Pentagram 2013-5 by Lectorium Rosicrucianum CZ/SK

P e nt a gr a m

Lectorium Rosicrucianum

Intuice – inteligence – znamení Ussat 201 2: Impulz ako úder gongu Jednota práce Naslouchej hudbě!

Skrytý zlatý proud v díle Williama Shakespeara Recenzia knihy: Skrytá

záhrada ruží

2013

ČÍSLO

Pentagram vychází šestkrát ročně v holandském, německém, anglickém, francouzském, portugalském, španělském, maďarském a česko-slovenském jazyce. V bulharském, finském, řeckém, italském, polském, ruském a švédském jazyce vychází Pentagram čtyřikrát ročně.

Šéfredaktor

A. H. v. d. Brul

Redakční rada P. Huijs

Redakce

Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: info@rozekruispers.com

Administrace

Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: praha@rosicrucianum.cz Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno@rosicrucianum.cz www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito: německé vydání Pentagramm 6/201 2 anglické vydání Pentagram 2/201 3 maďarské vydání Pentagram 2/201 3

Vydavatel

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: info@rosicrucianum.cz

Autor

Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva. Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka. Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán. Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeli uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

P e nt a g r a m Číslo 5/2013

Vnútorná stavba Chrámu a svetová práca v spoločnosti sú dve východiská, dva smery, ktoré odzrkadľujú jednu jedinú súvislú prácu. Jedná sa o duálnu tému, ktorej sme istotne venovali aspoň trochu pozornosti. Blížime sa k nej vo vedomí, že v pravom zmysle slova nie je možné konať čokoľvek pre človeka a spoločnosť, ak súčasne neexistuje súvislá trvalá práca vo vlastnej bytosti. Toto je práca ako dôsledok veľkej vnútornej premeny: vedieť, že keď môžeme slúžiť iným, tak najlepšie pomáhame aj sebe samým. Kľúčovým slovom je pritom služba iným, veľkoryso a pri zachovávaní sebaúcty. Začína nájdením zdroja, otvorením skrytej Záhrady Ruží – večného pozdvihujúceho princípu v srdci človeka. Týmto počnúc bude služba samozrejmá, tak ako nám slúži Zem, pričom dáva všetko. A ako nám aj Slnko slúži, pričom vyžaruje vedomie, teplo života a glóriu ako aj nemerateľnú krásu, o čom svedčí každý zafarbený list jesene, ale aj každý úsmev, ktorý Vám daruje Váš blížny a každé figliarske zdvihnutie očí dieťaťa. V tomto vydaní Pentagramu môžete nájsť nespočetné aspekty tejto duálnej pôsobnosti, napr. prednášku o mieri, ktorá sa konala vo Vredespaleis (Paláci mieru) v Haagu, kombinovanú s fotografickou reportážou o Convivencia v Tarascon a Toulouse. Môžete tiež nájsť duálne myšlienkové pochody jedného mladíka, a stretnete aj Shakespeara, ktorý rozpoznáva duálnosť ako účinok ušľachtilého srdca a píše: „Esencia milosti netoleruje nátlak. Kvapká ako jemný dážď zhora na to, čo je dolu; zahŕňajúc dvojaké žehnanie: Žehná tomu, kto dáva, rovnako ako tomu, kto berie; najmocnejšia z mocných.“

Veľa rúk dvíha zvon, ktorý znel po prvý raz počas Ussat-konferencie v r. 201 2 v Ussat-les-Bains

Prvé tri chrámy Duchovnej Školy 2 Vertikální vplynutí: intuice, inteligence, znamení Světový den Bratrstva 12 Convivencia – mír 21 Impulz ako úder gongu Niekoľko myšlienok pri príležitosti

Ussatkonferencie 2012

Jednota práce 34 Řeč ticha 40 Naslouchej hudbě! 49 Môj život Myšlienky jedného mladého človeka

57 Skrytá záhrada ruží Recenzia knihy 61

Prvé tri chrámy

Minulého roku (201 2) bolo 75. výročie1 zasvätenia prvého chrámu, sprítomňujúceho volajúci, zahaľujúci a utešujúci prvý lúč Sedem-Ducha, v poverení rádu Ružokríža. Dňa 4. septembra 1 937 o 1 6:00 hod., v sobotňajšom popoludní, držal Jan van Rijckenborgh, vtedy ešte Jan Leene, pamätihodnú zasväcujúcu službu, a adresa Bakenessergracht 11 sa tým stala zasväteným miestom, na ktorom mohol vzniknúť prvý ohnivý chrám Bratstva na európskom kontinente. Odvtedy bol chrám ešte raz zväčšený a v r. 1 957 zasvätený ešte obsiahlejšej práci, teraz v službe Univerzálneho Bratstva. Prvý chrám bol o rok neskôr opätovne postavený na „de Haere“, kde opäť nachádzame jeho symboliku a celý interiér v Noverosa-chráme.

tavba, realizácia chrámu je ovo cie a obeť života. Už 31. augusta 1929 bol v Haarleme na rovnakom mieste prihotovený malý chrám, ktorý poskytoval miesto 25 ľuďom. V roku 1935, keď spoločenstvo „Rozekruisers Genootschap“ nastúpilo na nové du chovné smerovanie pod vedením Z. W. Leene, Jana Leene a Cor Damme, nasledovalo veľkolepé obnovovanie, pričom sa za základ ešte celkom brali astrologické učenia, takže napr. žiaci sa usádzali v laviciach, ktoré zodpo vedali ich hviezdnemu znameniu. Chrám z r. 1937 bol koncipovaný celkom inak: je to ohnivý chrám; a je to verná reprodukcia „Malého sveta“ (minutus mundi) človeka ako duchov ného prejavenia. Zlatá ruža v strede zlatého kríža – tá istá, ktorá sa ešte teraz skvie na

Pentagram 5/201 3

zlatom kríži v chráme Noverosy – je centrom, zrkadlom mystérií, odkiaľ sa odvíja celá duchovná tvorba, tak makrokozmicky ako aj mikrokoz micky. Brat Z. W. Leene je jedným z obzvlášť veľkých príkladov, a my potom môžeme nazerať na tento chrám aj z duchovného hľadiska ako na ovo cie jeho života. Pri vysvätení už ne mohol byť prítomný. Jeho choroba ho prinútila, aby ležal na posteli. Ale týždeň po vysvätení napísal spolu so svojím bratom o význame tohto chrá mu pre kruh žiakov toto: „Aby ste vec mohli chápať správne, musíte sa odpútať od všetkých vedomých alebo nevedomých exoterických stanovísk. Tu nejde o novú, peknú, účelnú bu dovu. Práve tak málo je to symbol holandskej práce alebo centrálneho bodu, na ktorý by všetci priatelia

Duchovnej Školy

HLAVNÝ CHRÁM, HAARLEM, 4. SEPTEMBER 1 937 – 4. SEPTEMBER 201 2 RENOVA-CHRÁM, BILTHOVEN, 21 . DECEMBER 1 951 – 21 . DECEMBER 2011 NOVEROSA-CHRÁM, DOORNSPIJK, 28. JÚN 1 958 – 28. JÚN 201 3

Pistácia terebintová (pistacia palaestina) rástla v minulosti často pred chrámami, tak ako aj pred jaskyňou z Betlehemu. Napríklad v biblickej knihe označil sudca týmto stromom miesto, kde Anjel Najvyššieho stretol človeka (Gideona). Prvé tri chrámy Duchovnej Školy

z našej krajiny alebo zvonka mohli nazerať ako na „ich“ chrám. Hoci sú tieto pohľady na náš nový chrám úplne správne, žiadnym spôsobom sa nedotýkajú toho esenciálneho. Ako už bolo často povedané: musíme sa na veci pozerať nie zvonka, ale zvnútra. Určite budete vedieť alebo tušiť, ako je dôležité, že Kristus a jeho služobníci vlastnia ohniskové body, s pomocou ktorých môžu pôsobiť na svet a ľud stvo. Teda, chrám v Haarleme bol už niekoľko rokov takým ohniskovým bodom, a nové prístrešie bude môcť lepšie doviesť k rozvoju možnosti, ktoré ležia ukryté v tejto skutočnosti. Niektorí žiaci boli zvedení na blud nú cestu zlými informáciami. Títo pred pokladajú, že tieto ohniskové body sú predurčené blahoslavené miesta, a že keď bola vyčerpaná ich zásoba, tak ľudia môžu pracovať už len ‚z druhej

Pentagram 5/201 3

ruky‘.“ [Ale to nie je tak: musia ich na svete dobývať meter za metrom]. „Vlastníctvo silových centier má pre veľké dielo neoceniteľný význam. Keď centrum dosiahlo vo vývoji taký stupeň, potom vlastní Bratstvo solid nú a silnú baštu, ktorá sa stáva stále mocnejšou, aby dokázala pracovať zvnútra navonok. A chápete nesmier nu dôležitosť toho, aby bolo možné pracovať zvnútra navonok: je to Svetlo v temnote, ktorým môžu byť tisícky ľudí vedených a sprevádzaných cez to, že sa očisťujú alebo si popália krídla. Návštevníci takého chrámu nielen počúvajú hovorené slovo, ale sú kúpaní v zlate duše a znepokojovaní prostredníctvom duchovných síl, kto ré sú v ňom neprestajne prítomné. Taký chrám je stála, pevná sila, aj keď sa nekonajú žiadne služby: je to pevnosť v neprestajnej aktivite. Snáď

teraz pochopíte našu radosť, že sme mali možnosť vytvoriť v Haarleme – nie na nejakom inom mieste mesta, ale na pôde duchovného chrámu – prosté a dôstojné miesto, ktoré objí ma všetky svety.“ Je to veľká radosť, že možno kon štatovať, že nič z týchto slov nestratilo na sile. Ešte vždy sú v tejto súvislosti Hlavný Chrám v Haarleme, rovnako ako aj Noverosachrám, žiariacimi, svietiacimi znameniami Gnózy. Oba chrámy sú zasvätené Kristovi a jeho veľkému dielu oslobodzovania vážne zavádzaného ľudstva.

PRÍHOVOR POČAS VIANOČNEJ KONFERENCIE 2011 V RENOVE Na tejto vianočnej konferencii zotr váme chvíľu pri zvláštnom časovom

bode vo vývoji Duchovnej Školy Zla tého Ružokríža: pri zasvätení chrámu Renovy 21. decembra 1951, presne pred šesťdesiatimi rokmi. Robíme to preto, lebo Duchovná Škola vstupuje v tejto chvíli do celkom novej periódy svojej existencie, a chceme ukázať, čomu nás táto chvíľa učí. Obaja veľkí majstri, Jan van Rijckenborgh a Catha rose de Petri, vizionársky pred sebou videli, že Škola by mala vo veľkej miere vstúpiť do novej vývojovej fázy, v súlade s duchovným poľom Univerzálneho Bratstva. Nato bolo nutné založiť chrámový ohniskový bod, ktorý by mohol fungovať ako sprostredkovateľ nového, silného duchovného impulzu. Pán van Rij ckenborgh rovnako nahliadol v éte rickom poli, ako mal byť tento chrám postavený, a dal architektovi Nol Bijkersovi v hrubých rysoch návody Prvé tri chrámy Duchovnej Školy

na náčrt. Myšlienka, z ktorej vychá dzal tento výnimočný nákres nového chrámu, odzrkadľovala silný impulz, ktorý vyšiel od svetového Bratstva, tak aby naša práca ako celok mohla byť vyzdvihnutá do tohto sedmora kého poľa žiarenia. Preto už viac filo zofia a poznatky neboli dôležité, ale nastal čas, aby šlo predovšetkým o duchovnú obnovu. Bol potrebný prevrat, a nové chrámové ohnisko v ňom malo fungovať ako nový bod vyžarovania. Preto aj dostal tento chrám meno „Renova“, ako ohnisko a pracovné miesto, kde by mala byť uskutočňovaná duchovná práca obno vovania. So založením a zasvätením chrámu Renovy vprúdil z duchovné ho poľa Bratstva ohromný prúd no vých energií do diela, ktoré malo viesť k sedemnásobnej transfiguristickej svetovej práci tak, ako je dnes známa širokoďaleko. Jan van Rijckenborgh vtedy hovoril k žiakom: „To je to čisté poznanie, ktoré sa vrylo do nášho vedomia: Začalo sa to. Sedmoraká podpora svetového Brat stva sa dala do pohybu.“ Na to boli obaja veľmajstri vnútorne celkom a úplne nasmerovaní. Zasväte nie chrámu Renovy uskutočnilo spoje nie so siedmimi lúčmi SedemDucha. A celá symbolika chrámu to vyjadru je. Okrúhla stavba vo forme kruhu ako symbol kruhu večnosti je nesená

Pentagram 5/201 3

49 stĺpmi, ktoré tak spolu patria k fun damentu chrámu. Ale najnápadnejšie bolo asi to, že v srdci chrámu sa na chádza vodná nádrž s ružou v strede, z ktorej vyvierajú tri lúče. Celkom novým spôsobom boli žiaci konfron tovaní s týmto najdôležitejším sym bolom, ktorý je zároveň ústredným bodom žiactva, a ich pozornosť bola nasmerovaná na princíp večnosti, ktorý so sebou v mikrokozme nosia ako zázračný poklad. A nemeniace sa posolstvo, ktoré dáva Duchovná Škola svojim žiakom so sebou na cestu, je: „Bratia, Sestry, dbajte pri všetkom a predovšetkým na praatóm, na zázračnú Ružu srdca. Lebo ona je kľúčom k Vášmu opravdivému životu. Ona je mystériom všetkým mystérií, začiatkom a koncom každého nového vznikania.“ O tomto zázračnom atóme srdca sa už rozprávalo na mnohých službách; ako v ňom leží uzatvorených sedem možností a malo by byť uskutočne ných sedem krokov znovuzrodenia, a ako vychádza zo SedemDucha se dem lúčov, aby tento nový život uro bili uskutočniteľným. Na základe tohto obaja veľmajstri presne na hliadli, že chrám Renovy by mal v symbolickej reči odzrkadľovať sedemkrátsedem lúčov SedemDucha. Už pri ukladaní základného kameňa to gnostickomagickým spôsobom dávali najavo tým, že siedmich

spolupracovníkov umiestnili ako živé stĺpy na sedem priesečníkov štyridsia tich deviatich stĺpov, ktoré tvoria fun dament chrámu. Okrem toho nachá dzame ten istý odkaz v 49 lúčoch SedemSvetla, ktoré je umiestnené v strede chrámu nad prameňom, spolu s fialovým svetlom, symbolom sied meho lúča SedemDucha, pod ktorého svitom mala byť od tohto momentu uskutočňovaná práca v chráme. Číslo sedem znázorňuje v jazyku mystérií svätej kabaly „dokonalý chrám“. V pytagorejskej múdrosti naznačovalo číslo sedem „cestu k ži votu“. A opäť v inej súvislosti, čo sa týka mystérií, sa pokladá číslo sedem za „prekonanie matérie“. To by sa malo preukazovať na „obnovovacích konferenciách“, ako ich od tejto chvíle nazýval J. van Rijckenborgh. Na nich

mali byť ich účastníci vyzdvihnutí do prúdu Univerzálnych Učení, v ktorých má centrálne miesto transfigurizmus gnostickej múdrosti, ktorú pán van Rij ckenborgh dynamickou svetelnou si lou spojil so žiakmi. Vyjadrenie tohto obratu v Škole a jej učení nachádza me v knihe Prichádzajúci nový človek, v ktorej van Rijckenborgh stanovil dôraz a smerovanie mladého gnostic kého Bratstva ako modernej Gnózy. Modernej, lebo od tejto chvíle mali byť univerzálne učenia Gnózy odo vzdávané celkom novým spôsobom. A prostredníctvom ich kľúča k uni verzálnej múdrosti, ktorý možno čítať v Poli Ducha Univerzálneho Bratstva, sprístupnili veľmajstri žiakom a hľa dajúcim opäť veľa zo starej múdrosti predošlých transfiguristických škôl. Preto nazvali vydania týchto konfe renčných textov v knižnej podobe Prvé tri chrámy Duchovnej Školy

„Knižnicou Renovy“, k čomu patrí aj „Gnóza v aktuálnom prejavení“, zre teľný pohľad na nové vykročenie mo derného mladého gnostického Brat stva. Aj štyri zväzky diela „Egyptská PraGnóza a jej volanie vo večnom terajšku“, v ktorých je prepracovaná nová tranfiguristická múdrosť na zá klade diela Corpus Hermeticum, sú toho súčasťou. Ale vlastne na celé die lo oboch veľkých majstrov, v ktorom predložili zlatý poklad transfiguris tickej múdrosti, môžeme nazerať ako na Knižnicu Renovy, v ktorej môže každý hľadajúci, každý nositeľ Iskry Ducha nájsť v Dnes to, čo niekedy v minulosti – ako sa predpokladá – prechovávalo veľa gnostických knižníc. Chrám Renovy bol ohniskom, z kto rého bol celosvetovo daný do pohybu celkom nový vývoj duchovnej práce. Čoskoro nato založili skupiny žiakov na iných pracovných poliach rovnako obnovovacie ohniskové body, a tak bol aj tam prenesený prúd Múdrosti a Svetelnej Sily, ktorý sa rodil v chrá me Renovy konferenciu za konferen ciou. Výrok pri posväcovaní chrámu Renovy „Začalo sa to! Sedmoraká podpora Svetového Bratstva sa dala do pohybu“ tvorí ešte stále základný výrok, o ktorý sa opiera Duchovná škola – s jej všetkými ohniskovými bodmi a chrámami, ktoré boli založené

Pentagram 5/201 3

počas šesťdesiatich dvoch rokov, ktoré sú za nami. Týmto spôsobom tvorí Žijúce Telo, s ktorým sme spo jení, mocne dýchajúci systém, do ktorého sa neustále ponárajú čisté Svetelné Sily ako pri nadychovaní a vydychovaní a opäť vyžarujú – prúd dychu, do ktorého môžu byť spolu vtiahnutí všetci žiaci, keď sa na to nasmerujú a keď sa s tým spá jajú. Všetky ohniskové body Duchov nej Školy pracujú koncentrovane s medziplanetárnym ohňom Duchov ného Slnka. A celok, Žijúce Telo, je ako JEDEN veľký, všetko a všetkých objímajúci chrám – JEDEN veľký chrám, s ktorým sa môžu všetci žiaci v svetovom poli spájať, z neho žiť a pracovať. Tak ako planéta Zem tiahne svojou dráhou cez Slnečný systém okolo Slnka, rovnakým spô sobom obieha duchovný chrám Du chovnej Školy okolo centrálneho duchovného Slnka Bratského poľa žiarenia a prijíma neprerušovane novú Svetelnú Silu. V sedemnásobnej stavbe Duchovnej Školy je táto sym bolika ako prísľub novej skutočnosti. Z duchovného hľadiska je symbolika Školy žijúcou realitou, vnímateľným dotykom Svetla, Ducha, ktorý sa nám blíži z pôvodného sveta ľudí. Duch nepozná žiaden koniec, ale vždy daruje duši nový dúšok, v har monickom vzájomnom pôsobení,

ktoré drží krok s vývojom skupiny, ochraňuje ohniskové body, oživuje a dáva schopnosť na to, aby bolo možné sa vždy opäť pozdvihnúť do Svetelného poľa. V tomto zmysle je každý vstup do chrámu potvrdením žiactva, ustavične si vedomého Bytia, že sa vstúpilo na pracovné miesto Bratstva. Počas šesťdesiatich rokoch za tým vznikla sieť chrámov a ohniskových bodov, rozšírila sa ponad mnohé kra jiny, ponad takmer všetky kontinen ty, takže – symbolicky povedané, ale nie nereálne – bola vyhodená mocná „sieť“ na more života. Táto pozostáva zo všetkých vyžarujúcich bodov sied mich lúčov, ktoré nás zasahujú zo ži votného poľa Univerzálneho Bratstva. Tvoria JEDEN lesknúci sa nervový povrazec, ktorý vnútri Živého Tela vzájomne spája všetkých na tejto ze meguli. A teraz ide o to, aby to, čo z du chovných možností bolo v minulosti otvorené, bolo ďalej stavané s veľ kým úsilím a schopnosťou vydržať, tak aby sme sa ako celosvetová sku pina žiakov stali majstrami našej budúcnosti. V základnom princípe našich chrámov a ohniskových bodov sú prítomné všetky božské, duchovné energie, a každému, kto chce, sa v ňom môže otvoriť cesta hviezd.

NIEKOĽKO MYŠLIENOK K 55-ROČNEJ EXISTENCII CHRÁMU NOVEROSA Chrám Noverosa bol prvý chrám Du chovnej Školy, obnovený v r. 1958. Je vernou kópiou minutus mundi, mikrokozmu pôvodného človeka. Zlatá ruža v strede zlatého kríža je centrom a tvorí zrkadlo mystérií, z ktorého sa odvíja celá duchovná tvorba, ako zázračné tajomstvo bož ského prejavenia, v ktorom sa stvori teľ a stvorenie navzájom zrkadlia a prejavujú. Ruža je symbolom najhlbšieho mystéria, v ktorom je človek jedno so samotným Božstvom. Kríž ako sym bol osobnosti je súčasne obrazom Zeme, na ktorej žije a na ktorej pre bieha jeho vývoj. Kríž má číslo „štyri“: štyri elementy – zem, vzduch, vodu a oheň, z ktorých všetko povstalo, štyri svetové strany, ktoré obopínajú celú Zem, a ktoré sú súčasne prítom né v každom bode Zeme. Zároveň je kríž vyjadrením štyroch tiel, ktoré sú dnes v človeku prejavené: materiálne telo, životné telo, astrálne telo, ktoré môže byť naším spojením so slnečným telom Krista, a počiatočné mentálne telo. A nakoniec je kríž „znakom Jeho prekonania (Kristus), v ktorom zví ťazíme“. S nohou pevne zasadenou do dna skutočnosti, týči sa jeho vrchol až do sfér abstraktného myslenia, do Prvé tri chrámy Duchovnej Školy

čistého sveta zrodu. Snažiaci sa člo vek sa bude stále lepšie učiť, aby opravdivo vyjadroval abstraktné myšlienky Svetla a Lásky. Váza symbolizuje otvorené srdce a čistú vnímavosť, oltárny stôl čisté úsilie srdca a hlavy, na ktorom na chádzame bibliu ako (znovu)tvo riace Slovo – aktuálne energie Krista. Sedem sviečok sedemra menného svietnika nás spája so SedemDuchom, sedmorakým Lo gosom, ktorý nesie celé stvorenie, a s Univerzálnou reťazou Bratstva v Kristovi.

Pentagram 5/201 3

A sedem pečatí na strope, ktoré ako sedem brán ukazujú cestu, ktorou kráča nová duša, sú nesené a podporo vané prostredníctvom stien s dvanás timi oknami ako dvanástimi vernými strážcami, reprezentantmi dvanástich Starých Bratov, ktorí sú pôvodnými tvoriacimi silami stvorenia a v mik rokozme predstavujú dvanásť brán systému. 

Poznámky 1 . České a slovenské vydanie časopisu Pentagram vychádza približne o rok neskôr ako pôvodné holandské vydanie, kvôli prekladom. (pozn. prekl.)

V starovekom Ríme boli známe Aedes Menti, chrámy duchovného človeka; v Aténach sa týči Parthenon ešte stále nad všetkým (viď. zobrazenie). Časti stĺpov tohto chrámu navzájom pasujú tak dobre, že to vyzerá, akoby pozostávali z jedného kusu. Architekt Perikles a majster sochár Phidias ako stavbyvedúci si zakladali na znalosti numerológie, geometrie a architektúry. V r. 477 pred Kristom začali so stavbou, ktorá sa raz stala jednou z najharmonickejších a najkrajších na svete, zaiste aj vďaka konzekventnému používaniu pomeru 9:4.

Prvé tri chrámy Duchovnej Školy

Vertikální vplynutí:

intuice, inteligence, znamení 7. října 201 2 se sešlo velké množství žáků a členů školy z celého světa v centrech a zasvěcených pracovních místech Lectoria Rosicrucianum, aby přemítali nad svým spojením se sedminásobným světovým Bratrstvem. Jsme rádi, že můžeme publikovat v tomto čísle Pentagramu text, který se při této příležitosti četl.

astal čas, kdy je nutná struktu rální obnova, pokud má být v blízké budoucnosti duchovní škola schopna plnit svůj úkol. Pokud má tento vývoj dopomoci úspěchu, měly by jednotlivé vedením pověřené or gány, stejně jako všichni, kdo jsou s naší skupinou spojeni, spolupraco vat novým způsobem, protože od ny nějška je na jednotlivých úrovních vedení zapotřebí vertikálně oriento vaná spolupráce. Abychom dobře porozuměli sou časnému úkolu, měli bychom jasně rozlišovat mezi horizontální a verti kální obnovou. Bez tohoto rozlišová ní se vystavujeme riziku, že zamění me důležitou, ve škole již probíhající horizontální obnovu za obnovu verti kální, jež se musí teprve uskutečnit, a tak narušíme vývoj školy. V neměn né struktuře Božího plánu můžeme rozpoznat oba tyto procesy změny: Každé nové stvoření je výsledkem spolupůsobení mezi vertikálním,

Pentagram 5/201 3

duchovním impulsem a horizontálním, hmotným stavem. Nový vývoj nezačíná prvotní situ ací v daleké minulosti, ale navazuje na stávající výsledky. Základ pro každý další vývoj vždy nalezneme v esenci minulých zkušeností ve hmo tě. Duchovní impuls do této podstaty sestupuje jako vertikální proud; a re akce na tento sestup se vyvíjí a rozši řuje horizontálně. Společně tvoří tyto dva proudy strukturu kříže, v jehož průsečíku můžeme najít zprostředku jící princip. Tak můžeme v každém procesu tvo ření rozlišit tři principy: – vertikální proud, Ducha – centrální, zprostředkující jádro, duši – horizontální vývoj, formu, tělo. Každá tato dimenze má svoji spe cifickou úlohu. Vertikální proud nutí to, co ještě není projevené, to nezná mé, k projevení, zatímco horizontální

DEN BRATRSTVA – 7. ŘÍJEN 201 2

Vertikální vplynutí: intuice, inteligence, znamení

Logos pohání k pokračující expanzi manifestací i vědomí, což znamená, že každá forma bude dříve nebo později podrobena evolučnímu skoku. proud projevení umožňuje a snaží se uchovat to, co je nově stvořené, pro střednictvím upevňování a rozmnožo vání. Centrální jádro, růže růží, která transformuje vertikální proud na ho rizontální, pracuje v tomto kontextu jako prostředník a vždy udržuje rov nováhu mezi oběma proudy.

TO, CO TU DOSUD NEBYLO Kromě

toho má každá z těchto dimenzí své vlastní zákony. Obnovu představuje i horizontální proudění, neboť jenom obnovováním je možno uchovávat v dlouhodobém horizontu stávající stav. A vidíme to všude kolem nás, ačkoliv na to nyní nepoukazujeme. Tato horizontální obnova však není strukturální. Je ve své podstatě jenom přizpůsobením, reprodukcí a kopií něčeho, co již existuje, nebo variací na existující téma. To však neplatí o vertikálním prou dění, o vertikální obnově. Ta ve své podstatě nemůže být plánována; je inspirací, které nemůže být dosaženo podle nějaké metody, a která nemůže být založena na statistickém průzku mu nebo na porovnávání s již existu jícími vývoji ve světě. Je tomu tak proto, že vertikální proudění manifes tuje něco, co dříve neexistovalo, co

Pentagram 5/201 3

není očekávané, a tudíž nemůže být zjistitelné nebo kontrolovatelné vý zkumem. Výzkum se zaměřuje na něco již existujícího a ukazuje vě decky ověřitelné změny a odchylky od známých situací. Je důležité roz poznat tento rozdíl, aby bylo možno odlišit vertikální obnovu od té hori zontální. Horizontální obnova je, viděno opti kou delšího časového úseku, naprosto nezbytná, stejně tak jako se každé jaro obnovuje příroda. Neboť v prvních fázích života každého nového orga nizmu jakéhokoliv druhu je důležité, aby začal sloužit procesům zachování a reprodukce. Vztaženo na naši du chovní školu to znamená následující. Měli bychom zajistit, aby to, co vel mistři vytvořili na základě vertikál ního impulsu, jmenovitě živé tělo, a s ním i příbuzné formy manifesta ce ve hmotě, bylo ve správné míře zachováno, chráněno a obnovováno a to tak dlouho, jak je to jen možné. Jinými slovy, aby bylo schopné při způsobovat se době. O tom nepřetr žitě uvažují pracovníci spirituálního vedení. Víme, že naše snahy budou koru novány úspěchem jen tehdy, pokud

potřebné impulsy a energie budou vyvěrat z jaderné síly monády, která uvolňuje novou duševní sílu v srdci. Jenom když je práce prodchnuta Du chem, může proud živé vody plynout. To se stane viditelným prostřed nictvím radosti, entuziasmu a služby v sebezapomnění, se kterou my jako žáci, jako přátelé, vykonáváme svoji práci na horizontálním rozšiřování a obnovování. Tímto způsobem kaž dý z nás uskutečňuje svůj úkol na zá kladě svého vlastního, v praxi žitého žákovství. Nyní však dosahujeme rozhodují cího bodu. Z plánu Logosu nevyplý vá, že jednou projevená forma života by měla být zachovávána do nekoneč na. Logos pohání k neustálé expanzi manifestací i vědomí, což znamená, že každá forma bude dříve nebo poz ději podrobena evolučnímu skoku. Ta ková strukturální obnova prostřednic tvím Logosu však může být provedena jednou ze dvou, naprosto rozdílných cest, což záleží na tom, kterým silo vým polem je stávající stav udržován. Na tento fundamentální rozdíl mů žeme nahlížet následovně: V proudu vyšší, svaté dialektiky, je obnova pro vedena harmonickým procesem roz plývání a nové stavby; v nižší, nám známé dialektice se to děje disharmo nickým ukončením všeho, co existu je, naprostým rozpadem a absolutně novým začátkem.

Rozhodující otázkou nyní je, jestli my, v naší duchovní škole, oživíme proud vyšší dialektiky, nebo jenom proces krystalizace a transformace nižší dialektiky. Každá forma je po svém stvoření udržována po jistou dobu naživu pomocí procesů regene race a reprodukce, ale pak nastupuje degenerace a forma musí být funda mentálně obnovena – tedy, obnovena tvořivým procesem; musí být vyzdvi žena na vyšší spirálu vývoje. Nyní jsme tohoto bodu v naší du chovní škole dosáhli. Všechny pokusy o obnovu, které jsme dosud podnikali s velkou sna hou, s láskou a velmi kompetentně, se týkaly horizontálního stádia, stádia reprodukce, opakování a zachovávání věcí. Tyto pokusy byly a stále jsou na prosto nezbytné a nebudeme v žádném směru zpochybňovat jejich hodnotu. Tuto fázi můžeme srovnat s obno vou domu, v němž jsou vnitřek i fa sáda modernizovány; zdi, podlahy, osvětlení, koupelna, kuchyně a tak dále, jsou uvedeny do optimálního stavu, ale sama struktura domu zů stává stejná. Na čem však záleží nyní, je struk turální obnova: místnosti musí být zvětšeny odstraněním oddělujících zdí, ve zdech, které byly původně slepé, budou umístěna nová okna a dveře a co je nejdůležitější, scho diště musíme přemístit do střední Vertikální vplynutí: intuice, inteligence, znamení

části domu a zvětšit jej, aby bylo umožněno intenzivní vzájemné pů sobení mezi vyšším a nižším. Při všech těchto pracovních akti vitách na struktuře by měli stavitelé vědět, které zdi a sloupy jsou nosné, protože tyto základní prvky by nemě li měnit, jinak se celý dům zřítí. Základní strukturou domu Sancti Spi ritus je božský plán, plán Logosu, jak byl popsán, mezi jiným, v Corpus Her meticum. Proto bychom nyní, více než kdy dříve, měli přejít z manichejské ho stádia, které nás učilo oddělovat Ducha a hmotu, k hermetickému stá diu, jež propojuje a staví. Máme se stát hermetiky, bratři a sestry! Co to znamená pro naši školu? Měli bychom zevnitř, strukturálně obnovit mnohé z našich konceptů. Protože se působení svatého Ducha plně projevilo v živém těle, tak, že meč rozlišování mezi světlem a tem notou do nás byl zabudován jako do jádrové skupiny nového věku, oddě lení a omezování nemusí být déle pro pagováno navenek stejným způso bem, jak se dělo během stavebního stádia školy. Důležité to bylo během stádia stavby, protože jenom takto mohla být škola a její žáci očišťováni a ochráněni proti nižším astrálním si lám a eonům přírody. V současnosti bychom však měli počítat s vysokou

Pentagram 5/201 3

úrovní vibrace živého těla, v jehož síle vše spojíme. Tak bychom měli jasně rozpoznat některé oddělující, dualistické koncepce, které již zcela nestojí v proudu Vodnáře a nahradit je odpovídajícími hermetickými kon cepcemi. To však představuje velmi subtilní a obtížnou záležitost, neboť mnoho nových společenských kon ceptů vývoje osobnosti, moderní eso terika a věda, také usilují o jednotu a o propojení všeho. Může to být jen reakce na Vodnáře. Avšak kdo slučuje bez toho, aby před tím uskutečnil oddělení v Duchu, ten posiluje iluzi. Jen ten, kdo uskuteční alchymické „solve“, je schopen přejít ke „coagula“. Pokud na počátku nestojí oddělu jící meč Ducha, není propojení osvo bozující, neboť je v něm nové se sta rým promícháno. Na tuto skutečnost bychom neměli nikdy zapomenout. Proto bychom neměli ve škole vyví jet nové koncepce propojení, protože těch je tu již dost, ale místo toho by chom měli novým způsobem přesvěd čivě dokazovat realitu základního obratu a očištění od eonských sil a ilu zí, jak svými slovy, tak i jednáním. V tomto kontextu je tudíž nezbyt né, abychom dali struktuře vnější ško ly a metodě vedení zájemců, členů a žáků prvního a druhého aspektu od

Vize jsou Světlem, lampou před našimi chodidly, ale nejsou pracovním postupem, nejsou manuálem. základu novou formu. Vyvine se nový způsob komunikace. Na detailech, jak to bude vypadat, musíme ještě praco vat. Duch práce nám při tom ukáže směr. Jsme si vědomi, že vedení naší du chovní školy je v rukou duchovních vůdců, jmenovitě našich velmistrů, Jana van Rijckenborgha a Catharose de Petri a Bratrstva živých duší. Je nom z lóže Vznešených, kde bratři a sestry inspirují naši práci z živoucí ho pole vzkříšení, pochází impuls pro současnou formu manifestace božské ho plánu. A jen z ní vyzařuje intuice o tom, jak by se měla duchovní škola vyvíjet, na základě nejvnitřnějšího bytí, aby dostála požadavkům nové éry. Bratrstvo nám však nedává pro stavbu konkrétní návod. Poselství vznešených je poselstvím duchovní povahy, a tudíž je pro nás abstraktní a může být přijímáno pou ze jako vize, jako obraz, který je pro jektován do naší duchovní duše. Vize a obrazy nejsou nikdy přesné; jsou vágní a nejasné. Jsou Světlem, lampou před našimi chodidly, ale ne jsou pracovním postupem, nejsou ma nuálem, a jsou předmětem různých interpretací, neboť jenom takto mo hou vyvinout sílu k realizaci. Pokud

bychom měli přesný plán, který by vysvětloval všechny podrobnosti toho, co máme činit, chyběla by nám stejně síla k jeho uskutečnění. Síla k uskutečnění se totiž uvol ňuje jen tehdy, když se pokoušíme přeměnit abstraktní ideu, přijatou od Bratrstva, pro všechny žáky ve hmotě společným procesem konkretizace. Všechny úrovně aktivit v živém těle nyní mají za úkol přijetí abstraktního impulsu Bratrstva a jeho postupné transformace, aby mohl být použit konkrétně ve hmotě. A opět se to týká procesů transformace z abstraktního do konkrétního, které jsou umožněny vertikální spoluprací, vertikální inter akcí mezi různými hierarchickými úrovněmi školy. Prostřednictvím této vertikální spolupráce budeme vytvářet praktické kroky k obnově. Vertikální spoluprá ce představuje proces cirkulace po psaný v Tabula Smaragdina. Impuls Bratrstva může sestoupit do této her metické cirkulace, do této alchymické destilace, která propojuje „nahoře“ s „dole“ a vede nás k novým hori zontům. Mezinárodní spirituální vedení, jako nejvyšší vedoucí kolegium ve škole manifestované ve hmotě, má za úkol Vertikální vplynutí: intuice, inteligence, znamení

být bez přestání připraveno přijímat impulsy obnovy, jež emanují z Bra trstva. Předává spirituální orientaci a stanovení cíle, avšak bez konkrét ních detailů. A nyní, skrze výše zmí něnou vertikální spolupráci mezi námi, bratry a sestrami ve všech „aspektech“ školy, by se měly stát orientace a cíle uskutečnitelnými a prakticky prove ditelnými. V tomto kontextu by zkušenosti toho „dole“ měli vplývat jako esence, jako tresť, ne ve smyslu konkrétních zku šeností z minulosti, ale ve smyslu in teligence, podstaty získané z minulosti. To však také znamená, že konkrét ní zkušenosti z minulosti by již nemě ly dále tvořit základ, ale že bychom měli být do jisté míry připraveni je alchymicky rozpustit, abychom z nich byli schopni vydestilovat esenci. Žákovství v novém smyslu zname ná: obsáhnout a integrovat rozličné aspekty celku. V tomto kontextu vi díme vedením pověřené orgány jako membránu, která obklopuje a chrání všechny elementy buňky a vytváří prostor pro utvoření orgánu. Tito přá telé, kteří někde ve škole zastávají ve doucí pozici, tak činí novým způso bem: Stimulují, podporují a láskypl ně ukazují cestu, plně otevření zatím ještě neznámému, nejasnému výsledku. Vedení, které reprezentuje duchov ní aspekt celku, spojuje protikladné

Pentagram 5/201 3

elementy hierarchicky podřízených stupňů a transformuje je do vzájemně se doplňujících prvků. Tímto způso bem vytváří prostor bez toho, aby do něj samo vstupovalo, neboť pouze sjednocením protikladných náhledů na vzájemně se doplňující prvky může být uskutečněn opravdový evoluční skok. Když však budeme vyhledávat pouze stejně smýšlející lidi v horizon tálním smyslu, zabraňujeme tím dal šímu vývoji. Pravá, „svatá“ inteligence může být vyvinuta integrací protikladů po mocí syntézy. Je to skutečná inteligen ce, která chápe a interpretuje znamení duchovních vůdců správným způso bem. A to je to, co v současné situaci potřebujeme. Vertikální obnova vždy přichází neočekávaně; vede k něčemu, co nejsme schopni předvídat. Prvek překvapení obsahuje potenciál pro manifestaci plánu Logosu. Tímto způsobem budeme v bu doucnu stále častěji pracovat se třemi magickými nástroji architektů, jme novitě s intuicí, inteligencí a se zna meními. Intuice představuje duchovní aspekt. Ukazuje nám směr. Inteligence je duševní aspekt, který nám ukazuje souvislost. Znamení tvoří hmotný aspekt. Ukazují nám ten pravý čas a místo pro naše činy.

Tyto tři nástroje představují přímé propojení mezi idealitou a realitou. Tvoří přímé, rozhodující spojení ve vertikálním řetězci mezi Duchem a hmotou. Intuice povstává z neznámého. Je nekontrolovatelná a zakládá se na vnitřním spojení s Duchem. Intuice vede náš zrak a naše myš lenky ve správném směru. Intuice je orientující a ukazuje směr.

Inteligence vidí a rozpoznává zna mení, která leží ve směru naznačeném intuicí. A znamení mohou být nalezena v konkrétním životě, v událostech, v tom, co je vnímatelné smysly. Nechť tyto tři atributy působí jako jednota v naší práci pro svět a lid stvo. 

Vertikální vplynutí: intuice, inteligence, znamení

Utvořen z nepoznatelného, neviditelného a beztvarého prazákladu (Amon), je egyptský chrám svým neměnným vzorem architektonického schématu (pylony, nádvoří, sloupy s lotosovými a palmovými motivy a posvátnými prostory uvnitř chrámu), výzdobou (obrazy bohů, královských postav, rituálních a posvátných textů) a svým umístěním na svatém, uzdravujícím místě, výrazem znovuobnovení vesmíru a země. A co existovalo v kosmu a bylo člověkem pozorováno, to existovalo také v člověku: to neviditelné, stavební látky a manifestace: trojice Bůh – vesmír – člověk. Chrám v Luxoru s řadou sfing, Egypt

Pentagram 5/201 3

Convivencia – mír

22. září 201 2 proběhl v Paláci míru v Haagu pod záštitou AMORC kongres, kde představitelé šesti různých organizací prezentovali své myšlenky a úvahy o míru. Vedle mluvčích ze sufijského hnutí, Antroposofické společnosti, Theosofické společnosti a prezentace o esoterickém významu Paláce míru, mluvil Theo van Rooij, člen Mezinárodního spirituálního vedení Lectoria Rosicrucianum, o vnitřním míru. Den byl ukončen úvahou mluvčího AMORCu o míru s hudbou Erika Satie.

ro všechny, kteří nás dobře ne znají: Jsme gnostickokřesťanská, rosikruciánská komunita, která se za bývá zejména hermetismem, Křížem s Růží a Gnosí. Minulý víkend jsme zažili velkou, mezinárodní, čtyřdenní konferenci na jihu Francie, s více než 2500 účastníky. Jsem jí stále ještě docela plný. Byla to obrovská zkušenost. Ale k tomu později více. Všichni zde bychom si přáli přispět k míru, k tomu zvláštnímu, vznešené mu lidskému stavu, který může být a měl by oprávněně být nazýván sku tečným lidstvím. Vy všichni, vážení posluchači, stejně jako já, hledáte ta kový mír a toužíte po něm; mír, který trvá, ne jenom jako protiklad konflik tu, nebo, co hůř, války, ale trvalý mír. Jinými slovy, duchovní postoj a stav duše, který pomáhá umožnit společen ský mír. Tento mír je povznášejícím stavem, duchovní hodnotou, stavem

bytí vyzdviženým na úroveň stavu života. Můžeme jej nazvat astrální a éterickou atmosférou, pomocí které je duše pozvednuta do čistého, nové ho stavu bytí, do stavu čisté geneze, v harmonii se vším a se všemi. Je to stav bytí, schopný nás spojit s vyso kou, čistou realitou pravého lidství, která ve své podstatě tvoří matrix pro každou lidskou bytost – a tudíž je také potenciálně přítomna v každé lidské bytosti. Je podstatou toho, co můžeme nazvat tím božským. Bůh je Láska. Bůh je mír. Aby mohl člověk takového stavu míru dosáhnout, měl by na sobě pra covat, sám sebe pečlivě zkoumat a snažit se vznešený, duchovní způ sob života realizovat. Pro duši nepředstavují mír a láska nějakou morálku, nebo jakýsi standard, k nimž by měla směřovat, ale tvoří stav bytí. A na tomto základě jsou mír a také láska vlastnostmi stavu bytí. A v onom Convivencia – mír

stavu již není možno činit nic, co tyto nejsou. Jde nám o to, dosáhnout takový stav bytí, kde duchovní – božské jsou pra menem a životní atmosférou. Vždyť Bůh je Láska – a nebyl snad Ježíš Kris tus často nazýván knížetem pokoje, po koje ve smyslu balzámu pro duši, tiché vznešenosti a benevolentní lidskosti? Hluboko v našem nitru po tom každý toužíme, protože jsme kdysi

Pentagram 5/201 3

povstali z takového vznešeného stavu lidství. To je důvodem, proč nemůžeme jinak, než dále toužit po znovunalezení spojení s touto zvláštní atmosférou života a také po utvoření společnosti, v níž mír je základem a láska tak říka jíc kvasem. V takové společnosti: – nebudeme hledět jenom na sebe, ale na celek a budeme zohledňovat

zájmy ostatních – budeme respektovat jeden druhého a budeme si vážit všech ostatních náboženství a filosofií – budeme považovat Zemi za součást božského stvoření – budeme vědět, že všichni, ať už ja kýmkoliv způsobem a v jakékoliv fázi, vystupují na horu Ducha – poznáme, že existuje mnoho cest, po nichž je možno dosáhnout vrcholu

– a také, že existuje mnoho úrovní vývoje. Na této cestě na vrchol, k Duchu, bu deme vždy jeden druhého uznávat a vítat lidi v přátelství, protože v tom druhém rozpoznáváme aspekt božské duše. Avšak ve skutečnosti pro člově ka i pro lidstvo je tomu většinou tak, že realita přemůže idealitu a že mír proto nikdy není udržen nastálo. Kon flikt se tak končí jenom prostřednic tvím jiného konfliktu a mír je velmi křehký. Rádi bychom si tak navzájem položili následující otázku: Proč se konflikt objevuje znovu a znovu? V podstatě můžeme říci, že konflikt je výsledkem současné reality oddělení a faktu, že jsme determinováni dualitou. Podstatou každého oddělení je, že naše duše je oddělena od božského Ducha, a tudíž s ním již není aktivně propojena. To, co běžně nazýváme duchem, je intelekt. Pojem duch pou žíváme pro intelektuální aktivitu; náš způsob přemýšlení a mluvení je často ve velké míře utvořen názorovými spory – tudíž konfliktem. Svou schop nost myšlení používáme především na to, abychom poukázali na vzájem né rozdíly. Proto je naším denním chlebem boj, v myšlenkách i slovech. Kvůli Convivencia – mír

Lombrives, hora katedrály oddělení od božského principu a od jednoty tak stojíme v dualitě; napří klad mezi bohatými a chudými. Proto máme starosti o zítřek a proto jsou oddělenost a strach pohnutkami za kládajícími konflikt. Naše vědomí, naši jistotu se sna žíme nalézt ve hmotě, alespoň to si myslíme; ale jedinou jistotou ve hmo tě a v našem životním poli je, že vše podléhá neustálé změně. Změna je školou duše a pro duši. Živoucí spojení s tím božským – s Duchem jediného Stvořitele – bylo ztraceno a náš kosmos je nyní dialek tickým, dualistickým zjevem. Duše v nás ovšem stále hledá vznešenou trojici Bůh – Kosmos – Člověk. Tak toužíme a hledáme pravdu a mír. Co tedy můžeme dělat? Můžeme vystoupit na horu a stanout v životě podle Kázání na hoře. Když je naše duše vyzdvižena do úrovně sfér, kde se duše potkává s Duchem,

Pentagram 5/201 3

CONVIVENCIA v Tarasconu a v Toulouse. Ve dnech konference Lectoria Rosicrucianum v Ussat byla též pořádána setkání v Tarasconu a v Toulouse v kontextu Convivencie, s mluvčími z různých duchovních a společenských hnutí. Fotografie nám o tom podávají svědectví.

je prosycena podstatou lásky a míru. A když zažíváme na naší duchovní cestě spojení s Duchem ještě hlouběji, jako v nikdy nekončícím procesu, pra cujeme na základě nové a neosobní perspektivy ve službě člověku a lidstvu. Ježíš a všichni ostatní velcí zasvě cenci po jistém čase přípravy, učení a zasvěcení opustili školu zasvěcení své doby a vyhlásili následně evange lium pro všechny. Jako duchovní ko munity ve věku Vodnáře, které za sebou zanechaly věk Ryb, máme zvláštní úkol: Vykročit do popředí tak, jak to činil Hermes, ku pomoci našim bližním lidským bytostem a předat jasnou zprávu. Hermetický princip života, tento prin cip čisté duše, stanovuje: Vše přijmout, vše odevzdat, a tím vše obnovit. Vidíme to jako nepřetržitý vývoj, který záleží na tom, v jakém rozsa hu se my změníme prostřednictvím odevzdávání. Je důležité otevřít se

Alain Sutra, starosta Tarasconu

Daniel Benlolo, Cercle Raymond Lulle, Toulouse

Současným úkolem duchovních komunit je vystoupit do popředí. Tak jak to dříve činil Hermes, chceme i my pomoci našim bližním a předat jim jasné poselství. duchovním silám, čímž umožníme, abychom jimi byli změněni, a také být připraveni pracovat s těmito sila mi ve prospěch ostatních. Příliš často přemýšlíme o našem vlastním vývoji a o vývoji naší vlastní skupiny. Jedno z nejznámějších rčení v naší duchov ní škole zní: „Služba je nekratší a nej bezpečnější cestou k Bohu.“ Symbolem Ducha je holubice míru, která se spo juje jako Světlo a síla s naším touží cím srdcem. Je to toto srdce, v němž je skryta jiskra Světla jednoho Stvoři tele jako jádro naší duše, které čeká na probuzení, aby poznalo Ducha, holubici míru. Holubice míru se následně ne chává poznat v hlavě coby nový vhled a moudrost. A pokud chceme naší vůlí umožnit těmto silám námi procházet a chceme tuto lásku a moud rost následovat, může z toho vzejít

čin. Tímto způsobem jsme schopni uskutečnit mír v nás a převést jej do reality. Chtěli bychom vám ale také vyprávět o uplynulém víkendu. Pořádali jsme mezinárodní konfe renci, které se účastnilo kolem 2500 Rosikruciánů z více než 40 zemí. V průběhu let, počínaje v polovině padesátých let, organizujeme pravi delně konference na jihu Francie. Dě láme to proto, že se cítíme velmi silně spojeni s katáry, kteří byli velkým, čistým gnostickokřesťanským hnu tím z dvanáctého a třináctého století. Toto hnutí bylo částečně vyhlazeno inkvizicí, nicméně neustále přitahuje mnoho lidí, včetně nás. V takové konferenci spatřujeme oživování trojsvazku Světla: Grálu – Katárů – Kříže s Růží. Toto spojenectví Convivencia – mír

Pohled na síň Convivencie v Toulouse

Duch katárství nicméně nezemřel. Neustále vzkvétá, a zvláště v naší době, protože mnozí se cítí být silně přitahováni tímto regionem a tímto duchem. je duchovní spoluprací, která započa la v roce 1957. Jeskyně v údolí Ariége, v podhůří Pyrenejí mezi Foix a Andorrou, zů staly bezpečným útočištěm po pádu Montséguru v roce 1244. Zde obdrželi katáři své učení a zasvěcení, v hoře dnes nazývané Montagne Sacrée. V roce 1244 hrad Montségur, po slední bašta katárství, padl; toto bylo posledním z činů neúprosného běsně ní, plenění a vraždění, které zname nalo konec Okcitánie, velkomyslné společnosti, v níž láska a mír byly vysoce ceněnými hodnotami. Více než 200 přítomných katárů zde ze mřelo; byli upáleni na hranici. Avšak duch katárství nezemřel, stále vzkvétá, a zvláště v naší době; lidé se jím cítí být do tohoto regionu silně přitahovaní, a to nejenom lidé z naší komunity, ale naštěstí i mnoho

Pentagram 5/201 3

dalších. Tato současná přitažlivost katárské ideje je zvláště potěšitelná, protože katáři se snažili najít ve své době království lásky a míru. Renesance započala právě v Okcitá nii, na tehdejším jihu Francie a bylo to částečně i díky přítomnosti katárů. Křesťané, jak katolíci, tak i katáři, židé i muslimové, společně žili na začátku této periody ve vzájemném respektu a v možnosti svobodného rozvoje. Tehdy se tomu říkalo convi vencia, umění společného soužití v harmonii. Tato harmonie však byla narušena zásahem římské církve, která si spolu s vládci Francie přála získat nejen moc nad Okcitánií, ale i bohatství této země. To přineslo válku a vzestup inkvizice. Vývoj, nejenom ve smyslu rozvoje společ nosti, ale vývoj ve všech směrech,

Pilar Garrido, islamistka

Michel Cire, spolupracovník A. Gadala

tím byl výrazně zpomalen, což se děje vždy, když netolerantní vlády nebo nátlakové skupiny zakazují odlišné myšlenkové proudy a druhy víry, jak se také ukázalo i v jiných zemích. Zmíněná convivencia však může sloužit jako základ pro naši součas nou mnohorasovou společnost, pro tože v takové společnosti má každý člověk a každá skupina svobodu jít svou vlastní cestou – a to věřící stejně jako nevěřící – ve vzájemném respek tování se. Je to tavící tyglík, ve kte rém je vývoj pocházející z a skrze Ducha jednoho Stvořitele možný.

A s námi je to stejné. Pokud sku tečně kráčíme po vnitřní cestě, jsme také schopni pracovat s ostatními a pro ostatní. Duše si nemůže pone chat pro sebe to, co jí bylo dáno. Kaž dý z nás by měl překonat přání dávat nejdůležitější místo ve svém životě svému vlastnímu já a jeho vývoji. To se týká vítězství nad sebou samým a znamená to, že přenecháme ústřední místo v našem životě čisté mu duševnímu životu! Duševní lid ská bytost žije v míru. Tento mír je velmi zvláštním stavem bytí, který může být dosažen výstupem na horu Ducha, na níž budeme proměněni. Uskuteční se proces formace, refor mace a transformace. Je to Kázání na hoře, život podle Kázání na hoře, život duše, která je schopná ukázat cestu k tomuto konci a bude ku po moci. Přejeme všem, kdo hledají tento mír, tento výstup na horu do čistých výšin, kde holubice míru, Duch, může být spatřena, aby dosáh li spojení s duší. 

Při každém setkání přáli katáři ostat ním: krásnou a hlubokou útěchu z Bet léma. Betlém byl pro katáry zasvěcova cí jeskyní, v níž, po letech kontemplace a očišťování, nakonec získali své za svěcení. Bylo to zrození sebevědomé duchovní duše. Toto byl mír Betléma, útěcha Betléma. Po svém zasvěcení odešel katár do světa, kde v jeho nebo v jejím životě započala skutečná práce.

Convivencia – mír

Impulz ako úder gongu

NIEKOĽKO MYŠLIENOK PRI PRÍLEŽITOSTI USSAT-KONFERENCIE 201 2 2500 študentov z viac ako 40 krajín sa vrátilo domov z jednej inšpiratívnej konferencie v Ussat-les-Bains. Všetci si brali so sebou poklad, poklad zážitkov z konferencie s celkom výnimočnou výzvou, konferencie, ktorej zakúsenie sa sotva dá obsiahnuť slovami.

de o zázrak spoločenstva duší, kto ré prostredníctvom nasmerovania tak mnohých, prostredníctvom ne smiernej koncentrácie, vstúpilo do spojenia so svetom Ducha. Oheň duší vzplanie zo silového poľa sveta, a tým mu správne a zákonite ide na proti svet Ducha. To je gnostická má gia. Týmto spôsobom vzniká spojenie „zdola nahor“ a „zhora nadol“. To, že môžeme byť toho svedkami, nás na pĺňa intenzívnou radosťou, radosťou, ktorá prevyšuje všetok rozum. Ra dosť, ktorá sa tým uvoľnila, bola vnímateľná týždne, už pred konfe renciou, počas nej a po nej – ako teplá deka. Každý, kto sa zúčastnil tohto sviatku, bol nabitý ako batéria a môže z tejto sily znovu ďalej budo vať na svojom mieste v svete. Konferencia takéhoto druhu umožní to, že všetci títo mnohí pra covníci z rôznych pracovných polí môžu ísť znovu do práce s novým elánom. Je to obrovský impulz, aby

Pentagram 5/201 3

práca, ktorá musí byť znovu vyko návaná, nanovo ožila. A to vyžaduje pokračovanie… Aj my sa opäť usilujeme o to, aby sme ďalej odovzdali impulzy tejto medzinárodnej konferencie. Robíme to v tomto vydaní Pentagramu, dojmami z konferencie, kto ré tým dosiahnu veľmi veľký zástup žiakov na celom svete. Časopis Pentagram sa vydáva v 16 jazykoch a umožňuje na celom svete obnovené prežitie konferencie, a to nielen tým, ktorí na nej boli prítomní fyzicky, ale aj všetkým ostatným. Ďalej sa pripravuje publikácia vydavateľstva Rozekruis Pers, v ktorej majú byť zverejnené témy z posledných troch Ussatkonferencií z rokov 2001, 2006 a 2012. Z toho by malo vzniknúť – ako dúfame – dlhodobo pokračovanie ta kejto formy konferencií. Lebo opäť znovu prežívame, aké výnimočné

Impulz ako úder gongu

7. medzinárodná Ussat-konferencia bola výzvou na to, aby sme si boli denne vedomí nášho vertikálneho spojenia. a dôležité sú pre nás všetkých tieto medzinárodné konferencie. Medzinárodný element je niečo, čo mládežníckemu dielu ako aj na dielu dospelých žiakov prepožičiava silný impulz. Možno je to preto, že medzi národný aspekt vyjadruje niečo z uni verzálnosti. Mnohosť jazykov a kultúr sa zjednocuje v duši. Skrz to sa dá konkrétne zažiť, že skutočne jestvuje živé spoločenstvo duší, a to Teraz a Tu! Počas tejto medzinárodnej konferen cie boli žiaci upriamení na tri pôsobia ce náhľady školy: 1. Pole Bratstva, ktoré sa prejavilo v živom tele Duchovnej Školy – ponárajúca sa, zostupujúca duchov ná pyramída. 2. Pole duší, ktoré sa vyvinula zo zá stupu žiakov – stúpajúca pyramída. 3. Obe zažívajú v spojení s poľom sveta plnosť svojho prejavenia. Hoci Duch je čistá božská energia, ne môže sa jeho sila prejaviť bez látkové ho nástroja. Bratstvo Života existuje v nelátkových oblastiach nášho život ného poľa, ale predsa len jeho oslobo dzujúca sila sa môže prejaviť v svete vtedy, ak má k dispozícii látkový, ma teriálny nástroj. Duchovná škola Zla tého Ružokríža je jedným z takýchto

Pentagram 5/201 3

Hore: Vrcholným bodom bolo prvé zaznenie zvonu, ktorý bol odliaty osobitne na túto príležitosť. Vpravo: Účastníci konferencie zo 40 krajín, okrem iného mnohí mladí žiaci a členovia D-skupiny, boli spoločne v Ussat. Mimoriadnym zážitkom bol spoločný výstup k jaskyni Lombrives, ku „Katedrále“. ohniskových bodov, prostredníctvom ktorých sa môže spojiť so svetom a vďaka tomuto Živému Telu môže priviesť svet do pohybu. Živé Telo má sedem náhľadov a siedmy náhľad je kalibračným bo dom. Tento náhľad je ukazovateľom cesty, majákom pre všetky náhľady Školy. Tento náhľad je poľom vzkrie senia. Siedmy náhľad Školy je prvým náhľadom Bratstva Života. Je to pole, v ktorom vzájomne prestupujú, splý vajú dve prírody, pole, v ktorom sa klesajúca duchovná pyramída a stú pajúca pyramída duší vzájomne do týkajú a navzájom do seba pretekajú. Tu je zároveň aj východiskový bod

Impulz ako úder gongu

V údolí Vicdessos sa nachádza dolmen Sem, blízko miesta, kde sa predpokladá, že stál Gralsburg (Hrad Grálu) Montréal-de-Sos. práce zakladateľov našej Školy. A pre nás tvorí tento bod cieľ nášho snaženia. To je ten zdroj, z ktorého neúnavne prúdi vertikálna sila. V tejto sile krs tíme naše deti a napĺňame posledné kroky, aby sme vstúpili do úplnej slobody. 7. Medzinárodná Ussatkonferencia bola výzvou na to, aby sme si boli každý deň vedomí tohto vertikálne ho spojenia, aby sme denne spájali to Hore s tým Vnútri a aby sme z toho Vnútorného vykonávali dielo vo vonkajšku: zhora – dovnútra – navonok. A predsa denne zakúšame, aká nepoddajná, aká vzpierajúca sa je

Pentagram 5/201 3

matéria. Niečo v tomto svete oslobo diť znamená modliť sa, konať a sta vať. Prostredníctvom zladenia sa so živým Duchom (modlitba) budujeme na svojom Najvnútornejšom a bude me v stave vykonávať prácu. To všet ko sa ale nedeje automaticky, nedeje sa samo od seba. Vždy znovu sa mu síme snažiť o to nové. Je to úsilie, ktoré sa pokúšame uskutočňovať na základe a s pomocou veľkého poten ciálu sily duší. Pracujeme, pretože zvnútra navonok cítime nutnosť po máhať ľudstvu tak dobre, ako to len ide. Táto duchovnomateriálna stavba si vyžaduje skrz svoju bohatosť spra covávania každý deň našu celú po zornosť:

1. Duchovný vývoj a sprevádzanie všetkých aspektov našej školy. 2. Sprevádzanie a povzbudzovanie rozličných pracovných oblastí, vedenie pracovných skupín. 3. Udržiavanie našich zasvätených pracovísk v každom ohľade. Ten Chodník, ktorý razili naši veľ majstri, sa pokúšame udržiavať, po silňovať a stavať, lebo ak na to nie je upriamená celá naša pozornosť, tak v dnešnej dobe tento chodník môže príliš rýchlo zarásť burinou. Pritom sme si plne vedomí toho, že akokoľ vek tvrdo pracujeme, akokoľvek ma gická aj môže byť táto práca, v naj lepšom prípade môže byť reč len

o celkom malom, celkom nepatrnom kroku vpred vo všeprejavení. Ale to nevadí. Pracujeme, aby naša stavba mohla vyrásť až do neba, aby tí, ktorí sú tak ďaleko, mohli vystúpiť po rebríku. Sme časové bytosti a nevieme, kedy náš čas vyprší. Zub času hlodá na našom bytí. Ale máme poznanie, že ešte v tomto živote sa môžeme vymaniť z času. Preto sa stále modlime, konajme a budujme, až pokým nepríde naša posledná hodina, bez akýchkoľvek očakávaní a posudzovaní, v radosti a pravdivosti, pamätajúc na slová: „… ten sa modlí, koná a buduje a smelo kráča v sile Boha…“ 

Impulz ako úder gongu

Jednota práce

Časy se mění a my se měníme s nimi. Toto staré přísloví je stále aktuální. Avšak časy se mění prostřednictvím lidí! Je to lidská bytost, která je příčinou změny a lidská bytost je svět. Člověk je schopen způsobit katastrofy, ale je také schopen svou touhou aktivovat nejvyšší Světlo. Říká se, že v naší době panuje velký zmatek. Zatímco se spiritualita stává tak běžnou, že si ji můžeme koupit i v supermarketu, porozumění tomu, co je Světlo, co je to za zázrak a jakou je opravdovou radostí, přesto mizí a pravé bytí člověka, „ proč je mikrokosmem“ v hermetickém smyslu, ve smyslu Bratrstva Kříže s Růží, se vytrácí do pozadí.

ylo by dobré, aby bohatství uče ní a hodnot školy a lidí ve škole Zlatého Kříže s Růží mohlo působit ve společnosti. To je také důvod pro tento článek o Nadaci Kříže s Růží, která může hrát novou roli, ne hlásá ním učení, ale nabídkou platforem, na kterých se může vyvíjet krása, pravda a dobro v lidské bytosti. Konec konců se na této bázi učíme pochopit, že jen díky duši se tyto tři koncepty, tyto tři základní hermetické hodnoty mohou vyvinout. První vlastnost probuzené duše může být nejlépe přirovnána k rados ti. Skrze ni se lidská bytost může se známit: s radostí poznání, nalezení a postupného učení a pochopení, co je tajemstvím života. Začátek je radost, avšak ještě to neznamená poznání! Zpočátku člo věk přemýšlí v pojmech krásy, hudby a poezie. Často to vidíme u lidí, kteří

Pentagram 5/201 3

se otevřou pro vnitřní stezku. Chtějí se spojovat jen s krásnými nebo jen s nejkrásnějšími věcmi. Na začátku je určitě těžké rozlišit mezi novou duší a lidským oduševněním osobnosti. Jakmile se však radost odlišuje, jiný mi slovy, je rozpoznána a člověk si uvědomí, že duše je oddělená bytost náležející k úplně jinému poli vědomí, můžeme hovořit o úsvitu něčeho no vého, o jitřence duševního vědomí. Začínají slavné okamžiky. Pro střednictvím nového oduševnění začíná celá bytost dýchat v životní atmosféře Světové duše Herma. Pro lomí se ohromné porozumění, které už nikdy nebude muset z mikrokosmu zmizet. Ten, plný energie bude znovu stát před Duchem. Tak vznikne radost v poli vzkříšení lidské bytosti, která znovu poznává a zažívá, že je pozná na. Existence lidské bytosti je radostí a velkým zázrakem.

Novým oduševněním začne celá bytost dýchat v životní atmosféře Světové duše Herma. Vnoří se velké pochopení. Nová nadace by k tomu chtěla přispět vědomou spoluprací s impulsy Světo vé duše. Vyjadřuje přání na podporu obratu, v pozitivním smyslu, v lidském vědomí, které se na mnoha místech děje již nějakou dobu. Současně by chom chtěli podpořit hledání a svou přítomností udat směr a nabídnout oživení. V této souvislosti je naplánováno setkání se studenty a přáteli naší práce na univerzitě v Utrechtu, kde kromě poskytnutí informací o škole také řek neme studentům o celosvětové práci s mladými lidmi, ukážeme webové stránky Link a především budeme hovořit o tom, jaký cíl má Nadace Kříže s Růží. Díky nim se budeme možná moci dostat do kontaktu se všemi vysokými školami, kde mohou existovat podobné skupiny, kluby a zájemci. Tímto způsobem je otevřeno nové pracovní pole. Víme, že naše činnost ve škole je nezbytně nutná, ale také to, že škola může být a musí být ak tivní i ve společnosti. Jsme schopni skutečně použít to, co jsme obdrželi, což je nakonec smyslem všeho, co jsme se naučili, zažili a přijali. Nadace vidí svou úlohu odlišně od toho, co se možná očekává. Nezá leží na tom, jestli do popředí vystoupí

lidé, kteří něco dělají nebo jsou něčím, ale spíše jestli nadace věci umožňuje. Tak jako je Tao užitečné, protože do sahuje každého bodu a jako voda, kte rá vždy hledá ten nejnižší bod a tím je schopna být k užitku všem. Voda je užitečná, když plyne a tak může být všem ku prospěchu. Tímto způsobem doufáme, že vytvoříme možnosti pro Ducha, který již pracuje v lidech a pro střednictvím lidí, aby se manifestoval. Nadace již nehledá duši, o které podle slov klasického Kříže s Růží víme, že je v každém a ve všem, na základě hledající zoufalé osobnosti, ale na základě Ducha, který prozkoumává vše, i hlubiny Boží. Současně duchovní škola představuje bránu osvobození ve světě, pevně za jištěnou v hierarchii sedminásobné Gnose. Sedm pracovních polí nabízí bezpečnou a důvěrnou strukturu a od třetího pracovního pole pomáhá škola vyznávajícím žákům změnit se ve vě domou duši lidských bytostí, které jsou samostatně schopni udržovat spojení se Světlem, s Kristem. Orientace aktivit představují most, kterým se hledající přibližují ke škole. Společně s připravujícími se, zkušeb ními a vyznávajícími žáky (a s prací členů dvorany a dílnou mládeže) Jednota práce

utváří první dvě pracovní pole. V nich hledající lidská bytost dosahuje správ ného pochopení a vztahu mezi dvěma hlasy v ní. Učí se asimilovat silové pole a vědomě spolupracovat s první mi dvěma pracovními poli naší du chovní školy v jejich specifických

Pentagram 5/201 3

vibracích. Nadace Kříže s Růží vy tváří standart, ze kterého Světlo du chovní školy vyzařuje navenek jako aktivní Duch a síla. Mnoho potěšující práce se již vy skytuje pod vlajkou a zastřešením na dace, která má logo na mnoha místech

v Evropě, ale ještě nemá ani „vlajku“ v ostatních částech. Některé aktivity byly připraveny už dříve, ale nyní jsou prezentovány pod novým zastřešením. Během pracovního týdne v konferenč ním centru Pelikán v Úny v Maďarsku chtějí mladí lidé vytvořit mezinárodní profesionální film, který by mohl být distribuován po celém světě a na kte rém by se podíleli mladí lidé mnoha národností. Není to naše organizace, která v tom bude hrát hlavní roli, ale zejména myšlení, volání a rozpoznání hledání na základě myšlenek Kříže s Růží. Přátelé jsou rovněž zaneprázdněni mezinárodním projektem Shakespea re, spolupracují s Petrem Liefhebbe rem, což mimo jiné zahrnuje i holand skoanglickou knihu o duchovním pozadí unikátního díla anglického barda, která bude publikována nakla datelstvím Rozekruis Pers. Dále se budou konat sympozia. 21. prosince se bude v Enschede ko nat přednáškové odpoledne o Mayích. Přípravy na den o Tao v Renově v červnu jsou rovněž v plném prou du. Během těchto dnů bude rovněž prezentována kniha o shodě Tao s žá kovstvím a učením J. van Rijcken borgha. Holandsko a Švýcarsko spolupracují na mezinárodním projektu, který vy ústí v knize o obnově: Radost obnovy.

Před okem mysli vystoupá magnetické tělo duchovní školy jako na křídlech až do éterické sféry a my uvidíme, jak velká část žáků se na tomto vzestupu podílí. V lóži Vznešených je spojení s polem vzkříšení velkou a potěšující jistotou. V Bernu a v Utrechtu budou rovněž sympozia o změnách geomagnetické ho pole. V Německu se toho děje to lik, že ani není možné všechno zmínit. Jednou zvláštní aktivitou je: Fáze transformace – Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze (plánována společně s Domem Rudolfa Steinera v Hamburku, místa konání Hamburk a Calw). Ve Francii bylo zorganizováno odpoledne se třemi autory, kteří dis kutovali s diváky. Na rok 2014 se připravuje i mezinárodní den o Famě Fraternitatis, která vyšla před 400 lety v roce 1614, ve spolupráci se starosty a radou ve Strasbourgu, kterého se zúčastní i různé spolky. V Belgii bude v Bruselu den o Anatomii vědomí (v březnu), během kterého belgičtí přátelé připravují konference a setká ní na téma Jung, Gezelle a Ruusbroec. V Holandsku jsou připravovány dva velmi zajímavé dny s tématy, které mají v úmyslu se dotknout ze jména srdce. Pracovní název prvního je: Jak mizí tajemství, s tématy jako „Google Earth nebo vnitřní vědění?“ Jednota práce

a „Proč nemůže být neověřitelné a ne viditelné bez tajemství?“ Téma druhého dne je: Vnitřní krá lovství. V tom je ústředním tématem prohlášení Spinozy: „Kdo rozumí Bohu a sobě, ví, že bychom měli mít na mysli blaho všech a že ti, kteří jsou chudí v mysli, mohou být uzdra veni Duchem mírnosti a tolerance po vzoru Krista.“ (Baruch de Spinoza) Témata k hovoru pak jsou: „Jedno duchost tvého srdce“, „Mírnost“, pří padně kombinace s „Co je pravý

Pentagram 5/201 3

život?“, „Co je dobrá společnost?“, „Co je přirozené a kde přirozené končí?“ Tímto způsobem pracuje škola ve všech zemích na platformě, kde se lidé mohou seznámit a vyměňovat si ideje o gnostickohermetických názorech v souvislosti s aktuálními otázkami v oblasti společnosti, vědy, umění a náboženství. To je způsob, jakým bychom chtěli vyjádřit poslání příkazů Krista: „Jděte mezi všechny lidi a hlásejte evangelium.“ 

Mnoho lidí hledá místa, kde je možno dosáhnout spojení s jinou dimenzí; místa vytržení, kde může touha po dobru, kráse a pravdě přesáhnout lidskou úroveň; místa, z nichž inspirace může zasáhnout vědomí. Chrám nabízí opěrný bod, ve kterém mohou jednotlivé lidské bytosti zůstat stát v úžasu nad ohromující velikostí kosmu. Existují místa, která přinášejí hlavě osvícení, útěchu srdci a klid tělu. Fotografie ukazuje chrám Baha’i poblíž Santiaga (Chile)

Jednota práce

Řeč ticha

Psát o řeči ticha se zdá být nemožné. Ticho a jeho řeč nemůže být nikdy obsaženo ve slovech, ať už vyslovených nebo napsaných, nebo být předáno slovy. A přesto doufáme, že obsah tohoto článku může alespoň něco naznačit o tom druhém jazyku a pokud je dobrý, možná něco z toho ucítíme v srdci. Tiše pohltí večer den, tiše zvítězí večer nad dnem a sova vyletí ven, říká se. Touha není uspokojena a připravuje se na další den. Kde ticho musí, může a mělo by trvat chvíli, lidská bytost tleská, tleská svýma oběma rukama proti sobě navzájem. Jak by potlesk ticha zněl? Jako tiché slovo velebení? Jak můžeme velebit nebo děkovat tiše? Pohled může být tichý, jako tichý svědek.

Pentagram 5/201 3

edna malá knížečka, která vyšla v edici Crystal nakladatelství Rozekruis Pers, začíná slovy: V celé lidské historii se objevily miliony spi sů, ve kterých byly provedeny pokusy dát Pravdě podobu. Nemožné! Nevy slovitelné nelze říci. V nejlepším pří padě může být do jisté míry zachycen a uvažován nějaký paprsek Univerzál ního Světla. Proto někde začněme. Začněme tedy v Le GrandHornu. Le GrandHornu, poblíž Mons v Borinage (Belgie), byl založen kolem roku 1820 podle utopického principu „ideální dělnické čtvrti“. Byl to projekt, skládající se z průmyslo vého důlního komplexu, dělnické čtvrti a sekce pro správce. Byl popi sován jako jeden z nejpůsobivějších důkazů o organizaci práce prostřed nictvím architektury. S trochou fantazie si můžeme před stavit tento obrovský důlní průmysl. Přes uhelný prach můžeme slyšet, jak železo naráží na železo, ocel na ocel, vrtání, kopání, drcení, parní píšťalu,

Řeč ticha

Prázdná tvorba lidské bytosti nemá za následek prázdnotu. převážení dřevěných beden na želez ných kolech po ocelových kolejnicích. Těžní klece jezdí nahoru a dolů, sly šíme povely a dopravu hluboko pod zemí. Nyní, téměř o dvě století později, je tu ticho. Hluk utichl. Pohyb se za stavil. Administrativní budovy, stejně jako dělnická obydlí jsou zde stále. Stojí vedle černého kopce, který pří roda znovu získává svým vlastním způsobem. Co zůstává, je archeolo gie, téma pro studium a místo, které stojí za vidění. Budovy získaly nový smysl. Na místě bývalého důlního areálu Le GrandHornu najdeme dnes MAC neboli Musée des Arts Contemporains, muzeum současného umění. Od 6. března loňského roku byla v tomto MAC výstava anglickoindic kého umělce Anish Kapoor. U vstupu do této výstavy byla napsaná tato uměl cova věta: Celá má práce závisí na jednom objevu: prázdná tvorba nemá za následek prázdnotu. Je to proces, který mě zajímá – píše Anish Kapoor – rezonance, která je výsledkem této prázdnoty. Na tomto místě, které mělo svůj vývoj, úspěch a pád a teď znovu další vývoj, umělce, usilování, hledající lidskou bytost, napsal: Čím víc dělám jednu věc, tím více přecházím na něco

Pentagram 5/201 3

jiného. Nemohu dosáhnout té jediné reálné věci, prázdnoty. Nicméně ji cí tím, vím o ní a slyším její zvuk, rezo nanci, která je výsledkem této prázd noty. Když se díváme z vrcholu tohoto černého kopce v Le GrandHornu, objevujeme úžasné usilování člověka, jež doprovází mnoho hluku a pohybu, které nebylo jiné v minulosti, než jaké je teď, a které můžeme odvodit z muzeí, památníků a ruin pod zemí, nad zemí a ve vzduchu, v znečištěném ovzduší a v nejasných sférách, plných neoblomných myšlenek a dychtivých představ. Toto usilování vždy trvá určitou dobu a pak zanikne ve svém opaku. A navzdory tomuto neustálému dia lektickému pohybu pokračuje lidská bytost v hledání a usilování, vedena něčím jiným, touhou po něčem jiném. Dokonce ani nejlepší umělec toho ne může dosáhnout svou snahou, tvrdí Anish Kapoor. Vytvoření něčeho prázdného člověkem nemá za násle dek prázdnotu. Pokud se my jako lidská bytost snažíme vytvořit ticho, nemůžeme uspět. Právě proto se zdá, že my, pokud jsme v pohybu, nemůžeme dosáhnout ticha. Není tedy zřejmé, že bychom měli setrvat na chvíli v klidu?

Žádná autorita k nám nemůže mluvit řečí ticha, ani v hřímavých přikázá ních ani láskyplnými nebo dobře mí něnými tichými slovy. Pouze my sami se můžeme naučit odhalit jazyk ticha v sobě a nikoli prostřednictvím něko ho jiného, ne z doslechu ani jeho pře čtením někde. Odhalíme ho tím, že z něj odstraníme všechen hluk, veš kerý neklid uvnitř a okolo nás, tím, že poznáme sami sebe a zjistíme, odkud náš neklid pramení. Jsou to například naše obavy a starosti, které zajišťují, že vytváříme hluk. Tedy že udržujeme tyto obavy a starosti a držíme naši nej hlubší podstatu mimo mlčení, dokud nepochopíme tento mechanismus a ne poznáme, že naše nejhlubší touha ne vychází z něj, ale je zaměřena na „ten jiný element“ ze světa ticha. Je to tou ha, která se odevzdá tomuto tichu. Ve skutečnosti naše touha po tichu a hlasu, prostřednictvím kterého ten to jiný element mluví, pramení z věč ného principu pohřbeného hluboko uvnitř nás. Abychom mohli slyšet hlas ticha, měli bychom se odevzdat tomuto jiné mu elementu s tichým srdcem a měli bychom ho v tichosti přijmout a ne chat se jím v našem srdci inspirovat. Dokonce i v největším hluku jsme někdy na okamžik schopni sami sebe přemístit mimo něj. Tento postoj, kte rý se může vyvinout do nového způ sobu života, může naši starou duši,

která slyší hlas ticha – rozpoznává a chápe – přivést k zrodu jako úplně novou duši. Tato zcela nová duše může navázat spojení s Duchem a skutečně jím bude zcela naplněna. Pak může člověk svobodně opustit své staré fy zické tělo a pokračovat v cestě zpět jako nový člověk. To je stručný popis pětinásobné cesty, kterou člověk může jít a na které ho škola doprovází všemi prostředky, které jí dává k dispozici Univerzální Bratrstvo. Pokud se nyní z vlastní iniciativy pokusíme zůstat v klidu, zdá se, že nejprve musíme setřást počáteční ne znalost. Pohybující se těleso bude pokračovat v pohybu, učí nás zákon fyziky. Pokud se budeme snažit zůstat v klidu, něco se nás dotkne v našich pocitech, v naší duši. Něco se nás dotýká a my to snadno spojujeme s melancholií nebo utrpením, smrtí a pomíjivostí, s romantismem. Zdá se, jako bychom mohli do sáhnout ticha pouze utrpením, smrtí, pomíjivostí a když jsme silně pohnu ti, přetíženi nebo snad také zamilo vaní. A zdá se, že zejména v tako vých chvílích, kdy je naše duše zasažena a cítí potřebu povzbuzení nebo útěchy, najdeme je v tichu, kte ré například umělci pro nás přeložili do zvuku básně nebo skladby. Tato díla se pak zdají být schopna pře klenout zaneprázdněný svět chaosu, Řeč ticha

Se zvukem se pojí jedna zvláštnost. Slyšíme jen to, co je nejhlasitější. Proto nikdy neslyšíme ticho, dokud není ticho. v němž žijeme, a ticho toho jiného světa. Mezi hudebníky můžeme nalézt také svědky, kteří důvěrně zažili, že patří do dvou světů, slyšeli mluvení dvěma jazyky; toho z hlučného světa a toho z ticha, a kteří se něco z tohoto jazy ka snažili vyjádřit. Někteří skvělí hudebníci o této in spiraci svědčí. Inspirace se vztahuje na vdechování nebo oduševňování, intuici. Inspirace se dotýká toho, co je duchovní; v inspiraci mluví hlas ticha svým jazykem. Během transformace spirituálních impulsů využívá umělec, hudebník, poklady uložené v jeho aurické by tosti. Povaha a kvalita těchto pokladů určuje, do kterých oblastí barvy, tvaru nebo zvuku má umělec přístup. Je to impuls, který ho zneklidní a nutí ho k tvůrčí činnosti, vycházející z jeho srdce. Důležité je, jaké možnosti mu jeho aurická bytost dá pro vyjádření sil jeho duše. Dejme slovo dvěma skladatelům. „Není umělec vždy cizincem mezi lid mi?“ uvažoval Franz Liszt. „Ať ho po hání cokoli, kamkoliv jde, vždy se cítí vyhnancem. Zdá se, jako by mohl znát čistší nebe, teplejší slunce a lepší lidi.“

Pentagram 5/201 3

Při skládání své Deváté symfonie Ludwig van Beethoven napsal: „Ve čer, kdy se obdivně dívám na nebe a vidím spousty světel, nazývaných slunci nebo planetami, věčně se otá čejícími ve svých dráhách, můj duch se vzdálen mnoho mil mezi hvězdami pohybuje k prvotnímu zdroji, ze kte rého vše stvořené proudí a z kterého jsou stále vytvářena nová stvoření. Pokud se pak pokusím transformovat své rozrušené pocity do zvuku – ach, pak jsem strašně zklamaný. Jsem pev ně přesvědčen, že nikdo narozený na zemi nebude schopen vyjádřit tyto nebeské obrazy pomocí zvuků, slov, barev nebo dláta a vskutku, to, co musí pohnout srdcem, by mělo po cházet shora, jinak jsou to pouhá zvu čící těla bez ducha. Co je tělo bez ducha? Duch by měl být povznesen ze země a snažit se spět vzhůru ke zdroji, odkud přišel.“ To nás přivádí zcela blízko ke všem formám iluzí vzniklým kvůli svévol nosti, typické pro tento svět. Jakob Boehme dává jasné varování. Píše: Živoucí Boží proud je někdy zabit slovem. Naslouchejme pozorně jeho slovům. Živoucí proud není zabit slo vem, které patří do řeči ticha, ale na ším slovem, slovem řeči lidí, slovem

jazyka hluku. Toto varování nám také připomínají slova z Pavlovy První epištoly Korintským, kapitola 13, óda na lásku: Kdybych mluvil jazyky lidskými i an dělskými, ale lásku neměl, jsem jako znějící kov a zvučící zvon. Konec konců hlas ticha hovoří k chu dým v duchu, k pokorným, k těm, kteří truchlí a touží po spravedlnosti, k milosrdným, čistým v srdci, pokoj ným a k těm, kteří jsou pronásledováni. Pro člověka z tohoto světa je jedná ní a mluvení velkým bezpečnostním ventilem. Můžeme to nejlépe proží vat, když jsme s lidmi. Sezení s lidmi v tichu vyžaduje odevzdání a důvěru.

Mluvení znamená ochranu. Pokud chcete mír, připravte se na válku. Slova jsou zbraně. Někdy jsme ohro meni tím, jaké věci vypustíme z na šich úst – a jaký svět se otevře, když jsme společně potichu, nikoli jako strnulé sochy se ztuhlými čelistmi, ale jako lidé s otevřeným srdcem.

TICHO PROMLOUVÁ PROSTŘEDNICTVÍM DUŠE Až necháme stáva

jící ticho samotné, ustoupíme, a až dovolíme, aby se stalo tichým, bude tichým. Stane se – tichým. Je jako ticho, které bylo vytvořené a které je aktivním elementem. Měli bychom se odevzdat tomuto tichu, ale my nejsme spontánně tiší. Naše srdce bije, naše smysly nás drží lačnými Řeč ticha

Za vší temnotou je stále počátek. Zde v tomto světě přechází ráno skrze noc do dalšího rána. Za tímto světem je stále „počátek“.

a tisíce záblesků prolétají naším mozkem. Se zvukem se pojí jedna zvláštnost. Slyšíme jen to, co je nejhlasitější. Proto nikdy neslyšíme ticho, dokud není ticho. Proto nikdy nepozorujeme úplné ticho, ani ryzí světlo nebo čis tou Lásku, dokud tomu něco brání. Největší překážkou jsme my sami. A pokud se ve vzácných okamžicích ztišíme a pak se vrátíme o krok zpět, protože jsme něčím zasaženi, podle mě třeba i samotným tichem, cítíme se ohromeni, když je tu náhle ticho, ta úplná prázdnota, je to zcela ohromující.

Pentagram 5/201 3

Tváří v tvář hlubokému tichu se člověk cítí malý. Nejsme konfronto váni s tichem jako člověk, který je konfrontován se stéblem trávy nebo hmyzem, ale spíše jako dítě, které tiše naslouchá své matce a zcela vstřebává její přítomnost. Toto úplné ticho nás obklopuje tak dalece, jak jen to mů žeme vidět a slyšet. Žádný zvuk tak daleko nedosáhne. Toto náhlé uvědo mění si tohoto nekonečna je estetický zážitek krásy, doteku. V tomto smyslu se zdá, že ticho dodržuje určité zákony, gramatiku, jako má jazyk. Ticho znamená harmo nii sfér, nerušený a naprosto klidný

řád makrokosmu, kosmu a mikrokos mu. Tyto zákony, tento řád, tato har monie je jeho hlasem, hlasem ticha. Tedy být tichý ještě neznamená být nehybný. Ticho není smrt. Není zde smrt ve smyslu být prázdným, bez hnutí, neživým. Existuje však něco, co zažíváme jako „ticho“, živoucí ti cho, s hlasem ticha, který mluví živé slovo, jež dává trvalou sílu tady a teď. Na počátku tohoto hlasu ticha bylo Slovo, tiché slovo. Tak začíná evange lium podle Jana. Za vší temnou zběsilostí je ticho, tiché světlo, tiché slovo. Za vší vřa vou je stále toto slovo počátku. Za vší temnotou je stále počátek. Zde v tom to světě přechází ráno skrze noc do dalšího rána. Za tímto světem je stále „počátek“. Tedy Gnose, jiný výraz pro řeč ticha a její hlas, vniká do lidského systému a vybavuje jej novou silou; ze začátku spíš jen jako záblesk myšlení, z něhož vychází impuls vůle, impuls touhy, vyzařuje do lidské bytosti svolení a možnost chopit se spasení, skryté ho v Gnosi. Jestli Gnose vnikla tímto způsobem a jeli myšlení probuzené, už není zrozené z karmy, lipiky, ani z astrální sféry, ani z krve přírody, ale od Boha, pak může přímo naslouchat hlasu duše neboli vyjádřeno mysticky: Božímu hlasu.

Tento jazyk je univerzální. V úplně stejném smyslu můžeme číst v Čínské Gnosi: „A pak, pokud nastane čas, skončí všechny tyto dohady, protože pak svět lo jiného království vniklo do těchto procesů. Slovo prořízlo temnotu a fi lozofie spekulativního myšlení je nahrazena, může být nahrazena na základě milosti a pravdy, samotnou velkou realitou, jedinou absolutní si lou a moudrostí, kterou je Tao.“ Brihadaranyaka Upanishad vypráví: „A tak slunce zapadlo a měsíc zapadl, oheň byl uhašen a řeč umlkla a lidská bytost ve světle Átmana“ (v jazyce ticha) „může přijít, udělat svou práci a vrátit se.“ V lidské bytosti je něco, co zemřelo a co musí být vzkříšeno: je to bytost, která je v nás mrtvá už po věky, je to nebeský nositel pravého člověka. A tento mrtvý nositel může být oži ven, pouze pokud se žijící pozemská osobnost stane tichou. Tento „žijící mrtvý“ mluví z prvot ního atomu, z původního jádra duše, k lidské bytosti, která je ochotna na slouchat. Vše závisí na tom, zda člověk přijme proces neutralizace a dosáhne vnitřního ticha. V tomto tichu je pak jako postava Jana na Patmu. Stará si lová centra jeho aurické nebeské klen by jsou uhašena. V mikrokosmu se Řeč ticha

objeví nové nebe a nová země. Au rické já a původní božská osobnost jsou znovuzrozeny. A viděl jsem nové nebe a novou zemi… Možná o této úžasné realitě můžeme něco tušit za příslibem svatého hlasu, hlasu ticha. Nevíme dne ani hodiny,

Pentagram 5/201 3

protože musíme naplnit „hodinu Pána“ v našem vlastním mikrokosmu. Vzkří šením „žijícího mrtvého“ jsou bezbož ný mikrokosmos a jeho bezbožné stvoření překonáni. Současně s ním vystupuje znovuzrozený mikrokos mos i makrokosmos. Dítě slova ticha je opět volné! 

SKRYTÝ ZLATÝ PROUD V DÍLE WILLIAMA SHAKESPEARA

Naslouchej hudbě! William Shakespeare, poslední velký bard, jak je někdy nazýván, byl nejrozmanitějšími způsoby konfrontační. Jednou otevírá naše oči, jindy nás utěšuje a potřetí otevírá bolavé místo nehtem svého ukazováčku.

icméně je také známý jako ně kdo, kdo neochvějně hájil vnitř ní ctnost. V knize citátů z 19. století, Sbírka známých citátů (A collection of familiar Quotations), zaplňují Sha kespearovy citáty 122 stran, zatímco v této knize bylo jen 37 citátů z Bible. Není divu, že je někdy Shakespearovo dílo popisováno jako „laická bible“ a někdy, mimochodem, také jako „maska Rosikruciánů“. Jan van Rijckenborgh, zakladatel školy moderního Kříže s Růží, pojed nává následujícím způsobem o aktivní síle spisovatelů takového velkého ka libru. Říká: „Opravdové umění může být vytvá řeno a zažíváno, když jsou lidé dotknu ti silami nadpozemského království. Když opravdový spisovatel začíná psát, objeví se magická síla. Často pro to nemůžeme zjistit důvod, ale celé jeho dílo pak vyzařuje tuto sílu. Jen ti, kte ří to pochopí a mají přístup k tomuto dílu, mají stejný názor. Poznávají tuto práci jako přemosťující umění.“

Základ Shakespearova díla je pro svou uměleckou vitalitu stále aktuál ní, protože se základ lidských vztahů v sociálním, psychologickém a du chovním ohledu v zásadě nezměnil a protože jeho tvořivá forma a obsah neomezili život, ale pokusili se ho nechat plynout jako zlatý proud jed noty, spojující moudrost s transforma cí, lásku s obnovou a krásu se silou. Pro současné americké studenty literatury se Shakespearova řeč zdá být přitažlivější než řeč takzvaných osvícených filosofů nebo řeč guruů managementu. To je něco k zamyšle ní, protože skrytý zlatý proud může žít a jeho jednota může vzniknout – nebo znovu vznikat – jen během hry nebo přednášení Shakespearova díla samotného. Měli bychom Shakespea ra zažívat, nejlépe z pozice herce jed né z jeho her. Spisovatel William Shakespeare čer pal z velmi bohaté mísící nádoby anglické renesance, období Anglie Naslouchej hudbě!

Pentagram 5/201 3

v 16. století, které předcházelo radi kálnímu osvícenství 17. století. Na základě tohoto bohatství byl Shake speare schopen nasávat prvky kultury, vědy, hermetismu, alchymie, židov ství, mystické a řecké moudrosti tak říkajíc ze vzduchu. Mistrovským způ sobem ve svých komediích, stejně jako v tragédiích spojoval tyto prvky s lidskými vlastnostmi jako ctižádost, závist a žárlivost. Shakespeare chtěl ukázat, že od povědnost za tyto negativní emoce spočívá v samotných lidech. Kromě toho Shakespeare vždy nabízel naději, jinými slovy, poskytoval určitý vhled týkající se závěru, dokonce i v Mac bethovi. Byl to velký vhled do lidskos ti a uvědomění. Nicméně rozvádí také pozitivní emoce, zvláště ve svých komediích. Pojednávají o lásce ve všech jejích odstínech. Hlavní postava, obvykle žena, je ztělesněním nesobecké lásky, která nemá protiklad a která ve sku tečnosti není z tohoto světa. Napří klad Rosalinda v Jak se vám líbí (As You Like It). Ten, kdo se chce oženit s Rosalindou, by měl projít vývojem, který má charakter zasvěcení. Tento prvek zasvěcení je ještě nápadněji pří tomen v Kupci benátském (The Mer chant of Venice), ve kterém můžeme vyložit tři svatby na konci jako nové spojení na třech úrovních Ducha a duše až k dokonalosti.

Můžeme to najít také v Alchymic ké svatbě Christiana Rosenkreuze (Alchymische Hochzeit des Christian Rosenkreuz) a pravděpodobně také v Duchovní svatbě (Geestelike Bru locht) od Jana van Ruusbroeca. Týká se to alchymické svatby jako zasvěce ní do moudrosti a lásky, jak je to po dobně vyjádřeno v Mozartově Kou zelné flétně (Zauberflöte) hudbou. Shakespearovy komedie jsou lehké a živé, s hravými a často dvojznačný mi poznámkami, jako v epilogu Ro salindy. Vše zůstává veselohrou, právě jako je Alchymická svatba CRC také plná hravosti, s divadlem a dramatem ve službě vhledu, moudrosti a trans formace. A stejně tak Jakob Boehme, současník Shakespeara, nechává sedm duchů svatého Ducha tančit a „radost ně kypět“. To je kontext, scéna pro zažití anglické renesance. Konec konců anglický bard pravděpodobně zamýš lel nejen bavit lidi, ale také umožnit jim tušit něco ze skrytého duchovní ho zlata univerzální moudrosti, jak to bylo jistě zamýšleno také v Kouzelné flétně. Navíc bylo kulturní pole Anglie bohaté. Italská a vlámská renesance zjevně ovlivnily Albion (archaický název pro Anglii, pozn. překl.). Osvícené myšlenky Ficina a Gior dana Bruna s jejich hermetickou a neoplatonskou moudrostí tam už Naslouchej hudbě!

Osvícené myšlenky Ficina a Giordana Bruna s jejich hermetickou a neoplatonskou moudrostí našly v Albionu sedmnáctého století úrodnou půdu. našly úrodnou půdu. Sám Bruno se pokoušel dávat hodiny učitelům Ox fordu a klíčové postavy jako John Dee, stejně jako Francis Bacon byly na dvoře Alžběty I. dobře známé. John Dee vydal v Antverpách v roce 1564 svou Monas Hieroglyphica a tato kniha byla v Anglii velmi vý znamná, stejně jako ve zbytku Ev ropy až do 17. století. Zahrnovala řeckou moudrost Pythagora a egypt skou moudrost o hvězdách, stejně jako moudrost alchymické transfor mace, všechny univerzální znalosti spojené se symbolem Merkura, sym bolem Herma Trismegista. Současně obsahovala magický výklad Pytha gorova Tetraktysu a zvláštní desítky, která se pro změnu vztahuje k Sefiro tu z židovské moudrosti. Pro Pythagora tetraktys symbo lizoval dokonalost, korespondující s harmonií sfér, skrytou, přesto vždy přítomnou vesmírnou hudbu. Co to má dělat s Williamem Shake spearem? Pro odpověď sledujme Jessiku z Kupce benátského. Jessika symbolizuje duši, která uskutečňuje

Pentagram 5/201 3

O této malbě ze sbírky Cobbe se někteří učenci domnívají, že to je nejhodnověrnější Shakespearův portrét. mystickou proměnu do světa Světla. Během posvátné noci její ženich, Lo renzo, odhaluje své nevěstě překrásný mi slovy harmonii sfér, o které mluvil Pythagoras: „Jak sladce spí měsíční svit nad tímto břehem! Zde sedět budeme a nechávat zvukům hudby vloudit do našich uší jemné ticho a noc stane se doteky sladké harmonie. Posaď se, Jessiko. Pohlédni, jak hustě je dno nebes vykládané patinou zářivého zlata:

Není tam nejmenšího kruhu, který spatřuješ, ale ve svém pohybu jak anděl zpívá, stále k chóru mladistvých cherubínů, taková je harmonie v nesmrtelných duších. Ale zatímco tento blátivý šat rozkladu ji v sobě hrubě uzavřel, nemůžeme ji slyšet. Člověk, který v sobě nemá žádnou hudbu, ani není pohnut souladem sladkých zvuků, je připraven ke zradám, lstem a loupení; ať žádnému takovému člověku se nedůvěřuje. Věnuj pozornost hudbě.“ [Kupec benátský, dějství V, scéna 1] Němci říkají: „Rozhněvaní lidé ne mají žádné písně“ („Böse Menschen haben keine Lieder“), což znamená to stejné, ale Shakespeare vysvětluje, že nás obklopuje pomíjivý šat rozkla du, který nás dusí a způsobuje, že ne můžeme slyšet dokonalou harmonii hudby sfér. Přesto se Jessika a Lo renzo, nevěsta a ženich, vydali na cestu, stejně jako Pamina a Tamino z Kouzelné flétny uviděli možnost udělat svůj pomíjivý šat transparent ním a proto je už nesvíral a jejich vě domí se otevřelo vesmírné harmonii. Vskutku se to týká božské klenby, vykládané vrstvami zářivého zlata. Týká se to zlatého svatebního šatu,

roucha, které nás neobklopuje a nedu sí, ale které se, vyživováno a vytvá řeno láskou, třpytí jako zářící plášť, soma psychikon. Navíc se ve hře Kupec benátský, v poslední, zdánlivě hravé, ačkoli smysluplné hře objevuje Porcie a její služebná, Nerissa. Nerissa je jméno mořské nymfy. V mysterijním románu Alchymic ká svatba Christiana Rosenkreuze anno 1459 se pátý den také objevují mořské nymfy, zmiňované v nesčet ných legendách. Tam zpívají svou sedminásobnou milostnou píseň no vého životního stavu: „Co nás může překonat? Láska. Jak můžeme Lásku najít? Skrze Lásku. Na čem jsou zalo žena dobrá díla? Na Lásce. Jak jsou dva spojeni? Láskou.“ Vraťme se na okamžik k Johnovi Dee, který v Shakespearově době sloužil na dvoře Alžběty I. a kterému spisovatel Gustav Meyrink věnoval svůj román Anděl západního okna (Der Engel vom westlichen Fenster). Někdy je označován jako „magus“ (mudrc) alžbětínské doby; byl mate matikem a mágem a také esoterickou a mystickou osobností, která hluboce ovlivnila básnické hnutí, které Alžbě ta oživila. Měl velký vliv na duchovní klima v Anglii a Německu (i Čechách) v 16. století a na Rosikruciány v Ně mecku (v té době Tübingenský kruh), Naslouchej hudbě!

Vlastností milosti není nátlak; padá jako mírný nebeský déšť dolů k zemi. kteří byli inspirováni symbolem z Monas Hieroglyphica, symbolem Merkura, který považovali a stále po važují za završující spojitost všech znamení (zvěrokruhu). Rtuť, kov, který je spojen s Merkurem, je údajně matkou všech kovů, protože udržuje střízlivý vhled, očišťuje mysl a vědo mí a občerstvuje duši. Merkur symbo lizuje číslo 5 a aktivitu (nesmrtelné) duše. Říkáme, že Merkur pečuje o Osví cení prostřednictvím Rozumu, o obno vu makrokosmu a mikrokosmu. Ve zde představovaném vyobrazení po skytl John Dee nápadnější prvky. Na titulní straně byly znázorněny kapky rosy s komplikovanými odkazy na kříž v „symbolice monas“. Starší tra dice, která vysvětluje „Rosikruciána“ jako slovo odvozené z latinských slov ros (rosa) a crux (kříž), nachází v Dee ově Monas Hieroglyphica pevnou oporu. V širším kulturním kontextu Merkur nebo střízlivá, čistá mysl ne smrtelné duše obnovuje vědy a umě ní, jak také vysvětlil Francis Bacon ve svém klíčovém díle Velké obno vení (The great Instauration). Toto dílo nese podtitul „Univerzální a vše obecná reformace celého světa skrze obnovu všech umění a věd“. V kaž dém případě toto naléhání k celkové

Pentagram 5/201 3

obnově činí spravedlnost „hrozícím kopím“ („shaker of the spear“), podle Jaapa Ruselera během přednášky o původu slavného spisovatele. Pří jmení „Shakespear“ odkazuje na bo hyni, která je zosobněním božské moudrosti a inteligence: Pallas Athé nu, jejíž jméno znamená: „hrozící kopím“ („shaker of the spear“). Vrhá oštěp proti draku nevědomosti týka jící se božského původu člověka. Velké obnovení Francise Bacona jako třetí pokus o zapojení se do ná boženského zápasu už nemůže být po reformaci a protireformaci opominu to, ale zamýšlí obnovu umění a věd. K čemu? Aby následoval vědeckou metodu k dosažení stavu osvícení, po kterém je samotnými lidmi dokonče na poslední (sedmá) kapitola. Pravda je láska jako kontext jed nání, téměř jako zbraň, ale ta láska, kterou měl Shakespeare na mysli, je spíše odzbrojující. Jen tato láska je schopna mírnit spravedlnost milostí; přesto ve světě vždy nacházíme argu menty pro naše právo, i když se v ro zumu a v lidské racionalitě ozývá jiný vzkaz. „Vlastností milosti není nátlak; padá jako mírný nebeský déšť dolů k zemi: je dvakrát požehnaná;

žehná tomu, kdo dává a tomu, kdo bere: je nejmocnější z nejmocnějších: stává se korunovanému monarchovi lepší než jeho koruna; jeho žezlo ukazuje sílu světské moci, symbol úcty a majestátu, v něm sídlí hrůza a strach králů; ale milost je nad touto žezlem vládnoucí mocí; je dosazena na trůn v srdci králů, je vlastností samotného Boha.“ [Kupec benátský, dějství IV, scéna 1] Tento překrásný úryvek z Kupce be nátského ilustruje, krátce řečeno, po vahu obnovy, která je spojena s láskou: všechno přijmout, všeho zanechat a tím všechno obnovit. Tento nový postoj hermetického člověka je dokonce více než dvojí požehnání; je to umění žít z pramene srdce panovníka, z krále nebo královny jako symbolů samot ného božstva. Skrytý zlatý proud v Shakespearo vě díle je nepopsatelný, ale je přítomný vždy, když lidé hrají se zanícením a všichni, obecenstvo i herci mohou zažít hloubku základní skutečnosti jako „nezáklad“ („Ungrund“) Jakoba Boehma. Je to energie, která promě ňuje vědomí a poznání bližního jako člověka a jako potenciálního božstva. Věnuj pozornost hudbě! To se od nás požaduje umění žít, protože zlato, které se třpytí, není pro

zisk, ale pro bytí. Toto umění je Krá lovské umění, ve kterém Láska září jako nezapadající slunce: není ani země ani měsíc, za nimiž se slunce bude ukrývat a slunce rozpouští mra ky a nechává mírný déšť padat jako milost. Jestli existuje někdo, kdo svým dílem navždy obnovil umění a jazyk, byl to Shakespeare, kdo ovlivnil angličtinu, jak se mezitím ukázalo. Je to „navždy“, jak se říká v dnešní době. A také to může být dokázáno, na základě stop alchymie a svobodného zednářství v jeho díle, ještě před Mo zartem v Kouzelné flétně. Avšak tajemství lze nalézt ve vě domém zažívání podstaty protikladů, v souladu těchto protikladů, které mo hou být zažívány pouze duší. A Jessika a Lorenzo zažívají tuto nesmírnou konjunkci na průzračném nebi a slyší jeho hudbu! Uslyšeli jsme nároky, jaké klade Shakespeare na tyto duše a jakou kvalitu přisuzuje těmto duším. Nejsou dušemi, které se nechají zcela uzavřít svým „blátivým šatem rozkladu“, dusícím a pomíjivým ša tem, ale jsou nesmrtelnými dušemi, které „dotknuty sladkou harmonií“ mohou slyšet a vidět. Shakespeare dů razně varuje před lidmi s podřadným duševním šatem. Takoví lidé jsou při praveni ke „zradám, lstem a loupení“ a nemělo by se jim nikdy důvěřovat. Naslouchej hudbě!

Řekli bychom: „nakloněni veške rému zlu“. To také zapadá do Shake spearovy doby, doby koncepce holand ské státní Bible, ve které se v Genesis hovoří o povaze „zla“ takového člo věka: jeho „výplody myšlenek srd ce“, a proto zlého a zcela zkaženého. V protikladu ke zradě a nedůvěře jsou věrnost a láska a vzhledem k tomu není divu, že tolik her, ob zvláště jeho komedií, končí svatbami. Ty se netýkají obvyklých svateb, kte ré měl Shakespeare na mysli, ale kva litativně ušlechtilých svateb, jako vý sledek procesu. To tvoří odkaz na alchymii mezi mužem a ženou s výsledným zlatým svatebním šatem, jak to zobrazuje nor dická vikingská mytologie. Na Lofo tách můžeme vidět na zlaté miniatuře

Pentagram 5/201 3

svatbu božského páru; je nutno dívat se na ni lupou, tak malá je, ale jemná, ryzí zlato. Tím ještě není zlatá dráha proje vena. Ale „věnuj pozornost hudbě“ – naslouchej hudbě! Po všech těch staletích stále přetrvává schopnost slyšet a zažívat takovým způsobem, že dokonce vybíravý, současný ame rický student dává přednost řeči Sha kespeara před módními frázemi a po pulárními obrazy. Zaposlouchejme se do hudby, do hud by sfér, dokud ještě může proniknout skrz smog satelitních signálů a ves mírný prach, ale také vnitřně, pokud jsme ještě schopni slyšet přes náš vnitřní šum. 

Môj život Myšlienky jedného mladého človeka

Som na ceste môjho putovania. Nachádzam sa v mojom cestovnom prostriedku, ktorý veľmi dobre poznám. Ešte na niečom pracujem. A počul som novú pieseň. Našťastie sa dokážem odvšadiaľ spojiť so všetkým. So svojím laptopom sa pripojím na internet. A som spojený so sieťou, všade, vždy. Zakaždým sa stáva spojenie rýchlejším. Možnosti sa stávajú stále väčšími.

Teraz hľadám link2. Sieť navrhuje niekoľko volieb. Chcem ešte aj hľadať tú pieseň. Spojenie sa preruší. Znovu sa napojím, hľadám ďalej tú hudbu a som pripravený pracovať ďalej. Objaví sa správa, preruší moje hľadanie a vedie ma k rozriešeniu mojej práce, náhle a nečakane. Je to tá pieseň, ktorú som počul? Áno, znovu ju spoznávam.

Potrebujem update1 . Viem, že v tom spočíva jadro pravdy.

Môj život

Pentagram 5/201 3

Moje srdce je na ceste svojho putovania. Nachádza sa v svojom cestovnom prostriedku, ktorý veľmi dobre pozná. Moje srdce ešte na niečom pracuje. A počulo novú pieseň. Našťastie sa moje srdce môže spojiť odvšadiaľ so všetkým. Nado mnou sa spája moje srdce so sieťou. A je spojené so všetkým, všade, vždy. Zakaždým sa stáva spojenie rýchlejším. Možnosti sa stávajú stále väčšími.

Teraz hľadá moje srdce spojenie. Sieť navrhuje „poznávať“. Moje srdce chce aj hľadať tú pieseň. Spojenie sa preruší. Moje srdce sa znovu napojí, hľadá ďalej tú hudbu a je pripravené pracovať ďalej. Objaví sa správa, preruší hľadanie a vedie moje srdce k rozriešeniu jeho práce, náhle a nečakane. Je to tá pieseň, ktorú počulo moje srdce? Áno, znovu ju spoznávam. 

Moje srdce túži po update. Tuší vnútri jadro pravdy.

Pozn. prekl 1 . update, odb. – obnovenie, pri počítačoch sa obnovuje programové vybavenie novou, lepšou verziou 2. link, odb. – spojenie, adresa konkrétnej stránky na internete Môj život

„Biely Chrám je zostrojený maltou lásky; jeho kamene pozostávajú zo žijúceho materiálu, vytvoreného zo seba-obetovania a seba-zapierania prostredníctvom ľudských rúk, ľudských hláv a ľudských sŕdc, ktoré odhalili, že dokážu všetko prostredníctvom Krista, ktorý poskytuje svoju silu. Z tejto chrámovej sily svedčí Bratstvo, že podľa miery jeho možností a moci budú dni tiesne v záujme vyvolených skrátené; lebo kde zasvieti Slnko, tam temnota musí ustúpiť. To je ústredný cieľ mágie Ružokríža, ku ktorému ste týmto srdečne pozývaní.“ Miesto služby v chrámovom stane počas medzinárodnej Ussatkonferencie v UssatlesBains, september 2012

Pentagram 5/201 3

MAHMUD SHABISTARI

Skrytá záhrada ruží Prečo bolo toto dielo – mimochodom brilantne zostavené – s textami perzského básnika, ktorý žil pred 700 rokmi, vydané prednedávnom v nakladateľstve Rozekruis Pers? Musí to mať zvláštny dôvod.

edinečná próza, rituálne texty ale bo básne, ktoré vznikli z inšpirá cie pozdvihnutého bytia, môžu často vyvolať aj u čitateľa alebo poslucháča to isté odpútanie, tak ako môže byť hudba stále nanovo pôsobivá. Zvuk,

Kto bol Mahmud Shabistari?

Bol jedným z Veľkých, ktorý prostredníctvom básní približoval ľuďom univerzálne učenie oslobodenia Ducha. Takmer nič sa o ňom nevie. Zmizol v minulosti, podobne ako Lao-tse alebo básnik Piesne piesní či autori textov z Nag Hammadí. Lebo v prípade veľkých básnických duší, ktoré ospevujú to univerzálne, sa ukazuje vždy to isté: Ich život priniesol ovocie a ich duša sa otvorila do svojho najhlbšieho želania: „Nemal by som

farba jazyka je tak čistá a plná sily, že vzniká intímny, osobný vzťah s básnikom. Anglický prekladateľ píše: „Uplynulo odvtedy viac ako 700 rokov, ako Mahmud zasadil svoje ruže mystérií do skrytej záhrady –

sa ja ako bezvýznamný úplne do Teba ponoriť?“ Tento výkrik bol pre žiaka súfizmu tej doby rovnako intenzívny ako pre dnešného žiaka Ružokríža. Je to hlad duše – obľúbený motív Východu, tak starý ako Pieseň piesní Šalamúna. Shabistariho učiteľom bol slávny Ibn Arabi. O ňom historik Henny Corbin naznačuje, že jeho súfizmus má korene v gnóze Mániho. Tak je možné si predstaviť, že gnostická hymna, akou je „Svadobný šat múdrosti“ (In Her

Víťazné spevy Herma, časť II., Rozekruis Pers,

201 3) poslúžila Shabistarimu ako inšpirácia pre jeho Skrytú záhra du ruží, ktorá ospevuje aj lásku. Ešte stále sa v oblasti, kde vznikol spomínaný text, môžu nájsť v svadobných rituáloch stopy prastarých spirituálnych tradícií Zarathustru. V predslove knihy je spomenutý tento aspekt. A veľká púť, ktorú tento text počas 700 rokov prešiel, je tiež strhujúcim príbehom.

mes’ Triumphgesänge –

Skrytá záhrada ruží

Dom je prázdny a opustený, okrem Pravdy.

Lebo v jednom okamihu zanikol svet;

Ty, oslobodený od Tvojho Sebe, sa potom dvíhaš nahor

a si zjednotený s Milovaným. Jednota Ti bola daná,

keď tento svet snov zahynul. Úryvok z časti 5: Čas a vysnívaný svet svoju kyticu ruží z lásky, úsilia, mysle nia a osvietenia. A odvtedy obdivovali jeho záhradu mnohí, ktorí kráčali ta jomným Chodníkom a vdychovali vône, ktoré pozdvihujú a osvecujú srdce. Trhali voňavé ruže a brali si ich do sveta tieňov a klamu. Odkiaľ pochá dzajú farby týchto ruží, ktoré neustále ostávajú žiariace? Ako dostali tieto ruže svoj graciózny tvar a ako mohli ich voňavé esencie pretrvať storočia?“ Vydaním holandského prekladu je aj dnes čitateľ nabádaný na to, aby

Pentagram 5/201 3

hľadal odpoveď v bohato zdobených poetických textoch, plných symboli ky, pričom už samotný úvod ponúka vysvetľujúce rady. Každá stránka dý cha starostlivosťou, ktorá bola veno vaná tejto knihe, každá ilustrácia pri spieva k pozdvihujúcej atmosfére, ktorú vyvoláva text. Právom možno povedať, že táto kniha je obohatením Rozekruis Pers (Preklad: Jan Brinkert, Úvod: Peter Huijs). 

Mahmoed Shabistari, De Verborgen rozentuin Pôvodný názov: Gulshan iraz (1 31 8)

Preklad: Jan Brinkert ISBN 9789067324090

Zakončenie úvodu

vysvetľuje, ako môže byť čitateľ zduševnený prostredníctvom Shabistariho textu: „Všade v svojej záhrade Mahmud zasadil svoje ruže múdrosti, krásy, viery, poznania a Gnózy. Kvitnú všade, žiariac krásne v svojich žijúcich farbách pravdy a čistoty. Avšak len v strede záhrady môžeme nájsť krík ruží nepominuteľnej krásy, kolísajúci sa a žiariaci jemnými kvetmi odovzdanosti a lásky.

Toto je ker, ktorý si Mahmud ctil úsilím celého svojho srdca – opis dokonalej podoby Milovaného. Tam, na tomto mieste, stojíme ako vo vytržení. A v mystickom tichu počujeme hlas toho, kto kedysi dávno zasadil tento stromček, plný ruží: „Pozeraj len na to Jedno, rozprávaj len o tom Jednom, poznávaj len to Jedno”.

Skrytá záhrada ruží

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK burina = plevel figliar = šprýmař jeseň = podzim krstiť = křtít lúč = paprsek odkiaľ = odkud okamih = okamžik okrem = kromě ponúkať = nabízet

Pentagram 5/201 3

povrazec = provazec prepožičať = propůjčit sprevádzať = doprovázet svietnik = svícen tieň = stín upriamiť = upřít, nasměrovat vtedy = tehdy zavádzať = šidit žiariť = zářit

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Díla vydaná v českém jazyce:

Bratrstvo Šambaly * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Gnose v aktuálním zjevení * Mystérium života a smrti * Prázdný prostor neexistuje * Přicházející nový člověk * Univerzální Gnose Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců. Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

„Chceme hermeticky myslieť a pohybovať sa slobodne v sfére abstraktného myslenia, v ktorej spoznávame, že duša a čistý obraz a myšlienka a pozdvihnutie a chápanie a pôsobenie a súdržnosť – týchto sedem – tvoria duchovného človeka. A že degenerácia a úpadok sú len ich tieňom, ktorý musíme trpieť krátky čas, aby sme naveky mohli byť v bezpečí, pracujúc a kráčajúc ďalej v poliach skutočného, pôvodného bytia človeka. Chceme myslieť hermeticky, súhrnne, lebo ví ťazstvo Svetla nad látkou a smrťou je už oddávna zaistené v Kristovi. Keď myslíme hermeticky, po tom vieme, že každý snaživý pohyb má svoje vlast né jadro Svetla, lebo Boh, ten Jediný, má svoj stred všade, a jeho rozsah je neohraničený.“ Z konferencie Lectoria Rosicrucianum, UssatlesBains (Francúzsko), september 2012