes je prapôvodným zdrojom.“ Na záver tohto zvláštneho dňa, počas ktorého odzneli príhovory predstaviteľov šiestich súčasných západných duchovných hnutí, by sme sa ako Duchovná škola Zlatého Ružokríža chceli ešte na chvíľu zaoberať silným duchovným impulzom, ktorý prenikol do západného sveta v roku 1875. V tomto tak významnom roku 1875 zažila civilizácia jednu zo svojich najväčších historických iniciatív, prostredníctvom ktorej sa mohla rozvinúť duchovná revolúcia spájajúca starý a nový svet.

Založenie Teozofickej spoločnosti Helenou Petrovnou Blavatskou a plukovníkom Henrym Steelom Olcottom vyvolalo šok, ktorý v základoch otriasol svetonázorom vo vzťahu k náboženstvu a duchovnu.

V etablovanej a dobre organizovanej spoločnosti, vystavanej na základoch klasického kresťanstva, ktoré vyhlásilo v Nicei v roku 325 svoje dogmy

hromaždili sme sa tu dnes v centrálnom ohnisku Duchovnej školy Zlatého Ružokríža, ktorý nesie ako meno a motto slovo „obnova“, „Renova“. Srdcom tohto duchovného ohniska je chrám Renova, ktorý zakladatelia nášho bratstva zasvätili duchovnému slnečnému srdcu našej planéty Zeme. Toto slnečné srdce, duchovný slnečný oheň, Vulkán, je centrálna duchovná sila poháňajúca nekonečné Univerzum.

V rámci tohto zhromaždenia môžeme bez výhrady hovoriť o spoločnom základe, na ktorom predchodcovia a zakladatelia našich duchovných hnutí vztýčili svoju duchovnú stavbu. Tento základ je tvorený starovekým prúdom hermetickej múdrosti, ktorý siaha až k jeho zakladateľovi Hermesu Trismegistovi.

V období, ktoré je k nám časovo bližšie, sa stretávame s legendárnym zakladateľom Bratstva Ružokríža, otcom bratom Kristiánom Ružokrížom, ktorý v známej Alchymickej 48

Pentagram 4/2010

a cirkevnú hierarchiu, sa objavili nové pohľady na pôvod človeka a jeho určenie.

Aj keď máme rozdielny pôvod, výchovu a duchovnú tradíciu, stojíme tu dnes kolektívne na tomto spoločnom základe, ktorý sa tiahne epochami. A stojíme tiež na križovatke času, kedy ovocie mnohých kultúrnych prúdov splýva do jedného v taviacom kotli nového vývoja ľudstva.

Preto je tak veľmi dôležité venovať sa svedectvám predchádzajúcich učiteľov múdrosti o základnom zmyslu a významu existencie človeka a jeho činnosti na tomto svete.

Vo svojom jedinečnom diele Reč o dôstojnosti človeka, niekedy tiež nazývanom manifestom renesancie, to Pico della Mirandola vysvetľuje takto: Najvznešenejší Otcovia, v starovekých spisoch Arabov som sa dočítal, že keď sa Abdullaha Saracénskeho spýtali na to, čo takpovediac na scéne tohto sveta považuje za najbližšie k zázraku, ten odpovedal, že „nie je nič úchvatnejšie ako človek“. A slávne zvolanie Hermesa Trismegista, „Aký veľkolepý zázrak je človek, Asclepius“, potvrdzuje tento názor. […]

A Pico pokračoval: Boh Otec, najmocnejší tvorca, dômyselne zariadil tento svet, ktorý vidíme, najmajestátnejší chrám Jeho Božskosti, podľa zásad skrytej múdrosti.

Vybavil nadnebeskú oblasť Duchmi, oživil nebeské svety nesmrteľnými dušami a nečisté oblasti dolného sveta naplnil všetkými formami zvieracieho života. Keď však dokončil toto dielo, zatúžil Božský staviteľ po bytosti, ktorá by dokázala porozumieť zmyslu tohto veľkého diela, ktorá by milovala jeho krásu a obdivovala jeho majestátnosť. Preto nakoniec, keď bolo napokon všetko dokončené, ako svedčí Mojžiš aj Timaios, začal uvažoval o stvorení človeka. […] Stvoril teda človeka ako bytosť nevyhranenej povahy, postavil ho do stredu sveta a takto k nemu prehovoril: „Neprisúdil som ti, Adam, žiadne určité miesto, ani vonkajšie prejavy, ani žiadne zvláštne nadanie, aby si miesto, vonkajšok a tie nadania, ktoré si budeš sám želať, mohol dosiahnuť a vlastniť podľa svojej vôle a rozhodnutia. Pevne daná povaha ostatného stvoreného sa rozvíja len v medziach zákonov, ktoré som stanovil. Ty si bez týchto obmedzení, aby si mohol podľa svojej vlastnej vôle, ktorú som ti poskytol, sám určiť svoju povahu.

Postavil som ťa do stredu sveta, aby si mohol lepšie ako z okraja dokola pozorovať, čo všetko na svete existuje. Nestvoril som ťa ani ako nebeského, ani ako pozemského a tiež ani ako smrteľného ani ako nesmrteľného, aby si sa ako tvorca seba samého mohol vytvoriť a rozvíjať podľa svojej ľúbosti a vlastnou mocou v takú bytosť, akej dáš prednosť. Môžeš degenerovať dolu do zvieraceho stavu, Volaní srdcom sveta

49

Aby si sa ako tvorca seba samého mohol vytvoriť a rozvíjať podľa svojej ľúbosti a vlastnou mocou v takú bytosť, akej dáš prednosť. môžeš sa z vlastnej vôle zrodiť hore do božského stavu.“ Pico ďalej písal o veľkých kultúrnych prúdoch, ktoré sa dali do pohybu približne pred 5000 rokmi. V tých boli staroveké mýty o stvorení a vznik veľkých svetových náboženstiev dané do súvislosti s ľuďmi, ktorí hľadali múdrosť a boli zasvätení vo starovekých školách mystérií. Človek vtedy žil na relatívne malej planéte s obvodom približne 40 000 kilometrov, na Zemi, ktorá mala pred 12 000 rokmi len niekoľko miliónov obyvateľov. Keď Pico della Mirandola vydal svoju Reč, bolo toto číslo už asi 400 miliónov. Začiatkom 20. storočia, keď H. P. Blavatská založila Teozofickú spoločnosť, dosiahla veľkosť svetovej populácie úctyhodnú 1 miliardu.

Sme presvedčení, že súčasne s touto nepredstaviteľnou lavínou ľudského a kozmického vývoja prebieha v pozadiu práca na prejavení duchovného volania k prebudeniu, ktorého cieľom je zoznámiť ľudského ducha s jeho vrodenými, prirodzenými obmedzeniami. Na jednej strane vidíme tajuplný planetárny vývoj, kozmickú spojitosť planetárneho systému, zakotveného v oveľa 50

Pentagram 4/2010

väčšom poli zvieratníkového systému a ústiaceho do nekonečného Univerza s jeho miliardami hviezd a galaktických systémov. Na druhej strane vidíme záhadný príchod a vývoj človeka, nedokonalej, predsa však stvorenej bytosti, utváranej zo stavebných látok nekonečného vesmíru, hviezdnej hmoty, z ktorej možno vysvetliť stvorenie i Stvoriteľa. V našom planetárnom systéme bol prapôvodný človek, zraniteľný a smrteľný, konfrontovaný s takou prírodou, ktorá ho dennodenne ohrozovala a zdolávala, takže v počiatočnej dobe vývoja jeho život končil už po niekoľkých desaťročiach. Vďaka rozvoju svojich zmyslov si človek za posledné desiatky tisíc rokov vytvoril uprostred týchto hrozivých prírodných síl možnosti, ako prírodu opanovať a prežiť v nej oveľa dlhšie. Dnes je človek na ceste prekročiť už nie viac neprekonateľnú vekovú hranicu 100 rokov.

Skrz neukojiteľné nutkanie človeka prežiť vznikla celosvetová populácia dosahujúca 6 miliárd ľudí a toto číslo stále vzrastá. Očakáva sa, že na konci 21. storočia sa celkový počet obyvateľov na Zemi vyšplhá na 9 miliárd. Človek našich čias dostal možnosť oboznámiť sa so svojím vznikom a vývojom a teda s tým, že je smrteľnou,

nestálou bytosťou, a prečo ho nazývajú, vo vyjadrení ružokrižiakov, mikrokozmom. Tiež dostal možnosť pochopiť, že táto Zem s jej odlišnými kultúrami je vlastne priechodným domom pre životné vlny každej novej generácie. Čas ubieha, náš šat zaniká, ale život samotný je nehynúci. A v jeho strede stojí človek ako mikrokozmos, svet v malom, ako to vyjadrovali filozofovia renesancie a manifesty ružokrižiakov 17. storočia. Prírodný človek je nástroj vnímania. Je časťou trojnásobnej jednoty Stvoriteľ – stvorenie – tvor, Boh – vesmír – človek.

Je súčasťou procesu neustálej zmeny a obnovy. Ľudské vedomie je kľúčom, pretože je nástrojom, ktorý tento neprestajný proces života, pohybu a zmeny dokáže sledovať.

To robí človeka, popri Stvoriteľovi a stvorení, spolutvorcom vlastnej budúcnosti.

Tak si začíname uvedomovať, že sme druhovia, čo sa týka osudu, druhovia v utrpení, spolucestujúci v závratnom vývoji života na tejto planéte. Preto tiež spojujeme súčasnú ľudskú životnú vlnu s duchovnými pioniermi, ktorí sa pred tisíckami rokov inkarnovali na túto Zem a ktorých možno nazvať prvotnými zakladateľmi siedmych veľkých svetových náboženstiev. Tvorivý zdroj ich zasvätiteľskej činnosti sa odzrkadľuje

vo výroku: „Na začiatku bolo Slovo“ – Logos, ktorý vytvoril život.

V tejto prapôvodnej múdrosti nachádzame základné vysvetlenie, ako sa zo sedmorakého Ducha, z božského Vulkánu, zjavilo sedem pôvodných tvorivých aspektov, ako sa jediná Božia slnečná sila rozdelila do siedmych lúčov a svojou duchovnou, oduševňujúcou a formujúcou mocou vytvorila život. Je to „prima materia“, absolútna svätá sedmoraká Sila, ktorá sa kedysi vznášala nad prvopočiatočnými vodami ako Duch, aby viedla k procesu stvorenia a znovustvorenia, k stavu prejavenia všadeprítomného Ducha.

V tomto môžeme tiež rozpoznať axiómu hermetického učenia múdrosti, vyrytú na Tabula Smaragdina, Smaragdovej tabuli: „Je to skutočné, je to isté, je to plná Pravda. To, čo je hore, sa rovná tomu, čo je dole, a to, čo je dole, sa rovná tomu, čo je hore, aby sa zázraky toho Jediného uskutočnili.“ Človek ako mikrokozmos je nositeľom kľúča a nástrojom dosiahnutia.

Po stvorení formy a prostredníctvom sily vnútorného oduševneného vývoja človeka sa Duch spojuje s nesmrteľnou dušou. Preto sa dnes môžeme pýtať: Ako môžeme ovplyvniť následky minulých čias a akého Volaní srdcom sveta

51

rozsahu je náš vplyv na obdobie, ktoré prichádza? Všetci sme deťmi našej doby a sotva sme schopní prekročiť tieň, ktorý naša prítomnosť vytvára…!

Alebo predsa leží v pozadí všetkých príbehov stvorenia, či už ide o egyptskú, čínsku, indickú, babylonskú, helénsku, židovskú a napokon kresťanskú Gnózu, nejaký ústredný kľúč? Je to kľúč, ktorý je spojený s otázkami, prečo sa človek nazýva mikrokozmos, prečo sa stal z nestvoreného stvoreným, prečo byť stvorený neznamená byť dokonalý, prečo ľudská forma, ako ju poznáme dnes, je predmetom procesu veľkých biologických zmien.

Neučili školy zasvätenia vo všetkých časoch, že sme vesmírni cestovatelia dimenziou, ktorú nemožno zmerať časom? Že mimo viditeľnej skutočnosti, ktorú možno zmerať časom a priestorom, existuje skutočnosť, ktorá ďaleko prekračuje našu predstavivosť, oduševnený svet, ktorý je základom nášho vnútorného uvedomenia? Nehovorili a nehovoria sväté spisy všetkých časov o tomto duchovnom svete, z ktorého pochádza energia a hmota, o svete, ktorý Hermes Trismegistos označil ako duchovnú sféru so všadeprítomným stredom, ale bez obvodu?

V tejto sfére horí Boží tvorivý oheň, z ktorého pochádza Božia iskra, ktorú 52

Pentagram 4/2010

všetci nosíme v srdci. Je to prapôvodný oheň, ktorý v stuhnutom stave predstavuje diamantové jadro našej mikrokozmickej formy. Neotvorilo sa stvorenie pred miliardami rokov ako lono budúceho života a v láske Božiemu ohňu? Vzorec svätého, nepominuteľného života je v nás ukrytý ako genetický kód. Je to odzrkadlenie stvorenia a prejavenia!

Zastavme sa na okamih pri tomto veľkom svetovom srdci, pri diamantovom srdci tejto planéty, kde bol pred miliardami rokov tvorivý kód pre budúci život podrobne a presne zaznamenaný ako v hodinovom stroji. V tomto srdci sveta, v tomto hodinovom stroji, možno rozlíšiť tri prapôvodné aspekty: duchovné stvorenie, ktoré sa odhaľuje, oduševnené stvorenie, ktoré je v pohybe, a viditeľné stvorenie, ktoré sa zjavuje.

Duch – duša – hmota, tri, ktoré sú jedným, kozmos ako klenot nekonečného priestoru. Duch – duša – človek, tri, ktoré rovnako sú jedným, mikrokozmos ako klenot sveta v procesu trvalého pohybu a zmeny.

V jadre tohto veľkého, pohybujúceho sa a bijúceho svetového srdca je Stvoriteľ spojený so svojím stvorením a s človekom. Všetko, čo dýcha, chváli Pána!

Z tohto veľkého, všetkým pohybujúceho prapôvodného začiatku vzniklo počas uplynulých tisícok rokov bratstvo, rád, ktorý sa v našej ére bude stále výraznejšie prejavovať ako sedemnásobné svetové bratstvo.

Napriek zdanlivo nepremostiteľnej priepasti medzi kultúrami a duchovnými prúdmi, ktoré boli tak dlho oddelené časom a priestorom, sa vynorí nové vedomie v rámci duševnej komunity obklopujúcej svet, v ktorej budú všetci spojení do jednoty ako diamanty do koruny. Ukazuje sa, že je činná duchovná línia pokračovania a nástupníctva a zásobuje krv ľudského vedomia každú sekundu novou duchovnou pohonnou hmotou zo svetového srdca.

Dnes, keď sme zhromaždení ako jadrová skupina, ktorá predstavuje súčasnú sféru činu tejto veľkej duchovnej jednoty, sme sa stali súčasťou zväzku obklopujúceho svet a ľudstvo.

Enormným nárastom informácií zo všetkých strán sa vyvíja krivka zrýchlenia, pozostávajúca z dvoch častí.

Jedna ukazuje zrýchlenie času, druhá zmenšovanie priestoru. Toto vytvára novú paradigmu, ktorú nazývame „globalizácia“. Na jednej strane prenikáme do najmenšieho predstaviteľného detailu, sveta pôvodu energie, na druhej strane dovidíme až na hranice najvzdialenejšieho priestoru. Veda to opisuje ako implicitný rád, teda

informáciu vracajúcu sa k počiatku, ktorá je ako predloha, a explicitný rád, teda šíriacu sa a rozvíjajúcu sa informáciu, ktorú možno označiť ako „zrušenie hraníc“. Výsledkom toho je strata vzťažnej sústavy, ktorá nám bola taká známa počas uplynulých tisícok rokov. Preto veľké duchovné hnutia stoja pred veľkým problémom, pred riskantnou záležitosťou, a to vymeniť uzavreté systémy myslenia, ktoré nazývame geocentrickým svetonázorom, za otvorené systémy myslenia, ktoré nazývame hermetickým alebo heliocentrickým svetonázorom.

Tak zároveň musíme spojiť naše vnímanie vzťažnou sústavou, ktorú poznáme, s neznámou vzťažnou sústavou nového vedomia. Chýbajúci článok k tomu môžeme nájsť v nás ležiacom nevedomom bytí. Tak ako cestovateľ prekračuje hranice a v novej krajine rozširuje svoje vnímanie, musíme aj my opustiť svoje dobrovoľne prijaté obmedzenia, ktoré sú zapríčinené existenciou v čase a priestore.

Počas nasledujúcich rokov sa zväčší rozsah poznania. Nové informačné systémy, ktoré budú k dispozícii, zásadne zmení naše vedomie a s tým súvisiace vnímanie. To platí aj pre zhromaždenú esenciu múdrosti a poznania, ktorú starovekí brahmani nazývali „nektárom nesmrteľnosti“ Volaní srdcom sveta

53

Keď spoločníkovi v nás umožníme vystúpiť, vysvetlí nám pôvod a vývoj ľudského pokolení. a ktorá pôsobí v ľuďoch, s ľuďmi a cez ľudí.

Tak ako sa hroznová šťava mení na víno v procese kvasenia, tak ako droždie v chlebe spôsobuje, že chlieb sa počas pečenia nadúva, žatva tisícov rokov skúseností múdrosti by sa mala začať aktivovaním fermentačného faktoru v spoločnosti v podobe relatívne malej skupiny ľudských duší.

O toto ide neviditeľnej, duchovnej hierarchii, ktorá vždy znova prostredníctvom svojich splnomocnencov vynáša na svetlo manifest o dôstojnosti, zmyslu a významu existencie človeka.

Dnes sme ako priami pokračovatelia a predstavitelia tejto odvekej tradície zodpovední za zverejnenie nevyhnutného nasledujúceho kroku v revolúcii ľudstva, ktorým je vývoj novej ľudskej schopnosti – privedenie vnútorného spoločníka, toho vnútorného Druhého, nesmrteľnú dušu, k životu. Keď tomuto spoločníkovi umožníme vystúpiť, vysvetlí nám pôvod a vývoj ľudského pokolení a pomôže nám dosiahnuť vývoj nového vnímania skrz formulu „Človeče, poznaj sám seba“.

Bude nám vysvetlené, že akákoľvek predstaviteľná forma života má svoj význam a zmysel na tejto zázračnej planéte s miliónmi životných 54

Pentagram 4/2010

foriem. Každá z nich je vždy, pokiaľ ide o osud, spoločníkom inej.

Jednotlivec je volaný k tomu, byť a zotrvať v službe kolektívu, spoločnosti.

To, čo je malé, slúži tomu, čo je veľké.

To, čo je veľké, sa vždy daruje a odovzdáva, aby napokon svojou duchovnou silou preniklo všetkým.

Takto sedem vlákien v rukách tkáča ovládajúceho člnok vytvorí nový vzor. Takto sa sedem prapôvodných prúdov, ktoré sa na celé ľudstvo vyliali pred tisíckami rokov, prejaví viditeľne pre každého ako nová perspektíva v súčasnosti začínajúcom období ľudstva, ktoré všetko veľmi mení.

V tejto sile sa sedem lúčov, vyžarujúcich zo svetového srdca, slnečného srdca tejto planéty, sformuje do siedmych zlatých kruhov, ktoré sa vzájomne spojí a vytvorí Boží reťaz sedemnásobnej spásy. Dávna Catena Aurea Homeri, Homérova zlatá reťaz, sa ukáže ako pozostávajúca z miliónov duševných ľudí, ktorí vidia svoj pôvod, svoju úlohu a svoju budúcnosť v tejto zlatej reťazi.

Dnes sme spojení v odzrkadľujúcom žiarení Ducha – duše – života, aby sme vyjadrili našu jednotu

a spojenectvo s Duchom – duší – životom. Sme spojení s nepominuteľnou reťazou bratov a sestier, ktorí už tisícky rokov obkolesujú našu sužovanú planétu a utrápené ľudstvo plášťom Svetla v sile dávnovekého motta: „Boh je láska!“ V sile tejto Lásky by sme chceli uzavrieť túto prednášku básňou od zakladateľa Duchovnej školy Zlatého Ružokríža, Jana van Rijckenborgha: Serénne volanie týmto svetom znie, volanie každému určené.

Jeho zvuk nachádza všetky načúvajúce uši, jeho sila nemá konca, všetko naplňuje.

A tí, ktorí rozumejú tomuto volaniu, sú posilňovaní, zatiaľ čo idú vpred.

Na ceste takej strmej, z temnoty k Svetlu, tento Boží hlas prináša nám dar sily.

S neochvejnou rukou nás vedie do Otčiny na obzore.

Po temnote a rannom úsvite sa rozžiarilo Svetlo.

V ňom z nevyčerpateľného vyteká bohatý prúd.

Oheň Ducha teraz horí jasno, jeho žiara sa rozprestiera naširoko.

Volaní srdcom sveta, stúpa ponad všetko nepriateľstvo a bolesť čin ako sila ku glórii a moci. „Tí, kto sú miernej povahy, zrodení z duchovného rádu Krista, budú dedične vlastniť Zem a radovať sa vo veľkom mieri. Priatelia, majte odvahu byť miernej povahy. Bojujte svoj boj s pomocou Svetla neosobnej Lásky. Nepresadzujte nič a nesprávajte sa agresívne.

Umožnite, aby sa zázrak prekonania uskutočnil skrz miernu povahu.“ Jan van Rijckenborgh: Das Mysterium der Seligpreisungen, 6. kapitola 

Volaní srdcom sveta

55

56

Pentagram 4/2010

Voláni srdcem světa BILTHOVEN, 23. KVĚTEN 2009 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

N

espočetné jsou iniciativy, které se snaží pro záchranu naší planety a klimatu uvést do harmonického souladu ekonomii, vodní hospodářství, zdraví, vědu, živá náboženství a volnomyšlenkářství.

Protože svět nyní v mnoha směrech podstupuje první kroky ke změně a rýsují se nadějné kontury nové společnosti, obrací se sedm duchovních organizací naší doby na nejvnitřnější vědomí člověka.

Přistupují k tomu na základě vědění, že srdce světa – světová duše, o níž mluví Platón, božský Duch – je esencí, podstatou, z níž vychází duchovní impuls. Sjednocuje lidi a otvírá jim oči a srdce pro smysluplný vývoj lidského bytí.

Tento nový vývoj lidstva již začal.

V jiných dobách existovali průkopníci, kteří svým účinným duchem, láskyplným oduševněním a soustavnou prací uvolnili pro ostatní cestu. Nyní směřuje výzva ke všem vědomým duším, aby se přidali se všemi svými možnostmi. Břemeno teď nespočívá na jednotlivcích, nýbrž v našich dnech je za duchovní obrat

odpovědný každý. Vzrůstá uvědomění si toho, že „člověk činí méně, než by mohl, a nečiní vše, co by mohl“.

Mnozí hledají smysluplný život a spojují se z toho důvodu dohromady.

Záleží na každém. Smysluplný život je více, než se znovu sladit s přírodou, s prostředím. Smysluplný život rozvíjí lidskost a duchovnost. Zaměřuje pohled člověka na jeho skutečnou podstatu, vnitřní bytost. A ta je lehoučká jako motýl a čistá jako duchovní oheň. Ale často je přetížená hmotnými zájmy a myšlenkami.

Očištění skrze lásku a službu bližním je nutné, aby se mohlo rozvinout vyzařování prapůvodního, vnitřního člověka. Zpočátku se podobá tiché postavě, matrix, formě a potom se projeví jako láskyplné sklony duše, která si je vědoma světového srdce.

TAK KONSTATUJEME: ✮ Všechna náboženství hledají

jednu stejnou pravdu. ✮ Zdroj moudrosti, lásky a síly je nehmatatelný. ✮ Bůh je sám v sobě, svět je v Bohu a člověk je ve světě.

Voláni srdcem světa

57

✮ Úlohou člověka je: hmotné

✮ ✮ ✮

✮

✮

projevení, duševní projevení, kosmické projevení.

V srdci se nachází přístup k naší duchovní bytosti.

Ve vnitřním světle může člověk vše rozpoznat.

Služebnost v sebezapomnění je nejkratší a nejradostnější cesta k Bohu.

Existuje jeden Duch celého stvoření. Žije také v nás a dává životu smysl.

Osvoboďme neohraničeného Ducha tím, že poznáme „toho Druhého v nás“.

✮ Přemýšlejme v duchu o sobě,

poznejme sami sebe. ✮ Kdo pozná sebe, pozná vesmír:

vesmír je v člověku. ✮ Láskyplným srdcem dokážeme

překonat rozdíly mezi lidmi.

K tomu vyzýváme: Člověče, ponoř se do svého nejhlubšího nitra!

Najdi cestu vedoucí ze hmoty k mystériím!

Navrať se zpět k původnímu božskému zdroji, do živoucího Nyní!



58

Pentagram 4/2010

59

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK

čoraz = stále čoskoro = brzy dovidieť = dohlédnout hoci = ačkoli hovoriť = mluvit jestvovať = existovat lono = lůno lúč = paprsek napredovaní = pokrok obkolesovať = obklopovat odzrkadlovať = odrážet okrem = kromě ozajstný = skutečný, opravdový pobádať = vybízet počas = během počúvať = poslouchat

60

Pentagram 4/2010

ponúkať = nabízet popri = vedle, mimo robiť = dělat ružokríž = kříž s růží (růžový kříž) ružokrižiak = rosikrucián sedmoraký = sedminásobný slobodomurár = svobodný zednář spájať = spojovat správať = chovat svojský = svébytný teraz = nyní tieň = stín tkáč = tkadlec vyžarovať = vyzařovat žatva = sklizeň žiara = záře

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Díla vydaná v českém jazyce: Bratrstvo Šambaly * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Gnose v aktuálním zjevení * Mystérium života a smrti * Prázdný prostor neexistuje * Přicházející nový člověk * Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.

Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

Sedm řečníků ze sedmi různých duchovních organizací vyslalo 23. května 2009 v konferenčním místě Renova v Bilthovenu v Holandsku svou jasnou výzvu celé společnosti, aby nadcházející době změn hluboko zasahujících všechny aspekty života kráčela vstříc s inspirací, jasnou intuicí, smysluplně a ve vzájemném dialogu.

V našem rozháraném materialistickém a racionálním světě roste velká touha po skutečné spiritualitě, po obnově spojení s tím jediným Duchem, který veškerému stvoření dává život a také se nachází v našem nejhlubším nitru.

Je to spojení, které přináší osvícení a harmonii. Abychom nalezli tuto hloubku sami v sobě, učíme se negovat své myšlení a cítění zaměřené na naše „já“. Tak můžeme znovu nabýt svého původního vědomí, původní duše. A ta je vyzařováním světové duše, která propojuje vše se vším.

THEOSOFIE SVOBODNÍ ZEDNÁŘI ANTROPOSOFIE SÚFIJSKÉ HNUTÍ ŘÁD RŮŽE A KŘÍŽE AMORC ROSICRUCIAN FELLOWSHIP LECTORIUM ROSICRUCIANUM