Pentagram 2015-6 by Lectorium Rosicrucianum CZ/SK

P e nt a gr a m

Lectorium Rosicrucianum

Jde o světové Nanebevzetí,

ne o evoluční cestu utrpení

Město, zrcadlo touhy Marta a Marie Zem, voda, oheň, človek Rozjímání pro mladé lidi od Catharose de Petri Konference Fama400 v Calwu – pohled zpět Znovuobjevení Gnose

2015

ČÍSLO

Šéfredaktor Peter Huijs

Redakce

Kees Bode, Wendelijn van den Brul, Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe, Peter Huijs, Hans Peter Knevel, Frans Spakman, Anneke Stokman-Griever, Gerreke Uljée, Lex van den Brul

Design

Studio Ivar Hamelink

Sekretariát

Kees Bode, Gerreke Uljée

Adresa redakce

Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: info@rozekruispers.com

Administrace

Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: praha@rosicrucianum.cz Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno@rosicrucianum.cz www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito: německé vydání Pentagramm 5/201 4 anglické vydání Pentagram 1 /201 5 maďarské vydání Pentagram 1 /201 5

Vydavatel

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: lectorium@rosicrucianum.cz

Autor

Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva. Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka. Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán. Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeli uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili.

P e nt a g r a m Číslo 6/2015

Miesto konania akcie: oblasť okolo Tübingenu

a Calwu v Nemecku, štát Bádensko-Württembersko. Čas konania: September 201 4. Aktivita: slávnosť Fama400. Obrovský impulz zo slávnosti Fama400 stále pretrváva v pracovnom poli moderného Ružokríža v Južnom Nemecku. Výstavy, prednášky, workshopy, príťažlivé dokumenty a veľké konferencie boli centrom ohromného záujmu. Súčet týchto činností veľmi posilňuje spojenie moderného Ružokríža s éterickým a energetickým poľom Christiana Ružokríža. Úvahy jedného z 1 700 účastníkov nám umožňujú vidieť s jasnou istotou, že Svetlo je aktuálna a konkrétna realita tu a teraz. A nie je to len južné Nemecko, ktoré ponúka priestor ku koncentrovanému novému impulzu smerom k vedomiu a oslobodeniu duše. Vlani v auguste v São Paule v Brazílii konajúci sa veľký dvojročný knižný veľtrh prilákal okolo dvoch miliónov návštevníkov. Tisíce ľudí, vrátane detí, bolo nadšených zo stánku Penta grama Publicações, kde viac ako 4000 kníh zmenilo majiteľa a bolo rozdaných 1 2 000 záložiek. Fotografický report v sérii Obrazy sveta nám ukazuje viac. Chceli by sme tiež upozorniť v tomto vydaní na metafory ostrova, mesta, plánu a matrice. K dispozícii je tiež univerzálne posolstvo pre našu mládež od Catharose de Petri, písané rovno zo srdca s hlbokým pochopením. A potom ešte jeden starobylý obraz: je to hrnčiar vytvárajúci vázu z hliny, vody a ohňa, pričom však tento hrnčiar je majstrom vnútorného bytia.

Obálka: Orientální vyobrazení okřídlené světelné lidské bytosti – v čistotě rovné andělům. Zdroj neznámý.

Jde o světové Nanebevzetí, ne o evoluční cestu utrpení Pět úvah Henryho Corbi

na 2 Město, zrcadlo touhy 10 Obrazy světa: São Paulo 20, 21, 26, 33, 52, 53 Plán se zrcadlí v tichu 22 Marta a Marie 27 Rozjímání pro mladé lidi od Catharose de Petri 34 Znovuobjevení Gnose 38 Zem, voda, oheň, človek 43 Architekt sveta 48 Fama400: Ohlédnutí zpět jednoho z účastníků 50

Jde o světové Nanebevzetí, ne o evoluční cestu utrpení Můžeme pozorovat vzrůstající napětí mezi různými politickými stranami ve světě a stále se stupňující napětí emocí založených na náboženském přesvědčení. Tyto emoce ale nemají nic společného s božským nebo vznešeným. Tonou v krvi, explodují v rozhořčení a zběsilosti, a odebírají člověku klid a čistotu, ve které by mohl dospět k poznání a tak k rozumnému řešení.

Dobrodružství, které nám tento svět nabízí, je dlouhý pokus, vy šplhat se ze dna jámy nahoru. Člověk šplhá a šplhá a pokaždé dosáhne nové úrovně v jámě, dokud nedosáhne té nejvyšší. Pokaždé má pod svýma no hama úroveň, kterou právě opustil. Každý, kdo disponuje orgánem vnitř ního vnímání, bude tedy vidět pod svýma nohama uplynulý čas, stále hustější, nejasnější a neprůhledněj ší, zatímco den za dnem, tak jak čas pokračuje, se prapůvodní vůle vyja dřuje stále subtilněji a jasněji. Představme si nějakou bytost, kte rá klesá z nebe. Dospěla do prostoru elementárních éterických sfér a klesá dál do oblasti minimální atmosférické hustoty; odtud klesá hlouběji, do sféry mraků a vod oceánů, až do nitra země. A potom zazní: „Nyní se obrať!“ Teď se zvedne z temnoty země, přichází znovu do sféry vodstva, projde veš kerým zhuštěním a proniká znovu až

Pentagram 6/201 5

Slavná mešita Nasir-al-Molk v Shiraz/Írán byla postavena v 9. století knížetem Mirza Hasan Ali Nasir al Molkem. Překrásné jsou její pětiúhelníkové klenby a zrcadlení světla na podlaze, když slunce svítí přes pestrobarevná olověná skla v oknech.

PĚT ÚVAH HENRYHO CORBINA Má velký význam, že přemýšlející člověk je od těchto sociálních otřesů osvobozen. Tato svoboda je možná, když si díky poznání zachová potřebný vnitřní klid. Díky poznání skutečného spojení s tím Vyšším – kritériem, které je ve všech čistých náboženstvích k dispozici. Čtenáři, nenechte se odradit některými arabskými slovy v následujícím textu Henryho Corbina, kterými umí vyložit nejčistší a universálně pravdivý charakter súfijského učení v Islámu.

Jde o světové Nanebevzetí, ne o evoluční cestu utrpení

do nejvyšší sféry, kde jsou pouze svět lé obláčky. A když se dokonce vznese i nad to, přichází do nejčistšího a ne dotčeného vzduchu. Její oči si prohlíží svět kolem sebe; nadechne se z plných plic. Pryč jsou ohraničení, která ji du sila. Předává se nesmírnému klidu; konečně může svobodně dýchat. Nuže, toto je přesně spirituální hi storie našeho světa. Protože náš svět, naše vnímání byli v hloubce země, do kud nebylo Adamovi řečeno: „Nyní se obrať!“ Tento návrat je nyní v plném běhu, ale my nejsme ještě osvoboze ni od těžkostí a starostí; všude kolem nás ještě existuje temnota a mlha. Ještě dlouho nebudeme v čistém vzduchu. Tam, kde jsme, panuje hluboká tem nota. A je dobré najít v této temnotě „nějakého Pána“, nějaké náboženství,

Pentagram 6/201 5

nějakou školu. Udržovat určitý život ní postoj, vyznávat určitou víru. Ale jednou člověk zpozoruje, že pronikl k nejčistšímu vzduchu; zahlédne slun ce a „podobu přítele“, pravého duchov ního vůdce, Imama. Stojí před neza haleným světlem, kterému nezůstane nic skryto. Už neexistují zákony, ná boženství není náboženstvím a všech ny instituce jsou velmi vzdálené. Ze všeho nejdříve bychom se měli pozdvihnout na takovou duchovní úroveň, na které bude „přítel“ vidi telný. Imam to nemůže udělat za nás. Kdyby se nám přítel zjevil dříve, než bychom byli schopni ho rozpoznat, nebyla by to pro nás žádná výhoda. Jak se říká: „Přítel je mi blíže než já sám sobě. Ale jak zvláštní – já, já jsem mu na míle vzdálen.“ Kdyby se tedy Imam ohlásil dříve, než bychom dosáh li oné duchovní úrovně, to znamená, dříve než se něco v našem způsobu bytí změní, ani jednou ho nezpozorujeme; nebude nám to k žádnému užitku, bylo by to dokonce v rozporu s moudrostí. Avšak jakmile se naše duchovní vnímá ní otevře a my se změníme, znamená to, že jsme se dostali na vyšší úroveň. Protože – říkáme to už předem – mu síme z díry ven, abychom se mohli dostat na místo, kde je přítel, Imam, viditelný. A jméno tohoto místa, v ja zyku těch, kteří milují moudrost Boha (ahle hikmat), je Hurqalya, někdy je také nazýváno Zelený ostrov.

Francouzský filosof Henry Corbin (1 903–1 978) se celý život věno-

val studiu íránské filosofie a mystiky. Osloven hlubokou moudrostí perského myslitele Suhrawardiho (Šelest Gabrielových křídel) poukazoval na to, jak starověká Gnose po rozšíření Islámu přešla ve formě súfismu v podstatě do „ilegality“. Jako ředitel centra pro islámská studia na Sorbonně, díky studiu islámské filosofie, stavěl mosty mezi Východem a Západem. Říká o sobě: „Mé setkání se Suhrawardim určilo cíl mé spirituální cesty tímto světem. Učení Platóna, které se projevilo v zoroastrické angelologii nebo učení andělů ze staré Persie osvítilo stezku, kterou jsem hledal.“ Od momentu, kdy náš svět – což jsme my – dosáhne úrovně Hurqalyas, uvidí nádheru Imama. Pravda bude zjevena. Veškerá temnota se rozply ne. Všechny podmínky se změní. Člověk nebude moci uvěřit, že tato spirituální realita by mohla být dale ko odtud! Už se ohlašuje; první zna mení úspěchu, ale také krize jsou znatelné. Vítr ze světa Hurqalya se nás už dotýká, a vůně z takového svě ta už předem dosahují duše skutečně věrných. Ano, oni dokonce mohou ze slov, která jsou zde napsána, vde chovat květinovou vůni ze světa Hur qalya. Ale pozor! Ti, kteří jsou slabí nebo falešní, by mohli z této vůně ztratit rovnováhu. Ale každý, kdo je hoden jména člověk, se těší už z této

nádherné vůně, která se stává potra vou pro jeho duši. Důkaz je zde, Bůh to chce! Hurqalya je blízko.

ZELENÝ OSTROV Na vrcholu

nebo v srdci hory, která tvoří střed Zeleného ostrova, se nachází malý chrám ve tvaru kopule, místo, kde je možné setkat se s vnitřním pří telem; protože někdy se stává, že ti zanechá osobní poselství. Ale kromě milovaného nesmí nikdo vystoupit nahoru k chrámu. Tento malý chrám stojí ve stínu stromu Tuba, a my víme, že to je jméno stromu, který v ráji po skytuje stín. Chrám se nachází v blíz kosti pramene, který pramení na úpatí tohoto stromu z ráje; ani tomu nemů že být jinak: je to pramen života. Tam potkává poutník služebníka tohoto chrámu, ve kterém znovu rozpozná váme tajemného proroka Khidra. Tedy tam, v srdci opravdové bytosti, ve stínu stromu z ráje a těsně u pra mene života, se nachází svatyně, kde může člověk k příteli, skrytému Ima mu, přijít nejblíže. Tento text ukazuje soubor obrazů, symbolů a archetypů, které jsou snadno poznatelné.

ZELENÝ ANDĚL „Jestliže jste Khezr (Zelený anděl), můžete také bez obtíží vystoupat k Svaté hoře Qaf.“ (Suhra wardi) Není to tak, že Khezr (dá se říci i škola) by všechny své žáky dovedla

Jde o světové Nanebevzetí, ne o evoluční cestu utrpení

který naslouchá, který je vnímavý – tedy společníkovi nebo marbub. V tomto smyslu může být „marbub“ každá bytost!) Tak jdou společně Rabb a marbub, Pán Lásky a jeho věrné stvoření.

ve stejný okamžik ke stejnému úspě chu; že by měl každý stejné poznání Boha, že by škola jako nějaký teolog sdělovala nějaké dogma. Ne, ona vede všechny na cestě k vlastnímu zjevení Boha – o kterém budou on nebo ona sami svědčit, protože toto bude v sou ladu s jejich vlastním „vnitřním ne bem“, s vlastní entitou, s vlastní věč nou individualitou (Áyn thabita). Abu Yazid Bastami to interpretuje jako „podíl na pravé spiritualitě, kte rý je přidělen každému“, a v termino logii Ibna Arabi to znamená, že každý obdrží vznešené jméno, jméno, ve kterém pozná svého Boha a ve kte rém Bůh zná ho nebo ji. V textu se hovoří o splynutí Rabb a marbub, pána Lásky s jeho věrným stvořením. (Můžeme to pochopit jako jednotu mezi duchovním pravzorem člověka, osobním Bohem nebo Pánem (Rabb) a tím, kterému je Pánem. Tedy člověku,

Pentagram 6/201 5

„KDO ZNÁ SEBE, ZNÁ SVÉHO PÁNA“ Tato neporušitelná

jednota je tak vzácná, že verš korá nu, který toto zcela zvláštní indivi duální vykoupení zvěstuje, to popi suje následovně: „Ó duše, která jsi pronikla ke klidu, vrať se zpět ke svému Pánovi, raduj se a rozšiřuj ra dost.“ (89/27) Je to vzájemná radost, neboť Pán, ke kterému se jí podařilo navrátit, není nikdo jiný než vnitřní bytost, je jíž jméno volá, kterou znovu poznává v obrazu, který v sobě nosí, tak jako ona sama je skrze něho poznána. Úkol vrátit se není zaměřen na božské všeobecně, na Jednoho, který je Vše, nýbrž na vlastního vnitřního Boha, který se manifestuje v ní, v duši, která může odpovědět: „Labbayka, tady jsem!“ „Přijdi do mého nebe.“ (89/29) Ráj, to totiž není nic jiného

„Nyní, když přicházíš do mého ráje, vcházíš do sebe sama a nyní poznáš sám sebe jiným vědomím než dosud.“ než ty sám. To znamená, že Božská postava, skrytá v tvé bytosti, je pů vodním skrytým obrazem, který se pomocí tebe a v tobě zjeví, což mu síš mít neustále na paměti, abys po chopil, že „ten, kdo zná sám sebe, zná také svého Pána“. To je nejvyšší radostí gnostického splynutí stvořitele se stvořením, což ovšem bývá teology a filosofy popí ráno mnohem více, než prostými, ale čistými věřícími. Neboť jejich věda není hodna Boha, protože považuje stvořené za podmíněné a vylučuje ho z nepominutelného bytí, ve kterém existuje duše jen jako bytost, která zažívá život jen pasivně, bez vyššího záměru nebo vnitřního poznání, což srdci v žádném případě nepřináší uzdravení. Autentická, mystická moudrost (ma‘rifa) učí, že duše se může sama poznat, jako vznešené zjevení Boha, čistá forma plná božských vlastnos tí, které se v ní mohou manifestovat, jen když je sama objeví a uskuteční. „Nyní, když přicházíš do mého ráje, vcházíš do sebe sama (do „duševních vlastností“ – nafs) a nyní poznáš sám

sebe jiným vědomím než dosud. Ne boť poznání Pána (světlo), které jsi učinil skrze své dřívější sebepozná ní, bylo jiné. Nyní ho skutečně znáš, protože on je ten, skrze kterého se sám poznáváš.“ Z tohoto důvodu nemůže být žádný rozpor mezi tvou loajalitou k tvému počátečnímu „Pánu“ (sku pinou, školou) a mystickým volá ním k splynutí s pravzorem dokona lého člověka. (Nanejvýš na úrovni povrchních a mentálních představ.) Boží příkaz zní, „navrátit se ke své mu Pánu“ (ne k Jednomu všeobec ně). Jen skrze a ve svém Pánu můžeš dospět k Pánu Pánů, který se proje vuje v každém Pánu. Jen skrze a ve svém světle můžeš proniknout ke Světlu světel, to znamená, že to bude možné skrze tvou absolutní věrnost k vnitřnímu Pánovi. Je to jeho božské jméno (síla, esence), kterému sloužíš, a jeho přání. Tak bude možné, že bu deš vnímat všechna jména. Této spi rituální jednoty však nemůže být do saženo pouhým sestavením nezbyt ných částí nebo kombinací filosofic kých systémů.

Jde o světové Nanebevzetí, ne o evoluční cestu utrpení

ALI JE PŘÍTEL (WALI) BOŽÍ

Bod první: skutečný Imam (světlo) žije na mysteriózním místě, neznámém těm, kteří ovládají běžný zeměpis; naše mapy nemohou ukázat jeho místo pobytu. Toto místo „vně všech míst“ má přesto svou vlastní topografii. Bod druhý: život se nedá ohrani čit podmínkami našeho viditelného materiálního světa, ani biologickými zákony, které známe. I v životě skry tého Imama se dějí události; dokonce se mluví o jeho synech, kterých je pět a kteří vládnou v pěti mysteriózních městech. Třetí bod: Imam ve svém posled ním dopise varuje svého posledního viditelného zástupce před klamem: každý předstírá, že je jím povolán, aby ho viděl nebo aby jeho jménem hrál nějakou roli v pevně stanoveném řádu. Ale on se nikdy neopomene ma nifestovat, když je někdo v materiální nebo morální nouzi; například zblou dilého cestujícího nebo zoufalého vě řícího nevykáže ze svého světla. Ale tyto události se konají pouze na zákla dě iniciativy přítele. V takovém pří padě se zjevuje v postavě jinocha nad přirozené krásy. A kdo měl tu výsadu ho takto vnímat, teprve mnohem poz ději si uvědomil, co viděl. Tyto událos ti zahaluje přísné inkognito, extrémní nevědění. To je důvod, proč tento vý jimečný vnitřní zážitek nemůže být

Pentagram 6/201 5

všeobecně platný. A ta samá skrytost obklopuje společníky Imama, kteří tvo ří nejvyšší elitu, sestávající z jinochů v jeho službě. Ti tvoří právě popsanou esoterickou hierarchii, a generaci za generací se vzájemně následují. Toto mystické společenství rytířů kolem skrytého Imama je právě tak skryté, jako rytíři Grálu. Jen když budete iniciativní, můžete tam být dovede ni. Ale kdo se s nimi spojí, je v oka mžiku přijat do „osmé sféry“, do pl nosti „nebe své duše“.

TŘI MYŠLENKY K ROZJÍMÁNÍ

Za prvé: Už nemáme žádný po díl na tradiční kultuře; žijeme v tech nickovědeckém prostředí, které hlu boce zasáhlo naši fantazii. Můžeme klidně mluvit o kultuře obrazů (viz časopisy, kino, televizi). Ale dokáže me se zeptat, zda toto, jako většina klišé, neskrývá vážnější nedorozu mění? Protože místo aby to viditel né upozorňovalo na vyšší svět, jak to mělo dělat, místo aby splňovalo sym bolickou formu, která vede k vnitřní mu vnímání, často nás vizuální tlak spojuje s čistě smyslovým zážitkem, což se fakticky rovná degradaci této funkce. Proto se můžeme ptát: není to tak, že čím větší prostor tato kultura obrazů získává, tím více ztrácíme fan tazii, imaginaci? A že to, na co sami sebe stále více redukujeme, může být nazýváno pouze iluzí?

Za druhé jsou všechny vnitřní obra zy (symboly) vyvolávány nějakým příběhem, jako je cesta na Zelený ostrov nebo neočekávaným setkáním s vnitřním Imamem v neznámé oáze. Bylo by možné, aby existovaly (vnitř ní obrazy) bez prapůvodních, nedě litelných pravzorů, pocházejících z nevysvětlitelného a neracionální ho světa, který zcela nepředvídatelně

proniká naším světem, ale o kterém zjevně a nesporně nejsou důkazy? Za třetí, nenutí nás určité symbo lické figury nebo hermetické nebo kabalistické znaky (nebo dokonce mandaly) k domněnce, že skutečně existuje takový svět fantazie, odkud mají magickou schopnost vyvolávat tak silné duchovní obrazy, že se stá vají objektivní skutečností? 

Jde o světové Nanebevzetí, ne o evoluční cestu utrpení

Město,

zrcadlo touhy Dosáhli jste svého cíle? V současné době, když jedeme městem ke svému cíli, GPS ukazuje každou změnu směru. Starší zařízení neumožňují globální pohled na navštívené oblasti, překážky, které stojí za zmínku. Představme si někoho, kdo žije ve městě, které si vybral, protože jeho přednosti považuje za větší než jeho nedostatky.

OUVISLOSTI URČUJÍ NAŠE AKTUÁLNÍ UMÍSTĚNÍ Tyto síly

Pentagram 6/201 5

mohou být viditelné při promítnutí na mapě, kde ukazují linie, které se protínají ve všech směrech. Každá linka spojuje nějaké osobní přání s druhým, které představuje odpor, nechuť. Člověk si vybírá svou ak tuální polohu na zemi z této sítě. Můžeme také říci, že tento postoj je tedy určen součtem těchto linií. Takové vyvážené hledisko se vzta huje na všechny obyvatele města. Všechny tyto čáry na mapě vytvá řejí černou zónu, která představuje město jako koncentraci lidí. Všechny ty černé zóny vyplývají z důležitých faktorů, jako jsou ekonomické a poli tické volby, sítě silnic, jazyk, možnos ti zaměstnání a geologická struktura v regionu s jeho pláněmi a řekami, půdou a klimatem. Tyto faktory pod le pořadí určují energetickou bilanci obyvatel, soustředěných ve městech a vesnicích. Pokud necháme naše

Přednosti znamenají: Chci zůstat poblíž. Nevýhody znamenají: Nechci tady být nebo tady žít. Atraktivnost se může skládat z rodiny, přátel nebo známých, kteří žijí v blízkosti, nakupování, kanceláře, kde budete pracovat, tvůrčí energie města nebo pohostinnosti. Naopak odpuzující faktory mohou být chátrající areály, hluk a neustálá vřava, nedostatek prostoru, hustá městská síť, která omezuje jak světlo, tak i životní prostor.

Město, zrcadlo touhy

Některá města ve svém tvaru přijímají specifický vzor: pentagram v Bruselu, hexagram v Paříži, kruh v Berlíně a Moskvě, trojúhelník v Madridu. myšlenky jít hlouběji, můžeme vidět, jak každý obyvatel na zemi patří k síti, která zahrnuje celou planetu.

SPOJENI SE SLUNEČNÍ SOUSTAVOU

Stejně jako se Země pohybuje v přes né rovnováze s ostatními planetami, Sluncem, Měsícem a hvězdami, tak i lidské bytosti se pohybují podle jemných, ale často naléhavých vlivů hvězd a planet. Lze předpokládat, že také v dřívějších dobách tyto astrolo gické, kosmické hodiny pracovaly stejným způsobem, aby se lidé sou střeďovali na určitých místech a po stavili město. Archeologové poměrně často objevují města z různých obdo bí, jedno nad druhým, všechny na stejném místě. Některá z nich jsou umístěna přímo na místě předchozí ho, jako patra budovy, zatímco jiná jsou oddělena a leží zapomenuta, chráněná silnou vrstvou písku. Volba místa pro postavení města nabízí také možnost odstranit a recyklovat býva lý stavební materiál.

VÝSTAVBA MĚSTA Stavba nového

města by mohla být plánována v ná vaznosti na dřívější vzor. Tato kon strukce může být také organická, a to zejména v případě, když individuální

Pentagram 6/201 5

volba určuje její tvar. Pokud budete studovat strukturu města z atlasu nebo pomocí map na Googlu, uvidíte, že některá města jsou utvářena a přijíma jí specifický vzor: pentagram v Bruse lu, hexagram v Paříži, kruh v Berlíně a Moskvě, trojúhelník v Madridu.

UTOPIA: INTERAKCE FOREM A VĚDOMÍ, ZEMĚ A VESMÍRU Ve své uto

pické fikci nazvané Shikasta Doris Lessingová vysvětluje, jak byla nejstar ší města postavena podle specifických tvarů. Pod vedením vyššího vědomí byla uspořádána přesně podle kosmic kých linií do energetické sítě tak, aby ztělesňovala moudrost vesmíru. Takto přitahovaná mohla moud rost dodávat energii prostřednictvím těchto specifických geometrických tvarů a ovlivňovat vědomí obyvatel – za předpokladu, že se ukázali natolik připraveni, aby na to mohli reagovat. Negativní myšlení a jednání vedlo k spontánnímu opuštění města, do kterého se už nikdo nemohl vrátit kvůli nepříjemným vlivům. Tolik, co se týče Shikasty, významné utopie.

SÍŤ ŽIVOTA NA ZEMI Můžeme uva žovat o Zemi jako o vědomé a živé bytosti a lidech jakožto obdařených

vyšším vědomím, které udržuje zvlášt ní vztah s živou Zemí. Jak lidský sys tém, tak i Země následují energetický vzor nazývaný „čakry“. Mezi vdechu jícím severním pólem a vydechujícím jižním pólem existuje síť linií a míst, jimiž tyto energie cestují a jsou kon centrované. Tyto sítě jsou utvářeny krajinou, vodními proudy, možnou přítomností kovů, polarizovaných planetou, některými krystaly, stromy a vegetací. A samozřejmě, musíme vzít na vědomí vliv Slunce a Měsíce. Životní vlny lidí a zvířat se pohybují podél této energetické zemské sítě. Následují buď harmonický vzor – to znamená, že s „ano“ intuitivního po znání – nebo problémový vzor s „ne“ v důsledku svévole. Toto „ne“ často vede k umírání – něčeho v jednotlivém člověku, ale i něčeho poměrně malého v Zemi.

DIALEKTIKA OSVÍCENSTVÍ: OPUŠTĚNÍ JAZYKA DUŠE Poměrně ne dávnou a velmi důraznou formou „ne“ je dědictví věku osvícenství; odmítnutí, které vedlo k popření in tuice jako jazyka duše, k dominanci racionality lidského intelektu a nako nec k hegemonii materialismu. To vedlo k zapomenutí, že Země je živý

organismus, který potřebuje být v rov nováze s námi, spojený s námi, jejími obyvateli. A následně toto vedlo až ke kritériu získávání moci a surovin jako současné podmínky ekonomických operací.

ZNEUŽÍVÁNÍ FYZICKÉ ZEMĚ Přání

obecně racionalizovat hmotu a svět pochází ze skutečnosti, že mnohem dřívější vnitřní znalosti byly zapo menuty, což vedlo k současnému zneužívání fyzické země. Využívání podzemních zdrojů změnilo způsob, jakým jsou minerály jemně rozpro střeny pod zemským povrchem, spo lu s drahými kameny, krystaly, ropou a jinými zdroji energie. Dalším důsledkem je umísťová ní lidského odpadu, a to i ve vesmí ru, kde je vyhazován z orbitálních vesmírných lodí. Jak těžba, tak i její sekundární výrobky, stejně jako roz voj měst, změnily harmonické ener getické interakce mezi obyvateli a jejich prostředím, a tímto způso bem ovlivnily vědomí lidí. Takže způsob, jakým jsou moderní města plánována a založena, nám umožňu je číst kolektivní mapu duší jeho ob čanů, jeho městských obyvatelů a lidí v okolí. Město, zrcadlo touhy

AMBICIÓZNÍ VĚŽE UVNITŘ MĚSTA

Zdá se, že uvnitř nejmodernějších měst se odehrává soutěž dravé glo bální konkurence s cílem postavit nejvyšší a nejprestižnější věž – San Gimignano v obrovském měřítku – která následuje toto malé městečko v Toskánsku, jehož občané v rene sanci soutěžili o to, postavit ve svém městě nejvyšší věž. Co nás nutí stavět výš a výš? Na první pohled by bylo možné to vysvětlit typicky mužským vyjádřením síly a peněz. Hlouběji však najdeme touhu ve městě dosá hnout oblohy, dokonce se jí zmocnit. Město pak může být viděno jako zrcadlo tužeb. Možná jste slyšeli

Pentagram 6/201 5

o Kitěži, nebeském městu z ruské ob doby hledání Grálu.

VYTOUŽENÉ MĚSTO Utopie patří

k velmi specifickému typu městského plánování. Všude tam, kde se objeví vyšší touha, kdykoli ideální obraz vyvěrá ze srdce, to je utopie. V zá vislosti na stavu srdce a čistoty naší touhy se může město Utopie nachá zet někde mezi nebem a zemí. Uto pie může představovat ideální spo lečnost a následně ideální městskou organizaci. Některé z nich byly do konce vytvořeny, ale většina zůstala ve stavu pouhého popisu vizionář ského plánu autora. Někdy utopie

Christianopolis: Jeho tvar je čtverec, jehož strany měří sedm set stop, dobře opevněný čtyřmi věžemi a zdí. může dokonce vyjadřovat silnou ideu, když představuje duši komunity, kde mapa je hlavně symbolem. To samé jako Doris Lessingová v Shikastě míní také Campanella ve svém Slu nečním státu a možná také v Utopii Thomas More. Zejména to platí pro Christianopolis Valentina Andreae.

PROCHÁZKA MĚSTEM VLASTNÍ BYTOSTI Procházíme se v mandale? Mohla by mandala být mapa, prů vodce pro vědomí, pro duši? Mohlo by to, co platí pro jednotlivce sídlí cím ve městě, také být pravdou o měs tě, pokud jde o kolektivní já všech jeho obyvatel?

MĚSTO DUCHA: MĚSTO S MAGICKÝM CENTREM Když uděláme krok k duchovní oblasti, použité obrazy a jazyk jsou symbolické a mýtické.

Jdemeli dál, následují tři fragmenty: jeden z Nového zákona, jeden z knihy Christianopolis, a jeden s popisem Kaaba, úžasným kamenem v centru Mekky, svatého města islámu. „A v Duchu mě odnesl na slav nou, vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, mající Boží slávu, jeho zář je jako velice vzácný klenot, jako jas pis, jasná jako křišťál. Mělo velkou, vysokou zeď, s dvanácti branami, a v branách dvanáct andělů a na bra nách byla vepsána jména dvanácti pokolení synů Izraele; na východě tři brány, na severu tři brány, na jihu tři brány a na západě tři brány. A měst ská zeď měla dvanáct základů, a na nich dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránka. A ten, kdo se mnou mluvil, měl tyč ze zlata, aby měřil město a jeho brány a hradby. Město je čtyřhranné, Město, zrcadlo touhy

Hledání je odlišné pro každého jednotlivce, protože jsme z domova dlouhou dobu a začínáme někde úplně jinde. jeho délka je stejná jako jeho šířka. Změřil město svou holí, dvanáct tisíc stadií; jeho délka a šířka a výška jsou stejné. Také změřil jeho zeď, sto čty řicet čtyř loktů lidské míry, která je andělská. (…) Ulice města byla z ry zího zlata, jasná jako sklo. (…) Nic nečistého nemůže vstoupit, ani nikdo, kdo koná ohavnost nebo lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově kni ze života. (…) Řeka živé vody tekla přes město, a na obou stranách stál strom života, s dvanácti druhy ovoce, které dává každý měsíc; a listy toho stromu byly pro uzdravení národů.“

CHRISTIANOPOLIS „Začnu popisem

města pro vás, a budu se snažit, abych nechyboval! Jeho tvar je čtverec, je hož strany měří sedm set stop, dobře opevněný čtyřmi věžemi a zdí. Proto je město orientováno do čtyř světo vých stran Země. Osm dalších velmi silných věží, rozptýlených ve měs tě, posiluje jeho sílu; je tam také šest náct věží menšího významu, ale ty by

Pentagram 6/201 5

neměly být podceňované. V jeho stře du je téměř nedobytná věž. Budovy jsou umístěny ve dvou řadách, nebo, jestliže přidáme sídlo guvernéra a skla dy, ve čtyřech řadách. Existuje pouze jedna společná ulice a jen jedno tr žiště, ale ty jsou nanejvýš důležité. Podél nejvnitřnější ulice, která je dvacet stop široká a směřuje ke stře du, je řada domů, zahrady, univerzita a náměstí, které jsou v tomto pořadí široké dvacet pět, třicet, pětatřicet, čtyřicet a pětačtyřicet stop, tedy po každé narůstají o pět stop, dokud ne dosáhne kruhového chrámu postave ného ve středu, jehož průměr má sto stop. (…) Všechny budovy jsou tři patra vysoké. Veřejná schodiště ve dou až na vrchol.“ (Christianopolis, J. V. Andreae)

KAABA

Jednou za svůj život, když ona nebo on dosáhli díky zkušenostem určité zralosti, jdou jako poutník do Mekky. Cílem cesty je čtvercová stavba, třicet stop vysoká krychle,

nazývaná Kaaba, která se nachází ve středu obrovského vnitřního náměstí mešity. Tam, v Kaabě, je bílý kámen, který zčernal doteky mnoha poutníků v tradici, která sahá až do ráje. Tento kámen je symbolem Venuše, ducha čtvrtého dne stvoření, ducha lásky, která je Bůh. Je to láska, které musí lidstvo dosáhnout dokonce i dnes. V určité vzdálenosti od této krychle stojí nízká mramorová zeď, kolem kte ré poutník sedmkrát obchází Kaabu.

CHRÁM UPROSTŘED První dva vý

ňatky představují obrazy ideálního a utopického města; třetí popisuje skutečnou budovu na náměstí. Ve všech třech případech je plánem vy tvořit čtverec. Dvakrát je zmíněna kostka (krychle), protože třetí rozměr se rovná délce stran. Je tam odkaz na třípatrové domy; čtyři světové strany se objevují dvakrát. V těchto třech popisech je středem vždy centrum. Strom života je v novém Jeruzalémě, jak bylo řečeno. Kaaba stojí uprostřed

obrovské vnitřní dvorany, uvnitř je bílý kámen, symbolizující Venuši. Kruhový chrám je ve středu Christianopolisu.

CENTRUM Město, ve kterém žijeme,

prezentuje mimo jiné vědomí jeho oby vatel. Tyto tři výše uvedené příklady se vztahují k náboženským tradicím a popisují symetrické plány, postave né kolem centra města. Tyto plány se velmi podobají mandalám, které před stavují vývojové fáze duše, jeho střed bytí samo. Protože jsme lidské bytosti, naše centrum se nachází v srdci; je to bod probuzení lidského boha a tento proces začíná vývojem duše.

ZVLÁŠTNÍ PLANETÁRNÍ SÍLY V NAŠÍ SLUNEČNÍ SOUSTAVĚ Žijeme ve zvláštních časech, které znamenají přechod do éry Vodnáře. Některé sil né proudy, řízené velmi specifický mi vlivy, velkou rychlostí směřují z vesmíru k Zemi, z těch takzvaných mysteriózních planet, patřících do naší sluneční soustavy. Výsledkem je, Město, zrcadlo touhy

že stále větší počet lidí začíná svoji cestu. Zpočátku si kladou řadu otázek a někdy se snaží je obejít, protože tyto otázky jim dělají potíže. Nicméně po stupně setřesou svůj negativismus, aby začali hledat nové perspektivy, které by jim mohly zodpovědět tyto základní otázky: Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Kam jdu? Hledání je od lišné pro každého jednotlivce, proto že jsme z domova už dlouhou dobu a začínáme někde úplně jinde. Proto je třeba pochopit, že jsme dosáhli toto město jako vězni sítě, složené z našich tužeb a vazeb.

CENTRUM JAKO ZDROJ PRO NÁS SAMOTNÉ Osvobození z vazeb

změní naši vnitřní strukturu. Od té doby už nejsme jen tmavá skvrna v těsné změti připoutaností. Prostor se široce otevírá, což umožňuje pro nikání Světla stoupajícího z centra. Naše vnitřní struktura se stává jas nější, přizpůsobuje se silám ducha vesmíru. Nové město se staví uvnitř.

CHRÁM JAKO CENTRÁLNÍ MAGICKÁ DÍLNA Co jiného je chrám než

místo setkávání, které je tak čisté, že se lidé v něm shromáždění mohou harmonizovat se svými myšlenkami a pocity na základě velmi zvláštní touhy. Tam se uvolňuje mocná ener gie. Znovu použijeme symbol města a můžeme říci, že lidé shromáždění

Pentagram 6/201 5

ve městě jsou dotčeni a obklopeni záplavou energie nejvyšší vibrace. Tito lidé budou přirozeně vyzařovat tuto záplavu energie po celém městě, po celé zemi. Abychom to shrnuli, stejně jako právě popsaná koncentra ce lidí ve městě, existuje proces, kte rý ovlivňuje vědomí všech shromáž děných lidí.

POHNUTI TOUHAMI Zvláštní pro

tuto skupinu je skutečnost, že každý jedinec může dát barvu, kvalitu toho to světla do služby svých nejvnitřněj ších přání – nejhlubších přání, těch, které leží v jádru duše – s cílem uvidět, zda mu tato záplava energie umož ňuje pokračovat v pátrání směrem k centrálnímu jádru já. V odpovědi na otázku „Kam jdu?“ se zásadně prokazuje, že odpověď je dána ve sféře skutečnosti. Taková otázka zna mená cestu, hnutí, cíl, který lze do sáhnout, mapu, plán, který uvádí nasměrování, přístupové body, zá kladní linie a centrum města. Když je touha zaměřená na vnitřní centrum, mapa města se stává promíta ným obrazem vnitřního bytí. Chrám bude postaven ve středu a tam bude růst strom, strom s listy, které jsou schopné léčit každou lidskou bytost…

OSA DUCHA Mandala je obraz duše,

cesta k centru. Na kolektivní úrovni je nové město, nový Jeruzalém, obrazem

kolektivní duše organizovaným jako jednotné pole. Mandala má pouze jedno centrum. Existuje jeden střed, jen jeden strom života. Strom určité osoby se shoduje s kolektivním stromem. Je to osa Ducha, průchod do všech di menzí. Je to příliv energie Světla, záplava informací, které poskytují světlo, energie Ducha. Je to energie

světla, která, s časem, bude nabývat podoby stálé struktury světelných li nií v naší duši: individuální nový Je ruzalém, stabilní struktura, duševní tělo. Znovuzrozená duše, která je vy bavena novým systémem, je svobod ná duše, která vibruje s Duchem. Je jako orel, s křídly široce rozevřenými, letící nad svými odloženými touhami, dolů, do starého města. 

Město, zrcadlo touhy

Brazilský vydavatel Lectoria Rosicrucianum, Pentagrama Publicações, vystavoval na nejdůležitějším knižním veletrhu v Brazílii, 23. ročníku São Paulo International Book Biennial (konaného od 28. srpna do 7. září 201 4), u příležitosti čtyř set letého výročí vzniku manifestu Fama Fraternitatis. São Paulo International Book Biennial je desetidenní událostí, konanou každý druhý rok, rozprostírající se na 60 000 metrech čtverečních, jež shromažďuje pod jednou střechou všechna hlavní brazilská vydavatelství, knižní prodejce a distributory. Nejnovější tituly jsou zde prezentovány více než 700 000 návštěvníkům. Veletrh láká různorodé a nesourodé publikum jako děti, studenty, mladé lidi a dospělé, stejně jako novináře, obchodníky a spisovatele z celého světa.

Pentagram 6/201 5

F A M A 4 0 0

–

S Ã O

P A U L O

V stánku Lectoria Rosicrucianum byly prezentovány klasické a soudobé práce o Gnosi, hermetické filosofii a tradici Rosikruciánů. Čtyřsté výročí prvního vydání manifestu Fama Fraternitatis bylo rovněž poslední rok hlavním tématem publikací Pentagramu. První manifest klasických Rosikruciánů způsobil veliký rozruch v náboženských, akademických a politických strukturách tehdejší společnosti. Kromě Tajemství Bratrstva Rosikruciánů (se všemi manifesty, jmenovitě Fama Fraternitatis, Confessio Fraternitatis a Al chymická svatba Christiana Rosenkreuze) byla rovněž představena Kniha Mirdad od Mikhaila Naimy. Výstava také obsahovala apokryfní evangelia jako Evangelium dvanácti svatých, Mariino evangelium a Janovo evange lium, stejně jako literaturu pro děti.

Obrazy světa

Plán se zrcadlí v tichu

Fascinující, tyhle fraktály, překrásně zbarvené digitální vzory na obrazovce, zdánlivě vycházející odnikud v dech beroucích variacích, které zůstávají stále harmonické. Uchvacují váš pohled, protože když je studujete, vidíte, že se řídí logikou matematického a vědeckého uspořádání.

těchto dnech jsou uveřejňovány fascinující dokumenty o příro dě: o oceánech, tropických deštných pralesích, polárních oblastech, oblas tech vysokých hor, stejně jako o mik roskopickém světě uvnitř lidského těla. Takové divy nás zanechávají v úžasu. Toto všechno je život na naší planetě. Od zveřejnění evoluční teorie již není pro mnohé samozřejmé, že je vše založeno na velkém plánu. Je ře čeno, že vše je pouze „náhoda a vý běr“, ano, dokonce „slepá náhoda“. Nebylo by pravdivější a dokonce lid štější uznat náš úžas, že každá buňka, každý atom následuje svůj vlastní in dividuální plán? Sledujemeli, jak atomy formují velmi organizovaným způsobem buň ky a jak buňky formují rozmanité or gány, stává se velmi zřejmým, jak vše sleduje plán a jak nesmírně komplex ní tento plán pro lidskou bytost je. Můžeme z celého srdce souhlasit se slovy Herma Trismegista: „Člověk je velký zázrak, ó Asklépie.“

Pentagram 6/201 5

Povšimněte si, že se zázrak celého lidství zrodil v průběhu času prostřed nictvím kultury, umění a hudby, stej ně jako slovy moudrosti, která se po kouší pohánět vývoj našeho vědomí „podle plánu“. Příkladem je Bhagavadgíta, po svátná kniha z raných dnů lidstva. „Já jsem Duch, který žije v hlou bi duše každé bytosti. Jsem počátek, střed a konec všech věcí, jejich původ, jejich život a jejich úpadek. Jsem ak tivní prvek v říši sil, moudrost a svět lo v očích moudrých, Stvořitel a Udr žovatel univerza, původ univerza a také jeho smrt, konec všech věcí. Jsem ti cho, ve kterém spočívá božské tajem ství. Jsem sémě v každém stvoření. V každé síle jsem prvotní silou všech sil. Jsem původ existence ve všem, co existuje, protože jsem vše, beze mě neexistuje nic. Jsem vlastní já ve všech stvořeních, přesto ze mě vy chází celé univerzum jako projevení mě samého.“ Při pohroužení do plánu jsme za necháni v obdivu a úžasu. Klasičtí

Rosikruciáni to říkali takto: „Ó Pane, všechno požehnání a všechna milost září z Tvé bytosti. Svým prstem jsi napsal znamení přírody a nikdo je ne dokáže číst, kdo se to nenaučí v Tvé škole.“ Existuje vznešený plán a my lidé jsme jeho částí. Je v nás naléhání vy tvořit a uskutečnit svůj potenciál. Mů žeme toto naléhání rozpoznat také v říši rostlin a v říši zvířat. I řeku zjevuje stejné naléhání k projevení. Začíná na horách, nalézá svou někdy se klikatící cestu ke svému cíli, stává se částí moře, jen aby posléze zmize la ve slunečním teple a padala dolů jako požehnaný déšť na vše, co roste. Toto naléhání ke tvoření je opravdu velký zázrak. Je částí každého atomu

v našem světě a v naší bytosti. Je zá kladem každého zrození, každého klíčení semene a každého růstu. Pozorujemeli náš hmotný svět, vidíme tento plán jako vznik, rozkvět a zánik. Atomy, ze kterých jsme my lidské bytosti vytvořeny, sloužily od nepa měti k tomu, aby vytvářely živé by tosti! Vše existuje uvnitř všeho ostat ního a prostřednictvím všeho ostatního. Vše se utváří a opět rozpadá, aby vy tvořilo něco nového. To je koloběh hmoty. Tento průběh považujeme za samozřejmý. Člověk se narodí, roste a žije život a v daném okamži ku umírá. Toto je plán. Je to zákon tohoto světa. Představte si, že by člověk nepřestával růst! Plán se zrcadlí v tichu

Začíná to hledáním ticha. Pouze v tichu, v čisté atmosféře, se mohou v naší duši vyjadřovat obrazy plánu. Přesto my lidé životní koloběh opravdu rozpoznat nechceme. Jako příklad si vezměte předpoklad, že by mohl hospodářský růst pokračovat do nekonečna. Ekonom by připustil, že máme sice dočasnou zápornou míru růstu, ale že bude následována dalším vzestupným vývojem. Nikdy by se nedomníval, že by růst mohl skončit, i přes zákon vzniku, rozkvětu a zániku, který je v našem světě tak zřejmý. Důvodem pro tuto myšlenku trva lého růstu je náš sklon přidržovat se toho, co vlastníme a víme. Je pro nás obtížné něco opouštět. Hmotný svět je tím, čeho se držíme jako opory. Zřítíli se vysoká věž, okamžitě ji postavíme znovu, vždy vyšší, vždy

Pentagram 6/201 5

extravagantnější. Jen se podívejte na Šanghaj a Dubaj. Od dávných dob lidé vždy usilo vali o to, aby postavili vysoké, ma jestátní a monumentální budovy, které by odolaly změnám času. Ale gigantické, starověké ruiny všude ve světě dokazují, že se vše plynutím času rozpadne. Často to není hmota, ale duchov ní, kulturní dědictví, které přetrvá změny času, Bhagavadgíta a dílo Herma Trismegista jsou toho dů kazem. Co je tedy potom plánem? Co je záměrem skrytým za vším? Čeho musíme dosáhnout? Existuje jen hmotný koloběh, vznik, rozkvět a zá nik? Nebo existuje také duchovní růst bez konce? I když všichni cítíme intenzivní touhu po naplnění, uzdravení, trva lém štěstí a vnitřním míru a harmonii, stále musíme ve svých životech za žívat pokračující rozpad, uvadání a rozklad. Vše má dvě strany! Hermes na psal: „Ze všech stvoření na zemi je jen člověk dvojnásobný, smrtelný podle svého hmotného těla a nesmr telný podle své duše.“ Bible, západní kniha moudrosti, v tomto ohledu uvádí: „Žádný vývoj této přírody nemá vůbec žádný vý znam, ale jen to, zdali jste se stali novým stvořením.“

Je tohle tajemstvím plánu? Jde o duchovní obnovu, transformaci? V našem hmotném světě? Jak je to možné? Zdá se to být nemožné. Což není naše pozornost neustále určová na hmotným světem? Ano, samozřejmě, pokud nejsme pozorní! Ale je zde také naše vědomí. A může nám „svitnout“, že náš hmot ný svět je zamýšlen jako učební pole, ne jako samotný cíl života! Můžeme si uvědomit, že se roz léhá velké volání, jako tichý hlas Ducha. Platón ho popisoval jako pravzpomínku všeho, v duši. Ta zde vždy byla a stále je (podvědomě), ale je často příliš snadno přehlušena kaž dodenním životem. Nicméně tiché vnitřní centrum pozvolna získává větší vliv. Přijímá rozmanitou inspi raci, která živí touhu duše. Je zde spojitost mezi kvalitou tohoto vnitř ního poznání a tím, jak ho ovlivňuje touha duše.

Nejprve je zde touha po tichu. Často ho hledáme v našem okolí a také vnitř ně. Pouze v tichu, v čisté atmosféře, se mohou v naší duši vyjadřovat obra zy plánu. To vyžaduje naši péči a za měření! Duchovní růst je proto zále žitostí nového vědomí založeného na nové touze. Je to touha uniknout to muto světu? V minulosti byli gnosti kové, manichejci a jiní čistí hledající často obviňováni z pokusu uniknout ze světa. Duchovní volání dosahuje daleko za hmotný svět. Právě jako má vliv touha duše po uzdravení a stávání se „úplnou“ na svět a celé lidstvo, může mít také „nové stvoření“, nová duše v hledají cím člověku význam pro spolubližní. Hermes říká: „Co je dole, je stejné jako to, co je nahoře. Co je nahoře je stejné jako to, co je dole, aby se tajemství Jednoho naplnila.“ 

Plán se zrcadlí v tichu

F A M A 4 0 0

Y –

S S Ã O

P A U L O

Naší ideou bylo prezentovat každou knihu v našem stánku jako ozdobu, jako klenot, a samotný stánek jako vlídné útočiště. Nadaní žáci včetně architektů a designérů z mnoha pracovních polí se sešli, aby navrhli a připravili stánek a aby vše bylo vytvářeno harmonickou spoluprací. Bylo to právě tak, jak to vyjádřil člen spirituálního vedení: „Jsme zde, v tomto zvláštním koutu země a sdílíme s celým lidstvem otevřeně a s velkou radostí poklad, který vnitřně poznáváme.“

Pentagram 6/201 5

Marta a Marie „Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi po může! Pán jí odpověděl: Marto, Marto, děláš si starosti a trá píš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“

Lukáš 1 0: 41 –42

soby zobrazované v mýtech a biblických příbězích často re prezentují různé aspekty a síly v člově ku. Vyprávění o ptáku Ohniváku nás například odkazuje na Nového člově ka, který se v nás může opět probudit. V Bibli je to Tomáš, který si uvě domuje vnitřní rozštěpenost, která kolísá sem a tam, mezi dvěma myš lenkami. Nebo Filip, který uvízl ve svých ideálech, a Jan, síla uvnitř nás, která narovnává vnitřní stezku pro vědomí, které přijde až po něm. Tak to je také v Lukášově evange liu, v příběhu o Ježíšovi, který je na návštěvě u sester, Marie a Marty. Ma rie sedí u Ježíšových nohou a pozorně naslouchá Jeho slovům. Marta se na proti tomu věnuje domácí práci; při pravuje pokrm a obsluhuje vzácné ho hosta. A vadí jí, že musí udělat veškerou práci sama, zatímco Marie

zůstává sedět. Ježíš si toho všimne a osloví ji. Pozorujemeli tyto dva způsoby chování, vypadají zpočátku zcela roz dílně: jedna je plná aktivity, druhá je obrácena k učiteli a sleduje, co říká. Marie a Marta zastupují symbo licky různé aspekty žákovství, kde se vše točí kolem středu, kolem vzácné ho hosta, toho Druhého v nás: Ježíše. Marie, Marta a Kristus jsou všich ni tři v nás – ale v jakém jsou vzá jemném vztahu? Marie je pozorující aspekt vnímání, zaměřený na atom jis kry Ducha, princip Krista, od kterého k nám přichází veškerá moudrost. Ale kdybychom se v této fázi za stavili, z hlediska transformace by se v nás už nic dalšího nestalo. To doplňuje Marta činem – pra cující, sloužící princip v nás, toto realizuje. Čin, který můžeme rozlišit: Marta a Marie

Kristus v domě Marty a Marie. Rytina od Johanna Sadelera ve stylu Bassana, 1 598, Rotterdam, Museum Boimans Van Beuningen.

zaprvé ve vnitřní činorodosti a za dru hé ve vnějším účinku. To znamená, to co děláme v každodenním životě a ve škole, úkol osvobozovat duchovní sílu pro ostatní. Po Marii, po zkoumání svého nitra, pak musíme přejít k činu, a to je, že ten druhý, Kristus, se v nás stává ak tivní silou – že pochopíme, kam si nás Světlo přeje vést, jak Světlo za plavuje naše myšlení, naše cítění a naši ochotu a tak umožňuje život na vyšší úrovni. Neboť co vidíme uvnitř, musí

Pentagram 6/201 5

být následováno volním rozhodnutím, které se projevuje v našem vnějším jednání. To vše je Marta. Když jde vše dobře, pracuje Marta z tohoto vnitřního spojení. V biblickém příběhu Ježíš poté osloví Martu. Marie, pozorující prin cip, se projeví v našem vnějším životě. Vyzařujeme ho, vzniká nové životní jednání, a můžeme tak spolupracovat na velkém Díle. Přitom se pravidelně setkáváme s jedním dilematem: Mohu udělat

něco pro osvobození, nebo bych radě ji neměl dělat nic a měl bych čekat? Toto dilema nemůže být vyřešeno rozhodnutím pro to či ono, neboť oba aspekty, Marie i Marta, jsou zaměře ny na Krista, jsou sestry, které mají sloužit v harmonii. A zatímco se učí me alchymickému umění harmonizo vání a rozlišování, zažíváme mnoho poučných okamžiků ve svém každo denním životě, v rodině, v práci a při velkém Díle, které společně vykoná váme. Každodenní život je nenahradi telný, na zkušenosti bohatý faktor na vnitřní cestě. Stezka začíná v srdci, začíná dovnitř nasměrovaným živo tem. Atom jiskry Ducha, Kristus v nás, nám ukazuje možnosti, jak se naučit poznat a znovu rozeznat cíl našeho života. Je to Marie, která se zaměřuje na Krista a naslouchá mu. Tento úhel pohledu vytváří prostor a nové vědomí. Mnoho lidí hledá tuto vnitřní ob novu, a to je velmi radostné, neboť vážné následování touhy po oprav dové obnově vede vždy k znovuob novení spojení s Božím Duchem. Jan van Rijckenborgh to vysvětlu je v Bratrstvu Šambaly následovně: „Bez dotyku Svatého Ducha ne jsme nic a nedokážeme nic. Bez do tyku Univerzálního bratrstva není možné žádné individuální osvoboze ní a nelze rozvíjet žádné osvobozující

dílo pro lidstvo.“ Aby bylo umožněno působení síly Ducha v nás, musí pro to být v nás vytvořen prostor. A to vyžaduje po „pozorování“ vnitřní skutek; tady musí Marta přispěchat na pomoc Marii. Vzniká vzájemné působení mezi Marií a Martou, mezi principem pozorujícím a sloužícím, působícím. Vztah mezi těmito dvěma principy není pevný, ale klikatí se v neustále se měnící a doplňující účinnosti; prá ce, která může být plna radosti, ale obsahuje také mnoho poučných a ne čekaných momentů. Avšak viděno pozitivně: Vzájem né střety a setkávání při práci jsou zkušenosti, které mohou být nesmírně povzbuzující. Je absolutně nezbytné stát oběma nohama v realitě našeho života, našeho světa. Neboť ideál je přirozeně jasný, čistý, ale realita je ješ tě jasnější, protože v ní samotné se testuje, co je v nás skutečně pravdivé. Na druhou stranu – když se spojíme s realitou a budeme pracovat, přímo se setkáme s nečistotou: kolem nás, v nás, ve světě, v našich bližních. A jak by tomu mohlo být jinak, když tento svět obklopený svými obyvateli není ideální a nikdy také nebude. Světlo a jeho vyslanci si byli vždy vědomi nečistoty tohoto světa, a z toho vycházeli. A tak bude naše žákovství čisté a pravdivé. Jen když idealita spo lupracuje s realitou, může se z toho Marta a Marie

osvobodit vitalita a síla. Kromě toho můžeme mít tendenci vidět podráždě ní a odpor vně nás, ale de facto jsou to síly v nás, které nás mohou ovlá dat už velkou část našich životů nebo i přes mnoho životů působením myš lenek nebo zažitými vzorci pocitů. A nyní jde o to, nepromítat tyto síly mimo nás, ale podívat se na ně v nás samotných: to je aspekt Marie. Postavili jsme tyto síly do světla ato mu jiskry Ducha a Kristovy síly, kte rá v naší osobnosti proudí přes toto jádro. Z tohoto pohledu vznikají nové postřehy, postřehy, které jsme ze za čátku původně uplatnili sami v sobě, a pak s obnovenými silami – a to mys líme doslovně, – abychom mohli ko nat velkou práci ve světě, a to je Marta. Vidíme, jak Marie, pozorující, a Marta, vnitřní a vnější skutek, do nás vstupují a v nás konají plodnou společnou práci. Velký význam má i to, abychom s novými postřehy my sami neodsuzovali naše staré chová ní. Nové postřehy dokonce chtějí jen zprostředkovat příležitost ke změně a oživení. Odhoďte všechny viny, do přejte druhému jeho vlastní zkušenos ti, a ulehčí se vám a vašim bližním.

Pentagram 6/201 5

Jednoduše udělejte to, co je nutné. Naučte se přijmout, že nejste vždy a všude nezbytní; a když to jednou jde jinak, než jste si mysleli, je to možná mnohdy prostě lepší. Přidejte svůj kamínek k celku zaměřenému na jeden cíl: osvobodit Kristovu sílu. Potom přijmeme skutečnost, že realita má vždy nedostatky – ale to vnitřní, vlastní podstata Ducha, ideál zůstává čistý. Tak budeme spolupraco vat, aby se čistota Ducha rozšiřovala v naší realitě, v tomto světě, a srdcem a duší stát plně ve velkém Díle. Usku tečňovat čistě aspekty Marie a Marty nasměrováni na Kristovu sílu a pra covat s ní. V knihách Bratrstvo Šambaly a Univerzální stezka říká Jan van Rijckenborgh: „Svatý Duch je ten Mocný, který předává Boží vůli svě tu a lidstvu. To, co nazýváme „povo láním“ a „mandátem (pověřením)“, je dotek Svatého Ducha. Pokud v člově ku hoří ještě jeho vlastní vůle, pak má jakákoli práce dialektickou ambici, a vždy vzniknou potíže. Vůle usilují cího musí být zapálena v Bohu. A pak nastane v našem vědomí zázrak a ne pochopitelný skutek lásky. Světlo vás

Marie, pozorující, a Marta, vnitřní a vnější skutek, do nás vstupují a v nás konají plodnou společnou práci. nemůže svým zářením nechat v klidu, nakonec vaše vědomí osvítí, a jak pro niká dovnitř, napadá vaši nečistotu. Takto se vyvine ve vaší bytosti osob ní dotek, abyste v jeho síle mohli svou slabost překonat.“ Vzájemným působením Marie a Marty v zaměření na Krista se v naší vlastní bytosti stane zřejmé, co máme dělat a co máme opustit. A lec jaké osobní překážky přitom mohou zmizet. Protože existuje jen jeden člověk, jehož pohnutky můžeme roz poznat, člověk, kterým můžeme nebo také nemůžeme pohnout: a to jsme my sami. Jen my sami můžeme ve vší poctivosti vědět, kdy je čas pro Marii a kdy pro Martu. A při tomto má sku pina, škola neocenitelnou hodnotu. Již dávno bylo popisováno, že gnostická skupina je jako oáza, ve které je spojená síla Gnose k dispo zici pro každého. Je to velký poten ciál Světla napájený Duchem Božím. Ale skupina odráží také aspekty nás samotných, které bychom nejraději hluboko schovali. A také tyto aspekty

mohou, ba dokonce musí, vyjít na povrch, než se budeme moci od nich odpoutat. Také k tomu se navzájem potřebujeme. Pravděpodobně máme nějaké své bližní, se kterými to máme velmi těž ké; pro náš rozvoj je to však nezbyt né, a jednou přijde okamžik, kdy jim za to budeme vděčni! Po životě plném činností může před námi nastat život ní fáze, ve které se zklidníme. Bude me v důchodu a tělo bude fungovat pomaleji, sem tam s nějakými nedo statky. To je fáze života, ve které se stále více stahujeme z vnějšího živo ta. Stáří nebo nemoc nás vedou k ži votu a k žákovství, kde nás gnostická práce vrací stále více dovnitř, a my prostřednictvím vnitřní služebnosti osvobozujeme sílu. Když tato fáze začne, můžeme jen objevit, že zatímco jsme jako Marie nasměrováni na vnitřního Krista, jako Marta z toho vyvozujeme konečné závěry, podle toho v jaké životní si tuaci se nacházíme. Hledejte a nalez něte vyváženost, skutečnou rovnováhu. Marta a Marie

Hledejte a nalezněte vyváženost, skutečnou rovnováhu. Snažte se zůstat v tichosti jako Marie před světlem Krista; neboť bez toho to nasměrování je veškerá práce zby tečná. A v tomto tichu můžeme slyšet to, co můžeme dělat a čeho bychom měli

Pentagram 6/201 5

zanechat pro toto velké Dílo, co musí být v nás a v tomto světě vykonáno a pro co tu nikdy nebude dost pra covníků. Vytváříme tak v sobě prostor pro sílu, která nakonec daleko přesahuje naše veškeré pozemské možnosti; pro Božího Ducha, který se může v tomto světě osvobodit; jako nejvyšší čin, nej větší pomoc pro bezpočet lidí. 

F A M A 4 0 0

Y –

S S Ã O

P A U L O

Jak vděčné byly reakce mezi těmi, kdo si koupili nebo dostali knihu. A jak radostné bylo vidět nesčetné děti, jak se cítí jako doma, jak pastelkami malují jako dárek pro krále pěkné kresby (inspirované dětskou knihou Srdce pro krále, která byla při této příležitosti v Portugalsku publikována). „Byl to neuvěřitelný zážitek! Některé reakce byly tak zvláštní! Třeba když malý, asi dvouletý chlapec doslova vlekl do stánku svou matku a tři další lidi, kteří byli s ní. Nebo když pár stojící před stánkem stále opakoval: Je tu Světlo, tak mnoho SvětlaS“ A ta radost, s jakou děti i dospělí přijímají knihu Srdce pro krále, stejně jako dojemné poselství náhrdelníku z origami vyrobeného skupinou mladých Rosikruciánů během jednoho pracovního týdne v Brazílii.“

Obrazy světa

Rozjímání pro mladé lidi

Ve své knize Labyrint světa a Ráj srdce přirovnává Jan Amos Komenský svět k velkému městu. Hledající pravdy je doprovázen třemi průvodci: „Všezvědem (přezdívaným Všudybud), „Předsudkem“ a „Mámením“. Všude na své cestě potkává lži, podvod a samolibou, zkorumpovanou společnost. Vidí ve městě prázdnotu, kterou jsou lidé zaujati. Neadekvátnost sociálních systémů, povrchnost náboženského života a neupřímnost v politice a v lidských vztazích jsou jasně viditelné. Je konfrontován s krutostí, násilím a chaosem. Je to labyrint, který hrozí zadušením

Pentagram 6/201 5

od Catharose de Petri

hledajícího, který touží po světle. Také si uvědomuje, že tomuto labyrintu se ten, kdo hledá pravdu, nemůže vyhnout. Pouze pomocí tohoto labyrintu se bude schopen jednoho dne obrátit do své vnitřní bytosti. „Vrať se, odkud jsi přišel, do domu svého srdce a zamkni za sebou dveře.“ V rozhodujícím okamžiku svého života uslyší hledající tato slova hlasu „zpoza něho“, ačkoliv je hlas uvnitř něho a tak vstupuje do Ráje srdce.

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE

Rozjímání pro mladé lidi od Catharose de Petri

akmile náš intelekt porozumí růz nému odstupňování ve třídách, profesích a cílech společnosti, a stane se několikrát obětí tohoto systému, může v nás povstat touha (ať už jsme mladí nebo staří) být součástí jedné nebo druhé skupiny, doufaje, že zís káme nějaké výhody v našem vlast ním životě: méně náročný život, méně starostí, větší vnitřní mír a trvalou ra dost. Zpočátku pečlivě zkoumáme si tuaci. Jsme stále trošku plaší, nejistí, nedůvěřiví a opatrní. Obáváme se uvést sami sebe do rozpaků jakým koliv způsobem. Nechceme udělat špatný dojem, obzvláště když jsme ještě mladí. Když už jsme tímto způsobem bojovali dost dlouho, dojdeme k po znání, že se nejprve musíme posta rat o naše vlastní záležitosti. Jakmile jsme plně spokojeni s našimi záleži tostmi, můžeme zvednout hlavu a říct: „Už mnou nic tak jednoduše neotřese a nevyvede z rovnováhy. Teď budu zkoumat svět.“ Mnoho mladých lidí takto hovoří. Se svou já osobností pevně na svém místě, přesvědčeni, že dobře pocho pili životní realitu, opouštějí své pří střeší domova, aby sbírali zkušenosti. Průvodci „Všudybud“ a „Předsu dek“ jdou s nimi. A tak člověkem smýkají různé proudy života, až mož ná přijde do kontaktu s Lectoriem

Pentagram 6/201 5

Rosicrucianum a jeho filosofií. Ale jestliže je ego velmi silné a domi nantní, bude schopen přijmout jen ty části filosofie, se kterými souhlasí. Nebude uvažovat nad tím, co jeho analytické vědomí není schopné ucho pit; mohl by to dokonce popírat. Jedna nezbytná věc, jedna všudy přítomná realita ho míjí. Jaká hořká tragédie pro každou osvobozující práci! „Člověče, poznej sám sebe“ – kéž se tato moudrá slova mohou stát jed noho dne realitou. Ale všechny předsudky a strašné sebevědomí osobnosti zajišťují, že se duše nezúčastní na osvobozující práci v řetězci Univerzálního Bratrstva. Mozek je pod tlakem, aby „to“ uchopil, protože člověk chce zažít a poznat vše do posledního detailu. Proto srdce zůstává uzavřené pro všechny osvobozující síly. Žádný z osvobozujících proudů sil nemůže proudit do srdce. Právě jako Mojžíš na poušti života ne chal tryskat vodu přímo ze skály pro střednictvím síly své magické hole, stejně tak může lidská bytost rozlomit svůj tvrdý krunýř předsudků a nechat novou vyzařující životní sílu proudit. To je síla, která září z osvobozují cí filosofie Zlatého Kříže s Růží, kte rá umožňuje lidské bytosti takto činit, i když ji teprve začíná chápat.

V tomto kontextu pár slov o pádu lidské bytosti. Když jsme jako mikrokosmy byli vyhnáni z ráje, naše nesmrtelná šňůra života, která nás spojovala s božskou říší, byla přetržena. Zpočátku si toho mikrokosmy, kterých se to týkalo, ne všimly, protože nová situace byla pří liš vzrušující. Mikrokosmy se nořily hlouběji a hlouběji. Ale teď, kdy se základy našeho světa rozpadají, hle dáme pomoc k pochopení. Pokud to tak cítíte – a my doufáme, že se to týká mnoha mladých lidí – pak bychom vám chtěli dát nějakou radu. Pokud jste si opravdu vědomi toho, že váš pád je bezmezně hluboký, pak se nenatahujte po zábradlí jako při pádu ze schodů. Místo toho sáhněte hluboko dovnitř vaší hrudi a otevřete svá srdce pro svět lo Gnose. Gnose vám pomůže najít ztracenou nesmrtelnou šňůru života, takže může dojít k opětovnému sjed nocení Ducha a duše. Přílivem těchto nových astrálních sil bude vaše srdce znovu přijímat

vznešenou božskou moudrost, pomo cí níž se objeví poznání, které nemů že být srovnáváno se „zkušenostmi“ tohoto světa. Jestli skutečně chcete být světlem v tomto temném světě, pak zanechte svých předsudků a omezujícího sebe vědomí. Jakmile se stane nový způsob ži vota vaší součástí, probudí se ve vás vyšší moudrost a povede vás tam, kde již není úpadku. Škola Zlatého Kříže s Růží slouží všem, kteří opravdu hledají spojení, předkládá jim Boží plán pro svět a lidstvo, akční plán, který přináší osvobození. Je předurčeno, že trojnásobné zje vení Boha (Duch, duše, osobnost) dosáhne v lidské bytosti harmonic kého rozvoje. To je možné pouze skrze nejčist ší otevřenost srdce a hlavy a skrze pravou touhu po neviditelné síle Otcova ohně, který se odhaluje, očištěn ve světle a lásce Kristo vě, v projevující se síle Svatého Ducha. 

Rozjímání pro mladé lidi od Catharose de Petri

GEORGE STOWE MEAD, PRVNÍ MODERNÍ GNOSTIK

Pentagram 6/201 5

Znovuobjevení Gnose

6. listopadu 201 3, u příležitosti vydání knihy Ozvěny Gnose, přednesl odborník zabývající se Jungem, Hugo van Hooreweghe přednášku s názvem: Proč může být George R. S. Mead nazýván prvním moder ním gnostikem. Je to důsledek osobního vývoje vědomí a zároveň historie toho, jak Gnose přečkala celá staletí, vždy se navracející k lidskému vědomí. Přednáška, kterou představíme v několika pokračováních, byla přednesena v knihkupectví Pentagram v Haarlemu, Holandsko.

utor tohoto článku nenáleží k žádnému kruhu specialistů, považuje sám sebe za amatéra, totiž obdivovatele díla G. R. S. Meada. Proto se cítí povinen ponořit se krát ce do své vlastní minulosti. Kdysi ho těšilo teologické vzdělání, i když slovo „těšit“ nebude to správné. Stu doval v době, kdy teologie „Bůh je mrtvý“ byla normou. V té době ja kákoliv zmínka o „jiném“ světě byla logickými pozitivisty a jazykovými analytiky považována za úplný ne smysl. V každém případě to nebyly nejlepší okolnosti pro zjištění čeho koli o „jiném světě“ Gnose, natož o světě G. R. S. Meada, který konec konců byl „jen teosofem“. Navíc v „historii církve“ bylo o gnosticích pojednáno poněkud urychleně. Jako by trpěli nakažlivou nemocí, proti které církevní otcové se svými nekompromisními názory našli správnou vakcínu. Jediným kladem těchto heretiků nebo jinověrců bylo,

že výsledkem jejich odchylky od pra vé víry bylo utvoření a rozvíjení or todoxního kréda – skálopevné víry vítězů. Ale moje osobní sympatie okamžitě směřovaly k trpělivým „poražencům“ v debatě, výrazu, který použil Gilles Quispel v jed nom stejnojmenném dokumentu. Proto mě vysvětlení, které jsem dostal ve školní lavici, vůbec neu spokojilo a musel jsem najít svou cestu ke Gnosi oklikou. Pro mladého studenta tato cesta oklikou spočívala v tom, že se jed noho listopadového večera spolu s malou partou ocitl v pokoji jedné dívky. Víc než ta dívka ho ale zau jala jedna kniha s názvem Demian. Autora – Hermanna Hesse – znal tehdy především z nesmírně popu lární knihy Siddhártha. Ale tento nový titul ho zaujal ještě víc a ihned požádal o půjčení knihy. Hesse ji na psal po první světové válce pod pseu donymem jako příběh dospívání – Znovuobjevení Gnose

příběh mladého muže, který vyrůstá pod stínem hrozící světové války a hledá svou vlastní cestu v životě. Ve škole během přednášek o antic ké historii se dozvídá o Abraxasovi, demiurgickém bohu, který byl také znám i mezi gnostiky a byl zobra zován na amuletech s hlavou kohou ta a tělem draka. Toto jméno zasáhne hlavního hrdiny jako blesk a on se snaží ze všech sil se dozvědět více o „gnosi“. Jeho hlad bude ukojen samotářským varhaníkem Pistoriem a později jeho o rok starším spolu žákem Demianem. Odkud vzal Hesse tyto nápady? Předtím byl především romantickým spisovatelem; uměl výborně popsat idylické krajiny a vnitřní život uměl ců a snílků. Ale v daném okamžiku se tento muž ocitl v krizi středního věku a podstoupil terapii u žáka Car la Junga, Josefa Bernarda Langa. Lang sdílel s Jungem velký zájem o gnosticismus a dávné mystické moudrosti. Hesse zřejmě navštívil několikrát i samotného Junga v Küs nachtu. Skrze Langa obdržel větší přehled o gnosticích. Později jeho zájmy zamířily více do východních

Pentagram 6/201 5

náboženství, obzvlášť k buddhismu a taoismu. Student již dále Hesseho hlouběji nezkoumal, i když mu bylo mezitím jasné, že jeho pozdější romá ny byly konstruovány podle struktur ních čar procesu individuace, ústřed ním procesem v učení Junga. Našel elegantní východisko, jak díky tomu to tématu zakončit své studium i přes svou narůstající nechuť ke vzdělání. Zároveň se pocítil povinen ponořit se do díla samotného Junga. Do rukou se mu dostala Jungova knížka se zvláštním názvem: Sedm promluv k zemřelým (Septem Sermones ad Mortuos). Tento text dlouho koloval jen mezi skupinou známých a teprve v poslední době našel své místo ve slavné Červené knize. Podle formy

může být nazýván gnostickým trak tátem, ve kterém jsou myšlenky vlo ženy do úst předchůdce Valentina – Basilida. Předpokládá se, že výběr jména souvisí se zvukovou asociací s městem Basilej, nacházejícím se v blízkosti Jungova rodiště. Jung na psal tento podivný rukopis jako něja ký způsob zaříkávání strašidelných zvuků, které byly slyšet v jeho domě a jeho dětem naháněly strach. Text začíná prohlášením „mrtvých“, že se vrací z Jeruzaléma, kde marně hledali pravdu. Proto požádali, aby byli zasvěceni do moudrosti Alexan drie. Když byl rukopis hotov, podiv né klepání v Jungově domě přestalo, alespoň to sám tvrdil, i když určité mystifikace mu nebyly cizí. To co jsem tehdy nevěděl je, že se v té době

Jung obrátil kvůli svému studiu gnos tiků k našemu G. R. S. Meadovi. Když Jung tvrdí, že mezi 1912 a 1916 – v době, kterou on nazývá sestupem do pekla, svou vlastní kon frontací s nevědomím – byli gnosti kové jeho jediní přátelé, to znamená, že se s nimi důvěrně seznámil pro střednictvím Meada. Podrobné čtení Červené knihy, která vyšla nedávno, ale pochází z tohoto období, ukazuje nápadné stylové podobnosti s dílem Meada. Navíc v knihovně Junga existuje osmnáct titulů od Meada. Jung mu zřejmě v Londýně osobně děkoval za jeho přínos ke studiu Gno se a Mead ho zase navštívil doma. Jung mu gratuloval za „jeho vynika jící použití anglického jazyka“ – Jung mluvil anglicky velice slušně, ale samozřejmě to nebyl jeho mateřský jazyk, takže to na něj muselo hodně zapůsobit. No a jak je to s autorem tohoto článku? Musí přiznat, že kvůli velko lepému titulu Fragmenty zapomenuté víry (Fragments of a Faith Forgotten) si kdysi koupil dotisk této knihy, kte rá ale donedávna zůstávala nedotče na na polici s knihami. Nemohl se ani Znovuobjevení Gnose

donutit v ní listovat, v tlusté knize s více než šesti sty stránkami, obsa hující skoro všechno, co se o této „zapomenuté víře“ v té době dalo říct. Mezitím se seznámil, jako mno zí z nás v sedmdesátých letech, s ob sáhlou sbírkou z Nag Hammádí, nejdříve v překladu Jamese M. Ro binsona. Ta obsahovala mezi jiným autentické gnostické svědectví a do konce celá evangelia. Mead ale měl k dispozici převážně roztroušené fragmenty, které byly v oběhu, na příklad doktorem Askewem naleze ný Codex Askewianus (zahrnující Pistis Sofii), Codex Brucianis, nale zený Brucem (s Knihami Jeu a Dvěmi stvořeními) a Berlínský Kodex Papy rus Berolinensis (s Evangeliem podle Marie a Tajnou knihou Janovou). Dodatečně měl dostupné úryvky od církevních otců, tj. z úst nepřátel. Proto rozděluje svou knihu na jednu část, kterou nazývá „Gnose podle je jích nepřátel“ a druhou „Gnose podle jejích přátel“. A u toho skoro prorocky naříká: „Jaká ztráta, že samotné ruko pisy jsou zničeny nebo ztraceny, moh ly bezpochyby vrhnout mnohem více světla nejen na křesťanskou teologii, ale i na temné počátky jejího původu.“

Pentagram 6/201 5

Zároveň právě zmíněným objevem z Nag Hammádí koncem roku 1945 zůstalo dílo Meada poněkud zapome nuté a nedostalo se mu pozornosti, které si zaslouží. A zcela neoprávně ně, jelikož je toto dílo vše jen ne za staralé; toto tvrzení musí být tady a teď řádně doloženo. Omezený zdroj materiálu, ke kterému měl přístup mu ani tehdy nezabránil, aby utvořil rozsáhlý a přesný obraz gnostiků, a co víc – „poutavým pe rem“. Používá jazyk, který je potě šením číst, tak výstižný, tak bohatý a čistý, s názory, které i dnes po sko ro staletém zkoumání Gnose nejsou dosud zastaralé. Některé tyto názory byly navíc teprve nedávno vědci při jaty. Jeho zásluhou také je, že jako první přenesl tento výzkum ven ze zatuchlé atmosféry akademického světa. Také to pozoroval ze zcela odlišné perspektivy než tradiční církevní a nepřátelští vědci, což pro mnohé zůstalo dlouho nepovšimnuté. Série Ozvěny Gnose je takovým oje dinělým projevem úcty k práci, kte rou Mead vykonal a která udělala přístupnějším toto mimořádné dílo.  Pokračování příště

Zem, voda, oheň, človek „Nikto nemôže protirečiť tomu, že svätyňa srdca sa miesi z ,hliny‘, z látky prírody. Môže byť len na úžitok žiaka, ak vypĺňa prázdny priestor vo váze neviditeľným obsahom Gnózy, ak vyplní vázu živou vodou z ohnivého kolesa spásy. A k tomu zase môže dôjsť len v prípade, ak srdce bolo očistené.“ Od: J. van Rijckenborgh, Čínska Gnóza

šetko, čo je vo vesmíre, je pod riadené rotačným pohybom: Mliečna dráha, galaxie, Slnko i pla néty. Malý životný systém pominu teľného človeka je spojený s týmto veľkým životným systémom. Pohy bujeme sa v kruhu existencií, v rytme dní, ročných období a rokov, ktoré nám boli dané. Každá ľudská bytosť musí najprv svoj život urýchliť, zhro mažďovaním skúseností sa stáva „plnou“ života – rovnako ako hrnčiar roztáča nohami hnacie koleso hrnčiar skeho kruhu. Až potom je schopný poskytnúť tvar kúsku hliny, až potom sa stáva inšpirovaným k tvorbe z nej.

VODA

HRNČIARSKA HLINA

Napokon váza stojí vďaka pretrváva júcej pozornosti hrnčiara k nepominu teľnému centru. Vidíme len vonkajšok, mysliac si nevedomky, že tento tvar má byť dosiahnutý z vonkajšej strany, ale váza môže byť vytvorená iba zo strany vnútornej. Centrum ľudského srdca bolo prebudené k životu a po skytuje všetku silu, ktorá je potrebná.

Začína sa sústredením sa na nemen né centrum v našom srdci, prispôso bením celého nášho života tomuto centru. Naučenie sa zasväteniu seba samého tomuto nepominuteľnému centru stojí ľudskú bytosť mnoho, mnoho životov a vyžaduje nepretrži tú pozornosť.

A predstavte si, aké množstvo vody je potrebné, aby bolo možné tvarovať íl! Vnútorná práca je možná len vďaka nepretržitému toku živej vody v správ nom množstve. Základ tejto časti práce musí byť solídny, tkvejúci v skutočnosti, reali te, pričom hrnčiar si je zároveň vedo mý toho, že je súčasťou „vyššieho“ procesu. Vytiahne vázu, ale nemal by byť v pokušení pracovať príliš tvrdo, aby dosiahol cieľ prirýchlo, pretože chce byť oslobodený. Ak sa stane obeťou hrdosti a nafúknutého ega, váza sa zborí.

Zem, voda, oheň, človek

OHEŇ

Potom je tu ešte oheň, ktorý urobí vázu tvrdou. Príliš veľa alebo príliš málo ohňa poškodzuje alchymistický proces. Hrnčiar je schopný správne prispieť k tomuto procesu, ak si je vedomý, aký veľkolepý vývoj pod poruje. To je možné len vtedy, keď chápe svoju úlohu: na jednej strane

Pentagram 6/201 5

robí, čo musí urobiť; a na druhej strane sa musí stiahnuť v pravom momente, odovzdať sa sile ohňa.

ČLOVEK

Keď je pec konečne otvorená, výsle dok úžasného procesu sa prejavuje: voda, zem, oheň a vzduch pominu teľnej prírody boli pretvorené do

novej zeme pomocou duchovnej vody, vzduchu a ohňa. Mäkký íl sa pretvoril do pevnej vázy. Hrnčiar môže zanechať svoju prácu a naliať nadčasový život do vnútra vázy. Je chránený, odetý a znovu uskutoč nený – a bezčasová večnosť napĺňa veľký voľný priestor v srdci ľudskej bytosti. To je práca hrnčiara.

PRÁCA HRNČIARA

Hrnčiar si sadá za svoj hrnčiarsky kruh. Nohami roztáča spodné koleso. Toto koleso je pripojené k malému kruhu hore, ktorý sa točí dookola spoločne s veľkým. Hrnčiar kladie guľu z hliny na horný kruh; použitím o trošku viac ílu si myslí, že bude schopný vyrobiť väčšiu vázu. Hrnčiar, nedotýkajúc sa hliny, roztá ča dolné koleso hrnčiarskeho kruhu, pokiaľ nedosiahne správne otáčky. Potom položí svoje chodidlá na naj nižšie koleso, pričom dáva pozor, či sedí správne v strede a zameriava sa na prácu, ktorú robí. Jednu ruku po loží okolo hrudy hliny pri zachovaní zvyšku svojho tela v pokoji. Teraz za čína najdôležitejšia časť celého pro cesu: musí vmanévrovať hlinu presne

do stredu otočného taniera; nazýva sa to centrovanie. Centrovanie je najťaž šia úloha. Hrnčiar sa musí plne venovať to muto jedinému aktu: centrovaniu. Potrebuje veľa hodín, dní, áno, veľa rokov, kým zvládne tento akt. Ak vo svojom nadšení použije príliš veľa vody, hrnčiarska hlina sa stane kašo vitou a váza sa zdeformuje a zrúti. Avšak pri použití príliš málo vody íl zostáva tuhý a nedá sa s ním nič ro biť. Hrnčiar sa odovzdáva procesu, ktorý sa deje pred ním na hrnčiar skom kruhu. Potrebuje na to celé svoje telo, používa striedavo svoje ruky i nohy. Sústreďuje sa na to, čo si vyžaduje váza v každej fáze výro by, a takto vykonáva obe role, ako aktívnu, tak i slúžiacu. Ruka na vnútornej strane tvaruje formu hliny do vonka. Ruka na vonkajšej strane posky tuje práve taký odpor, aby bol zacho vaný správny tvar. Vnútorné tvaruje vonkajšie! Niet inej cesty! Hrnčiar dáva celé svoje telo službe procesu: nohy sa starajú o udržanie správnej rýchlosti kruhu a jeho ruky tvoria steny vázy ako z vnútornej, tak Zem, voda, oheň, človek

Bezčasová večnosť napĺňa veľký voľný priestor v srdci ľudskej bytosti. To je práca hrnčiara.

i z vonkajšej strany. Vzhľadom k tomu, že sa nachádza priamo v centre, íl zo stane v strede. Voda udržuje íl v pod dajnom stave. Tendencia ohňa v peci tiež vyža duje starostlivosť, vyžaduje starost livé riadenie procesu ohrevu. V prí pade, že hrnčiar rozdúchava oheň príliš rýchlo, hrniec praskne. Keby rozdúchaval oheň príliš pomaly, po tom používa viac energie, než je nut né. Ak udržiava oheň stále príliš malý, váza krehne a je nepoužiteľná. Ak udržiavaný oheň je príliš veľký, po tom sa váza deformuje na sklovitú, beztvarú substanciu. Akonáhle váza dosiahne správnu teplotu, potom môže pokojne vychlad núť. Počas procesu chladenia oblasť okolo pece s vázou vo vnútri je vyku rovaná veľmi mierne všadeprítomným

Pentagram 6/201 5

teplom. Toto teplo je najviac podobné teplu zo Slnka v sebe samom. V každej se kunde vášho života sa zaoberáte tým, aby ste boli, aby ste sa prejavili. Čo prejavíte a ukážete, bude určite z nehmotnej sféry neviditeľného priestoru, z ktorej žijete. Akonáhle vaša pozornosť je nasmerovaná na váš skutočný životný výsledok, po znáte, ktoré ohnivé koleso z dvoch,

ktoré sa točia okolo vás, je riadiacim faktorom vo vašom živote. Moderná duchovná škola je poľom, v ktorom sa učíte a je vám pomáhané postaviť vázu srdca, Grál, z ktorého všetko musí povstať, nápomocné bude po nechané a dom obnovený. 

Zem, voda, oheň, človek

Architekt sveta Len vtedy, keď človek seba opomína, vtedy ozajstné oči svoje roztvára a zvie, čo ozaj skutočné je, Kto život nesie, život rozdúchava. A Kto všetky svety preklenie, tichou silou dych svoj plní, k Nemu sa uberáš a v Ňom zotrvávaš, o tebe, ó človeče, obraz On vytvára. A On začiatok je a koniec svetov, On Kráľ je radostných duchov, On podáva tebe, ó človeče, ruku svätú, On večný je Architekt, formu dáva svetu. Len Jemu venujem túto pieseň, verš Jeho dychu a veľkosti, pretože On samého ma nenecháva, jak ja som Ho raz opustil. Ó človeče, len v Ňom voľný spočinieš, On zamení všetko vôkol v blaho a ukáže, že tvojím Bratom je, v Kristovom svitaní ruže červenej. Hra farieb tisícov lúčov, ich prúdy z krajov slnečného ticha. Raz hlboko si do smútku upadol, však žiaru si rozpoznal Svätého Ducha. Mraky červené pred Ružou Zlatou sa stiahli a srdce zeme ticho v pokoji stráži Nového Človeka, povznášajúceho sa pôvabne, hovoriac akoby: „Dokonané je!“ Júl 201 4, báseň Johna Wolfganga Buscha, Norinberg, Nemecko

Pentagram 6/201 5

Der Weltbaumeister Nur wenn der Mensch sich selbst vergisst, öffnen die Augen sich der Welt und er sieht was da wirklich ist, und wer das Leben trägt und hält. Und wer die Welten all durchmisst, mit seines Atems stiller Kraft, auf dem du gehst, in dem du bist, der dich, o Mensch, zum Bild sich schafft. Er ist der Welt Beginn und Ende, er ist der König froher Geister, er reicht dir, Mensch, die sel’gen Hände, er ist der ew’ge Weltbaumeister! Ihm widme ich nun dieses Lied, nach seines Atems Vers und Maß, weil er mir nur und sonst nichts blieb, als ich mich selber einst vergaß. O Mensch, in ihm nur wirst du frei, wenn er im Andern voller Wonne dir zeigt, dass er dein Bruder sei in Christi morgenroter Sonne. Und tausendfaches Farbenspiel entströmt der Erde, still besonnt, die einst so tief in Trauer fiel, erkennt des Geistes Horizont. Und Wolkenrot wird Rosengold im Erdenherzen, still bewacht – ein neuer Mensch erhebt sich hold und spricht wie er: “Es ist vollbracht!”

Architekt sveta

Ohlédnutí zpět

jednoho z účastníků

Malebný Tübingen v jižním Německu, kde v prvním desetiletí 1 7. století vznikla Fama Fraternitatis

d našeho Bratrstva vyšlo volání. Toto volání pro mě dostalo for mu a obsah během konference v Reno vě, kde byli žáci vyzváni zúčastnit se zvláštní konference v Calwu. Neboť tuto konferenci měli naši velmistři Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri stále před očima: Obnovení ve stopách Bratrstva „velmi váženého Řádu Kří že s Růží“, které nechalo zaznít své volání silně magickou formulí a ještě stále slyšet nechává. Nejprve přede

Pentagram 6/201 5

mnou vyvstaly všechny možné pře kážky, které však rychle ustoupily po obdržení emailu naší kontaktní osoby. Poté co jsem se přihlásil, opakovaně ve mně znělo: „Jedu do Calwu!“ S podporou poslané brožurky Ad Fontes – zpátky k původu – jsem si více uvědomil význam tohoto Bra trstva kolem Famy a Christiana Ro senkreuze – symbolu vyvolaného Bo žím Duchem, následovníka Krista, duchovněduševního člověka.

KONFERENCE 201 4 FAMA400 V CALWU Nejprve byl sice ve mně jen slabý hlas, přesto to bylo semínko, které padlo na půdu připravenou zkuše nostmi a pochopením. A když se mě teď někdo zeptá: „Co ti konference přinesla?“ Odpovím: „Všechno!“ Říká se „na dobrém základě se může stavět“; nyní se zdá, že byl ve mně po ložen nový základ, přes to staré, zá klad, který vyžaduje náhled přijmout správnou volbu, pro uspořádání, budo vání, rozšiřování a založení nádherné Růžové zahrady ve vnitřním dvoře. Při pohledu zpět vidím, že jsem předtím v sobě stále ještě nosil otaz ník, touhu. Nyní – více než kdy jindy – vím, že je to touha po Duchu a po lás ce k Duchu. Rozhodnutí, s důvěrou a jasným náhledem nadále stavět Dům Sancti Spiritus – duchovní domov pro každého – to bylo volání, které na této zvláštní konferenci zaznělo. Nejdříve tento Dům nabyl podoby u přátel Tübingenského kruhu kolem Tobiase Hesse a Johanna Valentina Andreaeho. Zatímco jsem stál na nádvoří sta rého Tübingenského kláštera a pozo roval okna, za kterými se tehdy mladí bratři vzájemně inspirovali, pochopil jsem, jací velcí myslitelé byli, když si

u tak mnoha vědních disciplín jako astronomie, matematika, medicína, teologie, přírodověda a magie sdě lovali navzájem své postřehy a dále stavěli na již dříve položených zákla dech. Hluboce se mě tyto myšlenky dotkly. Chtěl jsem vše do sebe vstře bat. Jaký div! Fama Fraternitatis Kří že s Růží ožila mezi námi. Regene race, obnova původního, zkušenosti a pochopení a očista srdce jdou nyní ruku v ruce s reformací, s duchovním čtyřúhelníkem stavby; neboť „nejen samotným srdcem, nýbrž také vaším rozumem máte sloužit Pánu (Světlu)!“ Nyní můžeme pokračovat, s bo dem v kruhu, s ohnivým trojúhelní kem a čtvercem, které dohromady tvoří číslo devět, plnost Živého těla, dva trojúhelníky, které se navzájem dotýkají a zasunují do sebe: látka a Duch. Magii poznání máme sami ve svých rukou, to je mi jasnější než kdykoliv předtím. Já sám, nikdo jiný, se musím tyto věci naučit a rozpo znat. Člověk sám musí utvářet svůj vnitřní život, jeho rozumné pojetí uskutečnit a dále šířit ve svém okolí, ve své společnosti, ke které patří. Jsme přece mladé gnostické Bra trstvo dneška!  Ohlédnutí zpět jednoho z účastníků

Bylo prodáno nebo darováno 4 000 knih, mezi kterými byly prakticky všechny tituly, které kdy škola vydala. Stejně tak bylo osobně předáno 1 2 000 záložek do knih. Toto byl výsledek velkého úsilí průkopníků, kteří tyto knihy začali v Brazílii překládat, ale také současné skupiny, která tuto činnost koná dnes. Tak jako Bratrstvo Kříže s Růží před 400 lety rozdalo rosikruciánský manifest intelektuálům a učencům své doby v Evropě, zkusili jsme učinit totéž: předat současnému lidstvu poselství transformace a osvobození co možná nejvíce otevřeným a pozitivním způsobem.

Pentagram 6/201 5

F A M A 4 0 0

–

S Ã O

PENTAGRAMA PUBLICAÇÕES

P A U L O

São Paulo International Book Biennial 201 4