Pentagram 2018-1

2018 číslo 1

Pentagram Lectorium

Rosicrucianum

Zkoumej své já ve vnitřní laboratoři

Pentagram

2018 číslo 1

Pentagram Svět: deset tisíc způsobů, jak vyjádřit nezbytnost existence.

Lidé: hledání cesty, jak žít.

Srdce: hledání otevřenosti k nalezení cesty.

Obálka

Abstrakce Bílé řůže. Georgia O’Keeffe, 1 927.

Nahoře

Obraz z knihy Kongo.

Fotografie Alexe Majoliho a Paola Pellegrina.

Apertura, 201 5. ISBN-1 3: 978-1 59711 3250

1

Obsah 3

Obrazy světa [4, 22, 23, 43, 54, 55, 76]

5

Jazyk vykoupení srdce

Úryvek z „Tajného kázání na hoře“, Corpus Hermeticum, kniha XIV

1 2 Nech je Svetlo – Fiat Lux 24 Laboratoř já 32 Zaměřte své srdce na Světlo a poznejte ho 40 Mimo farieb 44 Velký spojovací článek 51 Choroba – narušenie centra 56 Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu Esej

69 Hedvábné stezky – Peter Frankopan Knihy

73 Stát se novým člověkem – André de Boer Tajemství a výzvy zrození, života a smrti Knihy

75 Symbol lemniskáty 2

Obsah

Obrazy světa Ve svém posledním spisu Timaios Platón vysvětluje, že pro pythagorejce formovalo pět platónských těles stavební bloky kosmu.

Chválí taky Pythagora za jeho matematickou genialitu, jak popisuje vznik světa a uvádí krásný obraz harmonie sfér. Platón vysvětluje, že těchto pět těles je ve vztahu k elementům vody, ohně, země, vzduchu a éteru nebo „nebeské hmoty“.

V roce 1 596 publikoval Johannes Kepler v Tübingenu v Německu své Mysterium cosmographicum, na stejné univerzitě, se kterou byli ve spojení také autoři rosikruciánských spisů. Pět platónských těles spojuje s pohyby planet. Navíc je prvním, kdo přebírá myšlenku Koperníka – slunce jako střed vesmíru – vědecky jako výchozí bod.

V Obrazech světa prezentujeme kreativní brazilský výzkum třídimenzionálních propojení těchto těles a jejich možné síly vyjádření na cestě žáka Gnose.

3

Ikosaedrická pyramida

Obrazy světa

Forma, kterou jsme, dům naší osobnosti, má důležitý úkol dát růži příležitost k úplnému vyjádření se. Každý, kdo se tomuto předá, uspěje v dokončení úkolu v pokračující transfiguraci. Forma je v tomto důležitém procesu nezbytností. Můžeme učinit naši fyzickou formu dvoranou trojnásobného chrámu. Pokud jdeme cestou Gnose, stáváme se Jedním. „Vyjdi do světla věcí, dovol přírodě být tvým učitelem.“ William Words-

worth

Ikosaedrická pyramida (obálka) Komolý ikosidodekaedr (jádro)

4

„Uvědom si, že všechny tvary jsou pouze závoji, které zahalují nádhe­ ru božského. Pochop, že jeden ži­ vot plyne skrze všechny formy a na­ plňuje jej.“ Bhagavadgíta Obrazy světa

Jazyk vykoupení srdce

O znovuzrození a příslibu ticha

T

at: Ve své všeobecné promluvě, otče, jsi byl velmi zá­ hadný a neurčitý, když jsi mluvil o božské přírodě. Tím, jak jsi říkal, že nikdo nemůže být zachráněn, pokud nebude znovuzrozen, jsi mi tuto přírodu nepřiblížil.

Ale potom co jsi se mnou mluvil, jsem se stal během na­ šeho sestupu z hory tvým prosebníkem, a tázal jsem se na nauku o znovuzrození, abych se o tom více dozvěděl, pro­ tože tohle je jediná pro mne neznámá část nauky – slíbil jsi mi sdělit mi ji, až se sám vyprostím z tohoto světa.

Nyní jsem tak učinil a vnitřně jsem se stal silným proti deziluzím tohoto světa. Tak Tě prosím, mohl bys nyní dokon­ čit to, co mi chybí, tak jak jsi mi slíbil, a učit mne o znovu­ zrození, ať již slovy nebo prostřednictvím zázraků. Protože nevím, ó Trismegiste, z jaké matrix a z jakého semene je zrozen pravý člověk.

Hermes: Můj synu, je zrozen z moudrosti, která myslí v tichu, a ze semene, které je jediný Bůh.

Tat: Potom ale kdo ho zasel, otče? To vše je pro mne naprosto nepochopitelné.

Hermes: Vůle Boha, můj synu.

Tat: A jaký je ten nový, který se zrodí ve mně, otče?

Protože se nebude účastnit ani mého pozemského života, ani mého rozumového myšlení.

Hermes: Ten znovuzrozený bude skutečně jiný: bude bohem, synem Boha, vše ve všem a bude mít veškeré schopnosti.

Tat: Mluvíš v hádankách, otče, a nikoliv jako otec hovořící se synem.

Hermes: Takové věci nelze učit, můj synu. Jen vůle Boží, jen On sám může obnovit tvou vzpomínku na ně.

5

ÚRYVEK Z TAJNÉHO KÁZÁNÍ NA HOŘE

6

Jazyk vykoupení srdce

Tat: Říkáš mi věci, otče, které jdou mimo mé chápání a které mne naprosto vyvádějí z míry. Mohu dát jedinou příhodnou odpověď: jsem synem, který je cizincem v domě svého otce. Nezadržuj dále svou moudrost, otče, protože jsem tvůj legitimní syn. Vysvětli mi podrobně, jakým způsobem se odehrává znovuzrození.

Hermes: Co mohu říci, můj synu? Pouze toto: Když jsem vnímal nedefi­ novatelnou vizi, nesenou silou Boží milosrdnosti, vyšel jsem ven ze sebe do nesmrtelného těla. Tak již nejsem tím, kým jsem byl dříve, ale byl jsem počat Duchem. Taková věc nemůže být naučena ani ji nemůže vnímat hmotný ele­ ment, který zde můžeme používat. To je důvod, proč již nemám starost o slo­ ženou formu, kterou jsem kdysi byl. Již nemám žádnou barvu, ani žádný cit, ani rozměr; to všechno je pro mne nyní cizí. V tuto chvíli mne vidíš svýma očima, můj synu, ale nemůžeš pochopit, kdo skutečně jsem, když na mne hle­ díš svýma hmotnýma očima. Vskutku mne těmito očima nevidíš, můj synu.

Tat: Dostal jsi mne do stavu velkých rozpaků a pojmového zmatení, otče.

Neboť nyní již nevidím sám sebe!

Hermes: Dej Bůh, abys vyšel ze sebe jako ti, kteří sní ve spánku; ale v tvém případě bez spánku.

7

Srdce je ve skutečnosti orgánem jednoty.

8

Jazyk vykoupení srdce

V „Tajném kázání na hoře“, jednom z textů Corpus Hermeticum, se Tat ptá Herma na způsob a metodu transfigurace.

V

e svých komentářích k výše uvedeným veršům J. van Rijckenborgh vy­ světluje, že znovuzrození je ve skutečnosti stěžejním problémem Gnose.

Nikdo nemůže být zachráněn bez znovuzrození. Když aktivně stojíte v procesu transformace a transfigurace, za nějaký čas dojdete k porozumění, že tu stále zeje hluboká propast mezi vaším více či méně kultivovaným zjemněným sta­ vem a procesem znovuzrození. Neboli jinými slovy: Christophorus – to jméno znamená: nositel Krista – ve vaší bytosti stále ještě není dostatečně probuzen, aby nesl dítě Krista přes řeku Léthé, řeku zapomnění!

Nyní můžete přemostit propast zapomnění, a provést to vskutku novým způsobem řeči nebo novým jazykem srdce. To je to, proč je hodno doporučení umístit srdce vždy do středu naší pozornosti. Proto pokud se jazyk vykoupení uvnitř nás má stát efektivním, srdce musí podstoupit intenzivní proces. V tom hrají roli také hmota, éterické, astrální a mentální vlivy. Hmota, která vysvětlu­ je, proč se v dobách velkých stresů, v jaké nyní žijeme, naše žíly někdy ucpá­ vají a na denním pořádku bývají operace, abychom byli schopni pokračovat v životě. Ale to se nevztahuje jen na fyzickou úroveň. Důležité operace musí probíhat také na etické a éterické úrovni – jinými slovy – intenzivní čištění se musí konat předtím, než se může hovořit o „poznání srdcem“ a vnímavé otevřené srdce může rozumět „nové řeči srdce“. Neboť orgán srdce se skrze všechny vlivy a okolnosti, které nejsme vždy schopni uchopit, v mnoha přípa­ dech zkazil na malou éterickou odpadní jámu, kam mohou proniknout čisté impulzy vysokých vibrací jen s největšími obtížemi. Přesto je srdce ve sku­ tečnosti orgánem jednoty, jak je vysvětleno i v jiných článcích této publikace (strana 32). To má stejně jako mozek zvláštní buněčnou strukturu, zatímco se buňky navzájem nedotýkají, ale jsou vzájemně propojeny synapsemi jako drobnými převody. Ve skutečnosti je srdce samotné mozkem; a naše doba nás

9

konfrontuje znovu s úkolem učit se myslet srdcem. Stejně jako mozek je také srdce spojené s centrálním nervovým systémem, ano, dokonce má svůj vlastní nervový systém; srdce je systémem vnímání se svou vlastní vůlí a vědomím.

Proto velmi dobře zvolené vyjádření profesora De Hartoga: „Co srdce nechce přijmout, to do hlavy nepronikne.“ Také elektromagnetická aktivita srdce je zajímavá. A tento příběh začíná ne­ zvyklým způsobem, že se zrodí tlukot srdce, protože buňky v srdci spontánně začínají pulzovat ve velmi rané fázi embryonálního vývoje zcela samy od sebe.

Samy se organizují – epigeneticky – náhle vykazují synchronizaci a nové vlast­ nosti v souladu s celkem.

O těchto vlastnostech, jež patří poznání duše, mluví gnostickým jazykem škola Kříže s Růží. Chce nabízet svou pomoc, abychom se naučili jazyk srdce ve svém osobním životě, jinými slovy: nechat nás cítit, myslet, uvažovat, jed­ nat, rozhodovat se a stát se tichými pro náročná hodnocení, kam bylo srdce pů­ vodně voláno. Tento jazyk také najdeme předávaný v četných textech Bible, klíčí z „poznání srdce“; z pravé Gnose zrozené nutností doby. Je ho také slyšet v některých chrámových písních Kříže s Růží, jako: „Přicházíme, ó Bože, k srdci kříže ve zlaté záři Tvých paprsků. Jak vzdálené Ti bylo srdce naše, teď však tmu střídá jas rozbřesku.“ (Chrámová píseň 54) A trochu dále: „Ne my, Pane – Ty jsi náš cíl jediný!“ Tak přímo, jak to jen jde! V jeskyni srdce, v nejhlubším nitru uvnitř sebe si člověk uvědomuje přítomnost Světla! Slyší slova: „Poznej pravé srdce skrze otevřenou čistou mysl“? To jsou texty, které nás opakovaně jako záblesky ve­ dou až do jádra našeho bytí, kříže. Ten, kdo je schopen ukřižovat nadpřírodu svým pozemským bytím, zvítězí. To je trefně vyjádřeno v příběhu Christiana Rosenkreuze, který v předvečer vítězství (večer před Velikonocemi) obdrží do­ pis z rukou světelného anděla, panny – světlonoše jako pozvánku, na níž je na­ psáno vedle znamení kříže: „in hoc signo vinces“. „V tomto znamení zvítězíš.“ Světelný kříž! Tento nejkrásnější symbol průsečíku duchovního světa a řádu přírody a jeho následky se osvětlují v plamenech v srdci. Tam se probuzením klenotu atomu jiskry Ducha manifestuje nový vývoj na základě konečné touhy po Světle. To je to, co nazýváme procesem znovuzrození.

Také v Tabula Smaragdina – „Chartě alchymie“, jak je text někdy nazýva­ ný, je hluboký význam kříže znovu vykreslený v jiném kontextu a přitom jde

10

Jazyk vykoupení srdce

o totéž. V jazyce arabské nebo egyptské Gnose je tento krátký text zahalen do alchymického hávu: Co je dole, je stejné jako to, co je nahoře, a co je nahoře, je stejné jako to, co je dole, aby se zázraky Jednoho uskutečnily. Jako jsou všechny věci uskutečně­ ny Jedním, přenosem, tak jsou všechny zrozeny z Jednoho.

Výhradně lidským bytostem je v tomto průsečíku dáno tomuto porozumět.

V srdci, které je v procesu očišťování – jde skutečně o proces – se vše spojuje dohromady. Je tu místo, zázračný průsečík, z něhož vycházejí všechny linie, které řídí a vedou celý náš systém. Ze všech impulsů zvenku a zevnitř získává srdce informace a poznání a transformuje je do harmonických reakcí, slučuje je všechny do vědomí. Tak je zrozen Rosikrucián. V duchovním významu připíná růži svého duchovního bytí na kříž.

Skutečně to začíná v srdci. Proces čistého dýchání, založený na božské éte­ rické aktivitě, zásobuje čistými energiemi a tím čistí krev, a činí duchovní ne­ beské sluneční jádro stále viditelnějším a aktivnějším. Jazyk vykoupení srdce pro to vytváří nový základ! A ve zdlouhavém vnitřním procesu, který od nás požaduje všechno, ale je nicméně plný slávy, je celé roucho osobnosti transfor­ mováno. A nejhlubší vnitřní já se dokáže vyjadřovat stále silněji a silněji. 

11

Nech je Svetlo – Fiat Lux

12

Nech je Svetlo – Fiat Lux

V kruhoch, v ktorých sa vysoko cení Biblia, sa slová zo začiatku knihy Genesis „Nech je Svetlo – Fiat lux“, chápu vo všeobecnosti ako počiatok sveta. Ale čo by sa stalo, keby sme raz tieto slová nepovažovali za začiatok stvorenia v nepredstaviteľnej pra-minulosti, ale za zvolanie v dnešku, v Teraz, v tomto okamihu?

13

N

ech je Svetlo“ v našich srd­ ciach, „fiat lux“ v nás.

To volanie k nám pri­ chádza nepretržite, dňom a nocou. Nech je svetlo, to je predsa to, po čom tak vnútorne túžime, čo tak intenzív­ ne hľadáme. Je to tichá vnútorná modlitba, kto­ rá nás – hľadajúcich sprevádza pri všetkých našich krokoch v tomto zamotanom svete. Ak sa pozeráme na slová „Nech je svetlo“ priamo ako na počiatok stvore­ nia, môžeme ich pova­ žovať aj za zrodenie nového človeka, za po­ čiatok nového dňa v nás.

V druhom Liste Korint­ ským čítame: „Lebo Boh, ktorý tu povolal svetlo, aby vyžarovalo z temnoty, ktorý dal svetlú žiaru do našich sŕdc, aby skrz nás vznik­ lo osvietenie poznania – Gnózy – jasnosti Boha v tvári Ježiša Krista.

(2. Kor 4:6) My máme ale taký poklad v po­ zemských nádobách, aby prenesmierna Sila

„

bola Božia a nie od nás.“ (2. Kor 4:7) Človek tejto prírody je tu zobrazený ako po­ zemská nádoba. Svetlo nie je z neho, ale svieti v jeho srdci, aby ho, ak to pripustí, osvieťova­ lo. Tak v ňom môže byť zrodená Gnóza. Pozem­ ská nádoba, človek, sa môže stať pre Svetlo priesvitným. To je úloha žiaka v gnostickej škole mystérií. Škola mystérií je škola svetla, a toho by sme si mali byť ve­ domí. A to je celkom podstatný aspekt našej dennej životnej praxe.

Aby sme si boli vedo­ mí, že sme časťou školy mystérií, školy Svetla.

Svetlo je prvorodený, jednorodený Syn Boha. „Nech je Svetlo“, to je to prvé slovo tvorenia.

Svetlo je prvé a jediné, čo Boh priviedol k preja­ veniu zo seba samého – všetko ostatné v Bo­ žom stvorení vzniklo z tohto Svetla, stvoril Boh skrz svoje Svetlo.

A skrz svoje Svetlo bude večne tvoriť.

Ľudia majú v súčas­ nosti problémy s poj­ mom „Boh“. Preto hľadáme nejaké iné označenie Boha: vša­ deprítomný oheň Du­ cha, nepostihnuteľná Pra­vibrácia, neviditeľ­ ný, nevnímateľný, ne­ konečný Pra­základ.

Aj ten najsvetlejší zdroj svetla nášho vi­ diteľného vesmíru je, v porovnaní s Božím Svetlom, iba bledý tieň, aj keď všetko pominu­ teľné je obrazom več­ ného. Hermes Trisme­ gistos vraví: „Čo je dolu, sa podobá tomu, čo je hore.“ Nie je iden­ tické s tým, čo je hore, je prirovnaním, objas­ ňuje to. Tieň stromu nie je strom sám. Náš obraz v zrkadle, v kto­ rom vpravo a vľavo sú zameniteľné, nie je nami samotnými. Ale z prirovnania, z podo­ benstva, sa môžeme veľa naučiť. Čítanie v knihe prí­ rody nám môže darovať nejaké pochopenie. Pra­ základ zrodil zo seba

14

Nech je Svetlo – Fiat Lux

samého večné Svetlo, svojho Syna. Boh sa prejavil (zrodil) ako svetlo. Prirovnanie: pavúk pradie zo seba samého nite, ktorými tká svoju sieť. Slimák vytvára zo seba samého svoj dom. Ale, ako bolo povedané, prirovnanie nie je rovné tomu, čomu sa podobá. Ale môže byť pomôckou pre našu vnú­ tornú fantáziu.

Božie Svetlo – živá voda. Skúmali ste toto prirovnanie? Bez vody nemôžeme žiť. Naše

telo pozostáva zo 70 % vody; ovocie, zelenina, rastliny sú všetky vy­ tvorené predovšetkým z vody – je životne dô­ ležitá. Božie svetlo je pre človeka podmien­ kou života, tak ako je určený od prvopočiatku.

Z tohto vnútorného po­ znania sa zdvíha nahor tichá prosba, hlboké želanie srdca: Nech je svetlo, fiat lux! Duchov­ ná škola je školou my­ stérií, školou­Svetla, školou Svetla Krista.

Patrí Kristovi, inak

Čítanie v knihe prírody v nás a navôkol nás nám môže darovať veľa pochopenia.

Quadratum Nigrum, Fiat Lux. Inštalácia neobjektového umenia v Galérii Umení vo Varšave, Poľsko. Celý objekt a jeho popis sa vzťahuje na Roberta Fludda: Mystérium.

Svätosť. Temnota. Počiatok. Čierny štvorec. „Et sic in infinitum“

15

Christian Gill, Fiat Lux

16

Nech je Svetlo – Fiat Lux

nikomu a ničomu. Mu­ síme si byť vedomí toho, že Svetlo Krista je ne­ vyhnutné. Čím viac sme si toho vedomí, tým ak­ tívnejšie bude Svetlo v nás samotných a v sku­ pine. Ak sme si toho ve­ domí príliš málo, chrad­ ne aktivita Svetla. Ryba nemôže žiť bez vody.

Ak sa ocitne mimo vo­ dy, leží a hádže sa na suchu, jej telo sa zvíja, túži po vode. Kto túži po skutočnom živote, nemôže existovať bez Svetla. Bez Svetla je jeho duša ako ryba, zvíjajúca sa na suchu.

Božie Svetlo – živý dych. Skúmali ste toto prirovnanie? Vravíme o dychu Boha, univer­ zálnej sile života, ktorá všetkým preniká a vy­ živuje. Ani náš svet by nemohol vzniknúť bez dychu lásky Boha. Ak už viac nemôžeme dý­ chať, je náš život v oka­ mihu preč. Hovoríme o živom dychovom poli našej duchovnej školy; naše najvnútornejšie by­ tie túži po svätom dychu,

čo je predsa skutočná múdrosť nášho žiactva.

Existuje príbeh, kde sa žiak žaluje pri svojom majstrovi, že už tak dlho hľadá Boha, ale až do­ siaľ ho nenašiel. Maj­ ster vzal žiaka k rieke a požiadal ho o spoloč­ né kúpanie. Náhle po­ noril hlavu žiaka pod vodu. Keď po chvíli vyšiel žiak prskajúc znovu hore, spýtal sa majster: „Na čo si mys­ lel, keď som ťa pono­ ril?“ Žiak odpovedal: „Myslel som len na jedno, ako dosiahnem tak rýchlo, ako je to len možné, znovu vzduch?“ Majster povedal: „Keby tvoja túžba po Bohu bola presne tak veľká ako tvoja túžba po vzduchu, keď si bol blízko udusenia, potom by si Ho našiel.“ A z iného uhla po­ hľadu: Keď sa Ježiša spýtal učenec Písma, ktorý príkaz je najväč­ ší, aby našiel skutočný život, Ježiš odpovedal: „Miluj Pána, tvojho Boha, nado všetko, celým

17

To „Nech je svetlo“ nás udržiava bdelými, vynucuje si našu neustálu pozornosť.

Vnútorné ticho je bytostný prínos, ktorý pozemská nádoba, človek, môže darovať pokladu v svojom srdci. tvojím srdcom, celým tvojím rozumom a celou tvojou dušou. To je naj­ väčší a prvý príkaz. Dru­ hý sa podobá prvému: Miluj svojho blížneho ako seba samého.“ Túto odpoveď ten učenec Pí­ sma, človek, ktorý visel na písmenách, príkazoch a predpisoch, skutočne nečakal. Čakal príkaz, zákon, presný návod, podľa ktorého by potom mohol eventuálne žiť, ak sa mu bude hodiť.

Ježiš odpovedal na túto otázku, ale vyšiel viac ako z pojmu „prí­ kaz“ a ponad neho, na­ hradil ho pojmom „lás­ ka“, aj keď použil slovo „príkaz“, pretože ono zodpovedalo prirodze­ nosti učenca Písma naj­ vernejšie; inak by to učencovi Písma sotva mohol popísať. Láska nemôže byť príkazom, predpisom. Nikomu ne­ možno prikázať ľúbiť.

Láska zruší príkaz. Uče­ nec vraví o príkaze, Je­ žiš vraví o láske. Učenec tiež nepýta dva príkazy, ale Ježiš hneď pripája druhé takzvané prikáza­ nie: miluj svojho blížne­ ho ako seba samého. Pre pozemskú nádobu, po­ zemského človeka, ťaž­ ká úloha. A mnohí po­ vedia: vlastne nemožné.

Ale kde leží ťažisko?

Miluj Boha nado všet­ ko! Ťažisko leží na slo­ ve „nado“! To platí tak vzhľadom k sebe samé­ mu aj vzhľadom k iným.

Miluj Boha, boží plameň Ducha v svojom srdci, nado všetko, čo by si ešte mohol milovať zo svojej vlastnej osoby, z pozemskej nádoby.

Ríša Boha je vnútri vo vás, vo Vás, aj vo Vašom blížnom, Vašom susedovi. Miluj to Božie v svojom blížnom nado všetko, čo by si Tvoj blížny na osobnej úrovni

pre seba ešte mohol že­ lať. Ale aj na osobnej úrovni môžete pre svoj­ ho Blížneho urobiť veľa, keď používate nasledu­ júce prikázanie: „Čo nechceš, aby iní robili tebe, nerob ty iným.“ To už vyzerá v styku s na­ šimi blížnymi skôr ako príkaz alebo ako zlaté pravidlo. A najlepšie je, že tento príkaz naozaj nepotrebuje žiadne vy­ svetlenie. Dotýka sa na­ šich pocitov a nášho ro­ zumu. Je jasný, presný a priamy: „Čo nechceš, aby iní robili tebe, nerob ty iným.“ Zaiste sa pokú­ šame ísť ďalej a hlbšie, bez toho aby sme zane­ dbávali tento príkaz na osobnej úrovni. Miluj Boha nado všetko a svoj­ ho blížneho ako seba samého. Ako často sa opakovali tieto slová počas dvetisíc rokov, ako často sme ich už počuli? Snáď tak často,

18

Nech je Svetlo – Fiat Lux

že ich už sotva viac do seba prijímame. Určite to poznáte: Ležíte v je­ den daždivý večer v po­ steli a počúvate bubno­ vanie dažďa. Po nejakej chvíli už dážď nevní­ mate, nepočujete a za­ spíte. Ale veď predsa nebudete tí, ktorí nepo­ čujú, ktorí spia?!

To „Nech je svetlo“ nás udržiava bdelými, vynucuje si našu neu­ stálu pozornosť – malo by byť naším najvnútor­ nejším túžením, dňom i nocou. Svetlo je láska, teplo, život. Láska je Svetlo, ktoré sa bez vá­ hania daruje. Čo je dolu, sa podobá tomu, čo je hore. Naše viditeľné sln­ ko je prirovnanie, obraz božieho Svetla Lásky.

Slnko daruje svetlo, tep­ lo a život, aj keď je noc.

Tak je pri nás aj Svetlo Lásky, aj keď pociťuje­ me, že vnútorne je noc.

Keby sme sa predsa len vrátili k Láske pre sku­ točný život.

Iné prirovnanie: Mô­ žeme pozorovať, že ľu­ dia, ktorí sú dlhodobo

vzájomne zladení v lás­ ke a náklonnosti, sa na seba navzájom trochu podobajú. Nastáva ener­ getické vzájomné pôso­ benie, ktoré sa môže prejavovať v látke na správaní, pohybe a po­ dobnosti tváre. Čo nás prirodzene nesmie viesť k rozchodu, je to, že pri pároch, ktoré sú si nie podobné, v láske niečo neklape. Keď milujeme Boha nado všetko, bu­ deme v svojom najvnú­ tornejšom bytí podobní Bohu. To nám pripomí­ na snáď neuveriteľné slová Ježiša: „Buďte dokonalí, ako je váš nebeský otec dokona­ lý.“ Alebo slová zo Žal­ mu 82: „Povedal som: Buďte Bohovia a všet­ ci deťmi Najvyššieho.“ Vidieť a rozpoznať Det­ stvo Boha aj v našom blížnom je kľúčom k láske k blížnemu.

Láske sa nemôžete naučiť žiadnym cviče­ ním, žiadnou metódou, tréningom alebo work­ shopom. Lásku nemôže­ te vypestovať prijatím

19

životného postoja, naria­ deného zvonku alebo z vnútra Vás samých.

Láska nie je žiadna rola, ktorú by ste mohli hrať; láska k Najvyššiemu, láska k Najhlbšiemu vo Vás. Váš blížny rozkvit­ ne, keď latentné Dieťa Boha v nás dosiahne svoje právo Prvorode­ ného, svoje právo – v plnom vedomí – byť jedno so svojím Otcom.

A tento zázrak sa ude­ je vo vnútornom tichu.

Semiačko klíči v tichu a tme v zemi. Len vnú­ torné ticho môže to bo­ žie Slovo v nás priviesť ku klíčeniu. Vnútorné ticho je bytostný prínos, ktorý pozemská nádoba, človek, môže darovať Pokladu v svojom srdci, aby mohol vnímať Hlas Boha, Hlas Ticha. Ako môžeme v nás počúvať hlas Boha, keď my sami máme neustále slovo?!

V Žalme 46 stojí: „Buďte tichí a spoznaj­ te, že ja som Boh.“ Toto „Buďte tichí“ sa obracia na prírodného človeka. A prirodzene

viete, priatelia, že byť ticho je omnoho viac, ako len držať jazyk za zubami. S nátlakom neurobíte žiaden ďalší krok. Keď je v nás lás­ ka k Bohu, k nášmu du­ chovnému pra­zdroju, je položený aj základ pre vnútorné ticho. Potom vravíte, čo musí byť po­ vedané, potom vychá­ dza kontakt so Vaším blížnym z vnútorného ticha, potom za Vašimi slovami neexistuje ast­ rálne napätie z ega. To samotné je požehnaním pre Vašich blížnych a va­ še najbližšie okolie. Vo vnútornom tichu klíči vedenie, Gnóza, Ja som Boh, Boh v tebe, univer­ zálny prameň bytia vo Vašom mikrokozme.

Gnóza je to absolútne isté vedenie, poznanie v srdci.

Vnútorné ticho je mier. Láska, ticho, mier sú jedno. Mier, nie ako dočasný astrálny alebo mentálny stav ticha zbra­ ní, žiaden mier, ku kto­ rému nútite sami seba.

Keď sa nútite k tichu

a k mieru, ste učenec Písma, človek, ktorý po­ trebuje príkazy, zákony a predpisy, človek, ktorý žije podľa zákonov, na­ riadených či už zvonku alebo zo seba samého. – Láska k Bohu vystupu­ je z toho absolútne von a ponad to. Ide o to, že z nášho srdca prúdi na­ vonok svätá energia. Ak pociťujete priestor oko­ lo seba so Svetlom, ste predsa účastník školy mystérií, žiak Svetla!

Láska, ticho a mier sú jedno. Udržiavajte v srdci mier. Čokoľvek sa aj vždy deje vo Vás, vo Vašom bezprostred­ nom okolí alebo vo sve­ te, ostávajte vo vnútor­ nom tichu, udržiavajte mier v srdci! Správa o tom, čo sa deje vo svete, prenasleduje iných. Všetko je po­ sadnuté tým, aby ru­ šilo náš vnútorný mier.

Pravdaže, nepozerajte sa preč, viďte to, nezápaste s tým, neunikajte pred tým – ale ostávajte pri všetkom, čo robíte a čo počujete, v láske k Bohu,

univerzálnemu zdroju života, v láske ku Krá­ ľovstvu Boha vo Vás. „Usilujte sa najprv o kráľovstvo Boha a jeho spravodlivosť – všetko ostatné Vám pripadne.“ Catharose de Petri písa­ la v knihe Živé slovo: „Slovo Boha je ži­ júca, vibrujúca a ne­ dotknuteľná skutočnosť.

Keď sa k tejto nedotknu­ teľnej skutočnosti mô­ žete hlásiť, potom chá­ pete písmená Pravdy.

Poznať písmená Pravdy, znamená sú­ časne, poznať proces transfigurácie. Vstúpiť do Pravdy, zjednotiť sa s Pravdou krvou srdca, znamená, že ten, kto pozná písmená Pravdy, sa stáva používateľom a realizátorom Pravdy.

Takže z toho vyplýva po prvé: poznávanie písmen Pravdy, po druhé: praktické otváranie Pravdy, po tretie: zakúšanie Pravdy.

Keď chápete túto troj­jednotu, potom ste opäť našli troj­Slovo.

20

Nech je Svetlo – Fiat Lux

Potom bude na Vás spo­ čívať Božie požehnanie, a odmenou Vám bude sila spoločenstva Ducha.

Služobníci Boha tvoria spolu Národ Boha na Zemi. Vo všetkých svä­ tých písmach sa uvádza „boží národ“, „Národ Boha“. Nebudeme si všímať to, či bol Ježiš Pán v zvyčajnom zmys­ le pokrvne zrodený slu­ žobník Gnózy, predsa len Sväté Písmo vraví, že bol vysokým kňazom podľa rádu Melchisedek.

Je to stav bytia, ktorý sa zdvíha vysoko nad krv, rasu a národnosť. Národ Boha je preto spoločnosť služobníkov, ktorí býva­ jú vo všetkých krajinách na Zemi, a patria ku všet­ kým rasám a národom.

Na toto slúžiace spolo­ čenstvo možno nazerať ako na predvoj Univer­ zálnej reťaze Bratstiev Krista. Oni všetci sa za­ oberajú tou istou prá­ cou. Spoznáte, že žiaden

z nich nehodlá dosiahnuť Ríšu Boha v tejto príro­ de. Oni vás neúprosne odkazujú k východis­ kovému bodu žijúcej Duch­duše. To je veľmi reálne vyjadrenie, lebo vo Vás žije Iskra več­ ného Ducha.

Vychádzajúc z tohto základu, mnohí už vytý­ čili ostrú hranicu medzi matériou a Duchom.

Predsa len nesmiete pri slove „matéria“ myslieť len na to všetko, čo ste za sebou zanechali pri viazanosti na hrubo­ hmotnú matériu. Musí­ te používať pojem ma­ téria aj na Vašu vlastnú bytosť. Potom sa podarí dospieť k tomu výsled­ ku, že matéria nie je nič iné ako protiklad Ducha.

Aj v matérii panujú negatívne a pozitívne molekulárne sily. Ale dialektickou zviazanos­ ťou matérie sa tieto budú v tele ustavične znovu budovať. Vnútri

21

matérie vládne usta­ vičný život, ktorý po­ zostáva z budovania a búrania.

V Duchu pôsobia pozitívne a negatívne sily najdôslednejšie spoločne, aby nastolili nepoznateľnú jednotu, aby sa z toho opäť zro­ dilo úplne nové telo.

Keďže Duch je večný, je búranie ne­ známe. Existuje len nepretržité vzrastanie, stále sa v pohybe na­ chádzajúce tvorenie.

Toto tu je proces, na ktorom sa musí podie­ ľať každý vážny žiak Duchovnej Školy Zla­ tého Ružokríža. V kaž­ dom žiakovi žije Iskra večného Ducha.

A v tejto Iskre leží dokonalý život – to zna­ mená život bez búrania.“ Kiež by „Iskra“ vzplanula do žiarivého ohňa, kiež by semiač­ ka rýchlo klíčili, rástli a prinášali ovocie. 

Deltaedrický 60stěn

Obrazy světa

„Není to věčný zákon, že duchovní má spojitost s fyzickým a že duchovní je uzamčeno v hmotném prostoru? Pět Platonských těles: čtyřstěn, krychle, osmistěn, dvanáctistěn a dvacetistěn jsou geometricky odvozené útvary z koule. Jsou tak všeobsáhlé v přesně určené a harmonické kvalitě, že nemohou být překonány žádnou jinou geometrickou formou. Těchto pět těles ztělesňuje nejzákladnější kvantitativní analytické formy, protože jsou jedinými tělesy, jejichž plochy, hrany a úhly jsou zcela identické. Zobrazují trojúhelník, čtverec a pětiúhelník. Geometr využívá pro výstavbu těchto těles přesně stejné matematické proporce, jako to činí příroda používáním archetypálních energetických rytmů k vytvoření svých hmotných forem.

Deltaedrický 60stěn (obálka) Romboikosododekaedr (jádro)

22

„Vše co je vnitřní, projevuje se ve vnějším světě. Vše co je vnější, zjevuje se jako struktura.“ Eckharts-

hausen

Obrazy světa

Romboikosododekaedr

Obrazy světa

Platónští filosofové používali zlatý řez jako symbol reprezentující ideál božské nebo univerzální lásky. A s tím se můžeme divit faktu, že stvořitel osázel regenerativní semenné pole, které pozdvihne království, kterému vládne smrt, z duality a zmatení do obrazu věčnosti. „Tělo je nejhutnější vyjádření ducha, který je jeho jemným rozšířením.

Tento svět se od svých nejhutněj­ ších až k nejjemnějším aspektům skládá z látky. Tato látka je duch, který se pomocí geometrie stává zjeveným zázrakem. Jsou zde síly a tvary v hvězdách, které rezonují v naší duši. Naplňují nás nejsilnější vitalitou a patří současně k božstvu a jádru naší bytosti.“

Rombický 30stěn (obálka) Ikosidodekaedr (jádro)

23

Laboratoř já V konferenčním centru Renova v Bilthovenu se během velikonoc, v dubnu 201 7, konala konference mládeže a mladých Rosikruciánů s více než 300 zúčastněnými návštěvníky. Jedno z oslovení pojednávalo o vědomí, Einsteinovi, sněhových vločkách, Duchu a světle Lásky.

Z

držme se na chvíli u jednoho z těch okamžiků, kdy uvažujete: Já jsem, já žiji, právě teď, v této době v tomto světě. Ale co skutečně žije?

Co zde nyní já dělám?

Někdy se říká: „Život je síla.“ Sto­ jíte uprostřed něho. Podstupujete ten intenzivní pocit, být naživu. Slunce pravděpodobně svítí a vše kolem vás se zdá být jako obvykle, a vy nemáte tušení proč, ale je zde toto náhlé uvě­ domění, že jste naživu. Je to jako by­ ste stáli právě uprostřed sebe a součas­ ně byli všude. Je to mocný, nepřemo­ žitelný pocit, že existujete, zatímco se ve stejné chvíli vytváří očekávání: co se mi v tomto životě přihodí?

Po tomto zjevném poznání bytí zde může často následovat otázka: Proč jsem zde? Co zde dělám? Je to tajemství toho, co nazýváme životem.

Je to zkušenost „bytí zde“ a současně je zde mysterium toho, „stále mít po­ třebu něčím být“. Pochopení tohoto by mohlo být označeno za nejdůleži­ tější úkol v našich životech.

24

A vidíme to stále jako svou výzvu: Abychom použili svou inteligenci a zkoumali, co nás život v této příro­ dě – v tomto světě – nyní učí.

Mohli bychom to jednoduše shr­ nout jako „získávání zkušeností“, ale pojďme o jeden krok dále v úvahách, že my sami jsme našimi zkušenostmi.

Jsme mágové Představme si sebe jako mágy, alchy­ misty, kteří mají k dispozici obrov­ skou dílnu. Její jméno je Příroda, sa­ mozřejmě.

Je to laboratoř, ve které mohou být studovány nejpodivuhodnější procesy.

V našem vlastním malém vesmíru zaznamenáváme své poznatky a ově­ řujeme je, abychom z nich získali po­ chopení, pravdu a rozum.

Otázky jako: jaké studium byste si měli zvolit a jestli budete mít práci nebo partnera, nebo dům, se budou jistě v nějaké chvíli řešit.

Zabývejme se ale výzvou a otáz­ kou života samého.

Laboratoř já

Život se odhaluje v nekonečné rozmanitosti forem a podob.

Odehrává se v mnoha odstupňo­ váních hustoty, viditelných i nevidi­ telných.

Hovoříme o Duchu a látce.

Nebo jak konstatuje jeden z textů Rosy Mysticy, je to stvoření, v němž se pestrý rej z myriád bytostí pohy­ buje od lidského až po božské.

Vibrace je klíč k jejich vnímání. Čím pomalejší vibrace, tím pev­ nější je jejich tvar.

To se týká prvků, bytostí i situací.

Například myšlenky jsou jemné for­ my, které jsou transformovány nebo se stávají konkrétními, když jsou vy­ jádřeny a stávají se viditelnými.

Je logické, že existuje právě tolik událostí na neviditelné rovině, jako na rovině viditelné.

Dále ještě, že vztah mezi těmito dvěma rovinami utváří naši „realitu“ a že závisí na našem vědomí, jak tuto realitu zažíváme.

Každý z nás zažívá realitu odlišně, vždy na základě svého vlastního po­ zorování.

Pozorující vědomí je situováno do, nebo pochází z toho, co nazývá­ me naším středem, vnitřním bytím, skrze které existujeme, centrem, ze kterého vše vzniká.

25

Toto centrum je jako zdroj, je zdrojem.

Tato myšlenka, obraz zdroje, se může jevit jako abstraktní, ale ve své jednodu­ chosti je klíčem k velkým objevům.

Má hluboký význam, že sedíme zde, v tomto chrámu, rozmístěni kolem fontány ve středu; kolem viditelného zdroje, kde bez přerušení vyvěrá voda, voda jako sym­ bol života; neboť život sám pochází ze zdroje také.

Je to zdroj, který je nazýván Bůh, To nebo ten Jediný. Nebo možná snadněji pro pochopení: Duch. Když posloucháte stří­ kající vodu, mohli bychom říci, že slyší­ te řeč zdroje, a proto je život vyjádřením zvuku Ducha.

Duch je někdy nazýván myšlenkou Boha. Právě jako slunce vyzařuje světlo, vyzařuje podobně Bůh Ducha. Je zde vy­ zařování božského ohně, Světla. Duchovní síla je základem existence. A člověk, ze­ jména člověk, je principielně duchovní bytostí. Jiskra Ducha nebo božská jiskra je tím principem, nezničitelným jádrem božské myšlenky. Co jiného by mohl být člověk než duch, když je nazýván Božím obrazem?

Einstein Nenahlížejte na sebe proto jako na tělo, ale vzpomeňte si na minulé časy, dlouho předtím, než jste se stali tělem. Přemýšlejte o sobě jako o duchu, stále jen jako o myš­ lence… Svobodné myšlence; rozstříkli jste se jako kapička nebo jiskra a jste unášeni na vrchol nekonečně zářící ohnivé vlny. Ta

26

Laboratoř já

jiskra z ohně, letmý pohled na ideu, první myšlenka planoucí pohybem.

Co je člověk? Je živým vědomím?

Jsme všichni malými částmi jednoho velkého vědomí?

Tuto ideu naznačoval Einstein, který se neustále zabýval místem člověka ve světě a tím, že ho pova­ žoval za ducha. Jednou z nejpozo­ ruhodnějších věcí kolem Einsteina byl způsob, kterým se zdál žít fyziku.

Nepromýšlel své teorie, byly to síly, které zkoumal, které jím pohybova­ ly. Zažíval je. Staly se pro něj téměř hmatatelnými.

Ztotožnil se s těmito silami a věděl, že pokud chcete poznat Ducha, nebo Boha, pak mu musíte být rovni.

Naše cesta, cesta prvotní myšlen­ ky začala okamžikem, který vypustil jiskru do prostoru, do stvoření. Právě teď se učíme poznávat, kým v pod­ statě jsme, tím, že se tím stáváme.

Je to duch rostoucí v Duchu, člověk rostoucí v Bohu. Je to proces, kterým se idea stává skutečností. Einstein vypočítal rychlost světla, kterou se řítí prostorem, ale kam? Kam jde?

Objevil, že mezi výzkumníkem a svět­ lem existuje vztah; že individualita a univerzalita nejsou žádnými vzá­ jemnými exkluzivními vlastnostmi, ale dvěma aspekty stejné skutečnosti.

Pokud byste tedy byli výzkumníkem, potom zde existuje směsice vás a ob­ jektu vašeho zkoumání, mezi vámi

27

a světlem, například protože se s ním spojujete. Kdy­ koli je tento objekt Duchem, nebo Světlem, nazý­ váme tuto zkušenost „osvícením“. Zvedněme vlák­ no své cesty. Myšlenka se odvíjela, procházejíc pole za polem, zatímco kontury, idea lidské bytosti za­ čala v jednání získávat tvar.

Pocházeje z nejvyšší roviny duchovního bytí, je, jste nyní konečně zrozeni do materiálního svě­ ta nízké vibrace. Každá lidská bytost je stále jedi­ nečným zázrakem; vlastní svůj vlastní obraz; je nositelem jedinečné původní myšlenky. Jen po­ myslete, jak můžete být identifikováni podle kódu DNA, podle skenu oční duhovky nebo otisku prs­ tu. Neexistuje nikdo jako vy; to je to, co musíte po­ znat a ocenit.

Zatímco víte, že váš život – protože jste zde v tomto chrámu – je přesně životem, který je pro vás zamýšlen. Že váš život zcela zrcadlí váš sou­ časný stav bytí.

Utváření sněhové vločky Vezměme si ještě další příklad. Existují lidé, kteří zkoumají sněhové vločky. Došli k závěru, že jsou malým uměleckým dílem.

Také sněhové vločky mají tu zvláštní vlastnost, že jsou všechny odlišné. Pod mikroskopem vidíte krystalickou formaci, která není nikdy stejná. Sně­ hová vločka je vytvořena kolem takzvaného zmrz­ lého jádra.

Tím může být například saze, bakterie nebo vul­ kanický popel.

Vodní molekuly se připojují k tomuto smítku, zatímco se rozvětvují do hvězdicovitě tvarovaných struktur. Tento proces je ovlivněn způsobem, jakým sněhová vločka padá dolů; je ovlivněna atmosférou, vzduchem, když prochází skrz.

28

Laboratoř já

Můžete to označit jako znázornění zkušenosti sněhové vločky, vývoj le­ dového krystalu.

V tomto příkladu je subjektem vzduch, když ale pomyslíte na elek­ tromagnetická pole, na vibrační pole sestávající z energie, z informací – na pole jako na atmosféru, ve které se pohybuje celý kosmos – pak si mů­ žete představit, že okamžik vašeho fyzického zrození také znázorňuje

29

stejný vzor. Tím vzorem je to, co vi­ díte, když si kreslíte horoskop. Odrá­ ží váš vztah s kosmem.

Jste zde, nově příchozími na stani­ ci nazývané „svět“, na své návštěvě v „pozemském životě“. A jste po ně­ jakou dobu zaneprázdněni vybalová­ ním svých zavazadel.

Ukazuje se, že obsahují nějaké zvláštní věci, o kterých přesně neví­ te, jak s nimi zacházet. Pro vyjasnění,

toto je část života, část „učení člo­ věka“.

Polárka bytí Můžeme stanovit, že člověk je duchov­ ní bytostí. Má formu, přírodní posta­ vu, která je jeho tělem. Díky své duši má živé vědomí, stejně jako mysl, která mu dovoluje rozpínat se kos­ mem. Jeho jádro, nebo Esence, je vy­ tvořena z Ducha; to je důvod, proč je schopen poznat Ducha, nebo Boha.

Antický myslitel Cicero řekl: „Bez božské inspirace nemůže být nikdo nikdy skutečně velkým člověkem.“ My ale říkáme: bez podniknutí studia sebe samého, toho, co to zna­ mená být lidská bytost, zde nemůže být nikdy božská inspirace. Chce to odvahu, být velkou lidskou bytostí.

A ještě větší odvahu to chce, čelit závratným výšinám a skrytým hlubi­ nám vašeho vlastního já v naprosté střízlivosti. Tuto odvahu získáte, pokud je zde světlo, které osvětluje vaše studium.

Toto světlo vzniká, protože chcete vědět. Protože chcete pomoci. Protože chcete zkoumat tajemství Lásky. Toto světlo se uvolňuje ve vás. Je zcela vaše, ale je také božské a svobodné.

Vede vás, když jdete, kam byste jít měli, ale také když nejdete, kam by­ ste jít měli. Nikdy na něj nemůžete naléhat, a přesto vám náleží a je vám dokonce blíže než vaše bytost já.

30

Opět na sebe pohlédněte Pohlédněte na sebe. Pohleďte, kdo jste. Pohleďte, co se z vás stalo. Pak je to, co vidíte, absolutně dvojí.

Za prvé je zde vnitřní světlo, které je hvězdou, která vás vede.

Je to polárka vašeho já, duchovní právo prvorozeného a vaše nejhlubší, pravá podstata. Její energie je silou růže srdce a později možná zlatým zářením svatyně hlavy.

Za druhé je zde síla této země, která proudí do vaší bytosti, zdánlivě zvenčí, přesto patří vám. Je to těžká síla, a ačkoli je protějškem Polárky, není negativní. Vaše duše a tělo jsou bodem setkání.

Energie tančí skrze vaši bytost, nahoru a dovnitř z vašeho srdce, na­ venek a na materii orientovaná z va­ šich smyslů. Obě energie tančí a stře­ távají se podél páteře, a zapříčiňují vznik vědomí.

Pro každé centrum ve vás se zpra­ covává hmota a světlo.

A míra, do jaké se naučíte použí­ vat vnitřní světlo, určuje míru vašeho soucitu, vaši lásku, a tedy vaše štěstí.

Neboť bez této božské inspirace – světla Polárky – život skutečně nic neznamená. Ale s tímto světlem začne vše zářit!

V této síle byste měli dělat vše, objevovat, působit.

Pomocí vědomě se nabízejícího vstupu do duchovní inspirace, Gnose, Laboratoř já

světelné síly ve vašem životě nastane něco nádherného.

Vaše mysl – schopnost, která za­ znamenává všechny vaše zážitky a kterou používáte, abyste si zvoli­ li cestu – tato schopnost myšlení se rozšiřuje. Dosahuje dále, hlouběji, dokud se nestane nekonečnou.

Není omezena viditelným světem, získává novou schopnost: pochopení.

Když začínáte toto studium – vzdě­ lávání, které nikdy nekončí a které vás činí intenzivně šťastnými – když se pozvedáte a hledáte poznání pod­ statných věcí, pak k vám přichází od­ pověď jako božská inspirace.

Pak zlatá křídla na vrcholu Cadu­ cea, symbolu Merkura, vyzvednou na vrchol dokonalý kruh vašeho vědomí.

Září jako prvek zlata ve vaší krvi, ve

31

vašem vědomí, a osvěcuje vaši bytost.

Nuže, protože téměř všichni lidé zapo­ mněli na tuto Polárku, a své duchovní právo prvorozeného, je zde škola Zla­ tého Kříže s Růží, která přináší Světlo blíže k nám, abychom poznali, aby­ chom se rozpomenuli. To je to, co dělá pro vás a co dělá s vámi.

Stále znovu vám předává duchov­ ní inspiraci, která vám dává poznání z nitra, aby ve vás mohly zářící, jem­ né vibrace zanechat svou stopu. Vy­ tvářejí cestovní pas, který vám posky­ tuje přístup do skutečnosti, ze které k vám přicházejí. Je to, jak řekl Ein­ stein: „Poznáte Ducha tím, že se sta­ nete duchem.“ Proto je extrémně důležité, abyste pochopili a poznali, že všechno toto je pro vás možné! 

Zaměřte své srdce na Světlo Schopnost našeho myšlení a vědomí našeho mozku nemůže nic jiného, než vytvářet svět protikladů. Procesy našeho myšlení se nepropojují, nebo jen zcela výjimečně. Proto má každý duchovní vývoj svůj počátek v srdci. Srdce je branou požehnání, kterou může proudit božská éterická energie. Přečtěte si o pěti vlastnostech, kterými se tento jedinečný orgán vyznačuje.

Paul Nash, významný anglický krajinář počátku dvacátého století, byl zaujat kouzelnou atmosférou pobřeží v Dymchurchu v hrabství Kent. Paul Nash, Pobřeží (The Coast, 1 923). Muzeum a galerie města Leeds, Leeds, Anglie.

32

Zaměřte své srdce na Světlo a poznejte ho

a poznejte ho

33

K

aždý duchovní vý­ voj, jak nás učí klasická moudrost, má počátek v srdci. Jako centrum lidského systé­ mu spojuje srdce všech­ ny části těla. Proto je srdce orgánem jednoty.

Srdce, tento velký zá­ zrak, je velkým spojo­ vatelem. Je to nejsilněj­ ší sval lidského těla.

Narozdíl od ostatních svalů nestárne. Je pozo­ ruhodné, že pracuje ne­ závisle na ostatních podnětech těla. Srdce může samozřejmě one­ mocnět, poškodit se, nebo být oslabeno, ale sama svalová tkáň kvů­ li své velmi odlišné bu­ něčné struktuře nestár­ ne. A je pozoruhodné: srdce nezná rakovinu!

Srdce nikdy neodpočí­ vá, nikdy nespí, nikdy se nezastaví, a to bije asi 60krát za minutu; 100 000krát denně, 40milionkrát ročně a asi 3miliardkrát v průměru za lidský život. Krev čerpá ob­ rovským krevním ře­ čištěm o celkové délce

asi 100 000 km. Srdce je tak silné, že dotuje tělo asi 7,5 litry krve za minutu, a to silou, která by vytlačila vo­ du 2 metry vysoko do vzduchu. Přesto, když na to přijde, tento tlak na 100 000 km dlouhý vaskulární systém není dostatečný.

Za prvé, je zde tlukot srdce.

Krev se pozoruhodně, i když se to zdá proti naší intuici, pohybuje sama, již před prvním úderem srdce nenaro­ zeného dítěte. Přesné výzkumy ukazují, že krev již začíná pravi­ delně obíhat ve vířivých spirálách, ještě než se srdce dostatečně vyvine a může začít bít. Údery srdce se neustále mění.

Takže srdce není jen čerpadlem, ale mění charakter a dynamiku úderů a zajišťuje spoji­ tost. V nádherném a neu­ stále se proměňujícím rytmu napětí a klidu, rozdává srdce člověku po celý život energii.

34

Zaměřte své srdce na Světlo a poznejte ho

Za druhé, srdce je elektromagnetickým generátorem produkují­ cím široký rozsah elek­ tromagnetických frek­ vencí. Naše srdce je největším a nejsilnějším generátorem našeho těla.

EM pole může být změ­ řeno ještě tři metry od těla. Z asi 100 miliard buněk je každá buňka těla jakoby koupána v energii srdce. Srdce elektromagnetickou energii nejen vysílá, ale je také schopno dekó­ dovat informace ukryté uvnitř elektromagnetic­ kého pole. Takže srdce je také orgánem vědomí.

Za třetí, srdce je žlázou s vnitřní sekrecí, která vytváří a uvolňuje růz­ né hormony. Dosud jich bylo identifikováno pět, a je možné, že jich může být objeveno více.

být „naučeno srdcem“.

Ve skutečnosti je srdce samo o sobě mozkem.

Blaise Pascal to vyjádřil následovně: „… srdce má své důvody, o kte­ rých mysl vůbec neví!“

Za čtvrté, srdce je sou­ částí centrálního ner­ vového systému (60 % srdečních buněk jsou nervové buňky) a má přímé spojení s moz­ kem: pomocí amygda­ ly nebo thalamu, hipo­ kampu a cerebrálního kortexu (zodpovědný za emoce a smyslové pro­ žitky a paměť). V Anglii se říká, že něco může

Za páté, srdce je or­ gánem jednoty. Naše srdce pociťuje radost a štěstí, když prožívá jednotu, a smutek a ne­ návist, když zažívá od­ loučení a osamělost.

Tak jako je srdce or­ gánem jednoty, tak je hlava orgánem rozdě­ lení. Všichni víme, že mozek se skládá ze dvou polovin, levé a pravé

Lemniskáta je zobrazována jako ležatá číslice osm. V matematice je považována za symbol nekonečna a ve filosofii je to symbol věčnosti. Tok krve sleduje podobnou lemniskátu díky anatomii srdce, zejména kvůli jeho čtyřem komorám a specifické posloupnosti jejich kontrakcí a rovněž díky spirálovitě tvarovaným srdečním svalům.

Krev je uvedena v srdci do tohoto lemniskátového pohybu, který dovoluje plnou absorpci očistných sil praatomu. Anatomie srdce se čtyřmi komorami tvořícími křížovou strukturu dotváří tohle zvláštní očištění. Další zvláštní spojení existuje mezi srdcem a plícemi. Jak srdce, tak plíce podléhají rytmickým pohybům. Plíce jsou více zaměřeny na vědomí a srdce více na nadvědomí, transcendentální mysl.

Rytmus plic může být ovlivněn vědomím. Poměr mezi rytmem plic a srdce je u zdravých lidí přesně 1 : 4. Během jednoho dechu bije srdce čtyřikrát. Mezi vdechnutím a vydechováním a naopak je vždy krátká přestávka, chvíle klidu. To stejné se také děje v srdci. Mezi uvolněním a kontrakcí srdečních komor je pauza 1 /1 0 sekundy. Během této přestávky je vytvořena energie pro další úder srdce. Ale na vyšší úrovni jsou tyto pauzy nezbytnou podmínkou. Pro každou formu vnímání je nezbytný okamžik ticha.

35

hemisféry. V mozku jsou všechny struktury konstruovány dvojitě s výjimkou jednoho, ne většího než hrášek, který se nachází upro­ střed mozku – epifýzy.

A není bez významu, že epifýza je bodem doteku Ducha.

V obou částech mozku se nacházejí protichůd­ né a doplňující se pro­ cesy. Například levá polovina mozku, která je dominantní u západ­ ního typu člověka, nás

pobízí k jednání (naše tendence něco řídit, smysl pro detail, doře­ šení věcí), ale posky­ tuje také schopnost mluvit a uvědomění si času. V astrologii je levá mozková hemisfé­ ra ovlivněna Marsem, planetou síly a boje, hněvu, vřavy a silné pravé paže. Pravá část mozku je zodpovědná za bytí (můžeme zde pomyslet na prostorový vhled, inteligenci, empa­ tii, poznání jednotlivos­ ti v celku); je ovlivněna

36

Merkurem, planetou myšlení a inteligence.

Mozek je polarizova­ ným celkem vyjadřu­ jícím „jednotu“ dvou oddělených center. Ta jsou jako bratři, a dříve se tyto dvě části nazý­ valy také Kain a Ábel.

V tomto smyslu může­ me nazírat na zápas mezi Kainem a Ábe­ lem jako na narušení rovnováhy mezi dvě­ ma polovinami mozku.

Existují také další pá­ rové tělesné orgány, jako jsou plíce, ledviny

Zaměřte své srdce na Světlo a poznejte ho

a genitálie, ale tyto or­ gány mají vždy podob­ nou funkci. Nicméně lidská mysl vytváří pro­ tiklady, rozlišuje a ana­ lyzuje. Schopnost na­ šeho myšlení a vědomí našeho mozku nemůže nic jiného, než vytvářet svět protikladů. Každý den musíme jíst ovoce ze stromu poznání dob­ rého a zlého. Naše myš­ lení velmi často, ne­li neustále odděluje, spíše než spojuje. Proto říká­ me, že někdo může mít bystrou, nebo ostrou

mysl. Taková ostrá mysl může oddělovat, a může zraňovat. Každý duchov­ ní vývoj začíná v srdci.

Srdce je branou mezi pra­ atomem a krví. Je branou požehnání, umožňující čisté božské éterické energii proudit z pra­ atomu do krve.

Klíčovým bodem učení Rosikruciánů je vždy koupat spirituální semínko­atom v nejčist­ ším božském éteru, pro­ tože je jedním s božskou podstatou. Tak může člo­ věk zažít čistou Kristovu

37

podstatu. A díky její vy­ soké vibraci může vždy očistit krev – pokud se na to jen zaměří. Jinými slovy, naše krev, která se každodenně stává těžší a je znečištěna mnoha dojmy a zku­ šenostmi, může být v srdci očištěna a osví­ cena Kristovou energií.

Proto je řečeno: „Krev Ježíše Krista nás očiš­ ťuje od všech hříchů.“ V podstatě se krev sklá­ dá z vody s obsahem buněk, malých částic a rozpuštěných látek.

10 miliard červených krvinek projde srdcem průměrně 1200krát, než se „obětují“ ve slezině, kde se vzdávají své podstaty. Ve slezině je uloženo uvolněné žele­ zo, jako v alchymické továrně o velikosti asi 3800 metrů čtverečných.

Voda je látkovým vyjád­ řením éterické substan­ ce. Voda je také nosi­ čem informací. Voda, a následkem toho i krev, mohou proto absorbovat a uchovávat informace a energetická záření.

V tomto životním poli je podstata našeho cel­ kového stavu bytí vy­ jádřena v krvi. Proto je krev někdy označová­ na jako součást duše.

Přenos informace nebo energie je vázán na ur­ čité podmínky. To je nej­ snazší, pokud je voda v pohybu. Voda se při­ rozeně pohybuje ve vlnách nebo spirálách.

Ve stěně srdce je sedm vrstev svalové tkáně, které jsou všechny tva­ rovány do spirál. Při kontrakci vytváří bod

srdce lemniskátový po­ hyb (ve tvaru ležaté os­ mičky), trochu krouti­ vý pohyb (také tepny provádí rotační pohy­ by). Srdce je vnímají­ cím a smyslovým or­ gánem pro energie, které do něj proudí.

Ale co srdce vnímá?

Krev obsahuje esenci všech orgánů, protože každý orgán informuje krev procházející skrze něj o svém stavu. V srd­ ci je esence všech částí celého organismu sdru­ žena do převládající myšlenky. Pokud se vyskytne problém v ja­ kémkoli orgánu, tato informace se přenáší do krve. Srdce to za­ znamenává a převádí tuto informaci do kon­ krétní nálady.

V Čínské Gnosi J. van Rijckenborgh hovoří o srdci jako orgánu, ve kterém neustále pro­ mlouvá Bůh pomocí série obrazů. Lao­cʼ říká: „Všechny obrazy jsou uprostřed.“ Srdce je proto také nazýváno

38

„Boží univerzitou“.

Hermes hovoří o očích srdce a srdci jako „oknu k věčnosti“. To je zřej­ mé, v srdci můžeme vnímat podstatu věcí.

Osvobozující čin vyža­ duje poznání, Gnosi, intuici. Intuice je po­ zorování očištěného, tichého srdce. Proto se v nás každým úde­ rem srdce rodí mysteri­ ózní síla. Ticho může léčit, osvobozovat a znovusjednocovat.

Mistr Eckhart říká: V celém stvoření není nic tak podobného Bohu jako klid.

Toto ticho nejlépe „hovoří“ v srdci, které je bez osobního zájmu a má čisté motivy. „Učiň mě oproštěným od sebe a tichým,“ jak napsal holandský básník Bre­ derode. Protože ze srd­ ce vystupuje vzhůru neustálá aktivita trans­ formované krve, mo­ hou se nyní otevřít tři až dosud latentní centra ve svatyni hlavy. Sle­ dujeme směr myšlení J. van Rijckenborgha:

Zaměřte své srdce na Světlo a poznejte ho

„Pak se v srdci a v hla­ vě probouzí připrave­ nost, jak Hermes nazý­ vá spojení srdce a hlavy.

A pak tento systém pro­ žívá intenzivní odpoči­ nek. Dotyčný zažívá pomocí smyslů doko­ nalé ticho původní Přírody. Proto, přáte­ lé, když jste k tomu zu­ šlechtěni prostřednictvím

sebeneutralizace: Za­ měřte své srdce na Světlo a poznejte ho.

Když to rozpoznáme, vidíme v sobě velké a slavné síly tohoto živého Slova. Vidíme a zakoušíme v srdci světlo nezměrné síly, skutečně nezměrný svět, Zlatou hlavu. A vidíme, jak je žhavý oheň nižšího

39

přírodního řádu obklí­ čen a zkrocen velkou silou, a tak přiveden k rovnováze. Proto za­ žíváme, jak se v nás rodí zářící síla Gnose a nižší příroda je pohl­ cena tím, co nazývá­ me transfigurací nebo znovuzrozením. Aura kolem srdce je toho důkazem.“ 

Mimo farieb

M

y ľudia radi ana­ lyzujeme. Na ur­ čitej úrovni nemôžeme robiť nič iné. Aby sme niečo pochopili, potre­ bujeme to rozložiť a vi­ dieť jednotlivé prvky.

Ak to dotiahneme do extrému, môžeme začať s niečím v celku a jeho rozbitím na mnohé frag­ menty zničíme jeho in­ tegritu – v tom sme cel­ kom dobrí. Ale pokiaľ ide o našu základnú existenciu, vznikli sme kedysi z Jednoty – a vrá­ time sa k nej v budúc­ nosti. „Ľudská existen­ cia je cesta k Jednote“ – tak nás učia. Je ťažké ju ďalej komprimovať. Ale sotva máme nejakú pred­ stavu o tom, čo jednota je, nieto ešte schopnosť nájsť cestu k nej. Nanaj­ výš ju chápeme ako danú abstraktnú úvahu, iba ako prístup k nej v niek­ torých čiastkových ale­ bo iných aspektoch.

Pouvažujme nad slo­ vom farba. Farby sú, ako

soľ rozsypávaná po­ čas našich životov, ako mnoho príchutí a strá­ nok nekonečne rozma­ nitého Kráľovstva Svet­ la, ktoré je okolo nás a v nás a ktoré nás po­ zýva, aby sme Ho zakú­ sili. Záhrady, ulice, lesy, námestia, parky, kraji­ na – všetko šíri orgie farieb a tónov v sedem krát sedemdesiatich siedmich odtieňoch.

Kvety vychádzajú zo zeme, každý vo svojej farbe a tvare podľa svo­ jej vlastnej podstaty.

Uschnú a vrátia sa do zeme, z ktorej vzišli a na ktorej rástli; s tŕňmi ale­ bo bez nich, všetky ma­ jú svoje miesto a svoju úlohu vo Všetkom. Roz­ manitosť je nepredsta­ viteľná, zatiaľ čo zdroj je rovnaký pre všetkých Nike Savvas. Rally, 201 4.

Inštalácia s plastovými signalizačnými tkaninami, natiahnutými na drôte. Elektrické ventilátory umožňujú pohyb pásov.

40

Mimo farieb

41

a pre všetko. Avšak nie­ kedy radi používame tie­ to farby na to, aby sme odlíšili a kategorizovali rôzne veci, ktoré sa pred nami objavujú. Politické strany, športové kluby, vlajky, semafory, áno a nie, čo je povolené a čo nie. Pripomíname, že existuje veľa užitoč­ ných aplikácií, ako je červené tlačidlo a zele­ né svetlo, ale nemusíme to ďalej rozvádzať.

Nevidíme svetlo, ale ono robí všetko ostatné viditeľným, zreteľným, ako farbu v siedmich aspektoch, ktoré môžeme meno­ vať. Znovuzjednotenie,

opätovné kombinovanie týchto farieb, týchto se­ dem aspektov, potom vytvára biele svetlo, bezfarebné a bezmenné, Jednotu. Toto je mož­ né len kombináciou siedmich čistých farieb.

Avšak, s každou formou vylúčenia, uprednostne­ nia a odmietnutia, s kaž­ dým odtieňom egocen­ trickej nečistoty, s jej uviaznutím v dualite, bu­ deme vidieť len fádne, temné a sivé. Biele Svet­ lo je potom pred nami zahalené, skryté, so zne­ pokojujúcim pocitom, že niečo chýba alebo nie je celkom správne, ale nevediac, čo to je.

Ale keď naša myseľ, ako Archa, vezme všet­ ky páry protikladov a rozpustí ich, zrazu sa zdá, že existuje obnovený svet, nad ktorým, ako prísľub, vyžaruje božské Zna­ menie: Dúha. V sied­ mich čistých farbách ich oko zazrie v jednej, blaženej čisto bielej – úľava pre telo a dušu.

Tieto farby, kedysi tak milované, ukázali sa byť dočasnými, ilúziou.

Neexistuje miesto, kam musíme ísť alebo sa vrátiť, pretože „čas“ a „miesto“ sú len slo­ vá. Nikam. Teraz … tu … jedno Bytie. 

42

Mimo farieb

Pentagonální 24stěn

Obrazy světa

Na světě je téměř nekonečné množství forem, těles, sil a jevů. Svět nám je ukazuje, rozpouští je, a potom je poskytuje nově. Jako část tohoto vývoje svět ukazuje tyto různé hodnoty a síly, které mohou být dostupné, ale bez určitých možností tyto síly a hodnoty existují pouze pro sebe samotné, a tak to podstatné, skutečné božské bytí, zůstává zahaleno. Svět je dvoranou božské bytosti, polem proměny, ve kterém naše síla vnímání a myšlení tvaruje všechny věci a poté je opět rozpouští.

Pentagonální 24stěn (obálka) Přitlačená krychle (jádro)

43

„Principem naší nevědomosti je, že se snažíme získat poznání Jed­ noho stejnými metodami, jakými zís­ káváme poznání vnějších věcí – konkrétně naší inteligencí, vědec­ kým poznáním nebo pomocí myšle­ ní. Poznání toho Jednoho nemůže být získáno touto cestou, ale spíše přítomností něčeho, co je výše než my.“ Plótínos – Enneady

Nikdy dříve nebylo na Zemi tolik lidí. Přecházejí kontinenty jako v nikdy nekončící revoluci. Proč je tomu tak? Kam kráčí? Co za sebou nechávají? Co budují? Co před sebou vidí?

J

sou to ti, kteří nesou změnu! Těší se na ni, dožadují se jí – i když si toho často nejsou vědomi! Za tímto účelem přišly tyto zbloudilé kosmy, mikrokosmy, tito duševní poutníci na své pouti časem a prostorem sem na zemi, byli zde inkarnováni a mož­ ná byli inkarnováni znovu po nesčet­ někráté. Hledají obnovení – protože to, co je zde na zemi v nejhutnější hustotě, může být přeměněno, a tak se neustále sklízí. Jistě, odmítají sta­ ré hranice, strhávají všechno, ničí, k smrti bojují – protože podvědomě ví: jestliže zde není smrt, žádná změna,

44

to nové se opravdu neobjeví. Tak po­ zorovatel, který z jiného, duchovního stavu bytí nechává svůj zrak sklouz­ nout k této zemi, vidí ve vesmíru po­ temnělý klenot. To jsou lidé, kteří pu­ tují zemí, a jsou to oni, kteří očekávají původní Světlo. Jistě jej mnozí nevidí, neslyší, ještě jej neznají, ale stále se v nich vzkříšení třpytí. Lidé čelí vý­ znamné změně od hmoty k Duchu, změně od vědomí, které je zaměře­ no navenek, k vědomí, které, kromě vnímání nejzazšího, nyní začíná také objevovat to, co je uvnitř. Je to vzkří­ šení samotné, které s sebou nosí, jako Velký spojovací článek

Velký spojovací článek

křehkou novou bytost, záři původní­ ho Světla. A my, pozitivní a na Ducha orientovaní lidé dvacátého prvního století myslíme, že vzkříšení je něco z přítomnosti. Něco, co Kristus zfor­ moval a co jen nyní začíná působit, jen nyní se může stát skutečností. Ale vzkříšení se vyvíjelo po tisíciletí. Ce­ lou tu dobu se na zemi inkarnovaly životní vlny, které spatřovaly nouzi světelného Člověka ve svém mik­ rokosmu. „Nemyslete si proto, že Vzkříšení je iluzí,“ řekl Valentinus ve svém dopise Reginovi. „Spíše je to hmotný život, který je iluzí, snem.“

45

V naší Duchovní škole, v jejím vnitřním životě, se zrcadlí obraz toho Vzkříšeného – nově zrozeného Mana­ se, duchovní duše. Je to obraz obno­ veného mikrokosmu. Je to ten obraz, který byl obvykle darován nejvyšším oblastem našeho planetárního Logosu jako příslib a jako ideál. Byl znovu po­ tvrzen v Kristu a skrze Krista stejným způsobem, jakým jej Duchovní škola potvrzuje svým žákům.

Nový úsvit pro lidstvo. Žít, aby­ chom zemřeli, zemřít, abychom Žili.

To je nejvýstižnější a možná nejkratší formulace pojmu transfigurace.

Transfigurace nebo vzkříšení To je to, na čem v Duchovní škole záleží, a je to cílem opravdového žá­ kovství. Stojíme v jitru našeho vzkří­ šení, v jitru procesu znovuzrození naší duše. Ale nenechejme se zmýlit, je to lidstvo jako celek, ve kterém se velmi jasně a v mnoha oblastech projevuje začátek velké změny. Ne­ boť člověk není biologický počítač, ale spojovací článek ve smysluplné evoluci směřující ke svobodě.

Ven z pískoviště Jsme větší než nebesa, vznešenější než andělé.

Proč nepokračujeme?

Náš domov je ve Vznešeném Majestátu!

Co má dělat pravá perla s tímto pískovištěm, tímto světem?

Proč jsi sem přišla?

Zabal své věci a jdi zpět!

Tak jako mořský pták, lidstvo pochází z moře duší; jak zde může tento pták, z tohoto moře zrozený, zůstat?

A odpověď na otázku této básně Rú­ mího: „Proč jsme zde, co dělá v pís­ kovišti čirá perla?“ není tak těžká.

Protože jestli je zde jedna věc, o které jsme stále ujišťováni, je to ta, že ná­ vrat, vítězství Světla nad temnotou, je jisté. Vítězství nenastává, dokud není dokonán velký boj. Ale není tento boj zvláštní součástí vítězství? Nejsou

46

Neboť člověk není biologický počítač, ale spojovací článek ve smysluplné evoluci směřující ke svobodě. tyto povídky, mýty a také moudrá uče­ ní tak cenné, protože popisují tento boj, jak je dosaženo vítězství a kvali­ ty, které se musí rozvinout, má­li být dosaženo nějakého výsledku? Nevy­ světlují, jak zemřít, abychom byli po­ voláni k nové životní dimenzi? Není to ten zápas, který vidíme ve světě, v přírodě a ve společnosti kolem nás?

Je transfigurace vnitřní, osobní zápolení? Možná, ale také je zápole­ ním celého lidstva. A příčinou toho­ to zápolení je nevědomost. Ano, jsme nevědomí – můžeme skoro říct nevě­ domí si celé oblasti, která je vně na­ šeho smyslového vnímání. A to zahr­ nuje fungování vlastního těla jednot­ livce, jak fyzického, tak i v pojmech vědomí. Nejsme si vědomi našeho vlastního stavu jako lidské bytosti.

Jednou výhodou této nevědomosti je, že nás udržuje v pohybu. Nechává nás zkoumat. Činí nás žádostivými setřást tu celkovou bezvýznamnost, a být úplně podřízeni elementům nebo přírodnímu prostředí – dělá z nás hle­ dající. Nechává nás pochopit, že po­ třebujeme zkoušet, zažívat, zhodnoco­ vat, objevovat. Vše toto k odstranění Velký spojovací článek

nevědomosti, nedostatku poznání.

Ve stejnou chvíli si uvědomujeme, že pravého poznání člověka, du­ chovního poznání, nemůžeme do­ sáhnout přímo. Potřebujeme pro to most, prostředníka, duši, která přiná­ ší jasnost, svěžest a sílu. Kdokoli za­ číná poznávat světlo duše, objevuje síly, které vyzařují neustále z toho Dobrého. Toto poznání je výsledkem pochopení a přijetí života duše. Mů­ žeme se jí začít svěřovat.

Transfigurace se pak stává roz­ pouštěním se v duši. Ne jako zničení něčeho, ale jako logické upřednostně­ ní ještě stále nepředstavitelné slávy.

Ale i pak budeme potřebovat jít stále o krok dál: po rozpoznání duše násle­ duje skutečné obeznámení s duší. Pro­ tože pokud je duše nalezena v srdci, a když je tím započata opravdová in­ terakce nebo je iniciován proud ener­ gie, mohli byste říci, že se uvnitř vás setkal jeden život s druhým.

Proč je toto setkání člověka a duše (nebo jeho mikrokosmického srdce) tak důležité? Neúčastníme se již ne­ ustálého kontaktu s naší duší? Není hybnou silou v našich životech? Jistě to tak je, ale po tomto prvním setkání, a po opravdovém poznání duše, násle­ duje přátelství.

Přátelství Život v přátelství s duší si můžeme zobrazit následovně: duše způsobuje,

47

že vnímáme věci zevnitř navenek tak, že nás zkušenost zaměřuje znovu do­ vnitř, ale nyní více vědomě. Tímto se lépe učíme porozumět významu naší existence a následovně pak můžeme vést duši zdola nahoru. Ve skutečnos­ ti je to velký proces transformace Du­ cha do hmoty a hmoty zpět k Duchu.

To má za následek růst duchovně­du­ ševního vědomí, které je ukončením bytí zaměřeného pouze navenek. Je to spojení vnějšího, vnitřního, naho­ ře a dole.

• Duch, nejrychlejší myslitelná věčná ohnivá pravda.

• Duše, krajně činná, jemná a propust­ ná nádhera bytí.

• A tělo, jako důkaz těch dvou, a tím: absolutní dobrota.

Trojice Duch, duše a tělo: pravda, čistota a dobro.

Projevený Duch je dokonalým stvořením, čistou ideou, která z ne­ bytí tvaruje živou, velkolepou mani­ festaci. To co nyní vidíme okolo nás, je nejhmatatelnější krystalizace, téměř jako pokroucená, pošpiněná forma Ducha, jako narušená vibrace zářícího světla. Světlo je tudíž smíseno s vy­ čerpávající, zatemňující silou: ome­ zení a ohraničení. Ale pouze díky tomu mohly být umožněny forma a vyjádření, a pouze takto se může mystérium Vzkříšení stát skutečností, jako tomu bylo v minulosti, jako je tomu v přítomnosti, a jak tomu má být

zítra. Neboť uzření Světla v tomto skutečném zhmotnění, to je začátek vzkříšení.

Vnitřní Slunce A toto zvláštní vzájemné působení osobnosti s duší a výměna proudů energie, kterou jsme zmínili dříve,

světlo, zářící oheň; mohli byste to přirovnat k ohnivému ocasu komety.

V tomto ohnivém ocase můžete jasně rozpoznat sedm aspektů: jsou sedmi čakrami nového éterického těla. Nová duše je proto plně schopná být sebe­ tvořící a aktivní, a nyní projevuje strukturu siločar, ve kterých ohnivý

Je to pravdivé! Je to jisté! Je to celá skutečnost! nyní zahajují proměnu hmoty. Pro­ měnu světelného oděvu, astrálního, mentálního a éterického stavu člo­ věka. Kdo nebo co je tato duše, se kterou se můžeme setkat? Pokusili jsme se občas si to opravdu před­ stavit? Nesmrtelný oheň, jasný pla­ men, lidskou bytost, která je nazý­ vaná bohem…

J. van Rijckenborgh to vykládá takto: „Z duše vychází velmi silné

48

sloup se sedmi aspekty zaujímá ústřed­ ní místo.“ Nová duše, naše vnitřní slunce, je oh­ nivým sloupem nepředstavitelné veli­ kosti a čirého žáru, který však neubli­ žuje. Pomyslete na chvíli na viditelné slunce. Můžeme vidět nejzevnější vrstvu slunce: žhoucí moře. Látku či hmotu, vyjádřenou jako oheň, jako zářící oheň. Ale nevidíme podstatu Velký spojovací článek

jeho jádra. Podobně, když hloubavě pozorujeme svou vlastní bytost, vidí­ me své tělo – zakoušíme záři v tom, co nazýváme svým životem. Ale duši, podstatu, naše nejniternější bytí pozná­ váme, jen když nám samotná duše da­ ruje oči a uši.

Když nám dává nové smysly jako vnímání, nové schopnosti myšlení, pokud jde o vědomí, a čirou intuici. Člověk, ve kterém se vyjevila vnitřní přirozenost do této míry, žije v přátel­ ství s duší, dostává tuto vnitřní intuici jako vnitřní kompas. Tato intuice smě­ řuje sílu jeho vědomí dovnitř, a tam nalezne vůli Otce.

Pokud je jeho vůle zajedno s bož­ skou vůlí, vstupuje do prostoru, kde pozná, skutečně pozná, Ducha. Učí se jej poznat, protože pak život vidí a zažívá skrze něj. A protože tento člověk vidí skutečnost za vším a skr­ ze všechno, co vnímá, učí se, a pře­ devším se stává schopným pochopit svůj vlastní význam, který je ve sku­ tečnosti tím, co duše dělá.

Lesk Reality Naše tělo ztrácí svůj lesk, když žije pouze pro vnější potěšení. Ale získává záři, když jsme v konkrétní interakci s duší, kdy duše září v Duchu, jak se to označuje v hermetické moudrosti.

Takto získáváme Gnosi duše. Láska ná­ sleduje přátelství duše, a duše se stává milovanou, duše se stává milou Ducha.

49

„Gnose duše“ způsobuje velkou transformaci: poznání, že dech Boží oživuje látku našeho těla. Protože „bytí“ znamená tři v jednom: Ducha, duši a tělo – světlo, život a látku, věč­ ně se spolu navzájem umožňují; a jsou si navzájem rovni.

Milovat Musíme svou duši jen upřímně mi­ lovat. Z toho vychází vše ostatní: vzkříšení, o kterém jsme psali, do­ konalý trojúhelník těla, duše a Ducha; tři zářící klenoty dokonalého člověka.

Co tato nová podoba lásky znamená?

Není zde žádné oddělení – žádná dě­ lení uvnitř nás a vesmíru na oddělené části. Kdo miluje, je všudypřítomný.

Roste v něm uvědomování si všu­ dypřítomného vědomí. Kdo miluje, učí se pravdivě myslet, protože ví, jak pokládat správné otázky. Když si pokládáme správné otázky, naše pochopení roste a chápání našich bližních se velmi zvětšuje. Tak jsme si jisti skutečností, že my sami jsme vyjádřením vznikají­ cího Boha­člověka! Gnostik pravé zbožnosti Hermes o takové duši ho­ voří, a píše: „Oddaná duše vystupuje k Duchu, který ji vede ke Světlu Gno­ se. A taková duše není nikdy znave­ na zpěvem Boží chvály a sesíláním požehnání na všechny lidi, a v násle­ dování svého mistra činí dobro všemu slovem i skutkem.“

Duše je velký spojovací článek Pouze skrze duši se člověk učí znát božský řád, Vůli, podle které se od­ haluje velký plán. Láska samotné duše k Duchu závisí na její čistotě. Čistota je proto ve skutečnosti smě­ rem a pohybem. Vzkříšení a ode­ vzdání jsou stavy duchovního smě­ řování ve vás a ve mně. Toužíme nebo pokorně žádáme Boha – zdroj života – nebo máme sklon se od něj odvracet, když tíha hmoty duši drží

50

dole. S nečistě zaměřenou duší je člo­ věk ztracen v poušti.

Skrze čistotu duše „člověk vidí Boha“ a učí se s ním kráčet. A tímto je Duše opět nasměrována zdola na­ horu, takže může s Hermem říci: „Je to pravdivé! Je to jisté! Je to celá skutečnost!

Co je dole, je stejné jako to, co je nahoře, a co je nahoře, je stejné jako to, co je dole, aby se zázraky jedno­ ho odhalily.“ 

Velký spojovací článek

Choroba – narušenie centra Aké sú skutočné príčiny chorôb, mentálne alebo fyzické?

Prečo narúšame naše existujúce centrum?

Aké máme prostriedky na uzdravenie?

Toto boli centrálne otázky na sympóziu ktoré sa konalo 1 2. septembra 201 5 v našom konferenčnom centre Noverosa v Holandsku.

Č

asto nazývame toto centrum: srdce. Keď hovoríme „o záležitos­ tiach srdca“, myslíme tým toto centrum. Teraz by sme ho mohli ďalej opísať, ale v skutočnos­ ti je nemožné ho presne určiť. Môže byť defino­ vané matematicky, ale keď sa pozrieme na fy­ ziologické alebo psy­ chologické procesy, je to oveľa zložitejšie a pri duchovných záležitos­ tiach sme úplne strate­ ní. Toto je presne dô­ vod, prečo je vo svete taká nejednotnosť v tej­ to oblasti.

Keď sme chorí, cíti­ me, že rovnováha centra je narušená. A nech je to malý alebo veľký fyzic­ ký problém, často exis­ tuje vnútorný konflikt

v „jadre“, ktorý si väčši­ nou neuvedomujeme.

Veľa skvelých lekár­ skych a filozofických mysliteľov o tom pre­ mýšľalo. Hermes Tris­ megistos, veľký mudrc predkresťanského egypt­ ského zlatého veku, de­ finoval človeka ako mik­ rokozmos a zdôraznil jednotu Boha, vesmíru a mikrokozmu človeka.

Stred tohto mikrokozmu sa zhoduje s centrom ľudskej bytosti, s jeho srdcom. Toto mikrokoz­ mické srdce je, podľa Hermesa, „podstatou“.

Pretože sme sa odvráti­ li od nášho centra pod­ staty, stratili sme náš najhlbší cieľ, alebo sa prinajlepšom stal vágnym, chaotickým a mätúcim. A tak sme

51

konfrontovaní so všet­ kými druhmi nedorozu­ mení a konfliktov.

Ale keď sa naladíme na toto srdce vo vnútri nášho srdca, nastane opäť rovnováha medzi duchom, dušou a telom.

Potom, ako sa hovorí v taoistickej múdrosti, emanácie Tao v našom systéme budú živé a jas­ né. Začneme sa uzdra­ vovať vo vyššom zmys­ le tejto definície. Jedno­ ta Boha (Tao), vesmíru a človeka bude potom obnovená.

Rečníci na sympó­ ziu sa sústredili na tie­ to tri aspekty a ich pre­ pojenie. Človeka vždy fascinuje štruktúra a klasifikácia prvkov zeme od najmenších po najväčšie.

52

Choroba – naruťenie centra

Ján Scholten disku­ toval o mimoriadnych vlastnostiach „nových“ chemických prvkov, vzácnych zemských prvkoch nazývaných lantanidy, ktoré sú dôle­ žitou súčasťou moder­ nej medicíny. Ukazuje sa, že existuje spojenie medzi objavením a pou­ žívaním kovov ako že­ lezo, meď a cín – a tiež neskôr uránu a plutó­ nia – a rozvojom vedo­ mia v človeku. V homeo­ patických liekoch majú tieto prvky priaznivý vplyv na autoimunitné ochorenia ako aj na au­ tistické spektrá.

Diana Somers disku­ tovala o stelesnenom duchu, koncepte, ktorý je základom čínskeho zdravotného systému, kde je človek vnímaný ako bytosť dvoch sve­ tov. Jeho telo je zo ze­ me – kus pevnej hliny – vybavené srdcom na prijatie duchovných vplyvov z neba. Vo vnútri srdca leží mož­ nosť zjednotiť ľudí s vyššími dimenziami a zakúsiť to ako prav­ divý zdroj života.

Zachovanie rovnováhy medzi tými­ to dvomi aspektmi je dô­ ležitou súčasťou našej

53

ľudskej existencie. Ján Scholten skúma dneš­ ný svet cez výskum najmenších častíc, ató­ mov. Spojenie medzi svetom atómov a ľud­ ským vývojom je veľ­ kolepé a v tejto oblas­ ti bolo v posledných desaťročiach veľa ob­ javeného, ale Ján Scholten ich predsta­ vil v úplne novej, za­ tiaľ neznámej perspek­ tíve. Veda hlavy – analytické myslenie – nám priniesla veľa, ale veda srdca – prepoje­ nie myslenia – nám prinesie syntézu všet­ kých vecí. 

Obrazy světa

Trojitá stěna – strom života

Krychle

„Láska spočívá ve středu vaší bytosti a čeká, až bude pro­ buzena. Pouze vy mů­ žete dát sobě a jiným lásku, kterou všichni potřebují. Potom zde již nebude žádný ,jinýʻ nebo ,tyʻ, jen láska, která musí dát sebe.“

Helena Blavatská

Strom života

„Tomu, kdo překoná, dám jíst ze stromu ži­ vota, který je ve středu ráje. Vše přijmout, vše vydat, a tím vše obno­ vit. Ochránit všechna semena, která jsme obdrželi od Boha, a po­ moci jim vyjádřit se ve všech věcech, a tím všechny věci obnovit.“

54

Obrazy světa

Proces transformace

Obrazy světa Trojnásobný strom

„Tak poznáváme legen­ du o Božím ráji. Ve stře­ du čirého původního stvoření, ve středu to­ hoto Božího ráje byl Pymander, posvěcující Duch, jako odměna pro duše ze stromu života.“

Proces transformace

„… vnímání a duch svě­ ta byli stvořeni, aby byli nástroji Boží vůle. Oni, jakožto obratní za­ hradníci života, tvaru­ jí všechny věci, pak se jich vzdávají, aby mohla být všechna se­ mena Boží mysli na svém pravém místě opět obnovena. Tímto řešením všechny věci naleznou obnovu, a jsou tímto znovu tvarovány podle svého vlastního určení.“ Hermes Tris-

megistos

55

Středověk stále vrhá své stíny. Šestnáctiletý chlapec, vychovaný za stěnami německého kláštera, se vydává na cestu. Do Damcaru, do Fèsu, do světa vědy, obchodu a rozmanitosti.

56

Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu

Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu

V

příběhu Christia­ na Rosenkreuze čteme, jak se 16letý chlapec, vychovaný za stěnami německé­ ho kláštera, vydává na cesty. Když jeho men­ tor zemře, nechce cestu ukončit, ale odhodlaně pokračuje dále. Proč to dělá, postrádá logickou odpověď. Můžeme se pouze domnívat, že je veden ochrannou a osví­ cenou energií. Neboť jestliže je jeho vnitřním posláním shromažďovat veškeré znalosti světa, aby objevil své skutečné poslání, není mu věda z oblasti jeho původu, která je stále zastíněná temným středověkem, příliš k užitku. Nicmé­ ně Christian bojuje na cestě zdánlivě náhodou

s fyzickými obtížemi, právě v ten okamžik, když dorazí do Damca­ ru. Není známo, na kte­ ré město toto jméno od­ kazuje. Domníváme se, že to není dnešní Da­ mašek, ale staré antické město Petra. Z historie už víme, že tam byla soustředěná celá moud­ rost tehdejšího světa.

Dokonce ho tam znají a mimo to je také oče­ káván. Dostává příleži­ tost získat mnoho druhů znalostí. Mimo jiné se učí arabštinu, studuje fyziku a matematiku a přeloží knihu M do latiny. Po třech letech pokračuje v cestě. Po překonání Arabského zálivu zůstává v Egyptě, kde se především zajímá o přírodu. Opět to není

57

Esej

jeho konečný cíl a on brzy odcestuje.

Náš cestovatel ces­ tuje po Středomoří do Maroka a ve městě Fès se seznamuje s „obyva­ teli prvků“ (elementály).

A co nám dnes v uších pravděpodobně už cize zní, je skutečnost, že každoročně se tam set­ kávají mudrci z Ará­ bie a ostatních národů.

Christian je však zdě­ šen, když zjistí, že ma­ gie není zcela čistá a že způsob myšlení je zkres­ len převládající nábo­ ženskou vírou. Přesto právě zde nalézá vhod­ ný základ pro podepření své víry, která je v doko­ nalé harmonii s harmo­ nií celého světa. Musí­ me však také pamato­ vat na to, že důležitost

arabského světa v době středověku jistě nelze podceňovat. Asi od roku 750 do konce desátého století byly téměř všechny řecké spisy z východní By­ zantské říše a Blízké­ ho východu, ať už li­ terární nebo historické, přeloženy do arabštiny a tím zachráněny pro budoucnost. Jsou to spisy s astrologickým a alchymickým zákla­ dem, ale také vědecké práce z matematiky,

geometrie, astronomie a hudební teorie nebo práce z aplikovaných oborů, jako je fyzika, biologie a botanika.

Kromě toho existují knihy o zdraví, všeo­ becné medicíně a far­ makologii, jakož i ve­ terinární vědy. A díky této rozsáhlé překlada­ telské práci nám zůsta­ la přístupná filosofická, metafyzická, etická a lo­ gická pojednání, větši­ nou z aristotelských okruhů. To vše potřebuje

některé historické po­ známky.

Jak již bylo řečeno, tato rozsáhlá překlada­ telská činnost, která probíhá především v Bagdádu v průběhu dvou století, začíná ko­ lem roku 750. Kolem této doby se Abbásovci dostali k moci v perské říši po přemožení Sasá­ novců (226–651) a Omá­ jovců (661–750).

Abbásovci úspěšně dobyli celý Blízký vý­ chod. Jejich dobývání

DISPUTACE MEZI NÁBOŽENSTVÍMI V době al-Mahdího se objevili kacíři a odpadlíci. Hovořili veřejně o své víře. Četli knihy Máního, Bardesana a Markióna, které byly přeloženy z nové perštiny a pahlaví do arabštiny. Mluvili o písmech, která podporovala jejich učení. V důsledku toho vzrůstal počet stoupenců Máního a jejich názory byly otevřeně hlásány mezi lidmi.

Al-Mahdí byl první chalífa, který dal teologům za úkol vyhledávat dialektické argumenty (al-gadaliyyin) a použít je a shrnout v knize proti heretikům a jiným nevěřícím.

Teologové v té době vytvářeli působivé důkazy proti odporujícím (mu‘anidin). Odstraňovali problémy, které byly vyvolány heretiky, a vysvětlovali pochybujícím pravdu jasnou terminologií (Mohammed al-Horasani al-Ahbari).

V důsledku toho vznikl silný odpor ze strany židů a křesťanů. Ti prostřednictvím svých staletých zkušeností dokázali tento spor řešit slovy. Velkou důležitost těchto církevních disputací dokládá řada arabských překladů, které se dostaly až k nám.

V sedmém století byla tato forma debaty při konfliktech Chalcedonských, monofizitů a nestoriánů také důležitou formou komunikace. Ale islámská snaha o jediné, vše ovládající náboženství byla zaměřena především proti stoupencům Máního. Různé dualistické duchovní proudy, které byly aktivní v té době, zaujímaly lepší místo v arabském záznamu historie, než je tomu v současnosti. Nezapomínejme přitom, že v této kultuře netvořily cizí prvek, protože všichni čerpají z perských kořenů Zarathuštry. Přísná opatření al-Mahdího a pronásledování způsobily, že tyto proudy v 1 0. století úplně zmizely.

58

Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu

začíná kolem roku 660, třicet let po smrti pro­ roka Mohameda v roce 632, a je korunováno úspěchem na všech úze­ mích, která před tisíci lety patřila říši Alexan­ dra Velikého. Oblast později obsazená Ří­ many a Byzantinci, která se rozkládá od střední Asie a indické­ ho subkontinentu přes Španělsko až po Pyre­ neje, od Persie přes Mezopotámii a Syr­ skou Palestinu až po Egypt. Poprvé se islám­ ské dynastii podařilo přivést takové rozsáhlé území pod politické, by­ rokratické a ekonomické

vedení. Při formování abbásovského státu, ale i vznikajícího islá­ mu hrála také rozhodu­ jící roli perská politic­ ká ideologie státu. Noví vůdci přišli k moci ne­ jen díky muslimství, ale také zoroastrismu Peršanů a převzali mimo jiné od svých předchůdců ideje stát­ ního zřízení, ve kterém mělo starověké zoro­ astrijské náboženství velký vliv. Živý obchod mezi cha­ lífátem Abbásovců a Per­ sií vzkvétá a rozvíjí se jako nikdy předtím.

V důsledku toho se

Mezi Abbásovci a Persií se rozvíjí výměna vědy a umění.

Souk v Damašku, Sýrie

59

Mudrci z Fèsu (Maroko) měli nejvíce znalostí z matematiky, fyziky a magie.

60

Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu

61

vyvíjí obrovská výmě­ na vědy a umění. To je mimo jiné možné také díky výrobě papíru, kte­ rou zavedli již v roce 751 čínští váleční zajat­ ci, a ten se brzy stane nejdůležitějším mate­ riálem na psaní v abbá­ sovské říši. Vliv, kte­ rý stále ještě vychází z Východořímské říše,

Konstantinopole, se sni­ žuje. Ten již byl zod­ povědný za předchozí náboženské rozdělení, stejně jako za vyhnání syrských křesťanů a ne­ storiánů, a Byzantská říše začala stagnovat kvůli odmítnutí všech forem vědy a filosofie, což ji politicky i geo­ graficky stále více vedlo

Kolem roku 750 se v arabské komunitě objevují první vzdělávací centra a univerzity.

AVICENNA A ZAČÁTEK NOVÉHO VĚDOMÍ Jsme na počátku jedenáctého století, kdy byla práce Avicenny (arab.: Ibn Síná) na filosofické půdě uvnitř islámu vystavena silné polemice. Spory mezi šíitskými a sunnitskými muslimy trvají už tři staletí, čímž vzniká velké množství literatury. V té době se vyvíjí zcela nový intelektuální systém, který vychází z Avicennova zpracování řecké filosofie. Myšlení Avicenny vychází z důležité integrace Aristotelova učení a myšlenkového bohatství šíitů. Zde stojí na jedné straně představa Boha na pilířích řecké filosofie a na druhé straně na nám dobře známém súfismu. Toto se pak značně rozvíjí v Íránu v šestnáctém a sedmnáctém století. Také u osmanských učenců od šestnáctého až do konce osmnáctého století nachází mnoho nadšených následovníků.

Jsou to tito učenci, které při své mimořádné cestě arabským světem najde Christian Rosenkreuz? Jsou to ti, kteří mu pomáhají při přípravě velké všeobecné reformace světa? Není to syntéza připravená ve velkém tavícím kotlíku klasických filosofických tradic arabského paganismu, židovství a křesťanství, z gnosticismu a hinduismu a všech předchozích velkých kultur a tradic jako zoroastrismu? Nevíme to s jistotou, můžeme to jen odhadovat. Je jisté, jaké důsledky to mělo pro Evropu. Jak to můžeme podrobně číst na konci Zvěsti Bratrstva (Fama Fraternitatis), bylo tím v Evropě postupně probuzeno k životu jiné vědomí.

62

Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu

k izolaci. Během pano­ vání Omájovců byla posledním převládají­ cím jazykem byzantská řečtina, která pak byla mocí Konstantinopole omezena na jednotlivé řecky mluvící ortodox­ ní křesťany. Ostatní he­ lenizovaná populace je tím vyvedena do podru­ čí arabských vládců.

V arabské komunitě jsou mezitím zakládána první výuková středis­ ka a univerzity. Kromě toho zůstává stále ještě prostor pro důležitá ná­ boženská centra nesto­ riánského a zoroastrij­ ského původu. Bez ohledu na národnost a jazyk existuje inten­ zivní spolupráce mezi perskými, řeckými, syr­ skými a indickými učen­ ci a mezi zástupci všech aktivních vědeckých tradic a odborníků z různých oborů.

Osobně nebo pro­ střednictvím čilé ko­ respondence jsou ve vzájemném kontaktu a sdílejí své bohaté zna­ losti. Tím se vysvětluje,

Jídelna nebo refektář v klášteře Bebenhausen, který byl možná modelem pro klášter, kde CRC strávil své mládí.

DAMCAR A FÈS Když bylo Christianovi šestnáct, cestoval do Damcaru, kde ho očekávali mudrci. Naučil se arabštině a seznámil se s přírodními vědami a matematikou. Tam přeložil knihu M do latiny. Po třech letech se vrátil a přes Arabský záliv pokračoval do Egypta. V této zemi studoval přírodu, ale nezůstal zde dlouho.

Přes Středozemní moře cestoval do Fèsu. Tam se arabové a lidé jiných národností každoročně setkávali a konzultovali nové objevy a perspektivy. Mudrci z Fèsu měli největší znalosti z matematiky, přírodních věd a magie. Christian se také seznámil s „obyvateli prvků“ (elementály), jak je nazýval. Vysvětlil, že se od lidí z Fèsu hodně naučil, ačkoli jejich magie nebyla čistá a jejich kabala byla ovlivněna jejich náboženstvím. On však našel vhodný základ pro podporu své víry, která byla v úplném souladu s harmonií světa.

63

ZOROASTER Starověká perská učení moudrosti, která byla prorokem Zoroasterem nebo Zarathuštrou kolem roku 1 000 př. n. l. rozšiřována, jsou kromě toho, že věří v nejvyššího Boha Ahuru Mazdu, charakteristická přísným dualismem, ve kterém se dvě kosmické síly postaví proti sobě, zlo je ztělesněno Ahrimanem.

Učení Zarathuštry se k nám dostalo především skrze Gathy, pět nejstarších chvalozpěvů Avesty, které se nacházejí v Desatir a Zend-Avesta. Jeho vliv pronikl do celého starověkého světa, dokonce i do starodávného Mithrova kultu a křesťanského manicheismu. V současné době se jeho jméno opět objevuje ve filosofii Friedricha Nietzscheho v jeho díle „Tak pravil Zarathustra“ (1 883).

64

Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu

mimo jiné, proč působí tak velké množství věd­ ců jako překladatelé různých spisů na dvoře Abbásovců. Omájovci vládnou z Damašku, ale nový chalífát má své centrum v Iráku, v Bag­ dádu, jako nejdůležitější metropoli. Výsledkem je, že kulturní zaměře­ ní směřuje stále více na východ a byzantský vliv stále klesá. Z toho se vyvinula multikul­ turní společnost, na jedné straně skládající se z populace hovořící

aramejsky, z křesťanů a židů, na druhé straně z persky mluvících lidí, jakož i Arabů, kteří ne­ byli jen muslimy, ale byli mezi nimi i křesťané.

MÁNÍHO VLIVY POKRAČUJÍ AŽ DO DESÁTÉHO STOLETÍ Je známo, že do desátého století n. l. žili v Mezopotámii následovníci Máního. Máního učení se považuje za nejrozšířenější formu gnosticismu. Samotný prorok Mání se narodil v roce 21 6. Poté, co strávil nějaký čas se skupinou mandejců, jejíž učení se týkalo učení Bardesana, setkal se s vizí svého bratra – dvojčete, svého „alter ega“. Jeho vlastní učení najdeme zejména v „Kephalaie“ a v krásných hymnech nebo žalmech z jeho ruky. Mání cestoval do Indie přes Ktésifón a Belabad a skutečnost, že měl následovníky až daleko v Číně, ukazuje, že jeho učení může konkurovat velkým světovým náboženstvím. Stejně jako u Zarathuštry je jeho učení zaměřeno na kontrast mezi královstvím světla a královstvím temnoty. Zpočátku podporovaný králem Šápúrem I., byl Mání nakonec zajat a popraven v letech 276 nebo 277. Jeho následovníci byli také těžce pronásledováni, a to jak uvnitř křesťanství, tak uvnitř islámu.

65

Západ slunce nad Jeruzalémem

Kromě toho jsou v tomto prostředí stá­ le ještě přítomny staré duchovní zdroje. Ne­ zapomínejme, že až do třetího století zůstalo Zarathuštrovo učení v Perské říši státním náboženstvím, s „Aves­ tou“ ve středu, svatou knihou Peršanů, která ještě měla být napsána samotným Zarathuštrou.

Podle Quasty ibn Lucy, učence devátého stole­ tí, se toto dílo skládá z 12 000 částí. Je vázá­ na v kůži vodních bu­ volů, napsaná zlatým inkoustem, a v mnoha jazycích obsahuje všech­ ny znalosti světa. Tyto knihy byly údajně ukra­ deny nebo dokonce zni­ čeny Alexandrem Ve­ likým z žárlivosti na perské vědy. Další kni­ ha, která je přičítána perskému proroku, je „Kniha horoskopů,“ jejíž části byly přelo­ ženy ze starého spisu Avesta do perštiny Ma­ hankardem z Persie.

Nedlouho po arabském převzetí byly tyto knihy

zachráněny před další ztrátou jejich překladem do arabštiny jako „Kitab al Mawaid“. Jak již bylo zmíněno, tato rozmani­ tost je v přímém kon­ trastu s vytrácením vlivu staré Byzance.

V šestém století auto­ ritářský křesťanský cí­ sař Justinián nadobro zavře Platónovu akade­ mii v Aténách a ostatní školy. Takže poslední zbytky vědy a moud­ rosti jsou vyhnány z Evropy do Asie.

Mnoho nestoriánů se hned po označení jejich myšlenek za ka­ cířské koncilem v Chal­ cedonu roku 455 stěhu­ je do Persie. Řečtí a ne­ křesťanští myslitelé jsou přijati s otevřenou náru­ čí perským králem Cho­ srou I. Anoscharwanem (531–579). Je to ve skutečnosti jeho úsilí o vytvoření vlastních akademií po vzoru Aka­ demie v Alexandrii, stejně jako univerzity Jundi­Shapur. A na vy­ sokých školách zřizova­ ných králem Chosrou

66

dle alexandrijských osnov byly zavedeny a studovány Galenovy knihy o medicíně. Cho­ srou také vítá indické vědce a všechny, kteří prchají před Justiniá­ nem, což představuje důležitý impuls pro integraci helénských a indických znalostí v pozdější arabské ja­ zykové oblasti.

Jeden z hlavních ar­ gumentů pro překlady starých spisů v tak vel­ kém měřítku je to, že muslimští Arabi vní­ mají, že potřebují do­ statečné znalosti, aby mohli diskutovat s růz­ nými náboženskými od­ půrci. Islám je v této počáteční fázi příliš mladý, aby již měl smysluplnou teorii.

To je důvod, proč na­ příklad překlad argu­ mentace filosofa Aris­ totela v jeho „Topice“ je považován za velmi přínosný. Kalifové se z tohoto dvojznačného důvodu chovají jako opravdoví ochránci sta­ rověké řecké filosofie.

Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu

Právě proto pracují na překladu většinou astro­ nomických a astrologic­ kých spisů ze sanskrtu, poté, co byly poprvé přeneseny do předis­ lámského pahlaví.

V důsledku toho je v té době Bagdád in­ telektuálním centrem mnoha kultur. Bagdád je město, které bylo pod vedením kalifa al­Man­ súra (754–775) vystavě­ no v kruhovém tvaru, možná pod vlivem eu­ klidovské geometrie.

Podle tradice pochází několik dveří městské brány z města, které postavil Šalamoun u Wasit. Další dveře pocházejí z chrámů Egypta. Kromě bez­ prostřední blízkosti Ktésifónu, bývalého hlavního města Sasá­ novců a rodiště Mání­ ho, je původ těchto dveří pro Omájovce, stejně jako pro židy, křesťany a Egypťany velmi významný. Nejen Mozaika – stěna v Samarkandu, Persie

67

toto vše dělá Bagdád hmatatelným symbo­ lem vlády abbásovské dynastie nad početným národem, náboženství­ mi a tradicemi, ale také se představuje jako dě­ dic bohaté minulosti ce­ lého Blízkého východu.

Současně je od roku 743 také patrný proti­ pohyb. Převládající

horlivost islámu se stále zvyšuje. Abbásovci brzy souhlasí se zavedením jediného náboženství, které okamžitě vyvolá silné protireakce. Na za­ čátku se to projevuje pře­ devším v živých sporech a debatách. Z tohoto po­ hledu získávají zvláštní hodnoty překlady staro­ věkých řeckých a jiných

68

spisů, jež nyní slouží zá­ roveň k oponentuře od­ půrcům, aby je vhodný­ mi argumenty pokořili.

Al­Mahdí, což je od roku 775 následovník svého otce al­Mansúra, se snažil vší silou vykořenit odliš­ né názory, a je zaměřen především proti světově rozšířenému nábožen­ ství manicheismu. 

Význam cesty Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu

Knihy

Hedvábné stezky – Peter Frankopan Nová světová historie.

Velkolepý průzkum prvků, které byly hnací silou za vzestupem a pádem světových říší, které určovaly tok idejí a zboží a které tak činí znovu v 21 . století.

Peter Frankopan studo­ val historii na Cambrid­ ge a od roku 2000 byl ředitelem Centra byzant­ ského výzkumu na Ox­ fordské univerzitě. Před tím napsal knihu První křížová výprava.

Autor nám v úvodu říká, že ve škole se ho­ diny historie týkaly pouze západní Evro­ py a Ameriky. Zbytek světa zůstal z velké čás­ ti neprohovořený. Na mapě nad jeho postelí byla Evropa ústředním bodem. Ale co se nachá­ zelo tam na Východě?

Vydal se to zjistit.

Na Mappa Mundi v ka­ tedrále v Herfordu uvi­ děl Jeruzalém, který se

69

nachází uprostřed světa s Anglií vykázanou na okraj. Také našel mapy ve středu s Kaspickým mořem. Dokonce i stře­ dověkou mapu z Turec­ ka v centru s městem, které již neexistovalo, ale které bylo kdysi po­ važováno za střed světa.

Jeho zvědavost se pro­ budila s velkými krá­ lovstvími na Východě, vzestupem křesťanství z asijského pohledu a jak se Afghánistán a Indie dívali na obě světové války.

Stručně řečeno, šel hledat novou historii, z nové perspektivy.

Učil ruštinu a arab­ štinu, aby znovu objevil

svět. Zjistil, že po tisí­ ce let byla oblast mezi Velkým oceánem a Ev­ ropou osou světových dějin. Tento most mezi Východem a Západem byl na křižovatkách civilizací. Například téměř před 5 000 lety byly v zemi Indu mě­ sta Harappa a Mohen­ jo­Daro divy světa sta­ rověkých časů.

Dalšími hlavními centry civilizace byly Babylon, Ninive, Uruk, Akkad. Tady vznikla velká světová nábožen­ ství: judaismus, křesťan­ ství, islám, buddhismus, hinduismus. Tady dochá­ zelo k neustálým koli­ zím mezi kulturami – velké říše přicházely a odcházely. Tisíce kilo­ metrů cest zde vytvořilo

síť, která se vinula ve všech směrech, kterou cestovali poutníci a vá­ lečníci, kočovníci a ob­ chodníci. Obchodovalo se zde se zbožím a vý­ robky, ideje se vyměňo­ valy, upravovaly a vy­ lepšovaly. Tyto cesty způsobovaly nejen pro­ speritu, ale také smrt a násilí, nemoci a ka­ tastrofy.

Kvůli staletím obchodu s hedvábím byl koncem 19. století koncipován název Hedvábné stezky.

Chovaly se jako světo­ vý centrální nervový systém. Získání přehle­ du o všech těchto spo­ jeních nám umožňuje pochopit, jak se odvíje­ ly světové dějiny – jak se kultury, města a lidé

vyvíjeli – jak se civiliza­ ce objevovaly a znovu mizely. Je to nesmírně bohatá historie asi 4 000 let, od 2 500 př. n. l. do 1 500 n. l., která se ode­ hrávala na tomto obrov­ ském území až do roku 1 492. Po objevení Ame­ riky nebyla už Evropa vzdáleným regionem, ale stala se ústředním bodem v rychle se roz­ šiřující komunikaci, dopravě a obchodním systému. Evropa se stala novým ústředním bodem mezi Východem a Západem.

Nyní v 21. století se ohnisko znovu mění.

Novými Hedvábnými stezkami jsou tisíce ki­ lometrů ropovodů a me­ zikontinentálních želez­ nic, jako je 10 300 km

70

Knihy

dlouhá Mezinárodní že­ leznice Yuxinou z Číny do Duisburgu. Vlaky asi 700 metrů dlouhé pře­ vezou po této cestě za pouhých 16 dní milióny notebooků, bot, obleče­ ní atd., což je výrazně kratší než po moři. Také se plánuje, že bude že­ leznice procházet přes Írán, Turecko, Balkán a Sibiř do Moskvy, Ber­ lína a Paříže. Nové tra­ sy propojí Peking s Pá­ kistánem a Kazachstán s Indií. Když bude po­ staven plánovaný tunel pod Beringovou úžinou, povedou přímé vlaky z Číny na Aljašku, do Kanady a Spojených států. Tímto způsobem cesta po světě pokraču­ je a bude pokračovat. Po prvních cestách Hedváb­ ných stezek zde vznikly jiné „stezky“, a všechny jsou podrobně popsány: otrocká stezka, zlatá stezka, stříbrná stezka, stezka do severní Ev­ ropy. Nalézáme také období těchto cest ve­ doucí ke krizi, k válce, genocidě, k tragédii. To

vás přiměje k zastavení a údivu.

Když dočtete tuto knihu, potřebujete chví­ li odpočinku, abyste po téměř 5 000 letech his­ torie popadli dech. Tr­ valé výkyvy mezi vál­ kou, mírem, kulturou, civilizací, barbarstvím, hrůzou a ničením. A vždy znovuvytvoření z toho, co bylo zničeno, v ne­ konečném proudu.

Jako čtenáři si in­ tenzivně uvědomujeme, jak lidstvo vždy kráčelo po této planetě: od míru a prosperity, nadbytku a pohody k stále se zvy­ šujícímu napětí a vál­ kám, katastrofám a epi­ demiím. Panovníci se stali otroky, nové síly se opět podmanily. Ná­ boženství přišla a zase byla ostatními převrá­ cena. Člověk musel jít kupředu a získávat zku­ šenosti, generace po ge­ neraci, s nepředstavitel­ ným bohatstvím i nepřed­ stavitelnou chudobou.

Všechny extrémy byly vždy přítomné ve všech částech světa.

71

Zvláště prvních 200 stran, popisujících ob­ dobí až do roku 1 492, je pro západní čtenáře odhalením. Frankopan poukazuje, že západní historici nám poskytli velmi jednostranný ob­ raz divokých kmenů na stepi, což je jen malá část příběhu. Část Stezky víry ukazuje, že životními žilami, které ve staro­ věku spojovaly Velký oceán, Střední Asii, In­ dii, Perský záliv a Stře­ domořskou oblast, pro­ tékalo nejen zboží, ale touto cestou putovaly také všechny vynálezy a myšlenky. S karava­ nami s někdy i více než 800 velbloudy přes ste­ pi a pouště, od oázy k oáze, podél kterých se pohybovaly řetězce měst, cestovali i moudří a učenci. Nejsilnějšími ideami ze všech byly vždy systémy víry a kniha ukazuje, že je tedy úplně logické, že například manicheis­ mus (Mání 216–276) se mohl šířit tak rychle

a stát se světovým ná­ boženstvím od Atlan­ tiku k Tichému oceá­ nu v tak krátké době.

Přesto manicheismus také zmizel, stejně jako uctívání Zoroastra (Za­ rathuštry), pro kterého

byly postaveny ohnivé chrámy po celé Persii a dokonce až k Římu.

Pokud je jedna věc, kterou nás kniha učí, je to zákon panta rhei, vše plyne. Vše se vždy mění, aby lidé získali

nové zkušenosti.

Ale jedna věc zů­ stává nezměnitelně stejná: hledání člově­ ka, v horizontálním i vertikálním směru, pozemského a nebes­ kého štěstí. 

72

Knihy

Knihy

Tajemství a výzvy zrození, života a smrti.

Stát se novým člověkem – André de Boer

Úspěšná knižní série Knihovna duchovních textů vydavatelství Rozekruis Pers je založena na pečlivě vybraných klasických duchovních textech, především z více než čtyřsetleté živé tradice Rosikruciánů, nad kterými uvažuje André de Boer.

K této knize náleží online program „Tajemství zrození, života a smrti“ na webových stránkách http://spiritualtexts.academy, na kterých je možné číst texty první části knihy.

V Tajemstvích a výzvách zrození, života a smrti spisovatel vystupuje s tím, že jsme v po­ sledních desetiletích prošli masivním zrych­ lováním vědomí. Co se v minulosti dělo po několik generací, nyní prožíváme v jednom životě. Vývoj v každé oblasti se rychle pohy­ buje a my jsme vždy nu­ ceni volit, protože pokud nezvolíte, sami budete událostmi vybráni.

Pokud budeme chtít změnit své prožívání vnějších okolností, bu­ deme muset pracovat na svém vnitřním já, proto­ že svět, který zažíváme,

73

je odrazem našeho vnitřního bytí. Výzvy, kterým čelíme v jed­ nadvacátém století, nemohou být podle autora vyřešeny „tvr­ dou prací“, ale „srdeč­ ní prací“. Pak načrtává známý obraz, že nejsme jako lidské bytosti úpl­ ní. V nás, z božského principu v srdci jako základu, by mohl vznik­ nout nový člověk. Před­ pokládá, že musíme mít to, co se nazývá „po­ znáním srdce“: Gnosi; znalost z nitra. Gnose není vyhrazena pro určitou filozofii nebo náboženství. Existuje mnoho hnutí, která lze

identifikovat jako gnos­ tická. Všechny nám uka­ zují, že člověk může jít stezkou, na které bude žít z věčné podstaty, a tak se změní v nové­ ho člověka.

Tajemství a výzvy zrození, života a smrti začínají z gnostické per­ spektivy, aby sledovaly témata, která vás zají­ mají: život a smrt. Ne­ jsou v protikladu, pro­ tože opakem smrti není život, ale narození. Ži­ vot nemá žádný protěj­ šek. Život byl, je a vždy bude. Život je tajem­ stvím, a i když mu ne­ můžeme nikdy plně porozumět – můžeme

proniknout hlouběji. Po smrti mé tělo zemře, ale co se stane s mým vě­ domím? Zmizí také?

Nebo se jen rozšíří? Je nebe? Existuje reinkar­ nace v jiném těle?

Proč žiji zde na Ze­ mi? Co zde mám dělat?

Toto jsou životně důle­ žité otázky, které si lidé kladou všude.

Odpovědi mohou být nejisté a individuál­ ní, ale pokud udržujete otázky neustále živé, otázky jsou postupně zodpovězeny. Stáváte se sami odpovědí. Zá­ kladní otázkou není, zda existuje život po smrti, ale zda jste skutečně

naživu před smrtí. Naše vize života a smrti před­ určují, jakým způsobem své životy tvarujeme a zažíváme. Pokud bu­ deme brát svůj život vážně, budeme muset brát vážně také smrt.

První část knihy se v devíti kapitolách za­ bývá gnostickou moud­ rostí zrození, života a smrti s využitím čás­ tí Bible a živé tradice Rosikruciánů. Druhá část Tajemství a výzev zrození, života a smrti je souhrnem devíti ese­ jí různých autorů, kte­ ré kromě jiných věcí ilustrují praktické otáz­ ky cesty. 

74

Knihy

Symbol lemniskáty

V

e starověkém Řecku se slovo „lemniskáta“ používalo také pro květinový věnec. Každá květina, vpletená do dvojitě zatočeného kruhu, ná­ sleduje kosmický proces tvoření a také určuje krásu celku, žádná květina není vyloučena. Ať život násle­ duje lemniskátu, nebo lemniskáta život – vždy je to jeden neustálý vývoj. Proto je pohyb tohoto symbolu nazývaný „věčným“. Často je lemniskáta také zobra­ zována jako kresba nebo matematický útvar. A ačko­ li je v ní průsečík, nejsou v ní žádné oddělené póly, spíše existuje neustálé vzájemné působení mezi vše­ mi „květinami“ (body), které společně tvoří „věnec“.

Lemniskáta je proto symbolem jednoty mezi bož­ ským vznešeným životem a vzhůru nasměrovanou božskou myslí, ve které se už nenachází žádné cen­ tralizované „já“ nebo „ego“. Můžete také říci: je to nejzazší imaginace služebnosti, propojená s každou květinou na svém jedinečném místě. Služba, v ra­ dosti a jednoduchosti, na každé úrovni, ve všech světech, protože to je sloganem a mottem života v slunečním kosmu. 

75

Symbol

Dodekaedrická pyramida

Tvůj počátek je v daleké minulosti.

Tvé určení je nalezeno v tvém počátku.

Přemýšlej o sobě na svém místě.

Rozhlédni se.

Srovnávej.

Vše je stejnost.

Nic se nemění.

Pouze barvy a linie se mění.

Dodekaedrická pyramida (obálka) Komolý ikosaedr (jádro)

76

Obrazy světa

Co barvy znamenají pro Pána Světla?

V každé barvě je světlo stejné.

Co znamenají linie pro Pána Rytmu?

Ostatní vnímají stínové oči.

Svět je ve zmatku se všemi novými tvary a prochází módou ozdob a barev.

Vnímej skrze své oči.

Viz věci, tak jak skutečně jsou.

V moudrosti.

A nahlédneš to vše – daleko nad tím vším.

Cecilia Meireles Obrazy světa

Šéfredaktor Peter Huijs

Redakce

Kees Bode, Wendelijn van den Brul, Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe, Peter Huijs, Hans Peter Knevel, Frans Spakman, Anneke Stokman-Griever, Lex van den Brul

Design

Studio Ivar Hamelink

Sekretariát

Kees Bode, Anneke Stokman-Griever

Adresa redakce

Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: info@rozekruispers.com

Administrace

Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža, Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: rosicrucianum@lectorium.sk Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Křesomyslova 599/8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: praha@rosicrucianum.cz Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Nové sady 676/4 CZ-602 00 Brno e-mail: brno@rosicrucianum.cz www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito: německé vydání Pentagramm 3/201 6, 3/201 7 anglické vydání Pentagram 3/201 6, 3/201 7

Vydavatel

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum, z. s.

Křesomyslova 599/8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: lectorium@rosicrucianum.cz

Autor

© Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: info@rozekruispers.com www.rozekruispers.com Kopie ne bez písemného souhlasu Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

• Jazyk vykoupení srdce • Nech je Svetlo – Fiat Lux • Duše vnímá • Zaměř své srdce a poznej Světlo • Laboratoř já • Mimo farieb • Velký spojovací článek • Choroba – narušenie centra ESEJ • Cesta Christiana Rosenkreuze do Damcaru a Fèsu KNIHY • Peter Frankopan, Hedvábné stezky Nová světová historie

OBRAZY SVĚTA • Platónská tělesa