Pentagram 2014-2

P e nt a gr a m

Lectorium Rosicrucianum

Tajný Hermov chválospev O mysli a člověku Perly hermetiky

Jako úsměv z nebe Pythagoras a jeho škola Průzkum v sedmi částech

2014

ČÍSLO

2

Šéfredaktor Peter Huijs

Redakce

Kees Bode, Wendelijn van den Brul, Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe, Peter Huijs, Hans Peter Knevel, Frans Spakman, Anneke Stokman-Griever, Gerreke Uljée, Lex van den Brul

Design

Studio Ivar Hamelink

Sekretariát

Kees Bode, Gerreke Uljée

Adresa redakce

Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: info@rozekruispers.com

Administrace

Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: praha@rosicrucianum.cz Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno@rosicrucianum.cz www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito: německé vydání Pentagramm 3/201 3 anglické vydání Pentagram 5/201 3 maďarské vydání Pentagram 5/201 3

Vydavatel

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: info@rosicrucianum.cz

Autor

© Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: info@rozekruispers.com www.rozekruispers.com Kopie ne bez písemného souhlasu Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.

Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­li uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

P e nt a g r a m Číslo 2/2014

Cesta k slnku A potom som zanechala tú oblasť za mnou a vystúpila som do prvej sféry, žiariac jasne, štyridsaťdeväťkrát jasnejšie, než som žiarila na nebesiach. Keď som prišla k bráne prvej sféry, všetky jej brány sa naraz zatriasli a otvorili.

Vstúpila som do príbytkov tejto sféry a všetci jej vládcovia a všetko v nej sa zdvihlo vzruše­ ním.

Tento výrok z evanjelia Pistis Sophia označuje slnečné pole, pričom toto pole nazýva „prvá sféra“. Ide o pole slnečného systému, ktorého súčasťou je aj Zem. Ak niekto chce do tohto poľa vstúpiť, žiarenie tretieho svetelného šatu musí byť štyridsaťdeväťkrát silnejšie – a to je možné. To prírodné, slabé a nevýznamné sa stáva silným a majestátnym, pretože gnostická sila, ktorá sa vymyká akejkoľvek kontrole a vedeckému pochopeniu, vibruje a žiari naprieč celým univerzom – gnostická sila, prostredníctvom ktorej môže každé dieťa Boha opustiť všetko, čo je viazané na pozemské poznanie a nadvládu, a to za jediného predpokladu – schopnosti sa s ňou spojiť.

J. van Rijckenborgh, Gnostické mystéria Pis­ tis Sophia

Tajný chválospev O znovuzrodení a zasvätení

Slnko 6, 43, 53, 59 O mysli a člověku I Perly hermetiky

7

2

11 III Člověk je smrtelný bůh 15 IV Inspirace skrze mysl 17 V Probuzení mysli 18 Jako úsměv z nebe 21 Pythagoras a jeho škola – průzkum v sedmi částech II Bůh, kosmos, člověk

I

Myšlenka stará

24

2600 let

II Mýtus o Dionýsovi III Tetraktys

27

IV Obnovení triády V Zlaté verše

31

25

29

VI O čtyřech abstraktních vědách

36

38 Svetová revolúcia duše VII Za oponou

Dojmy a skúsenosti

45 Putovanie po zemi nikoho O ne­znalosti a inom 54 na cestě žiaka

O ZNOVUZRODENÍ A ZASVÄTENÍ

Tajný chválospev Hermetická gnóza Hermesa Trismegistosa ponúka trojakú víziu stvorenia. Svet a ľudstvo dokonale prejavuje vo forme, v ktorej sa človek môže stať vedome začlenený. Za týmto účelom je nutné, aby sa človek učil spoznávať dušu a považovať ju za svojho sprievodcu. Duša sa potom otočí dovnútra k sebe a bude reagovať na to, čo je pravdivé a spravodlivé. V štrnástej knihe Corpus Hermeticum, Hermes a Tat, alebo Duch-Duša a človek, ktorý vie ako načúvať, pozdvihujú pieseň chvály k Jedinému, k nekonečnému Stvoriteľovi.

T

at: „Otče, rád by som počul ten chválospev, ktorý, ako si mi spo­ mínal, si počul spievať sily, keď si dosiahol Ogdoad.“ Hermes: „V súlade s tým, čo Py­ mander odhalil v Ogdoade, je chvály­ hodné, že chceš čo najrýchlejšie zbúrať tento stánok tela, pretože si očistený.

Pymander, Duch, mi neodhalil viac, než som napísal, vedel dobre, že som schopný pochopiť, počuť a vidieť všetko, čo si želám, a nariadil mi, aby som robil všetko, čo je dobré.

To je dôvod, prečo sily, ktoré sú vo mne, spievajú po celý čas.“



2

Ogdoad znamená „ôsmy“, je to fáza premeny v Boha, na úplného Ducha.

Pentagram 2/201 4

Tat: „Otče, tiež chcem počuť a poznať všetky tieto veci.“ Hermes: „Tak sa utíš, syn môj, a počúvaj pieseň chvály, ktorá sa týka týchto vecí – hymnu na zno­ vuzrodenie. Nechcel som, aby to bolo známe tak ľahko, okrem vás, ktorí ste dosiahli koniec tohto za­ svätenia. Táto pieseň chvály sa pre­ to nevyučuje, ale zostáva skrytá v tichu. Choď teda, a postav sa na miesto pod holým nebom, svoju tvár obráť smerom k južnému vetru po západe slnka. Potom si kľakni a modli sa, a urob to isté za úsvitu, ale potom sa otoč na východ. A teraz sa utíš, syn môj!“

Hermes je. Hermes je ozajstným, nebeským človekom, ktorý prešiel cez brány Zlatej hlavy. Z tohto dôvodu sa nazýva „Trismegistus“, „trikrát Veľký“ alebo „trikrát Vznešený“, na nebeského človeka je povýšený v trojnásobnom zmysle: náboženskom, vedeckom a umeleckom. Náboženstvo, veda a umenie v ňom tvoria dokonalý rovnostranný trojuholník.

J. van Rijckenborgh

Giovanni Fattori (1 825–1 908), Západ slnka nad morom, 1 890

Tajný chválospev

3

TAJNÝ CHVÁLOSPEV „Nech celý

vesmír počúva túto pieseň chvály.

Otvor sa, ó zem! Nech vody ne­ bies otvoria stavidlá, keď počujú môj hlas.

Nehýbte sa stromy! Chcel by som ospevovať Pána stvorenia, ktorý je Je­ diným a Všetkým. Otvorte sa nebesá! Ó vietor, utíš sa, nech nesmrteľný kruh Boží môže prijať moje Slovo.

Budem spievať chválu na Toho, kto stvoril Všetko, kto dal zemi svoje miesto a zavesil oblohu; kto prikázal čerstvej vode opustiť oceán a rozliať sa na obývanú a neobývanú zem, slú­ žiac prežitiu a existencii všetkých ľudí; kto prikázal ohňu, aby sa obja­ vil na akýkoľvek úžitok bohov a ľudí podľa želania.

Vzdajme všetci spoločne chválu Jemu, ktorý je vyvýšený nad všetky nebesia – Stvoriteľ všetkého, čo exis­ tuje. On je okom Ducha: Jemu patrí chvála všetkých síl. Ó vy sily, ktoré ste vo mne: ospe­ vujte Toho, ktorý je Jediným a Všet­ kým; spievajte v harmónii s mojou vôľou, ó vy sily, ktoré ste vo mne.

Gnóza, ó sväté poznanie Boha, osvietený tebou, je mi dané spievať chválu na svetlo poznania a radovať sa z radosti Duch­Duše. Ó vy sily, spievajte so mnou túto pieseň chvály. I ty, skromnosť, i ty, spravodlivosť vo mne, ospevujte skr­ ze mňa, čo je spravodlivé.

4

Pentagram 2/201 4

Ó láska k Všetkému vo mne, spie­ vaj vo mne chválu Všetkému; spievaj chválu, ó pravda právd; spievaj chvá­ lu, ó cnosť, o tom, čo je Dobro. Pieseň chvály, ó život a svetlo, prichádza od Teba a k Tebe sa vráti. Ďakujem Ti, Otče, Ty, ktorý si prejavom síl. Ďakujem Ti, Otče, Ty, ktorý podnecuješ to, čo je možné k činnosti.

Tvoje Slovo spieva svoju chválu skrze mňa. Prijmi skrze mňa Všetko ako Slovo, ako obetu Slova.

Vypočujte si, čo sily, ktoré sú vo mne volajú: spievajú chválu na Všet­ ko schopné plniť Tvoju vôľu. Tvoja vôľa pochádza od Teba, a všetko sa vráti k Teba znova. Prijmi zo všetké­ ho obetu Slova.

Uchovaj všetko, čo je v nás. Osvieť nás, ó život, svetlo, dych, Bože, pre­ tože Duch­Duša je strážcom Tvojho Slova. Ó nositeľ Ducha, ó Stvoriteľ, Ty si Boh. Toto je volanie toho, ktorý patrí tebe, skrze oheň, skrze svetlo, skrze zem, skrz vodu, skrze Ducha, skrz Tvoje výtvory.

Od Teba som dostal túto pieseň chvály z večnosti a skrze Tvoju vôľu som taktiež našiel pokoj, ktorý som hľadal.“ Tat: „Videl som, Otče, ako podľa tvojej vôle, táto pieseň chvály by mala byť prednesená. Teraz som si to tiež uložil do môjho sveta.“

Hermes: „Nazvime to, syn môj, pravda, to jest: Boží svet.“ Tat: „Áno, Otče, v skutočnom svete mám moc. Vďaka tvojej piesni chvály a vďaky osvietenie mojej Duch­Duše bolo dokončené. Z môjho vnútra i ja, teraz si želám vzdať vďaku Bohu.“ Hermes: „Nenáhli sa, syn môj.“ Tat: „Počúvaj, Otče, čo hovorím vo svojej Duch­Duši: Tebe, prvej príčine znovuzrodenia, Tebe, Bože môj, ja,

Tat, predkladám obeť Slova. Ó Bože, Ty Otče, Pán a Duch: prijmi odo mňa obeť, ktorú si praješ. Lebo všetko sa završuje podľa Tvojej vôle.“ Hermes: „Syn môj, tak predkladáš Bohu, Otcovi všetkého, obeť, ktorá Ho teší. Ale teraz k tomu ešte niečo dodaj: skrze Slovo.“ 

Fragment zo štrnástej knihy Corpus Hermeticum.

Tajný chválospev

5

S

L

N

K

O

Viditeľné slnko je výrazom neviditeľného duchovného slnka nazývaného Ra alebo Aton Egypťanmi; Helios alebo Apolón Grékmi; a Vulkán Rimanmi. Je oveľa viac, než len materiálny protipól neviditeľného slnka.

Odovzdáva sily, ktoré neviditeľné, duchovné slnko – ako Logos slnečnej sústavy – uvoľňuje do nášho vesmíru. Je to ako volanie, zaznievajúce z východu a obiehajúce bez prestania od východu na západ v bežnom a duchovnom živote každého jedinca. Preto sa hovorí: „Pracuj pokiaľ je deň a je ešte čas.“ Takto môže človek svedčiť o sláve jediného, nekonečného tvorcu.

6

Pentagram 2/201 4

O mysli a člověku I PERLY HERMETIKY „Nechej se proniknout myšlen­ kami, že pro tebe nic není nemož­ né, považuj se za nesmrtelného a schopného porozumět všemu, veškerému umění, veškeré vědě, povaze všeho, co žije.“ (2. pojed­ nání, verš 80)

C

o je hermetika? Chtěl bych ji označit jako duchovní proud, který nás provází – prokazatelně – přibližně od počátku letopočtu. Její základ byl sice položen již ve staro­ věku v ještě dřívějších dobách, ovšem člověk ji vztahoval k Hermovi Tris­ megistovi, třikrát velkému Hermovi, a spojoval ji se světem egyptských bohů. Avšak tato interpretace se ztrá­ cí v temnotě historie. Je­li příhodná, nebo ne, musí zůstat otevřeno. Po­ hlédneme­li zpět do historie lidstva, jak se traduje, vidíme velké množství vláken idejí nebo duchovních posto­ jů, které přicházejí, odcházejí, opět se objevují a mizí. Jsou zčásti ovliv­ něny více filosoficky, zčásti více nábožensky a vždy vsazeny do kul­ turního kontextu. Je to jako u něja­ kého provazu, který je spleten z ba­ revných provázků, které se nejednou

objevují na povrchu a pak se opět vnořují dovnitř. Jedním z těchto pro­ vázků je hermetika. Jiná jsou sta­ roegyptská mystéria, helénistická filosofie, judaismus, křesťanství, Gnose, buddhismus, islám, súfismus, racionalismus, věda – nechceme zde být úplní. A není to tak, že by tyto proudy mezi sebou neměly nic spo­ lečného – často mají pospolitost.

Hermetika má například mnoho spo­ lečného s částmi helénistické filoso­ fie a gnostického duševního jmění.

Hermetika nám jde poprvé vstříc ve spisech Corpus Hermeticum. Přitom musíme vidět, že pojem hermetika asi nebyl ovlivněn prvními hermetiky, nýbrž je přiřazen později. Brzy je ale brán zřetel na Herma. Hermetika také není žádný jednotný blok, nýbrž uka­ zuje popisovanou mnohotvárnost.

Obdobně existují vědci, kteří vidí uvnitř hermetiky mezi jednotlivými texty velké rozdíly. Rozdíly zde jsou – ale tento úhel pohledu podle mého názoru zabraňuje pohledu na podstatu.

Dílo Corpus Hermeticum vzniklo přibližně 100 až 300 let po Kristu. Ob­ sahuje 18 pojednání ve formě učené O mysli a člověku

7

rozpravy mezi mistrem a žákem, ká­ zání a jednotlivých modliteb. Pojedná­ ní Corpus Hermeticum jsou doložena také z jiných zdrojů, zčásti v jiných jazycích než řečtině, jako koptštině a aramejštině. Autorství Corpus Her­ meticum je nejasné.

Jeho kořeny jsou rozmanité. Pro­ jevuje se to helénistickým vlivem, ale také egyptským a židovským, stejně jako gnostickým. Dílo Corpus Her­ meticum vzniklo na území Alexandrie, kulturním centru starověku, která také přechovávala známou ohromnou kni­ hovnu. Alexandrie by se mohla ozna­ čit jako New York té doby. Během staletí upadlo dílo Corpus Hermeti­ cum v zapomenutí a bylo známé jen přes citáty kritiků. To se změnilo, když Marsilio Ficino v 15. století ve Florencii Medicejských přeložil po­ jednání na základě rukopisu z řečtiny do latiny. Dílo Corpus Hermeticum ovšem nikdy nebylo bestseller (kdy­ by tedy člověk mohl tisknout knihy), není ani dnes. Ne protože by bylo těžko pochopitelné, ale protože po­ jednává o velmi esoterických, ano, dokonce intimních duchovních téma­ tech. Ostatně člověk se může také dnes pohoršovat nad některými obsahy,

8

Pentagram 2/201 4

V našem namáhavém a zmateném životě jsou perly hermetiky, moudrost Herma Trismegista, výsadou a skutečným darem. © Giovanni Fattori, Věž Magnale, asi 1 895. Museo civico Giovanni Fattori, Livorno.

vysvětlitelnými jen z tehdejšího spo­ lečenského prostředí. Člověk může texty pociťovat také jako poučné, po­ krytecké nebo naivní. Ale nejsou to podružné stylistické problémy?

Neboť jádro těchto textů je nádher­ né. Stále znovu tyto texty ovlivňovaly duchovní dějiny. Velmi se dotýká, ano, je dojemné, když člověk při čtení Cor­ pus Hermeticum pociťuje: Zde někdo O mysli a člověku

9

Hermetika je nábožensky ražená filosofie. Objasňuje vztah mezi Bohem, kosmem a člověkem a jejich vývoj. píše o mně. Zde mi někdo rozumí. Zde někdo před téměř 2000 lety zažil to stejné, co já dnes. Je to, jako kdyby těchto 2000 let nehrálo žádnou roli.

A – když to člověk bere doslova: Také žádnou roli nehrají! Hermeti­ ka je nábožensky ražená filosofie.

10

Pentagram 2/201 4

Objasňuje vztah mezi Bohem, kosmem a člověkem a jejich vývoj. Důležitý­ mi tématy jsou stvoření; vztah mezi Bohem, světem a člověkem; podsta­ ta pravdy; podstata dobra a zla; struk­ tura člověka, jeho povolání a úkol.

Z množství těchto témat v Corpus Hermeticum jsme provedli výběr základních hermetických myšlenek: vztah mezi Bohem, kosmem a člově­ kem, člověk jako smrtelný bůh a in­ spirace a probuzení skrze „mysl“. 

O mysli a člověku II BŮH, KOSMOS, ČLOVĚK „Vskutku, základem existence ves­ míru je Bůh, Otec, Dobro a žádné jiné jméno pro Něho není tak při­ léhavé.“ (17. pojednání, verš 5)

S

tará filosofická otázka: Co je poslední příčinou? je v Corpus Hermeticum zodpovězena: „Bůh“.

Přitom se zdůrazňuje, že Bůh je pro člověka nepoznatelný – pak nechť člověk prokonává vnitřní vývoj, aby překonal svou oddělenost od Boha.

K tomu více později.

Bůh je také označován jako „Dobro“ nebo „jediné Dobro“: Dobro a žádné jiné jméno pro něho není přiléhavé.

Proč? V pojmech jako „Dobro“ se pro trvalost, neproměnlivost, věčnost uka­ zuje zřejmá přednost. Změna je poklá­ dána za negativní – v protikladu k dneš­ ní době. Když dnes hovoříme o dyna­ mickém, pak je to míněno pozitivně.

Avšak Corpus Hermeticum zastupuje jiný pohled. Nehledá pohyb, ale klid. „V tom spočívá utrpení světa: ko­ loběh a mizení v tom, co člověk nazývá smrtí. Ale koloběh je opa­ kování, otáčení kola a mizení je obnova.“ (1. pojednání, verš 62)

To ostatně stojí v Corpus Hermeticum a ne v buddhistickém spisu. Také se ostře rozlišuje mezi nám známým světem (s jeho protiklady, konečností, změnou, smrtí, s jeho složitostí) a je­ diným Dobrem. A přece je Bůh ve všem jsoucí. „Nebo ještě správnější je říci, že On má všechna stvoření ne v sobě, ale ona všechna je vpravdě sám! … Neboť Bůh v sobě zahrnuje vše, nic neexistuje mimo něho, a On je ve všem.“ (11. pojednání, verše 23 a 24) Bůh je ve všem, je podivuhodné po­ selství. Mnozí pak jdou dále a usuzu­ jí z toho, že musíme jen definitivně uznat tuto skutečnost; že musíme opustit iluzi, že jsme od něho oddě­ leni – a již oddělení od Boha překonat.

Potom jde také jedině o to zpozorovat, že Bůh je ve všem. Měli jsme tedy jen problém s vnímáním.

V Corpus Hermeticum se objevu­ je, co se toho týče, jiný postoj. Nemá­ me problém jen s vnímáním, ale také problém ve vibraci. Je třeba nejen změnit vnímání, aby bylo oddělení O mysli a člověku

11

od Boha překonáno, je třeba vnitřní proměna, znovuzrození toho božské­ ho v nás. „Bůh je ve všem“ nezna­ mená, že se vše nachází v božském stavu; znamená to ale, že v zásadě existuje pro všechny možnost vrátit se k Bohu.

Corpus Hermeticum zřetelně rozlišuje mezi pozemským a bož­ ským světem. Jinými slovy se to objevuje na Smaragdové desce (Tabula Smaragdina), jiném svě­ dectví Hermetiky:

12

Pentagram 2/201 4

„Co je dole, je stejné jako to, co je nahoře, a co je nahoře, je stejné jako to, co je dole, aby se usku­ tečnily zázraky Jednoho.“ Návrat toho, co je dole, k tomu, co je nahoře, náleží k zázrakům Jedno­ ho. Zázraky Jednoho naznačují pů­ sobnost Boha. A na těchto zázracích smíme spolupůsobit. Můžeme to činit vědomě a aktivně – ale také jako di­ vák, pak se ovšem v našem vědomí nestane žádný zázrak, nýbrž jsme

bez porozumění taženi do jiných si­ tuací. „Co je dole, je stejné jako to, co je nahoře“ neznamená, že se zde na­ vzájem srovnávají dva paralelní svě­ ty a existují rovnoprávně vedle sebe.

Spíše to znamená, že se navzájem ovlivňují. Přitom jemnější (nahoře) prostupuje hrubší (dole). Co je dole, přizpůsobuje se působení toho naho­ ře – slovy Corpus Hermeticum:

„Dokonce i nesprávné účinky zde dole jsou závislé na tom nahoře, na pravdě samotné. A protože je tomu tak, prohlašuji, že klam je dílem pravdy.“ (17. pojednání, verš 21) Plán toho nahoře se zobrazuje v tom dole; v tomto smyslu, co se děje dole, není stejné jako to, co je nahoře, ale je svědectvím o působení toho nahoře.

Transforming the Fragmented Community Through Deep Dialogue (Transformace roztříštěného společenství pomocí hlubokého dialogu). Ashok Gangadean. www.http://thelearningcontinuum.biz

O mysli a člověku

13

A může pro ně být podobenstvím. Cor­ pus Hermeticum ostatně nemíní tím „nahoře“ a tím „dole“ onen svět a ten­ to svět. Dole není oblastí zemřelých. „Člověk … vystupuje nahoru k nebi a měří jej; zná jak vzneše­ nost nebe tak i věcí, které jsou

14

Pentagram 2/201 4

dole; vše v sobě přijímá s největ­ ší důkladností a, co je velké nad všechna měřítka: Aniž by opustil zemi, může vystoupat do nebe.“ (7. pojednání, verš 75) Tak nemusíme být mrtví, abychom zažili toto nebe. 

O mysli a člověku III ČLOVĚK JE SMRTELNÝ BŮH

P

o tomto vysvětlení ke vztahu mezi tím nahoře a tím dole pře­ cházíme k člověku. „A proto je ze všech přírodních stvoření jediný člověk dvojná­ sobný, totiž smrtelný podle těla a nesmrtelný podle pravého člo­ věka.“ (1. pojednání, verš 38) „Neboť člověk je božská bytost, která nemá být srovnávána s ji­ nými na zemi žijícími stvořeními, ale s těmi, které jsou z výšin, na­ zývanými nebeskými, božskými.“ (12. pojednání, verš 73) „Odvažme se proto říci: pozem­ ský člověk je smrtelný bůh, ne­ beský bůh je nesmrtelný člověk.“ (12. pojednání, verš 76) Člověk je božská bytost, smrtelný bůh. To je hermetický axiom. Smrtel­ ný bůh, to je přirozeně protiklad.

Avšak smrtelnost se netýká celého člověka. Pozemský člověk je smrtel­ ný, „skutečný člověk“ je nesmrtelný. Člověk je tudíž složenou bytostí, dvojitou bytostí. Říkám­li: „Člověk“

je dvojitou bytostí, pak říkám také: Všichni jsme dvojitou bytostí. Po­ zemskou část z nás známe – ale kde je tento skutečný člověk? Zde vstu­ pují do hry pojmy Pymander a mysl.

To jsou náznaky pro duchovní duši, pro božskou bytost v nás. Myslí není míněn charakter osobnosti, ale aspekt toho nesmrtelného v nás. „Neboť mysl se nemůže, kvůli své podstatě, zcela neoděná usídlit v pozemském těle; ani nemůže po­ zemské tělo snést tak velké božství, ani nemůže snést tak nádhernou, čistou sílu, svázána v přímém sty­ ku s tělem, je podřízena vášním.“ (12. pojednání, verš 51) Mysl je částí „skutečného“ člověka.

Není v nás jednoduše přítomná, ale může se v nás usídlit, nebo, jak je to označováno na jiném místě v Corpus Hermeticum, může v nás být znovu­ zrozena. Božská bytost a pozemský člověk jsou tak říkajíc neslučitelní.

Mohli bychom také říci: pro oba současně není místo. Také je nemů­ žeme jednoduše vyměnit, když se nám to právě jeví jako správné; není O mysli a člověku

15

žádný „přepínač“ od pozemského k božskému člověku.

Corpus Hermeticum poukazuje na to, že jako pozemští lidé jsme podřízeni vášním. Jsme citové bytosti. To všich­ ni dobře známe, se svými příjemnými i nepříjemnými stránkami. Ovšem mnozí znají také bytí, zmítané sem a tam mezi rozdílnými hlasy v nás samotných. Mnozí znají odstup, za­ chovávaný ke svému já a znají vnitř­ ní hlas, který poukazuje na to božské.

Když tento hlas slyšíme, není to jed­ noduše obrazotvornost. Nejsme právě

16

Pentagram 2/201 4

jen pozemské bytosti, ale také spící bohové. Nebo slovy Corpus Herme­ ticum: smrtelní bohové; to znamená: vlastně bohové, ale v tomto okamži­ ku smrtelní. Nesmrtelnost skutečné­ ho člověka přitom není myšlena ve smyslu duše, která se po smrti na­ vrací k Bohu. Cesta zpět musí být naopak nastoupena před smrtí.

Smrt vede podle Corpus Hermeti­ cum k nové inkarnaci a tato opět ke smrti. To je další prvek hermetické filosofie. Ale jak tedy může být do­ saženo znovuzrození nesmrtelného člověka? 

O mysli a člověku IV INSPIRACE SKRZE MYSL

J

„A toto všechno ke mně přišlo, protože jsem přijal od Pymandra, své mysli, ze sebe samé jsoucí by­ tosti, slovo počátku.“ (1. pojed­ nání, verš 72)

ak se v nás skutečný člověk vy­ víjí, je také otázka poznání, po­ chopení toho, co se musí dít. Avšak toto poznání k nám nepřichází, pro­ tože nás je někdo učí. Přichází z nitra, z vnitřního rozhovoru: rozhovoru s Pymandrem.

Můžete tedy říci: „Zjev se mi Py­ mandre.“ To já nemohu. Pymander není vnímatelný přímo. Pymandra nemůžete zapnout. Pymander se ve vás zjevuje, jste­li připraveni přijmout ho. A pak přijmete slovo počátku.

Co je tímto slovem? Paralela k Ja­ novu evangeliu je zřejmá, ke slovu, které bylo na počátku. To přirozeně není žádná náhoda, ze dvou důvodů ne: za prvé, protože se za slovem

skrývá duchovní skutečnost – v ko­ nečném důsledku jediné Dobro, a za druhé, protože Janovo evangelium a Corpus Hermeticum si stojí časově a kulturně blízko. „Nyní jsi v mysli uviděl krásnou, původní lidskou postavu, pratyp, původní princip před počátkem bez konce.“ (1. pojednání, verš 23) Corpus Hermeticum nepopisuje jas­ ně, co mysl skutečně je – jestli je to duchovní duše nebo jestli označuje vědomí, které je dotknuto Duchem.

Ale to také nemá v konečném dů­ sledku zásadní význam. Nejde o to vysvětlit mysl, popřípadě Pymandra, ale probudit je a nechat se jimi vést k životu. Když v nás mysl jednou žije – pak vidíme dále, pak se kon­ kretizuje vnitřní člověk, nabývá po­ doby, pak se v nás projevuje původní lidská postava. 

Když v nás mysl jednou žije – pak vidíme dále, pak se konkretizuje vnitřní člověk a nabývá v nás podoby.

O mysli a člověku

17

O mysli a člověku V PROBUZENÍ MYSLI

N

yní možná myslíte: Probudit mysl, to já nemohu. Možná se cítíte být nehodným. Corpus Herme­ ticum s tímto pocitem počítá. „Nechej se proniknout myšlen­ kami, že pro tebe nic není nemož­ né, považuj se za nesmrtelného a schopného všemu porozumět,

18

Pentagram 2/201 4

veškerému umění, veškeré vědě, povaze všeho, co žije.“ (2. pojed­ nání, verš 80) Když se zažíváme jen jako smrtelní lidé, pak je myšlenka být nesmrtelní pouhým snem a odmítnutím skuteč­ nosti. Avšak potom negujeme svou nesmrtelnou část, mysl.

„Vyrůstej k bezmezné velikosti, vystup ze všech těl, pozvedni se nad veškerý čas, staň se věčností!

Pak pochopíš Boha.“ (2. pojed­ nání, verš 79) Avšak Corpus Hermeticum nenačrtá­ vá prostě jen fantastické vize. Nena­ padá jen naši malomyslnost, naši tak ušlechtilou skromnost, která má mož­ ná skrýt naši netečnost. Corpus Her­ meticum poukazuje také na konkrétní pomoc, kterou získáváme chůzí po stezce. „Při chůzi po stezce ti bude To [božské] všude přicházet vstříc, všude se ti To učiní poznatelným, dokonce i tam a tehdy, kdy To ab­ solutně neočekáváš.“ (1. pojed­ nání, verš 84/85)

okrášleně, nýbrž po­ měrně bez příkras.

A tím – překvapivě moderně. Také je ná­ padné, že vyzývá, abychom všichni pohlíželi srdcem (vzhlíželi – uctívali) a ne sotva očima.

Je to odkaz na skutečného člověka a relativnost smyslového vnímání.

Smysly nejdou v Corpus Hermeticum dobrou cestou – na dnešní vkus možná poněkud příliš špatnou. Smysly jsou popisovány jako klamavé – protože zkreslují a odchylují. V odmítnutí po­ zemského člověka a jeho schopností je Corpus Hermeticum radikální. „Neboť nejprve musí [duše] zahájit boj proti sobě samotné, uskutečnit velké rozloučení a přenechat jedné části překonání nad sebou samot­ nou. Mezi jednou částí a dalšími dvěma částmi totiž vzniká konflikt, kterému se ta první pokouší unik­ nout, zatímco obě druhé se ji snaží zdola stáhnout dolů.“ (5. pojed­ nání, verš 10)

„Hledejte Toho, který vás vezme za ruku a doprovodí k branám Gnose, kde září jasné světlo, ve kterém není žádná tma, kde není nikdo opilý, nýbrž všichni jsou střízliví a srdcem pohlíží k Tomu, který chce být poznán.“ (3. pojed­ nání, verš 4)

Vnitřní konflikt mezi časem a věčností je naznačen drasticky.

Jsme tedy bráni za ruku a vedeni!

A v Corpus Hermeticum to není vy­ světleno mysticky – anebo jen v ne­ patrné dávce (ruka, za kterou jsme vedeni). Není to znázorněno nasládle

„Když nebudeš nejprve nenávidět své tělo, můj synu, nemůžeš milo­ vat své pravé já. Když ale budeš své pravé já milovat, budeš vlast­ nit duchovní duši; a když budeš O mysli a člověku

19

jednou vlastnit duchovní duši, bu­ deš se také podílet na jejím živém poznání.“ (7. pojednání, verš 16) Výrok je jasný a bez pochybnosti.

Vyžaduje rozhodnutí. Jde o to, stano­ vit v životě priority. Dnes bychom stěží mluvili o „nenávidění“ těla – to může vést na bludné cesty. Jde ale o to, dát prioritu pravému já uvnitř.

20

Pentagram 2/201 4

„Tak jsem tedy, ó Tate, nakolik je to možné, podal obraz Boha jako příklad. Když se do toho vnitřně pečlivě zahloubáš a vy­ trvale to budeš pozorovat zra­ kem svého srdce, najdeš, věř mi to, můj synu, cestu do nebe. Nebo ještě lépe: Obraz Boha tě sám při­ vede na tuto cestu.“ (7. pojednání, verš 30) 

Jako úsměv z nebe Teenager „v dobrém postavení“ měl nové přátele. Jeho otec, vědom si své odpovědnosti, se ho na to vyptával. To vedlo k okamžitému konfliktu a k teenagerské reakci: „Nemusíš mě kontrolovat!“ Vztah otce a syna se rychle zhoršil, ale otec nakonec akceptoval radu, „Dej mu svou důvěru“. A tak se stalo.

K

ouzlo této důvěry zůstalo obsa­ hem tohoto příběhu a bez ohle­ du na nevinnost a předvídatelnost mi pomohla – bylo v ní „světlo“. Toto téma mě opustilo s nepříjemnou otáz­ kou, připomínající mi velmi dobře známého súfí, který říká: „Přijď, i po­ kud jsi stokrát porušil svou přísahu, přijď.“ Dobrá, ale jak si například zachováš důvěru v případě notorické­ ho lháře, který to udělá i po „sté“?

Zvýšená mozková aktivita je jako ve zkratu a já už hledám způsoby a pro­ středky, abych tuto důvěru drasticky omezil. Pak to ve mně ztichne, světlo dělá svou práci: Omezená důvěra není žádnou důvěrou. Co tedy musím dát?

Prázdnou nádobu.

Chcete­li být schopni dát důvěru, nejdříve ji musíte mít. To není samo­ zřejmé, dokonce i Světlo samo – v Kristu – zakoušelo své nejbližší následovníky jako „malověrné“.

Důvěra v kouzlo Světla! Důvěra je světlo. Ta se nevztahuje jen na na­ hodilé vztahy a konflikty. Je mnohem

širší, neomezená, svobodná. „Přijď, i pokud jsi stokrát porušil svou přísa­ hu, přijď.“ Důvěra již obsahuje přije­ tí každé reakce, jakož i její důsledky, bez ohledu na směr, kterým se ubírá.

Jestliže mám důvěru ve světlo a také v tebe, znamená to, že ti dávám tuto důvěru – nikoliv své podezření, niko­ liv svůj strach. Každý, kdo zakotvil svou důvěru ve Světle, je schopen šířit světlo a nabízet útěchu.

Již nejsou šířeny povrchní fráze jako „Zítra bude lepší den“ a „hlavu vzhůru“. Nyní je útěcha nabízena jako světelná sprcha, kde může být uvolněná duše schopna poznat svůj původ a obnovit jak víru v něj, tak také spojení s ním. Prostor pro dýchá­ ní se otevírá neosobním způsobem.

Ne více já a ne více další osoba. Blo­ kovaný proud znovu začíná proudit, zabouchnuté dveře se otvírají, vzniká trhlina a rozšiřuje Světlo, ve kterém není tma – pohled na Svatou zemi, nový Jeruzalém. Je to jen na chvíli, ale je to dost na to, abychom vnímali Jako úsměv z nebe

21

„Hledáním moudrosti nalezneš smysl.“ © neznámý fotograf první krok na cestě k návratu – ten krok, ten pevný základ, nazývaný také „víra“.

Terminologie „důvěra – útěcha – víra“ je odvozena z obrazného slova pozemské přírody, ale svou podstatou patří zcela ke světu Světla. To může ospravedlnit určitou zdrženlivost v každodenním životě. Možná to zní

22

Pentagram 2/201 4

trochu neomaleně, ale v tomto světě by mohl být protějšek „důvěry“ nazý­ ván „podvod.“ To je nesporná skuteč­ nost. Tato příroda, náš samostvořený svět, je už sám o sobě fikcí, iluzí. Lest je nedílnou součástí této přírody a byla povýšena na umění. Zvířata, rostliny, dokonce i skály slouží štědře a rafino­ vaně sami sobě skrz podvod v zájmu

zachování sebe sama. Nesčetné ilu­ strace mluví sami za sebe: obyčejný malý pavouk se proměňuje v mon­ strum, nebeský květ se pro nic netu­ šícího návštěvníka přemění v past.

Lidská činnost pracně uzavírá kom­ promis mezi spravedlivým obchodem a právním podvodem, okořeněným mrknutím oka a dotekem humoru.

Jako spojení mezi nebem a zemí, běží v člověku souběžně dva světy v sobě. Důvěra má svůj zdroj v dote­ ku Principu, jednoty, ve které můžeme

vidět ve všem světlo, Boha a – ačkoli možná ještě nevědomky – pravé spo­ jení. Tímto způsobem určuje vhled a sebepoznání náš postoj, do značné míry závislý na úrovni, na poli, kde jsme schopni navzájem se v danou chvíli setkat; subtilní pocit možností a hranic bez jakéhokoliv sklouznutí do souzení a zvláště: Ve vědomí, že navzdory stonásobnému selhání může zkušenost důvěry přinést zá­ zraky oběma, dárci, stejně jako pří­ jemci. Jako úsměv z nebe. 

Jako úsměv z nebe

23

Pythagoras a jeho škola I MYŠLENKA STARÁ 2600 LET

Č

lověk této doby se může cítit ztracený, jako prchavé, osamě­ lé smítko prachu v čase a prostoru.

Přebývá ve zdánlivě náhodném městě a má zdánlivě náhodnou rodinu a so­ ciální vztahy. Vidí a slyší své blízké a má k nim pocity sympatie nebo antipatie. Má strach z budoucnosti a hledá lásku a jistotu. Není jako malý plamen v temném vesmíru, který se krátce rozsvítí a opět pohasne?

Jaký je účel takového života?

Avšak kdyby se mohl setkat s moudrým Pythagorem, například v knize, ten by mu řekl: „Se svým tělem a svým osobním vědomím sice existuješ na určitém místě v neko­ nečném časoprostorovém světě, ale jako tělo se svým já jsi přechodným vtělením věčné bytosti, Boží myšlenky, která jako samotné božstvo vědomě prochází veškerým časem a prosto­ rem a je schopna se vyvíjet ke stále větší slávě.

Jenže teď ještě nevnímáš věčnou božskou ‚harmonii sfér‘, která prostu­ puje a obklopuje celý časoprostoro­ vý svět láskou, svobodou a mírem.

Neslyšíš ji, protože tvé tělo a tvé já

24

Pentagram 2/201 4

nemá orgán pro její vnímání. Od počátku času tvá nesmrtelná bytost znovu a znovu vytváří nový smrtel­ ný nástroj projevu, tělo s já. V celé hloubce prostoru a času tvoří tyto subjekty řetěz inkarnací. Až dosud žádný článek v tomto řetězu nevyvi­ nul orgán vnímání ‚harmonie sfér‘.

Nicméně ty toho schopen jsi. Ty máš ten úkol a rovněž tu možnost ta­ kový orgán rozvinout. Na duchovní vývojové cestě by se tvá nesmrtelná bytost mohla stát vědomou si sebe, svého božského původu, věčnosti a božského světa. Pak by se zcela změnila podoba těla a tvé osobní vědomí. A s novýma duchovníma očima bys viděl, že tvůj současný život, tento zdánlivě náhodný bod v časoprostorovém světě, je nezbyt­ ným důsledkem bezpočtu inkarnací.

Porozuměl bys významu své součas­ né inkarnace. Pak by mohla zmizet náhoda a svévole, která se teď tvému životu zdá být vrozená. Pochopil bys, jak malé a omezené jsou tvé současné zájmy, touhy a obavy, a jak velká a ne­ omezená je soudržnost, v níž se tvé tělo a tvé já nachází.“ 

PRŮZKUM V SEDMI ČÁSTECH II MÝTUS O DIONÝSOVI

P

ythagoras (569–474 př. n. l.) o sobě prohlašoval, že ví o svých předchozích inkarnacích a že ve své poslední inkarnaci byl jistým Euphorbem. Slyšel také „har­ monii sfér“, protože na mysterijních místech starověkého Egypta, Persie, Fénicie a Řecka vyvinul orgány duchovního vnímání. V průběhu desetiletí se stal takzvaným osvo­ bozeným nebo „zasvěceným“ do tajemství života, a tímto také opráv­ něným, aby pomáhal dalším hleda­ čům pravdy při získávání takových kvalit. Založil duchovní školu nebo školu mystérií pro všechny lidi, kteří toužili poznat všezahrnující smysl své existence.

Pythagoras, kresba podle reliéfu z katedrály v Chartres, 1 2. století

Ve městě Krotón, současné jižní Itálii, našel kolem roku 530 řadu lidí, kteří jej přijali za svého učitele. Všech­ na uspořádání a pravidla Pythagorovy školy mystérií byla založena na jeho vhledu, že božský řád a energie pro­ stupují vesmír a chtějí se v lidské by­ tosti stát vědomými. Starověký autor o tom napsal: „Všechno, co (pytha­ gorejci) zjišťují o přicházejícím a od­ cházejícím, o konání a nekonání, lze vysledovat zpět k tomu, co je božské […], protože lidé dělají cosi směšné­ ho, pokud očekávají (svou věčnou) spásu od jiných než od bohů.“ Cíl vědomého propojení s bož­ ským ve vesmíru prostupoval a ur­ čoval život žáků a dával jim sílu jít stezkou. Dny trávili pravidelným obětováním jídla, pití a kadidla, což učiteli a žákům neustále zajišťovalo jejich vztah s bohy.

Kolem Dionýsa musel existovat zvláštní kult, rituály, které jsou pro nás bohužel ztraceny. Není to pře­ kvapivé vzhledem k absolutnímu uta­ jení, které bylo v antických školách mystérií udržováno. Víme však, že těžištěm tohoto kultu byl mýtus o Dionýsovi.

Pythagoras a jeho škola

25

Dionýsos symbolizuje duchovní vytržení a nesmrtelné, vnitřní božství.

Byl roztrhán na kusy Titány, symbo­ ly přitažlivé a hnací síly nebožského světa, ale ženské božstvo, symbol obnovující síly duše, kousky spojilo a proměnilo je znovu na celek. Syn, Dionýsos Zagreus, který byl zplozen Dionýsem a tímto ženským božstvem, Titány porazil. Zdánlivě mrtvý Dio­ nýsos tak mohl být oživen. Bůh, kte­ rý byl roztrhán přitažlivými silami pomíjivého světa, se stal znovu ži­ vým a vrátil se na své místo v bož­ ském světě. Teď měl, jako prostředek vyjádření, k dispozici svého syna,

26

Pentagram 2/201 4

který byl schopen pracovat ve světě a byl nesmrtelný.

Možná byl tento mýtus uváděn Pythagorovými stoupenci při zvlášt­ ních slavnostech jako mysterijní hra.

Možná sochy a obrazy v budovách školy představovaly postavy z mýtu.

V každém případě byl žákům přísluš­ nými rituály znovu a znovu připomínán jejich úkol, a tím k tomu také dostávali potřebnou energii. Ve své vlastní by­ tosti museli novou duševní silou oži­ vit zdánlivě mrtvého boha Dionýsa, zrušit spojení s pozemským světem, Titány, a povstat jako nová, nepomí­ jivá bytost, jako Dionýsos Zagreus. 

Pythagoras a jeho škola III TETRAKTYS

J

ak sloužili tomuto velkému cíli ve svém každodenním životě?

Představme si, že mladý muž byl přijat jako Pythagorův žák. Pak pro něj začalo období pěti let naslouchá­ ní a učení. Učil se nesoudit ukvape­ ně to, co slyšel, a ani nekritizovat, ale především být tichým a chápat, že vlastně nic podstatného neví. Ne­ chal na sebe působit Pythagorovo učení a zcela mu otevřel své srdce, aby se v jeho vnitřní bytosti stalo aktivním.

Tento postoj být připraven pro naslouchání spolu s mlčenlivostí byl symbolicky vyjádřen ve škole pytha­ gorejců tím, že nováčci seděli před oponu, za kterou pro ně neviditelný Pythagoras vysvětloval své učení. To vyjadřovalo, že přímá zkušenost mezi žákem a božským světem stále nepři­ chází v úvahu, ale že nejprve by měl být závoj odhrnut. Nebo jinými slovy, smyslové orgány a rozum nejsou ná­ stroje, s nimiž by mohla být pozoro­ vána povaha a energie božského světa.

Za tímto účelem musí být ještě vyvi­ nuty duchovní orgány.

Od té doby rozlišujeme mezi exote­ riky a esoteriky. Exoterici žijí navenek,

stále ještě stojí před mystérii a slyší o nich jen hovořit. Esoterici již vlast­ ní jakousi sílu duchovního vnímání a nacházejí se v mystériích. Proží­ vají je.

Pythagorovo učení se v této tiché fázi jeho posluchačů zabývalo teore­ tickými i praktickými tématy. Teorie se skládala z popisu struktury původní přírody, božského světa a světa člově­ ka. Pythagoras vysvětloval: „Počát­ kem existence je Bůh.“ Sestává ze tří hledisek: 1. Je vše pronikající tvůrčí vůlí, jiný­ mi slovy: „Otec“, Duch.

2. Bůh je také vše naplňující prvotní substancí, něco jako energie­hmota, jak bychom to v současnosti popsa­ li, která do sebe přijímá vůli Otce: „Matka“, duše světa.

3. Jako výsledek spolupráce mezi oběma těmito aspekty, které se zrcadlí v sobě navzájem, vzniká Světlo: „Syn“, vědomí.

4. Z těchto tří aspektů povstávají emanace, stvoření, myšlenky z božského myšlení, mikrokosmy z makrokosmu. K nim patří také nesmrtelný aspekt lidské bytosti – my sami jako věčné bytosti.

Pythagoras a jeho škola

27

Na počátku veškerého života je tedy čtyřnásobný základ, rozvíjející se makrokosmos, jehož vývoj je pro­ stupován a udržován Bohem. To není jen globální mechanismus, řízený kau­ zalitou nebo náhodou vzniklý z velké­ ho třesku.

Typické pro Pythagora bylo, že vi­ děl číselné vztahy všude v božském, věčném, stejně jako v časoprostorovém vesmíru. Jedním z jeho výroků bylo: „Čísla obsáhnou všechny věci.“ Pro něj nebyla čísla omezena na něco kvan­ titativního, jako to platí u nás, ale každé číslo představovalo především kvalitu. Úplně první počátek byl symbolizo­ ván jedničkou, samotným Bohem,

28

Pentagram 2/201 4

všeobsahující jednotou. Ta od začátku vlastnila polaritu a byla rozdělena na dva póly: otce, matku – dvojka.

Je docela pozoruhodné, že dvojka nevzniká sečtením dvou jedniček, ale rozdělením jedničky, z níž vzniká nová kvalita: polarita, dvojka. Dynamika mezi těmito dvěma póly generuje troj­ ku, syna, který je jedničkou, rozdělenou harmonickým způsobem. A z těchto tří je znovu vytvořeno další stvoření: mikrokosmos, čtyřka.

1 plus 2 plus 3 plus 4 je 10. To je Pythagorův slavný Tetraktys, čtyřná­ sobnost, která se znovu stává jednič­ kou a nulou, vyšší oktávou jedničky, desítkou. 

Pythagoras a jeho škola IV OBNOVENÍ TRIÁDY

U

žáka se předpokládalo, že bude dlouze a hluboce uvažovat o tom­ to schématu a postupně objeví, že se vztahuje nejen k makrokosmu, ale také k němu samotnému – dnes bychom řekli: k mikrokosmu.

Neboť je v něm aktivní také otec, zatím stále jako nevědomá, božská, tvůrčí vůle, jako Dionýsos. Mohli by­ chom říci: jako jiskra Ducha.

Také matka v něm, ženská bohyně, přijímá Ducha jako prozatímní, dosud zcela nediferencovanou božskou prvot­ ní substanci, jako energii­hmotu, jako duši.

Také syn v něm, Dionýsos Zagreus, může být důsledkem spolupráce mezi otcem a matkou, jako záření, jako nové světlo vědomí.

A v něm lze také nalézt možnost vytvořit nesmrtelné dílo ze všech tří aspektů: ten čtvrtý.

Současně však student zjistí, že ve své současné postavě již žádným způsobem nereprezentuje tuto doko­ nalou čtyřnásobnost. Jiskra Ducha, otec v nás, je stěží aktivní, matka, naše původní duše, je pohřbena pod vášněmi a zápletkami přechodných projevů. Právě proto zde neexistuje

žádný prostor pro přijetí Ducha. A co se nyní stalo našemu vědomí, synovi?

Naše vědomá osobnost měla být nesmrtelným projevem Boží vůle a čisté, božské duše, pravým já, „obrazem Boha“, jak říká Bible.

Avšak místo toho se vyvinula smr­ telná já­osobnost, která žije ve velmi omezeném horizontu a tak se často cítí osamělá, ztracená v tichém časo­ prostoru. To co pak generuje, čtvrtý aspekt, jsou velmi nedokonalé výtvo­ ry: války, nemoci, chaotické sociální podmínky a psychické deformace.

A cokoli dobré a krásné může vznik­ nout, je často pomíjivé a každopádně zahyne, jak víme. Ať tedy z jakého­ koli důvodu, jsme připoutáni ke svě­ tu Titánů, symbolů pro množství motivů, tužeb, zájmů a iluzí, a pro­ to božstvo, ten Jediný, je v nás roz­ tříštěné.

Je to právě tato nešťastná situa­ ce, se kterou by Pythagorův žák rád skoncoval, když začíná svou cestu.

Co může udělat? Dbá na to, aby bylo vytvořeno místo pro duši, aby se vnitřní „matka“ stala znovu čistou a mohla vědomě přijmout Ducha, vnitřního „otce“, který se stal znovu Pythagoras a jeho škola

29

celistvým. Pak z této dvojjednoty povstane nesmrtelná osobnost, jeho

30

Pentagram 2/201 4

pravé já, které bude vytvářet svá díla v souznění s otcem­matkou. 

Pythagoras a jeho škola V ZLATÉ VERŠE

P

rvní principy této cesty, praktic­ ký aspekt Pythagorova učení, byly vysvětleny jeho stoupencům během prvních pěti let, které strávili před oponou. Takzvané Pythagorovy „Zlaté verše“, které se nám dochova­ ly ve své úplnosti, popisují celou du­ chovní cestu jako druh matrixu, od nevědomého, božského stavu a smr­ telné osobnosti ke vzkříšení naprosto vědomého mikrokosmu s nesmrtel­ nou osobností. První polovina Zlatých veršů se zabývá výstavbou nové, čisté duše přizpůsobeným chováním, které by měl žák přijmout a podle kterého by měl žít.

Naše původní, nesmrtelná osob­ nost vlastnila tři velká centra vědomí: jedno v těle, v němž byly aktivní ener­ gie božské lásky, další v srdci, v němž byla zakoušena jednota s Bohem a jed­ no v hlavě, v němž ve svobodě vládla Boží moudrost. Naše současná, smr­ telná osobnost má také tato tři centra k dispozici, i když v degenerovaném stavu. V těle přebývají egoistické motivy, vášně a touhy, v srdci kromě impulsů dobroty a upřímného úsilí bydlí také sentimentální pocity, žárli­ vost, touha po moci a strach. Obrazy

a přesvědčení morální povahy v hlavě jsou schopné zmírnit negativní dopady dalších dvou center jen nedostatečně.

Tato degenerace jednotlivých center a jejich vzájemné vztahy by na du­ chovní cestě měly být následně neutra­ lizovány. To je vysvětleno v první po­ lovině Zlatých veršů.

Tam se například říká: „Vezmi si dobře k srdci toto: musíš získat kon­ trolu nad svými zvyky; nejprve nad žaludkem, pak spánkem a pak roz­ koší a hněvem.“ To znamená: učit se „umírněnosti“, nejen pokud jde o potravu pro žaludek, ale ve všech ohledech spotřeby, dnes například co se týče médií. Naučí se překonávat svou letargii a samolibost, „spánek“.

Udrží v mezích jakoukoli formu „roz­ koše“. A učí se nastavit limity svému „hněvu“, to znamená své agresivitě a destruktivní kritice. Tímto způso­ bem do jisté míry ovládá fyzické vě­ domí, soustředěné v nižších čakrách, a uvádí je v soulad s potřebami nové­ ho oduševnění.

Stejně tak se zabývá vědomím v srdci. Učí se nahradit strach odva­ hou, závislost na názoru jiných lidí nezávislostí a lhostejnost vůči etickým Pythagoras a jeho škola

31

požadavkům nahrazuje patřičným smyslem pro čest a střízlivost. „Co ti přináší ostudu, nedělej ostatním ani sobě. Nejvyšší povinností je být poc­ tivý k sobě samému,“ říkají Zlaté verše. Pojem „statečnost“ shrnuje prakticky všechny tyto vlastnosti.

V hlavě se rodí nezávislé myšlení, moudrost, která ví, co je prospěšné zdraví, rodinné a sociální situaci. „Nenech nikoho oklamat tě řečí nebo skutky, abys udělal nebo řekl, co není nejlepší.“ Všechna tři centra by měla harmo­ nicky spolupracovat: myšlení, cítění a životní energie. To je „spravedlnost“, čtvrtá z velkých ctností, kterou se Pythagorovi žáci a všichni duchovní studenti učí praktikovat. Ten, kdo je v sobě schopen rozvíjet tyto vlastnos­ ti a tak nalézá sebe, bude osvobozen jako Dionýsos Zagreus, syn Dionýsův, od nesčetných zápletek, očekávání, obav a iluzí přechodného světa, od „Titánů“, které mu nedovolují na­ lézt sebe a tříští jeho vnitřní jedno­ tu. Zkrátka buduje novou, čistou, čtyřnásobnou duši, která opět odpo­ vídá Tetraktysu: otec (myšlení hlavou), matka (cítění srdcem), syn (vědomá životní energie) a, jako čtvrté, s tím sladěné jednání.

V Pythagorově škole byl tento vývoj podporován symbolickými vý­ roky, úkoly připomínajícími kóany, obrazy z každodenního života, které

32

Pentagram 2/201 4

mu znovu a znovu připomínaly jeho úkoly. „Nejprve si obuj pravou botu.“ Ihned poté, co vstaneš, mysli „se svou pravou botou“ na to, že jsi na své ces­ tě za důležitým cílem. Podřiď „svou levou botu“, to jest své každodenní činnosti, tomuto cíli. Existuje mnoho takových příkladů.

Na základě čtyř velkých ctností: umírněnosti, odvahy, moudrosti a spra­ vedlnosti, nechával Pythagoras své studenty pracovat na nové osobnosti, naladěné na řád božského makrokosmu.

Pythagorejci v tomto kontextu neměli zájem stát se čestnými hrdiny nebo svatými. Vše sloužilo jen jako pro­ středky k dosažení cíle, kterého moh­ lo být dosaženo prostřednictvím síly Ducha, energiemi, které volně prou­ dily v silovém poli Pythagorovy ško­ ly. Osvícení a pozvednutí vědomí ur­ čovaly způsob průpravy a prostředky k dosažení cíle.

Studentům nešlo ani o získávání kontroly nad vnějšími a vnitřními okolnostmi, aby tím uskutečnili po­ těšení, moc nebo ideály. Prostředky sloužily v člověku jen ke „zmenšo­ vání“ jeho usilování o prestiž, moc a štěstí, aby se nové, čisté oduševně­ ní bylo schopné „zvětšovat“.

Tímto způsobem žák vstoupil do druhé velké fáze své cesty: do koneč­ ného rozloučení se s pozemským hla­ dem po životě, mocí a štěstím a spojení se s mystériemi. Takzvaný „Pythagorův

slib“, který se nachází přesně upro­ střed mezi první a druhou polovinou Zlatých veršů, vyjadřuje tuto velkou změnu. „Ne, přísahám při tom, kdo odhalil naší duši Čtveřici, pramen věčné Přírody.“ Žák oznámil své neodvolatelné „ne“ závislostem na

pohánění, nevědo­ mosti a zlosti, na vnějších vlivech, iluzi a strachu, a své definitivní „ano“ božskému světu, do kterého nyní po dlouhé přípravě váhavě vstupuje. 

Zlaté verše 1. část 1. Především cti nesmrtelné bohy, jak stanovuje zákon; 2. pak zachovávej svou přísahu a měj v úctě slavné hrdiny; 3. pak uctívej božstva pod zemí patřičným prováděním obřadů, 4. pak cti své rodiče a všechny své příbuzné; 5. z těch ostatních zvol nejctnost­ nějšího za svého přítele; 6. rád využívej jeho dobré rady a pouč se z jeho skutků, které jsou užitečné; 7. ale nezlob se na milovaného přítele pro bezvýznamné chyby, 8. snášej vše, co můžeš, jak můžeš, vždyť moc bydlí blízko nutnosti.

9. Vezmi si dobře k srdci toto: musíš získat kontrolu nad svými zvyky;

10. nejprve nad žaludkem, pak spán­ kem a pak rozkoší a hněvem.

11. Co ti přináší ostudu, nedělej ostat­ ním ani sám sobě.

12. Nejvyšší povinností je být poctivý k sobě samému.

13. Nech průchod Spravedlnosti ve slovech i činech; 14. navykni si nikdy nejednat neuvá­ ženě; 15. a nezapomeň, že zemřít je souze­ no všem; 16. ty majetky zde s radostí nashro­ mážděné zde musí být zanechány; 17. sudba bohů nám sem může seslat jakékoliv utrpení, 18. snášej, cokoliv tě potká, trpělivě bez reptání.

19. A zmírňuj to, pokud je to možné.

20. Ale uvaž, že není mnoho neštěstí, kterého Osud přináší dobrým.

Pythagoras a jeho škola

33

21. Řeč lidí je různá, teď dobrá a teď zlá; 22. tak se tím nenech vystrašit ani zdržet od svého cíle.

23. Jestliže uslyšíš falešnou pomluvu, snášej ji klidně; 24. ale vše, o čem teď mluvím, věrně naplň: 25. Nenech nikoho oklamat tě řečí nebo skutky, 26. abys udělal nebo řekl, co není nejlepší.

27. Rozvažuj před činem, abys nejed­ nal nerozumně; 28. jednat neuváženě je rolí blázna; 29. ty však jednej tak, abys toho poz­ ději nelitoval.

30. Nedělej nic, co neumíš, 31. ale nauč se, co můžeš potřebovat; tím učiníš život spokojenějším.

32. Nezanedbávej tělesné zdraví; 33. zachovávej správnou míru v pití a jídle a v tělesných cvičeních; 34. správnou mírou myslím to, co ti později nebude způsobovat bolest; 35. následuj prosté životní návyky, ne ty přepychové; 36. vyhýbej se všem věcem, které vzbuzují závist.

37. Nebuď v nevhodnou dobu marno­ tratný jako člověk, který neví, co je správné.

38. Ani nebuď lakomý, správná míra je vždy nejlepší.

39. Čiň to, co ti neškodí, a před činem uvažuj.

34

Pentagram 2/201 4

40. Nikdy nevpouštěj spánek pod svá unavená oční víčka, 41. dokud třikrát nepřezkoumáš, co jsi tento den dělal: 42. V čem jsem se provinil? Co jsem udělal? Jaké povinnosti jsem opo­ menul?

43. Vše, od prvního do posledního, přezkoumej; 44. a pokud jsi chyboval, truchli ve svém duchu, a raduj se ze všeho, co bylo dobré.

45. S nadšením a pílí toto pak opakuj; a nauč se to opakovat s radostí.

46. To tě pak přivede na stezky nebes­ kých ctností.

Přísaha Pythagora* 47. S jistotou přísahám při tom, který do našich duší přenesl posvátnou Čtveřici [Tetraktys], 48a. pramen věčné Přírody!

2. část 48b Nyní přejdi k činu.

49. Nikdy nezačínej svůj úkol, dokud sis nevyprosil požehnání bohů.

50. Budeš­li takto jednat, brzy pocho­ píš bohy a smrtelné lidi, 51. pravou podstatu bytí, jak všechno probíhá a vrací se.

52. Pak uvidíš, co je pravdivé, že Při­ rozenost všeho je úplně stejná, 53. takže nebudeš věřit v nic, v co ne­ jde doufat, ani ti nic neunikne.

54. Poznáš, že si lidé zaviňují strasti sami, 55. ubožáci, kteří nevidí Dobro, které je tak blízko, ani nic neslyší; 56. málokteří vědí, jak si pomoci z ne­ štěstí.

57. Je to Osud, který zaslepuje lidstvo; v kruzích, 58. sem a tam běhají v nekonečném trápení; 59. neboť jsou následováni neblahým společníkem, rozkolem v sobě sa­ mých; 60. nepovšimnutým; nikdy ho nevyvo­ lávej a utíkej před ním!

61. Otče Die, ach osvoboď je všechny od tak velkého utrpení, 62. nebo ukaž každému z nich Démo­ na, který je jejich průvodcem!

63. Ale neměj strach, vždyť smrtelníci jsou božskou rasou,

64. kterým svatá Příroda všechno od­ halí a ukáže; 65. cokoliv jsi obdržel, pak uchovávej, jak tě učím; 66. léčením své duše zůstaneš uchrá­ něn od všelikého zla.

67. Vyhýbej se zakázaným pokrmům, nezapomínej, že to přispívá k čis­ totě 68. a vykoupení tvé duše. Zamysli se dobře nad všemi věcmi: 69. Nechť rozum, ten Boží dar, je tvým nejvyšším průvodcem; 70. pak jednou opustíš své tělo a bu­ deš se vznášet v éteru, 71. budeš nesmrtelný bůh, více nepo­ míjející.

Zdroj: http://www.theosophyonline.com/ler.ph p?id=1 46#.UgyqZVLhfRo *Přísaha

byla číslována jako verše 47 a 48a

Ilustrace s řeckým textem Zlatých veršů byly převzaty z Pythagore, Les Vers d’Or, kaligrafováno Marcelem Boinem, Bourges (Francie), 1 948

Pythagoras a jeho škola

35

Pythagoras a jeho škola VI O ČTYŘECH ABSTRAKTNÍCH VĚDÁCH

V

Pythagorově vnitřní škole byla velmi důležitá abstraktní věda, s cílem podpořit další rozvoj duše; bylo to utváření a získávání neosob­ ního vhledu do souvislostí života. Pro Pythagorejce to bylo obzvlášť důleži­ té. Studovali čtyři abstraktní kvalita­ tivní vědy: první byla aritmetika, další hudba, pak geometrie a nakonec astro­ logie.

Vše je dáno čísly. Z jednoty, Boha, vzniká rozdělením na dva póly duali­ ta, otec­matka. Z jejich interakce po­ chází trojnost, otec­matka­syn, a z ní se pak tvůrčím procesem vyvíjí čtver­ nost.

Druhou vědou, která byla Pythago­ rejci praktikována, byla hudba. Byla to opravdová věda. Pythagoras obje­ vil nebo přinesl s sebou z Egypta, že intervaly na stupnici – tercie, kvarta, kvinta, oktáva atd. jsou založeny na celých číslech. Například kvinta se vztahuje k základnímu tónu v poměru 3 : 2, takový zázrak čísel. Proto musí být stejný poměr založený na celých číslech také v nás, v našem sluchu nebo ve vzájemných vztazích mezi určitými fyzickými elementy, které vibrují podobně jako vibrace vzduchu

36

Pentagram 2/201 4

a ovlivňují je v poměrech, založených na celých číslech. Právě proto proží­ váme takové intervaly jako příjemné.

Mezi těmito zvuky, vnějšími vibrace­ mi vzduchu a našimi pocity existuje vnitřní harmonie. Analogicky si mů­ žeme představit, že takto je také možné vnímat vibrace oběžných drah planet jako „hudbu sfér“.

Pythagoras používal hudbu také v oblasti magie. Věděl přesně, jaké melodie a nástroje mají uklidňující účinek na mysl a jaké způsobují ne­ klid. Využíval to k léčebným účelům.

Vzrušující hudba však byla v jeho škole zakázána. Nebyly zde žádné dechové nástroje, které zneklidňova­ ly mysl, ani bicí, které stimulovaly centrum v dolní části těla. Takto byla mezi aspekty duše, moudrostí (svaty­ ně hlavy), odvahou (svatyně srdce) a umírněností (svatyně pánve), zacho­ vávána vyvážená harmonie.

Třetí vědou, která podporovala u Pythagorejců rozvoj duše, byla geo­ metrie. Pythagorův následovník/žák byl například postaven před souvis­ losti mezi dvěma odvěsnami v pra­ voúhlém trojúhelníku a jeho přepo­ nou. Zažíval zázrak, že se v každém

pravoúhlém trojúhelníku součet čtver­ ců nad odvěsnami rovná velikosti čtverce nad přeponou: a² + b² = c².

Ten, kdo se ponoří do těchto sou­ vislostí v neosobním zamyšlení, je také schopen toto aplikovat na jiné věci v životě nebo to tam najít. Jen pomyslete na generační konflikt.

Pythagorejci porovnávali myšlenky mladého člověka s myšlenkami do­ spělého, které byly momentálně pro­ tichůdné, jako je jedna odvěsna kolmá k druhé. Pak se snažili uvést oboje do nového typu spojení podle přepony v trojúhelníku. Proto bylo jejich myš­ lení schopné neosobním zapojením geometrie rozlišovat stejné od nestej­ ného v každé situaci a rozvážit mož­ nosti kompromisu. Kolika neštěstí mohli být lidé ušetřeni, kdyby si muži i ženy před svatbou vyjasnili, co se týká rovnosti a nerovnosti jejich po­ vah a životních podmínek, aniž by byli rušeni sexuální přitažlivostí nebo romantickými iluzemi. Čtvrtou a poslední vědou byla astronomie nebo spíše astrologie, logika a porozumění hvězdám, opět v kvalitativních vztazích a analogiích.

Makrokosmické postavení planet při

zrození člověka analogicky ukazuje mikrokosmické vzta­ hy jeho povahových rysů. Horoskop to popisuje schematicky. Každá planeta není jen těleso, ale také sféra, vyzařu­ jící pole, které vyplňuje celou sluneční soustavu. Všechna pole záření planet a slunce se navzájem pronikají a tedy i zemi a každou entitu na ní. V oka­ mžiku zrození zanechává konstelace makrokosmu na dané mikrokosmické konstelaci, na souhře sil charakteru a osudu novorozence svou pečeť.

Pokud duchovně vyvinutý člověk pozná tyto věci, může pomoci ostat­ ním, kteří pokročili ve svém novém myšlení, aby to také viděli. K tomu nepotřebuje horoskop. Jak tedy astro­ logie vznikla? Vznikla tak, že lidé vi­ děli na obloze malé pohyblivé tečky, které pomocí výpočtů přiřadili osudu daného novorozence? Uznáte, že je to nanejvýš nepravděpodobné! Ne, oni vnímali radiační pole planet, povahy i osudu novorozence, který byl těmi­ to poli záření ovlivněn. Tak rozpozná­ vali souvislosti mezi tím nahoře a tím dole. 

Pythagoras a jeho škola

37

Pythagoras a jeho škola VII ZA OPONOU

N

yní se žák setkal za oponou tváří v tvář s Pythagorem, upro­ střed mystérií, které se postupně učil poznávat. Jeho vědomí a jeho myšle­ ní se stalo osvobozené od (vlastních) zájmů. Vyvíjelo se objektivní vnímání a nové oduševnění. Na tomto základě mohl následovat další vývoj nových duchovních orgánů vnímání. Čím to může být příznivě ovlivně­ no? V prvé řadě upevněním nového duševního stavu. K tomuto účelu měla Pythagorova škola skvělé prostředky.

Ve Zlatých verších krátce před pře­ chodem od první do druhé části čte­ me: „Nikdy nevpouštěj spánek pod svá unavená oční víčka, dokud třikrát nepřezkoumáš, co jsi tento den dělal: V čem jsem se provinil? Co jsem udě­ lal? Jaké povinnosti jsem opomenul?

Vše, od prvního do posledního, pře­ zkoumej. A pokud jsi chyboval, truchli ve svém duchu, a raduj se ze všeho, co bylo dobré.“ Sebereflexí, opakovanou každý večer, jsou nové dispozice duše ne­ smírně posíleny.

Pythagorejci věděli, že smrtelná lidská bytost není hračkou vydanou napospas osudu nebo karmě, ale že je

38

Pentagram 2/201 4

schopná naučit se s ní vyrovnat tak, aby jí nebylo bráněno v cestě k osvo­ bození. Na své cestě životem si může vytvořit novou karmu nebo ji zmen­ šit. Všechny činy smrtelné bytosti jsou zapsané v nesmrtelné bytosti, mikrokosmu. Suma údajů ze životů všech předchozích inkarnací určuje karmu stávající bytosti. Co jsme v ži­ votě zaseli, vytváří nové příčiny, a po­ kud to není zpracováno nebo vyřeše­ no během tohoto života, pokračuje to dál a tvoří výchozí bod další inkarna­ ce. Ta další pak sklidí, co bylo zaseto ve všech předchozích inkarnacích.

Může to být těžké břemeno. Indivi­ duální stejně jako kolektivní karma mohou být někdy tak těžké, že člověk je jen stěží schopen je unést. Ve Zla­ tých verších můžeme číst: „Je to Osud, který zaslepuje lidstvo; v kruzích, sem a tam běhají v nekonečném trápení.“ Člověk ale může získat vhled do toho, co stále znovu způsobuje novou karmu. Může se naučit chápat, že je to konfliktní vědomí, boj o přežití, životní nutkání k sebeprosazování, které určují jeho život a přináší veš­ keré neduhy existence do světa. Pytha­ goras dokonce hovoří o „démonu“.

„Neboť jsou následováni neblahým společníkem, rozkolem v sobě samých.

Nepovšimnutým, nikdy ho nevyvolá­ vej a utíkej před ním!“ Takto se píše ve Zlatých verších.

Pokud může žák rozpoznat toho­ to démona s pomocí božské energie a učitele jako je Pythagoras, pak je schopen osvobodit se od něj, od kon­ fliktu, od svého hladu po životě a od nevědomosti. Na základě pomáhají­ cích sil přijme svůj osud. Ve Zlatých verších čteme: „Snášej, cokoliv tě potká, trpělivě bez reptání.“ A dále: „A zmírňuj to, pokud je to možné.“ Žák jdoucí cestu osvobození není fa­ talista. Na základě duchovní energie v jeho mikrokosmu se postupně stane zcela osvobozeným. „Otče Die, ach osvoboď je všechny od utrpení tak velkého a ukaž každému z nich Dé­ mona, který je jejich průvodcem!“ Pokud v sobě a vně sebe nechal Pythagorův následovník působit záko­ ny a energie božského světa, byl scho­ pen uvolnit pouta a přijmout Ducha, osvícení. A když pak vytrval v jed­ nání z božských zákonů a sil, stal se tento stav jeho součástí. Proto se říká na konci Zlatých veršů: „Nechť ro­ zum, ten Boží dar, je tvým nejvyšším průvodcem. Pak jednou opustíš své tělo a budeš se vznášet v éteru, budeš nesmrtelný bůh, více nepomíjející.“ Kde je pak osamělost, pocit bezvý­ znamného smítka prachu ve vesmíru?

Takový člověk je naplněn novým vel­ kolepým řádem a vlastní vědomí všudypřítomnosti, jednoty s Bohem, všemi věcmi a by­ tostmi, a svobodu v rámci Božích zá­ konů. Spolupůsobí v tvůrčí božské lásce pro všechna stvoření na zemi.

Nesmrtelný Dionýsos v něm, Duch, který byl zdánlivě zabit a roztrhán, byl znovuzrozen pomocí nové očiš­ těné duše a má k dispozici novou ne­ smrtelnou osobnost.

Z toho všeho bude jasné, že to není omezené, sebe­udržující a neodbytné já, které dosáhne osvobození v éteru.

Právě naopak, ono je výsledkem od­ loučení od Boha, které bez přestání udržuje „konflikt“, oddělení, svým sebe­udržováním. Smrtelné vědomí, hrubé nebo jemné, urputné nebo obe­ zřetné, je překážkou pro pravé já, ale na dlouhé cestě v Pythagorově škole se naučilo mlčet a sloužit pravému já.

To je základní princip všech duchov­ ních škol, jak v minulosti, tak i v sou­ časnosti.

Studenti a žáci těchto škol musí i nadále pracovat v každodenním životě, aby vyvinuli nové orgány poznání. Skrze svou duchovní jis­ kru se odpoutají od očekávání, obav a iluzí a uskuteční tak stále vědomější propojení s božským světem.

Pythagoras a jeho škola

39

Mezi mnoha shodami, nejen v jejich učení, ale i v životech Pythagora a Ježíše, zaujímá tato scéna lovení zvláštní místo. Pythagoras se setkal s rybáři na pláži a řekl jim, že předpoví velikost jejich úlovku na přesný počet chycených ryb, když znovu vyplují. Jeho podmínkou bylo, že oni pustí úlovek zpět do moře, pokud bude jeho předpověď správná. Během počítání všechny ryby – které byly nad vodou – zůstaly naživu. Pythagoras koupil ryby a rybáři je hodili zpět do moře. Rybáři rozšířili tento příběh a od těch dob byl Pythagoras uctíván jako polobůh.

Salvator Rosa, 1 662. Staatliches Museum (Státní museum), Berlín.

40

Pentagram 2/201 4

Zaklínadla, modlitby nebo channe­ ling mají v této souvislosti malý vý­ znam. Takové pokusy vedou přinej­ lepším ke kontaktu s oním světem, světem mrtvých, který byl u Pythago­ rejců nazýván „podsvětím“. Stoupenec Pythagorejců bral tento svět v úvahu a respektoval ho: „Pak uctívej božstva pod zemí patřičným prováděním ob­ řadů.“ Více se o něj nezajímal.

Pomocníci z božského světa se dobrovolně inkarnují, aby pomohli lidem dosáhnout nezávislosti a du­ chovní svobody. Berou na svá bedra všechny potíže související s životem v hrubohmotném světě, aby pomohli svým žákům v jejich překonávání.

To byl Pythagorův případ. Po dvaceti letech intenzivní aktivity on i jeho škola upadli v nemilost a byli pronásledováni. Musel opustit zemi a jeho následovníci byli rozptýleni.

Bylo to způsobené především poli­ tickými důvody. Zpočátku měl Pytha­ goras s vládnoucí aristokracií v Krotónu dobré vztahy. Stejně jako se nejlepší lidé (aristos = nejlepší) vnitřně vy­ víjeli v jeho škole, tak to mělo být Pythagoras a jeho škola

41

ukázáno také ve vnější politické struk­ tuře: prostřednictvím aristokratické signatury. Dokonce doufal, že by mohl energií vycházející z jeho školy přízni­ vě ovlivnit politické vztahy.

Nicméně v celém Řecku bylo aris­ tokratické uspořádání postupně na­ hrazeno demokratickým, toto tehdy např. v Magna Graecia (Sicílie) zna­ menalo uspořádání, které spočívalo

Pythagoras Život – škola mystérií – Zlaté verše

Konrad Dietzfelbinger Článek je založen na přednášce autora. www.rozekruispers.com

42

Pentagram 2/201 4

v neomezené svobodě a nespoutaném egoismu. Nutně to vyvolalo odpor proti Pythagorově škole, ve které pa­ novalo sebeovládání a přátelství. Je to vždy ošidná situace, když se duchov­ ní škola stává závislou na vnějších politických nebo ekonomických pod­ mínkách.

Neexistuje žádný lepší ukazatel pro přípravu na duchovní cestu než aforismus, který Pythagoras stále zno­ vu opakoval svým následovníkům: „Netříštěte vnitřního Boha.“ Člověk je obraz Boha, potenciální bůh, ne jako já, ale jako duchovní bytost, jako mikrokosmos. Nerozdrobujte tento duchovní princip ztrácením se v mno­ ha aspektech pozemského světa a ne­ možností navrácení se k sobě samému.

A pokud jste na cestě, netříštěte více vnitřního Boha, ale znovu ho spojte. Stáhněte svou duši zpět od ztotožňování se s mnoha pozemský­ mi dobrými nebo zlými věcmi, a tak získejte jednotu a dostanete k dispo­ zici vnitřní božskou energii. „Netříš­ těte vnitřního Boha!“ 

S

L

U

N

C

E

„Je absolutně nutné vědět, že existují dvě slunce, jedno duchovní a druhé přírodní – duchovní slunce pro ty v duchovním světě a přírodní slunce pro ty v přírodním světě. Dokud tomu nebude dobře porozuměno, nemůže být nic ohledně stoření a lidstva správně pochopeno…“ Emanuel Swedenborg (1688–1772), Božský život a moudrost, str. 107

Justinián Odpadlík (331–361) učil: „Existují tři slunce v jednom, první je univerzální příčina všeho, nejvyšší dobro a dokonalost. Druhá síla je nejvyšší rozum, který panuje nad všemi rozumnými bytostmi. Třetí je viditelné slunce.“ Anděl ve slunci, William Turner, 1 846

Slunce

43

44

Pentagram 2/201 4

Svetová revolúcia duše

Svetová revolúcia duše

45

DOJMY A SKÚSENOSTI NA CESTE ŽIAKA Každý rok sa stretnú Arabi a Afričania, aby sa navzájom povypytovali ohľadne vedy a umenia, či nebolo objavené niečo lepšie, alebo či ich prípadné skúsenosti urobili ich zmýšľanie zastaraným. Týmto spôsobom sa každý rok objaví niečo, čo vylepší matematiku, fyziku a mágiu, (pretože v týchto vedách majú Fesania [obyvatelia Fesu] najviac skúseností). Vo Fese sa zoznámil s tými, ktorých zvykli nazývať prapôvodnými obyvateľmi. Oni mu odhalili mnohé svoje tajomstvá, rovnako ako aj my Európania by sme spolu mohli zhromaždiť mnoho našich myšlienok, ak by sme to vážne chceli a hľadali.

Fama Fraternitatis, 1 61 4

46

Pentagram 2/201 4

I

Z

médií poznáme, akí sme: víťaz­ stvo vo futbalovom zápase, váž­ na dopravná nehoda, zo žiarlivosti vykonaná vražda, výsledky dvíhajú­ ceho sa exportu, kancelárka cestuje do Číny, vaša obľúbená hudobná sku­ pina sa chystá koncertovať. Sme to my? Sme informácie, ktoré vstrebá­ me, či vzťahy ktoré máme? Čo z nás zostane, keď sa vzdáme týchto infor­ mácií a vzťahov? V detstve a mladosti som mal pocit, že niečo s nami nie je v poriadku. Odlišujeme sa od tých, čo stretáme. Nedokážeme sa navzájom v celistvosti stretnúť. Len naše časti alebo fragmenty sa navzájom stretá­ vajú. Podstatná časť zostane zastretá, ale vplýva na všetko, čo robíme. Aj keď závoj deformuje, skresľuje a zve­ ličuje, darí sa nám spolu komuniko­ vať, ale nie je to jednota. Naše myš­ lienky a slová vytvárajú svoju vlastnú realitu. Sme navzájom tesne spojení a zároveň od seba rozdelení. Tento

Medresa Nou Inania je náboženská škola v marockom Fese, v ktorej sa vyučuje Korán. Postavili ju približne okolo roku 1 350.

Podľa Famy Fraternitatis sa tu stretávali arabskí a africkí mudrci, ktorí hoci bývajú ďaleko od seba, nielen že nemajú medzi sebou žiadne roztržky, ale v porozumení sú ochotný a pripravení si s plnou dôverou odhaliť svoje tajomstvá. Tu sa Kristián Ružokríž zoznámil s tými, ktorých zvyčajne nazývali „prapôvodnými obyvateľmi“.

Foto © Ivar Hamelink

stav je dobre vyjadrený v Piesni Krá­ ľových detí: Nemôžu sa spolu stret­ núť, lebo voda je veľmi hlboká. Ako môžeme žiť takýmto spôsobom? Preto tak konáme, lebo nevidíme inú alter­ natívu. Vidíme seba samých akí sme a pokúšame sa z toho získať to naj­ lepšie. Mnoho ľudí sa búri proti tejto forme existencie. Odmietajú ju v jej jednotlivých detailoch, alebo v jej celistvosti.

II

Trendy, presvedčenia sa nás môžu zmocniť a na určitý čas môžu určovať naše správanie. Raz ukazujeme takú, inokedy inú tvár. Ale kto sme v sku­ točnosti? Nevieme. Ešte sme sa ne­ prebrali (neprišli k sebe). Ešte sa nevlastníme. Kde je miesto mojej existencie, miesto, ktoré len ja a nikto iný nemôže obsadiť? Kde je to miesto, kde som v kozme nenahraditeľný? To Svetová revolúcia duše

47

nedotknuteľné miesto môjho bytia? Život mnohých takto hľadajúcich ľudí sa podobá výkriku, výkriku bez slov.

Príde však odpoveď? Celý život sa točíme okolo niečoho, bez ohľadu na to, čo robíme. Chodíme okolo najvnú­ tornejšej časti našej bytosti, ale nepo­ známe ju. Niekedy sa nám prederie z hĺbky vzdych. Vtedy pocítime zvlášt­ ny dotyk. Zastaneme v údive a pozo­ rujeme našu existenciu. Možno úsilie o vyslobodenie nás povzbudzuje k od­ pútaniu sa od všetkého, v čom sme.

Ale či by to všetko naozaj pomohlo?

Tak sa zdá, ako keby sa môj život pohyboval po periférii a v strede sa nachádza moja najhlbšia (vnútorná) bytosť. Má význam niečo meniť na periférii? Vzdialenosť od nej k mo­ jej najhlbšej bytosti zostane tá istá.

Chcem preskúmať túto vzdialenosť.

Chcel by som z toho stredu získať in­ formácie. Je ako nehybné javisko, na ktorom sa odohráva môj život. Hoci mám mnoho rol, cítim, že javisko zo­ stáva nemenné, nedotknuté a nehybné.

Aký zmysel majú role, ktoré hrám?

Pôsobia vo mne rôzne sily, ľudia a tur­ bulencie. Aj to, čo prijímam z médií vo mne pôsobí. Prostredníctvom toho, čo sa deje vo mne, sa stávam súčasťou toho, čo sa deje vo svete. A moja my­ seľ (psyché) vnáša pohyb do všetké­ ho, čo sa vo svete deje. Vpletám sa do diania a som súčasťou všetkých udalostí.

48

Pentagram 2/201 4

III

Už dávno v sebe cítim pocit odcudze­ nia voči sebe, voči všetkému, čo sa deje. Niekedy si myslím, že môžem podvihnúť závoj a vnímať skryté oblasti vedomia a neobjavené iden­ tity. Vtedy sa ma zmocňuje radosť a túžba. Viem, že nás čakajú veľké veci, ktoré musíme nájsť. Oprav­ divá, vnútorná bytosť čaká na chví­ ľu, keď zahráme skutočnú postavu.

Mám zvláštny vzťah k stromom.

Keď vidím stromy, vždy mám pred­ stavu, že čakajú. Pôsobí v nich koz­ mická trpezlivosť. Ba aj niektoré zvieratá ako keby čakali. Ešte aj vesmír, v ktorom sa Zem pohybuje budí dojem, že čaká a hviezdy sa na nás pozerajú.

Na čo všetko čaká? Na rozhodnu­ tie, aby sme sa vydali na cestu, ktorá smeruje (vedie) k nášmu najvnútor­ nejšiemu bytiu. Keď to urobíme, akoby sme vyzdvihli svet z pólov.

Bude to znamenať svetovú revolú­ ciu duše, revolúciu, ktorá všetko zmení. Ak v živote človeka nastane kritický okamih, keď príde na ráz­ cestie, na ktorom sa mu ukáže cesta k vnútornej bytosti, evolúcia sa na okamih zastaví. Beh času na chvíľu zmeravie. Oslobodený od bremien minulosti, človek dostane možnosť urobiť dôležité rozhodnutie. Na oka­ mih bude uvoľnený zo zviazanosti (z väzieb).

IV

Na chvíľu sa ukáže (odhalí) najvnú­ tornejšia bytosť. Zjaví sa v podobe dverí, ktoré vedú do transcendentálnej oblasti nachádzajúcej sa mimo času, ale tento okamih sa rýchlo pominie.

Svet vtečie do vákua. Sedem miliárd ľudí chodí okolo najvnútornejšej by­ tosti. Vytvárajú tak obrovské otáčanie kolesa, ktoré každého strháva zo se­ bou. Každý sa podobá planéte, ktorá krúži okolo vnútorného slnka. Kto do­ káže z toho vykĺznuť? Predstavte si, že väčšina planét sa rozhodne, že zme­ ní svoju obežnú dráhu na takú, ktorá je bližšie k stredu, ktorou lepšie pre­ nikne nadzmyslový svet. Celé ľudstvo by na to malo reagovať jednotne, pre­ tože všetko so všetkým súvisí. Staré istoty by zmizli a nahradila by ich ne­ istota. Vo svete by postupne zosilnel duchovno­duševný aspekt. Boli by možné úplne nové vývojové trendy.

Je možné, že sa to práve deje v našich časoch? Transcendentno nám opäť chce dať našu skutočnú identitu. Pre­ budí to vyššie, univerzálne, ktoré je nadradené nad osobnosťou. Prebudí túžbu po jednote, pretože ono samo je jednota. Sme ľudia a v našej vše objímajúcej jednote je ľudstvo. A to nielen vo vonkajšom, ale aj v hlbšom zmysle: – ľudstvo, ako večné bytosti, ako rad duší, ako jednota duší, ktoré sú oslobodené od pozemského tela, od smrteľnosti, od viazanosti a od intríg.

Je to prehnaná vízia? Už v mlados­ ti som mal podobné zážitky jednoty.

Teraz môžem povedať, že ich vyvo­ lala vnútorná bytosť. Rád by som túto situáciu prirovnal k horolezcovi, kto­ rý sa cíti byť priťahovaný vrcholom hory. Priatelia mu hovoria: „Zostaň tu. Prečo tam chceš ísť? Prečo sa chceš vydať na nebezpečnú cestu?“A horo­ lezec im odpovie: „Musím to urobiť, nemôžem to ináč konať.“ Skontroluje si svoju výstroj a mnoho vecí zanechá.

Spolu s manželkou sme vykročili po tejto ceste. Hľadali sme, študovali sme rôzne smery a hnutia, až nakoniec sme našli skupinu, ktorá nám vyhovo­ vala. Aj v súčasnosti sme členmi tejto skupiny.

Charakteristika cesty je seba­odo­ vzdanie: odovzdanie sa najvnútornej­ šej bytosti, odovzdanie sa odrazu naj­ vnútornejšiemu poľu skupiny. Je to hmlistá predstava? Samotná myseľ to nedokáže pochopiť. Pocítili sme to ako rozpoznanie, ako určitú spo­ mienku na zatopenú životnú oblasť, ktorá sa opäť v atmosfére začína vy­ nárať ako budúcnosť, ktorá sa musí znovu dosiahnuť. Istota sa v nás zo­ búdza. Skupina používa slová, aby ukázala cestu. Sú to slová evanjelia, slová Lao Tse i Budhu, a zároveň používa aj slová súčasnej doby. Aký účinok majú tieto slová? Pomáhajú nám rozoznávať rozličné veci, s kto­ rými sa stretávame. Inšpirujú skryté Svetová revolúcia duše

49

Vychádzajúc z kresťanského pozadia nazývam najhlbšiu bytosť spasiteľom, Emmanuelom, Bohom, Kristom vo mne. pozdvihnúť z tohto močiara. Je jed­ noducho nemožné, aby si sa odvrátil od všetkého, čím si ty sám. Ale naj­ vnútornejší spoznal sám seba. Objas­ nil, že sa úplne líši od mojej terajšej osobnosti.

V

možnosti vedomia a aktuálne vklada­ jú sily cesty do priestoru. Tieto sily sa stávajú účinne prostredníctvom tých, ktorí vyslovia tieto slová. Zároveň sa ihneď zjavia aj tiene a nepriateľské reakcie. Tieto sa vynárajú z mnohých aspektov našej povahy. Rovnako ako Barón Prášil, ani ty sa nedokážeš sám

50

Pentagram 2/201 4

Vychádzajúc z kresťanského pozadia nazývam najhlbšiu bytosť vo mne spasiteľom, Emmanuelom, Bohom.

Kristom vo mne, podstatou a elemen­ tom toho druhého. Stojí oproti mne.

S veľkou dôverou mu môžem pove­ dať „ty“ a predsa viem, že on je moje naozajstné Ja. Aj to je rušivá skúse­ nosť, že keď sa rozhodnem, že sa k nemu obrátim, zažívam temnotu, prázdnotu, ničotu. Záblesky myšlie­ nok sa mi vynárajú v mysli, rovnako ako aj emocionálny a telesný nepo­ koj. Zmocňujú sa ma túžby, staré, tajomné a dávno zabudnuté dedič­ stvo podvedomia. Ale to všetko ne­ pochádza od vnútornej bytosti. Ako je možné, že ju neviem nájsť? Ale jedného dňa mi spadol zákal z očí.

Keď svojim svetlom vedomia zasvie­ tim do hĺbky, potom natrafím na to, čo patrí mne. Večnú, nesmrteľnú, nao­ zajstnú bytosť neviem týmto spôso­ bom odhaliť. Neodzrkadľuje sa v sile môjho vedomia, patrí k inej dimenzii.

Bolo to oslobodzujúce poznanie. Mu­ sel som sa smiať nad mojimi mnohý­ mi zbytočnými pokusmi, a tak som sa od toho oslobodil. Až teraz som pochopil, prečo ateista hovorí s isto­ tou: „Boha som nikde nenašiel.“ Ale ja som predsa zažil najvnú­ tornejšieho! Ako sa to stalo? Najčas­ tejšie sa to stalo pri stretnutiach našej komunity, ku ktorej patrím. Tu som zažil a opätovne znovu prežívam duchovno­duševné svetlo. Ako je to možné? Sedím v skupine a som otvo­ rený slovám, ktoré hovoria o ceste.

Som otvorený bez očakávania. A zra­ zu je tu svetlo, ktoré sa odzrkadľuje vo mne. Zdieľam ho počas našich stretnutí, alebo aj neskôr. Jasne som si uvedomil, že najvnútornejší potre­ buje možnosť, aby si postavil svoje vlastné, rezonujúce telo vo mne. Več­ ný potrebuje svoje vlastné zrkadlo, v ktorom sa môže odzrkadľovať. Po­ chopil som, že toto zrkadlo som stále zatemňoval svojim strachom, silnými emóciami a zlým myslením. Zrkadlo neznamená nič iné, ako úroveň vedo­ mia. V starej telesnosti sa vyvinie úroveň nového duševného. Nové ve­ domie hovorí „ja“ tými istými ústami, ako staré vedomie.

VI

Skupina, ku ktorej patrím, mi vždy poskytuje rozhodujúcu pomoc pri spracovaní oslobodzujúcich energií

a obsahu. Rozhodujúca je vždy kvalita vedomia. Dlho som nad tým rozmýš­ ľal, ako sa vedomie mení z nižšieho na vyššie, hoci je to veľmi jednodu­ ché. Najvnútornejší je pôvodcom všetkého. Prebudí vyššiu úroveň ve­ domia, ale zároveň vplýva aj na tú nižšiu časť vedomia. Vyvolá túžbu v starom ja, prebudí vznešené obrazy a najmä povzbudzuje k ochote ozaj­ stného odovzdania sa. Seba odovzda­ nie je najdôležitejší kľúč celého vý­ voja. Len prostredníctvom neho sú možné nové skúsenosti. K nim patrí aj schopnosť rozlišovať sily vnútor­ nej bytosti od tých, ktoré patria k po­ vahe starej bytosti. K tomu patrí aj možnosť viesť náš život novým spô­ sobom, a náš vzťah k všetkému sa zmení. Takto sa zmenia aj naše stret­ nutia na úrovni duše. Urobia nás ne­ uveriteľné šťastnými.

Ak zostaneme verný chodníku, na ktorý sme vstúpili, vtedy aj chod­ ník nám bude verný. Vytvorí sa nová obežná dráha. Nová úroveň vedomia sa stane novou duševnou sústavou a najvnútornejší sa v nej usídli. Inak sa bude prejavovať u nás a ináč u tých, ktorí žijú svoj život na periférii. Ten Nadzmyslový, ten spasiteľ, stavia vo vnútri starého tela novú, duševnú te­ lesnosť. Tento proces zažívame ako veľkú, podporujúcu silu. Teraz sa už môžu obe úrovne vedomia vyvíjať spolu. Nové vedomie už získalo svoju Svetová revolúcia duše

51

štruktúru a to staré sa môže rozpustiť v tom novom.

VII

Verím, že tento proces je nasledujúcim krokom v evolúcii, ktorú svet očakáva.

Sme spojení so všetkým. Sú nevyhnut­ né rôzne spirituálne cesty. To transcen­ dentálne sa môže odzrkadľovať len v mnohorakosti. Vnútorné bohatstvo sa môže navonok prejaviť len veľkou rozmanitosťou foriem. Vskutku každý jednotlivec môže kráčať na ceste ve­ dúcej k jedinému. Najväčšie šťastie,

52

Pentagram 2/201 4

najväčšie požehnanie je to, keď Jeden spozná seba vo forme iného. Všetko čaká na prebudenie srdca, v ktorom prebieha tento proces. Všetko čaká na zobudenie najvnútornejšej bytosti.

Skupina rovnako zmýšľajúcich ľudí môže slúžiť silám vnútornej by­ tosti oveľa intenzívnejšie ako jednot­ liví jedinci. Potrebujeme ohniská pre duchovno­duševné sily, ktoré by vrhali svetlo na svet. Tieto ohniská sa vytvo­ ria a prevýšia všetky kultúry a všetky náboženstvá! Spolu vyvolajú svetovú revolúciu duše. 

S

L

N

K

O

Božie slnko, o ktorom sme hovorili, vyžaruje sedem druhov žiarenia do tohto strateného padlého sveta. Tieto lúče tvoria celé spektrum červenej, oranžovej, žltej, zelenej, modrej, indigovej a fialovej. Tieto sedmoraké lúče božieho slnka, s ktorými z času na čas spájame žiakov Školy v mantryckých piesňach: „Tak ďalej kráčame v červeni pokrvného spojenia, žijúc v oranžovej nádhere Božej prány. Naše je zlaté srdce slnečnej slávy Krista. Spolu stojíme v zelenajúcej sa ríši nádeje. V diaľave sa pred nami nádherne otvára modrý obzor. Pánov mrak vo farbe indiga postupuje pred nami. Z každej tváre je sňatý závoj. A čaká nás fialový plášť kňaza­kráľa.“ J. van Rijckenborgh, Prichádzajúci nový človek

Helios vedie slnečný voz. Zobrazenie z aténskej vázy, približne 5. storočie pred n. letopočtom.

Slnko

53

Putovanie po zemi nikoho

Jeden človek je zvedavý a jednoducho chce vedieť. Ďalší chce vedieť aspoň toľko ako prvý alebo ešte viac. Niektorí chcú absolútne poznanie, najvyššiu pravdu a najhlbšiu múdrosť. Kto by nepoznal túto silnú túžbu po poznaní, ktorá všetkých uchvacuje?

C

hceme vedieť. Poznanie upoko­ juje a je prospešné. Vedieť sa oplatí. Dáva nám to pocit bezpečnos­ ti a ochrany. Poznanie dominuje – na všetko dohliada a kontroluje chaos.

Poznanie umožňuje človeku vládnuť, kontrolovať, vlastniť. Poznanie nás robí silnými a poskytuje nám oporu.

Vyzbrojuje nás proti nevedomosti a tým stavia okolo seba múr. Je to silná pevnosť uprostred obrovskej krajiny nevedomosti, ktorá nás obklo­ puje. Poznanie stanovuje podmienky: ak budeme zdraví, ak budeme mať strechu nad hlavou, ak budeme mať

54

Pentagram 2/201 4

prácu, tak potom… Ale sú aj menej materialistické podmienky: ak bude­ me čestní, spravodliví, spoľahliví, po­ korní, priateľskí, mierumilovní, tak potom… Áno. Tak čo potom? Potom je všetko podľa nás v poriadku. Inte­ ligentné porozumenie nás robí silný­ mi, zabezpečuje našu existenciu a po­ kúša sa naplniť náš život. Ne­znalosť ale nezmizla. Neustále nás ticho hlo­ dá – zvonku i zvnútra. Pozeráme na inú stranu, pcháme hlavu do piesku alebo pokrčíme ramenami a hľadá­ me úkryt. Pokúšame sa jej uniknúť.

Ne­vedomosť je ale trpezlivá a miluje

O NE-ZNALOSTI A INOM

obchádzky. A jedného dňa sa zrazu ocitneme v jej strede.

Skôr či neskôr, tvárou v tvár k zá­ sadným životným otázkam zistíme, že naše znalosti nás nechali v úzkych.

A kto ešte nikdy necítil úzkosť, zmätenosť, nepokoj aj obavu, ten ne­ príjemný pocit, ťažké doznanie, mož­ no i hanbu a poníženie, keď náš hlad a túžba po úplnom poznaní a pocho­ pení nie je uspokojená?

Tak či onak všetci zažijeme túto: „ne­znalosť“, alebo „už ne­pokračujúce poznanie“. Ne­znalosť neznamená ne­ dostatok vzdelania či všeobecných

vedomostí, ako je napríklad neschop­ nosť opraviť mechanickú poruchu na aute alebo neschopnosť uhádnuť správnu odpoveď na súťažnú otázku.

Nie je to nedostatok vedomostí, ktorý sa vzťahuje na vnímané a pozorova­ teľné javy dočasného sveta, v ktorom žijeme.

Táto ne­vedomosť nie je spôsobe­ ná nevhodným vzdelaním, nedosta­ točnými vedomosťami, faktami, ktoré sme sa kedysi učili, ale medzičasom zabudli. Nehovoríme tu o nepodstat­ nej nevedomosti každodenného živo­ ta. Ne­vedomosť, o ktorej tu píšeme,

Putovanie po zemi nikoho

55

je tichá. Nedáva nám odpoveď na naše povrchné a netrpezlivé otázky o najhlbších hlbinách a najvyšších výšinách života. Ak nás vpred ženie len túžba po poznaní, potom sa kvôli nášmu intenzívnemu klopaniu neotvo­ ria dvere. Najvyššia pravda nemôže byť zmanipulovaná našimi očakáva­ niami a podmienkami.

Keď píšeme o ne­znalosti, jasne rozlišujeme medzi našou svetskou, nepodstatnou nevedomosťou a ne­ poznateľnou Veľkou Neznámou, kto­ rá patrí k inej oblasti. Veľké Nepozna­ né nemôže byť definované našimi svetskými parametrami. Je otvorené zo všetkých strán, nemá ohraničenie, je nepopierateľné a týči sa nad pozi­ tívnym i negatívnym. Veľké Nezná­ me – niečo, čo je v zmysle nášho dialektického vedomia nedotknu­ teľné –, obsahuje v rámci seba inú silu, silu, ktorá tvorí základ všetkého.

Táto sila je esenciou všetkého a udr­ žuje silu všetkého. Silou nášho inte­ lektu ju nemôžeme uchopiť či jej porozumieť. Čo je tá sila, tá energia? Ako ju môžeme opísať?

Detská pieseň hovorí o nádhernej zemi anjelov, do ktorej chceme ísť, ale brána do nej je zavretá a kľúč sa zlomil. Kto ukuje kľúč?

To Veľké Neznáme, esencia všet­ kého, sila, ktorá tvorí základ všetké­ ho – mohla by byť kľúčom do zeme

56

Pentagram 2/201 4

anjelov, do nirvány? Je to cesta do božej ríše? Aký kľúč zapadá do zám­ ku? Aké poznanie použijeme na jeho odomknutie? Neotvoríme ho našim intelektuálnym poznaním, našimi ve­ domosťami. Priznajme si, že nepozná­ me odpoveď, ako ho hľadať. Ako často sme si mysleli, že sme ho už našli, ale vždy sme sa sklamali. Napokon mu­ síme priznať, že nedokážeme nájsť odpoveď. Je veľmi ťažké uznať, že po vyskúšaní všetkého sme sa nikde nedostali a nenašli sme odpoveď. Čím viac vieme, čím viac poznania sme počas rokov nahromadili, tým viac si uvedomujeme, že nič z tohto pozna­ nia nám nedá odpoveď na základné životné otázky. Každý pokus ega, v zmysle „ja chcem poznať“ je poto­ pený v bezodných hĺbkach ne­poznania a ostáva z neho len „ja neviem“. Ego sa unaví, vzdá sa, kapituluje. Čo nám ostane potom, keď tam stojíme s vedomosťami, znalosťami a mnohoročnými skúsenosťami, ktoré sme nadobudli počas života, ale stále nepoznáme to najpodstatnejšie? Skla­ manie, výkrik zlomeného srdca alebo tichá, úpenlivá modlitba? Táto nevedo­ mosť je bodom obratu na našej ceste. „Zostúp nižšie, zostúp len Do sveta ustavičnej samoty, Svet ne­svet, čo však nie je svetom, Vnútorná temnota a nedostatok Zbavenie sa všetkého majetku,

Odparenie sveta zmyslov, Vyprázdnenie sveta ilúzií, …“ (T. S. Eliot, Four Quartets, Burnt Nor­ ton III 114 – 120) Ak ostaneme ticho a nebudeme bez­ hlavo v panike utekať do bezpečného prístavu nášho svetského poznania – ako sa to zvyčajne stáva –, vtedy zis­ tíme, aká šíra, svetlá a čistá vie byť ne­vedomosť, koľko kyslíka má k dis­ pozícii. Môžeme tam bez opory ticho stáť a dýchať. Spočiatku sa možno budeme chvieť a triasť, ale odovzdá­ me sa ne­vedomosti. Ostaneme stáť v tejto nekonečnosti, ktorá odvrhne každú predstavu, ideológiu, princípy a obrazy.

Ak nás vôľa, nutnosť a túžba ťahá za kabát, keď sa naše ja pripravuje na ďalší výpad proti Veľkej ne­vedomosti: vtedy je potrebné, aby sme zotrvali v tichu. „Povedal som svojej duši, zostaň tichá a nechaj nech Ťa zahalí temnota.

Bude to Božia temnota…“ (T. S. Eliot, Four Quartets, East Co­ ker III 112 – 113) Zotrvanie v ne­vedomosti nie je to isté ako kapitulácia. Akceptovať ne­vedomosť si vyžaduje neuveri­ teľnú statočnosť a odvahu. Zostať v nej znamená oslabiť našu ochranu a pootvoriť dvere. Znamená to novú

Čo sa stane potom, keď tam stojíme s vedomosťami, znalosťami a mnohoročnými skúsenosťami, ktoré sme nadobudli počas života, ale čo sa týka tej skutočnej podstaty, ostávame nevedomí – čo potom? krv, otvorenie sa obnove, pre toho druhého. Ne­vedomosť znamená tiež pomalé spoznávanie, že v tomto svete má každá strana opačnú stranu a všet­ ko má svoju prednú aj zadnú časť.

Zistíme, že všetky tie rozdielne stra­ ny pochádzajú z jednej.

Tento náhľad je podstatný. Súčas­ ne s jeho dôležitosťou prichádza ľah­ kosť a bezstarostnosť, ako aj odhale­ nie. Nemusíme sa snažiť získať viac a viac vedomostí, aby sme našli prav­ du, my ju už máme v nás. Ale pozor, namyslená ne­vedomosť nesie ne­ bezpečenstvo, že vytvoríme napo­ dobeninu poznania. Potom to nepo­ chopiteľné a nevysloviteľné bude stiahnuté na hmotnú úroveň.

Ne­vedomosť nemôže byť pridaná na zoznam našich úloh. Nejestvuje žiadny manuál alebo príručka, ktorá by krok za krokom poskytla návod, ako ju dosiahnuť. Len keď naše ego – so všetkou svojou energiou a silou vôle – už vyskúšalo všetko, aby ju našlo; len keď sa naše vyčerpané ego, proti svojej vôli, vzdá nášmu ne­poznaniu – tak vtedy ju možno Putovanie po zemi nikoho

57

objaviť. Ne­vedomosť znamená to isté, ako „byť chudobný duchom“ (Mat. 5,3).

Zovretie dialektiky sa znižuje.

Ne­vedomosť znamená pre ja do­ siahnutie prahu. Nie je to konečný bod, ale sú to dvere, bod obratu, začia­ tok cesty. Táto cesta má mnoho odbo­ čiek a jej zakončenie môže trvať dlho.

Ego je ako húsenica, ktorá čaká v zámotku ne­vedomosti. Najdôle­ žitejší úsek cesty sa nedá dosiahnuť či uchopiť egom. Môžeme ho len očakávať. V ne­vedomosti sa vzdá­ vame kontroly a odovzdávame sa do rúk toho Druhého. V ne­vedomosti sa nachádzajú zázraky i mystéria.

Ne­vedomosť je šťastím aj požehna­ ním. V ne­vedomosti ustane hľadanie i objavovanie a namiesto toho bude­ me my hľadaní a nájdení. Čakanie znamená napredovanie.

Vtedy celkom nečakane spozná­ me a zažijeme, že máme podiel na

58

Pentagram 2/201 4

skutočnom poznaní. Na poznaní, kto­ ré vyžaruje z inej ríše. Je to znalosť, ktorá nepochádza z ega, lež z toho Jediného.

Naše svetské, bezvýznamné pozna­ nie nedokáže preniknúť to Veľké Po­ znanie, hoci sú od seba neoddeliteľné.

Dovoľ nám, aby sme teda v tejto zemi nikoho čakali na motýľa. „Povedal som svojej duši: ostaň ticho a čakaj bez nádeje, lebo mať nádej by znamenalo dúfať v nesprávnu vec; čakaj bez lásky, pretože mať lásku by bolo milovať nesprávnu vec; jestvuje ešte viera, ale viera, láska i nádej spočívajú v čakaní. Čakaj bez premýšľania, pretože nie si pripravená premýšľať: A tma sa stane svetlom a nehybnosť tancom…“ (T. S. Eliot, Four Quartets, East Co­ ker III , 123 – 128) 

S

L

N

K

O

Tak ako v ľudskej hlave sú dva ústroje sluchu, dva zraku, dva čuchu a jeden orgán reči, bolo by márne očakávať, aby uši prehovorili alebo oči načúvali. Rovnako, ako bolo obdobie, keď ľudia videli, bol čas, keď počuli, a bola doba, keď vnímali čuchom. Teraz už len jazyku zostáva, aby v behu krátiacich sa dôb, prijal rovnakú poctu, aby bolo konečne vyslovené to, čo bolo kedysi videné, počuté a vnímané čuchom. Nech potom, čo sa svet po vypití jedovatého a omamného pohára vyspí z omámenia, mohol predstúpiť bosý s otvoreným srdcom a obnaženou hlavou, veselý a jasajúci, pred vychádzajúce ranné slnce.

Confesio Fraternitatis, kapitola VIII. Na obrázku je Egyptský vták duše označovaný tiež „Ba“, približne 330 rokov pred n. l.

Slnko

59

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK dvíhať = zvedat hmlistý = mlhavý hoci = ačkoli, přestože, třebaže naozajstný = opravdový napredovanie = pokrok odcudzenie = odcizení odrazu = najednou, naráz odzrkadlovať = odrážet ozajstný = opravdový, skutečný pchať = strkat

60

Pentagram 2/201 4

počúvať = poslouchat ponúknuť = nabídnout skôr = dřív správanie = chování tieň = stín terajší = dosavadní, nynější trpezlivosť = trpělivost zmeravieť = ztuhnout zrazu = najednou žiariť = zářit

V starobylých mystériách predstavoval Ozíris kreatívnu silu celého vesmíru a Izis silu formujúcu. Kandidát môže po prvýkrát vidieť Ozíris, najvyššiu Inteligenciu, počas vízie Hermesa, ktorá sa odohráva v tajnom pohrebnom chráme v obklopení hierofantov a mágov.

Inde sa hovorí, že kandidát vníma sedem lúčov Slova, ktoré je Svetlom, a ktoré zodpovedá jednej fáze života duší. Zažíva sedem géniov Mesiaca, Merkúru, Venuše, Slnka, Marsu, Jupitera a Saturnu; počuje a rozpoznáva hlas Svetla; číta z knihy Amduat, Egyptskej knihy mŕtvych, o dušiach, ktoré sa po istom čase, a to v závislosti od

ich čistoty (to jest odpútania sa od chýb materiálneho človeka, zakuklenia), vydali v bárke Izis na cestu k Svetlu.

Všetky tieto obrazy, načrtnuté v niekoľkých riadkoch hrubo, ale s pevnou rukou a osvietenou mysľou, obklopujú jeho vedomie vo veľmi zásadnom zmysle tak, ako to prastaré národy vyjadrili. Je si vedomý, aké veľké je dedičstvo, na ktorom sa podieľa. Toto dedičstvo ho spája s Atlanťanmi, Hinduistami, Peržanmi, Babylončanmi a Egypťanmi.

Myšlienka od Antonina Gadala

„Poznanie“ sa usiluje pevne a bezpečne zakotviť našu existenciu vo všetkých smeroch – avšak ne­poznanie nie je zároveň nikdy veľmi ďaleko. Neustále nás ticho hlodá – zvonku i zvnútra.

Pozeráme sa na inú stranu, skrývame hlavu do piesku alebo krčíme ramena­ mi a hľadáme úkryt. Pokúšame sa mu uniknúť. Ne­poznanie je ale trpezlivé a miluje obchádzky. A jedného dňa sa zrazu ocitneme v jeho strede. Skôr či neskôr, tvárou v tvár k zásadným život­ ným otázkam zistíme, že naše znalosti nás nechali v úzkych. Ne­poznanie je šťastím aj požehnaním. V ne­poznaní ustane hľadanie i objavovanie a na­ miesto toho budeme hľadaní a nájde­ ní my sami. Potom čakať znamená napredovať. Vtedy celkom nečakane spoznáme a zažijeme, že máme podiel na skutočnom poznaní. Na poznaní, ktoré vyžaruje z inej ríše.