Pentagram 2015-1

P e nt a gr a m Lectorium Rosicrucianum

2015

ČÍSLO

1

Šéfredaktor Peter Huijs Redakce Kees Bode, Wendelijn van den Brul, Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe, Peter Huijs, Hans Peter Knevel, Frans Spakman, Anneke Stokman-Griever, Gerreke Uljée, Lex van den Brul Design Studio Ivar Hamelink Sekretariát Kees Bode, Gerreke Uljée Adresa redakce Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: info@rozekruispers.com Administrace Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža, Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Křesomyslova 599/8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: praha@rosicrucianum.cz Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Nové sady 676/4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno@rosicrucianum.cz www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito: německé vydání Pentagramm 4/201 4 anglické vydání Pentagram 6/201 4 maďarské vydání Pentagram 6/201 4

Vydavatel Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Křesomyslova 599/8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: lectorium@rosicrucianum.cz Autor © Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: info@rozekruispers.com www.rozekruispers.com Kopie ne bez písemného souhlasu Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, nového člověka.

Je však také symbolem universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­li uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby do této nové doby vstoupili uskutečněním vnitřní, duchovní revoluce.

P e nt a g r a m Číslo 1/2015

Ako môžeme my, ľudia 21 . storočia žiť a zmeniť sa, aby sa pre ľudstvo ako celok mohla otvoriť nová životná perspektíva? Pred štyristo rokmi sa objavili v južnom Nemecku klasické spisy Ružokríža. Ide pritom o texty, ktoré vyzývali vzdelaný svet Európy na „celkovú celosvetovú reformáciu“. Príbeh Chymische Hochzeit

Obálka: Maľba na skle v Chráme v meste Cobstädt, Nemecko © CTHOE

Christiani Rosenkreuz Anno 1459 (Chymická svadba Kristiána Ružokríža Rok 1459) (1 61 6)

Trojnásobné matram rosikru­

popisuje alchymickú cestu zasvätenia Christiana Rosenkreuza, jeho premenu podľa Ducha, duše a tela a stávanie sa nesmrteľným človekom. Veľký spirituálny impulz týchto písiem neprerušene pôsobí až dodnes.

Toto vydanie Pentagramu obsahuje príspevky v kontexte Famy400. Zaznieva v ňom inšpirovaný entuziazmus a spolupráca tých, ktorí boli oddaní mladému Bratstvu, bratov, ktorí – hlboko skúmajúc vo „veľkom zázraku, ktorým je človek“ – vedeli oslobodiť potenciál, ktorý leží ukrytý v neznámej, duchovnej polovici človeka ako mikrokozmos. A v sérii OBRAZY SVETA ukazujeme vyobrazenia z diela od Daniela Möglinga Weisheitsspiegel des Rosen­ kreuzes (Zrkadlo múdrosti Ružokríža), ktoré je nazývané tiež „štvrtým manifestom“.

Hledání neočekávaného 2 Propoj schopnost myšlení s duší ciánů – jeden vznešený trojú­

5 Gottfried Arnold a Rosikruciáni 11 Obrazy světa: Čtvrtý manifest 20, 30, 31, 41, 52 Hledání duše světa a ohnivé monády 21 Johann Valentin Andreae v Bebenhausenu 32 Tajemství Famy 42 helník

Hledání neočekávaného

K

do jsou vlast­ ně rosi­ kruciáni? Čím se za­ bývají?

Jak je možné, že jsou po sta­ letí až do dneš­ ního dne uchváceni jednou ide­ ou? Jednou fi­ losofií? Jedním náboženským prou­ dem? Jednou životní ces­ tou? Co vlastně rosikruciány odu­ ševňuje? Dalo by se říci, že základní myšlenkou rosikruciána, která až do dnešního dne neztratila nic na síle

a platnosti, je vý­ zva: „… člově­ če, pochop přece ko­ nečně svou ušlech­ tilost a svou nádheru, a pochop, proč jsi nazýván mikrokos­ mem, a jak daleko se roz­ prostírá tvé umění v přírodě…“ Šlechtický stav a nádheru, případně vznešenost, ke které je volán každý člověk na základě svého složení a původu a jak je sám schopen transformovat se na

Oratorium-Laboratorium od Heinricha Khunratha. Nalevo prosí alchymista o spojení s božským světem, o duchovní inspiraci. Napravo je svět alchymie, transformace duše, a ve středu oltářní tabule se čtyřmi hudebními nástroji a mnohými měřícími přístroji: svět těla, lidské osobnosti, která se na oba vylaďuje. (1 609)

2

Pentagram 1 /201 5

božského člověka, který je v by­ tosti…

Citát je zlomkem, mnohými poklá­ daný za myste­ riózní, z detail­ ního du­ ševního majetku ne­ známého pře­ trvávajícího bra­ trstva. Ale několik studií ukazuje překvapivou stopu v čase od lidí, kteří byli ve vět­ ší nebo menší míře spojeni s Křížem s Růží – učenců, umělců, lékařů, filo­ sofů a všech jiných, kteří stáli méně na veřejnosti, lidí společnosti. Jméno

Kříž s Růží je možné vztaho­ vat na brat­ ry Kříže s Růží, kteří žili v roce 1614 v Ně­ mecku.

Kříž s Růží, rosikru­ ciánství, však není v tomto smyslu jménem seskupení, ale signaturou člověka hle­ dajícího velké mystérium, před které ví, že se postavil: aby odhalil, proč je nazýván mikrokosmem – co znamená spojení malého s velkým, toho nahoře s tím dole, vnitřního s vnějším…

Radioteleskop, který zachycuje a zesiluje elektrické signály z kosmu, použitý při výzkumu hvězd a systémů mléčné dráhy, černých děr a průzkumu kvantového světa. © NASA/JPL-Caltech Hledání neočekávaného

3

Stopa do minulosti ukazuje napří­ klad také na starou egyptskou a herme­ tickou moudrost. Také v jiném směru podél časové osy, až do dnešního dne, existují rosikruciáni, ti, kteří přešli od „zkoumání přírody a jak daleko se v ní rozprostírá umění člověka“ k uplatně­ ní zákona, magie, umění, které se na­ učili a poznali. Rosikruciáni jsou proto často spojováni s alchymisty, zabýva­ jícími se zhotovováním mysteriózního kamene mudrců nebo výrobou zlata.

vyšší, co v člověku spočívá skryté, projevit ve vlastním životě: proces transformace. Proto může být každý, kdo to činí, nazýván rosikruciánem.

Bratry Kříže s Růží může člověk vidět jako živé vzory transmutace, kterou prošli, studovali a do nejmen­ šího detailu popsali právě onou zdán­ livě nepochopitelnou nebo symbolic­ kou řečí. Se silou vyzvali lidstvo, aby přece dospělo k poznání své vlastní bytosti a účelu, je to zaznamenané

Po pečlivém pozorování a učení o člověku – jeho vztahu k přírodě, jeho místě ve stvoření – přechází magie Kříže s Růží nakonec k transformaci.

Magie Kříže s Růží se však nachá­ zí na zcela jiné úrovni. Po pečlivém pozorování a učení se o člověku – jeho vztahu k přírodě, jeho místě ve stvoření a jeho vztahu ke zdroji všeho, Veškerenstvu­Otci­Matce nebo Bohu, nakonec jedná, tím uskutečňuje trans­ formaci.

Transformaci od nižšího k vyšší­ mu, od pozemského člověka k mik­ rokosmickému člověku, žijícímu ve Vše­zjevení v živém vztahu člověka k Bohu.

To je význam za pojmem Kříž s Růží: přibít růži na kříž. Růži, vše

4

Pentagram 1 /201 5

a známé jako Fama Fraternitatis, vzkaz nebo volání Bratrstva Kříže s Růží. A ve formě příběhu Alchy­ mická svatba Christiana Rosenkreu­ ze vidíme formuli nebo poselství od a pro člověka, který přechází k práci na velké transmutaci, alchymické svatbě.

Co je tak zvláštního na poselství rosikruciánů, na čem je založeno, co zahrnuje tento proces, co se dělo po volání bratrů v roce 1614, jak probí­ há spojení od té doby do současnos­ ti? A: Jsem vlastně já sám třeba také „rosikrucián“? 

Propoj schopnost myšlení s duší TROJNÁSOBNÉ MANTRAM ROSIKRUCIÁNŮ – JEDEN VZNEŠENÝ TROJÚHELNÍK

Moderní doba se rychle mění, je pomíjivá a tím nás znejisťuje. Proto vidíme, jak mnozí hledají kořeny, duchovní spojení, bod těžiště. Hledání je zrozeno tímto voláním, je jeho reakcí. Spisovatelé a filozofové se jím nechávají inspirovat. Mnoho proudů na ně reaguje, každý svým vlastním způsobem, a zároveň hledají vzájemné spojení a souznění.

Určité duchovní volání zní všemi lidmi.

M

oderní Kříž s Růží na toto vo­ lání nyní rovněž reaguje, a rea­ goval už před 400 lety. Fama Frater­ nitatis, Volání Bratrstva Rosikruciánů z roku 1614, začíná slovy: „Moudrost je pro lidi nezměrným pokladem, protože je vydechováním božské síly a paprskem Jeho nádhery.

Je odleskem věčného Světla, neposkvr­ něným zrcadlem božské moci a příkla­ dem Jeho dobra.

Ona učí lidi řádu, vhledu, spravedl­ nosti a síle. Ona vyhloubává zahalená slova a je schopná rozluštit tajemství.

Znaky a zázraky zná již předem a ví, co přináší budoucnost.“ Moudrost spočívá v srdci a v hla­ vě. Cesta k duchovnímu probuzení, začátek moudrosti se nachází v srdci.

Tady platí: „Co nezná srdce, nepro­ niká do hlavy.“ „Přijít ke Gnosi“ zna­ mená osvobození přímého vnitřního poznání, které můžeme také nazvat poznání srdce. Čtvrtého dne Alchy­ mické svatby čte Christian Rosen­ kreuz následující nápis na desce kašny v zahradě: „Hermes je pra­ zdroj. Kdo může, ať ze Mne pije.

Kdo chce, ať se ve Mně očistí. Kdo se odváží, ať se vrhne do Mých hlu­ bin. Pijte, bratři, a žijte!“ Hermes říká o Gnosi: „Gnose je naplněním poznání, které je Božím darem. Gnose dobra je jak božské ticho, tak i ztišení všech smyslů.“ Ztišení všech smyslů znamená, že tam, kde se lidský pohled, obyčejně zaměřený ven, obrátí dovnitř, tam kde Propoj schopnost myšlení s duší

5

Tak jistě, jako že kámen padá dolů, tak jistě, jako že voda teče do hlubin, tak jistě je člověk volán, aby objevil svůj nejhlubší základ, prazdroj své lidskosti, svůj božský původ.

člověk překoná svůj osobní zájem, pozná své ego a postaví ho do pozadí, tam vzniká božské ticho. V tom tichu, v tom neposkvrněném zrcadle srdce se odráží Gnose, poznání, moudrost, která je božským darem lidem.

Ve vyprávění Famy Fraternitatis se dostávají bratři Kříže s Růží do hrobky Christiana Rosenkreuze a na­ lézají tam slova: Ex Deo nascimur, in Jesu morimur, per Spiritum sanctum reviviscimus.

Ponořením se do hloubky našeho srdce zakoušíme novou sílu, božskou atomární sílu. Výše uvedená slova, která tam nacházíme, nejsou jedno­ duše odříkávaná. Ona znamenají vkročení do hrobky a spojení se s božskou trojnásobností, která od­ tud vyzařuje, která se lidí dotýká, pozvedá je, mění a transfiguruje.

Je to trojité mantram s hlubokým, gnostickým významem. Účinek božské trojice „Otec, Syn a Duch Svatý“, tohoto božského troj­ úhelníku, do nás sestupuje. Dotýká se nás a protéká třemi svatyněmi srdce, hlavy a pánve. Odráží se v lidském

6

Pentagram 1 /201 5

trojúhelníku, který v nás povstává mezi srdcem, hlavou a rukama v ob­ noveném cítění, myšlení a jednání. „Z Boha zrozen“ je výrazem pro člověka, který sám sebe rozpoznává jako mikrokosmos a v něm vložený božský princip poznává jako možnost nového oduševnění. Je výrazem pro člověka, který zakouší, že to podstat­ né v životě pochází ze ztišené, očiš­ těné a otevřené svatyně srdce, který ví, že sám k tomu přispívá a je přijat do božského plánu.

Takový člověk, který o sobě pro­ hlašuje, že je zrozen z Boha, přesto denně vnitřně zakouší svou nedoko­ nalost, svou oddělenost od Světla a Síly, které jsou od Boha, a cítí kvůli tomu zoufalství. Zjišťuje, jak v každodenním životě popírá svůj božský původ. Objevuje, že „Světlo svítí v temnotě, ale temnota“ – on sám – „ho ještě nechápe“. Proto je následujícím krokem spojení schop­ nosti myšlení s duší, hlavy se srdcem, vnitřní osvícení vycházející ze srdce skrze Světlo světa, nazývané také Ježíš Kristus.

V jednotě nového oduševnění se můžeme rozloučit s našimi přesvědčeními, se všemi tradicemi, které nás formovaly, a dokonale se otevřít pro druhé. „V Ježíši umíráme.“ Tato druhá část trojnásobného mantramu se vzta­ huje k člověku, který osvobozuje svou hlavu od veškeré pavučiny myšlenek tak, aby jeho myšlení bylo uspořáda­ né, a který pohřbívá svůj egoismus.

Ano, pokud má být naše já někde v nás ukotveno, pak je to jistě v na­ šem myšlení. Všechno, co nás „já“ nechává myslet, zaniká svobodně v síle nového oduševnění – v Ježíši.

Co přichází na jeho místo? Člověk, který se nechává prostoupit jen těmi věcmi, tématy a událostmi, které jsou pro jeho život a jeho vnitřní cestu smysluplné. Člověk, který dovedl své myšlení a cítění do souladu s tím, co je užitečné pro vývoj nové duše v něm. Takový člověk daruje v se­ bepředání sebe sama Světlu, které vstoupilo do jeho srdce. On spontán­ ně následuje toto Světlo, dokonce proti takzvanému „zdravému“ rozu­ mu. Pak se v takovém člověku rodí

moudrost a vhled ze srdce ke svatyni hlavy. A pomatení a nepokoj se zasta­ ví. Až takto povstanou klid a ztišení všech smyslů, jak ve svatyni hlavy, tak i ve svatyni srdce, může se bož­ ská jiskra v srdci stále více rozhořívat a reagovat na kosmické volání Gnose.

Tak člověk, nasměrovaný na zrcadlo ve svém srdci a veden moudrostí ve svatyni hlavy, může dospět k nové­ mu jednání. Tehdy bude tento člověk „znovuzrozen skrze Svatého Ducha“.

Toto je třetí část mantramu. On po­ znává, že moudrost je neocenitelným pokladem, protože je dechem božské síly a paprskem Jeho nádhery, který ho učí řádu, vhledu, spravedlnosti a síle. Klasičtí rosikruciáni označo­ vali tento trojitý proces slovy, „s ote­ vřeným srdcem, s obnaženou hlavou a bosý vyjít vstříc slunci“. Jedinečnost Kříže s Růží, jak klasického, tak i sou­ časného, tkví v jeho hloubce, v jeho proniknutí až k prameni. On pracuje Propoj schopnost myšlení s duší

7

Tam, kde ve světě protikladů jedna síla pracuje proti druhé, může síla jediného v duševním světě jenom zvětšovat celek. „ve jménu Otce, Syna a Ducha Sva­ tého“.

Kříž s Růží se drží původního pra­ mene, chápe sebe jako zprostředkova­ tele a hledí jen k cíli, který je spojením s pramenem všeho života. Kříž s Růží zná nejhlubší základ, cestu k němu a je mu věrný. Proto zahrnuje a prostupu­ je Kříž s Růží také všechen život. Tady a teď, v naší době, je tak rozsáhlý jako obloha. Obsahuje pochopení západ­ ních mystérií a tím nachází spojení ke všem ostatním zasvěcovacím mysté­ riím. Nebo, jak to vyjadřuje Fama: „Vyhloubává zahalená slova a je scho­ pen rozluštit tajemství.“ Jedinečné na

8

Pentagram 1 /201 5

něm je, že v jeho světelném a silo­ vém poli se probouzí božská jiskra v srdci člověka a může být odhalena cesta k duchovně­duševnímu životu.

Jedinečná je také jeho služebnost.

Tam, kde ve světě protikladů jedna síla pracuje proti druhé, může síla jediného v duševním světě jenom zvětšovat celek. Jinak to ani nejde, protože se pracuje se silou věčnosti.

Proto je tato práce, když je provádě­ na společně, také vždy radostná. Co je pro všechny, je i pro jednotlivce.

Co dělá jeden, je pro všechny. Indivi­ duální práce je tu zároveň práce pro svět a lidstvo.

V jednom vyprávění se ptá mistr svých žáků: „Jak poznáš okamžik, kdy končí noc a začíná den?“ „Když můžeš odlišit psa od vlka,“ odpovídá jeden žák. „To není správná odpověď.“ „Když si už nespleteš fíkovník s olivovníkem,“ říká druhý. „Ani to není správná odpověď.“ „Mistře, tak kdy?,“ ptají se žáci. „Když uvidíte neznámého a v něm rozpoznáte bratra nebo sestru, tehdy se vyjasní a noc je pryč.“ Rozpoznat bratra nebo sestru v ci­ zím člověku je možné na bázi božské jiskry v srdci a perly v hlavě, které byly vyleštěny jako diamanty silně a zářivě. Ony rýsují siločáry nové­ ho člověka v nás. Tento nový člověk

nalézá v každém svého bratra nebo sestru. Jelikož božská trojitost „Otec, Syn a Duch Svatý“ uvolňuje v člo­ věku, který se snaží odpovědět na volání a vchází do hrobové komory Christiana Rosenkreuze, tři nové vlastnosti. Jsou to jednota, svoboda a láska.

J. van Rijckenborgh píše v knize „Alchymická svatba Christiana Ro­ senkreuze“ o životě, který je možný vstupem do vlastní hrobové komory: „Můžete si snadno představit, že ži­ vot, který vychází z astrálního pole Bratrstva, je velice reálný, velice kon­ krétní a dokonalý, protože vychází a je udržován moudrostí, pravdou a věč­ ností; dobrem, pravdou a spravedl­ ností; jednotou, svobodou a láskou, Propoj schopnost myšlení s duší

9

celý dokonale nesený Duchem. Tako­ vý astrální život je příčinou zcela jiné skutečnosti než té, kterou známe zde v přírodě smrti.“ S tím se můžeme ztotožnit. Tato jednota vzniká, jakmile vstoupíme do ticha v naší bytosti a v této jedno­ tě se rozloučíme s našimi přesvědče­ ními, ano, se všemi tradicemi, které nás formovaly. Můžeme se cele ote­ vřít pro druhé, čistě a pouze skrze jednotu, která je z Boha, která žije v našem srdci, jednotu, která nás spojuje se všemi lidmi. Můžeme stát vedle druhého a dotýkat se ho nebo jí hluboce lidským způsobem, protože sami hledáme hloubku, až k prameni našeho vlastního, oprav­ dového lidského bytí.

Můžeme žít ve svobodě, která nám byla dána jednotou, ve svobodě evangelia Ježíše Krista, ve svobodě skrze sílu našeho vědomí přenést po­ selství do šatu naší doby, ve svobodě, která náleží každému člověku.

10

Pentagram 1 /201 5

Tehdy pracujeme v síle a skrze sílu lásky, lásky nového životního stavu, který je od Boha. V „Alchy­ mické svatbě“ je láska popsána v sed­ mi písních následovně: „Není nic krásnějšího a vznešenějšího než je Boží Láska!

Projevení všeho se uskutečňuje skrze Boží Lásku!

Co dlužíme Bohu a našemu bližnímu?

Skutečné vyzařování této Lásky!

Jak mohou být svět a zlo přemoženy?

Jedině skrze Boží Lásku!

Kdo zpívá vznešenou píseň Lásky?

Všichni, kdo povstali v královském stavu Ducha.

Proto vzniká v srdcích všech, kteří tuto Lásku zažívají, prosba, aby všichni oddělení od Boha mohli vstoupit do tohoto sjednocují­ cího proudu Lásky a tak ve věčnosti poznali pravý životní stav Boha­člověka.

Toto je Láska, která činem osvěcuje svět.“ 

Gottfried Arnold a Rosikruciáni Gottfried Arnold se kolem roku 1 700 v západní Evropě postaral o kulturní šok. Zveřejněním své rychle se šířící knihy „Nestranná historie církve a kacířů“ postavil tento vlivný německý církevní historik jedním rázem všechno na hlavu. Zástupce již staletí vládnoucích církví postavil na pranýř jako kacíře a otroky litery, kteří pravdu promrhali a udusili silnými dogmaty.

Ty, kteří nosili po staletí cejch kacířů a zavržených, ty vidí Arnold jako „opravdové křesťany“ a „nejcennější svědky Krista“. V rámci tohoto pohledu jsou bohatě zmiňovány i manifesty Rosikruciánů. Autoritativní dějepisectví poprvé přináší manifesty do centra pozornosti.

J

ako vždy důstojně oblečení pro­ fesoři university v Giessenu mu­ sejí ohromeni přihlížet, jak nemohou ani na okamžik upoutat pozornost svých žáků. Ti bez udání důvodů houfně opustili přednáškové sály.

Je mlhavý podzimní den roku 1699.

Jako oheň se šíří zpráva, že dlouho očekávaná kniha „Nestranná historie církve a kacířů“ je již vytištěna. Po­ vstává veliká touha se s ní okamžitě seznámit.

Konečně se něco děje v tom téměř usnuvším Giessenu!

Věděníchtiví studenti nevěří svým očím: Velká kniha ve dvou dílech má celkem 2600 stran. Tím se musíte zabývat déle než pár večerů! Již v obsahu knihy jsou nápadná ne­ používaná, dokonce revoluční jména a proudy. Tak se mimo jiné setkávají s Nestoriány, Ariány, Manichejskými,

Albigenskými a Bogomily. Poté ob­ jevují pojednání o „známém gnosti­ kovi Valentinovi“ a gnosticích, mýtu o stvoření světa dle Ptolemaia – žáka Valentina. Mimo to čtou o manifes­ tech Rosikruciánů, Jakobu Böhmovi, Spinosovi, Paracelsovi. Objevují srov­ nání „kacířských“ spisů Valentina s dílem Jakoba Böhma a Paracelsa – „zakladatele nové teologie“.

Přispěchavším budoucím histo­ rikům náboženství se otevírá nový svět.

MAŠKARÁDA Tento koncentrovaný zájem o dějiny kacířů souvisí s osob­ ností autora.

Gottfried Arnold byl krátce před tím v Giessenu sedm měsíců vysokoškol­ ským učitelem dějin církve a v tom­ to čase Arnold zadul bouří revoluč­ ních idejí a představ skrze zaprášené Gottfried Arnold a Rosikruciáni

11

Gottfried Arnold, 1 666–1 71 4 akademické prostředí. To začalo již jeho v latině vedenou řečí při jeho uvedení do funkce. Arnold předhazoval historikům, že „zaml­ žili nejenom podstatu křesťanské nauky, nýbrž také její pravý cíl, a tím prokázali potomstvu špatnou službu.“ „V dějepisectví můžeme dopo­ drobna číst o nespočetných odvážně

12

Pentagram 1 /201 5

vylíčených smělých činech duchov­ ní povahy,“ říká Arnold. „Toto tak­ zvané hrdinské jednání povstává často z chamtivosti, pýchy, nesty­ datosti a je dáváno potomstvu za vzor pod maskou horlivosti.“ Zkrátka – měli bychom vědět, že skoro vše je pouze divadlo, maš­ karáda, která vznikla z velkého po­ krytectví.

Gottfried Arnold (1 666–1 71 4) studoval teologii a dějiny ve Wittenbergu a poté pracoval jako soukromý učitel v Drážďanech. V roce 1 697 se stal profesorem dějepisu na univerzitě v Giessenu, čehož po osmi měsících opět zanechal. Poté opět na čas dával soukromé hodiny v Quedlinburgu.

Od roku 1 701 až do své smrti v roce 1 71 4 je činný na různých místech jako pastor a kazatel. Arnold je známý jako brilantně a neúnavně publikující historik křesťanství, ale – svým pastorálním dílem – je také znám jako význačný zástupce radikálního pietismu v Německu. Pietisté negovali tak jak je to možné všechno světské a jednali z hluboké úcty k ranému křesťanství.

Usilovali o osobní obrácení se a praktikovali vnitřní bohabojný život.

Od této chvíle jméno Arnold ko­ luje Giessenem.

Vysokoškolský učitel, který si věřil natolik, že svou řečí hrubě na­ padl církevní zřízení, musel jednodu­ še přitáhnout velký počet posluchačů.

Nehledě na to, Arnold v Giessenu ne­ vydržel dlouho.

Bylo mu třicet dva let, když se re­ zolutně vymanil ze „zatuchlého“, ma­ lého, akademického moře. Vzdal se své profesury, „z odporu k domýšli­ vému a ctižádostivému pózování!“ Mezitím je však vzbuzen zájem o jeho ideje, a on se mohl plně věno­ vat psaní své „historie kacířů“, která byla o rok později vydána.

Kombinovali ho se zbožným rodinným životem a zachováváním svěcení neděle. Mezi předchůdci pietistů nalézáme známá jména lidí, kteří po celý svůj život zastupovali praktické a bohabojné křesťanství. Jakob Böhme je jedním z nich, stejně jako Johannes Arndt – jeden z inspirátorů Johanna Valentina Andreae, autora rosikruciánských manifestů.

Vedle své vědecké a pastorální práce v Německu byl Gottfried Arnold aktivní jako člen „Filadelfského bratrstva“ v Holandsku. To bylo následovníkem britské „Filadelfské společnosti“, která vznikla na základě inspirace lékaře a duchovního Johna Pordage a známé mystičky Jane Leade.

Hlavním cílem Filadelfského bratrstva bylo studium a praktické následování díla Jakoba Böhma.

ŽIVÉ SLOVO Jeho působivá „Ne­ stranná historie církve a kacířů“ ozřej­ mila, jak bylo univerzitní prostředí pro Arnolda tísnivé.

Neměl již více chuť na „slovní potyčky“, jak píše v úvodu.

Tak se Arnold se svou „teologií srdce“ také definitivně vypořádal se vší akademickou omezeností.

Neboť „teologie srdce nebojuje o pojmy, nenadhazuje žádné poše­ tilé a zbytečné otázky. Nikoho ne­ označuje jako kacíře, neuráží ničí svědomí, neposkytuje ani příjmy ani rozkoš, ani pocty ani tituly, a proto je od lidských učenců zavrhována a pronásledována!“ Gottfried Arnold a Rosikruciáni

13

Titulní strana Ne­ stranné historie církve a kacířů od začátku Nového zákona do roku 1688 od Gottfrie-

da Arnolda. Frankfurt, 1 699. „Je to srdce, které cítí Boha, a ne rozum,“ tvrdí Arnold.

To je jeho pracovní motto v této monumentální dějepisné práci o křes­ ťanství, která vzniká v opačném světle církve, „která stále víc upadá“. Chce nechat hovořit ty nejstřízlivější sku­ tečnosti, a především sílu živého slo­ va, která je jako neustále přítomný proud stále přítomna za všemi věcmi a dle jeho názoru právě skrze „kacíře“ promlouvá nejjasněji.

Jako mysticko­pietisticky nasmě­ rovaný člověk obdržel Arnold svou životní inspiraci své zkušenosti Sophie

14

Pentagram 1 /201 5

od „věčné moudrosti“, která není ni­ čím jiným než „jemným, láskyplným nádechem a šeptáním, které neočeká­ vaně a nehledaně prochází duší, pokud je tato tichá“.

Odvolává se zde na tajemného gnostika Šimona Mága a jeho básně pro jeho stále inspirující Helenu. Pod­ le Arnolda je Helena náznakem bož­ ského mystéria. Ona je – alchymicky viděno – prima materia, prazáklad všech věcí a první působení božské mysli. Ona je Sophií, božskou moud­ rostí, která „líbá lidskou duši“ a dává jí podmínku: „Pouze v případě, že člověk

dokazuje, že se osvobodil ode všech svých výtvorů a sebelásky, jinak ne­ může dosáhnout žádné nové stupně své nádhery.“ Na duchovní cestě jde o duchovní svatbu s touto Sophií.

Tohoto „božského šatu“ lze podle Arnolda lépe dosáhnout než ho po­ jmenovat. „Proto je správné o tom pomlčet,“ neboť se dá reprodukovat jen „slovy beze slov“!

NESTRANNOST Arnold píše svou knihu s pohledem nezávislého, který stojí mimo strany. Je jako separatista,

Goethe o Arnoldovi: Zažil jsem velký vliv jedné významné knihy, která se mi dostala do rukou, byla to Arnoldova „Historie církve a kacířů“. Tento muž není jen reflektujícím historikem, ale současně zbožným a citlivým. Jeho smýšlení velmi souhlasí s mým, a co mne na jeho díle zvláště zaujalo, bylo to, že jsem o mnohých kacířích, kteří byli doposud představováni jako pomatení či bezbožní, získal příznivý dojem.

Duch odporu a příklon k paradoxům je v nás všech. Pilně jsem studoval různá mínění, a protože jsem často slýchal říkat, každý člověk má nakonec své vlastní náboženství, tak mi nepřijde nic přirozenějšího, než že si mohu také sám vytvořit vlastní, a to jsem učinil s mnohou radostí. Novoplatonismus byl základem; hermetika, mystika, kabala mi tu také přispěla, a tak jsem si vytvořil svět, který vypadal dost neobyčejně.

který se pomocí inspirace Sophie ne­ podřizuje tradičnímu posuzování. To je význam titulu: „Nestranná…“.

Znamená to popisovat dějiny bez podřizování se předsudkům, bez cej­ chů a klišé, které jsou platné už celou věčnost. Staví vše radikálně na hlavu.

Ti ortodoxní jsou vlastně kacíři a ti dřívější kacíři jsou „pravými křesťany“.

Arnold staví naproti smutně vy­ padajícímu obrazu historického křes­ ťanství v jeho nekonečných dispu­ tacích nadhistorický princip neboli přímé duchovní zažití. Je přesvědčen o tom, že pouze historik, který osob­ ně zažil, co je „vnitřní osvícení“, je schopen vypracovat správný histo­ rický popis křesťanství. Jinak mu bude chybět nejdůležitější kritérium k tomu, aby rozpoznal pravdu. Tak je také v jeho historii kacířů prostor pouze pro lidi, kterým jediné krité­ rium postačuje, na to Arnold přistu­ puje: Dokazuje práce nějakého autora víru v pokoře a praktické zbožnosti?

On nebo ona se někdy mohou mýlit, jen když se „její nebo jeho srdce stále nachází v nebeském Jeruzalému.“

JOHANN VALENTIN ANDREAE Tako­ vým mužem plným „pokory a zbož­ nosti“ je Johann Valentin Andreae, autor rosikruciánských manifestů.

Arnold ho představuje jako „mimo­ řádně vědoucího muže a jedinečného obhájce utlačované pravdy“. „Dopis Gottfried Arnold a Rosikruciáni

15

Pravá Alchymie Gottfried Arnold obšírně cituje z Fama Fraternitatis.

Zajímavé je, že vybral následující fragment z Famy, aby bonafidní alchymii Rosikruciánů hájil proti učencům, kteří záměrně předkládali falešné vysvětlení.

Fama: Co se především v naší době týká bezbožné a falešné výroby zlata, tak tato převládla takovou měrou, že především mnoho zpustlých posedlých, kteří jsou zralí pro šibenici, tím provozuje velké lotroviny, a je podnětem ke zneužití zvědavosti a lehkomyslnosti mnohých. Dokonce rozumní lidé míní, že přeměna kovů je vrcholem a korunou filosofie a že obzvláště příjemný by byl ten Bůh, který by mohl dělat velké hromady zlata a hroudy zlata, zatímco ještě také doufají, že lehkovážnými přáními a dojemně rozmrzelým přetvařováním přemluví vševědoucího Boha, který zná srdce.

Tak tímto veřejně svědčíme, že je to falešné a že s pravými filosofy si to stojí tak, že výroba zlata je pro ně maličkostí a jen vedlejší věcí; v porovnání s tím mají asi ještě tisíc lepších věcí! Říkáme s naším milovaným Otcem C. R. C.: z Holandska“ Arnolda přesvědčil, že Andreae je autorem „knihy dlouho držené v tajnosti, kterou se známá sekta rosikruciánských bratrů dostá­ vá na veřejnost“. Arnold věnuje ro­ sikruciánům a jejich manifestům sedmnáct stran. Popisuje tu mimo jiné původ spisů, polemiku okolo

16

Pentagram 1 /201 5

„Pryč se zlatem, když to není neomezené zlato!“ Neboť ten, pro kterého se odkrývá celá příroda, se neraduje z toho, že může dělat „slunce“ nebo, jak říká Kristus, „že je mu poslušen ďábel“, nýbrž se těší z toho, že vidí otevírat se nebesa a vystupovat a sestupovat anděly Boží a že je jeho jméno zapsáno do knihy života.

Také prohlašujeme, že pod jménem „Alchymie“ se objevují knihy a obrazy, které jsou urážkou pro čest Boží; tyto budeme ve své době pak také jmenovat a těm čistého srdce o tom dávat přehled. Všechny učence žádáme na podobné knihy dávat pečlivě pozor, neboť protivník nikdy neupouští od toho, být plevelem k zasévání, dokud tomu ten, který je silnější než on, nezabrání.

Komentář od Arnolda: Navzdory tomuto vysvětlení jsou však autoři Famy považováni za brutální alchymisty, a tím jsou takoví lidé u mnohých postaveni do špatného světla.

Proto nakreslil slavný francouzský astronom Gassendi obraz fantóma tohoto bratrstva s alchymií, magií a kabalou. (Gassendi měl rozepře se známým anglickým alchymistou Robertem Fludem, ve kterých absolutně odmítl náboženské dimenze alchymie.) původce, pochvalu spisům i nepřátel­ ské reakce na ně – vše s podrobným uvedením pramenů.

Arnold nám s velkým soucitem sděluje, jak se Andreae cítí být nu­ cen od svého původního programu distancovat (z bezpečnostních dů­ vodů), aby dal formu novému cíli:

Tento obrázek z „Památky starého křesťanství [T]“ z roku 1 702 není ničím jiným než revolučním. S odkazem na citát z knihy Židům (11 , 33–39) vidíme vlevo ty, kteří zasvětili své srdce duševnímu životu, vpravo ty, kteří o tom sice mluví, ale jejich srdce od toho zůstala daleko. Citát z Matouše 25: 8–9 odkazuje na podobenství o moudrých a pošetilých pannách. „Musím se sice tohoto bratrstva vzdát, ale nikdy opravdového, křes­ ťanského poselství, které pod Kří­ žem voní po růžích a pevně rozhod­ nuto se odvrací od zloby světa, s jeho omyly, pošetilostí a marnivostí. Ve všech dobách jsem připraven se roz­ hodnout se všemi zbožnými, chápa­ jícími a tvůrčími lidmi pro takové bratrstvo. (…) Chci nést kříž Krista, chránit jeho řád a následovat jeho

životní pravidla. Jako Kristus chci žít i zemřít.“

SVĚDEK PRAVDY Gottfried Arnold píše svou historii kacířů v německé řeči, obrací se na občany své země.

Uveřejňuje ji jako knihu pro každé­ ho – v řeči každého. S tím jde pak ruku v ruce, že vytvořil soupis 180 „nejlepších a téměř zapomenutých svědků pravdy“. Tyto svědky poznal Gottfried Arnold a Rosikruciáni

17

Ve své Historii církve a kacířů uvádí Gottfried Arnold Rosikruciánskou modlitbu v holandštině, která v sedmnáctém století již po desetiletí obíhala Holandsko a Anglii: Samotná řeč k Bohu od Bratrů Kříže s Růží: Jesus mihi omnia. Ó Ty všudypřítomný, který jsi jen dobrý: vzpomeň si – prosím Tě – že jsem hmotou a povstalý ze země jako mlha, která může být rozptýlena tvým nejmenším dechem. Dal jsi mi duši a zákony, aby jí vládly, ať Věčné pravidlo, které jsi ustanovil jako první, mne zavazuje k tomu, dbát s péčí Tvé slávy na všech mých cestách.

A protože Tě nemohu zcela znát, zveleb Tebou nejen můj rozum, ale i mou nevědomost. Ty jsi vším, co je dokonalé, Tvé projevení mě učinilo šťastným, ó božský! Ó Bože, Ty nejvyšší Stvořiteli, ať se ti zalíbí připustit tyto projevené skrytosti; ne k mé, ale k Tvé slávě – jako by to byly Tvé dary. Prosím Tě, nejmilostivější Bože, aby tyto nepadly do rukou nevědomých, závistivých lidí, kteří pravdu snižují k Tvé potupě, a pověz jim, že není dovoleno to, co zjevil Bůh, učinit veřejným. na svých četných výletech a cestách jako „skryté přátele Boha“.

Není divu že je mezi nimi jmeno­ ván Johann Valentin Andreae, jakož i Dirck Volckertszoon Coornhert, Jan Amos Komenský a z Utrechtu pocházející pietistický básník Jodo­ cus van Lodenstein. Jsou tu také lidé jako doktor Brellerus z Hamburku, který „zaníceně obhajoval“ spisy

18

Pentagram 1 /201 5

Ale filosofové Kříže s Růží pozvedli tuto skrytost na hruď Boha.

Skrytost, kterou jsem se opovážil učinit veřejnou: prosím božskou Trojjedinost, aby to mohlo být vytištěno, jak jsem to napsal, aby pravda nemohla být zatemněna frázemi – dobrý Bože, mimo Tebe není nic.

Ach, proudy v mé duši. Svlaž je Svou milostí, osvícením a projevením, nech mě k Tobě lnout. Těší Tě, že Tě člověk uznává jako svého krále a že neskrývá med poznání, který jsi mu zjevil. (R) Jsem spokojen s tím, co jsi mi dal; dobrý Bože, sviť do mé duše, dej mi Tobě milé srdce, neprosím o více, než jsi mi již dal; a ať mi to samé může bez pohany zůstat. Ochraňuj mne před ďáblem a lidskou lstí a před strachem ze smrtelnosti, který se pokouší mou duši dovést do nízkosti a zničit ji.

Kéž má důstojnost prodlévá v ušlechtilé výši, tímtéž pohrdaje. Osvoboď mne od mne samotného a naplň mne Tebou. Sešli Své požehnání do těchto obou, do vědomí, abych byl opravdu dobrý a moudrý, a pro věčnou pravdu Tvé věci. Dopřej mi je a učiň mne vděčným. KONEC Johanna Arndta, nebo kazatel Molle­ rus z Flensburgu, který se obětavě „nasadil pro chudé“ a byl „jedineč­ ným vzorem“ pro jeho společenství věřících.

Také sedmnáct žen se nachází na Arnoldově soupisu, „ženy, které pro pravdu mnoho trpěly, obdržely bož­ ské dary nebo byly Bohem osvíceny a vedeny“.

Jako druhé stojí na soupisu žen jméno Tanneke Denys, dcera barvíře látek z Bloemendaalu u Haarlemu, „která byla již od mládí vedena pozo­ ruhodným způsobem Bohem, takže mohla psát hlubokomyslná pojednání o současném úpadku v církvích. Její myšlenky se shodují s myšlenkami Jakoba Böhma. Vydala o tom dokon­ ce knihu s titulem Křesťanský květ Lilie, načež musela strpět velmi kri­ tické komentáře ze všech stran. Sou­ pis nám zprostředkovává obsáhlý dojem „Sancta democratia“ od Gott­ frieda Arnolda, a jak vidí v praxi teo­ logii srdce také skutečně jako teologii srdce každého člověka.

Je těžké obsáhnout ve slovech pří­ nos Gottfrieda Arnolda ke spirituální­ mu vývoji lidstva. „Jeden z nejlepších historiků všech dob,“ tak ho označuje Gilles Quispel. Časté označení je „patron kacířů“, a další v něm zase více vidí radikál­ ního pietistu.

Možná je nejlepší charakteristikou místo v jeho vlastní galerii „svědků pravdy“. Vysvětlení by pak mohlo znít: „Zaníceně argumentoval pro nový pohled na dějiny církve, které byly

rozhodující téměř po dvě tisíciletí.“ Urovnal cestu pro nezaujatý pohled na Gnosi. Známí filosofové a bás­ níci – mezi nimi Goethe – se díky němu naučili znát Gnosi a poznali se v jeho popisu Gnose: „opravdové dovršení člověka moudrostí v bož­ ských věcech“. 

Zdroje: Pleun van der Kooij, Fama Fraternitatis, oudste manifest der rozenkruisersbroederschap bewerkt aan de hand van teruggevonden manuscripten, Haarlem 1 998.

Govert Snoek, De rozenkruisers in Nederland, Haarlem 2006.

G. Quispel, De hermetische gnosis in de loop der eeuwen, Haarlem 2003.

Gottfried Arnold, Giessener Antrittsvorlesung, jako i další dokumenty z jeho doby v Giessenu, (Hans Schneider her.), Leipzig 201 2.

Gottfried Arnold, Unparteyische Kirchenund Ketzer-Historie 1 a 2, Frankfurt am Main 1 729.

Walter Nigg, Heimliche Weisheit, Zürich/ München 1 987.

D. Blaufuss & F. Niewöhner (her.), Gottfried Arnold, Wolfenbütteler Forschungen, Wiesbaden 1 995.

Clasina Manusov, Spinoza en de erfenis van Jakob Boehme, Leiden 1 987.

V Holandsku se nachází obsáhlá sbírka díla Gottfrieda Arnolda v Bibliotheca Philosophica Hermetica v Amsterdamu, www.ritmanlibrary.com

Gottfried Arnold a Rosikruciáni

19

O B R A Č T V R T

Z Ý

Y

M

S A N

V Ě T A I F E S T

Sub umbra alarum Tuarum. Těmito závěrečnými slovy Famy Fraternitatis začíná „Zrcadlo veškeré moudrosti Kříže s Růží“. Tato kniha, kterou jsme vybrali pro naše „Obrazy světa“, je považována za čtvrtý manifest Bratrstva Kříže s Růží.

Pseudonym autora, Theophilus Schweighardt Constantiensis, je výmluvný: stálé tiché srdce přítele Božího. Muž za ním je učenec Daniel Mögling, dobrý známý Johanna Valentina Andreae a Tobiase Hesse. V roce 1611 začal na univerzitě v Tübingenu se svými „pansofickými studiemi“. Tam byly v té době vytvořeny manifesty. Mögling byl zběhlý v oborech matematika, medicína, chemie, astronomie a perpetuum mobile. Zrcadlo napsal podle vlastního sdělení „během půl dne“ pro jednoho přítele, a je to nádherný pamflet, plný nového životního postoje, hluboké znalosti a láskyplného vyučování.

Tyto obrazy jsou ikonami klasického Kříže s Růží.

20

Pentagram 1 /201 5

Hledání duše světa a ohnivé monády Velký kosmický prostor a moderní společnost, jak se v současné době ukazují, jsou dvě reality, které se zdají od sebe velmi vzdálené. Přesto by se měly moci vrátit z jednoho společného bodu, který spočívá ve všem zjeveném, k harmonické jednotě.

M

oudrost,“ jak říká Šalamoun, „je nesmírný poklad lidstva, protože je to dech božské síly a záře­ ní velkoleposti Všemocného.

Je to lesk věčného Světla, nepo­ skvrněné zrcadlo božské moci a ob­ raz jeho dobra. Učí lidi disciplíně, poznání, spravedlnosti a síle.

Zkoumá zastřená slova a umí od­ krývat tajemství. K tomu zná znamení a zázraky a ví, co přinese budoucnost.“ To se říká v předmluvě, kterou uvedlo Bratrstvo oficiální vydání Famy a Confessia, v roce 1615, kdy byly vydány. Kromě jiného vysvětluje, že tento poklad byl před pádem komplet­ ní částí našeho prvního otce Adama: „Ačkoli v důsledku žalostného pádu prapůvodního lidstva byl tento nádherný klenot moudrosti ztracen a do světa vstoupila ještě temnota a nepochopení, probudil pán Bůh ne­ jednou tuto moudrost v některých svých přátelích.

Nevěřím, že by mohl být nale­ zen někdo, kdo by si ze srdce nepřál

„

a nedychtil po spolupodílení na tomto ušlechtilém pokladu. Protože to ne­ může být v žádném případě náhoda, že by Bůh sám daroval tuto moudrost a poslal Ducha Svatého z výše, zve­ řejňujeme toto tištěné pojednání, totiž Famu a Confessio slavného Bratrstva Kříže s Růží k horlivému čtení, aby také každý, pokud je vědoucí, snadno mohl nahlédnout a pochopit, co je tím zamýšleno dnes a v této době.“

LÁTKA A DUCH Úvahy, které zve­ řejňujeme v Pentagramu, se většinou vztahují k událostem týkajícím se vý­ voje osobního nebo kolektivního vě­ domí. Je to správné a důležité, proto­ že zde začíná vysvobození, nejenom z naší osobní, lidské bezmocnosti, nýbrž i z problému světa.

Kromě toho je pravidelně v hru­ bých rysech naznačován obraz vel­ kého kosmického světa a společného života.

V současnosti jsou svět a společ­ nost dvě velmi rozdílné věci.

Hledání duše světa a ohnivé monády

21

Svět, považovaný za soužití, za společenský styk lidí, kteří jdou svou cestu života – to je a zůstává svízel­ ným celkem.

Ale svět jako stvoření, kreace nepoznatelného, to je něco docela jiného!

Ze všeho nejdříve je to hierarchie usilujících a dolů sestupujících sil, které vychází z Logosu.

Svět jako výtvor je oduševnělý, plný moudrosti, navržen a vytvořen tak, aby odpovídal věčným princi­ pům. Je to nedělitelný jediný Duch, zjevující se jako bod. Odkud? Skrze koho? Jen ten, kdo dá bodu příležitost se rozvinout až k tomuto vnitřnímu obsáhnutí celku, může doufat, že se blíží k odpovědi.

Je to rozprostírající se kosmická látka, prasubstance.

Potom je to ohnivá „smršť“, jako blesk přicházející z tohoto bodu v myš­ lení nepoznatelného.

Hluboká kosmická temnota začne zářit a vibrovat.

Z toho je svět.

Svět je obklopen ohnivým ÉTE­ REM. Z něho je centrální duchovní slun­ ce, elektrický oheň všeho života.

Ve slunečním vesmíru je životo­ dárné slunce duchem přírody.

A v, na a kolem Země je ohnivý Duch a z něho – vzduch, elektrický oheň,

22

Pentagram 1 /201 5

voda, tekutý oheň, země, zpevněný oheň.

Všechno je oheň ve své neko­ nečné kvalitě, učí nás Šalamounova moudrost.

Z ohně plamen, z plamene Mater, z Mater příroda. Ignis Flamma Mate­ ria Mater.

Všechno existující vytváří závoj, který ukrývá tuto ohnivou monádu.

Ne aby ji držel schovanou – ne, ale aby byla člověku darována mož­ nost odhalit podstatu této monády podle svého přání a vůle!

OHNIVÁ MONÁDA Také v člověku můžeme najít tuto ohnivou monádu – „i v člověku je to ona, která dává mož­ nost vytvořit mikrokosmos z makro­ kosmu nebo obrovského vesmíru“.

Nebyl Adam stvořen z hlíny?

Nevdechl Bůh Adamovi něco ze svého ohnivého dechu do nosních dírek?

Bůh – kosmos – člověk.

Příroda – to je stvořený svět, plný tajemství, mysterií, plný možností.

Nedělitelná monáda – která má svůj střed všude a není ohraničena žádným obrysem.

Hledání duše světa a ohnivé monády

23

Hluboká kosmická temnota začne zářit a vibrovat. Z toho centrální duchovní slunce,

Tato monáda je nepo­ znatelná – dokud duch a látka – oba prapůvodní a věč­ né základní principy vesmíru – se společně ne­ smíří, ve vědomí, slovem, jménem, hlasem.

Ale existuje jen jedna možnost, jak se duch a látka mohou vzájemně smířit: skrze duši.

Duše světa smiřuje Zemi s du­ chem Universa. Je to skvostné, září­ cí éterické pole, které proniká celým světem. Nabité universální Kristovou světelnou energií oduševňuje potom toto anima mundi také veškerou hmotu, proniká až do naší lidské duše, „svádí“ člověka v biologic­ kém smyslu a volá ho k tomu, aby se v této duši a tomto duchu nechal probudit.

24

Pentagram 1 /201 5

Platón nazývá tyto dva základní principy „(božská) schopnost myš­ lení“ a „látka“.

Ze sjednocení obou – Theos a Chaos – vzniká universální svět. A z toho malý svět.

Chaos – Theos – Kosmos.

Látka – Bůh – svět – zářící svět, právem kosmický syn!

Z Boha je Věčnost, to Věčné tvoří svět, Svět nese svůj čas, Čas lidského rodu běh.

Pestrý roj z myriád bytostí od člověka až k Synu Nebes v proudu všeho záření.

(RM 19) To znamená, že všechno, co žije, následuje vznešené chvění Universa.

je svět. Svět je obklopen ohnivým éterem. Z něho je elektrický oheň všeho života.

BLUDNÁ CESTA Ale existu­ je jedna věc, která tento krásný celek ruší.

Malý svět, člo­ věk, už dlouhou dobu nenásleduje „dráhu papr­ sků“. Lépe řečeno, z větší části tuto stopu ztratil. Nemůžeme říci, že ještě žijeme ve shodě s velkým kosmickým hodinovým strojem. Nemůžeme ani potvrdit, že ještě žijeme v harmonii se zemským živlem. Oheň, vzduch, voda a země – pozemský člověk má v úmyslu tyto živly využívat ke své potřebě, ale zdá se, že se ony obrátily proti němu.

Neměli bychom se raději těsněji přimknout ke každodennímu dění, než zůstat stát u jiných hořících ohňů, ohnivých bojů, které zostřují konflikt mezi Krymem a Ukrajinou?

Nebo ohrožení ze vzduchu: ne­ smyslná přepadení drony, které jak

oběti, tak i ty, kte­ ří daleko vzdáleni ovládají tyto věci ze svých kanceláří, zane­ chávají otřeseny a šo­ kovány.

Nebo ohrožení vodou pro tisíce uprchlíků na člunech, zoufalé lidi na životu nebezpečné plavbě – jaké pek­ lo vyměnili za další? Záplavy v Bos­ ně a Hercegovině, kde lidé po více jak deseti letech války už nemají pe­ níze na to, aby si dali opravit ochran­ né hráze?

Masakr Iráčanů na statisících syr­ ských uprchlících, kteří utíkají z vlast­ ní země, kousku půdy, kde se narodili a který je nyní zničen jejich vlastním prezidentem?

A při tom nesmíme zapomenout, že stejný pud sebezáchovy existuje ve všech lidech. Také vy i já bychom Hledání duše světa a ohnivé monády

25

Možná nemůžeme změnit svět, ale je možné

pravděpodob­ ně nastoupili do člunu, kdy­ by to byla naše jediná šance na přežití.

Sociální poměry jsou určovány vibracemi, které vládnou na nějakém území a nějakému národu, a vaše duše se s nimi shodují.

Jen když jsme jako lidé schopni na­ ším duševním životem své základní vibrace pozvednout na vyšší úroveň, můžeme těmto okolnostem uniknout.

A potom také není těžké si předsta­ vit, že vibrační pole duchovní školy a naše živé tělo jako otcovsko­mateř­ ské pole v tomto ohledu rovněž na­ bízí nesmírnou a milostiplnou mož­ nost! Protože se zdá, že tyto elementy, oheň, vzduch a voda se ve všech svě­ tových stranách Země bouří. Ačkoliv se Evropa snaží udržet uzavřené hrani­ ce, nové magnetické poměry na Zemi to nepřipustí, a nové formy soužití

26

Pentagram 1 /201 5

a vzájemné­ ho styku se ohlašují. Spo­ lečenské formy a migrace lidí se mění. Předpokládají se velké mořské zápla­ vy – vždyť už se vyskytují.

V existenční sféře, kde je naše mysl jako doma, září nové hodnoty, a v ohni našeho myšlení objevujeme souvislost elementů, souvislost života a propojení všeho se vším.

Kdybychom to nesjednotili naší touhou ze srdce a hlavy, život nám to svým způsobem objasní. Tak existuje možnost, jejímž cílem je stát se silněj­ ší a vědomější. Jen to, co bude silnější, může dál existovat – i v tomto ohledu je nečinnost krok zpět.

NÁVRAT K HARMONII Ano, svět a společnost jsou dvě velmi rozdíl­ né věci. Zatímco daleký kosmos, nepředstavitelně velké Universum,

připravit lepší okolnosti. Za to se chceme zasadit.

pozvolně pokračuje ve svém věčném vývoji, dává společné soužití poznat komplexní realitu – sklíčenou rea­ litu, narušený život. Zjevně není Země, naše planeta, schopna na své cestě momentálně poskytnout ži­ votní vlně ten samý klid a ten samý rovnoměrný progresivní vývoj.

Proč ztroskotávají pokusy do­ sáhnout společného soužití harmo­ nickým způsobem? Jak je to možné, že se nepodařilo zajistit mír pro kaž­ dého?

Str. 26 a 28: Dvě zobrazení kosmu z manuskriptu komentáře Macrobia ke Snu Scipia, textu Cicera. Diagram představuje sedm planetárních sfér a harmonii sfér z pohledu Pythagora; kromě toho stoický symbol Boží bytosti a božství, duši a ctnost. Severní Francie, 1 2. stol.

Str. 27: Google – satelitní foto tajné vojenské základny v poušti Gobi.

Jak se mohlo stát, že jsme na onen neroz­ dělitelný bod – v i vně nás – úplně zapomněli? Jak se moh­ lo stát, že nemáme ostatní „rádi jako sami sebe“?

Nebo se to možná stalo tím, že už neumíme rozeznávat elementy jeden od druhého?

Křišťálově průzračná voda pravdy v našem nitru, vzduch jako čistý ro­ zum, v němž se opět mohou rozvíjet nádherné myšlenkové obrazy čistého tvoření. Láska jako spojení, jako nosná vlna inspirace a intuice. Každý transit na firmamentu, každá hodina, kterou odbíjí velké kosmické hodiny, je no­ vou možností, která proniká hlouběji k duši světa.

Je možné, že my ve své malos­ ti můžeme jen málo změnit na sou­ časném stavu: ale možnost připravit Hledání duše světa a ohnivé monády

27

Všechno, co v silovém poli shromáždíme, je přeměněno v potenciál lásky, v éterickou sílu, která volně prochází hranicemi do světa.

lepší poměry je nám snad dána!

A člověk, který se nazývá Rosikru­ cián nebo usiluje o to být Rosikrucián, se o to bude skutečně snažit. Jak to může nejlépe udělat?

Nejdříve musí být pro to zapálen oheň. Nepoznatelný bod musí být na­ lezen. Kromě toho musí být ale nej­ dříve odhaleno, v čem spočívá sku­ tečná hodnota lidského bytí, o které zde tak často a plamenně hovoříme.

Tím začíná to, co je základem, na kte­ rém můžeme pracovat.

Teprve když to máme na palubě, začíná život Rosikruciána.

Tak to bylo již v klasickém staro­ věku, například ve školách Pythagora a Platóna.

Cílem a snahou žáků na Akade­ mii bylo, být podobný bohům, jak jen to bylo možné. Ale jen dodržování

28

Pentagram 1 /201 5

předpisů nebylo v žádném pří­ padě garancí, že by se duše mohla stýkat s bohy, s Bož­ stvím.

Musel se také získat poznatek o harmonii, která vládne kosmu a svůj vlastní život s ní uvést v soulad.

Proto také naše škola následuje trojnásobnou cestu: cestu obratu: přípravy a vhodného konání osobnosti; cestu růstu a zesílení nového odu­ ševnění; cestu Rosikruciánů: srdce, hlavu, čin a život dát do služby kosmických pro­ cesů, které jsou k tomu určeny, svět a společnost přivést k novému plánu, na novou úroveň života.

Po desetiletí se škola snažila, aby vědomí žáků bylo naplňováno první­ mi dvěma fázemi, a ty byly uváděny ve skutečnost.

Nyní dochází k tomu, že je tu do­ statek členů, kteří mohou sklízet třetí fázi, úrodu. Škola přece není sama o sobě cí­ lem. Cílem školy je vychovat úspěšné žáky, kteří se umí zasadit za bližní, svět a společnost – mají duši, jsou oduševnělí, jsou mistři.

Mistři dvojnásobného života: kte­ ří vládnou nad dneškem a nad sebou samými, tedy jsou schopni ve svém osobním vystupování vyjadřovat su­ gesce nových forem myšlení, inspi­ rované světovou duší.

Impulzy čistého oduševnění, vychá­ zející z nesmírného kosmického života, ze světové duše, sluneční sféry Krista – která Zemi neustále zachraňuje, nese a zásobuje světlem Syna a analogicky k tomu zachraňuje i mikrokosmos.

Děje se to skrze tohoto ducha, že také z duchovní školy na mnoha mís­ tech světa vycházejí iniciativy.

NOVÁ ZPRÁVA BRATRSTVA Proto­ že převážná část žáků se nyní zabývá růstem duchovního vědomí, jsou tyto myšlenky spojeny s nosnou, ale ušlech­ tilou láskou, nikoliv s emocemi a ne s osobní chválou nebo výtkou.

Protože tajemství našich služeb, konferencí a setkání spočívá v tom, že všechno, co v silovém poli dáme dohromady, je přeměněno v potenciál lásky, éterickou sílu.

Vychází­li iniciativy ze srdce ško­ ly, potom jsou s těmito silami spojeny.

Obklopí práci a mnohdy jí propůjčí křídla, a tak se i stává, že navzdory počtu návštěvníků jsou tyto iniciativy úspěšné.

Naše volání zní, naše podněty při­ tahují mnoho návštěvníků a vyvoláva­ jí mnohonásobnou radost.

Jako duchovní škola studujeme Rótu velkého kola života, všímáme si periodicity vlivů. Tam, kde je to možné, reagujeme celým nasazením školy na všechny nabízené možnosti.

A tak se stává, že volání prastaré Famy zaznívá znovu a nás volá, aby­ chom byli připraveni: „S velkou radostí a velkou vnitř­ ní jistotou nového impulzu, který si v prvních zářijových dnech 2014 pro­ razil cestu, chceme společně naslou­ chat novému volání Bratrstva a také předat vnitřní pozvání všem hledají­ cím a toužícím duším světa: Znovu se spojujeme, abychom ve společném nasměrování vytvořili velkou a po­ svátnou skupinu, ve které by nový impulz Bratrstva života mohl být při­ jat, aby jako transformující síla skrze naše srdce, naši duchovní sílu a naši snažící se osobnost vyzářila Světlo, radost a svobodu na svět – a tím aby se konečně (svět) osvobodil z plenek iluze a škodlivé skrytosti, mohl spat­ řit kontury své skutečné duchovní dimenze, poznat svou sounáležitost s velkým vývojovým polem sluneč­ ního tělesa a krásu svého duchovního bytí konečně vyzářit do vesmíru.“ Proto pracuje škola v mezinárod­ ní jednotě a s celým svým nasazením, aby se Fama, začátek našeho Bratrstva, opět roznášela vznešeným a smyslu­ plným způsobem od roku 2014 a v ná­ sledujících létech.  Hledání duše světa a ohnivé monády

29

O

B

R

A

Z

Y

S

V

Ě

T

A

Konečně existuje Bratrstvo Kříže s Růží, které zničí nevědomost. Pomáhejte!

(Juvate). Ztroskotal jsem na moři zkušeností, ale mé srdce touží po Bohu. Proto jsem se zachránil na vašem ostrůvku, kde je nevědomost osvícena a již je přiložena sekera na kořen omylu. Nepatřím k těm, kteří se snaží o světové dobro (loď v dálce). Ratolest pravého vědění už rozkvetla. Ať z ní vyroste strom! „Hledejte nejdříve království Boží a vše ostatní vám bude přidáno!“ „Ó jak hluboká je moudrost Boží, skrytá před dětmi světa; hledej v nitru, co oči nemohou poznat ve vnějším.“

30

Pentagram 1 /201 5

Č

T

V

R T

Ý

M

A N

I

F

E

S

T

„Existuje stavba, velká stavba, která je vidět všude a přece je skryta očím člověka. Jen někteří ji najdou, protože se zdá být stará a všeobecně známá pro ty, kteří stále hledají něco nového…

To je Collegium Sancti Spiritus Bratrstva Kříže s Růží. Ó jak mnoho lidí kráčí nevědouc a bez pochopení všemi těmi sály, všemi skrytými místy tohoto paláce, aniž by něco viděli, aniž by něčemu rozuměli – hůř než slepí! A to proto, že toho nejsou dostatečně hodni, a jsou příliš málo připravení. Kdo má uši, slyš!“

Obrazy světa

31

Johann Valentin Andreae v Bebenhausenu Johann Valentin Andreae (1 586–1 654) je známý jako důležitá osobnost Tübingenského kruhu, z něhož vzešly rosikruciánské manifesty. V něm se vidí jeden z autorů, bez ohledu na jeho mladý věk. Nejnovější bádání poukazují ale na to, že vydavatelem Famy Fraternitatis je spíše Tobias Hess.

32

Pentagram 1 /201 5

Andreae se později stal jedním z nejvýznamnějších luteránských teologů. Přesto zůstává hádankou, proč se pak distancoval od polemiky, jež vznikla kolem rosikruciánských manifestů. Neboť navzdory všem odporům, s nimiž on sám bojoval, zůstalo jeho úsilí o křesťanskou utopii nezmenšeno, což jej přesto zanechalo na konci života nenaplněného.

A

ndreae se stále znovu ptal, jaké by to bylo, kdyby byla společ­ nost křesťanská, skutečně křesťanská?

A jaké by to bylo, kdyby církev to, v co věří, také byla praktikovala v každodenním životě? Johann Va­ lentin Andreae měl významnou vizi: Vystupuje na loď své fantazie a pluje s ní vodami společnosti. Přichází ne­ čas. Loď se roztříští o útesy a potopí se s celou posádkou. Jen on přežije.

Je vyplaven na ostrov. Když se pro­ budí, nevěří svým očím. „Člověk by měl věřit, zde se snoubí nebe a země v neustále pokojnou přítomnost.“1 Jeden obyvatel ostrova jej nalezne a vede ho do města. Jmenuje se Chris­ tianopolis. Brzy zvolává: „Jaképak je to město, v němž mají pravda, zbožnost, také dobročinnost zde všude své obydlí a jisté útočiště.“2 Prochází město a vše podrobně po­ pisuje: polní hospodářství, trestní soudnictví, vládu, výstavbu obydlí, vyučování až k medicíně.

Toto „Christianopolis“ představuje ideální křesťanskou společnost, ztě­ lesnění správného života a chování.

Je to jedna z idejí ve formě utopie, podobně jako ji znázornil před 100 lety (1516) Thomas More ve svém hlavním díle „Utopie“. Současně je ale Christianopolis první a jedinou německou utopií – a k tomu ještě lu­ teránskou, jak konstatuje Andreae: „Neviděl jsem tu nic, co by mělo vycházet z našeho takzvaného augs­ burského vyznání (= luteránsky), ne­ boť nezavrhli naše náboženství, ale naše mravy.“8 To je rovněž jeho téma: Život a učení patří k sobě, musí být v souladu. To je „Pravé křesťanství“ (tak zní titul od J. Arndta v rozšířeném vydání knihy o rozjímání z roku 1607).

To také není nic jiného než to, co tane na mysli pravým Rosikruciánům: obecná světová reformace. Co je pak rozdílné? Proč to shledával Andreae za tolik nezbytné veřejně to popřít, aby s tím měl co do činění?

Johann Valentin Andreae v Bebenhausenu

33

V Christianopolis je ideál proměněn reálně­utopicky. Snad existuje totiž ještě více lidí, kteří chtějí takové město vystavět? To si přeje. Zde by se mohl potom praktikovat skutečně křesťanský život. Snad se pak může stát církev reformovaná a celá spo­ lečnost se stane křesťanskou. Pro An­ dreaeho je jasné, že skutečné zlepšo­ vání panujících okolností existuje jen tehdy, žije­li společnost v křesťanském smyslu. Taková společnost, milovaná Bohem, zažívá blahobyt, slávu a řád.

Ne někdy, ale nyní.

Pravý křesťanský život a správná podoba evangelické církve – to byla

34

Pentagram 1 /201 5

Andreaeho životní témata. Je to v po­ vaze věci, že jej učinila kritickým, kritickým vůči všemu stávajícímu, a že ne jednou jako následek hrůz náboženské krize, kterou on, stejně jako mnozí jeho současníci pociťo­ vali na vlastním těle. Svou zarputi­ lostí nebyl právě oblíbený. Pak se­ stavil bilanci, čeho dosáhl, a viděl – téměř ničeho. Dostavil se pocit, že vše bylo zbytečné, všechny snahy zůstaly neplodné. Ale přitom zde klademe otázku, zda to nebyla kom­ binace především jeho vlastního úsilí, jeho hluboké vnitřní touhy po křes­ ťanské životní praxi oproti lepšímu

Vlastně se tam chtěl Andreae nejraději docela stáhnout z veškerých církevních a administrativních záležitostí. vědění s jeho vlastní pozicí v rámci luteránské církevní struktury. A proč tomu zůstal věrný, až tím byl sám zcela odrazen. Odrazen, tak se cítil, poté, co dlouhou dobu zastával ve Štutgartu pozici dvorního kazatele a konzistorního rady, zdrcen zkuše­ nostmi zůstal bez úspěchu, tím také znaven z úřadu a tělesně nemocný.

Je znaven mnohými odpory, které se proti němu stavěly jako kazateli, který si nezakrýval ústa.

1650. Je mu 64 let a vznesl návrh na změnu. Vévoda jej nakonec učinil opatem Bebenhausenu. Vévoda si ho cenil a proto mu sám zajistil tuto čest­ nou a klidnou pozici. Bebenhausen byl klášter, který po vestfálském míru přešel do rukou protestantů.

Vlastně se tam chtěl Andreae stáhnout ze všech církevních a administrativ­ ních záležitostí. Avšak mýlil se veli­ ce, pokud jde o odpovědnost, která

byla spojena s novým úřadem. Ne­ zůstalo tedy u vrchního dohledu nad klášterní školou. Andreae si to zleh­ čoval, kde se dalo: kazatelskou čin­ nost si rozdělil se dvěma klášterními preceptory. Jako generální superin­ tendant nemusel dělat visity a vyučo­ vat. Ale jako od preláta se od něho očekávalo, že se zúčastní porad sy­ nody a zemského sněmu. To je jeho beztak slabému zdraví nepříznivé.11 Když Andreae nastoupil na své místo jako opat, nalezl navíc klášter v žalostném stavu, „že nikdo bez ži­ votního rizika by si netroufl tím ztrá­ cet čas.“12 Takhle byl zpustošený také kostel. Okna byla roztlučená a vítr jimi profukoval. Andreaemu se tu zdálo, že je zanesen někam do vzdá­ lené minulosti: Zde v kostele leží po­ hřbený praděd (v severní boční lodi, na východní straně). Informuje o tom náhrobní deska z pískovce. Na ní je vyryt rodinný erb (Andreaeho kříž Johann Valentin Andreae v Bebenhausenu

35

„Trpěl jsem nadutostí nově povýšených lidí, pomstou rivalů, útěkem přátel, ztrátou důvěry pomocníků, nevděkem klientů, podvodem služebníků a nad toto vše nezkrotnou touhou podlých lidí po moci.“ a růže), rovněž nápis, že zde leží „dědic Jacob Endris“. Endris – tak se jmenovali Andreaeovi dříve. Ja­ cob Endris byl kovář z Waiblingenu.

V roce 1566 navštívil v Tübingenu svého slavného syna, jenž nesl lati­ nizované jméno Andreae, Jakob An­ dreae. Během návštěvy syna zemřel.

To vysvětluje, proč byl pohřben v kláš­ terním kostele. Vlastně se kovář En­ dris nejmenoval „vznešeně“ a také nesměl používat erb, jelikož byl pro­ půjčen jen synovi. Tak se stalo, že jsou nyní v kostele zastoupeny tři ge­ nerace: pravnuk, děd a praděd. A tak nově Andreae vzpomínal na rodinnou minulost, která mu přinesla jak čest, tak také mu byly uštědřeny nejrůzněj­ ší rány, z nichž se ještě zcela nezotavil.

Jeho slavnější děd, který totiž zastával důležitou církevní funkci, jen sotva ve svých názorech souhlasil s Andreaeho hlubokými povzdechy.

Klima jeho nového bydliště podpořilo jeho zdraví. Přesto se brzy objevila stará trápení. V řeči pro zemřelého se později říká: „Jakmile si vzal trochu

36

Pentagram 1 /201 5

jídla, pocítil hned velmi bolestné křeče v těle a do hodiny si musel jít lehnout do postele.“18 Stav se viditel­ ně zhoršoval, až nakonec vypadal spíše jako kostra, než že by se podo­ bal živému člověku. „Člověk to musí vzpomenout, aby pochopil nevyslo­ vitelně hořkou náladu, do níž se An­ dreae stále více a více nořil,“ soudí životopisec.

Tuto „nevyslovitelně hořkou ná­ ladu“ člověk cítí v jeho autobiografii v každé řádce. Neboť vedle zklama­ ného utopisty se Andreae také opět jeví jako Rosikrucián. Opět uvolňuje své celé zklamání nad církevní praxí víry: „Co mám říci o našem evange­ lickém nebo luteránském náboženství nebo dokonce neříci? O něm, jehož nauka je nejčistší, praxe ale nejzaka­ lenější, jehož přikázání ryzí, život ale nanejvýš zkažený?“19 Nálada se nezlepšila. V jeho ži­ votopise se mluví o roce 1652, prý to byl pro něho „na těle a duši tak smutný rok“.20 Pesimisticko­melan­ cholický hlavní rys pokračuje. V roce 1653 píše starý Andreae: „Ach, s jakou

Strana z křestního registru v Herrenbergu (1 586) se zápisem Johanna Valentina Andreae.

nevolí kráčím dál k líčení mnohých utrpení, jež jsem vytrpěl v tomto čtvrtém roce mého žaláře. Totiž, v němž trpím, na těle a duši trýz­ něn, čemuž může porozumět nebo soucítit jen ten, kdo byl vyhnán na ostrov nebo je odsouzen k pracem v dolu či na galeje nebo k boji s di­ vokou zvěří.“21 Copak se tu jen v Bebenhausenu navíc stalo v jeho tělesném strádání, ptá se člověk bezděčně. Bohužel Andreae není konkrétní. „Trpěl jsem nadutostí nově povýšených lidí, pomstou rivalů, útěkem přátel, ztrátou důvěry pomocníků, nevdě­ kem klientů, podvodem služebníků a nad toto vše nezkrotnou touhou podlých lidí po moci.“22 Koho tím myslel? Z jednoho příběhu víme, že Andreae držel ká­ zání. Oba klášterní preceptoři jsou také mezi posluchači. Poslouchají z kázání kacířské omyly, radí se, co by měli dělat a rozhodnou se napad­ nout z kazatelny mylné nauky preláta.

A to právě v kostele, kde kázal ještě

jeho děd Jakob Andreae, který roz­ hodujícím způsobem spolupracoval s různými luteránskými zemskými církvemi zavázanými „konkordační formulí“! Možná zde přicházíme k jádru Andreaeho hlubokého kon­ fliktu svědomí. Neboť v luteránském učení stojí ve středu náhled, že osvo­ bození a tím věčná blaženost sama se daruje vírou v Ježíše Krista: sola fide.

Na základě toho byl jeho děd osobně zodpovědný za to, že württemberský vévoda ostře zakročil proti kacířům jako Kašpar Schwenckfeld a nástup­ cům Michela Serveta, Sebastiana Francka a dalším anabaptistům (no­ vokřtěncům). Andreae o tom musel vědět a vidět toto spojení s rodinným osudem. A to tam, kde on sám držel právě křesťanskou životní praxi stále tak vysoko a táhnul v rosikrucián­ ských manifestech proti excesům církevní nauky. A proto se ho muse­ lo hluboce dotknout, že byl obviněn preceptory v důsledku tvrzení Georga Majora (1502–1574), že bez dobrých děl se nikdo nemůže stát blaženým.

Johann Valentin Andreae v Bebenhausenu

37

Jeho kritičtí posluchači se strefili do Achillovy paty! Obhajobou křesťan­ ské životní proměny a vnitřní refor­ mací se vnuk, jak se patří, obrátil proti dědictví svého slavného děda.

Jako jemnocitný člověk nechtěl již více zatěžovat své rodinné jméno.

Avšak již jako mladý student teolo­ gie musel dočasně zastavit svá stu­ dia, protože vydal proti falckrabím kritický pamflet. Již jako mladý člo­ věk napsal alegorický příběh „Alchy­ mická svatba“ a je mu dáváno do vínku anonymně vydané dílo „Fama Frater­ nitatis“ a „Confessio Fraternitatis“.

To by mohlo částečně vysvětlit, proč starý Andreae tak velmi silně usilo­ val o to, aby očistil své dobré jméno, a proto podal konzistoři žalobu. Dne 26. listopadu 1651 se všichni tři ocit­ li před nejvyšším církevním úřadem.

Andreae velmi rozhodně popřel, že byla použita vytýkaná slova. Konzi­ stoř neshledávala žádný důvod mu nevěřit. Oba preceptoři byli napome­ nuti. Oba preceptoři slíbili, že budou „chtít dbát rozhodnutí“ a Andreae za svou stranu děkoval konzistoři za „takovou námahu“.24 Avšak ne­ dalo se pomýšlet na dobrou spolu­ práci, naopak, pro Andreaeho to bylo

38

Pentagram 1 /201 5

každodenní trápení.25 Situace pro něho byla proto tak nesnesitelná, protože se odehrávala právě tam, kde jej pro­ následovalo rodinné tajemství.

Jeho nemoc mu v Bebenhausenu nedovolila také více pracovat. Zbýva­ lo mu jen několik málo hodin ve dne, „neboť se musel s velkými bolestmi ochraňovat v posteli“.27 Velmi toužil po tom, aby z Bebenhausenu odešel.

Andreae vzpomíná vévodovi, že při nástupu do nynějšího úřadu mu byl slibován lepší, v případě, že by mu byl úřad příliš náročný, směl by jej vyměnit za pohodlnější a klidnější.28 Dne 25. února vévoda rozhodl, že Andreaeho z úřadu v Bebenhausenu propustí a přemístí jej na pozici opata v Adelbergu u Göppingenu. Je mu dovoleno bydlet ve svém vlastním domě ve Štutgartu.

Dne 22. března 1654 nastoupil ve Štugartu. Andreae věděl, že již nebude dlouho živ. Když cítil, že již přichází konec, přijal ještě svatou večeři a ujistil se, „nyní je velmi klidný a nemá ani v duchovním ani tělesném námitky ani zármutek.30 Na otázku, jak by chtěl pohřbít, řekl, „že jeho mrtvola bude pohřbe­ na na hřbitově za městem pod širým

nebem k ostatním tělům Krista a do­ konce aby jeho pohřbení nedoprová­ zely žádné tlačenice.“ Dne 27. červ­ na byl vysvobozen ze svého utrpení a pochován na hřbitově nemocničního kostela.

Avšak my nyní po 400 letech od vydání Famy Fraternitatis víme, že Andreaeho život byl všechno jiné než nevydařený. Nikdo menší než Philipp Jakob Spener (1635–1705), otec pie­ tismu, by rád zavolal Andreaeho, je­ muž ležela praxe křesťanství tak vel­ mi na srdci, z mrtvých: „Neboť nikdo neviděl rány církve tak ostře jako on.“ A co nezmiňuje je, že tento člověk byl ve svých mladých letech rovněž oduševnělým a náruživým autorem spisů, jež tak silně určily tvář Evropy.

Při jeho smrti bylo na dlouho zaseto semeno jeho vlastního duchovního poselství – avšak zaváto pod prach krvavých náboženských válek, pro­ tože půda Evropy ještě nebyla zcela zralá a on sám zcela nepochopil úpl­ ný dosah své mise, a protože byl tak velmi sužován zoufalou otázkou, zda je hnutí Růže a Kříže tou správnou od­ povědí na všeobecnou světovou refor­ maci. Jejíž čas musí ještě přijít. Nebo jak to vyjadřuje sama Fama Fraterni­ tatis: „Evropa porodí silné dítě.“ 

Článek přejatý z: www.yumpu.com/nl/document/view/41 25750/johann-valentinandreaein-bebenhausen-evangelische-kirche-

Prameny: Alexander Köhrer J. V. Andreae, Christianopolis, vydané Richardem van Dülmen, Stuttgart, 1 972 (první vydání 1 61 9).

Ioannis Valentini Andreae theologi q.

Württembergensis. Vita, ab ipso conscripta. In: Johann Valentin Andreae, ein schwäbischer Pfarrer im dreißigjährigen Krieg, bew. Paul Anthony.

Hermelink, Heinrich: Geschichte der evangelischen Kirche in Württemberg, 1 949.

S. Fritz: Valentin Andreaes Wirken im Dienste der württembergischen Kirche.

In BWKG, 1 928.

Pfaff: Geschichte des Klosters Bebenhausen, Württ. Jahrbuch 1 846.

Z Wikipedie: Toho času se vedl většinový spor církevně-politické reformace v Německu mezi gnesioluterány a filipisty. Byl pojmenován podle Georga Majora, který učil, že k blaženosti jsou nezbytné dobré skutky. V tom viděli gnesioluteráni popření ospravedlnění jen z víry, které učil Martin Luther.

Pietizmus: Předchůdci pietistů kritizovali formální a příliš vědeckou teologii luteránské církve a sledovali znovuoživení praktické zbožnosti křesťanství. Mezi nimi se nacházeli: mystik Jakob Böhme, básník povznášející mysl Johann Arndt, Heinrich Müller, Johann Valentin Andreae jako vrchní kaplan lankraběte z Hesenska, Schuppius, jehož cíl bylo kázat podle Bible, a Theophilus Grossgebauer (+1 661 ).

Johann Valentin Andreae v Bebenhausenu

39

Za zakladatele hnutí byl považován Philipp Jakob Spener, který kombinoval luteránský důraz na biblickou doktrínu s reformními tendencemi křesťanského života. V roce 1 675 publikoval Spener Pia desideria aneb Vážná přání reformace pravé evangelické

40

Pentagram 1 /201 5

církve. Toto dílo vyvolalo velkou šokující vlnu v celém Německu. A ačkoliv se tím cítili mnozí ortodoxní luteránští teologové a pastorové hluboce uraženi, shledala většina kazatelů, že jeho obžaloba a požadavky byly trefné. Častokrát s jeho záměry souhlasili.

O B R A Č T V R T

Z Ý

Y

M

S A N

V Ě T A I F E S T

„Studuj toto vyobrazení pečlivě, ne jen jednou, ale často; je v tom skryto to nejdůležitější ze všeho a nemůže to být vyjádřeno zřetelněji.

Matérie je dvojí. Jedna část přichází z nebe, druhá ze země.

Vlastní dílo, Ergon, je úpěnlivá prosba milosti nejvyššího, jak to píše Tomáš Kempenský.

Příslušející dílo nebo Parergon je očista (v proudu živé vody), praní šatů a zkoumání, umění přírody. V tom spočívá moudrost (hinc sapientia): Otec je slunce (jak to vyjadřuje Trismegistos), matka je měsíc, vítr to zanesl do lůna, a země je jeho kojná.“

Obrazy světa

41

Tajemství Famy

„Nic“ je pro člověka velmi abstraktním pojmem, nemůžeme se mu přiblížit svým rozumem ani svým pocitem. Nebo je možná také příliš blízko, příliš očividné a příliš jednoduché, abychom ho mohli vnímat. Velmi lehce proklouzne naší schopnosti vnímání.

P

okud si však přesto chceme udělat představu pro něco tak abstraktního, můžeme pomyslet např. na otevřenou hrobku ve velké pyra­ midě v Gíze. V prázdnotě této hrob­ ky – říká univerzální učení – může být transformován člověk. Tato pyra­ mida se čtyřmi trojúhelníky stojí na

42

Pentagram 1 /201 5

základně, která je čtvercová. Na ten­ to čtyřúhelník můžeme nahlédnout jako na naši vlastní bytost, přičemž prázdnota v hrobce může znázor­ ňovat otevřené a přijímající srdce.

V této magické prázdnotě září nepo­ znatelné nitro jeho energie a tím se kolem něj formuje pyramida. V nitru,

které zažíváme jako prázdno, září většinou latentní a spící jaderná by­ tost. A proto hovoříme o procesu pro­ buzení a opětného živého stávání se.

V tomto prázdném prostoru hrobky opět povstává Christian Rosenkreuz.

On je symbolem pro původního člo­ věka, který v nás dřímá. Hovoříme o dřímání, ne protože zde jde o něco tak velmi nového, ale protože ego je od tohoto vnitřního světla oddělené a tímto je nám odejmuté. Pokud jde­ me cestou transformace, postupně se toto zahalení rozpouští a my můžeme

opět vnímat to původní a toto se v nás může vyjádřit.

Při bližším pozorování pak tento prostor ve své celistvosti ukazuje, že není prázdný – avšak co se v něm nalézá, je určené pro spirituální by­ tost, že člověk je mikrokosmem. Zna­ lost o tomto otevřeném prostoru, této hrobce, a síle, která je s tím spojená, jsou poklady, které nám Bratrstvo za­ nechalo jako dědictví. Tato pravda není exkluzivně určená pro jednotliv­ ce, neboť jaderná bytost je přítomná v každém z nás. Nějaké bratrstvo či Tajemství Famy

43

Vše je z Boha, existuje skrze Boha a jde k Bohu. Všechny úrovně vědomí vycházejí neoddělitelně z jednoho pramene.

S těmito světelnými silami je pracováno na čtyřúhelníku stavby. škola mystérií je v tomto ohledu po­ mocí při jeho znovuobjevení, avšak není žádným „prostředníkem“ mezi někým a mezi „velkým tajemstvím“.

Tajemství musíme my sami nejprve pocítit a zažít, teprve pak v nás může žít. Není žádnou pravdou to, co nám může být ostatními předáno jako teo­ rie nebo jako mystický pocit. To by mohlo být dokonce překážkou, jako balast v naší hlavě nebo stísněnost v našem srdci.

Pravda je ve světovém poli uvol­ ňována jako živý potenciál, který může být vyvolán každým. Tímto atmosférickým stavem je pro každé­ ho, kdo to chce, snazší otevřít vlastní nitro. Současně je nám, paradoxně, tato pravda předána v poměrně zaha­ leném příběhu. Jde o otázku, jestli v nás samých můžeme najít prosto­ tu, která znovu rozpoznává prostotu za příběhem. Poznáváme, jak v nás sám život uskutečňuje nový řád? Ji­ nými slovy: nepotřebujeme se sami

44

Pentagram 1 /201 5

„Takto staví moudrost svůj dům.“ Schéma různých stadií vědomí podle Raymunda Lullia (1 232–1 31 5): kámen, oheň, rostliny, (divoká) zvířata, člověk, nebe, anděl, Bůh. namáhavě pokoušet transformovat, můžeme jednoduše důvěřovat prame­ ni života, který je přece také v nás.

Když se otevřeme vnitřnímu prameni, najde v nás nádherná proměna, která je v textech podrobně popsána, svůj vlastní řád.

BRONZOVÁ DESKA „Pravá a doko­ nalá zpráva odhalení velmi osvícené­ ho Božího muže, bratra Christiana Rosenkreuze, zní následovně: Poté, co A. v pokoji zemřel, přišel na jeho

Moderní schéma vztahu mezi člověkem a tím absolutním.

místo náš milovaný bratr N. N. Vyprá­ věl nám, poté co se k nám přidal a slo­ žil slavnostní slib věrnosti a mlčenli­ vosti, že ho A. ujistil, že toto bratrstvo již zakrátko nebude tak tajné. Násle­ dujícího roku, když dokončil svou výuku a chtěl při jemu poskytnuté příležitosti odcestovat se slušným cestovným nebo sáčkem štěstěny, rozhodl se jako dobrý architekt něco na této budově změnit a zařídit ji účelněji.

Při této obnovovací práci našel pamětní desku, která byla odlita z bronzu a obsahovala jména všech, kteří patří k bratrstvu, jakož i několik jiných věcí.

Tuto pamětní desku chtěl přenést do jiného, vhodnějšího sklepení, ne­ boť kde a kdy bratr C. zemřel a kde asi leží pochován, bylo staršími za­ mlčeno a bylo nám tedy neznámo.

Z pamětní desky vyčníval velký hřebík, poněkud silnější, takže, když byl silou vytažen a strhl dosti veliký kus tenkého zdiva či omítky, která zakrývala zeď, byly neočekávaně odkryty dveře, pročež jsme s vel­ kou radostí a touhou odstranili ostat­ ní zdivo a očistili jsme dveře, na kterých bylo docela nahoře napsá­ no velkými písmeny: ,Po sto dvaceti letech budeme otevřeny,ʻ a pod tím starý letopočet.“ Tajemství Famy

45

DVEŘE „Děkovali jsme Bohu za

VNITŘNÍ PROSTOR „Ráno jsme

tento nález a nechali jsme toho veče­ ra všechno v klidu, poněvadž jsme nejdříve chtěli nahlédnout do naší róty. Znovu a potřetí se odvoláváme na Confessio, neboť co zde projevu­ jeme, děje se kvůli těm, kteří jsou toho hodni, ale nehodným to bude, pokud bude Bůh chtít, k malému užit­ ku. Neboť tak jako se otevřely po toli­ ka letech zázračným způsobem naše dveře, otevřou se, jakmile bude odstra­ něno zdivo, také pro Evropu dveře, které se již začínají objevovat a nemá­ lo lidmi jsou s touhou očekávány.“ Než mohly být dveře otevřeny, zeptali se bratři nejprve své róty: znamení nebe. Nahlíželi na sebe sama ve světle velkého životního cíle, avšak ne tázáním se zodiaku svého osobního projevení. Je­li v ča­ soprostorovém světě k dispozici po­ rozumění pro osobní zkušenosti, mohou být dveře otevřeny. Čisté vědomí v srdci však není vázáno na astrologický zodiak. Čtení vlast­ ní róty je niterné vnímání, niterné cítění díky subtilní intuici vědomí.

K tomu je možné čerpat z pokladu zkušeností všech předcházejících in­ karnací. Starý zodiak prokázal svou službu, dělá místo novému zodiaku, novému nebi s dvanácti hvězdami, odkud může být projevena nová země a nový člověk. Tak je číslo sto dvacet číslem zdokonalení.

dveře otevřeli a nalezli jsme hrobku, která měla sedm stran a každá strana měřila pět stop a vysoká byla osm stop. Ačkoliv tato hrobka nikdy ne­ byla osvícena sluncem, přece byla jasně ozářena jiným sluncem, které se tuto schopnost naučilo od slunce a na­ cházelo se nahoře uprostřed stropu.“ Již dříve jsme poukázali na to, že vnitřní prostor již existuje. A dveře k němu také v podstatě nejsou oprav­ du zavřené. Avšak tím, že se nepře­ tržitě spojujeme s naší vnější identi­ tou, zapomínáme přechodně na pravé Já. Skrze naši identifikaci s vnějším bytím jsme jej ztratili z očí. Věříme, že jsme osoba, věříme každé myšlen­ ce, která v nás povstává. Když se tato identifikace s vnějším rozpustí v tichu nekonečného vnitřního prostoru, víme, že tento prostor leží pohřben v našem nejhlubším Já. Jádro našeho mikro­ kosmu je věrným odrazem našeho makrokosmu, je s ním jednotou. Kos­ mický vnitřní prostor je nám popsán jako hrobka se sedmi stranami. Tento prostor je jasně ozářen jiným sluncem, které září nahoře uprostřed stropu.

Dále čteme: „Uprostřed byl místo náhrobku kulatý oltář, na němž byla bronzová deska a na ní nápis: A. C. R. C. Toto kompendium ce­ lého vesmíru jsem si ve svém životě učinil hrobem.

46

Pentagram 1 /201 5

Kolem prvního kruhu stálo: Jesus mihi omnia (Ježíš je mi vším).

Uprostřed se nacházely čtyři figu­ ry, obklopené kruhy, kolem kterých bylo napsáno: 1. Prázdný prostor neexistuje.

2. Jařmo zákona.

3. Svoboda evangelia.

4. Nádhera Boží je nedotknutelná.“ Sedm náhledů mikrokosmu je ozá­ řeno duchovním sluncem. V čistém vědomí duševního člověka se může projevit světlo poznání. Tak se může stát, že vnější já zanikne a pravé Já povstane z hrobu jako ohnivý pták, jako Fénix, jako člověk v Kristu.

Také život Christiana Rosenkreuze svědčí o tomto vzkříšení. Jeho život je nám příkladem, protože toto vzkří­ šení z hrobu přírody je potenciálně předurčeno pro každého.

Všimněme si dále, co stojí napsá­ no na oltáři:

1 . PRÁZDNÝ PROSTOR NEEXISTUJE. Pro člověka jako Christian Rosenkreuz již více není žádné ohra­ ničení v čase a prostoru. Smrtelný člověk je pouze viditelnou manifes­ tací vše­vědomí. Ve vše­vědomí se pronikají všechny světy. A co se normálnímu vědomí zdá být prázd­ ným prostorem, je pro Christiana Rosenkreuze životem naplněný prostor. Tím je zažita jednota všeho

se vším. „Nic“ je pro něj vše jiné než prázdné!

2. JAŘMO ZÁKONA. Pro Christiana Rosenkreuze nenachází jařmo záko­ na, zákon karmy a příčiny a účinku žádné upotřebení. Ne proto, že je veškerá karma odčiněna, ale proto­ že vše­vědomí jednoduše vystoupilo z oblasti karmy a světa zkušeností.

3. SVOBODA EVANGELIA. Vlastní evangelium je svědectvím a živým důkazem, že svoboda byla přijata.

4. NÁDHERA BOŽÍ JE NEDOTKNUTELNÁ. Pravé Já je nedotknutelné, neboť v něm se dějí a jsou všechny věci, a přesto je samo nehybné. Vše­ chen život z něj vychází a opět se k ně­ mu navrací. Je pramenem všeho bytí.

KRUH, TROJÚHELNÍK A ČTVEREC „Toto vše je jasné a zřetelné, stejně jako sedm stran a dvakrát sedm troj­ úhelníků. Tuto hrobku jsme rozdělili na tři části: kopuli nebo nebe; stěny nebo strany a podlahu nebo základnu.

O nebi se nyní již nedozvíte více, než že po sedmi stranách bylo v zářícím středu rozděleno na trojúhelníky. Co v nich ale bylo, spatříte vy, kteří očeká­ váte spásu, dá­li Bůh, mnohem dříve na vlastní oči. Každá strana byla roz­ dělena na deset čtyřúhelníkových oblastí, každá s vlastními figurami Tajemství Famy

47

Co v nich ale bylo, spatříte vy, kteří očekáváte spásu, dá-li Bůh, mnohem dříve na vlastní oči. a nápisy. Každá strana měla dveře ke skříni, ve které ležely různé věci, zvláště všechny naše knihy.“ V pohřební komoře Christiana Rosenkreuze je pod klenbou umístěn zářivý trojúhelník, z něhož září sedm paprsků. Hrobka čítá sedm stran a rohů.

Je zde řeč o číslech tři (trojúhelník), čtyři (čtyřúhelník) a sedm (strany).

Na první pohled se to zdá být zby­ tečně komplikované a možná se od toho chceme odvrátit. Představíme­li si však všechny tyto vnitřní prostory jako květinu, jako růži nebo jako lo­ tos, pak bude obraz jednodušší. Růži se sedmi otevřenými okvětními líst­ ky, a její vůně je láska. Někteří zaži­ jí symboliku skrz obraz, ti by u toho měli zůstat. Rosikruciáni však spoju­ jí tuto symboliku, toto vědění srdce, s rozumem, takže z této syntézy srd­ ce a hlavy vzniká nová, živá jasnost. Čísla tedy nejsou tímto způsobem pouze mentální záležitostí. Nejde o to, vytvářet ještě více mentálního balastu. Nasměrujme se proto tak uvolněně, jak je možné, jak hlavou, tak i srdcem na symboly kruhu s troj­ úhelníkem a čtvercem ve středu. Po­ kusme se objevit, co nám může tento univerzální symbol darovat. Tento symbol používají rosikruciáni, proto­ že je souhrnem jaderné bytosti a právě

48

Pentagram 1 /201 5

tak v kostce poukazuje na cestu, kte­ rou prošel Christian Rosenkreuz od hrobu až ke vzkříšení. Číslo nula nebo kruh představuje věčnost. Jak koule zjevení, tak i její jádro jsou kruhy. Otevře­li se nějaký člověk pro věčnost, která nás obklo­ puje jako kruh, dotkne se nás věčnost v našem srdci. Číslo tři. Je­li člověk takto dotknut, nevibruje tento paprsek pouze ve vy­ soké a nepoznatelné abstrakci, nýbrž se rozvine do třech pomocných paprs­ ků, do zářícího trojúhelníku. Jeho stra­ ny jsou: dotek, proměna a realizace toho věčného v nás. Číslo čtyři. Září­li v našem vědo­ mí tento zářivý trojúhelník, zažíváme nádherné osvícení. Když se toto osví­ cení stabilizuje, jsou uvolněny čtyři éterické substance, které člověka pro­ mění. Tyto čtyři étery odpovídají čty­ řem látkovým náhledům člověka, totiž jeho tělu myšlení, jeho tělu pocitovému, jeho životnímu tělu a jeho látkovému tělu. Dohromady tvoří čtyřúhelník stavby, která je v podivuhodné pře­ stavbě bratra N. N. bourána a znovu stavěna. Číslo sedm. Z nás obklopující věč­ nosti vidíme ze středu vycházet milost tří paprsků, ze kterých podél sedmi stran hrobky proudí sedm paprsků

a toto staví do transmutujícího ohně.

Každá strana má jedny dveře, které umožňují vstup k tajemství mikro­ kosmu. Odhalujeme, že člověk je sestaven nádherně sedminásobně.

Vedle čtyř již jmenovaných těl člo­ věka existuje dále duše, duchovní duše a Duch. Duše je dynamickým aspektem čistého vědomí duchovní duše, která je svým způsobem vy­ jádřením nepoznatelného Já, Ducha. Člověk tedy nemá čtyři, ale sedm ná­ hledů. Těchto sedm náhledů odhaluje ve vnitřním vhledu, aniž by se před­ tím musel nejprve namáhavě učit. Tři skryté náhledy transformují čtyři vněj­ ší náhledy a jsou ve svatém ohni troj­ úhelníku očišťovány.

Ohnivý trojúhelník jsme dříve označili také jako Otec, Syn a Svatý Duch, trojjednotu, se kterou se pod různými označeními setkáváme všude ve světě. Existuje například trojjedno­ ta Krista, Ježíše a člověka. Hovoří se také o Duchu, duši a čtyřnásobném těle. Také je možné pomyslet na Hora, který vzniká z alchymické svatby mezi Osirem a Isis. Ti všichni osvěcují růz­ né náhledy trojjednoty, která může rozkvést také v nás. Když dozrává naše intuice, získává tento nádherný příběh velkou hloubku. Zažijeme, že vše je jednotou. Již neexistují žádné

domněnky nebo teoretizování. Z nuly sice vycházejí všechna čísla jako ma­ nifestace, ale opět se tam vracejí zpět.

Vše je z Boha, existuje skrze Boha a jde k Bohu. Všech sedm paprsků vychází neoddělitelně z jednoho pra­ mene. S těmito světelnými silami je pracováno na čtyřúhelníku stavby, tedy ne s osobními silami nebo osobním vměšováním. Je to tato jediná síla, kte­ rá na nás působí dvojnásobně: to staré odlamuje a současně staví to nové.

Prohovořili jsme nebe hrobky a tři náhledy naší jaderné bytosti, trojjed­ notu, která v nás způsobuje obnovení.

Toto vše nacházíme jak v mikrokosmu, tak také v makrokosmu a v trojnásob­ ném slunečním Logosu. Vedle klenby a stran existuje také základna, na kte­ ré vše stojí. Tato základna představuje látkového člověka. Světlo shora osvě­ cuje také základnu. Je to dílo lásky „jak nahoře, tak dole“. Skrz síly, které září z dokonalosti jediného sluneční­ ho Logosu přes zářící trojúhelník do sedmi stran naší bytosti, je nyní trans­ formována také matérie.

KNIHA T. „Ještě jsme nespatřili mrtvé tělo našeho starostlivého a moudrého otce a proto jsme odsunuli stranou oltář. Tím jsme mohli zvednout těž­ kou bronzovou desku, pod kterou se Tajemství Famy

49

nacházelo krásné a ušlechtilé tělo: ne­ porušené a bez jakékoliv známky roz­ kladu, tak jak se zde ukázalo v celé své kráse a se všemi schopnostmi právě tak, jak bylo možné. V ruce držel knihu, psanou na pergamenu zlatem, nazývanou T., která je od nynějška po Bibli naším největším pokladem a přirozeně nemůže být leh­ kovážně podrobena úsudku světa.“ Poté co je oltář posunut stranou, objevuje se těžká bronzová deska, která je nadzvednuta. Těžká deska je naším vnějším já­vědomím, které se rozpustí. Aby to bylo možné učinit, musí být vyplněn úkol, který je nale­ zen v hrobu Christiana Rosenkreuze. Úkol je úkolem kříže. Když uvidíme těžkou desku, která představuje vnější

50

Pentagram 1 /201 5

já­vědomí, jako horizontální trám kří­ že, bude tato zdánlivá realita protnuta vertikálním paprskem jaderné bytosti.

V srdci se vzájemně překříží.

Tím deska změkne a nový zářící kříž se vztyčí. Horizontální trám, kte­ rý usiluje o to, aby se oddělil od živo­ ta jaderné bytosti, je nahrazen novým vertikálním trámem, který vyjadřuje to dokonale podstatné. Růže na srdci kříže, jaderná bytost v nás, se nyní může zcela rozvinout. Pak již nežije­ me namáhavý život, život se pak žije sám.

Nyní vidíme Christiana Rosen­ kreuze jako zářící postavu, která před námi stojí jako zlatý kříž. V jeho jmé­ nu poznáváme slova Kristus, růže a kříž. Kříž září jako zlaté světlo

Ačkoliv tato hrobka nikdy nebyla osvícena sluncem, přece byla jasně ozářena jiným sluncem, které se tuto schopnost naučilo od slunceR a v průsečíku horizontálního a verti­ kálního trámu kvete růže.

Je to tajemná růže, která nadpo­ zemsky voní. Má vůni bezpodmíneč­ né lásky. Tato vůně nepotřebuje být rozprašována, jednoduše je zde jakoby sama od sebe pro všechno a pro kaž­ dého. A v rukách Christiana Rosen­ kreuze leží kniha T, kniha Theos nebo Bůh. Tato kniha je naším největším

pokladem, neboť v něm je zazname­ nána pravda Bratrstva. Pravda, která nás inspiruje a pobízí k uskutečnění jediného Já. Božské Já je blíže než ruce a nohy, mimo místo, čas a indi­ vidualitu. Z něj se vše rodí a vše se k němu opět navrací. To je mystérium pravdy, které „je Já ve všem“. Z této jednoty nás volá společenství osvíce­ ných domů. 

Tajemství Famy

51

O B R A Č T V R T

Z Ý

Y

M

S A N

V Ě T A I F E S T

„Také člověk je dvojnásobně složen: viditelné, pomíjivé tělo a neviditelná, nepomíjivá duše. Čím velkolepější, hodnotnější a vznešenější přirozenosti posledně zmiňovaná je, tím více je patrná její dokonalost ve své vznešenosti.

Tak se uvolníme z naší slabé lidské přirozenosti a budeme milostiplně spojeni s naším výchozím bodem, omnia ab uno, Bohem, který je všemocný. Tak odumíráme zlému bezbožnému světu a jsme znovuzrozeni ve štěstím naplněném nebeském Jeruzalému, omnia ad uno. Jak píše Boethius: Je zločinem, že to nejlepší nemáme rádi, to nejlepší by mělo být pro nás tím nejmilovanějším…

To nejlepší je přece dokonalostí duše, kterou získáme, když správným způsobem poznáme vnitřního člověka, mikrokosmos.“

52

Pentagram 1 /201 5

BOŽIA MÚDROSŤ BOŽIA PRÍRODA

Posolstvo ružokrižiackych manifestov v reči obrazov sedemnásteho storočia

Redaktori José Bouman a Cis van Heertum Božia múdrosť – Božia príroda (Divine Wisdom – Divine Nature) skúma obrazové

diela, ktoré môžu byť spájané s manifestmi Ružokríža. Čo zjednocuje tieto obrázky, je zdieľaný obraz sveta, mikrokozmos a puto medzi týmito dvoma, puto, ukované božským tvorcom. Tento obraz sveta, ktorý je už na pohľad v svojej podstate kresťansko-hermetický, našiel verbálne vyjadrenie v Manifestoch Ružokríža, ktoré boli publikované v rokoch 1 61 4 – 1 61 6.

Božia múdrosť – Božia príroda bola predstavená 1 . septembra 201 4 ako časť kultúrneho programu pri inaugurácii medzinárodnej konferencie, ktorá sa konala v domove Christiana Rosenkreuza v Calw. Výročná výstava, ktorá ju sprevádza, sa uskutočnila 4. – 7. septembra v aule mesta Calw v Nemecku, a v nasledujúcom roku bude putovať po Európe.

Dielo je prístupné aj v nemčine: Göttliche Weisheit – Göttliche Natur. Die Bot­ schaft der Rosenkreuzer­Manifeste in der Bildsprache des 17. Jahrhunderts.

(ISBN 9789071 608346)

ISBN 9789071 608339 In de Pelikaan Objednávky: www.ritmanlibrary.com 1 68 strán € 30

Rok 2014 je rokom 400. výročia zrodu Famy Frater­ nitatis (1614), posolstva, ktorým sa obracalo Bratstvo Ružokríža na mysliacich ľudí Európy, ktorí boli v sta­ ve, aby vpustili do svojho srdca toto posolstvo, tento lúč Svetla z pôvodného života. Toto posolstvo zobu­ dilo v mnohých srdciach vieru a odovzdalo nespočet­ ným hlavám nové nahliadanie do súvislosti Boh – kozmos – človek. Až do dnešných dní je tento impulz v kultúrnom, náboženskom a umeleckom svete Európy účinný a dokázateľný.

Aktivity, ktoré Lectorium Rosicrucianum vyvíja okolo Famy400, slúžia nato, aby obnovený impulz k žiariacemu novému životu, ktorým sa nám v týchto dňoch blíži Bratstvo, bol prijatý do nášho vedomia ako aktuálna spirituálna sila Ducha, aby sa táto potom s „nezakrytou hlavou, otvoreným srdcom a naboso“ bezpečne usídlila tiež v našich srdciach a vyžarovala do budúcnosti celého ľudstva. Toto vydanie Penta­ gramu je k tomu príspevkom.