RUSKÉ PIONÝRSKÉ HORORY
RUSKÉ PIONÝRSKÉ HORORY Autorský překlad – Lena Pokaleva
Milý kamaráde, Bojíš se rád? Držíš v rukou knihu, která ti otevře svět strašidelných, ale zároveň absurdních příběhů, které čtenáře vyděsí, ale i rozesmějí. Dětský hororový příběh je slovesným žánrem, který se objevil v 60.–70. letech 20. století na území sovětského Ruska a nejvíce se šířil vyprávěním na dětských táborech. Z ruštiny do češtiny jsem přeložila několika hrůzostrašných příběhů, které jsou v Rusku nejznámější. Tuto knihu věnuji všem mladým čtenářům, kteří se rádi bojí a také všem dospělým, kteří v této době vyrůstali, aby si trochu vzpomenuli na své veselé dětství. Doufám, že tě moje kniha pobaví. Teď se schovej pod peřinu, rozsviť si svou baterku, a připrav se na velké dobrodružství!
Nakladatelství Grafické školy, Praha 2014
8
Jedna rodina se přestěhovala do nového bytu. Všechno bylo v pořádku, jenom v jednom pokoji byla na stěně červená skvrna. Večer šli všichni spát. Najednou ze skvrny vyletěla ruka a uškrtila tatínka. Příští noc červená ruka uškrtila maminku. Děti se hrozně bály, a tak se rozhodly, že tentokrát spát nepůjdou. Když se setmělo, ruka opět vylezla ze skvrny. Byla červená a svítila. Proletěla místnosti, ale děti nenašla, tak se vrátila zpátky do skvrny. Ráno děti zavolaly policistu. Ten přišel a vystřelil do skvrny z pistole. Skvrna hned zmizela. Ale když policista přišel domů, uviděl na své zdi červenou skvrnu…
9
Jedné holce máma zakázala koupit černé záclony. Ale holka mámu neposlechla a koupila je. Večer šla spát, ale přesně o půlnoci se vzbudila a vidí, že hned za okenním sklem je zelená tvář. Holka se lekla a uviděla, že její matka už leží mrtvá. No, další noc šla holka zase spát. Vidí, zelená tvář je tady znova. Ráno byl mrtvý zase tatínek. Třetí noc už šla holka zavolat policajty. Jeden policajt přišel k ní domů. Přesně o půlnoci se otevřelo okno a zelená tvář vlezla do pokoje. Policista vystřelil a zabil ji.
10
11
Žil jednou jeden kluk, kterému věštec předpověděl budoucnost. Řekl, že mu přinese neštěstí dívka se zelenýma nohama. Ale kluk to nevzal moc vážně. Uběhlo několik let a kluk potkal mladou a krásnou dívku. Byla moc hodná a chytrá a on se do ní zamiloval. Ale trochu mu vadila jenom jedna věc, totiž, že nikdy neviděl její nohy, protože ta dívka měla na sobě vždycky sukni dlouhou až na zem. Jednou ho pozvala na procházku na hřbitov, kluk se hrozně bál a pak si všimnul, že pod sukní měla úplně zelené nohy. Ješte se z leknutí ani nevzpamatoval a dívka mu dala silnou facku. Klukovi se ale podařilo hodit ji do čerstvě vykopaného hrobu, vedle kterého stála, pak ji rychle zahrabal a utekl domů. Ale na tváři mu navždy zůstal zelený otisk od facky.
12
13
Jednou jel jeden řidič kolem lesa. Vidí, že na silnici stojí žena – celá v černém. Řidič zastavil a žena ho poprosila, aby ji vzal na hřitov. On ji tam odvezl. Další den ji řidič potkal znovu a zase ji odvezl na hřbitov. Třetí den – to samé. Ale tentokrát se rozhodl, že se tajně podívá, co tam ta ženská dělá. Tak šel opatrně za ní a vidí, jak se zastavila u hrobu, vyhrabala ho rukama a už zaryla své ostré zuby do krku mrtvoly. Řidič se hrozně lekl, začal utíkat, ale žena si ho všimla a rozběhla se za ním. Určitě by ho chytla, ale začalo se rozednívat a ženská zmizela.
14
Jedna babička si koupila černou šálu, nechala ji ležet v kuchyni a šla na nákup. Mezitím se z práce se vrátila maminka, ale jakmile vstoupila do kuchyně, černá šála k ní vyletěla a říká: „Dej mi svou krev!“ A uškrtila ji. Pak přišla dcera, černá šála k ní také vyletěla a zase říká: „Dej mi svou krev!“ A taky ji uškrtila. Zůstal jen mladší brácha, který když to uviděl, hned utekl k sousedce, a ta mu poradila, co má dělat. Kluk se vrátil domů a spálil všechny věci, jak mu poradila sousedka, a všichni zase ožili!
15
Žila jednou jedna rodina: máma, táta a dvě děti – holka a kluk. Jednou se rozhodli, že si potřebují koupit nové záclony. Tatínek s dětmi šel do obchodu a maminka zůstala doma vařit oběd, ale nakázala tatínkovi „hlavně nekupujte černé!“ Přišli do obchodu, kde bylo mnoho záclon všech možných barev. Přišla k nim prodavačka a začala je přemlouvat, aby si koupili černé záclony. Nakonec souhlasili a koupili je. Když se vrátili domů, máma se zlobila a řekla, že černé záclony přinášejí neštěstí. Večer šli všichni spát. Záclony ožily, přiblížily se k posteli, kde spala maminka a začaly ji škrtit, ale tatínek se rychle vzbudil, chytil sekeru a usekl půlku jedné záclony. Přitom uslyšeli hrozný křik. Následující noc se záclony opět chystaly uškrtit maminku, ale opět chystaly uškrtit maminku, ale táta usekl polovinu druhé záclony. Ráno přišli do obchodu, aby vrátili záclony zpátky a potkali tam tu samou paní prodavačku, která jim je prodávala, ale neměla ruce – až po lokty je měla ovázané. Hned šli na policii a ta poslala prodavačku do vězení.
16
17
JEDNOU MÁMA SE SVOU DCEROU ŠLY NA TRH PRO PONOŽKY. JDOU A VIDÍ, ŽE TAM PRODÁVAJÍ BÍLÉ PONOŽKY. DCERA PROSÍ SVOU MÁMU: „MAMI, KUP MI, PROSÍM, TYHLE PONOŽKY!“ ALE MÁMA ŘÍKÁ: „NE, NAJDEME NĚCO LEPŠÍHO!“ JDOU DÁL A VIDÍ, JAK PRODÁVAJÍ ŠEDIVÉ PONOŽKY. DCERA ZNOVU PROSÍ MÁMU: „MAMI, KUP MI, PROSÍM, TŘEBA TYHLE PONOŽKY!“ ALE MÁMA JÍ ŘÍKÁ: „NE, NAJDEME NĚCO JEŠTĚ LEPŠÍHO!“. PAK VIDÍ, ŽE JEDNA ŽENA PRODÁVÁ ČERVENÉ PONOŽKY, TAK HOLKA ZASE PROSÍ SVOU MAMINKU: „MAMI, KUP MI, PROSÍM, TYHLE ČERVENÉ PONOŽKY!“. MÁMĚ SE LÍBILY, TAK JÍ JE KOUPILA A HOLKA SI JE HNED OBLÉKLA. CESTOU DOMŮ JÍ ALE ZAČALY BOLET NOHY. DOMA SI HOLKA SUNDALA PONOŽKY A VIDÍ, ŽE MÁ MODRÉ NOHY. A ZA PĚT MINUT TA HOLKA ZEMŘELA.
18
19
JEDNÉ HOLCE KOUPILI ČERVENÉ HOLINKY. ALE PRODAVAČKA JÍ NAKÁZALA, ABY JE NOSILA JENOM O SVÁTCÍCH, JINDY ŽE JE ALE NOSIT NESMÍ. HOLKA NA TO ALE ZAPOMNĚLA A HNED DALŠÍ DEN ŠLA V NOVÝCH HOLÍNKÁCH S KAMARÁDKAMI NA PROCHÁZKU. DOMŮ SE ALE HOLKA UŽ NEVRÁTILA. V NOCI U DVEŘÍ NĚKDO ZAZVONIL, A KDYŽ ŠLA MAMINKA OTEVŘÍT, UVIDĚLA, ŽE ZA DVEŘMI JSOU JEN JEJÍ ČERVENÉ HOLÍNKY.
20
Jedna holka žila s mámou, tatínkem a babičkou. Jednou máma musela odjet do jiného města a před tím, než odjela, řekla své dceři: „Brzo budete mít ve škole karneval, vezmi si peníze a kup si nějaký kostým. Ale v žádném případě si nekupuj kostým Černého tulipána!“ Maminka odjela a holka si druhý den šla koupit kostým. Ale v obchodě už nic jiného neměli, zůstal tam jen kostým Černého tulipána. Holka přemýšlela, přemýšlela, ale nakonec si ho koupila. Přišla domů, pověsila kostým do skříně a šla spát. Ale když všichni usnuli, dveře skříně se otevřely, Černý tulipán natáhl své ruce k babičce a uškrtil ji. Další noc Tulipán uškrtil svýma dlouhýma rukama i tatínka. Přišla třetí noc. Holka se bála jít spát. Přesně o půlnoci se dveře skříně otevřely znovu a Černý tulipán natáhnul své dlouhé ruce přímo k holce. Holka mu chtěla utéct, vyskočila na balkón, ale Tulipánovy ruce se natahovaly ještě dál a dál až k ní. Nakonec ruce dosáhly na holku, vtáhly ji do pokoje a uškrtily ji.
21
22
23
Jednou jedna rodina, máma, tatínek a dcera byli spolu na nákupu. Dcera uviděla ve vitrině s hračkami velmi krásnou skleněnou panenku. Jenomže ta panenka nebyla obyčejná, ale prokletá. Dcera poprosila tatínka, aby jí panenku koupil, ale tatínek jí na to řekl, že ta panenka je prokletá a přináší neštěstí. Dcera začala prosit maminku. Mámě jí bylo líto, tak tu panenku své dceři koupila. Další den tatínek odjel za prací do jiného města a nechal dceři vzkaz: „Dceruško, neoblékej svou novou panenku do modrých šatiček!“. Dcera ho ale neposlechla a panenku do modrých šatů oblékla. V noci bylo slyšet nějaký divný zvuk, panenka vstala a schovala se za polštářem holky. Pak začala šeptat holce do ucha: „Pojď blíž, teď tě uškrtím!“. Holka si ale myslela, že se jí to jenom zdá, a šla za panenkou a ta ji hned uškrtila. To samé se stalo i s maminkou. Když se tatínek vrátil, viděl, že obě jsou mrtvé a panenka sedí na televizi a směje se. Tatínek se ale hrozně rozzuřil, rychle panenku chytil a rozbil ji o podlahu. Maminka s dcerou ihned ožily.
24
25
MÁMA KOUPILA SVÉ DCEŘI POLŠTÁŘ. DÍVCE SE POLŠTÁŘ HROZNĚ LÍBIL, BYL MĚKOUČKÝ A PŘÍJEMNÝ. ALE PAK HOLKA ONEMOCNĚLA A BYLO JÍ HŮŘ A HŮŘ – JAKO KDYBY Z NÍ TEN ŽIVOT NĚKDO VYSÁVAL. RODIČE SE OBRÁTILI NA LÉKAŘE, TI ALE TAKY NEVĚDĚLI, ČÍM TO JE A CO SE S HOLKOU DĚJE. AŽ PAK PŘIŠLI NA TO, ŽE HOLKA JE NEMOCNÁ KVŮLI POLŠTÁŘI. ROZTRHLI POLŠTÁŘ A UVIDĚLI, ŽE UVNITŘ JE STRAŠNÉ MNOŽSTVÍ MIKROBŮ. A KDYŽ SE PODÍVALI NA HOLKU POD MIKROSKOPEM, TAK UVIDĚLI, ŽE PO NÍ LEZE STRAŠNĚ MOC MIKROBŮ A VYSÁVAJÍ Z NÍ ŽIVOT.
26
27
28
29
30
Jedné holce umřela máma, ale před tím jí ještě stihla říct: „prosím, nikdy si nelakuj nehty červeným lakem!“. Máma umřela, holka zapomněla, co jí maminka říkala, a koupila si červený lak. Když si nalakovala nehty, slyší, jak vysílají v rádiu: „holko! holko! Odlakuj si nehty, rakev na kolečkách už hledá tvou ulici!“. Holka se okamžitě snažila odlakovat své nehty, ale šlo to velmi těžce. V rádiu ale znova někdo říká: „holko! holko! Odlakuj si nehty, rakev na kolečkách už hledá tvůj dům!“. Holce už zůstal jen poslední nalakovaný nehet, ale odlakovat ho vůbec nešlo. Znovu slyší v rádiu hlas: „holko! holko! Odlakuj si nehty, rakev na kolečkách už našla tvůj byt a stojí za dveřmi!“. Pak u dveří někdo zazvonil. Holka šla otevřít, protože nevěřila totmu, co říkali v rádiu. Za dveřmi uviděla velkou černou rakev na kolečkách. Rakev se otevřela a z ní vyšla její maminka: „proč jsi mě zase neposlechla?!“ – A uškrtila ji.
31
32
Jedna holka šla se svou mámou do prodejny bot. Holce se moc líbily černé boty. Máma jí je koupila, ale řekla jí: „Kdybych umřela, tak ty boty už nikdy nenos“. Brzy maminka opravdu umřela. Ale holka jednou na její slova zapomněla a černé boty si obula. Hned tu noc přišla její máma ze záhrobí a uškrtila ji.
33
Jedna holka hrozně chtěla mít bílou šálu. Tak poprosila svou mámu a šly spolu na trh, kde koupily krásnou bílou šálu. Přišly domů a holka ji dala do skříně. Večer, když šli všichni spát, šála vylezla ze skříně a uškrtila holku. Další noc po pohřbu té holky šála uškrtila maminku a vrátila se zpátky do skříně. Zůstal jenom tatínek, který se rozhodl, že musí přijít na to, kdo každou noc zabíjí jeho blízké. Když přišla noc, tatínek vlezl pod svou postel a čekal. Přesně o půlnoci bílá šála potřetí vyletěla ze skříně, aby uškrtila i jeho, ale nenašla ho. Tatínek vyskočil, popadl šálu a roztrhal ji na kousky a od té doby bydlí sám.
34
35
36
Jednou se v Moskvě objevil velmi strašný autobus. Autobus byl strašný proto, že se vždycky objevil pouze večer a lidi, co do něj nastoupili, už nikdy nikdo neviděl. Policie tento autobus hledala, ale nemohla ho najít. Taky v tom autobusu byl strašný řidič, měl na obličeji červenou masku, kterou nikdy nesundával. Jednou do autobusu nastoupil malý kluk. Autobus jel dál a dál, až nakonec vyjel z města, ale nikdo si toho nevšimnul. Zajel do lesa a pak se zastavil. Najednou se sedadla v autobusu otočila vzhůru nohama a pod nimi byly mlýnky na maso. Lidi spadli do mlýnků, které je rozemlely. Řidič si sundal svou masku, pod kterou měl jeden jediný ohromný zub, celý červený od krve, a začal jíst to mleté lidské maso. Ale tomu klukovi se podařilo utéct, vrátil se do města a všechno pověděl policii, ale ani řidiče, ani autobus dodnes nikdo nenašel.
37
Jedna stařena prodávala na trhu pirožky s masem. Jednou se v okolí ztratila jedna malá holka. Policie ji dlouho hledala, ale nenašla ji. Matka té holky šla jednou kolem toho trhu, kde prodávala ta stařena a dostala na ten pirožek chuť. Když si ho koupila, hned se do něj zakousla a všimla si, že je v něm nehet. Hned ho poznala – byl to nehet její dcery! Matka to šla okamžitě ohlásit na policii. Policie přijela, prohledala dům stařeny a objevila sklep, kde ta stařena měla velké mlýnky na maso. Maso do pirožků dělala z dětí.
38
39
Jednu holku máma skoro nikdy nepouštěla samotnou ven. Ale jednou ji jeden kluk pozval do kina, máma ji pustila, jen ji poprosila: „Nesedej si na sedadlo číslo 12!“ Kluk ale pro ni měl lístek právě na dvanácté sedadlo. Holka se posadila na své místo a během představení se někam propadla, a všichni, kdo si kdy sedli na místo číslo 12, zmizeli, a už je nikdy nikdo neviděl.
40
41
42
43
RUSKÉ PIONÝRSKÉ HORORY Ilustrovaná kniha „SSD“ pro děti staršého věku, mládež a jejich rodiče Vybrala, přeložila a doslov napsala Lena Pokaleva Ilustrace Lena Pokaleva Vydalo ТNakladatelství grafické školy, Praha 2014