Pentagram 2011-3

P e nt a gr a m

Lectorium Rosicrucianum

2011

ČÍSLO

3

Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.

Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je-li uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

P e n t a gr a m

Pentagramu Pentagramu

Číslo 3/2011

Jasnovidnost, schopnost starého člověka J. van Rijckenborgh a Catharose de Petri Ruža Sv. Jána J. van Rijckenborgh a Catharose de Petri Borobudur Vize věštkyně Edda Chrám jako pracovní místo Dojmy z chrámu Lectoria Rosicrucianum Polární záře Hodnota slova „my“ Rozhledy Původní pránické světlo Referát o knize: Univerzální Gnose

Sochař Lucca della Robbia znázornil zvlášť pěkným způsobem, jak se krása, pravda a radost otevírají a vyjevují, když duše (zde představovaná dětmi) zaslechne volání (zvuk pozounů) původního života. Sousoší Cantoria (z r. 1432) lze nyní vidět v Museo di S. Maria del Fiore ve Florencii.

J. van Rijckenborgh a Catharose de Petri

bojí schopnost může realizovat každý, kdo to chce. Popíšeme podrobně omezení, pomíjivost a velké nebezpečí, které jsou spojeny s vyššími schopnostmi starého člověka. Stejně obšírně pojednáme o schopnostech nového člověka, a to tak dalece, jak jen budeme schopni.

Látková sféra, v níž nyní žijeme, má různé vlastnosti a podléhá rozličným zákonům. Substance zrcadlové sféry naší planety, onen svět za oponou, má také různé vlastnosti. Gnostik rozlišuje celkem sedm skupin vlastností, sedm manifestací substance a také sedm dimenzí. Souhlasně se sedminásobným uspořádáním našeho

planetárního příbytku vlastní také člověk sedm smyslových orgánů, jejichž prostřednictvím je schopen reagovat na sedminásobnou matérii.

Pomocí svých smyslových orgánů tedy člověk dokáže vyjadřovat sebe v tomto světě a působit v látkové sféře. Ve skutečnosti je tento sedminásobný smyslový stav jen teoretickou možností, protože v běžném životě osobnost zná a používá jen pět smyslů; další dva jsou přítomny jen hypoteticky.

To platí pro člověka na této straně závoje. Ale jakmile pobývá v zrcadlové sféře, tak je schopen využívat další dva smysly. Protože mu tam však

Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, zakladatelé duchovní školy Zlatého Kříže s Růží, popsali cestu, která vede k osvobození duše. Učinili to kromě jiného na základě prapůvodních textů Univerzálního učení, které objasňovali žákům školy a dalším zájemcům a dávali jim příklad svým životem.

Kniha králů

chybí látkové tělo a éterické neboli životní tělo, nemůže se v materiální sféře plně všemi smysly projevovat.

V důsledku celé této situace je pro nás tento svět, a to jak látková sféra, tak zrcadlová sféra, pokřivenou realitou. Člověk vždy tíhnul ke zdokonalení, ucelení této pokřivené reality snahou vybudovat most mezi těmito dvěma sférami, které jsou si sice navzájem cizí, ale které jsou přesto dvěma polovinami jednoho světa. Toto tíhnutí k přemostění se označuje jako „okultní“ a pokus postavit tento most smyslovými orgány a strukturálně, aby pak z toho bylo možné získat výhody, se nazývá „okultismus“.

Existující okultní hnutí se liší tím, co se lidé snaží z nich získat. Tyto rozdíly odpovídají rozdílným lidským typům. Tak existuje okultní hnutí, které je nábožensky orientované a věří, že je schopné navázat vědomé spojení se zemí světla na onom světě. Jiné hnutí se zaměřuje vědecky a usiluje o získání vědomostí. Další hnutí je zaměřené zcela materiálně a používá okultní schopnosti výhradně pro získání finančních požitků. Nakonec by měla být zmíněna ještě čtvrtá skupina okultistů, která se soustředí na sebezdokonalení a sebekultivaci.

Moderní Kříž s Růží nemá v žádném případě zájem účastnit se takových hnutí. Již po mnoho let zdůrazňujeme, že naším cílem není jakýmkoliv způsobem se zaměřovat na zrcadlovou sféru ani na žádnou její oblast, protože takový cíl nenabízí žádný osvobozující aspekt. Naší snahou naopak je každý takto zaměřený zájem neutralizovat.

Pravá lidská bytost vlastní také sedm schopností odpovídajících sedmi substancím světa; je osvobozená od omezení a poškozeného stavu naší nynější životní oblasti.

Těchto sedm schopností může být popsáno následovně: Za prvé: nejvyšší schopnost může být označena jako síla lásky. Tím míníme výhradně tu sílu lásky, skrze niž se vše stává Světlem. Ve všech svatých spisech stojí psáno, že to nejvyšší je Světlo. Bůh je Láska a Bůh je Světlo.

Hledajícímu člověku je prorokováno, že jednou vstoupí do tohoto Světla, které je Bohem samým.

Druhá schopnost člověka je moudrost, která může být přijata a zpracována rozumem.

Třetí lidská schopnost je vůle. Zde je výhradně míněna vůle, která je v lidském chrámu nejvyšším knězem a vedena láskou a moudrostí vykonává Boží vůli.

Čtvrtá schopnost pravého člověka je síla myšlení. Veden láskou, moudrostí a rozumem a poháněn vůlí může člověk s touto silou mentálně zformovat své dílo až do těch nejmenších podrobností.

Pátou schopnost staří nazývali „kundalini šakti“. Je to vyšší obecný princip života. Projevuje se jako rotující a obíhající energie a svědčí o skryté síle v lidské konstituci. Je to projev elementárních sil přírody. Jejich vyšším aspektem je schopnost postupovat krouživými cestami a přivádět odtamtud síly a myšlenky, které vyvěrají z vyšší trojice. Je to jedna ze základních pránických energií (éterů). Zásah do jejího normálního působení může vést k pomatenosti nebo k jinému vážnému onemocnění. V naší filozofii mluvíme o dynamické energii, která se koncentruje, aby poskytovala vitální sílu mentálním koncepcím. Šestou schopností je tvořivý projev, božská síla řeči nebo mantry. Vyslovením tvořivého slova, které má magický účinek, je mentální koncepce za podpory vitální energie realizována ve hmotě.

Sedmou schopnost tvoří souhrn všech šesti předcházejících. V této společné síle může vše, co bylo uskutečněno, být použito správným způsobem ve službě pro to univerzální a božské. Síly extrahované z prvních šesti schopností tvoří zářící univerzální

Světlo, které je koncentrované v sedmé schopnosti. Ohniskem každé z těchto sedmi sil je jádro vědomí, z něhož vyzařuje odpovídající síla neboli schopnost.

Budeme-li tohoto ideálního sedminásobného člověka, který je celým svým mikrokosmem aktivní, považovat za základ, lze pochopit, že běžný člověk za normálních okolností neodpovídá takovéto úloze. Univerzální schopnosti vysoce převyšují jeho možnosti. Dokonce i v těch nejlepších případech je tento ideál nahrazen jen ubohou karikaturou. To chceme vysvětlit na několika příkladech.

Již jsme řekli, že druhou schopností je moudrost, která může být přijímána, transformována a asimilována rozumem. Situace je však nyní taková, že dokonce i tehdy, když spojení s touto moudrostí neexistuje a rozumový orgán je silně denaturovaný, člověk může dosáhnout jasnozřivosti. Ale všichni chápeme, že takováto schopnost pak nemá nic společného s božskými záměry, nýbrž že náleží k biologické struktuře lidské bytosti.

Jasnovidnost lze popsat jako vnitřní vnímání, jako vidění přicházející z dálky, vidění toho, co se děje v neurčité vzdálenosti od pozorovatele.

Jasnovidnost je tedy něco jako éterické zření, což znamená zjemnění a rozšíření fyzické schopnosti vidět.

Existují myšlenky a tóny, které dokážou překlenout velké vzdálenosti.

To se například děje tehdy, když na vás někdo myslí: „Navštívím ho / ji ještě tento týden.“ Tato myšlenka zasáhne váš aurický obal, jemně naladěná hypofýza pocítí vjem, začne vibrovat a tyto vibrace způsobí, že také pinealis začne vibrovat. Jako důsledek vnitřně uvidíte obraz toho, kdo na vás myslí, obdržíte vjem a víte, že v některém z dalších dnů vás navštíví. Překvapení je zde vyloučeno. To, že téměř každý člověk něco takového již zažil, ukazuje, že bez výjimky všichni jsme schopni – alespoň trochu – jasnovidění nebo jasnoslyšení.

Může se vyvinout negativní nebo pozitivní jasnovidnost. Negativně jasnovidní se staneme, když dovolíme vnějším vlivům proniknout do našeho aurického pole a tyto vlivy si podržíme, takže nakonec zcela uchvátí naše myšlenky. Tyto koncentrované myšlenky, kterými jsme bombardováni, a naše udržování toho, co je jinými lidmi projektováno do našeho aurického pole, to vše způsobuje, že proud vyvěrající z hypofýzy přivádí pinealis k jasnovidnému vnímání.

Pozitivní jasnovidnost vyvíjíme, když své myšlenky na něco silně koncentrujeme. Pomocí cíleně zaměřené

myšlenkové síly pronikáme do aurické sféry našeho objektu zájmu, který se pak popsaným způsobem pro nás stane otevřenou knihou! Asi není nutné dodávat, že různými tréninkovými metodami lze tuto přirozenou schopnost dále zdokonalovat až k překvapivým, ale téměř nikdy pozitivním výsledkům.

Budeme-li sledovat tento vývoj střízlivě z vyššího hlediska, tak zjistíme, že všechny tyto přirozené tzv. vyšší schopnosti neznamenají nic jiného než kultivaci endokrinního systému. Pro takovou kultivaci nemusí být osobnost dokonce ani dobrá, ani moudrá, ani nemusí měnit svůj život. Kdokoliv, kdo má zájem, může cvičit takovou formu okultismu za předpokladu, že jeho stav krve a jeho biologické struktury nepředstavují příliš mnoho překážek. Činnost endokrinního systému může být tímto způsobem rozvíjena.

Představuje to ovšem nejvyšší nebezpečí, a to nejen pro dotyčnou osobu, ale především pro ostatní. Tímto způsobem je totiž vytvořen dostatek příležitostí nejen pro materiální, ale především morální a duchovní využívání. Tragické na tom je, že skutečně hledajícímu člověku to brání kráčet pravou cestou. Pokud se někdo podrobí negativnímu či pozitivnímu tréninku

endokrinního systému nebo když má takto citlivé tělo od narození a nedokáže se přitom chránit zdravým a vysoce morálním způsobem života, pak

otevře svou aurickou sféru všem druhům negativních sil. Ty ho pak na základě síly a činnosti endokrinních žláz budou ovládat a řídit. 

predchádzajúcom článku sme vašu pozornosť upriamili na vyššie schopnosti starého človeka a pokúsili sme sa vám vysvetliť, že keď prírodný človek získa vyššie schopnosti, potom to súvisí s činnosťou dvoch žliaz s vnútornou sekréciou, ktoré sa nachádzajú v hlave, a to s hypofýzou a epifýzou.

Hypofýza je zmyslový orgán aurickej sféry pre emócie a dojmy a vníma všetko, čo sa do aurickej sféry dostane alebo sa jej dokonca len dotkne.

Tento orgán tiež vníma všetko, čo človek počas svojho života sám vyvolá a čo následne ostáva v jeho okolí.

Prostredníctvom tohto dotyku začne hypofýza vibrovať. Tým vznikne poháňajúca sila, ktorá vzbudí v latentnom stave driemajúci orgán, epifýzu alebo tretie oko, a podnieti ho k zvýšenej aktivite. V dôsledku toho sú počiatočné emocionálne dojmy privedené do vnútorného videnia. Činnosť oboch orgánov môže byť kultivovaná čisto prírodným spôsobom, ak vlastníme kľúč na ich vyburcovanie k zvýšenej aktivite. Preto schopnosť, ktorá takto narastá, je iba

rozšírenou prírodnou silou, ktorá pochádza výlučne z tohto sveta. A preto žiak, ktorý kráča po chodníku transfigurácie, rozhodne odmieta takéto rozšírenie svojej schopnosti vnímať, lebo rozpozná, že výsledkom takéhoto vývoja je iba kultivovanie osobnosti, čo spôsobí ešte silnejšie pripútanie k zemi. Týmto spôsobom by dosiahol pravý opak toho cieľa, k akému je človek od počiatku určený.

No potom, aké sú vyššie schopnosti nového človeka?

Ak chceme pochopiť niečo z týchto vyšších schopností nového človeka, musíme najprv spoznať základný princíp pre ich rozvinutie. Týmto základom je absolútne, fundamentálne zdrvenie nášho prirodzeného „ja“. Toto zdrvenie „ja“ neznamená, že by človek mal byť menej sebecký, trochu humánnejší alebo viac nasmerovaný na náboženstvo, iné myšlienkové prúdy či normy.

Nie, pod „zdrvením ja“ duchovná škola rozumie úplné odbúranie celého komplikovaného systému človeka tejto prírody. Len na tomto základe môže začať práca. Prvým cieľom je úplná zmena životných prúdov

pozemskej osobnosti. Zmena životného základu je prvou podmienkou preto, že tieto prúdy držia pohromade celú bytosť. Sily a látky, ktoré pôsobia v pozemskej bytosti, ju pútajú k svojej úrovni, kde ju aj udržiavajú.

Preto od chvíle, keď človek vstúpi na cestu oslobodenia, musí svoju pozornosť zamerať na to, aby sa odpútal od všetkého, čo udržiava, riadi, viaže a posilňuje „ja“.

Je to radikálny, ale nevyhnutný proces, pretože aurická sféra, toto nesmierne dôležité dychové pole človeka, musí byť očistené a oslobodené od akýchkoľvek bežných nižších vplyvov hmoty. Jedine až keď dychové pole spĺňa túto podmienku, môže začať práca v správnom Svetle.

V situácii, v akej sa ako ľudia žijúci na tomto svete nachádzame, je možné, že si položíme otázku: Má táto úplná očista našej aurickej sféry, nastolenie odolnosti voči akýmkoľvek škodlivým vplyvom, vôbec nejakú istú základňu? – Táto základňa jestvuje, pretože vieme, že aurické pole disponuje tromi schopnosťami, ktoré môžu byť riadené jadrom ľudského vedomia.

Prvou je schopnosť priťahovať, druhou je schopnosť odpudzovať a treťou je schopnosť neutralizovať všetko, čo chce vniknúť do aurického poľa. Dôležité však je, aby sme tieto schopnosti nepoužívali negatívnym

spôsobom, ale pozitívnym a racionálnym. Takým spôsobom je možnosť oslobodenia zaistená. V bežných podmienkach používa človek tieto tri schopnosti len podľa vlastného rozhodnutia.

Najprv si preto musí uvedomiť a spoznať, že jadro vedomia je v neustálom kolobehu závislostí a že po každom vzostupe vždy nasleduje úpadok. V dôsledku toho človek ostáva uväznený v obmedzeniach tohto sveta. Ďalej musí začínajúci žiak odhaliť, že z něho musí ubúdať, aby v ňom nový život dostal možnosť prejaviť sa a aby sa ten nebeský Druhý mohol rozvíjať v jeho mikrokozme. Avšak nadobudnutie tohto nahliadnutia v procese seba-zdrvenia môže byť kontrolované a riadené pomocou „ja“ iba do istého momentu. Je nemožné, aby žiak uskutočnil proces obnovy sám svojimi silami, pretože jadro jeho vedomia môže konať len podľa svojho vlastného charakteru. Preto je potrebná úplne nová sila!

Ak sa rozhodneme kráčať cestou, ktorá vedie k správnemu nahliadnutiu, veľmi skoro nás naplní sila, ktorá nepochádza z tohto sveta. Táto sila nám dopomôže k uvedomeniu si vyššieho sveta a v zlomku sekundy nám umožní vnímať a pochopiť, ako veľmi je naša súčasná bytosť zakotvená v určitom stave krvi. Toto nahliadnutie je nutné, aby sme si uvedomili nutnosť obratu.

Žiak robí svoje rozhodnutie na základe určitého spojenia so silou, ktorá nepochádza z tohto sveta, ale spája nás s pôvodnou domovinou. Toto spojenie môžeme nazvať „pamäťou vyššieho vedomia“, ktorá je stimulovaná k určitej aktivite Božou láskou. Pomocou tejto pamäti môžeme vedome používať tri schopnosti svojho dychového poľa. Veľmi vedome potom môžeme od seba odrážať všetky príťažlivé sily, ktoré rozpoznáme ako škodlivé pre dosiahnutie nášho cieľa.

Toto všetko je žiak schopný uskutočniť použitím tretej schopnosti aurickej sféry, schopnosti neutralizácie.

Keď sa zamestnávame týmto procesom a v tomto zmysle vedieme svoj veľký zápas (pretože obe ostatné rozdielne životné sily sa nedajú spojiť dokopy), potom sa rozvíja obdivuhodný proces. Pamäť vyššieho vedomia, ktorá sa nachádza v jednom z mozgových centier medzi mozočkom („malým mozgom“) a veľkým mozgom, je privedená do stavu intenzívnej vibrácie. Táto vibrácia otvorí sedem mozgových dutín univerzálnej práne – dychu Božieho života. Ruža sa ďalej otvára v nebeskom slnečnom Svetle a jej sedem schopností sa živí silou Svätého Ducha. Prostredníctvom tejto

duchovnej sily je možné dosiahnuť prekonanie starého života.

Mnoho žiakov viedlo alebo práve vedie tento boj. Naša filozofia nazýva tento zápas procesom Jána Krstiteľa a k tomu potrebné sedemnásobné schopnosti sa nazývajú Ružou Svätého Jána. Sviatok Svätého Jána slávi žiak, ktorý dokázal pripraviť svoju aurickú sféru pre proces, v ktorom úplne opustí svoje prírodné vedomie, takže nebeské vedomie v ňom môže byť vyzdvihnuté do Božieho kráľovstva. Preto vrcholom tejto slávnosti je prijatie bielej ruže.

Týmto chceme vyjadriť, že ruža v svätyni hlavy sa prostredníctvom intenzívnych vibrácií pamäte vyššieho vedomia otvorí. Teraz porozumieme, prečo pre žiaka, v ktorom sa uskutočnilo toto prijatie, platia nasledovné slová: „On (ten nebeský Druhý vo mne) musí rásť, ale ja (človek tejto prírody) sa musím umenšovať.“ (Ján 3:30) Týmto spôsobom sa začal prípravný proces. V sile Svätého Ducha začína boj proti „ja“ a jeho poháňaniu a úskokom. Žiak sa stáva rytierom Sv. Jána. Čo sa týka vyšších schopností žiaka kráčajúceho po ceste transfigurácie, ešte ani zďaleka sme nespomenuli

všetko. Preto sa hlbšie vnorme do zjavenia ruže Sv. Jána. Táto ruža je sedemnásobná, a preto môžeme tiež hovoriť o sedemnásobnej vyššej schopnosti, o sedemnásobnom ohni, ktorý zodpovedá siedmim mozgovými dutinám. Keď bol tento oheň vznietený, objaví sa sedem harmónií, ktoré zodpovedajú podľa poradia sedemnásobnému vývoju.

Prvá z týchto harmónií je piesňou lásky, ktorá je samotným Bohom. Boh je Svetlo a Láska. Druhá pieseň je piesňou múdrosti. Tretia obsahuje silu vôle vznešeného kňaza, ktorý spieva hymny pred svojím vnútorným oltárom. Štvrtý spev obsahuje silu myslenia. Piata pieseň vyjadruje sily dynamickej energie. Šiesta pieseň je piesňou prejavenia novej formy a siedma pieseň spája svojou príťažlivou silou šesť predošlých do dokonalého „bytia“.

Z toho môžeme vyvodiť, že v Ruži Sv. Jána žiak dostáva takpovediac talizman, kľúč na otvorenie siedmich večných dverí. Skrz sedemnásobnú vyššiu schopnosť získa žiak prístup k pôvodnému božskému spoločenstvu, z ktorého pochádzajú všetky elementy potrebné na výstavbu nebeského človeka.

Bratia Ružokríža, so svojím čisto kresťanským presvedčením, vždy vyhlasovali cestu kríža cez mágiu ukrižovanej ruže, ktorá je sfarbená na

červeno krvnou obetou Pána Ježiša.

Pre žiakov Ružokríža je to preto talizman, symbol odstránenia závoja, čím sa otvára cesta k sedemnásobnému mikrokozmu. To samozrejme ešte neznamená, že odstránenie závoja umožnilo dokonalé sedemnásobné použitie božských síl. Ale týmto spôsobom dosiahneme sedemnásobné spojenie s absolútnym „bytím“ a prostredníctvom tohto spojenia sme schopní pokračovať vo Veľkom diele.

V prvom rade je nutná práca na zdrvení, búraní či rozchode a po druhé práca na úplne novom zrode.

Poznáme úslovie: Kde sa zjaví Svetlo, temnota musí zutekať. Potrebný proces búrania nie je žiadnou dramatickou udalosťou. Znamená to, že prostredníctvom univerzálneho Svetla, ktoré sa dotklo žiaka, musí byť prerušené spojenie s hmotou, pretože Svetlu nezodpovedá, a musí sa začať úplne nový metabolický proces. Proces odbúrania tejto prírody teda zároveň znamená úplné obnovenie, iným slovom: transfiguráciu. Keď to staré umiera, znamená to zároveň zrodenie toho nového. Sedemnásobná schopnosť nového človeka vzrastá v tej miere, v akej napreduje proces transfigurácie. Tak je mikrokozmos vedený Svätým Duchom, ktorý sa stále viac prejavuje, späť do stratenej otčiny.

Na záver chceme ešte urobiť porovnanie so situáciou starého človeka.

Videli sme, že jeho schopnosti sú založené na prírodnej kultivácii hypofýzy a epifýzy, čiže ležia celkom v rámci tohto sveta. V novej schopnosti vytvárajú hypofýza a epifýza dva lupene sedemnásobnej ruže, pretože tieto dve žľazy sú úzko spojené s dvomi zo siedmich mozgových dutín. Už teda nefungujú ako prírodné pocitové či vnímajúce orgány pre všetko, čo sa manifestuje v aurickej sfére, ale sú spojené so samotným svätým sedemnásobným Duchom! Otvorili sa dotyku, ktorý nepochádza z tohto sveta, otvorili sa tomu, čo žiadne ucho nepočulo a žiadne oko nevidelo. Sú spojené s ostatnými piatimi lupeňmi ruže alebo lotosu a spolu s nimi vytvárajú sedem plameňov ohňa Svätého Ducha.

Načrtnutá cesta teda manifestuje sedemnásobnú ružu v jej dokonalosti.

No prírodný tréning oboch hlavových endokrinných žliaz znamená zahrávanie sa s nadzmyslovými silami. Tým sa vyvolá iba určitý druh „nervového záchvevu“ božskej, hlboko v človeku uloženej schopnosti!

V súvislosti s tým si pomyslite na Mojžišovho hada a jeho imitáciu egyptskými kňazmi. Mojžiš sa zjavil pred faraónom s palicou svojho vlastného

svätého ohňa – so symbolom jeho nadľudskej bytosti. Dokázal tak svetu, že jeho cesta bola cestou slobody, zatiaľ čo kňazi faraóna sa pokúšali tejto slobode zabrániť falošným javom svojho nesvätého hadieho ohňa.

Mnoho svätých vecí a síl sa dá takýmto spôsobom napodobniť a človek si tak navykne na túto karikatúrnu napodobeninu, že ju považuje za skutočnú a bytostnú. Nevzťahuje sa to snáď aj na bežný ľudský život? Nazývame to „životom“, ale v skutočnosti je to iba bolesť a trápenie. Preto žiak, ak chce pochopiť tieto veci, musí sa pozdvihnúť nad zvyčajnú obmedzenosť svojho chápania, aby bol schopný prijať bielu ružu Svätého Jána.

Je isté, že raz sa táto biela ruža, táto sedemnásobná vyššia schopnosť otvorí ako jedna zo siedmich večných brán a žiak pochopí niečo zo slov Krista: „Božie kráľovstvo je vo vás!“ (Lukáš 17:21) Na základe bielej ruže Svätého Jána a prostredníctvom obetovania sa Jána sa uskutočňuje Ježiš-človek. Vyššie schopnosti nového Človeka umožnia, aby bol žiak schopný vyhovieť slovám Matúša (5:48): „Teda buďte dokonalí, ako je dokonalý váš nebeský Otec!“ 

harmika

Zachoval se nám bezpočet mýtů z nejrůznějších kulturních period. Obsahují představy dávného lidstva o vzniku světa, činnosti přírodních sil a bohů, jakož i o osudu po smrti.

Edda

Edda

pos Vidění vědmy (Völuspa) obsahuje 57 veršů a je považován za vrchol starogermánského básnického umění. Velké množství předávaných vědomostí je zde koncentrováno do malého počtu veršů. Aristokratickému publiku, které se setkávalo na Althingu, tedy na svobodném shromáždění lidu, byly tyto a další ódy široce známé. Obsahovaly slovní hříčky seřazené do celých obrazových řad a ve své

době byly vrcholem západogermánského literárního umění.

Věštkyně zvaná Wölva, také Wala nebo Wolve, měla dar vidění do minulosti i budoucnosti. V eposu předestře důkladný obraz stvoření, starogermánsko-nordickou Genesi, a vizi kompletního světového cyklu od začátku světa v dávnověku, od působení bohů až po jejich zánik na konci světa.

Slyšte mě, všechny svaté rody, první i poslední, potomci Heimdalla: Chceš na mně, vládce, věrně bych řekla prastaré zvěsti, jež v paměti mám.

Vzpomínám obrů z počátku věků, z nichž jsem se tehdy narodila.

Znám devět světů, devět říší, hloubku znám kořenů slavného stromu.

Obdařena nadpřirozenými silami mohla věštkyně Wölva v určitém druhu duševního vytržení provést své posluchače říší přítomnosti a viditelného života.

Vybral pro mne vládce šperky,

dal prorocký pohled mi v příští věky.

Z světů žádný mně ztajen není.

Lidé, k nimž mluvila, patřili k Althingu. Na určeném místě, Thingstätte, se v určenou dobu pod širou oblohou scházeli stařešinové rodů a svobodní a zbraně nosící mužové, aby rozhodovali o důležitých záležitostech společenství. Jsou to potomci severogermánských kmenů, které mezi lety 2500–1000 před Kristem táhly na sever. Tyto kmeny tvořili Indogermáni a vzdálení potomci obyvatel Atlantidy, potopené zneužíváním duchovních sil. Tato menšina stála nyní před nevyhnutelným úkolem dospět k vědomému „já“.

Vědma si vybavovala minulost vnitřní cestou. Její vědomí bylo schopno duchovní vizí sledovat minulost bohů a lidstva, oživit ji a připomenout těm, v nichž už vzpomínka nebyla tak živá. Pradávná minulost působí v člověku i v jeho současnosti, protože člověk je průběžným výsledkem a součástí tohoto vývoje.

Jeho duchovní původ je v něm ukrytý jako pravzpomínka. Duchovní prasíly působí i dnes. Edda nám umožňuje zažít to v probouzejícím se vědomí.

Můžeme takříkajíc v sobě probudit vědmu. Když zvěstovala tajemství vývoje světů, naslouchající lidé prožívali tyto obrazy ve svém nitru. Tímto způsobem se mohli opět spojit se skrytými událostmi.

Vím, jasan kde stojí, Yggdrasil jménem, vysoký strom, zrosený vlhce, stále zelený, nad Urdinou studní.

Odtud vláha v údolí padá.

Co vědma vyslovila, je Slovo božství.

Vývoj nekonečně dlouhých tvůrčích period může tímto způsobem zrychleně kráčet před vědomím. Tak mohli tehdejší lidé do sebe přijmout božský

impuls a poznat božské působení v přírodě, v nás a kolem nás. Lidé se necítili vzdáleni a odděleni od bohů, nýbrž pociťovali osud bohů jako bezprostředně spojený s vlastním osudem, jakoby se činy bohů odehrávaly v jejich vlastní bytosti.

Tehdy šlo o to, aby bylo přenášené poselství vnímáno vnitřně. V dnešní době se otevírají možnosti proniknout k této vizi novým způsobem. Vědma vtáhla posluchače do svého vlivu a oni prožívali v prvních čtrnácti verších Eddy zpětný pohled na periodu stvoření světa, prehistorii bohů a vznik lidstva.

Ve verších 15–50 popisuje vědma jasnovidně, jak vznikla první válka.

Bratr bude bojovat s bratrem, sourozenci zničí

svazky rodu, zle je na zemi, zrazují ženy, meče planou, praskají štíty, burácí bouře, vlčí je věk, nikdo nikoho nechce šetřit, až celý svět propadne zkáze.

Tento boj je plný nebezpečí pro bohy a lidstvo a je příčinou chaotických událostí, značících konec časů, ve kterých je všechno zasvěceno zkáze v „ragnarök“. Svět a s ním vše stvořené je zničeno obrovským požárem a záplavami oceánu.

Verše 51–57 obsahují vizi nově vznikajícího světa. Bohové a lidé dostávají nový život a budou v míru a harmonii a ve své obnovené prapůvodní slávě obývat panenskou zemi: Znovu však vidím zvedat se z moře zelenou zemi jak v začátku věků.

Nad proudy vod orel poletuje, který ze skal rád po rybách slídí.

Tento poslední obraz je znamením míru a harmonie. Orel může v mírových dobách lovit jen ryby, protože

už neexistuje žádné bitevní pole s padlými hrdiny… Tak má každý obraz Eddy svůj vlastní význam. Bylo nám v její prapůvodní síle předáno mnoho představ – jako věrný obraz a vyjádření jediné věčné pravdy. Vyvíjející se osobnost s „já“ se stávala pomocí božských (tvůrčích) sil stále silnější a aktivnější. Bozi a přírodní živly – energie vyššího a nižšího druhu – byly ve vědomí starých Germánů formami a osobami. Tak poznávali, jak se sami střídajícím se působením ducha a přírody stále vyvíjeli a zušlechťovali.

Boj bohů proti přírodním silám se podobal dílu sochaře, který ve své soše

zobrazuje sám sebe. Dnes jde o to, toto střídavé působení pozvednout na vyšší úroveň. Jde o dokonalé zobrazení, o duševní tělo, ve kterém se může Duch rozsáhleji zrcadlit, čímž bude umožněna těsnější, vědomá spolupráce těla, duše a Ducha. Proto musíme hledat uvnitř sebe Ducha, sochaře, který dokáže nové duši a novému tělu propůjčit formu.  Edda

Germánská kniha mrtvých

tomto Světle vidíme také stavební plán vnitřního chrámu, který může být vystavěn v člověku, zcela v souladu se slovy: „Cožpak nevíte, že vaše tělo je chrámem, ve kterém může přebývat Duch svatý?“ (1. Kor. 6:19) Tuto stavbu můžeme uskutečnit novým životním postojem, který je v souladu s tímto Světlem.

Mocný světelný poklad však musíme být schopni obdržet. Žák: Mistře, jak mohu spatřit Světlo?

Mistr: Není nic jednoduššího, milý žáku. Chceš-li vidět nebe, stačí zvednout hlavu a odvrátit oči od země pod sebou. A proto chceš-li vidět Světlo, stačí odvrátit oči od temnoty. Žák: Tak proč se mi to zdá tak obtížné?

Mistr: Země se zdá být blízko a nebe daleko. To je důvod, proč se pozemské věci zdají být blíž než

věci nebeské a proč máš tendenci věnovat jim větší pozornost. Žák: Já vím, mistře, že neexistuje nic většího než Světlo. Proč mi tedy připadá tak těžké Světlo spatřit?

Mistr: Věz, že existují mnohá pouta, která poutají Tvé oči a nutí je hledět dolů. Říká se jim strach, obava, úzkost, pýcha, slabost srdce, touha a nedostatek porozumění. Ale všechna tato pouta existují pouze v temnotě tvé mysli; ve Světle mizí jako stíny před sluncem.

Proč se mám připojit k duchovní škole? Světlo Boží přece září všude!

Pomyslete na Slunce. Světlo Slunce září v celém prostoru sluneční soustavy. Světlo, a tedy i život na Zemi, pochází ze Slunce. Ovšem bez atmosféry by bylo sluneční záření smrtící;

vzpomeňte si na díry v ozonové vrstvě.

Mimo zemskou atmosféru je sluneční světlo přítomné, ale neviditelné: vesmírný prostor se zdá být černý jako noc. Sluneční světlo vidíme pouze tehdy, když se na Slunce přímo podíváme, avšak jeho světlo je oslepující.

Silové pole duchovní školy je také kosmos s atmosférou přizpůsobenou Světlu. Manifestuje se tam záření Vulkánu, božského Slunce. Rozlišujeme vertikální vzařující Světlo a záření, které se šíří vodorovně. Neutrony, subatomární částice, jsou přítomné všude v prostoru, ale nemůžeme je vidět, protože na nic nereagují. Vertikální vzařující Světlo je také všudypřítomné,

není však z tohoto světa. Nic z tohoto světa na něj nemůže reagovat. A protože my jsme svými smysly i svým vědomím zcela z tohoto světa, nejsme schopni toto Světlo vnímat.

Také v naší přírodě existuje mnoho forem záření, viditelných i neviditelných. Pro nás je neviditelné například ultrafialové záření. Ultrafialové světlo vyzařuje třeba televizní trubice (katodová neboli Braunova trubice). Prach na vnitřní straně trubice přeměňuje ultrafialové světlo na světlo viditelné.

To je tedy určitý druh transmutace. Ústřední bod naší bytosti, atom srdce, je schopen přijímat záření Gnose, které vertikálně proudí z kosmu.

V nás je přijato a přeměněno na světlo, které se šíří horizontálně – v atmosféře naší Země tak vzniká plnost záření, které dokážou vnímat všechny bytosti v pozemské atmosféře.

V knize Pečeť obnovy cituje Catharose de Petri několik řádků z kapitoly 15 Janova Evangelia: „Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ Gnostická duchovní škola k nám promlouvá o Světle prostřednictvím ohnisek doteku, a zatímco my nasloucháme a jsme proto našimi smysly nasměrováni na záření Gnose, duše se otevírá tomu, co se jí chce dotknout. Tím spojení stále více zesiluje. A v důsledku velkého očišťujícího a uzdravujícího procesu, který je s tím spojen, můžeme být naplněni milostí Krista intenzivněji než kdy dříve.

My jako časoprostorové bytosti poměřujeme vše hlediskem času a vzdálenosti. Proto se našemu vědomí jeví jako nezměrná časová i prostorová vzdálenost mezi „zde a nyní” a dosažením našeho cíle. Ale z hlediska věčného Světla Gnose vytváří dotek absolutní spojení, a toto spojení znamená absolutní očistu. Když se spojujeme s Gnosí, jsme již čistí. Když se odevzdáme Světlu, vše obdržíme.

Pouze vzhledem k dialektickému stavu naší osobnosti se výsledek, kvůli

pomalému plynutí času, projevuje jako sled událostí. Proto mohl Ježíš říci vrahovi: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v Ráji.“ (Luk. 23:43) Gnose je poznání, nikoliv však poznání z tohoto světa.

Není to znalost získaná z knih, ani vědění předávané někým ústně. Gnose nejsou poznatky, které můžeme získat na univerzitě nebo celoživotní zkušeností. Gnose není znalost vyvěrající ze zdrojů mimo nás, kterou můžeme sbírat a uchovávat. Nikdo vám nemůže toto vědění darovat, není možné jej koupit.

Gnose je někdy nazývána „věděním srdce“. Pramen tohoto vědění se nachází uvnitř nás. Nevzniká dlouhou hlubokou meditací či přemýšlením, ale spíše pozorováním. Nemůže být vytěžena z hlubin naší paměti, ale spíše se nám zjevuje. Jejím sídlem je čistá duše a jejím zdrojem je Duch, samotné Světlo. Nelze ji vyjádřit nebo „myslet“ slovy, zjevuje se přímo našemu vědomí.

Když Gnose nemůže být sdělena, proč o ní potom mnohé velké osobnosti učily a zveřejňovaly knihy? Slova, která promlouvali, a knihy, které napsali, jsou nepochybně gnostického charakteru. Gnostické však není totéž

co Gnose, tak jako vzdušné není totéž co vzduch. Když připojíme žárovku k napájení dvěma měděnými dráty, vznikne světlo. Nicméně měděné dráty nejsou elektřinou, díky které lampa svítí. Pouze elektřinu vedou. Proto není gnostická kniha nikdy Gnosí.

Může nás však spojovat s Gnosí uvnitř nás. A to je také důvod, proč se říká: „Nepokládejte šat Gnose za Gnosi“.

Tak jako je jeho Světlo zářivější než všechna světla světa, tak je také jeho krása mocnější než jakákoliv lidská krása.

Jeho mír přemůže všechny síly světa.

Když Mani mluví o slunci, odkazuje na Světlo, se kterým se můžeme spojit v chrámu. Odkazuje se na Vulkán, Slunce za sluncem. Můžeme o tom číst v Kephalaii:

Moc, kterou dává Duši, je silnější než jakákoliv jiná moc.

Slunce má mnoho aspektů: Je v něm světlo, jímž osvětluje svět a všechny bytosti.

Je v něm krása, kterou svým zářením šíří na všechny tvory.

Je v něm mír.

Když září ve světě, daruje svůj pozdrav všem lidem.

A lidé si pozdrav míru předávají navzájem dál.

Je v něm život Živé duše, kterou Slunce osvobozuje od všech řetězů a pout.

Dává živlům jejich moc a celému kříži Světla jeho vůni a chuť.

Vysvobození, kterým uvolňuje živou Duši, znamená nekonečně víc než jakékoliv jiné osvobození.

Slunce má však ještě hlubší trojnásobný aspekt, v němž tkví tajemství jeho velikosti.

Je v něm plnost jeho tvaru.

Neubývá jako Měsíc.

Tato plnost zjevuje tajemství Velkého Otce, z něhož pocházejí všechny božské síly.

Je nepřekonatelná, nikdy neutuchá.

V chrámu je žák Lectoria Rosicrucianum spojen s Pravdou. Pravda je pro něj to, co pozoruje, co vidí. Pravdou pro něj může být svět.

Pokud jsme se skutečně naučili vidět svět takový, jaký je, poznáváme pravdu o jeho omezeních a poutech, jeho vzestupech a pádech, o jeho iluzích a beznaději. Pak jsme otevřeni pro vyšší Pravdu, pro nové nahlížení. Zjevení znamená pozorovat, vidět to, co bylo předtím skryté. Zjevení,

spatření vyšší Pravdy, vyšší skutečnosti, není poznáním získaným z knih či kurzů ani věděním naučeným od mistra. Zjevení vyšší skutečnosti znamená vidět ji jinými orgány než očima.

Toto vidění Pravdy se uskutečňuje třemi způsoby: • jako víra na základě aktivního atomu srdce, • jako naděje na základě posvěcené svatyně hlavy, • jako láska na základě obnovené svatyně života.

Víra je jako rozpoznání existence vyšší přírody například ve slovech, textech nebo obrazech.

Naděje je spatřením skutečnosti Otce.

Láska je žití v této skutečnosti, z ní a pro ni.

Otec, Syn a Duch Svatý.

Víra je z Otce, který vše stvořil, naděje je ze Syna, který je zjevením Otce, Láska je ze Svatého Ducha, který je sám životem.

Nejste těmi, kým si myslíte, že jste.

Každý je svou podstatou duchovní lidská bytost, která byla, která je a která přijde.

Obdrželi jste dar Ducha.

Obdržel jsem dar Ducha?

Ne, neobdržel jsi Ho v tomto smyslu, ale žije ve tvém středu.

Tvým úkolem je žít stále více v Něm, jako On žije v tobě. 

Volání Bratrstva Kříže s Růží

WorldconnecThe Renaissance Group

tors

Verkuijl lecture

ko vyzerá svet v roku 2010? Populácia sveta kontinuálne narastá, zostrujú sa rozdiely medzi hlbokou chudobou a veľkým bohatstvom a kapacita únosnosti našej planéty je prekročená o 30 až 40 %. Postupne „zjeme“ náš prírodný kapitál. To sa týka premeny ornej pôdy na stavebné plochy, nadmerného využívania zdrojov pitnej vody, odlesňovania, lovu posledných plodných rýb v svetových moriach a drancovania zásob surovín. Navyše sa náš druh zaoberá systematickým vykynožovaním iných druhov. Ak budeme pokračovať terajším spôsobom života, riskujeme nedostatok všetkého.

Náš ekonomický systém je založený na byrokratickom egocentrickom racionalizme. Ako ľudstvo stále žijeme tak, akoby táto Zem mala nevyčerpateľné zdroje. Preto sa rozvíja finančno-ekonomická, ekologická, sociálna a inštitucionálna kríza, ale aj kríza

hodnôt, na ktorých je založený náš dnešný život. Toľko k súčasnej situácii.

Je dôležité do budúcnosti rozvinúť taký spôsob spoločného obývania našej planéty, pri ktorom budú prírodné zdroje rozdeľované spravodlivejšie a spravované lepšie, tak aby všetci ľudia mohli žiť dôstojne. Ide tiež o to, aby sme spôsob, akým plníme svoje potreby, udržiavali v dlhodobej rovnováhe s kapacitou Zeme.

To vyžaduje celosvetovú spoluprácu.

Je nutné vyvinúť globálne povedomie, ktorého východiskovým bodom je, že sme závislí jeden od druhého a od Zeme. Znamená to rozvinúť chápanie pojmu „my“ na globálnej úrovni a k tomu patriacu empatiu na osobnej úrovni. To znamená pracovať na spôsobe, akým žijeme. Etika vzťahov je základom hodnôt, podľa ktorých by sme mali pracovať a podľa ktorých by sa malo uvažovať o rozhodnutiach

vo vzťahu k ich sociálnym a ekologickým dopadom.

Existujú rôzne poznatky, ktoré nám v tomto ohľade môžu pomôcť.

Karen Armstrongová vo svojej knihe The Great Transformation: The Beginning of Our Religious Traditions (Veľká transformácia: začiatok našich náboženských tradícií) hovorí o zlatom pravidle, pochádzajúcom z dávnych čias: „Zaobchádzaj s druhými tak, ako by si chcel, aby druhí zaobchádzali s tebou.“ Existuje aj jeho kresťanská podoba. Ide o to, preniknúť k najhlbším koreňom našej etiky. To kladie do popredia otázku vzťahu medzi súťažou a spoluprácou. Kvantová fyzika tvrdí to isté: Všetko je spojené so všetkým. Všetko, čo robíme, má dôsledky pre iných a prejavuje sa aj v iných oblastiach života. To vyzdvihuje nutnosť myslieť a konať na základe toho, že sme vzájomne spojení, a nie na základe rozdielnosti. Ďalším faktorom je „potenciál“, pole možností, ktoré vzniklo počas „veľkého tresku“ alebo „stvorenia“, ak chcete. Tento „potenciál“ potom prechádzal postupne do matérie. Keď sa pozrieme späť do histórie, uvidíme, že nové impulzy, nové časti tohto potenciálu boli ľuďmi prijímané ako ideály, následne realizované v matérii, a tým sa uskutočňovali veľké zmeny.

Jedným faktorom tohto potenciálu je zdravý rozum, „rozumný záujem

o seba“. Znamená to správať sa tak, aby sme slúžili našim vlastným záujmom aj záujmom iných.

Ako zhrnutie môžeme konštatovať: Táto doba vyžaduje, aby sme v terajších radikálne zmenených podmienkach opäť vložili nový súbor možností do matérie. Je našou úlohou konať tak, že život vo všetkých jeho formách odovzdáme nasledujúcim generáciám najlepším možným spôsobom. Toto je základ a zmysel života, a súčasne aj jeho spirituálna dimenzia. Sme nástrojmi v nepretržitom procese tvorenia. Svojím pôsobením rozvíjame potenciál veľkého tresku spolu s potenciálom nás samotných, pretože oboje patria dokopy.

Ako ľudské bytosti sme teraz volaní, aby sme formovali nasledujúcu fázu tohto súvislého procesu vývoja.

To má dôležité konzekvencie. Od lineárnych procesov, založených na fosílnych palivách, musíme prejsť na cyklické procesy, založené na obnoviteľných zdrojoch energie, to znamená od ekonomiky, založenej na zásobách, prejsť k ekonomike, založenej na tokoch. Znamená to decentralizovanú výrobu energie z obnoviteľných zdrojov – slnka, vody, vetra, biomasy, a to systémom výroby a zásobovania prostredníctvom inteligentných sietí. Ďalšou konzekvenciou je požiadavka regionálnej a lokálnej cyklickej ekonomiky. To vyžaduje zákony

a predpisy, prekračujúce hranice jednej zeme. Ďalej je potrebný taký peňažný systém, ktorý je zakotvený v skutočnej ekonomike, t.j. založený na skutočnej kapacite Zeme. Potom budeme znovu „uzemnení“ v živote. A potrebujeme multidimenzionálnu vládu, vedenie, ktoré dokáže vytvoriť a udržať rovnováhu medzi sociálnou, ekologickou a ekonomickou oblasťou.

Pri spolupráci na rozvoji je potrebná zodpovedajúca štruktúra spoločnosti, teda založená na tomto hľadisku.

Peniaze, použité v prospech žien sa ukazujú ako efektívne investované.

Vzdelávanie žien prinieslo obmedzenie počtu detí v rodine. Z mnohých výskumov, vrátane výskumu pestovania rastlín, vieme, že vzťah medzi mužskou expanzívnou energiou a ženskou

príťažlivou energiou by mal byť optimálny, menovite podľa zlatého rezu 1 : 1,6180. To znamená, že ženský aspekt musí byť v určitom zmysle dominantný, a to v presnom rozsahu. To je závažná kultúrna úloha a podnet k myšlienke, že s narúšaním tohto pomeru súvisí neprimerané, výstredné až výbušné správanie sa našej kultúry. Žijeme v čase veľkých problémov na

globálnej úrovni. Ako sa s nimi dokážeme vyrovnať, je rozhodujúce pre budúci život na tejto planéte. Musíme urobiť pozitívnu voľbu, základom ktorej bude etika vzťahov a empatia v komplexnejšom ponímaní, než akého sme boli schopní doposiaľ. Mnoho závisí od toho, aká je naša odpoveď na otázku: „Prečo, za akým účelom sme na Zemi“? Je to preto, aby sme

zo skúsenosti poznali duchovnú – vertikálnu dimenziu života. Táto doba nás volá, aby sme formovali novú fázu v pokračujúcom procese vývoja.

Všetky pohľady, znalosti a technológie, ktoré potrebujeme, sú v princípe k dispozícii. Záleží to len na nás. A ak budeme spolupracovať, uskutoční sa to.

Podľa Hermana Wijffelsa je podstatou nášho života na Zemi vedomé prispievanie k súvislému stvoriteľskému procesu na tejto planéte. Ak s empatiou pracujeme na spoločnom záujme, pracujeme zároveň na našom vlastnom záujme, a tým na dôstojnom živote pre každého. To je pozitívne a absolútne logické snaženie, s ktorým mnohí budú súhlasiť. No nie je ľahké to uskutočniť.

Kto takto žije, uvoľňuje a vytvára hodnoty duše. Ohľaduplný súcit s inými umožní, aby sa stala zjavnou hlbšia podstata vyššieho, spirituálneho života. Akokoľvek sa k tomuto názoru prikloníme, Zem naďalej ostane školou, nepretržitým kolobehom zrodu, rozkvetu a zániku, svetom protikladov, radosti a krásy a súčasne chorôb, strádania a smrti. A nikto nie je schopný urobiť ju svojím stálym príbytkom. Podľa učenia Ružokrižiakov ide o to, pochopiť, ako veľmi je všetko v matérii premenlivé, že všetko vzniknuté bude následne opäť zničené. Ľudská bytosť,

kultúra, civilizácie, ľudstvo a nakoniec samotná Zem – všetko je premenlivé a podriadené zákonu súvislej zmeny.

Iba podstata, zakorenená v Duchu, je stála. Po tejto podstate túži a usiluje sa o ňu ten, kto sa nachádza na ceste Ružokrižiakov, pretože v nej možno nájsť trvalé hodnoty. To podstatné pre ľudské bytie nemožno nájsť v pozemských záujmoch, bez ohľadu na to, či sú individuálne alebo kolektívne, no skôr v takom spôsobe života, v ktorom zodpovednosť za blaho iných – láska – je hlavným východiskovým bodom.

Ružokrižiak prispôsobuje svoj životný postoj tomuto náhľadu. Chce vo svete a pre svet pracovať, ale nebyť zajatcom sveta. Určite dôležitú časť jeho života tvorí jeho snaha prispieť k dôstojnému životu pre každého. To však nie je všetko: jeho vnútorné oko je zamerané na iný, rýdzo duchovný život. Vedie ho vnútorný Kristus, ktorý v nepodmienenej láske riadi jeho srdce.

Globálne vedomie vyústi do univerzálneho duševného vedomia, ktoré prináša skutočný prospech a je spojené so všetkým.

Herman Wijffels má pravdu. V neustále pokračujúcom procese tvorenia dosiahlo pozemské ľudstvo fázu, v ktorej je potrebný „kvantový skok“ nášho vedomia, lebo inak je ohrozená ďalšia existencia života na Zemi. Preto je dôležité, aby ľudia ako predseda Worldconnectors a členovia Renaissance

Group na to upozorňovali, a tým prispievali ku vzrastaniu povedomia, že je nevyhnutný iný spôsob života. Ak potom pridáme vertikálnu dimenziu, otvoríme dialektickému človeku okno k univerzálnemu kozmickému poľu s úplne inými životnými podmienkami, ktoré od ľudstva vyžadujú celkom nový spôsob života. Vyvíjame sa od záujmu o seba k záujmu o celok, a tak prenikáme k vedomiu „Moje kráľovstvo nie je z tohto sveta“ (Ján 18:36).

Absolútne nová perspektíva!

Rabíndranáth Thákur (Tagore) napísal v diele Sadhana, naplnenie života, v kapitole 2 Vedomie duše: „História človeka je históriou jeho putovania k neznámemu, jeho usilovania o uskutočnenie svojho nesmrteľného ,ja‘, svojej duše. Tým, že buduje a opäť necháva padnúť svetové ríše; že zhromažďuje gigantické množstvá bohatstva a opäť ich rozptýli do prachu; že svojim snom a túžbam dáva nekonečné množstvo symbolických podôb a opäť ich odhodí preč ako hračky z dětstva; že kuje magické kľúče, ktoré odomkýnajú mystériá tvorenia, a opäť túto prácu vekov zahodí, len aby sa vrátil späť k svojej dielni a vybudoval od základov nejaký nový systém – tak človek od epochy k epoche kráča v ústrety dokonalému

naplneniu svojej duše. Tej duše, ktorá je väčšia ako poklady, ktoré nahromadil, väčšia ako skutky, ktoré vykonal, väčšia ako teórie, ktoré vymyslel; duše, ktorej cestu vpred nikdy nepremôže smrť ani rozklad. Omyly a chyby človeka určite nie sú maličkosťami, jeho cestu poznamenali obrovskými troskami. Jeho utrpenie je nesmierne ako pôrodné bolesti pri gigantickom dieťati. No je prísľubom naplnenia, ktorého rozsah je nekonečný. Človek na seba vzal a stále ešte berie všetky druhy martýrií, utrpenia.

Jeho inštitúcie sú oltármi, ktoré postavil a denne im prináša svoje obete neobyčajného druhu a v obrovskom množstve. To všetko by bolo absolútne nezmyselné a neúnosné, ak by zároveň s tým všetkým necítil vo svojom vnútri najhlbšiu radosť duše, ktorá v utrpení skúša svoju božskú silu a sebazapieraním dokazuje svoje nevyčerpateľné bohatstvo. Áno, vy prídete, pútnici, všetci až do posledného, k svojmu pravému dedičstvu vo svete. Stále pracujete na rozširovaní svojho vedomia, hľadáte stále vyššiu jednotu, stále viac sa približujete k ústrednej Pravde, ktorá zahŕňa všetko. Úbohosť človeka je nesmierne hlboká, jeho potreby sú nesplniteľné. Až dovtedy, pokým si skutočne uvedomí

ľudia veľkej duše Sadhana, naplnenie života

svoju dušu. Až dovtedy je pre neho svet v štádiu stálych zmien – preludom, ktorý je aj nie je. Pre človeka, ktorý spoznal svoju dušu, existuje určitý pevný stred Univerza, okolo ktorého sa všetko ľahko usporiada. A len z tohto centra môže získať a užívať si blaženosť a požehnanie harmonického života. […]

Upanišády zdôrazňujú: Spoznaj to Jediné, dušu, tá je mostom, ktorý vedie k nesmrteľnosti. To je konečný cieľ človeka – nájsť to Jedno, ktoré je v ňom, ktoré je jeho pravou podstatou, jeho dušou, ktoré je kľúčom k bráne

duchovného života, nebeského kráľovstva.“ 

Sadhana, The Realisation of Life

nímání je omezeno naší přirozenou schopností zvanou ,,vědomí‘‘. Co ho překračuje, pro nás neexistuje nebo si to jen nejasně představujeme. Nicméně máme velmi vysoké mínění o tomto vědomí díky akčnímu rádiu našeho zdánlivě nesmírného pole vnímání. Není to úplně neopodstatněné, přinejmenším vzhledem k vývoji osobnosti, ale je to a zůstává to vědomím našeho „já“. Ve skutečnosti se jen rozhlížíme ve svém malém světě po tom, co se týká nás samotných.

Vybudovali jsme si okolo svého soukromého vesmíru zeď, své „já“.

Uvnitř tohoto malého světa sice lidstvo v průběhu času nashromáždilo značný potenciál znalostí, zkušeností a náhledů, ale ve skutečnosti téměř nemáme ponětí, odkud pocházíme, kdo jsme a co tu máme dělat. Prakticky denně jsme konfrontováni s nepochopitelnými, nemožnými a absurdními situacemi a událostmi, nad kterými jen kroutíme hlavou. Žijeme v jakémsi stavu snění, ve kterém se trvale

vyskytuje možnost probudit se, ale to je stále odkládáno.

Tento sen nás drží uvnitř hranic skutečnosti, kterou ti, jimž bylo dovoleno nahlédnout za tyto hranice, popisují jako „být uzavřen sám v sobě“ nebo „v uzavřeném kruhu“. Vidíme tuto hradbu, toto omezení téměř jako zeměpisný fakt; ovšem není to nebe, které nás omezuje, ale spíše naše vědomí. Ale nějakým způsobem to vlastně víme. Podivuhodný lidský mozek objevil, že právě to, co je považováno za neomezený přístup k veškerým znalostem a pochopení, je ve skutečnosti samo omezením. Tímto vhledem musel být kdysi vygenerován pojem ,,vědomí‘‘, ve slovnících popsaný jako uvědomění si sebe sama a svého okolí. Definice, která nenabízí tak široký rozhled.

Tvrdošíjně se však udržují pověsti a tušení, že mezi nebem a zemí toho existuje víc, než naše vnímání dokáže pojmout. To jsou známky odlišné skutečnosti, která žije v nás, avšak

pohled na ni nám (ještě) není dopřán.

Jsou to obrazy a podněty z oblasti, kterou naše mysl nedokáže uchopit. Proto tyto obrazy a podněty zůstávají věčně spornými body, stejně jako existence nejvyšší bytosti nebo existence záhrobí (onoho světa) obydleného historicko-legendárními bytostmi. Je to nehmotná přehlídka z nejvzdálenějších koutů našeho vnímání, která pomocí archetypů a symbolů – což je opačná strana rozumu a zkoumání – udržuje při životě vzpomínku na jinou skutečnost. Pro některé lidi je to zcela reálné, jiní v to prostě věří, a většina se tomu vysmívá jako něčemu prostoduchému. Kdo by rád prozkoumal toto „záhrobí“ a vše, co s tím souvisí, poutá se na čtvrtou dimenzi. Ale realita se nezastavuje u vícedimenzionálních teorií.

Realita je prostá jednota, to, co JE. Někdy se to také nazývá „Vesmír“ nebo „Slovo“, které je bez formy a pevného umístění, a přesto je všeprostupující a všudypřítomné. Za naším vnímáním existuje nepřerušená interakce mezi světem hmoty a světem Ducha. Ty ve skutečnosti nikdy nebyly odděleny. Zeď, kterou jsme si postavili okolo našeho vlastního malého světa, se ukazuje být jen optickým klamem, který je živen ohromujícím množstvím hmoty, jež našemu pohledu zakrývá realitu jako závoj. Dokud si toho nejsme vědomi, prohledáváme neustále své malé království ve snaze

najít něco nového, něco, co má opravdovou hodnotu a o čem můžeme říci: To je ono! Takto to můžeme činit dlouhou dobu, ale nakonec se opět ukáže, že to není ono. Není tedy žádný div, že se na našem stupni vývoje vyskytují nedůvěra, pochybnosti a výsměch.

Podle kosmologie Univerzálního učení je zemská perioda jen počátkem budování vědomí Já, stupněm v lidském vývoji. Uschopní člověka k tomu, aby za klamem tohoto světa objevil novou možnost svého vývoje.

To je zdlouhavý a namáhavý proces, skrze vábení hmoty vede k nové, vyšší formě bytí, k cestě skutečného určení člověka. S tím je spojena změna (obrat) vědomí. Za hmotou totiž stojí Duch, za naším starým vědomím stojí vševědomí, zvané také kosmické vědomí.

Jednoho dne se náš pohár zkušeností z tohoto světa naplní, světa, kde nic není tak, jak se zdá být, kde nic není trvalé, ale vše vzniká a zase zaniká v nekonečném opakování. Tento přelom může vést k rezignaci nebo k zahořklosti, ale také může vést k probuzení, k přesunu naší pozornosti od důvěrně známého zaměření na „vlastnictví – uznání – moc“, tedy od atributů starého ega, k tichým signálům z hraniční oblasti našeho vědomí, které byly hlukem Země tak dlouho přehlušovány. Zároveň s tím nastává také posun od Já k My. Při tom postupně

Evangelia Dvanácti Svatých Evangelium dokonalého života je pravda?

ztrácí naše malé „já“ sebe sama a (znovu) objevuje své místo a úlohu ve velkém Já, v základu naší pravé bytosti. Mysticky vyjádřeno, naše vědomí se transformuje v lásku. Co předtím bylo jen vágním tušením, povstává nyní v lidském srdci jako živoucí skutečnost. Ačkoli se nám zdá, že

Co

jsme obráni o všechno, očekávají nás zcela nové perspektivy.

Praobrazy vystoupí a sloučí se do světla, ve kterém bludy našeho starého vědomí postupně zmizí. Zdi se zhroutí, hranice se rozplynou a v ohromujícím pohledu vstoupí staré a nové vědomí do zářícího jitra. 

Univerzální Gnose

a základě dvaceti dopisů, ze kterých se tato kniha skládá, budeme postupně schopni začít rozumět, co je Gnose, co je Kříž s Růží, co je cesta zasvěcení a co je náš úkol zde na Zemi. Obsahem prvních sedmi kapitol je vysvětlení toho, co je pravá a nepravá Gnose, jaký je vztah mezi Gnosí a Svatým Duchem, mezi Gnosí a církví, mezi Gnosí a velkými básníky a mysliteli.

V následující části ukazují autoři J. van Rijckenborgh a Catharose de Petri, že jako základ musí člověk vlastnit pratouhu, pravzpomínku, aby mohl poznat Gnosi. Pak se na sedm spirál vědomí takového člověka obrací

svatá řeč všech časů. Nejde o intelektuální pochopení ani o emocionální rozpoložení. Vyřčená i psaná slova jsou jen prostředníkem. Pravá Gnose je slovy nevyjádřitelná, protože je to síla, záření, světlo, které hledá to, co bylo ztraceno.

Umění, věda a náboženství vedou člověka na hranice dialektiky. Gnose ho vede do opravdového života, zpět do Boží přírody, do níž člověk podle svého původu náleží.

Každá kapitola začíná opakováním něčeho z předchozí kapitoly, což má svůj význam, neboť tyto dopisy nebyly psány najednou. Tento způsob usnadňuje jejich čtení.

Had jako symbol se objevuje nejen v příběhu o stvoření.

Egyptští kněží nosili zlatého hada jako symbol moudrosti. Také Starý zákon hovoří o ohnivém a bronzovém hadu.

To poukazuje na možnost výběru mezi jedením ze stromu poznání dobra a zla a jedením ze stromu života. Hadi symbolizují nervové provazce vedoucí po obou stranách páteře.

Každý člověk, který chce být žákem Univerzální Gnose, sám staví v sobě most, sám tká světelné roucho.

Pomocí něho proniká k pravé moudrosti.

V kapitole o Gnosi a církvi poukazují autoři na hluboké rozdíly v náboženských přístupech. „Padli jsme a jsme závislí na milosti.

Bůh žije v neviditelné části této přírody a my žijeme zde.“ Tak to říkají církevní autority. Autoři to nazývají přírodní vírou. Poukazují na to, že mezi univerzálním Kristovým Duchem svatých písem a Kristem církve zeje obrovská propast. Podle nich jsou ve vzájemném rozporu, stejně jako Nový zákon se Starým zákonem. Gnose nemůže být dosaženo skrze náboženství, okultismus, mysticismus nebo filozofii. Lidé ztratili svou vnímavost k pravdě, ke Gnosi. Duchovní vědění nemůže být předáváno, každý ho musí sám znovu objevit, hnán duševní nouzí, sžírající svatou touhou.

Skvělým příkladem ze světové literatury je Danteho vyprávění v Božské komedii o takovémto hledání. Na vrcholu hory očištění se objevuje Beatrice, která symbolizuje „toho Druhého v nás“, novou duši. Ústředním bodem knihy Univerzální Gnose je ta část, která znovu zmiňuje Gnosi jako Světlo, sílu a radiaci.

Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri nazývají tuto novou energii původním pránickým světlem. Slovo prána známe z východních náboženství. V hinduismu je to Bůh větru, Velký Dech, životní síla. Prána je dech života, životní síla, světlo. Původní pránické světlo je síla Gnose. Následující kapitoly hovoří o tomto prvotním pránickém světle, o tom, že ho po regeneraci původních lidských duchovních schopností znovu můžeme asimilovat.

V kapitolách o sedmi osvobozujících činech je na základě evangelia popsáno sedm kroků výstavby nové duše, oduševnění. To je podmínkou k přijetí do původního pránického světla.

Autoři vysvětlují, že všechny aspekty Ježíšova evangelijního příběhu – od narození, pokřtění Janem, putování s učedníky, včetně celého příběhu o ukřižování a zmrtvýchvstání – mají hluboce symbolický význam a musejí se vztáhnout na přítomnost, na vlastní

lidský systém každého člověka. Sedm osvobozujících jednání popisuje vybudování „poháru Grálu“ v lidské bytosti, která je tímto způsobem připravena, aby vnitřně slavila Svatou večeři. Tím se dostáváme k hluboké symbolice všech aspektů aktu Svaté večeře.

V dalším textu autoři analyzují události v Getsemanské zahradě na Olivové hoře. Ježíš bere tři své učedníky ke společné modlitbě, ale oni usnou.

Petr, Jakub a Jan mohou být pokládáni za znázornění lidské vůle, rozumu (intelektu) a citu (emocí), které jako takové nejsou schopny vstoupit do oblasti původního, pravého života.

S touto oblastí se spojuje svou modlitbou o sílu člověk-Ježíš, který je dokonale připraven plně se odevzdat tomu božskému. Učedníci nemohou neusnout, neboť to, co se děje, překračuje jejich vědomí. Je to jeden z příkladů, jak mohou být interpretovány typicky lidské, ale také hluboce symbolické aspekty evangelia.

Poslední kapitola, Kompendium, ukazuje na mnoha příkladech výroků,

že všechna témata z knihy Univerzální Gnose můžeme najít v knize moudrosti par excellence, v Bibli, zvláště v Novém zákonu.

Toto je krátké shrnutí textu knihy obsahující velké myšlenkové bohatství. Toto dílo lze označit za perlu literatury moderního Kříže s Růží.

Byly v něm položeny základy, které pozdější knihy Jana van Rijckenborgha a Catharose de Petri dále rozpracovávají. 

akokoľvek = jakkoliv celkom = zcela, úplně čiže = čili dokopy = dohromady doposiaľ = doposud isté = stejné jestvovať = existovat nadobudnúť = získat napredovať = postupovat vpřed odomkýnať = odemykat počas = během ponímaní = pojetí pozrieť = kouknout robiť = dělat, činit Ružokríž = Kříž s Růží

Ružokrižiak = Rosikrucián sfarbený = zbarvený skôr = dříve správanie = chování terajší = současný teraz = teď, nyní ústrety = naproti vnútorný = vnitřní vplyv = vliv vrátane = včetně vykynožiť = vyhubit, vyplenit zatiaľ = zatím zdrvenie = zdrcení, semletí, rozmělnění zodpovedať = odpovídat zutekať = utéct

Ke str. 6 a 8: Jiné názvy hlavových žláz s vnitřní sekrecí: = podvěsek mozkový (podvesok mozgový, podmozgová žlaza) = hypophysis = glandula pituitaria = šišinka mozková (šuška mozgová) = epiphysis = glandula pinealis = corpus pineale Ke str. 14: je malá plošina se zábradlím (balustrádou) na vrcholu stúpy.

Stúpa je buddhistická symbolická sakrální stavba, často v podobě mohutné polokoule, jindy v podobě věžovité stavby, s balustrádou a kamenným symbolem Slunce na vrcholu.

Ke str. 31: (lat. sectio aurea) je názov ideálneho pomeru, ktorý je známy z antického výtvarného umenia ako zákonitosť (rozdelenie úsečky na dve časti tak, že pomer veľkosti menšej časti k veľkosti väčšej časti je rovnaký, ako pomer veľkosti väčšej časti k veľkosti celej úsečky – napr. 3 : 5, 5 : 8, 8 : 13, 13 : 21).

Díla vydaná v českém jazyce:

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.

Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

„V srdci všech věcí, v každé, která je ve vesmíru, bydlí Pán.

On jediný je skutečnost.

Proto se zřekni všeho mámivého lesku, Potěš se jím, nebuď chtivý statků země.

Jen ten se může radovat, že bude žít sto roků, Kdo pracuje bez vazby na své dílo, Kdo vše koná s horlivostí, ale bez přání, Aniž by dychtil po ovoci tvůrčí činnosti.

Existují světy bez Slunce, pokryty hlubokou temnotou.

Tam jdou po smrti pošetilci, kteří zabili své vnitřní já.

Vnitřní já je jedinečné. Nehybné, a přece rychlejší než myšlenka.

Smysly ho nemohou dohnat, je stále v předstihu.

Nečinné, a přece předčí vše, co se pohybuje.

Bez vnitřního já neexistuje život.

Pošetilý se domnívá, že vnitřní já se pohybuje, avšak to se nepohybuje.

Pošetilému se zdá velmi vzdálené, přece je však blízko.

Je všechno, a přece vně všeho.

Kdo vidí všechny bytosti ve svém vnitřním já A své vnitřní já ve všech bytostech, Ten už nemůže nenávidět.“ Iša-Upanišady