Pentagram 2010-5

Pe n t a g r a m

Lectorium Rosicrucianum

Prebudenie duše Zrcadlit Ducha Čtvrtá dimenze Svetlo je životom ľudí Iný odkaz Charlesa Darwina Alchymie dnes

2010

ČÍSLO

5

Pentagram vychází šestkrát ročně v holandském, německém, anglickém, francouzském, portugalském, španělském, maďarském a česko-slovenském jazyce.

V bulharském, finském, řeckém, italském, polském, ruském a švédském jazyce vychází Pentagram čtyřikrát ročně. Šéfredaktor A. H. v. d. Brul Redakční rada P. Huijs Redakce Pentagramm Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: pentagram.lr@planet.nl Administrace Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum P. O. Box 68 SK-048 01 Rožňava e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-140 00 Praha 4 e-mail: praha@rosicrucianum.cz Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno@rosicrucianum.cz www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito německé vydání Pentagramm 6/2009 anglické vydání Pentagram 2/2010 Vydavatel Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Querlandweg 5 D-31848 Bad Münder e-mail: badmuender@rosenkreuz.de Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Auf der Höhe 16 D-57612 Birnbach e-mail: christianopolis@rosenkreuz.de Internationale Schule des Goldenen Rosenkreuzes Haarlemer Straße 19 D-75365 Calw e-mail: crhcalw@rosenkreuz.de Produkce Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: info@rozekruispers.com www.rozekruispers.com © Stichting Rozekruis Pers Kopie ne bez písemného souhlasu Evidenční číslo MK ČR E 18833

Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka. Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je-li uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

Pent ag ram

Číslo 5/2010

Obsah Existují dva způsoby myšlení: analytické a léčivé, posvěcující.

Analytické myšlení vychází z nekonečné rozmanitosti jevů a zkoumá jejich jednotlivé části až po nejmenší stavební částice atomů.

Rozkládá, analyzuje, třídí a podřizuje předmět svému zkoumání.

Léčivé, posvěcující myšlení poznává, jak se univerzální život triumfálně zjevuje v nádherné mnohotvárnosti, v nepopsatelném bohatství forem a druhů. Co je tímto myšlením zkoumáno, raduje se z toho; horlivě ukazuje svou krásu a něhu a je připraveno stoupat k výšinám.

První myšlení vytváří chlad a přehled, to druhé teplo, život a pochopení. To první je lidské, to druhé božské.

Příspěvky v tomto čísle Pentagramu se pokoušejí rozšířit pochopení vnitřního bohatství.

Prebudenie duše 2 J. van Rijckenborgh Čtvrtá dimenze 10 Catharose de Petri Iný odkaz Charlesa Darwina 15 Nebudeme samozřejmě hovořit o lásce 24 Johan Schaberg Svetlo je životom ľudí 28 Zrcadlit Ducha 35 Oslovení pro mladé žáky Alchymie dnes 41 O hrdinství, odvaze, touze po pravdě a vnitřní proměně

Obálka: Dvanáct růží s třináctou uprostřed.

Z manuskriptu od Akhlaq-i Rasul Allah (1708). V arabské moudrosti byla krása každé květiny – a speciálně růže – symbolem vznešeného božského Ducha a každá pozemská zahrada předtuchou budoucí nebeské zahrady růží.

Prebudenie duše V 72. verši prvej Hermesovej knihy sa hovorí o „triezvosti duše“ počas spánku. A tak sa vynára otázka, čo chcel Hermes vyjadriť týmto výrazom?

Kde ostáva tá časť osobnosti, ktorá počas spánku opúšťa telo, čo robí v nočných hodinách, alebo lepšie povedané, čo sa s ňou deje počas spánku?

Podľa J. van Rijckenborgha

Š

TRUKTÚRA ĽUDSKÉHO VEDOMIA Nočný človek, ak ho mô-

žeme takto nazvať, sa počas nočných hodín zdržiava v astrálnej sfére dialektickej prírody. Len čo človek zaspí, nastáva rozštiepenie osobnosti a časť osobnosti opúšťa telo.

Bádateľom ale zvyčajne unikne, že pri rozdvojení osobnosti dochádza aj k rozštiepeniu vedomia.

Dialektické vedomie je vytvárané spolupôsobením všetkých atómov, ktoré v danej chvíli patria do systému našej osobnosti. Adekvátne tomu môžeme rozoznať štyri stavy vedomia: dva prináležia k hmotnej stránke, teda k hmotnému a éterickému telu, a ostatné dva patria k jemnohmotnej stránke, k astrálnemu a mentálnemu telu. Na začiatku spánku, keď z tela vystúpi jemnejšia časť osobnosti, rozštiepi sa aj vedomie. Hmotný aspekt vedomia zostáva s hmotným telom, niekedy v latentnom, nečinnom stave, inokedy v poloaktívnom stave.

Ten druhý prípad sa vyskytuje vtedy, 2

Pentagram 5/2010

ak človek cez deň nadmieru namáhal telo, alebo je mimoriadne nervózny či ho ťažia nejaké starosti. Druhý aspekt vedomia nasleduje vystupujúce astrálne a mentálne telo.

A pretože mentálne telo je u všetkých ľudí ešte veľmi elementárne a nedokonale usporiadané, je spiace vedomie prakticky v plnej miere riadené astrálnym vedomím.

Preto môžeme povedať, že spiace vedomie dnešného človeka je v skutočnosti astrálnym vedomím. Z tohto zistení sa dá odvodiť, že nočný vedomý život človeka sa nemôže v žiadnom prípade porovnávať s bežným vedomým životom v látkovej sfére, keď všetky štyri, koncentricky do seba vložené zložky vedomia vzájomne spolupracujú a navzájom sa kontrolujú.

Nočné vedomie človeka je teda výlučne astrálnym vedomím. Kto skutočne vie, čo to znamená, ten naďalej už nebude obeťou nespočetných omylov, ktoré ľudia robia v tomto bode.

„Spánok tela sa stal triezvosťou duše, zažmúrenie očí skutočným videním, mlčanie sa pre mňa stalo ťarchavosťou dobra a prehlásenie Slova vyústilo v činy spásy.“ Corpus Hermeticum, kniha I, Pymander, verš 72

„Jeho astrálne ja si potom bude hľadať príbytok v svätyni jeho srdca. Len vtedy spozná človek svet taký, aký v skutočnosti je.“ Múdry Babur (Hindukúš 1530) rozjíma vo svojej záhrade v blízkosti dnešného Kábulu Prebudenie duše

3

Len ten zdolá svoje prvotné prírodné pudy, kto dokáže svoje vedomie pozdvihnúť do srdca.

CHARAKTER ASTRÁLNEJ SFÉRY

Astrálna sféra má silnú schopnosť tvoriť.

Myšlienky, túžby, pocity a vôľové procesy v nej vytvárajú projekcie, zobrazenia.

Preto je zrejmé, že vzhľadom k životu v zrkadlovej sfére a celkovému správaniu sa dnešného ľudstva sa astrálna sféra dialektickej prírody stala veľmi komplikovaná, znečistená a klamlivá.

To je veľmi neblahé pre gnostický život, pretože astrálna matéria je nezvyčajne magnetická.

Všetko to, čo sa pri vstupe do nej nezhoduje s jej obsahom, je spiacemu človeku odobrané. Namiesto toho človek získava povahu astrálnej sféry a jej zodpovedajúce astrálne substancie.

Preto sa môžeme dočítať v gnostickom evanjeliu Pistis Sophia, že Pistis Sophia bola neustále okradnutá o svoju svetelnú silu. Astrálna sféra bežného života je plná nesvätých síl, takzvaných eónov, ktoré môžeme označiť ako prírodné sily.

Význam slova eón je beh času, nesmierne dlhé časové obdobie. To nám objasňuje, čo sú eóny vo vzťahu k astrálnej sfére. Eóny sú astrálne sily alebo pôsobenia, ktoré sa vytvárali a stali sa silnými počas veľmi dlhej časovej periódy. Tvoria ich zrkadlenia ľudských túžob a myšlienok, ktoré boli tak dlho živené, až povstali v astrálnej sfére k samostatnému životu. Predstavme si, 4

Pentagram 5/2010

že máme jeden určitý myšlienkový obraz, o ktorom neprestajne hovoríme a nepretržite udržujeme počas niekoľkých rokov. Tento obraz tak vštepujeme aj svojim deťom a každému, kto chce s nami ísť. Umelci ho potom nakreslia i namaľujú, vytvoria sochu a básnici o ňom napíšu básne. Tak si môžeme urobiť predstavu, ako vzniká eón v astrálnej sfére. Eóny sú projekcie nepretržitého prúdu ľudských myšlienok a túžob, ktoré sú tak dlho sýtené, až napokon sami riadia ľudstvo a vládnu mu.

Stávajú sa čoraz silnejšími, pretože sú ľudstvom neustále vyživované. Každého gnosticky nasmerovaného človeka, ktorý vstúpi do ich astrálneho priestoru, oberú o jeho svetelnú silu. Zvyčajne sa to deje každú noc a s každým žiakom, keď jeho telo odpočíva a oddáva sa spánku. ŽIAKOVSTVO Z opísaných faktov

plynú pre každého, kto berie svoje žiakovstvo vážne, dôležité dôsledky. Medzi inými je to nevyhnutná potreba vymaniť sa z astrálnej sféry zvyčajnej prírody. Ak niekto zistí, že počas noci, keď sa zdržiava v astrálnej oblasti, zakúša obzvlášť nesväté vplyvy, potom sa v ňom nepochybne vynoria nasledujúce otázky: Ako sa od toho môžem oslobodiť? Ako sa môžem chrániť pred tými vplyvmi? To je

prvá nutnosť. Potom, keď sa oslobodil od nočných vplyvov astrálnej sféry, nasleduje druhá nutnosť. Musí jemnejšiu časť svojej osobnosti počas spánku nasmerovať na iné astrálne pole, v ktorom sa nevyskytujú už spomenuté nebezpečenstvá a znečistenia. To sú základné požiadavky, ktorým sa nedá vyhnúť, lebo bez ich splnenia je gnostické žiakovstvo len ilúziou. Avšak tento proces sa nedá vynútiť silou či urýchliť. Ak by sme sa o to aj počas niekoľkých dní pokúšali, nevydržali by sme. Bol by to boj, ktorý by celkom určite končil našou prehrou.

Teda ako sme už skôr opísali, kľúč ku gnostickej ceste spočíva v možnosti dať nášmu astrálnemu vedomiu iné nasmerovanie, a síce z astrálneho vedomia samého a skrz neho.

K tomu je v prvom rade potrebné, aby sme vytiahli jadrový princíp ja-bytosti zo slezinovo-pečeňového systému do srdca. To sa môže uskutočniť len vtedy, keď ste na to zrelí, keď sa v svojom látkovom živote nemôžte pohnúť ďalej, keď zistíte, že človek, ktorý sa pohybuje na horizontálnej úrovni, nemá žiadnu nádej na oslobodenie. Až potom vytiahnete jadrový princíp ja-bytosti zo systému sleziny a pečene hore do srdca. „Ja“ sídliace v slezinovo-pečeňovom systéme, v plexus solaris, charakterizuje tvrdého, na seba zameraného prírodného človeka, ktorý lipne na hmote, je s ňou zjednotený a všetko od nej očakáva. No aj pre neho skôr či neskôr, často

až po mnohých veľmi rôznych stavoch bytia mikrokozmu, nadíde okamih, že nemôže v prírode smrti ďalej. Vtedy rozpozná, že jeho existencia je nekonečný kolobeh, bez žiadnej perspektívy.

Dokiaľ ešte žije zo slezinovo-pečeňového systému a jeho život sa pohybuje v sebapresadzovaní a zameraní iba na seba, je jeho žiakovstvo v duchovnej škole zbytočné. Len ten zdolá svoje prvotné prírodné pudy, kto dokáže svoje vedomie pozdvihnúť do srdca. Následne si bude jeho astrálne ja hľadať príbytok v svätyni srdca. Iba potom človek spozná, aký je svet v skutočnosti.

ROZHODUJÚCA JE SILA TÚŽBY PO SPASENÍ Potom nová túžba, prah-

nutie po ozajstnom oslobodení, bude z neho, z jeho astrálneho ja vyžarovať.

To sa v svätom jazyku nazýva „túžbou po spasení“. Len táto túžba otvára Gnóze srdce a dotkne sa ruže srdca.

Tak sa človek dostane k bráne celkom nového životného stavu. Túžba po spasení je výsledkom vytiahnutia astrálneho ja do srdca. Mnoho miliónov ľudí stojí pred tou bránou. Milióny ľudí túžia už veľmi dlhý čas po skutočne oslobodzujúcom živote. Aj oni skrz svoju túžbu a vzájomné zladení vytvorili eón. V gnostickej literatúre sa spomína ako „trinásty eón“. Medzi ním a túžiacimi ľuďmi sa tiež vytvorilo vzájomné pôsobenie.

Výsledkom je čoraz silnejšia, pálčivá, čoraz viac rozdúchavaná túžba, takže Prebudenie duše

5

Egyptský boh Toth s hlavou ibisa predstavuje Hermesa, posla z duchovného sveta.

Vo svojej ruke drží pergamenový zvitok ako symbol Božieho slova, Pravdy.

pociťovanie a pochopenie stavu neusporiadanosti a rozvratu, v ktorom sa ľudia nachádzajú, neustále narastá.

Ale len samotná túžba nestačí, pretože naše astrálne ja sa počas nočných hodín ešte stále bude zdržiavať v znečistenej astrálnej sfére tejto prírody a ráno sa vracať olúpené o svoju svetelnú silu.

A bieda a úzkosť budú ešte väčší ako predtým. Preto okrem túžby je nutné sebauzdravenie, sebazasvätenie. Kto skutočne túži, aby bol posvätený, čo znamená uzdravený, ten vyskúša všetko možné i nemožné, aby sa k posväteniu priblížil. Má to svoju logiku. Potom 6

Pentagram 5/2010

bude vykazovať silnú sebaaktivitu, prácu na sebe samom, takže oheň túžby bude človeka očisťovať. Táto sebaaktivita vždy vychádza zo srdca a ovplyvňuje celý životný stav. Preto sa v škole Ružokríža mnoho rozpráva o potrebe očisty srdca.

Ten, kto okrem túžby po spasení vykonáva aj sebaočistu, zakúsi zrodením novej duše posvätenie so všetkými odpovedajúcimi dôsledkami.

Mnohí sa modlia o pomoc a prosia o podporu dialektických záležitostí. Lež človek musí rozpoznať, že k ozajstnému posväteniu, k uzdraveniu musí najprv predložiť seba i celú svoju bytostnú existenciu. Iba vtedy sa môže zrodiť nová duša, ak sa okrem túžby vyvinie aj sebaposvätenie.

Keď to všetko zhrnieme, môžeme prehlásiť, že kandidát musí najprv pozdvihnúť svoje astrálne ja zo slezinovo-pečeňového systému do srdca a tým už v princípe zdolá svoj prírodný stav. Nasleduje rozvoj túžby po spasení, potom spoznanie padlej prírody. Ďalej je konfrontovaný so sebaaktivitou, sebaočistou, očistou srdca a s odovzdaním celého svojho života, čo má za následok zrodenie novej duše. ČO JE NOVÁ DUŠA? Narodenie duše

je v prvom rade zrod novej astrálnej bytosti. Duševná bytosť je predovšetkým astrálnou bytosťou. Hneď po svojom narodení sa ohlasuje krvi, nervovej sústave, endokrinnému systému i orgánom

Vibrácia a smerovanie astrálneho ja pri zaspávaní určuje celý nočný život, ako aj denný život nasledujúceho dňa. inteligencie. Akonáhle niečo z duševnej bytosti prenikne do človeka, akonáhle sú účinné nové astrálne vplyvy, vyvinie sa v človeku nová schopnosť. V jeho bytosti prúdi nová sila a ovplyvňuje všetky bežné schopnosti. Tak pochopíme, že štvrtým krokom, ktorý v plnej miere závisí od nás, je dôsledné a systematické odovzdávanie riadenia nášho života novozrodenej duši a novým možnostiam v nás. Znamená to, že naše ego, naše prírodné ja ustupuje do pozadia, odstupujeme od neho a už sa nesprávame spôsobom odpovedajúcim pôvodnej povahe, ale svoj život nechávame riadiť novou dušou. Potom nová astrálna bytosť, nový stav duše bude v nás rásť.

Prejaví sa novo vzniknuté siderické telo a stará bytosť túžby i starý pocitový život zaniknú. Vtedy sa začne transfigurácia!

V takej miere, v akej napreduje nový vývoj, odumierame pre astrálnu sféru starej prírody. Ba čo viac, od istého okamihu už nemáme do nej žiaden prístup, už v nej nenájdeme miesto pre novú astrálnu bytosť. A vtedy sa otvorí astrálny priestor Živého tela a toho, ktorý sa stal cudzincom v pozemskej oblasti a v pozemskom usilovaní, vítajú v jeho novom domove.

Je dôležité pochopiť to, že jestvuje takýto nový domov. Úsilím mnohých bol pripravený špeciálne pre mladú

Gnózu. Tu nie je reč o nejakom neskoršom, budúcom poprípade blízkom uzdravení, posvätení, oslobodení. Nie, pre nás všetkých existuje v prítomnosti dom slobody, do ktorého môžeme vstúpiť, ak použijeme k tomu potrebný kľúč a prijmeme dôsledky s tým spojené.

Podmienka je, aby sme disponovali novou dušou a dokazovali to v našom každodennom živote dôsledne aplikovaným a praktickým žiakovstvom, neosobnou službou, ktorá je živená nesmiernou láskou skutočnej duševnej bytosti k ľudstvu. Každý duševne zrodený človek musí po ukončení svojej dennej práce postaviť svoj život do sféry duší a ani pred spaním nesmie zotrvávať pri aspektoch sveta protikladov. Tak sa môže stať spánok triezvosťou duše. Ten, kto sa ukladá k spánku nasmerovaný na dušu, necháva svoju dušu stávať sa vedomejšou a bdelejšou. Vibrácia a smerovanie astrálneho ja pri zaspávaní určuje celý nočný život, ako aj denný život nasledujúceho dňa. Kto takto pripravený vstupuje do novej astrálnej oblasti, ten deň čo deň s väčšou intenzitou zažíva, že spánok tela znamená prebudenie duše, bdelosť duše. To prinesie skutočné uvidenie. Tento vývoj bude korunovaný novým stavom vedomia, ktorý sa vo svätom jazyku nazýva „nepominuteľná koruna slávy.“  Prebudenie duše

7

Je možno poznávat svět, aniž vykročíme ze svého domu.

Je možno nazírat tao nebes, aniž vyhlédneme ze svého okna. Čím dále kdo jde, tím méně poznává.

To je, proč moudrý poznává vše – aniž někam jde, rozlišuje vše – aniž na něco hledí, dovršuje vše – aniž něco koná.

Lao´c: Tao te ťing, verš 47

8

Pentagram 5/2010

Hampton Court, kolem 1690

9

Čtvrtá dimenze Catharose de Petri konstatovala, že vývoj intuice znamená probuzení duše.

Jak může duše vyvinout absolutně nové zření, které je nezbytné k vnímání čisté sféry magnetického živého těla? Autorka přirovnává toto nové vidění ke vstupu do toho, co nazýváme čtvrtou dimenzí.

Catharose de Petri

B

ožími myšlenkami, jež vyzařují do této přírody, procitne a zrodí se ze všeobsahující, astrální, původní přírody životní vlna duší neboli skupina mikrokosmů. Stane se to přesně tak, jak naše myšlenka vyvolává v našem astrálním těle obraz jiskry.

Takto zrozený mikrokosmos se v procesu sebeuskutečnění vyvíjí dále, protože za astrálním polem stále působí Boží myšlenka. Tak se v poli zjevení mikrokosmu uvolní étery, které se koncentrují kolem jádra neboli růže mikrokosmu a přijímají formu myšlenkového obrazu, jenž stojí za probuzením. Tímto způsobem byl kdysi z věčnosti stvořen pravý člověk a byl přirozeně a spontánně spojen s Otcem.

Avšak člověk, který v pradávnu zneužil svou svobodu a začal vykazovat odporující povahu, ví sám velmi dobře, co se z něho stalo. Původní velebné tělo se již nemůže projevit.

Zmizelo, neboť pro étericko-látkové tělo, které není vytvářeno mateřským 10

Pentagram 5/2010

astrálním polem, je charakteristické, že se rozplyne v nic.

Původní oduševňující faktor, mikrokosmos, duše, je pak neúčinný, vyprázdněný a již není schopen se projevit. A Duch, který zázrak způsobil, se stáhne zpět. Procesem pozemského zrození se narodí osobnost a spojí se s duší. Osobnost sama o sobě je dalším zázrakem Boží lásky, nahlížíme-li na ni jako na část nouzového řádu, který slouží k tomu, aby padlého původního člověka opět povolal k životu. Tato pozemská osobnost jako časově omezený zjev je povolána k záchraně své duše, svého mikrokosmu ze zajetí. A to se musí stát sebepředáním, enduristickým usilováním o to, aby vzešla v tom Druhém, který musí opět ožít.

Mikrokosmos je nyní vázán na svůj systém časoprostoru. Avšak když se sjednotí Duch, duše a transfigurovaná osobnost, je mikrokosmos opět schopen vstoupit do božského stavu všudypřítomnosti. Dokud se

tak nestane, zůstává mikrokosmos zkažený a znesvěcený.

Proto neustále zaznívá volání ke všem, aby v síle původní přírody a pomocí ní dovršili toto velké spásné dílo.

Velká a svatá světelná síla původní přírody musí tedy v první řadě prozářit celé naše tělo.

Proto se životní postoj osvícení stal pro člověka požadavkem. Člověk se musí jako Simeon stát duší, která hledá Ducha. Jeho celkový životní stav s tím musí být uveden

do souladu. Pak ve vhodném psychologickém okamžiku pronikne do mikrokosmu Světlo a on to může zahlédnout.

Aby se tak stalo, je nezbytné postavit cítění, myšlení a chtění pod zářící sílu svatého dechu, aby duše obdržela v životním těle život a mohla se spojit se sedmerým Duchem. Vnitřní Kristus poté přejímá vedení člověka Jana. A kde oddané a obětavé „já“ nemůže mít úspěch, tam duše dokáže zrušit veškeré těžkosti života osobnosti a vede Čtvrtá dimenze

11

ZÁKLADNÍ (PŮVODNÍ) MIKROVLNNÉ ZÁŘENÍ LÁTKOVÁ OBLAST

POČÁTEČNÍ BOD

systém k velkému překonání, totiž k preludiu vzkříšení, symbolicky vyjadřovanému jako vrcholek Golgota.

Tím je v člověku dokonán první úkol Ježíše Krista.

Snad dokážete vytušit, co bude následovat, když kandidát gnostických mystérií podle naléhavého volání Ducha dokáže povznést svůj duševní stav k Otci a odloučit se od přírodních eónů. Při vstupu do chrámu svého nejhlubšího nitra uzří živého Druhého. Zatímco zažívá tuto čistou „vizi“, poznává současně 12

Pentagram 5/2010

vývojovou cestu každého padlého Božího dítěte, která vede z přírody až k osvobozujícímu životu.

Nové vidění natolik úzce souvisí s intuicí, že je ve skutečnosti nelze oddělovat. Úplně tomu porozumíte, jestliže objevíte účel a povahu tohoto opravdového vidění. Rozvoj intuice znamená probuzení duše a souvisí s opravdovým zrozením duše a s tím, že duše zaujímá své místo v otevřeném prostoru za čelní kostí.

Procitnutí v duchovně-duševním poli a vstup do čisté astrální sféry magnetického živého těla vyžaduje absolutně nové vidění, a sice rozpoznání čtvrté dimenze. Člověk zná tři dimenze: délku, šířku a výšku. Pomocí těchto tří rozměrů zažívá svůj životní prostor.

Ať již si člověk představuje tento třídimenzionální prostor jakkoliv velký, vždy obsahuje omezení, a to znamená zajetí, uvěznění. Na to, že toto zajetí v našem čase nevědomě vnímáme, protože naše Země je z hlediska třírozměrného úhlu pohledu zcela probádaná, poukazují například snahy přírodních věd dosáhnout jiných planet. V šíleném tlaku, jímž nyní na lidstvo působí vývoj, se staly lidstvu tři rozměry příliš úzké, příliš utiskující. A věda reaguje na tento tlak tím, že se snaží rozšířit tento prostor na možné maximum.

Poprvé ve svém životě může žák čistě myslet, protože jeho mentální orgány se pro to nyní otevřely.

Je jasné, že obtíže, které při tom nastávají, by hned zmizely, kdyby existoval čtvrtý rozměr, který by věda mohla vnímat jako realitu.

Tento čtvrtý rozměr existuje! Je to dimenze, která se někdy označuje jako absolutní propustnost. My ji označujeme jako realitu všudypřítomnosti. Je to dimenze, v níž zcela mizí čas, vzdálenost, minulost, přítomnost a budoucnost, nyní a brzy. Kdyby lidstvo vlastnilo tento čtvrtý rozměr, pak by jistě již nemělo potřebu dosáhnout Měsíce, Marsu, Merkuru nebo Venuše. Neboť ve čtvrtém rozměru by uvažování o Měsíci znamenalo být na Měsíci.

Stručně řečeno, čtvrtá dimenze je schopnost všudypřítomnosti.

Pro člověka, jenž si uvědomuje pouze tři rozměry, je velmi obtížné si takovou schopnost představit. Čtvrtá dimenze je totiž jen branou k páté, šesté a sedmé dimenzi. Těchto sedm dimenzí je také základem atomu, který má sedm aspektů. Proto je člověk principiálně všudypřítomný, protože je existenčně vystavěn z atomů. Avšak není si toho vědom.

Jeho vědomí a jeho momentální možnosti jsou třírozměrné.

Vědomí všudypřítomnosti poskytuje možnost být vědomím přítomen

kdekoliv podle přání, i když se člověk právě nachází na určitém místě a aniž by toto místo opustil. Branou k tomu je intuice. Nové vidění je prvním uskutečněním čtvrté dimenze.

Po tomto krátkém vysvětlení pochopíte, jak neblaze osudné je být otevřen astrálním vlivům běžné, dialektické povahy. Lidské životní pole je zcela znečištěno. A lidská životní atmosféra se svými astrálními a éterickými příčinami a následky je tím úplně prostoupena. Poněvadž lidské životní pole je současně lidským dechovým polem, budete tímto způsobem uvězněni. To platí také pro setbu, tedy pro následující generace. Jak správná jsou pak také slova ze Starého zákona, že hříchy otců se mstí až do třetího a čtvrtého pokolení! Proč právě do třetí a čtvrté generace? Protože příčina hříchu může existovat nanejvýš až do třetí a čtvrté generace. Avšak v jejím působení se skrývá většinou zase nějaká nová příčina.

Kdo nezačne se změněným životním postojem na bázi probuzené duše, kdo ji nepoužívá a neuplatňuje, nemůže dosáhnout ani jediného gnostického cíle. Každá magie vzniká pomocí dechu. Kdo se však přitom nedokáže ochránit před škodlivými Čtvrtá dimenze

13

astrálními vlivy, bude bezpodmínečně obětován. V míře, v jaké na základě pozitivního nového životního postoje umírá forma, tedy je proměněna a vedena duší, v té míře pak začíná pátý paprsek sedmerého Ducha se svou úlohou. Žáka se dotýká nové nádherné Světlo a naplňuje ho. Toto Světlo působí čistě mentálně. Poprvé ve svém životě může žák čistě myslet, protože jeho orgány jsou pro to nyní otevřeny.

Jestliže žák uskuteční to, co po něm požaduje vnitřní proces, pak v dokonalé shodě se zjevením sedmerého Ducha probíhá obnova jeho smyslových orgánů. Žák je pak podporován osvobozujícím univerzálním učením.

Pátý paprsek koresponduje s rozumem. Jste-li zavedeni do sféry působnosti pátého paprsku, bezprostředně

14

Pentagram 5/2010

zjistíte, že rozum je mnohem více než smyslový orgán. Rozum je dopravní prostředek pro myšlení, nosič myšlenkového těla. Probudí-li se vědomý rozum, znamená to zrození mentálního těla, které dosud ještě chybí všem lidem v přírodě smrti. Až teprve s tímto zrozením se začíná uskutečňovat vývoj pravého člověka.

Ve starém učení byl člověk také označován jako „Adamas“. S tímto slovem je příbuzný pojem „člověk“ („man“) neboli „manas“, to znamená „myslící“. Spolupůsobení člověka, který aplikuje nový životní postoj, s pátým paprskem sedmerého Ducha neznamená nic menšího než narození, tj. skutečné projevení schopnosti myšlení, jaká byla zamýšlena Bohem. To je opravdové mentální tělo, tedy manifestace vědomého rozumu. 

Iný odkaz Charlesa Darwina Pred dvesto rokmi, 12. februára 1809, sa narodil Charles Robert Darwin.

Jeho prevratná kniha O pôvode druhov bola vydaná pred sto päťdesiatimi rokmi. V roku 2009 venovali média tomuto dvojitému výročiu mnoho pozornosti. V tomto článku však Pentagram prináša málo diskutovanú stránku tohto biológa: vzťah medzi poznaním a vierou.

D

arwin sa domnieval, že vedeckú prácu treba vykonávať nezávisle od náboženských ideí a že vieru v riadiace božstvo možno ľahko skombinovať s evolučnou teóriou, pretože viera má iný základ ako veda. Práve jeho život však ukázal, ako úzko navzájom späté sú myslenie a viera.

Počas štúdia teológie Darwin prišiel do styku aj s prírodnou teológiou. Táto disciplína prehlasuje, že vo všetkých prírodných javoch sa dá zbadať vplyv milujúceho a trestajúceho Boha. Hlavnou motiváciou Darwina uskutočniť päťročnú cestu okolo sveta bolo úsilie nájsť nezvratný dôkaz tohto Božieho pôsobenia. Preto vo svojej batožine ako nespochybniteľnú autoritu nosil Bibliu. Kvôli mnohým prekvapujúcim nálezom, prostredníctvom ktorých získal vhľad do histórie Zeme a vývinu rastlín a zvierat, sa však jeho naivná viera v Bibliu začala otriasať.

OBRAZ BOHA SA STRÁCA Po ná-

vrate do Anglicka začal Charles Darwin vyhodnocovať svoje bohaté a rozmanité

objavy. Ďalšími dlhoročnými výskumami postupne vznikla teória evolúcie.

Darwin zároveň začal chápať, že jeho viera v Boha, ktorý zázračne zasahuje do udalostí vo svete, už preňho nie je naďalej udržateľná. Vo svojom hlavnom diele O pôvode druhov konštatuje, že i keď Boh stvoril vesmír a zákony prírody, následne im nechal voľný priechod. „Je skutočne niečo vznešeného na myšlienke, že Stvoriteľ do zárodku všetkého života, ktorý nás obklopuje, vdýchol len niekoľko foriem alebo iba jednu a že zatiaľ čo sa planéta otáčala podľa nemenného gravitačného zákona, sa z takého jednoduchého počiatku života vyvinuli a stále vyvíjajú nespočetné, nádherné a úžasné formy.“1 Čím bol Darwin starší, tým viac jeho viera v Boha slabla, čo pravdepodobne ovplyvnila aj jeho dlhotrvajúca choroba. Keď však jeho najmilovanejšia dcéra zomrela vo veku desať rokov, už viac neveril v súcitného Boha. Od tejto životnej udalosti sa začal nazývať agnostikom a do konca života ho už zaujímala predovšetkým otázka „ako“, týkajúca Iný odkaz Charlesa Darwina

15

sa procesu evolúcie. Bol tej mienky, že otázka „prečo“ prevyšuje možnosti ľudského poznania. Napísal: „Pre nás je tajomstvo začiatku všetkých vecí nerozriešiteľné; a pokiaľ ide o mňa, rozhodol som sa zostať agnostikom.“ Darwinov život vlastne skončil tragicky; jeho vedecké poznatky a ťažké životné skúsenosti mu úplne rozbili jeho obraz Boha a na to miesto nenastúpilo nič iné. Keď 19. apríla 1882 v anglickej dedine Downe zomrel, plne veril, že smrť je absolútny koniec. Svojou teóriou evolúcie však nielenže vydláždil cestu pre nový, dynamický svetonázor, ale tiež položil základy pre úplne nový obraz Boha bez toho, že by si to bol uvedomoval.

INÝ DARWIN Darwinov predpo-

klad o prežití najprispôsobenejšieho sa čoskoro začal interpretovať ako „najschopnejší prežije“. V skutočnosti tým myslel, že prežijú len tie organizmy, ktoré sa prispôsobí svojmu prostredí.

Zo svojich pozorovaní vydedukoval „boj o život“, nepovažoval to však za ideológiu. Kooperácia a symbióza v rastlinnej i živočíšnej ríši boli preňho prinajmenšom rovnako dôležité. Napríklad osemdesiat percent všetkých rastlín má symbiotický vzťah s hubami.

Darwinova teória bola politicky zneužitá bezpríkladným spôsobom, 16

Pentagram 5/2010

Conrad Martens:Vrch Sarmiento,Tierra del Fuego (Ohňová zeme). Zobrazená loď predstavuje HMS Beagle, Darwinovu slávnu loď z druhej výpravy 1831–1836.

Iný odkaz Charlesa Darwina

17

Titulná stránka prvého vydania Darwinovho diela O pôvode druhov, Londýn, 1859

ako žiadna iná. Sociálni darwinisti boli na tom najhoršie, keď z „boja o život“ odvodili „právo silnejšieho“, čím vlastne prevzali „výber“ do vlastných rúk a začali rozlišovať medzi „hodnotným“ a „nehodnotným“ ľudským životom. Podľa Darwina sú spolupráca a schopnosť prekračovať vlastné hranice (transcendencia) pre ľudský vývoj oveľa dôležitejšie ako súperenie a vlastný záujem. Toto sú ultramoderné názory!

Lásku, partnerstvo, súcit, komunikáciu a tvorivosť považoval za rozhodujúce činitele ľudského vývoja. Napísal: „Morálne schopnosti sa zaraďujú vyššie ako tie intelektuálne. Morálne vlastnosti sa rozvíjajú, či už priamo alebo nepriamo, vplyvom zvyku, rozumu, vedenia a náboženstva viac než prírodným výberom.“2 V Darwinovom druhom významnom diele Pôvod človeka sa spojenie „prežitie najprispôsobenejšieho“ objavuje len dvakrát, zatiaľ čo pojem „láska“ 18

Pentagram 5/2010

deväťdesiatpäťkrát. Podobné číslo dosahuje aj spojenie „vzájomná príťažlivosť“, „vzájomná pomoc“ a „sympatia“.3 Počas svojho života teda nebol zástancom neúprosnej evolučnej mašinérie založenej na prírodnom výbere a prežití najschopnejšieho. Jeho odkaz je viera vo vyššie určenie človeka v budúcnosti, zakotvené v tom, čo je v nás najvyššie a najlepšie, teda v láske.

NESKORŠIE VPLYVY Až dlho po

Darwinovej smrti sa na základe jeho teórie, ale aj poznania elementárnych častíc a kvantovej fyziky, začal vynárať nový dynamický obraz sveta a ľudstva.

Duchovne orientovaní vedci a progresívni teológovia začali na základe toho hľadať obraz Boha, ktorý by bol zlučiteľný s novým vedeckým pohľadom na svet a prijateľný pre moderných ľudí.

Pre nás je zaujímavé pozorovať, ako sa tieto nové názory (alebo aspoň ich časť) blíži nadčasovému Univerzálnemu učeniu, podľa ktorého je Boh vo všetkom, čo existuje, všetko obklopuje a nič a nikoho nevylučuje.

UNIVERZÁLNA SPOJITOSŤ „Vesmír

predstavuje celok a vznikol veľkým treskom. Je to jednota, ktorá siaha od galaxií až po mikróby. Zem je tiež fyzikálno-chemicko-biologický systém, v ktorom v konečnom dôsledku existuje, ako v nejakom veľkom organizme, spojitosť všetkého so všetkým

Sociálni darwinisti boli na tom najhoršie, keď z „boja o život“ odvodili „právo silnejšieho“. prostredníctvom evolúcie. Podľa známeho nemeckého teológa Jörga Zinka možno vedomie zásadnej jednoty opísať ako súcit. Súcit tiež znamená klásť egoistické záujmy na druhé miesto v prospech života.“4 „Kvantová fyzika sa zaoberá všeobecným vzťahom, v rámci ktorého neustále prebiehajú zmeny formy (metamorfózy).

Neexistuje však „zmena“, ale len „premena“ (modifikácia) alebo „pôsobenie a účinky“ či „žitie“. „Premena“ je vlastne „prúdenie všetkým“ bez uchopovania… Aby sme porozumeli svetu, nemali by sme ho chcieť „uchopiť“, ale mali by sme roztiahnuť ruky a otvoriť dlane, aby sme ho mohli „vnímať“.

V okamihu, keď chceme niečo uchopiť, dusíme to, čomu by sme chceli porozumieť, alebo tápame v prázdnote. Pretože podstatou sveta je „to, čo je medzi“.5 STÁVANIE SA NAMIESTO BYTIA

„Byť človekom je stávanie sa človekom: postupné prejavovanie sa Božieho ducha vo svete a v človeku.“ „Tvorenie je nepretržitý proces a nie udalosť zo vzdialenej minulosti.“ (T. Dobzhansky, evolučný biológ) „Čím viac pokroku robíme v živote, tým viac sa meníme. Čím viac sa meníme, tým viac umierame. To je zákon genézy.“6

VZŤAH MEDZI VEDOU A NÁBOŽENSTVOM Mnoho vedecky

zmýšľajúcich ľudí hľadá počiatok našej existencie v aktivite mysterióznej, transcendentnej sily. Domnievajú sa, že základom stvorenia nášho kozmu je Boží plán. Boh je potom „tvorivým potenciálom evolúcie“. V tomto kontexte teológovia ako H. R. Stadelmann hovoria o „evolučnom Bohu, ktorý stojí nad dobrom i zlom.“7 „Rozpor medzi vedou a náboženstvom vlastne nie je možný, a to za predpokladu, že veda sa obmedzuje na čo, kedy, ako a kde a náboženstvo na prečo.“8 „Tušiť, že za všetkým, čo prežívame, existuje niečo, čo naša myseľ nie je schopná pochopiť, krása a vznešenosť čoho sa nás dotýka len nepriamo, to je religiozita, zbožnosť… Veda bez náboženstva je chromá. Náboženstvo bez vedy je slepé.“ (Albert Einstein) PRVENSTVO DUCHA Duch a hmota

nie sú opakmi, ale len odlišnými stavmi agregácie: hmota je stuhnutý duch, pričom to duchovné je primárne, pretože hmota v okamihu veľkého tresku vo svojej súčasnej podobe ešte neexistovala. „Kozmos pospolu neudržuje hmota, ale duch.“ (P. Teilhard de Chardin) Iný odkaz Charlesa Darwina

19

Chválorečením a chválospevmi sa prekonávajú egocentrické vzorce správania.

BOH NEPÔSOBÍ ZVONKU „Koz-

mický duch sa uskutočňuje prostredníctvom evolúcie; „inkarnuje sa“ počas priebehu evolúcie v štruktúrach tohto sveta. Tím, že sa Boh konkretizuje neustálou interakciou so svojím stvorením, je súčasťou jeho osudu.“9 „Boh nepôsobí na svet ako nehybný podnecovateľ, zhora alebo zvonka, Boh pôsobí zvnútra, ako dynamická, najreálnejšia skutočnosť v procese vývoja tohto sveta, ktorý je ním umožnený, prestúpený a uskutočňovaný. Boh sám je pôvod, prostriedok a cieľ procesov vo svete… plne rešpektujúc zákony prírody, ktorých je sám pôvodcom.“10 „V gnostickom vedomí nachádza každý človek svoje dokonalé ja a všetci objavujú svoju pravdu a rezonanciu svojich rozličných činností v Tom, čo ich všetkých prekonáva a čoho sú prejavmi.“ (Sri Aurobindo) MENTALITA PODĽA KÁZNE NA HORE „Nový obraz Boha vyúsťuje

tiež v novú interpretáciu Ježiša Krista.

Historické udalosti ustupujú do úzadia. Nielen Ježiš je synom Božím, ale my všetci sme povolaní stať sa synmi a dcérami tohto Boha – to jest novými ľuďmi. Objavenie sa Ježiša možno vnímať ako „kvantový skok“ v ľudskej evolúcii, a to tím, že napríklad 20

Pentagram 5/2010

chválorečením a chválospevmi sa prekonávajú egocentrické vzorce správania. Z tohto pohľadu možno Ježiša považovať za „spasiteľa“, pretože nás oslobodil od tlaku biologického výberu (súperivosti, sebapresadzovaní) a ukázal nám vlastnou dôsledne uplatňovanou nenásilnou „krížovou cestou“ lásku k všetkému životu ako cestu k uzdraveniu, k spáse.“11 Nové poznatky odpovedajú mnohým biblickým výrokom. Napríklad keď Ježiš hovorí, že kráľovstvo Božie už začalo v terajšku.

Alebo keď Nový zákon hovorí o Ježišovi ako o „novom človeku“. Alebo keď Pavol vyhlasuje: „Nezomrieme, ale budeme premenení.“ Cieľom evolúcie potom je, aby napokon „Boh prebýval“ vo svojom stvorení v „novom Jeruzaleme“. „Vzkriesenie Ježiša nie je zázrak, ktorý odporuje prírodným zákonom; týka sa úplne iného spôsobu existencie v celkom odlišnej dimenzii večnosti.“12 „Rastie poznanie, že my, ľudia, máme zvláštnu úlohu pri stavbe tela, ktoré sa stane Bohom vo svojom stvorení, mysteriózneho tela Kristova…

Oblečte si odev Svetla! Staňte sa Svetlom! Buďte novým stvorením!“13 CIEĽ EVOLÚCIE

Základné princípy kresťanskej viery, ako Ježiš Kristus, stvorenie, zjavenie,

spasenie a vzkriesenie, dostávajú vo svetle modernej vedy úplne nový význam. Musíme sa však pýtať, či tu nejde iba o povrchný zmier prírodných a duchovných vied? Alebo či tu výraz duch nie je často degradovaný? Alebo či veci neinterpretujeme zle? – Je však nepopierateľné, že mnoho výrokov má úzku súvislosť s Univerzálnym učením.

Nech tak predstavujú mosty k Univerzálnej pravde! 

Zdroje 1) Posledná veta preložená z anglického originálu diela O pôvode druhov od Charlesa Darwina. http://www.literature.org/authors/ darwin-charles/the-origin-of-spe-cies6th-edition/chapter-15.html 2) Preložené z anglického originálu: David Loye: Darwin in Love – Die Evolutionstheorie in neuem Licht (Zaľúbený Darwin – Evolučná teória v novom svetle), Arbor 2005, záložka knihy 3) Tamže, str. 150 4) Preložené z anglického originálu: Jörg Zink: Dörnen können Rosen tragen (Tŕne môžu niesť ruže), Kreuz 1997 5) Preložené z anglického originálu: Hans Peter Dürr: Auch die Wissenschaft spricht nur in Gleichnissen – Die neue Beziehung zwischen Religion und Naturwissenschaften (Veda tiež hovorí v podobenstvách – Nový vzťah medzi náboženstvom a vedou), Herder 2004, str. 109, 116 6) Preložené z anglického originálu: Pierre Teilhard de Chardin: Frühe Schriften (Rané spisy), Alber 1968, str. 297 7) Preložené z anglického originálu: Hans-Rudolf Stadelmann: Im Herzen der Materie – Glaube im Zeitalter der

Naturwissenschaften (V srdci hmoty – Viera vo vedeckej ére), Buchgesellschaft 2004, str. 92 8) Preložené z anglického originálu: Mathias Plüss: Was Darwin wirklich meinte (Čo mal Darwin skutočne na mysli), Das Magazin, 2009/1 9) Preložené z anglického originálu: Hans-Rudolf Stadelmann, tamže, str. 69 10) Preložené z anglického originálu: Hans Küng: Existiert Gott? (Existuje Boh?), Piper 1978, str. 709 11) Preložené z anglického originálu: Hans-Rudolf Stadelmann, tamže, str. 120, 133 12) Preložené z anglického originálu: Hans Küng: Ewiges Leben? (Večný život?), Piper 1982, str. 138 13) Preložené z anglického originálu: Pia Gyger: Hört die Stimme des Herzens, Werdet Priesterinnen und Priester der kosmischen Wandlung (Počúvajte hlas srdca, Staňte sa kňazmi a kňažnými kozmickej zmeny), Kösel 2006, str. 54, 157 14) Preložené z anglického originálu: Jan van Rijckenborgh: Elementárna filozofia Zlatého Ružokríža, Rozekruis Pers 1965, kapitola 6, Involúcia – Evolúcia

Evolúcia a involúcia To, čo sa obvykle označuje ako evolúcia, nazýva duchovná škola involúciou, to je pripútaním a obklopením ducha hmotou. Skutočná evolúcia totiž znamená oslobodenie, vystúpenie ducha z hmoty, proces transfigurácie.14

MOSTY K ABSOLÚTNEJ PRAVDE?

Iný odkaz Charlesa Darwina

21

Mám tři klenoty, které uchovávám jako poklad: první je milosrdnost, druhý zdrženlivost, třetí je skromnost, jež mi brání být prvním na světě.

Když dnes na úkor milosrdenství roste jen opovážlivost, když na úkor zdrženlivosti roste jen rozpínavost, když na úkor skromnosti roste jen panovačnost, znamená to jistou smrt!

Milosrdnost přináší vítězství v bitvě a neochvějnost v obraně.

Koho chtějí nebesa ochránit, toho obklopují milosrdenstvím.

Lao-c´: Tao te ťing, verš 67 Z čínského originálu přeložila Berta Krejsová Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze 2003 jako druhé opravené a doplněné vydání, celkově 3. vydání

22

Pentagram 5/2010

23

Nebudeme samozřejmě hovořit o lásce Kde dochází k dramatům, tam nemůže umění zůstat stranou. V říjnu 2009 mělo v Londýnském národním divadle premiéru divadelní představení „The power of Yes“. V něm se autor David Hare pokusil odkrýt příčiny kreditní krize. Jako veřejné předčítání to bylo velmi zajímavé, avšak jako divadelní hra méně povedené.

V NRC Handelsblad

O

týden dříve jsem měl větší štěstí, a to nikoliv v Londýně, ale v holandském Enschede. Tam uváděla Národní putovní opera velmi působivou interpretaci Wagnerovy opery Zlato Rýna. Byl jsem tam s přítelem a na závěr jsme na sebe hleděli s pohnutím. Rozhodnutí zařadit tuto operu na repertoár přišlo samozřejmě dávno před začátkem krize, ale zdálo se, že je vědomým a trefným komentářem k dynamice ekonomiky poslední doby.

V příběhu se nejvyšší šéf bohů Wotan věnuje mnoha věcem, které leží mimo dohled jeho ženy Fricky.

Ta je tím znepokojena a doufá, že by ho mohla víc udržet doma, kdyby měli opravdový palác bohů Wallhallu. Tato myšlenka se Wotanovi zalíbila – mít takové obydlí, které bude vyjadřovat jeho moc a vznešenost.

I když je vládcem bohů, nemůže stavět sám, musí si jako každý jiný stavitel najmout pracovníky – obry 24

Pentagram 5/2010

(holandském večerníku) napsal Johan Schaberg 9. října 2009:

Nebudeme samozřejmě hovořit o lásce

25

Láska se dříve počítala k sedmi nejvyšším ctnostem společně s odvahou, spravedlností, smyslem pro realitu, mírností, vírou a nadějí.

Fasolta a Fafnera. Jako odměnu za práci jim slíbil – aniž by to ovšem Fricka věděla –, že dostanou za ženu sestru Fricky Freiu – bohyni lásky, mládí a života.

Když si obři přišli pro svou odměnu, zjistil Wotan, že nemá právo Freiou disponovat a že bez bohyně lásky zahynou a zmizí i bohové.

Lstivě tedy nabídl obrům, aby se spokojili s něčím, co bylo stejně tak málo jeho vlastnictvím: s prstenem temného elfa Albericha.

Ale ani Alberich nezískal prsten čestným způsobem. Slyšel, že ten, kdo se dokáže zmocnit rýnského zlata a udělat si z něho prsten, stane se vládcem světa. To vybudilo jeho touhu po tomto zlatě natolik, že ho uloupil, ale musel splnit s tím spojenou podmínku – zříci se lásky.

V tom, že původcem krize je chamtivost, jsou učenci zajedno. Ale že je důvodem krize absence lásky, to jsem ještě neslyšel. O tom se ve světě financí a obchodu nehovoří. Láska je něčím pro populární hudbu, zamilované a maminky a děti. Patří do soukromé sféry, obchodníci a bankéři se jí zabývají jen ve volném čase.

To je však vážná chyba. Lásku jsme postavili na roveň emocím, které patří k určitým formám lásky, jako je 26

Pentagram 5/2010

například sladký pocit zamilovanosti nebo pohnutí.

Ale láska je mnohem více než jen to. Dříve se počítala k sedmi nejvyšším ctnostem společně s odvahou, spravedlností, smyslem pro realitu, mírností, vírou a nadějí. Ctnosti jsou věcí nasměrování – životního stanoviska. Velmi se odlišují od emocí a pocitových vln, které nemůžeme ovládat. Ctnosti jsou vědomé, aktivní, ovladatelné a můžeme se jim učit a trénovat se v nich. Člověk se může vědomě rozhodnout k lásce – nebo k nelásce, a to v důsledku neschopnosti, nevědomosti, anebo úmyslně jako Alberich.

Láska jako vědomě uplatňovaná ctnost je poznáním, že jsme mnoha vlákny spojeni s ostatními a že člověk utrpí sám škodu, bude-li milovaným ubližovat. To naši předchůdci vyjadřovali nespočetným způsobem, od „Tat twam asi“ („To jsi ty“) Indů až po „Miluj bližního svého jako sebe samého“ židů a křesťanů. Ale my jsme lásku zredukovali na něco v srdci, v břiše nebo ještě níže. Hlava k naší škodě nespolupracuje. Dnes vládne světu to, co uchvacuje zlato a zříká se lásky.

Možná to není ani tolik způsobeno magickou kvalitou zlata, jako

spíše charakterem těch, kteří jsou těchto činů schopni. Bezcitnosti nelásky a chamtivosti nic nedokáže vzdorovat. Je to jedovatá směs ze spálené země a vydrancované společnosti. „Mohli bychom z krize snadno vyjít, kdybychom dokázali udržet na uzdě chamtivost,“ řekl krátce můj přítel. To se mi však zdá být projektem bez šance. Jsme geneticky naprogramováni na lapání, uchopování a držení. Vzpomeňte si jen na dychtivost a lačnost kojence na matčin prs. To je životně důležitý reflex. Dítě, kterému chybí, umírá.

Možná existuje jiný způsob jak znovu vzkřísit lásku. Ne však jako vynucené nařízení, to byla cesta panování, cesta Albericha, a ta vede vždy ke zmaru. Co však můžeme učinit my všichni a každý sám za sebe, je konat v lásce a vytvořit pro to kolem sebe

takové podmínky, které to dovolí a podpoří. Nebudeme tedy v obchodním prostředí hovořit o lásce? Možná přece jenom ano. Je to totéž jako s tabu. Co je zakázáno říkat, vyvolává často tajemnou přitažlivost. A právě toto vynucené mlčení může být částí našich problémů. Jedním ze zjevných společných znaků zkrachovalých bank a podniků je, že byly spravovány bez lásky. Nikdo z jejich vedení a správních rad neřekl: „Stojím při tobě. A když utrpíš škodu, počítám s tím, že to jde na můj vrub.“ Kde by byla nutná láska, tam místo toho vydali své podniky napospas chtivosti a nenasytnosti investorů a konkurentů.

Tak se tedy zeptejte příští pondělí svého šéfa, kolegů a spolupracovníků: „Milujete náš podnik? A jak se to projevuje?“ Nebo se raději nejdřív zeptejte sami sebe. 

Nebudeme samozřejmě hovořit o lásce

27

Svetlo je životom ľudí Veľa sa už napísalo o vzťahu medzi človekom a Bohom. Ale istota, že jestvuje Boh, vychádza len z jediného miesta: z ľudského srdca. Aký je vzťah medzi týmto vedením a vedomím? Čo je vedomie? Tieto otázky sú dôvodom štúdia človeka, jeho štruktúry, ako aj jeho vzťahu k ostatným bytostiam. Je to fascinujúce bádanie.

K

to niekedy strávil noc pod hviezdnym nebom Sahary a nechal sa okúzliť nekonečnosťou miliárd galaxií s ich hviezdami a slnci, ten už viac nie je tým istým človekom ako predtým. Napĺňa ho posvätná úcta a uvedomí si nekonečnú veľkosť stvoreného a svoju vlastnú ničotnosť. No aj pohľad do elektrónového mikroskopu, ktorý miliónkrát zväčší bunku a dovolí nám nahliadnuť do jej života, v nás môže vyvolať úctu a pokoru. Potom môžeme potvrdiť vyhlásenie Hermesa trikrát veľkého, otca hermetických spisov, ktoré učinil k svojmu učeníkovi Asklépiovi: „Človek je veľký zázrak.“ Preto sa nemôžeme diviť, že keď pred štyristo rokmi objavili teleskop i mikroskop, vyvstal veľký hlad po vedomostiach o tajomstvách kozmu, Zeme i človeka. To boli počiatky našej západnej vedy, ktorá následne prenikala čoraz ďalej do „veľkého“ aj do „malého“. Tak v súčasnosti vedci zistili, že jestvuje viac ako 400 miliárd galaxií, ale že počet 28

Pentagram 5/2010

elektrónov v človeku je niekoľkokrát väčší, ako počet hviezd všetkých týchto galaxií dohromady.

Ale… čo alebo kto to všetko riadi, je pred vedou ukryté. Vo védickom diele Bhagavad Gíta, ktoré bolo napísané pred 5000 rokmi, sa však píše toto: Ja som Duch, ktorý prebýva v nevyspytateľných hĺbkach duše každého stvorenia, som začiatkom, stredom i koncom všetkého, ich pôvodcom, ich životom aj ich záhubou.

Ja som aktívnym činiteľom v ríši síl, múdrosť i svetlo v očiach mudrcov, tvorcom i živiteľom Univerza, pôvodcom aj zánikom Univerza.

Ja som ticho, v ktorom sídli božské tajomstvo.

Ja som semenom každej bytosti.

V každej sile som prvotnou silou všetkých síl.

Ja som pôvodca existencie vo všetkom, čo jestvuje.

Ja som všetko a bezo mňa niet ničoho.

V každom stvorení som jedine Ja. Veru zo mňa povstal celý vesmír ako manifestácia môjho Ja. Ja som duch, začiatok, stred a koniec všetkých vecí.

V každej sile som prvotnou silou všetkých síl a pôvodca existencie vo všetkom, čo jestvuje.

A v prvej kapitole Jánovho evanjelia je napísané: „Na počiatku bolo Slovo. […]

V ňom bol život a život bol svetlo ľudí.“ Bez svetla nie je možný život na Zemi. V jednom modernom časopise sa môžeme dočítať: „Každý človek je stvorený zo Zeme, je Zem a po smrti sa do Zeme aj prinavráti. Ale každá ľudská bytosť sa sýti tým, čo vyrastie zo Zeme s pomocou neba, teda skrz fotosyntézu rastlín sa aj on živí slnečným svetlom. Svetlo tak umožňuje všetkému žiť. Všetko živé je obklopené svetelným polom, koherentným, teda usporiadaným svetlom – biofotónmi.

Týmto spôsobom viditeľné slnko ovplyvňuje viditeľné telo, ktoré je usporiadané určitým spôsobom. Výživa získaná pomocou slnečného svetla urovnáva hmotné telo tak, aby ostalo zdravé.“ V Biblii sa píše: „…život bol svetlo ľudí“ a moderná veda prehlasuje: „Život je svetlo.“ Kvantová fyzika ukázala, že život sa dá stotožniť so svetlom alebo ináč

povedané s elektromagnetickou interakciou alebo výmenou virtuálnych fotónov, respektíve energetických komplexov, ktorá prebieha medzi bunkami. V našom univerze teda jestvuje okrem gravitačnej sily aj elektromagnetická sila, sila pre transformáciu energie. Táto sila umožňuje všetok pozemský život, udržuje pozemský poriadok a je označovaná ako svetlo.

No jestvuje aj nekonečne vyššie Svetlo, tá sila, ktorá vyžaruje z Božieho poriadku a o ktorej Bhagavad Gíta hovorí: „Ja som duch v každej sile, som prvotnou silou všetkých síl a pôvodca existencie vo všetkom, čo jestvuje.“ Max Planck, zakladateľ kvantovej mechaniky, povedal: „Hmota sama o sebe nejestvuje. Nie viditeľná a dočasná hmota je reálna, pravdivá a skutočná, lež neviditeľný, večný Duch…

Avšak duchovné bytosti nemôžu existovať sami od seba, musia byť stvorené.

Preto sa nehanbím tohto tajomného stvoriteľa nazvať tak isto, ako ho nazývala každá staroveká kultúra: Bohom.“ A tak sa dostávame i cez kvantovú fyziku k prameňu všetkých náboženstiev, k Bohu. Mnohí sa odvrátili od rôznych náboženstiev, „zúčtovali“ s dogmami, ktorými ich náboženstvá držali v hrsti, a s otvorenou náručou sa otočili k vede. Merať znamená toľko, ako vedieť, a čo je nemerateľné, to nejestvuje. Také je ich presvedčenie.

Svetlo je životom ľudí

29

O nich sa píše v 17. kapitole Evanjelia dokonalého života: „Potom niektorí, ktorí pochybovali, prišli k Ježišovi a riekli: Povedal si nám, že náš život bol daný Bohom, ale my sme Boha nikdy nevideli a nepoznáme ho. Vieš nám ukázať toho, ktorého ty nazývaš Otcom-Matkou, jediným Bohom? Nevieme, či existuje Boh. Ježiš im odpovedal nasledovne: Vypočujte si podobenstvo o rybách.

Ryby z jednej rieky sa medzi sebou rozprávali a vyhlásili: Povedali nám, že náš život a bytie pochádza z vody, ale ani raz sme nevideli vodu a nevieme, čo je voda. Následne niektoré z nich, ktoré boli múdrejšie ako ostatné, riekli: 30

Pentagram 5/2010

Počuli sme, že v mori žije jedna múdra a učená ryba, ktorá všetko pozná.

Poďme k nej a poprosme ju, aby nám ukázala vodu. A tak sa niektoré z nich vydali na cestu, aby vyhľadali túto veľkú a múdru rybu. Po dlhšom putovaní napokon dorazili k moru, kde žila ryba a opýtali sa jej. Keď ich ryba vypočula, takto k nim prehovorila: Ach, vy hlúpe ryby! Málo je vás múdrych, ktoré hľadajú. Vo vode žijete a v nej sa pohybujete. Vo vode prebývate, z nej ste vzišli a do nej sa opäť navrátite. Žijete vo vode, ale neviete o tom.

Práve tak aj vy žijete v Bohu a predsa ma žiadate, aby som vám ho

ukázal. Boh je vo všetkých veciach a všetky veci sú v Bohu.“ „Múdrí sú tí nemnohí, ktorí hľadajú“ – povedal Ježiš. Človek má teda hľadať a nemá sa uspokojiť iba s tým, že jestvuje. V knihe Dokonalé svetlo – eseje o vede o duši sa môžeme dočítať: „O vzťahu medzi Bohom a človekom sa už veľa napísalo, ale istota, že jestvuje boh môže pochádzať iba z jediného miesta: z ľudského srdca. Aj keď existuje hľadanie, ktoré je rozšírené v celom svete, a mnohí s veľkou túžbou pátrajú po oslobodzujúcej perspektíve, toto poznanie sa aj tak dá nájsť len v srdci.

Blížiaca sa doba ukáže, že čoraz viac ľudí znovu objaví toto tajomstvo.“

Vnútorné vedenie, ktoré pochádza zo srdca, je istota. Toto poznanie pramení z nového vedomia z Gnózy. Čo vlastne je vedomie a čo je nové vedomie?

V knihe Gnostické mystériá Pistis Sofie v 9. kapitole o tom Jan van Rijckenborgh píše: „Vedomie je tvorené súhrnom ľudského myslenia, cítenia, chcenia a túženia.

A táto celistvosť predstavuje elektromagnetický princíp, z ktorého človek žije. Tento elektromagnetický princíp je súčasne hlava i srdce. Z tohto princípu vzniká forma osobnosti, pretože ten princíp ovláda, priťahuje, zlučuje VEDOMIE

Svetlo je životom ľudí

31

i štiepi štyri étery. Privedie ich do určitého vibračného stavu a preto tento princíp robí ľudskú osobnosť tým, čím je podľa aspektu formy.“ Následne pokračuje: „Prírodný človek vlastní dialektický šat, ktorý je utkaný z elektromagnetického poľa bezbožnosti. S týmto šatom sa ale nemôže stretnúť so ženíchom, s Duchom Svätým. S takým elektromagnetickým princípom nemôže mať účasť na živote, ktorý nie je z tohto sveta.

Preto musí začať žiť prakticky, telesne a organicky preukázateľne z nového elektromagnetického princípu. O tom svedči Univerzálne učenie, ako aj všetky sväté písma.“ Potom text vysvetľuje, ako si dokáže človek obnoviť 32

Pentagram 5/2010

svoj elektromagnetický odev, alebo inými slovami povedané, ako môže dosiahnuť znovuzrodenie duše: „Ak človek odovzdane kráča po Jánovej ceste sebaobetovania, potom vyvolá veľkú energiu: prameň energie Gnózy.

Táto energia v určitej chvíli podnieti praatóm k dokonalej reťazovej reakcii.

Znamená to, že táto reťazová reakcia zosúladí všetky atómy osobnosti s podstatou praatómu. Keď nejaký človek dokáže uskutočniť toto oslobodenie, potom pripol ružu na kríž a vlastní duševné telo.“ Cesta sebaobetovania je cestou Jána, na ktorej sa musí zmenšovať „ja“, pričom v mikrokozme kandidáta musí prevziať riadenie ten Druhý. Táto

Človek, ktorý je dotknutý rozumom, zažíva pocity radosti a intenzívnej túžby. cesta je možná iba na základe poznania srdcom. To si z jednej strany vyžaduje rozumné myslenie a z druhej hlbokú túžbu, túžbu po spasení.

Spinoza hovorí o tomto rozume a túžbe takto: „Človek, ktorého sa dotkne rozum, ktorý je v strede, zažije pocit radosti a intenzívnej túžby. Prečo radosti? Pretože prvýkrát sa mu otvára v plnej kráse žiarivá cesta k dokonalosti. Prečo intenzívnej túžby? Lebo po nesmiernych útrapách, ťažkostiach, po poranení, ktoré zasiahlo človeka až do špiku kostí, pred ním jasne žiari múdrosť a plnosť slobodného života, tak doširoka otvárajúceho svoje aspekty, že jeho nesmierna túžba napĺňa srdce radosťou.“ Spinoza hovorí o rozume, ktorý je v strede. Je to ten rozum, ktorý spája hlavu i srdce a ktorý ukáže človeku univerzálnu pravdu.

V Evanjeliu dokonalého života sa o tom píše v 90. kapitole nasledovne: „Ak dodržíte svätý zákon lásky, ktorý som vám dal, potom sa vám pravda čoraz viac odhalí a duch pravdy, ktorý prichádza zhora, vás zavedie […] do celej pravdy. […] Buďte verný svetlu, ktoré vlastníte, dokiaľ vám nebude dané vyššie Svetlo. Hľadajte viac svetla a budete prebývať v hojnosti. Nepoľavujte v hľadaní, dokiaľ nenájdete.

Boh vám dá celú pravdu k oslobodeniu a zdokonaleniu duše ako rebrík s mnohými stupňami, lebo dnešnú pravdu opustíte kvôli vyššej pravde zajtrajška. Usilujte sa o dokonalosť. […] Nechajte každého, aby si ponechal pravdu, ktorú ako pravdu rozpoznal v láske, lebo viete, že kde nie je láska, tam je pravda iba bezcenným mŕtvym písmenom. […] Tak ako som ja dostal pravdu, takto som ju dal vám.

Nechajte, aby každý mohol prijať pravdu podľa svojho svetla a schopnosti jej porozumieť. […] Pretože pravda je silou Boha a nakoniec bude vládnuť nad každým omylom. Boh vám dá celú pravdu k oslobodeniu a zdokonaleniu duše ako rebrík s mnohými stupňami.“ Po tomto rebríku musíme stúpať nahor, lebo po príprave a období, ktoré sa nazýva involúcia, je človek postavený pred úlohu, ktorá je označovaná ako evolúcia. Oproti všeobecne rozšírenému názoru určite nie je táto evolúcia celkom automatickým procesom. Človek v ňom nie je vyvíjaný, ale cez sebarealizáciu sa musí zdokonaľovať. Dobrovoľne, s pochopením a láskou musí v sebe i skrz seba vysoko pozdvihnúť a velebiť Boží úmysel.

(Jan van Rijckenborgh: Čínska Gnóza, kap. 22-1)  Svetlo je životom ľudí

33

OSLOVENÍ PRO MLADÉ ŽÁKY

Nástěnná malba kolem okna v Pompejích: zrcadlení ideálního světa?

34

Pentagram 5/2010

Zrcadlit Ducha Okamžiky rozjímání a reflexe jsou nutné k získání hlubšího vhledu do vlastního nitra. V tichu, v odstupu od vlastního myšlení, vlastních pocitů a pohnutek se nachází univerzální moudrost. Aby k ní člověk mohl proniknout, je nutné oddálení, klid a ticho. Pokud je člověk nenachází, nemůže ani pochopit to, co je skutečně důležité. Z tohoto důvodu si několik mladých lidí položilo otázku: „Co je podstatou ticha a proč je tak důležité?“

T

icho je něco zvláštního, nepochopitelného, něco, co nemůže být změřeno. Pokud se nad tím zamyslíme, brzy zjistíme, že existuje mnoho forem ticha. Existuje celá řada výrazů, které blíže popisují ticho, například ohlušující ticho, mrtvé ticho, tísnivé ticho, hluboké ticho, serénní ticho, vznešené ticho…

Ticho není jen tak něco ledajakého, stejně jako není ani prázdnotou.

Pod pojmem ticho si obvykle představujeme časový úsek beze zvuku, když není nic slyšet. To nám sdělují naše uši. Takže ticho je vlastně něco, co přece jen můžeme slyšet, a potřebujeme uši, abychom ho mohli vnímat. To znamená, že ticho není jen prostě opak zvuku, ale spíše je to forma „zvuku“, která způsobuje, že uši začnou být velmi pozorné.

Ticho je mystérium. Říká se, že „bez ticha není žádná hudba“.

Právě ticho mezi notami dává hudbě formu. Ticho je něco podobného jako prostor. Bez prostoru nemůže

existovat stvoření. Všechno má své místo v prostoru. Ticho je jiná forma prostoru. V prostoru, kde je ticho, něco vnímáme. Posloucháme to, co v něm hovoří. „Prázdný prostor neexistuje,“ říkali rosikruciáni sedmnáctého století. Ačkoliv byl původní význam mírně odlišný, moderní věda to dnes potvrzuje. Vše je energie. Hmota je energie. Celý vesmír je složen z moře prvotní, vibrující energie. Proto také můžeme říkat: Neexistuje žádné „prázdné ticho“. Nebo také: Neexistuje „absolutní ticho“. I to bylo objeveno, říká se: „Vše je zvuk.“ Ticho je forma zvuku. Nejvyšší forma? To záleží na okolnostech. „Bojácné ticho“ poukazuje na základní pocity, které jsou těsně spjaty s animální existencí. Výraz „vnitřní ticho“ poukazuje na nitro, na srdce.

Ale neříká nic o tom, co v tomto tichu zaznívá. Světlo je schopné pronikat a vyplňovat celý prostor. A totéž platí pro ticho. V tichu začíná svět Zrcadlit Ducha

35

Dvě věci musí tedy žák důkladně poznat: duši a silové pole. Obě jsou sice v tomto světě a spojeny s naší lidskou bytostí, ale ani jedna nemá svůj základ v tomto světě. abstrakce, svět Světla vědomí neboli Ducha.

Než budeme pokračovat, máme ještě otázku: „Co si myslíte, když se díváte na noční hvězdnou oblohu, hlubokou tmavomodrou klenbu, na níž září miliony hvězd?“ Nemáte pocit, že tam někde nahoře se něco děje? Jakoby hvězdy mezi sebou v nějakém jiném jazyce hovořily a vy slyšíte zvuk ticha. Pythagoras mluvil o hudbě sfér…

Ticho je všude, ale my většinou děláme všechno pro to, abychom ho neslyšeli. Vytváříme mnoho hluku a zaměstnáváme se mnoha věcmi, ale často si neuvědomujeme, že je to jen mnoho povyku pro nic. Prostor, který zaujímáme ve vesmíru, je velice malý. Naše zvuky ve skutečnosti nedosáhnou daleko, rychle zanikají.

A nad tím a mezi tím je ticho.

I když chápeme, že chceme a proč chceme být tiší, není toto ztišení jednoduché. V Japonsku před rozvinutím Zen buddhismu existovaly pod vedením mudrce Tien-ťai Chih-i (538–597) školy tendai, které patřily k nejvýznamnějším skupinám v rámci buddhismu. Čtyři žáci této školy se chtěli cvičit v meditaci, a proto si předsevzali, že sedm dní 36

Pentagram 5/2010

budou zachovávat ticho. První den všichni mlčeli. Jejich meditace začala úspěšně, ale když přišel večer a světla v olejových lampách začala slábnout, jeden ze žáků se neudržel a zavolal na služebníka: „Doplňte ty lampy!“ Druhý žák byl překvapen, že slyšel prvního promluvit. „Ale vždyť nemáme hovořit,“ řekl. „Jste oba hlupáci.

Proč jste otvírali svá ústa?“ zeptal se třetí. „Já jediný jsem nic neřekl,“ poznamenal nakonec čtvrtý.

Co se děje v duchovní škole?

V mnoha směrech se to podobá tichu. Tím nejdůležitějším není to, co společně děláme, ani budova, ani pravidla nebo slova, nýbrž nejdůležitější je pole. Je to ta zvláštní atmosféra, která nás obklopuje a je v souladu s naší nejhlubší podstatou.

Nemůžeme ji vidět ani popsat, můžeme ji jen zažívat. A nemůžeme ji nalézt nikde jinde.

Podstatou naší školy je silové pole, jak to nazýváme, velmi zvláštní povahy. Toto pole, které nelze slovy popsat, nás přivádí k mystériu, protože jeho jádro, jeho srdce se nachází v existenční oblasti, která není z této Země, ale patří k oblastem duše.

Kdo doopravdy vstoupí do této školy mystérií a vědomě žije v jejím silovém

poli, pozná svoji duši.

V duši zažíváme sami sebe a zvláštní pole školy.

Dvě věci musí tedy žák důkladně poznat: duši a silové pole. Obě jsou sice v tomto světě a spojeny s naší lidskou bytostí, ale ani jedna nemá svůj základ v tomto světě. Živé tělo neboli silové pole školy je vytvořeno takovým způsobem, aby duše žáka mohla přijímat zcela jiné, vyšší étery, z nichž se sama skládá.

U toho, kdo s tímto polem není spojený, je jeho duše odkázána na to, co dotyčný – eventuálně co možná nejčistším vědomím – sám dokáže přitáhnout.

Když se podíváme sami na sebe, zjistíme, jak je to těžké, protože jsme nevědomí a touto nevědomostí držíme své duše uvězněné, jak si můžeme také přečíst ve 2. dílu malé knihy Hlas ticha: „Ach, nevědomost je jako uzavřená nádoba bez vzduchu, duše pak jako pták v ní uvězněný. Zpěvák nezpívá, nemůže pohnout ani peříčkem, strnulý sedí a vyčerpáním umírá.“1 Silové pole školy bylo vystavěno s odhodláním a inteligencí. Vzniklo

hlavně láskyplnou trpělivostí a vzájemnou snášenlivostí žáků, kteří činili, co mohli nejlepšího, aby udržovali vysoké životní nasměrování, které je nezbytné pro jeho vybudování. Zpočátku viděli jen slabou záři nového jiného Světla. Bylo to jako velmi slabé světlo v časných ranních hodinách před východem slunce.

Dlouhou dobu to byl jen jeden paprsek, slabý záblesk, čekající jako by na hranici mezi dvěma světy. Ale tato malá skupina pocítila pohnutí ve svých srdcích a tohoto sotva viditelného světla se nepustila. Po kouscích Zrcadlit Ducha

37

stoupala stále výše k tomuto světlu.

Jejich naděje a pozornost zaměřená na tuto oblast, která byla tak blízká, a přesto vzdálená, v nich způsobila změnu. A záře, která byla darována jejich duším, se mohla spojit nejprve s tímto jemným světlem a následně s hranicí, odkud to první Světlo přišlo. Pak se otevřel průchod.

Tento průchod zažíváme při setkáních během našich konferencí.

Nedokážeme to popsat, ale pouze zakoušet jako něco zcela zvláštního.

Dokonce i když jste ještě mladými nebo začínajícími žáky, je i tak vaším úkolem nejen si tohoto zvláštního pole vážit, ale porozumět mu a udržovat jej.

Někdy se objeví pochybnosti.

Ach, to utrpení, ten smutek plynoucí z těchto pochybností! Pochybujete o své duši. Nikdy jste ji neviděli a nedokážete proto říct, jestli existuje. To nás přivádí ke druhému bodu: Musíte poznat svoji duši, abyste mohli překonat pochybnosti.

Lidé často hovoří o touze něco zažít, podobně jako nevidomý člověk říká „chci zažít světlo“ nebo neslyšící „chci slyšet zvuk“. Aby nevidomí nebo neslyšící byli opět schopni vnímat svými smysly, musí nejprve najít lékaře a nechat se léčit. Poznávání duše je proces, který označujeme jako žákovství. Vede od poznávání k vědění a potom k jednání, tedy 38

Pentagram 5/2010

k obnově života. To předpokládá mít schopnost inteligentně používat obě své podstaty – různé aspekty ve své bytosti.

Tím jsme stavěni před něco mimořádného, tj. poznat, že člověk skrze zkušenost v sobě objevuje, odkrývá vnitřní království. Zkušenosti sbíráme po celý život. Jste ještě mladí, a tak jste dosud nezískali mnoho zkušeností. Přesto již toto království znáte, slyšeli jste již o něm. Proto zkušenosti nepotřebujete k tomu, abyste ho nalezli, nýbrž k tomu, abyste poznali, jak s tím nakládat. To je něco úplně jiného.

To je důvod, proč byste neměli dovolit, aby se objevily pochybnosti jako například: „Nejsem toho schopen, nedokážu to, tohle není nic pro mě, je to všechno tak vážné…“ Musíte věřit sami sobě a doufat, že život sám vám otevře velkou příležitost.

Je třeba učit se zacházet s klíčem, se schopností jednat osvobozujícím způsobem, tedy s klíčem k takovému životu, kdy osobnost a duše opravdově spolupracují.

O duši chceme ještě chvíli hovořit. Pravý člověk je uvězněn v přírodní postavě. Nebyl stvořen z života a Světla, nýbrž sám je životem a Světlem. Proto je řečeno: „Království Boží, božská bytost, je ve vás!“ Karl von Eckartshausen o tom hovoří takto:

Nová duše je výjimečná. Je schopna vyzvednout naše lidské bytí vysoko nad přírodní stav. „V našem nitru je ukryta jiskra Světla, je to obraz Boha, království nebeské uzavřené v nás. Toto nitro je nejvnitřnější svatyní člověka. Nitro je uzavřené, protože před svatyní visí opona a mraky. Kdo ale má vůli otevřít průchod, v něm se bude šířit Světlo. Toto šíření Světla je osvícením člověka.“ Opona a mraky před svatyní představují stav duše a nevědomost je nádoba, ve které je uvězněn duševní pták. Naše vnímání je určováno touto přírodou, a proto jsme na ni zaměřeni. To ale odporuje skutečnému důvodu existence duše.

V súfijském učení je to vysvětleno následovně: „Duše má dva aspekty a dvojí zkušenost. První je zkušenost duše a těla, druhá je zkušenost ducha. První se nazývá vnější zkušenost, druhá vnitřní zkušenost.

Duše je stejně průsvitná jako sklo. Je-li jedna jeho strana zakryta, stává se sklo zrcadlem. Podobně duše, je-li zakryta její strana přivrácená k vnitřku, se stává zrcadlem, v němž se odrážejí vnější zkušenosti.

To je důvod, proč člověk, který je nadán vnějším poznáním, nemusí být nutně nadán vnitřním poznáním.

K dosažení vnitřního poznání musí být druhá strana zakryta tak, aby

zrcadlící strana nesměřovala do vnějšího světa, ale k duchu. Jakmile toho je člověk schopen, dostává se mu zjevení a inspirace.“ Zde nalézáme shodu mezi budováním silového pole neboli živého těla školy a vývojem duše. Silovým polem jsme obklopeni a smíme jej používat jako dechové pole pro naše duše, ve kterém mohou žít. Tak získáme čas, který potřebujeme, abychom v sobě mohli uskutečnit základní obrat – přikrytí jedné poloviny zrcadla. Avšak aby tato možnost přetrvala i do budoucna, musí být náš zájem na to trvale zaměřen.

Nová duše je výjimečná. Je schopna vyzvednout naše lidské bytí vysoko nad přírodní stav. Postupuje-li vše dobře, navrátí člověku jeho důstojnost, která jej odlišuje od všeho ostatního na Zemi. Duše má velmi vysokou, zjemnělou vibraci. Udržuje s námi vztah prostřednictvím našeho srdce, které zároveň ovlivňuje, mění ho. A pak se změní i hlava.

Podle toho, do jaké míry je srdce otevřeno, dokáže duše přitahovat nejen lidi, ale také to, co nazýváme božským.

Z nás neustále vycházejí ven pocity a myšlenky. Vše, co děláme a říkáme, jsou také vibrace, a tedy Zrcadlit Ducha

39

určitý druh řeči ticha. Tato řeč jde od člověka k člověku, od srdce k srdci.

Vibrace duše jsou velmi silné a dosahují nejdále. Proudí jako elektrický proud od duše k duši.

Nepodceňujme své duše a nepřeceňujme sami sebe!

Hermes v 16. knize Corpus Hermeticum o duši řekl: „Duše je tedy bytostí, která je sama o sobě dokonalá a na začátku si zvolila život, jenž odpovídá osudu, a vzala na sebe formu, jež je složena z kypící životní síly a touhy. Životní síla slouží jako matérie pro duši. Pokud tato životní síla vytváří stav bytí, který souhlasí s představou duše, stává se duše statečnou a nepodléhá zbabělosti.

Také touha se nabízí jako matérie.

Pokud je vytvořen takový stav bytí, který je ve shodě s uvážením duše, stává se duše skromnou a vzdává se požitkářství, protože racionální část duše doplňuje to, co postrádá touha.“2 Skrze duši je možné také v sobě – jako zrcadlením – nechat povstat

40

Pentagram 5/2010

vyšší a ušlechtilejší vlastnosti, jako jsou trpělivost, láska, přátelství, odvaha, upřímnost a krása. Všechny tyto vlastnosti nesou signaturu nesmrtelné duše. Také text o Kristově světle v srdci člověka v knize Reveille! vyjadřuje totéž: „Kdo je Kristus?

Kristus je láska, moudrost, síla, zdroj čistého přitahování, který přináší vnitřní světlo, protože kde je Kristovo světlo, tam je důstojnost člověka, která je požehnáním pro čisté a vnímavé srdce.“3 Proto svoji duši neopouštějte a neotáčejte se k ní zády, raději ji doprovázejte a ptejte se jí na to, co v sobě nese ukrytého. Hermes říká: „Poznejte Světlo a staňte se jeho přítelem.“  Poznámky 1) H. P. Blavatská: Hlas ticha. Fragment II, verš 15.

2) Corpus Hermeticum. Kniha 16, verše 21–22.

3) J. van Rijckenborgh, C. de Petri: Reveille! Volání k probuzení k základnímu životnímu obnovení jako východisku v dobách bez vyhlídek. Kapitola 4.

Alchymie dnes O hrdinství, odvaze, touze po pravdě a vnitřní proměně

H

rdinství je těsně spjato s podstatou lidství. K nejstarším známým příběhům patří příběhy o hrdinských činech. Nejen smělý, obětavý rytíř a nevinná panna jsou hrdinové. Hrdiny jsou také lidé, kteří projevují své hluboké přátelství k bližním svými obětavými činy.

A jak je to s těmi, kdo disponují neobyčejnými schopnostmi? Každoročně jsou udělovány vysoké ceny vědcům za zvláštní zásluhy o rozvoj lidského vědění.

Také bojovník za pravdu se může stát hrdinou. Avšak zde musíme zdůraznit „může“, protože jen když je statečný a trvá na svém ideálu a své poslání dokončí, získá statut hrdiny.

V příbězích bývá hrdinou vždy takový člověk, který odsouvá své zájmy stranou a činy koná pro potřeby jiných: pro zvířata, přírodu, lidi, někdy pro celé společenství.

Jeho činy vyvstávají do jisté míry z lidské lásky, nebo jsou inspirovány náboženskými motivy, jako je láska k Bohu a člověku. Vlastnostmi takového hrdiny jsou: čistota, přátelství, vědění, pravdivost, odvaha.

PRVNÍCH PĚT STUPŇŮ ALCHYMIE

Čistota, přátelství, vědění, pravdivost, odvaha. Kdo z nás vědomě nebo podvědomě netouží mít tyto vlastnosti? Tyto atributy nejsou určeny svévolně a nejsou náhodně zvoleny v tomto pořadí. V každém z nich je totiž možné rozpoznat alchymistický pokyn. V alchymii je Opus Magnum, Velké Dílo, často rozděleno do sedmi procesů, sedmi stupňů. Pět uvedených vlastností odpovídá více méně prvním pěti stupňům, totiž Calcinatio, Solutio, Coagulatio, Sublimatio a Mortificatio.

Pokud budeme považovat alchymii za alegorii znovuzrození duše, zobrazují tato označení prvních pět kroků na cestě ke znovuzrození.

Světlo proniká temnotou a vyplňuje ji. Síly šesté kosmické oblasti se spojují se silami sedmé oblasti a nakonec se spojí vertikála s horizontálou. Tak vzniká kříž, na kterém rozkvete symbolická růže srdce. Člověk, kterého se dotkl Boží duch v srdci, pocítí nejdříve vjem ušlechtilosti, čistoty. Je konfrontován se zářením čistého, nedotčeného pole a musí na to reagovat svým hledáním. V tomto stadiu, Calcinatio, Alchymie dnes

41

42

Pentagram 5/2010

Neexistuje žádné dobré smýšlení. Ani dobré, ani špatné smýšlení neumožňuje čistou objektivitu. se ho dotkl první paprsek sedminásobného Světla. V alchymistické terminologii se říká: „Odděl láskyplně čisté od nečistého a pochopíš jak svou současnou situaci, tak i cestu, kterou musíš jít, od začátku až do konce.“ Kdo seriózně započne s tímto úkolem a vědomě vpustí demaskující Světlo do svého života, zpozoruje, že od toho okamžiku vnímá a prožívá život jinak. Pro někoho následuje fáze soužení, rozloučení a osamělosti, pro jiného fáze konfrontací – mnohdy prudkých – a intenzivních kontaktů. Ale ve všech případech se budou měnit přátelství a budou vystaveny zkoušce.

Potom se ukáže, že jsme nepozorovaně vstoupili na novou cestu. Brzy stojíme před druhým alchymickým úkolem, Solutio (rozpouštění). Ve smyslu uvedených pěti vlastností to znamená: „Dávej pozor na své emoce. Přijímej všechny lidi v čistém přátelství. Nenech se ovládat pocitem antipatie a sympatie.“ Druhý paprsek sedminásobného světla uschopňuje člověka, aby se za pomocí univerzální lásky osvobodil od příliš silných pohnutí. To přináší klid do našich nálad, nebo jak se můžeme poučit

z alchymie, poznání, že: „Neexistuje žádné správné smýšlení. Ani dobré, ani špatné smýšlení neumožňuje čistou objektivitu.“ Principem přátelství ke všem nemůže nikdy být emocionalita, ale klid a rovnovážný stav žijící nové duše. Tento rovnovážný stav a čistá objektivita jsou také důležité základy pro další krok na stezce. Franz Kafka, známý pražský spisovatel, to vyjádřil takto: „Není nutné, abys vycházel z domu. Zůstaň u stolu a naslouchej.

Nenaslouchej jen jednou, jen čekej.

Nečekej jen jednou, zůstaň úplně tichý a sám. Svět se ti nabídne k odhalení, nemůže nic jiného, jako u vytržení se bude před tebou vinout.“ Přicházíme nyní k další alchymistické fázi. Kdo si je vědom svého stavu bytí a dokáže se do určité míry osvobodit od turbulencí, uvnitř kterých musí jednat, obdrží poznání.

Bude vědět, kdo je, co určuje jeho život, co jím pohybuje a co ho drží uvězněného. Je to zvláštní druh poznání, a sice vědění, čím jsou věci uváděny do pohybu. Už mu nebudou stačit známá prohlášení přírodního náboženství a vědy. Pokusí se všemi svými silami proniknout ke skutečnému poznání. Hledající lidé, ve kterých roste touha po takovém poznání, po Gnosi, se již nechtějí zdržovat s povrchním učením a texty.

Nechtějí si už jen bystřit svůj rozum, Alchymie dnes

43

protože pochopili, že jim na stezce už dále nemůže pomáhat.

Vědění Gnose působí jako síla, jako vibrace. Kdo se nasměruje na toto vědění – s pomocí toho Věčného v sobě –, obdrží ho jako vnuknutí v srdci a krvi. Ve fázi Coagulatio, splývání dvou vlivů, chápe alchymistický učeň již mnohem více výrok: „Nejvyšší vědění je, že nic nevíme.“ Vedle skutečnosti, že žák nyní život prožívá jinak, začíná jeho život pozvolna také jinak probíhat.

Třetí stupeň alchymie je pro mnohé kamenem úrazu. V této fázi nastává nebezpečí, že budeme pevně lpět na svých obsáhlých znalostech, které jsme až dosud nasbírali. Stejně jako bohatý mládenec z podobenství v Bibli jsme příliš obtěžkáni, než abychom mohli jít stezkou. Bohatí, tedy s hlavou naplněnou vnějšími vědomostmi, klesáme do sebeuspokojení. Kdo se totiž nedovede vzdát „vlastní moudrosti“, nemůže se podílet na vesmírné moudrosti. Pokud opustit vlastní vědění je příliš velká oběť, nemůže setba obou prvních stupňů zakořenit ve velkém mystériu ne-vědění.

Naše Velké Dílo začalo vírou v možnou pravdu, že je možné proměnit olovo ve zlato nebo pozemský život v duchovní, což je výchozím bodem návratu do původního pole.

Použitím koncentrace je pro každé 44

Pentagram 5/2010

Všezkoumající duch je nutný, aby nás udržel pozorné a bdělé.

Chrání nás před přeludy a iluzemi a je pro nalezení pravdy rozhodující pomocí. stvoření možné proniknout k univerzální lásce. Nyní je potřebný pevný a spolehlivý základ pro další chůzi po stezce. Tato vytrvalost, tato víra, je jako ohnivý žár v srdci, který se v následující fázi musí stát neuhasitelným.

Vzhledem k tomu je čtvrtým alchymistickým stupněm stav Sublimatio. Je to fáze příchodu Ducha.

Velkou překážkou v tomto procesu je pochybnost.

Kdo tuto pochybnost nepřekoná, nemůže objevit pravdu.

Pochybnost je negativní pól zaujetí a touhy po zkoumání. Je to právě nástroj protisil, které se uvnitř nás nakupily; proti tomu je potřebný všezkoumající duch, aby nás udržel pozorné a bdělé. Všezkoumající duch nás chrání před přeludy a iluzemi.

Pro nalezení pravdy je rozhodující pomocí.

Pochybnost je poslední stéblo, kterého se chytá síla rozumu, aby získal převahu. Rozum se bude chtít někde, na něčem starém pevně přichytit a nebude se chtít úplně spolehnout na víru. Ale skutečná víra ukazuje uvnitř netušené perspektivy

Alchymie dnes

45

nového života a pobízí rozum prozkoumat cesty až tam. Proto můžeme čtvrtý alchymistický pokyn vyjádřit slovy: „Viz pravdu a přijmi ji. Nech pravdu, aby si přisvojila tvou bytost.

Nech ve své bytosti shořet všechny pochybnosti.“ Kdo o pravdě přemýšlí, pochopí, že může být přijata jen bez výhrad.

Se silami šesté kosmické oblasti do nás pravda vstupuje tak, že se zcela staneme pravdivými. Bude skutečně doslova křížit naše horizontální zaměření. A nyní jde o to, aby tento oheň neuhasl. Musí se stát neuhasitelným. Tento proces se musí uskutečnit sebepředáním, v absolutním přijetí „Beze mne nemůžete nic činit“. To nepřijímá pravdu „já“, to není boj osobnosti, ale víra, která pevně a bez pochybností vychází z pravdy. To je Sublimatio.

Poslední obětí osobnosti je smrt. Proto spočívá pátý stupeň Opus Magnum, Mortificatio, v tom, rozprostřít duševní tělo přes látkové tělo. To je zásadní překonání našeho „já“ staré přírody. V této fázi je potřebná odvaha a sedmeré Světlo nás uschopní získat odvahu upevňováním toho jediného životního principu. Kdo tento princip důsledně následuje, odstraňuje všechny překážky z cesty. Potom vzniká jakoby sám od sebe v životě

46

Pentagram 5/2010

prostor a čas pro všechno, co je nutné udělat a moci světu, lidstvu a bližním sloužit.

Ale není to tak, že když vznikne prostor, že to nás již zasvěcuje principu. Jen ten, kdo uprostřed nepořádku a zoufalství každodenního života stále následuje princip, zjistí, že se osvobozují původní schopnosti mikrokosmického člověka. Tím se také uvolňuje cesta, protože cesta je v nás samotných. A tak se osvobodí síly, na které mohou ostatní reagovat.

Odvaha patří k velkým, původním silám duchovní duše. Je to uskutečňující schopnost hrdinů, která bere na sebe všechny konsekvence kříže. Není to forsírovaná síla „já“ člověka, ale klidná síla „pokorného“, který ví, že je blízko hodina osvobození, a dívá se beze strachu smrti do očí. Mortificatio, hodina smrti, je ve skutečnosti osvobození od časoprostoru, osvobození od smrti, výstup do nesmrtelnosti.

Pátý úkol Opus Magnum je tudíž také rozhodujícím úkolem. Můžeme ho ve smyslu uvedených pěti vlastností popsat takto: „Přijmi napětí mezi pozemskou a původní přírodou v sobě s pokojností. Přijmi bolesti tohoto kříže. Nech sílu lásky šesté kosmické oblasti, sílu lásky Gnose, aby v tobě vykonala své dílo. Zachovej odvahu. Buď vytrvalý.“ 

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK

alebo = nebo batožina = zavazadla čoraz = stále dlhší = delší dokiaľ = dokud Gnóza = Gnose (pramen všech věcí; poznání) inokedy = jindy jadrový = jaderný jestvovať = existovat kázeň = kázání klamlivá = klamná lebo = neboť lež = leč, ale lipnúť = lpět merať = měřit napokon = nakonec, ostatně, konec konců nech = ať neprestajně = bez přestání nezvyčajně = neobyčejně niekedy = někdy okrem = kromě pečeň = játra počas = během počuť = slyšet pokiaľ = pokud preňho = pro něho

prinavrátiť = navrátit pýtať = požadovat pýtať sa = ptát se raz = jednou rebrík = žebřík riadiť = řídit robiť = dělat rozdúchavaný = rozdmýchávaný skôr = dříve sloboda = svoboda spájať = spojovat späté = spjaté správanie = chování špik = morek tamže = také tam ťarchavosť = těhotenství triezvosť = střízlivost veľa = mnoho vplyv = vliv všetok = všechen vtedy = tehdy vynárať sa = vynořovat se zatiaľ = zatím zažmúrenie = zamhouření zrelý = zralý zrkadlová sféra = zrcadlová sféra (onen svět) žiariť = zářit

Slovensko-český slovníček

47

Mystérium života a smrti Jan van Rijckenborgh ISBN: 978-80-904590-0-7 Rok vydání: 2010 (2. doplněné vydání) Formát: 72 stran, 22 x 14 cm, česky, brožovaná vazba Cena: dle podmínek distributora (doporučená cena 120,– Kč)

Distribuce: 1) Kosmas s. r. o. www.kosmas.cz 2) Zásilkové knihkupectví Hledající www.hledajici.cz 3) Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum www.rosicrucianum.cz 4) Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža, Lectorium Rosicrucianum e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk

Kdybychom si udělali čas a u dnešních lidí zkoumali, jak je tomu s jejich porozuměním takzvanému mystériu života a smrti, bezpochyby bychom zjistili, že u nich existují protikladné pojmy, nejasné představy, či vůbec žádné znalosti. Příčinu těchto nedostatků musíme hledat v tom, že lidstvo bylo odnepaměti zaplavováno proudem navzájem velice odlišných učení, jejichž stopy poznamenaly celou naši bytost. Cesta k nahlédnutí, k tomuto prvnímu stupni na stezce pětidílné Univerzální gnose, není pouze cestou studia, intelektuálního zvládnutí. K nahlédnutí, jehož je nám třeba, se musíme dopracovat po období plném námahy, po odstranění nespočetných překážek, jež zaplňují naši vlastní bytost jako hustý prales. Znamená to za prvé znovu pochopit původní čisté základní záření a za druhé vzejít v takovém stavu vědomí, který se dalece pozvedá nad každý stav vědomí já. Tento stav nazýváme duševním vědomím. Ten, kdo udělá první kroky k uvědomění svého pravého já, splní svůj pravý životní úkol. Zasvěcuje se velkému božskému plánu, který je v něm uložen a čeká na své uskutečnění. V této práci se člověku postupně odkrývá tajemství života a smrti a zažívá to, o čem podávala zprávu Svatá písma všech dob. Pak překoná smrt.

48

Pentagram 5/2010

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Díla vydaná v českém jazyce: Bratrstvo Šambaly * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Gnose v aktuálním zjevení * Mystérium života a smrti * Prázdný prostor neexistuje * Přicházející nový člověk * Univerzální Gnose Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.

Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

Kvůli znečištění životního prostředí máme vážné obavy o lidské životní pole.

Znečištění stále více proniká naší životní atmosférou.

A protože životní pole je současně naším dechovým polem, neexistuje žádná možnost, jak se vyhnout těmto vlivům.

Pronikají námi. „Kdo nezačne se změnou životního postoje na bázi probouzející se duše, nezačne ji uplatňovat a prosazovat, nemůže dosáhnout ani jediného gnostického cíle.

Každá magie vzniká za pomoci dechu. Kdo se přitom nedokáže ochránit před škodlivými astrálními vlivy, bude bezpodmínečně obětován.

V míře, v jaké pozitivním novým životem forma odumírá, mění se a je ovládána duší, začíná pátý paprsek Sedmerého Ducha se svou úlohou.

Nové nádherné Světlo se dotkne a naplní člověka.

Toto Světlo působí čistě mentálně. Poprvé ve svém životě může žák čistě myslet, protože jeho mentální orgány jsou nyní pro to otevřeny.“ Catharose de Petri