Tina B Festival Catalogue by Sese

INTRODUCTION

PŘEDMLUVA

This year marks the fourth year of the TINA B. International

Mezinárodní festival současného umění TINA B. přichází letos

Contemporary Art Festival, now making it a traditional event

již po čtvrté a stává se tak tradiční akcí, na kterou se upíná

that attracts the attention of the art community in the Czech

pohled umělecké obce nejen v České republice, ale po celém

Republic and around the world.

světě. TINA B. tentokrát ve žlutém balení přináší do Prahy díla padesáti umělců ze všech koutů zeměkoule. Jako každý

TINA B., wrapped in yellow this time, is bringing the work of

rok je jedinečnou příležitostí k setkávání, poznávání, výměně

fifty artists from every corner of the planet to Prague. Like

názorů i zkušeností nejen mezi umělci a milovníky umění, ale

every year, the festival is a unique opportunity – not just for

křížem krážem napříč uměleckým spektrem. Je profesionální

artists and lovers of art, but across the art spectrum – to

přehlídkou uměleckých děl a názorů, zkoumavou koncepcí

meet and learn and to exchange opinions and experiences.

pátrající po stavu současného umění i uvolněným bazarem

It is a professional parade of art and artistic opinions, an

pro všechny, kterým je umění elixírem života.

inquisitive concept exploring the state of contemporary art and a laid-back bazaar for everyone for whom art represents

V loňském roce se festival tématicky zaměřil na zkoumání

the elixir of life.

umělecko-společenských vztahů v průběhu druhé poloviny dvacátého století. Letos se festivalový tým rozhodl naopak

Last year, the thematic focus of the festival was an exploration

hledět do budoucnosti a hlavním kurátorským tématem se tak

of the ties between art and society over the course of the

stala NEW ERA – NOVÁ ÉRA.

second half of the 20th century. This year the festival team

Kam směřuje současné umění? Jaké tématické kontexty jsou

decided instead to look towards the future, so this year’s main

mu vlastní? A jaké jsou jeho nejnovější formy, tvary a barvy?

curatorial theme is the NEW ERA. Where is contemporary

Kde bere energetické základy pro svůj další vývoj?

art headed? What thematic contexts are intrinsic to it? And

TINA B. se snaží přinést co možná nejširší průzor progresivním

what are its newest forms, shapes and colours? What is the

světem dnešního vizuálního umění, kde myšlenka zrozená

source of its energy to go on evolving? TINA B. is trying to

před minutou je nyní již minulostí.

present the widest possible look inside the progressive world of visual art today, where an idea born a minute ago is already

Festival představí sedm kurátorských projektů přímo

passé.

v pulsujícím historickém centru Prahy. S letošním hlavním tématem se ještě více koncentruje na nová média, digitální

The festival is preparing seven curatorial projects right in

technologie, videa, instalace a nabídne i velkou řadu

the pulsating historical centre of Prague. In this year’s main

performancí.

theme, there is an even greater focus on the new media,

Kurátorka Blanca De la Torre, která s festivalem spolupracuje

digital technology, video, and installations, and it is offering

již druhým rokem, připravila letos projekt HRANICE

numerous performances.

NOOSFÉRY. Termínem, který vznikl spojením řeckého „noos, nous“ = „duše“ a „sphaira“ = „oblast, prostředí“, pojmenovává

The curator Blanca De la Torre, who is working with the

kurátorka svět konceptuálního myšlení, bezprecedentní

festival for the second year now, prepared this year’s project

koncepci reality. Díla dvanácti jedinečných tvůrců, zejména

THE THRESHOLD OF THE NOOSPHERE. This term

Performerů a konceptuálních umělců vám toto směřování

originated from the Greek ‘noos, nous’ = ‘mind’ and ‘sphaira’

současného umění pomůže přiblížit a pochopit.

= ‘globe’, and the curator uses it to refer to the world of conceptual thought, an unprecedented conception of reality.

Milovníky videoartu určitě potěší výstava „BEYOND GUILT“

These works of twelve unique artists represent a selected

vedená izraelskými kurátory Doron Rabinem a Boaz Aradem.

cutting edge panorama which goes from video to site-specific

V názvu projektu se již zřetelně objevuje téma celé výstavy

installations, going through a whole range of exciting new

– motiv viny. Vina je tu však nahlížená jako zdroj nápadů a

media works that will help visitors to become familiar and

motor života. Vina v dimenzi vztahů k budoucnosti. Projekt

understand contemporary art tendencies

předkládá divákovi vinu, která se tak jako hranol krystalu, může jevit stokrát jinak zabarvená – negativně i pozitivně.

Lovers of video art will certainly enjoy the exhibition BEYOND GUILT by the Israeli curators Doron Rabina and Boaz Arad.

Kurátorská sekce Niny Colosi STREAMING MUSEUM

The title of this project reflects the theme of the exhibition as

posunuje umění do naprosto nových dimenzí a jistě překvapí

a whole – the theme of guilt. However, here guilt is viewed as

mnohé. Jedná se o projekt, šířící výtvarná díla globální sítí

a source of ideas and the motor of life. Guilt is the dimension

do kyberpostoru a na veřejná místa sedmi kontinentů. Projekt se

of relationships to the future. It presents the viewer with a

v Praze představí díky spolupráci festivalu TINA B. a Streaming

guilt that, like the prism of a crystal, can appear in hundreds of

muzea (Elektronického muzea), které již distribuuje výtvarná

different tones – negatively and positively.

díla svou globální od ledna 2009. To, co dříve bylo vizí, stává se nyní skutečností. Pomocí nejmodernějších technologií je

Nina Colosi’s curatorial section, STREAMING MUSEUM,

opravdu možné vysílat umělecká díla na sedmi kontinentech

shifts art into entirely new dimensions and will surprise many.

zároveň, a to v reálném čase. Speciální obytné kontejnery

This is a project that spreads artwork from the global network

na pěší zóně Na Příkopech budou po dobu festivalu TINA

into cyberspace and into the public spaces of seven continents.

B. jedním z míst prezentací uměleckých videí této cross-

In Prague the project will be shown in cooperation with

galaktické galerie. I s tímto projektem opravdu začíná nová

the TINA B. festival and the Streaming Museum (Electronic

éra pro umění.

Museum), which since January 2009 has been distributing artwork through its global network. What used to be a vision is now becoming a reality. With the aid of the most modern

technology it is truly possible to expedite artwork to seven

Sekce PERFORMANCE ART OF THE 80’S COMPARISON

continents at once, and to do so in real time. The special

kurátorky Pauliny Kolczynské zkoumá až neuvěřitelné

residential containers on the pedestrian zone of Na Příkopě

podobnosti vývoje performance art ve třech zemích se zcela

will, for the duration of the TINA B. festival, be one of the

odlišnou kulturou. Izraelský umělec Hassan Sharif, polský

locations where art videos of this cross-galactic gallery will be

umělec Zbigniew Libera a česká ikona performance Jiří

shown. With this project a new era of art is truly beginning.

Kovanda a jejich myšlenky a umělecké aktivity osmdesátých let jakoby se prolínaly, ovlivňovaly a vzájemně identifikovaly

The

section

PERFORMANCE

ART

THE

80’S

COMPARISON by the curator Paulina Kolczynska explores

bez toho aniž by se spolu umělci kdy setkali či o sobě vůbec věděli.

the incredible similarities in the development of performance art in three countries with completely different cultures. The

Umění performance je jednou z uměleckých forem, kterou

Israeli artist Hassan Sharif, the Polish artist Zbigniew Libera,

chce letos festival co nejčitelněji pojmenovat. Projekt kurátora

and the Czech icon of performance Jiří Kovanda, and their

Johannese

ideas and artistic activities in the 1980s seem to be intertwined,

představí tento druh uměleckého přechodu mezi výtvarným

reciprocally influenced, and mutually identifiable, without the

a divadelním uměním opravdu věrně. Třináct vybraných

artists ever having met or even known about each other.

účastníků z celého světa si je samo bude moci vyzkoušet na

Deimlinga

PERFORMANCE

ART

STUDIES

vlastní kůži. Workshop performance Johannese Deimlinga Performance art is an art form that this year the festival wants

bude pro tři české účastníky, vybrané z Akademie výtvarných

to denominate as legibly as possible. The curator Johannes

umění zdarma. Výsledek celého workshopu bude veřejnosti

Deimling’s project PERFORMANCE ART STUDIES gives a

představen v rámci festivalového VIP týdne.

truly faithful presentation of this type of artistic crossover between fine art and theatre. Thirteen selected participants

Šestý dílek festivalu – TINA B. MEETS MINI ROOF ART je

from around the world will be able to try it out for themselves.

uměleckou instalací spojenou s každodenním životním stylem.

Johannes Deimling’s performance workshop will be free for

Proto je také instalována ve veřejném prostoru na Ovocném

three Czech participants, selected from the Academy of Fine

trhu, na očích všem kolemjdoucím. Novou éru spojujeme

Arts. The outcome of the entire workshop will be presented

zcela přirozeně s rychlostí, designem a originálním neotřelým

to the public as part of the festival’s VIP week.

pohledem do dalších dní. Tyto atributy jsou vlastní i stylovým vozům MINI. Jejich střechy umělecky ztvárnili vybraní umělci

The sixth section of the festival – TINA B. MEETS MINI

a vytvořili tak unikátní umělecká díla.

ROOF ART – is an art installation associated with everyday

A protože novou éru chceme spojit i s myšlenkou

lifestyle. That is one of the reasons why it is installed in the

na společenskou toleranci a odpovědnost, budou na závěr

public space of Ovocný trh, where every passer-by can see

tato umělecká díla vydražena. Část výtěžku bude věnován

it. We link the New Era quite naturally to speed, design, and

Evropskému výtvarnému centru pro postižené děti Sněženka

an original, novel look at the time to come. These are also

(www.snezenka.org).

attributes of the stylish MINI automobiles. Selected artists

Poslední sedmou sekcí festivalu je koncepčně volněji pojatá

artistically decorated them and thus created unique works of

TINA B. ON THE ROAD vedená samotným festivalovým

art. And because we want to connect the New Era with the

týmem. Uvádíme v ní umělecké osobnosti, které organizátory

idea of social tolerance and responsibility, these artworks will

festivalu zaujaly na veletrzích a zahraničních festivalech, čili

be auctioned off at the end. A portion of the proceeds from

opravdu na cestách. Mezi tato díla, opět tématicky kroužící

the auction will go to the European Art Centre for Disabled

kolem nové éry umění, patří i velká skupina švýcarských

Children Sněženka (www.snezenka.org).

performerů.

The seventh and final section of the festival is the more loosely

Jako každý rok jsme v rámci festivalu připravili i off-

conceived project TINA B. ON THE ROAD, headed by the

program, tedy týden speciálních akcí a performancí, který

festival team itself. It will host figures from the art world

proběhne od 8. do 12. 10. Patronka festivalu TINA B. je

that captured the organisers’ attention literally ‘on the road’

velmi společenskou a zvídavou osobností, proto setkávání

when they were attending art fairs and festivals abroad. These

při příležitosti diskusí, přednášek, akcí ve veřejném prostoru,

works, which are also thematically centred on the idea of the

vernisáží, performancí a jiných událostí, je na programu festivalu

New Era of art, include a large group of Swiss performers.

nezbytností. Doufejme, že tak jako každý rok, poskytne festival TINA B. živnou půdu k navázání nových vztahů, kontaktů a

Like every year, this year we have again prepared an off-

vazeb na poli současného umění. S velkými díky se obracím

programme for the festival – a week of special events and

na všechny, kteří na festivalu TINA B. 2009 celý rok pracovali

performances that will take place between 8 and 12 October.

i na ty, kteří ať již jakoukoli cestou pomohli jeho realizaci – od

The patron of the TINA B. festival is a very genial and inquisitive

našich institučních i komerčních partnerů až po návštěvníky

figure, so gatherings on occasions of discussions, lectures,

festivalu. Především pak chceme poděkovat hlavnímu městu

events in the public space, exhibition openings, and other

Praze a Ministerstvu kultury České republiky. Festival TINA

events, is a must on the festival programme. Let’s hope that

B. se neohlíží na hospodářskou krizi ani jiné problémy, ale jde

like every year the TINA B. festival will offer fertile ground for

s odvahou a energií vstříc nové éře. Připojte se k ní.

cultivating new relationships, contacts, and ties in the field of contemporary art. We would like to address our great thanks

special thanks to / speciální poděkování

to everyone who has worked on the TINA B. 2009 festival all

Roger Jourdan, Serena Baccaglini, Cleto Munari, Raffaela Girardi

year and to those who in various ways have helped to bring it about – from our institutional and commercial partners, to the festival visitors. Above all we would like to thank the City of Prague and the Ministry of Culture of the Czech Republic. The TINA B festival is not looking back at the economic crisis or any other problems, but is boldly and energetically heading into the new era. Join us.

THE THRESHOLD OF THE NOOSPHERE HRANICE NOOSFÉRY

Curated by BLANCA DE LA TORRE

Kurátor BLANCA DE LA TORRE

assistant curator Elisabeth Gallardo

Asistent kurátora Elisabeth Gallardo

The term ‘Noosphere’ (from Greek ‘noos, nous’ = ‘mind’,

Termín „Noosféra” (z řeckého „noos, nous“ = „rozum, mysl“

and ‘sphaira’ = ‘globe’) emerged as an analogy with the

a „sphaira“ = „koule, zeměkoule, globus“) vznikl z analogie

‘geosphere’, the world or layer of inanimate objects, and

s „Geosférou“, světem či rovinou neživých předmětů a

the ‘biosphere’, the world or layer of living matter. Beyond

„biosférou“, světem či rovinou živé hmoty. Těmito rovinami

and superimposed on these spheres lies another dimensional

prochází či je překrývá jiná sféra, která má vlastní dimenze

sphere, the ‘noosphere’, the world of conceptual thought,

– „Noosféra“, svět konceptuálního myšlení, splynutí lidského

an amalgamation of human thought or reflective impulses

myšlení či reflexivních impulzů, produkovaných lidským

produced by the human intellect. It is becoming more than

rozumem. Je více než zjevné, že se přibližujeme hranici

obvious that we are approximating the threshold of the

Noosféry – my lidé začínáme vytvářet zdroje na základě

Noosphere – we, humans, are beginning to create resources

transmutace prvků, jdeme cestou, kterou jsme vykročili

through the transmutation of elements, a path that we already

již s konstrukcí atomové bomby a obřím urychlovačem

started with the atomic bomb and continue with the Large

elementárních částic, který byl nedávno spuštěn, nebo s tzv.

Hadron Collider that recently began functioning, or alternately,

alchymií, latentně vždy přítomnou v průběhu celých našich

via the so called alchemy that has been latent along history.

dějin. Podle Pierra Teilharda de Chardina může být Noosféra

According to Pierre Teilhard de Chardin, the Noosphere can

nejlépe definována jako druh „kolektivního vědomí“ lidské

be best described as a sort of ‘collective consciousness’ of

hmoty ve vztahu k sobě samé v procesu zalidňování země.

human mass in relation to itself as it populates the earth. As

V době, kdy se lidstvo sdružuje do stále komplexnějších

mankind organizes itself in more complex social networks,

sociálních sítí, se Noosféra dostává stále více do povědomí.

the higher the noosphere will grow in awareness. Zvýšené promíchávání subkultur v kombinaci s obrovskou The increased mixing of subcultures combined with high

rychlostí a vysíláním informací se podobá hybridnímu tavícímu

speed and streaming information leads towards a hybrid

kotli – spouští mimořádnou výměnu myšlenek a vytváří

melting-pot – an extra-ordinary exchange of ideas and

bezprecedentní koncepce reality. Kritický stav, kterého tento

unprecedented conceptions of reality. The critical peak that

svět dosáhl ve všech ohledech – jsme svědky rozpadu našich

the world has reached in every realm – as we witness the

světových systémů a environmentálního a ekologického

crumbling of our world’s systems and the environmental and

upadání naší planety (tj. globálního oteplování, kajícného

ecological degradation of our planet (i. e. global warming, the

fantomu 21. století), vede k procesu otevírání se a proměny,

penitent phantom of the 21st Century) – has led to a process

který se navrací k základní lidské zkušenosti, jež je vetkána

of opening and transformation that results in a return to the

do vláken existence. Dnes nazíráme život jako inteligentní síť.

basic human experience that is embroidered into the fabric of

Přizpůsobili jsme naše vnímání reality rozklížení času, což nám

existence. We now see life as an intelligent web. We have

umožňuje zůstávat v ryzím a konstantním stavu, osvobozeném

assimilated our perception of reality with the disassociation

od břemena linearity.

of time, allowing us to remain in a pure and constant state, liberated from the burden of linearity.

Všudypřítomné a neustále se rozvíjející technologie nových médií podporují náhlý vznik a sebe-organizaci této kolektivní

The ubiquitous and constantly advancing new media

inteligence. Jak popisuje Diana Reed Slatteryová ve svém textu

technologies support the rapid emergence and self-

o Xenolingvistice, vývoj a rostoucí užívání počítačové grafiky,

organisation of this collective intelligence. In Diana Reed

animace a internetu vede v naší kultuře ke vzniku nových

Slattery’s discussion of xenolinguistics, the development and

forem jazyka, především vizuálního jazyka. Slatteryová si

increasing utilization of computer graphics, animation, and

všímá skutečnosti, že „Přirozený jazyk je prostě příliš pomalý

internet raise the possibility that new forms of language,

software k tomu, aby byl schopný přenášet komplexitu,

especially visual language, are emerging in our culture. Slattery

simultaneitu mnohočetných smyslů, rychlost a množství

keenly observes that, “Natural language is simply too slow a

kognitivních spojení mezi obrazy a myšlenkami, proudícími

software to carry the complexity, the simultaneity of multiple

do psychedelického stavu mysli-těla.“ (1)

meanings, and the speed and quantity of cognitive connections among ideas and images flooding into a psychedelic mind-body

Možná by bylo potřeba ponechat náš finanční systém a

state.” (1)

světové uspořádání osudu vlastního zhroucení, zanechat naši planetu v kritickém stavu bolesti, protože, jak upozorňuje

Perhaps it was necessary to let our financial and world system

Eric Davis, „chceme-li osvětlit strukturu silně ztuhlé látky,

crumble, leaving our planet in such severe state of pain, because

nezbývá, než ji rozbít.“ Sdílíme Davisův optimismus a doufáme,

as Eric Davis points out, “sometimes the only way to show

že tato destrukce může spustit novou etapu společenství a

how heavily solidified stuff is constructed is to destroy it”.

vykoupení, v níž bude mít umění funkci zasvěcující zkušenosti

We join Davis in his optimism and hope that this destruction

do kolektivního myšlení a bude schopné v tomto společenství

can invoke a narrative of community and redemption, where

sjednocovat myšlenky. (2) Cesta skrze jizvy našich nefunkčních

art can act as an initiatory experience to collective thought

systémů umožní lidem znovu si představit realitu, zatímco

and integrate ideas into community. (2) Moving through the

budou zvažovat a ztělesňovat její četné aspekty.

wound of our failed systems allows humans to reimagine reality while considering and incorporating multiple facets.

Následující díla dokládají, že vstupujeme do dynamického procesu překonávání individuálních odcizení, v němž nabýváme 13

The following works show how we are entering a dynamic

globální a morální zodpovědnosti a jsme schopni tematizovat

process of overcoming individual alienation, attaining a

osvobozování vědomí otevíráním širšího pohledu, jenž je

global and moral responsibility, and broaching a liberation of

klíčem k přístupu k vyšší sféře myšlení – Noosféře.

consciousness via encompassing a broader point of view that is the key to access a higher realm of thought, the realm of

Konstrukce “BUBLINA” autorky Jenny Marketou představuje

the noosphere.

horkovzdušný balón nad Vltavou, zabalený do pop ikonografie kousků papírových oděvů 60. let. Tento projekt je poctou

Jenny Marketou’s builds ‘BUBBLE’, wrapping a hot-air balloon

létání balónem, jež se stalo typickou turistickou atrakcí nad

over the Vltava river with the pop iconography of the

Prahou. Přivlastněním těchto motivů a jejich rekontextualizací

patterns of 1960s paper dresses. The project is a tribute to

v ikonickém balónu nás autorka nutí přehodnocovat koncepty

‘ballooning’ which has become a trademark tourist attraction

ekologie, populární kultury a dichotomie umění / atrakce.

in the skyline of Prague. By appropriating these motifs and re-contextualising them in the iconic balloon, she forces us

Speciálně pro TINU B. 2009 vytvořila Elena Bajo specifickou

to re-evaluate notions of ecology, popular culture and the

instalaci pro konkrétní místo z materiálů nalezených v Praze,

dichotomy art/spectacle.

jakožto poetickou alegorii konkrétního a globálního města, v němž žijeme. Místní témata se mísí s univerzálními koncepty

Also specially conceived for TINA B. 2009, Elena Bajo is

ve směsi, která odráží utopickou dimenzi nadějí, obav a snů.

creating a site-specific work with found materials from the city of Prague as a poetic allegory of the city and of the global

„King Kong a konec světa“ je videoanimace Federica Solmiho,

city we all inhabit. The local issues are therefore melted with

pojatá jako parabola světa a uměleckého světa, jemuž vládnou

universal concepts in a metamorphosis, which builds a utopic

finanční ekonomika a moc, kterou může svrhnout jen

dimension of hopes, fears and dreams.

zemětřesení. Má však pozitivní vyznění – umělec a jeho žena

zodpovídají za regeneraci nového lidského druhu ze stroje,

King Kong and the End of The World is a video animation by

který produkuje děti.

Federico Solmi conceived as a parabola of a world – and an art world – dominated by an economy of money and power

Warren Neidich se etabloval jako interdisciplinární umělec

that will end up destroyed in an earthquake. As a hopeful

nové doby. Pohybuje se v oblastech umění, neurovědy

end, the artist and his wife are the responsible to regenerating

a biologie. V „Blanquis Cosmology“ (Kosmologie Blanquis),

a new humankind by utilising a baby-making machine.

díle, které vytváří od roku 1995 až dodnes, představuje energii a její transmutace jako motor současné společnosti, založené

Warren Neidich has establishes himself as the new era artist,

na vzájemné a propojené spolupráci.

working across disciplines, especially Art, Neuroscience and Biology. In ‘Blanquis Cosmology’, a work that has been

V díle „Můj Bůh je sám Bůh“ zpochybňuje Johannes Gees

developed from 1995 to present, he speaks about energy

dogmata současné společnosti zbavováním Božích výroků

and its varying transmutations as a motor of contemporary

jejich absolutního smyslu s pomocí automatického překladače.

cooperative society.

Výroky se zrcadlí na těle diváků jako jistý druh očistné zkušenosti s odstraňováním náboženských stop minulé éry.

With My God is God Himself Johannes Gees questions dogmas in contemporary society by liberating God’s statements of

Duo COM&COM se rozhodlo pro spolupráci s českou

their absolute meaning by means of an automatic translator.

veřejností na svém vznikajícím projektu, který chce pomoci

The sentences will be reflected in the body of the spectator as

uskutečňovat plodné nápady obyvatelů Prahy. Na vícejazyčné

some kind of cathartic experience of eliminating the religious

webové stránce, jako platformě pro sdílení nápadů, budou

traces of a past era.

vybírány, dokumentovány a propagovány nikdy nerealizované projekty obyvatelů českého hlavního města.

COM&COM decided to collaborate with the Czech population by developing a work in progress that aims to bring to fruition

Ve svém „Proporčním nábytku“ zobrazuje Yves Netzhammer

the unmade ideas of the citizens of Prague. Through a multi-

sterilní stvoření, která obývají poetický imaginární vesmír,

lingual website as the platform that facilitates the ideas, they

ovládaný vlastní logikou, pravidly a jazykem. Divák se stává

will select, document and promote the never realised projects

svědkem procesu proměny, který je úrodnou půdou pro

of the inhabitants of the city.

nové způsoby chování a vytváří nové stavy bytí. Tento film je založen na zkoumání možností a jejich proměn, je hrou

With Furniture of Proportions, Yves Netzhammer portrays

matematických kombinací, vytvořenou jako zrcadlo ztráty

aseptic creatures that populate an entire poetic imaginary

hodnot a znovuobjevování světa.

cosmos with their own inner logics, rules and language. The spectator witnesses a metamorphic process that underlies

Ivan Navarro koncipuje své dva muže v tmavých oděvech

new behaviours and prompts new states of being. The film

s taškami na hlavách, pohybující se ve sterilním prostoru, jako

works as an exploration of possibilities and their variables,

metaforu mučení. Zatímco jeden z nich klečí na čtyřech, druhý

like a game of math combinations established as a reflection

stojí s kytarou na jeho zádech a recituje báseň od Viktora

of the loss of values and reinvention of the world.

Jary, zabitého Pinochetovými jednotkami v roce 1973. Součástí instalace jsou také velké plakáty, jež na jedné straně

In Ivan Navarro’s work, two barefoot men with dark clothes

reprodukují obraz z videa, na druhé straně Jarovu báseň.

and bags over their heads are in a sterile space, a metaphor

Navarro se vyjadřuje k politickým selháním naší společnosti a

for being tortured. While one is on all fours, the other stands

hovoří o možné usmiřující síle poezie.

on his back with a guitar, reciting a poem by Victor Jara, killed by Pinochet’s forces in 1973. Alongside this, large posters

Se svým „Během“ nás Chus García-Fraile uvádí do stresující a

reproduce an image from the video on one side and Jara’s

znepokojivé městské krajiny, jejíž obyvatelé všichni bez důvodu

poem on the other. Navarro speaks to the political failures of

dychtivě pobíhají, dokud se vše – velmi pomalu, jako organický

our society and the possible expiative power of poetry.

proces – nezklidní, jako by město umíralo. Nepřetržitý koloběh 15

With Running, Chus García-Fraile introduces us to in an

zrození a smrti města nám připomíná život, v němž obyvatelé

stressful and uneasy urban landscape, where all its inhabitants

žijí v odcizení, způsobeném každodenním neustávajícím

are avidly running without any indications as to reasons of

shonem.

why, until, very slowly, as an organic process, everything calms, as though the city dies. A continuous birth and death

Nina Sobell využije ke komunikaci mezi New Yorkem City

of the city reminds us of a life where citizens live in alienation

a Prahou program Skype, pomocí něhož bude přijímat

of the quotidian constant rush.

instrukce od účastníků festivalu TINA B., na jejichž základě bude modelovat hliněné sochy ve svém ateliéru v NYC.

Using Skype to transmit information between New York City

Účastníci výstavy budou informace zároveň zpětně využívat

and Prague, Nina Sobell will receive instructions from the

k vyhotovování kreseb těchto soch v reálném čase,

participants of TINA B. to create clay sculptures in her NYC

což poslouží jako ilustrace možnosti koexistence dvou

studio. The participants will in turn use this information to

a třídimenzionálního času.

create drawings of the sculpture in real time, illustrating how virtual, two, and three-dimensional time can coexist.

Jako součást sekce TINA B. ON THE ROAD představuje „Proměna Palomity“ projekt Cerdos Selectos (Vybraná

As part of TINA B. ON THE ROAD ‘La Metamorfosis de

Prasata), kde jsou protagonisté oblečeni do obleků a na hlavě

la Palomita’ presents Cerdos Selectos (Select Pigs) where

mají prasečí hlavy. Toto video je koncipováno jako veřejná

the protagonists are dressed in suits and have pig heads. The

demonstrace, jež otevřeně hovoří o globální krizi a označuje

video is conceived as a public manifestation, talking openly

kapitalismus jako hlavního viníka.

about the global crisis and identifying capitalism as the main guilty party.

Konečně

Christoph

Draeger

představuje

nejvtipnější

a nejutopičtější stránku celé show se svým hippie filmem – To end with, Christoph Draeger gives the funniest and

dokumentem o hnutí hippie s názvem TroPicalia, založeném

most utopian tinge to the show with his hippy movie – a

samotným umělcem ve Varšavě. Během 2 měsíců organizovalo

documentary about a hippy movement called TroPolicalia,

toto hnutí různé performance a akce, jež znovu definovaly

founded in Warsaw by the artist. During two months the

hodnoty a koncepty hnutí Hippie a rekontextualizovaly je

movement held interventions and actions that reinvented the

ve světě, který ztratil důvěru v pojmy spravedlnosti, ekologie,

values and notions of Hippy-ism and recontextualised them in

politiky a lásky.

a world that has lost hope in the concepts of justice, ecology, politics and love.

Všichni tito umělci ztělesňují postoje, jež dokládají vstup do této nové éry, jasnou vizi přeorientování myšlení a perspektiv,

All these artists are the exemplification of attitudes that

týkajících se naší planety, lidí, vesmíru a informací, jež mohou

epitomise the entrance of this new era, the clear vision of the

– a musí – být ztělesněny v umění.

reorientation of knowledge and perspectives regarding our

„Jen ať se ukáže bestie sama.“ (3)

planet, people, space, and information that can – and must –

be materialised in art. Let’s ‘dare the beast show itself.’(3)

Poznámky: (1)

Diana Reed Slattery, “Xenolinguistics I: Aspects of Alien Art”,

Endnotes:

ze sborníku Toward 2012, 2008.

(1) Diana Reed Slattery, ‘Xenolinguistics I: Aspects of Alien Art’

(2) Eric Davis, “Burning Men” ze sborníku Toward 2012, 2008.

from the compilation Toward 2012, 2008.

(3) Davis popisuje Poetický terorismus z Divadla krutosti jako uměleckou

(2) Eric Davis, ‘Burning Men’ from the compilation Toward 2012, 2008.

taktiku, jež se dovolává všech rozporů umění a jeho recepce. Nechat

(3) Davis describes Poetic Terrorism, from the Theater of Cruelty,

vyniknout „bestii samu“ znamená sevřít objímající chaos, uvolnit kolektivní

as an art tactic that invokes all the contradictions of art and its reception.

nevědomí a začít skutečně vnímat realitu.

Daring the beast to show itself, is the embracing of chaos, the relinquishing to the collective unconsciousness, and the beginning of a truer perception of reality.

cOM&COM founded 1997 in St. Gallen / Switzerland (marcus gossolt / johannes m. hedinger) St. Gallen / Switzerland * 1969

St. Gallen / Switzerland * 1971

MAKING IDEAS is based on the assumption that there are

USKUTEČŇOVÁNÍ NÁPADŮ je založeno na přesvědčení, že

countless people out there with a virtually endless number

existuje spousta lidí s virtuálně nekonečným počtem nápadů,

of unrealised ideas. The goal of this multi-year artistic non-

jež nikdy nebyly uskutečněny. Cílem tohoto mnoholetého

profit project is to find and collect these ideas and bring some

uměleckého neziskového projektu je najít a sesbírat tyto nápady

of them to fruition. MAKING IDEAS is a collaborative and

a některé z nich uskutečnit. USKUTEČŇOVÁNÍ NÁPADŮ je

participative project. The call is open to anyone (including

projekt, vytvářený ve spolupráci s různými institucemi a za

non-artists), who has a creative idea but could never realise it.

účasti různých subjektů. Může se jej zúčastnit kdokoli (včetně

The goal is to make selected ideas and projects – with the help

těch, kdo nejsou umělci), kdo má nějaký kreativní nápad, ale

of our network – a reality. The Central medium of MAKING

nikdy ho nemohl uskutečnit. Cílem je – s pomocí naší vlastní

IDEAS is a multilingual website which works at the same time

sítě – přivést zvolené nápady a projekty na svět. Hlavním

as a platform for the submission, presentation, selection,

médiem USKUTEČŇOVÁNÍ NÁPADŮ je vícejazyčná webová

documentation and promotion of ideas. From the pool of

stránka, jež zároveň funguje jako platforma pro přihlašování,

ongoing arriving ideas we select regularly some interesting

prezentaci, výběr, dokumentaci a propagaci nápadů. Z neustále

ideas for a closer look and visit their authors. This meeting

rostoucího množství nápadů, které dostáváme, vybírá tým

will be shown as short videoclips on the website which will

USKUTEČŇOVÁNÍ NÁPADŮ pravidelně některé nápady

be also a basis of decision-making whether we realise this

do užšího výběru a poté navštěvuje jejich autory. S nimi natočí

idea or not. The main selection criteria will be creativity,

krátké videoportréty, které vyvěsí na webovou stránku. Ty

emotionality, poetry, passion, uniqueness, and sustainability, as

se poté stávají základem pro rozhodování, zda daný nápad

well as feasibility. The realised projects will be presented and

realizovat či nikoli. Kritérii výběru jsou – kreativita, originalita,

discussed in the course of exhibitions, festivals, symposiums

schopnost citového oslovení, poetičnost, obhájitelnost a

and other venues, and appear in text, images, and video on

uskutečnitelnost námětu a zanícenost pro věc. Uskutečněné

the project website. All creators will keep the rights to their

projekty budou prezentovány na výstavách, festivalech,

own ideas and projects.

sympóziích a podobných událostech, nebo se objeví v textové, obrazové či filmové podobě na webové stránce projektu. Všichni tvůrci si podržují práva na vlastní nápady a projekty.

MAKING IDEAS 2009 An art project to make unmade ideas 19

christoph draeger ZŰRICH / SWITZERLAND * 1965

Hippie Movie is a funny and romantic ‘documentary’ about

Hippie film je vtipný romantický dokument o hnutí Hippie

a Hippie movement named TroPolicalia, which was founded

s názvem TroPolicalia, jež založil Christoph Draeger ve Varšavě

by Christoph Draeger in Warsaw as an ironic remake of San

jako ironický remake sanfranciského Léta lásky z roku 1967.

Francisco’s Summer of Love 1967. In the light of rising social

Ve světle sociální nespravedlnosti, nepopulární války v Iráku,

injustice, an unpopular war in Iraq, ecological concerns and a

ekologických problémů a hrozeb nové studené války je film

new Cold War looming, the film is a meditation on political,

meditací na téma politického, sociálního a kulturního chování,

social and cultural behaviour first coined in the 1960s by the

vytvořeného v 60. letech poprvé hnutím Hippies, které

Hippies, who protested and contested many issues that seem

protestovalo proti mnoha problémům, jež se dnes začínají

to make a comeback today.

navracet.

It is also a celebration of the inventions of 1960s rock music,

Je to rovněž oslava kreativity rockové hudby 60. let

and, last but not least, a hallucinatory, post-psychedelic visual

a v neposlední řadě halucinační, post-psychedelický vizuální

trip. TroPolicalia existed for a two-month period. The film

výlet. TroPolicalia existovala 2 měsíce. Tento film byl natočen

was shot in HD video and Super-8, without the help of actors,

na HD video a Super-8 bez účasti herců. Podíleli se na něm jen

only amateurs who volunteered to participate.

dobrovolníci a amatéři.

Hippie Movie 2008 HDV, 53 min 20

ELENA BAJO madrid / spain

Elena Bajo is creating a site-specific installation for the Tina B.

Elena Bajo vytváří specifickou instalaci pro festival Tina B. Její

Festival. Her concept-generated practice is concerned with

praxe ve vytváření konceptů se týká sociálních a politických

the social and political dimensions of everyday spaces, the

dimenzí každodenního prostoru, poetiky ideologií a duchov-

poetics of ideologies, temporalities and subjectivities. She

ních a subjektivních prožitků. Bajo vytváří díla, jež se zabývají

creates works that deal with the production of space, objects,

formováním prostoru, objektů a architektonických struktur,

and architectural structures generated by recontextualising

generovaných rekontextualizováním kulturních artefaktů. Její

cultural artifacts. Her work reflects on spatial-temporal

dílo se zamýšlí nad prostorově-časovými vztahy s kulturním

relationships with the cultural unconscious and the theater

nevědomím a divadlem, v němž vystupuje sociální imaginace.

in which the social imagination is played. Her work traverses

Její dílo prochází mnoha mediálními formami včetně instalace,

many media, including installation, performance, participatory

performance, participativních účastí, videa, textu a psaní.

events, video, text and writing. Na své festivalové instalaci evokuje Bajo Prahu jako metaforu For her festival installation, Bajo invokes the city of Prague as

města, v němž žijeme, města našich snů a nočních můr, města

a metaphor for the city we all inhabit – the city of our dreams

globální éry. Atemporální konstrukce, propojení místního a tra-

and nightmares, the city of the global era. An a-temporal

dičního s univerzálním vytváří současný imaginární prostor, jenž

construction, the local and traditional fuse with the universal

se pohybuje mezi živým reálnem a fantazií možného.

to give birth to a contemporary imaginary space, one that navigates between the most vividly real and the fantasy of the possible.

Untitled 2009 Site-Specific Installation Variable found materials 22

federico solmi bologna / italy * 1973

In Federico Solmi’s drawings, the King Kong figure is portrayed

V kresbách Federica Solmiho je postava King Konga

as a metaphor for the art world and the money-driven

prezentována jako metafora uměleckého světa a penězi

culture of New York City. Ideas about the nature of money,

ovládané kultury New York City. Úvahy o povaze peněz,

technology, the natural, and ‘man-made’ come together in

technologií, přirozeného i „člověkem stvořeného“ světa se

the painstakingly hand-drawn sequence of frames, where

spojují v horlivých, ručně kreslených sekvencích jednotlivých

commercial brands melt with icons of high culture such as

obrazů, v nichž komerční značky splývají s ikonami vysoké

Gagosian Gallery and the Guggenheim Museum. King Kong

kultury jako je Gagosiánská Galerie nebo muzeum Guggenheim.

works as an alter ego of the artist, living in the frenzy of New

King Kong je alter egem umělce, žijícího uprostřed šílenství

York and its fierce art world.

New Yorku ve svém divokém uměleckém světě.

At the climax, the gigantic monkey – trapped by the monstrous

Na závěr je v rámci vyvrcholení tato obrovská opice,

landscape of the Big Apple – is killed, triggering an earthquake

uvězněná v monstrózní krajině New Yorku, zabita, což vyvolá

that destroys the world, also bathed by a rain of urine.

zemětřesení, jež zničí svět, ponořený do lázně moči.

This kind of Armageddon has a happy ending though – the

Tento druh Armageddonu má nicméně šťastný konec –

artist, himself and his wife have the mission to repopulate the

umělec a jeho žena mají poslání znovu zalidnit Zemi novou

Earth with a new race of new and improved mankind using the

rasou vylepšeného lidství s pomocí nejpokročilejší technologie:

most advanced technology: a baby-making machine.

stroje na výrobu dětí.

KING KONG AND THE END OF THE WORLD 2006 Drawing animated video 4 min 27 sec in collaboration with 3D Australia based artist Russell Lowe. 24

IVAN NAVARRO SANTIAGO / CHILE * 1972

“One of the last of Navarro’s works – the video ‘The Missing

„Jedno z posledních Navarrových děl – video ‚Chybějící

Monument for Washington, DC or A Proposal for a Monument

památník pro Washington DC’ nebo Návrh na památník

for Victor Jara,’ (2008), is another piece about failure, this

pro Victora Jaru‘, (2008) – je dalším dílem o selhání,

one political: Augusto Pinochet’ seventeen-year dictatorship

tentokrát politickém: o sedmnáctileté diktatuře Augusta

in Chile, a reign marked by torture, murder, and government-

Pinocheta v Chile, vládě, poznamenané mučeními, vraždami

ordered disappearances. In this haunting video, Chile-born

a objednanými ‚zmizeními‘. V tomto znepokojivém díle

Navarro refers to folksinger and song writer Victor Jara, killed

připomíná v Chile narozený Navarro folkového zpěváka a

in September 1973 in Chile Stadium by Pinochet’s forces. Two

hudebníka Victora Jaru, který byl v září 1973 zabit na Chilském

barefoot figures in an empty room are dressed in dark clothes

stadiónu Pinochetovými jednotkami. Dvě bosé postavy se

with white bags over their heads, as if to be tortured. One

nacházejí v prázdné místnosti, oblečeny do tmavých oděvů,

is on all fours; the other, acoustic guitar in hand, stands on

s bílými taškami na hlavách, jako by byly mučeny. Jedna klečí

the back of the first reciting Jara’s poem ‘Estadio Chile’(Chile

na čtyřech, druhá stojí na jejích zádech s akustickou kytarou

Stadium) in a tone quiet yet firm, resigned yet resolute.

v ruce a recituje báseň „Chilský stadión“ od Viktora Jary.

A single chord strummed on the guitar demarcates passages.

Recituje klidným, ovšem silným hlasem, rezignovaným, ale

Navarro extrapolates from the video’s human monument

rezolutním. Jednotlivé pasáže básně jsou odděleny akordem,

in Victor, 2008, a fluorescent-tube rendering of a crouched

opakovaně brnkaným na kytaru. Navarro své video rozšiřuje

human figure. Large sheets of paper stacked on the figure’s

do lidského památníku Victor 2008, fluorescenční trubice

back reproduce, on one side, a single image from the video

přikrčené lidské postavy. Postava má na zádech obrovské

and, on the other, Jara’s poem. Intriguingly, this immaculate

zmačkané listy papíru, jež na jednu stranu reprodukují záběr

sculpture enshrines history without sanitizing it.”

z videa, na druhou stranu odrážejí Jaryho báseň. Tato dokonalá socha v sobě neobvyklým způsobem uchovává historii, aniž by

Nord Wennerstrom

se ji snažila vylepšovat.“

Artforum, October 2008 Nord Wennerstrom Artforum, Říjen 2008

The Missing Monument for Washington DC or A Proposal for a Monument for Victor Jara 2007 Video (4:00 min) and posters. 27

JENNY MARKETOU ATHENs / GREECE * 1954

Informed by and indebted to futurism and the utopian moments

Instalace Jenny Marketou „BUBLINY“ je ovlivněna futurismem

of popular culture, Marketou’s ‘BUBBLES’ epitomises the

a utopickými momenty populární kultury. Symbolizuje

recycling of old forms and their transformation into the shapes

recyklaci starých forem a jejich transformaci do tvarů nového

of a new world. The project combines local utility features

světa. Tento projekt propojuje rysy lokální užitečnosti

with the global economies of leisure and entertainment, all

s globálními ekonomikami volného času a zábavy, to vše uvnitř

within the historical context and economy of disposable paper

historického kontextu a ekonomie papírových oděvů na jedno

clothing, fully expressive of the sixties pop culture fashion in

použití. Projekt zároveň odkazuje k pop kultuře a módě 60. let

America and Europe.

v Americe a v Evropě.

‘BUBBLES’ appropriates and re-imagines the 9 metre diameter

Instalace „BUBLINY“ sestává z horkovzdušného balónu

hot air commercial balloon used by Balloon Centrum in

o průměru 9 metrů, používaného Balón centrem v Praze pro

Prague for air tourist rides and attractions above the Vltava

turistické lety a atrakce nad Vltavou a Karlovým mostem.

river and Charles bridge. Marketou transforms this object by

Marketou tento efemérní, křehký, poetický horký balón

juxtaposing and adorning the ephemeral, fragile, and poetic hot

propojuje s prchavými, jemnými, pulzujícími, nápadnými

air balloon with the repetition of the word FRAGILE written

pestrobarevnými

with big letters and inspired by Warhol’s paper dresses on

dekorativními motivy popové éry „papírových oděvů“ 60. let.

which he silk screened the word as a performance in the 60’s.

Téma oblečení na jedno použití s sebou nese úvahy o recyklaci

The subject of throwaway paper clothing engenders thoughts

a náhradě papíru za jiný materiál v blížící se době nedostatku

on recycling and research into the future replacement of

zdrojů. Rovněž je významné, že v době nejistoty – jakou je

paper in times of a shortage of resources. It is also significant

dnešní krize – mohou lidé vzhlížet k nebi a unikat realitě.

slogany

ozdobami,

inspirovanými

that during times of uncertainty, such as today’s crisis, people can look to the sky and escape reality. Puplic Art Project by Jenny Marketou / The appropriation of an existing hot air balloon as a symbol of energy vitality on view in the sky of Prague overlooking Charles Bridge and the river / Credits: Project Assistant in New York City : Nadine Donath / The artist would like to thank Mr. Vassili Zidianaki and ATOPOS FASHION FOUNDATION in Athens, Greece for their help and inspiration during her research for the project Bubbles.

BUBBLES 2009 A site-specific artistic intervention

JOHANNES GEES ROMANSHORN / SWITZERLAND * 1960

‘My God Is God Himself’ emerged after Johannes Gees

Dílo „Můj Bůh je sám Bůh“ vzniklo tak, že Johannes Gees

researched different Internet sources of God´s Statements

procházel různé internetové zdroje s Božími výroky a překládal

and translated them with an automatic translator into

si je pomocí automatického překladače do různých jazyků:

different languages: from German to Chinese, Chinese to

z němčiny do čínštiny, z čínštiny do arabštiny, z arabštiny

Arabic, Arabic to Norwegian, Norwegian to Catalan, Catalan

do norštiny, z norštiny do katalánštiny, z katalánštiny

to Korean and then back to German.

do korejštiny a zpět do němčiny.

The shift of meaning and plain misunderstandings created

Posun smyslu a běžná nedorozumění, způsobená překladem,

by the translation render a text that can be best described

vytvářejí z textu jakousi transpersonální entitu, něco, co

as something trans-personal, eliminating any dogmatic

odstraňuje všechny dogmatické konotace. Výsledek ukazuje,

connotations. The result underlines how in small ways society

jak se může společnost malými krůčky začít zbavovat

can begin to eradicate the stigmas of religion, a historical

stigmat náboženství jakožto historických stimulů konfliktů

motivator of conflict and the most archaic form of alienation.

a nejarchaičtějších forem odcizení.

This version of ‘My God Is God Himself’ interacts with the Tato verze instalace „Můj Bůh je sám Bůh“ je interaktivně visitor in a very personal way: it is only by using his own body propojena s návštěvníky na osobní rovině: projekce je viditelná and gestures that the projection becomes visible again, thus jen při „použití“ vlastního těla a gest, což vytváří neviditelné creating an invisible bond between the viewer and the words pouto mezi divákem a Noosférou. of the Noosphere.

‘My God Is God Himself’ 2009 text projection over the spectator’s body (the image of the catalogue is from ‘Interfacing landscapes’) 30

CHUS GARCÍA-FRAILE madrid / spain * 1965

In Running, the narrative opens in an aerial view of a

Běh začíná leteckým pohledem na současné město, postupně

contemporary city, zooming in to focus on its inhabitants

se přibližující k jednotlivým obyvatelům, kteří se procházejí

walking through the streets on their daily routines. Some of

po ulici v každodenním shonu. Někteří porušují svou denní

them break the daily rhythm as they begin to run, though

rutinu, když se bezdůvodně najednou rozběhnou. Akce

we do not know their motivation. The action continues, and

pokračuje a stále více lidí se rozbíhává. Stupňování rytmu

an increasing number of people start running. The crescendo

a rychlosti vyvolává pocity nejistoty a bezmoci. Postupně se

of rhythm and velocity provokes feelings of uncertainty and

situace uklidňuje, hudba se zpomaluje a město usíná.

helplessness. Little by little, peace comes, the music slows, and the city sleeps.

Někteří vědci tvrdí, že běh je pro nás revolučním předělem, nejen z hlediska přirozeného výběru silnějšího, ale také jako

Some scientists claim how the act of running brought us to

akt vzdoru nebo přežití.

the evolutionary peak, not only for the selection of the strong but also as an act of resistance or survival.

Vír obrazů dokládá, že tento běh je nám všem společný. Obrazy jsou vybírány na základě mnohoznačnosti, nikde nejsou zřejmé

The whirl of images underlines how the act of running is žádné důvody k běhu. V globální společnosti, kde strach je common to all of us. The images are selected according to jedním z hlavních mocenských nástrojů manipulace mas, their ambiguity, without giving any information about the představují masy, běžící bez jakéhokoli skutečného důvodu, reason to run. In a global society, where fear is one of the dokonalou metaforu naší situace – běžíme, aniž bychom znali main tools of power utilised to manipulate the masses, those důvody či následky, nevíme odkud a kam jdeme, jen běžíme. masses, running without real reason, represent a perfect metaphor for this situation – running without knowing the cause or consequence, not knowing where to go or from where, just running.

RUNNING 2009 3 min 30 sec 32

OLAF BREUNING schaffhausen / SWITZERLAND * 1970

In Ghosts, Olaf Breuning uses humour and spectacle to expose

Ve filmu Duchové používá režisér Olaf Breuning humor a

the banal, core essence of the human psyche and condition.

divadlo, aby odhalil základní banální podstatu lidské duše

Breuning deals with the collective memory of society –

a života. Breuning se zabývá kolektivní pamětí společnosti

the hopes, fears, fantasies, and the implicit experiences

– nadějemi, strachy, fantaziemi a všeobecně známými

common to all.

zkušenostmi.

Ghosts, a collaboration with Bernhard Willhelm, took the place

Duchové, kteří vznikli ve spolupráci s Bernhardem Willhelmem,

of Willhelm’s fashion show in Fall 2003. In the film, Breuning

se odehrávají během Willhelmovy módní přehlídky na podzim

approaches a group of models, feeding them ecstasy, a scene

2003. Breuning ve filmu oslovuje skupinu manekýnů a nabízí

that quickly turns into an orgiastic spectacle. Ghosts appear,

jim extázi, což se vzápětí zvrhne v orgiastický výjev. Objevují

kidnapping the models and throwing them into a writhing

se duchové, kteří unášejí manekýny a vrhají je do zmítajícího

party of absurd childhood games. At first fearful, we realise

se reje absurdních dětských her. Zpočátku hrozivá scéna se

that this scene is a fantasy, a cacophony of basic emotions

ukáže být fantazií, kakofonií základních emocí a radostí, jež

and joys to be experienced by those willing to delve into an

zakoušejí ti, kdo se vrhají do hlubin alternativního vnímání

alternate perception of society and the world around us.

společnosti a světa kolem nás.

The frivolous, scary, and taboo, transform to represent the

Pošetilost, hrozivost a tabu se proměňují, aby nechaly

spiritual struggle undertaken while exploring the deeper

vyniknout duchovní boj, podstupovaný během zkoumání

regions of the psyche (or mass psyche). The film plays with our

hlubších oblastí duše (nebo duše masy). Tento film si pohrává

perception of what is “messed up”, challenging us to embrace

s naším vnímáním toho, co je „zpackané“ a vyzývá nás k vnímání

and enjoy images, concepts, and icons that are normally taboo.

a radosti z obrazů, konceptů a ikon, jež jsou za normálních

We realize that these taboos are a part of the basic human

okolností tabu. Uvědomujeme si, že tato tabu jsou součástí

condition, something to be absorbed and appreciated with

lidské přirozenosti, jsou něčím, co musí být absorbováno

the realisation of the Noosphere.

a zhodnoceno v rámci uvědomování si Noosféry.

Ghosts 2003 Film / 5 min 45 sec 34

NINA SOBELL NEW YORK / USA * 1947

Using Skype to transmit information between my New York

Nina Sobell využije Skype k přenosu informací mezi pražskou

City studio and a gallery in Prague Nina Sobell will receive

galerií a ateliérem v New Yorku. Pokyny, které takto dostane,

instructions which will affect the creation of a clay sculpture.

přímo ovlivní tvorbu její hliněné sochy. Pražský účastník

The Prague participant(s) will be her mind, her brain, and her

(účastníci) tedy převezme roli jejího myšlení, intelektu a

consciousness. By giving her directions of where to place the

vědomí. Jeho pokyny, kam umístit hlínu, povedou k realizaci

clay, the Prague participant(s) actualises the sculpture and I in

sochy, čímž se Nina Sobell stane nástrojem jeho tvorby. Jeho

turn become the vehicle for their direction. By asking to turn

estetika vstupuje do hry tím, že požádá o pootočení sochy,

the sculpture, add or subtract areas, their aesthetic comes

přidání nebo odebrání materiálu z konkrétních částí. Takto

into play. Making fingers, toes or facial features, raising an

dojde k modelaci prstů, rysů obličeje, zvednutí ruky nebo

arm or extending a leg. Therefore, the sculpture becomes

prodloužení nohy. Socha se tedy stane prostředníkem mezi

a mediation between her execution and their direction, and

jeho vedením a její realizací. Bude to skutečná spolupráce,

a true collaboration that can only take place using real-time

jež může nastat pouze díky technologii probíhající v reálném

technology. Three-dimensional sculptural space, virtual Skype

čase. Trojrozměrný prostor sochy, virtuální prostor Skypu

space and two-dimensional drawing space co-exist to create

a dvojrozměrný prostor kresby zde koexistují a dohromady

a collaborative work in which sculpture is the source of the

vytvářejí dílo, kde socha dává vzniknout kresbě a kresby se

drawing and the drawings the inspiration for new sculptures-

stávají inspirací pro nové sochy. Tak vzniká dílo mimořádně

a work of extreme tactile interactivity.

hmatatelné interaktivity.

Transmission 2009 Performative Clay Sculpture 36

WARREN NEIDICH NEW YORK CITY / USA * 1962

Warren Neidich presents an intriguing body of work

Warren Neidlich přivezl fascinující dílo, které se zabývá tak

exploring such diverse subject matter as Art, neuroscience

rozdílnými tématy jako jsou umění, neurověda a biologie.

and biology. Neidich always manipulates the senses of the

Neidlich vždy manipuluje smysly diváka a nutí jej znovu

spectator, forcing him to re-examine his surroundings with

objevovat své okolí na základě nově zformovaných dojmů

newly informed perceptions and sensibilities.

a senzibility.

Blanquis Cosmology examines the process of energy, thought,

Kosmologie Blanquis zkoumá energetický proces myšlení,

the dissemination of ideas, and their inherent relationship to

šíření myšlenek a jejich inherentní vztah k univerzu.

the universe. At the very moment when energy becomes

V okamžiku, kdy se stává energie myšlením a myšlení se stává

thought and thought becomes energy, there is an incendiary

energií, dochází k nesmírnému zážehu překypujícího světla,

conflagration of bursting light that, like an exploding star at

jež jako explodující hvězda na konci svého života vysílá zlomky

the end of its life, sends shards of information into the ether.

informací do éteru. Tato energie se šíří jako nůž, jenž krájí

Like knives that cut through the universe, this energy flourishes

univerzum, prochází vším, s čím přichází do styku, spouští

and penetrates all it comes into contact with, setting off chain

řetězové reakce, jež nakonec zasáhnou i matičku Zemi – naší

reactions that eventually reach mother earth – our planet –

planetu – s jejími miliardami obyvatel.

with its billions of inhabitants.

Každá singularita – jako rostlina ve fotosyntetickém vzdouvání

Each singularity, like a plant in photosynthetic heaving, absorbs

– absorbuje tyto malé dávky a zásahy informací a skrze

these small doses and infringements of information, and

osmotické rekonfigurace shromažďuje tuto nesourodou

through osmotic reconfigurations, assembles this disparate

energii do určité podoby a dává jí určitý smysl. Tato nová

energy into some kind of sense and form. This new form

forma funguje sama o sobě, na rozdíl od nesmyslu, jenž stál

functions for itself, as opposed to the non-sense that gave

u zrodu jejího základu. Je to jiskra inteligence, která formuje

birth to its basic foundation. That is the spark of intelligence

kooperativní společnost Noosféry ve výbuchu jejího bytí.

that informs the cooperative society of the Noosphere in the paroxysm of its coming into being.

Blanquis Cosmology 1995 – 2009 Video Installation 38

YVES NETZHAMMER schaffhausen / SWITZERLAND * 1970

In Yves Netzhammer’s videos, the figures are portrayed

Ve videích Yvese Netzhammera jsou postavy zbaveny všech

devoid of any feature of personal identity – they appear as

rysů osobní identity, vypadají jako testovací figuríny, jejichž

test-dummies exploring different logics within a given system.

cílem je prozkoumávat logiku uvnitř daného systému. Dílo je

The work is motivated by an uneasy sense of difference from

inspirováno znepokojivým významem odlišnosti od „druhého

‘the Other(s)’ and the biographical consequences of that

– jiného – jiných“ a biografickými následky této odlišnosti.

difference. In the film, a fertile process of association conducts

Ve filmu nás po celou dobu provází plodný proces asociace,

us throughout, pinning us to our seats. The associations are

jenž nás drží přikované k sedačkám. Asociace nejsou

hardly literal, but centred in the imaginative use of objects

doslovné, ale točí se kolem imaginativního užívání objektů a

and the creative exploration of situations. The spectator

kreativního prozkoumávání situací. Divák se stává svědkem

witnesses different processes of transformation that underlie

různých procesů transformace, jež tvoří základ nových aktivit,

new activities which, in turn, lead to new states of behavior

které zase vedou k novým stavům chování a nakonec k novým

and finally new states of being.

stavům bytí.

His forms and image-thoughts are also highly self-reflexive. They

Netzhammerovy tvary a obrazy-myšlenky jsou rovněž vysoce

convey a considerable amount of autonomy by giving us the

sebereflexivní. Vykazují značnou míru autonomie.Vyvolávají

feeling that discovery is inherent to their logic. This is achieved

v nás pocit, že proces objevování je inherentní jejich vnitřní

at the expense of the complete irrational exploitation of all

logice. Toho je dosaženo na úkor iracionálního využívání

natural resources. The research into spirituality and spiritual

všech přírodních zdrojů. Zkoumání spirituality a spirituálních

values in our world of commodities is deeply connected with

hodnot v našem světě, ovládaném zbožím, je hluboce spojeno

the idea of loss, incompatibility between object and human,

s myšlenkou ztráty nesnášenlivosti mezi objekty a lidmi a

and the dissonance between nature and culture. More than a

disonancí mezi přírodou a kulturou. Kromě úvahy nad ztrátou

reflection about the loss of values and our disorientation in

hodnot a naší dezorientací v chaotickém světě zboží a objektů

a chaotic world of commodities and objects, the film is also

nás tento film rovněž nutí přemýšlet o ekologii – nejen

forcing us to reflect on ecology, making us consider not only

o objektech, které hromadíme, ale také o hodnotách, které

the objects we have been accumulating, but also the values we

jim přisuzujeme.

have attributed to them.

Furniture of Proportions 2008 Film / 28 min 2 sec

BEYOND GUILT ZA VINOU

Curated by DORON RABINA and BOAZ ARAD

Kurátoři DORON RABINA a BOAZ ARAD

The exhibition ‘Beyond Guilt’ deals with ‘guilt’ as a constructive

Výstava „Beyond guilt“ se zaměřuje na motiv „viny“ jako

concept – not only as a source of reflection or moral

na konstruktivní koncept – tedy nejen jako zdroj úvah

accountability, but as a ‘life generator’ and source of invention.

o morální odpovědnosti, ale jako „generátor života“ a zdroj

In other words, the exhibition ties the term ‘political art’ to

nápadů. Projekt tedy spojuje termín „politické umění“ s hod-

values such as imagination and originality.

notami jako je představivost a originalita.

Instead of thinking of political art as a place of rebuke and

Namísto uvažování o politickém umění jako o prostoru pro

a place aspiring to rehabilitation, the exhibition wants to think

kárání a místě usilujícího o ospravedlnění chce výstava nahlížet

of political awareness also as an intimate arena; as a political

na politické podvědomí jako na intimní arénu, politické hledis-

perspective, as a sort of drive; and to think of ‘guilt’ as an

ko, jakýsi pohon, a chce nahlížet na „vinu“ jako na emoci, která

emotion which challenges definitions / characterisation and

napadá charakter a oblasti vědomí vlastního já a uvědomění.

areas of self consciousness and awareness. Tvořivost, nápady a síla představivosti – to jsou koncepty, které výstava představuje metaforicky i doslova jako oblast za Creativity, invention and the power of imagination, these are hranicemi viny; oblast emocionální, morální a politickou, která the concepts presented, metaphorically and literally, in the vinu přesahuje. Tato oblast je arénou akce, tvorby, pro které exhibition as a beyond the guilt territory; the emotional, moral je vina výchozím bodem a ne požadavkem po spravedlnosti. and political territory which is beyond guilt. This territory is an arena of action, of creation for which guilt is a starting point and not a demand for justice.

Tato oblast je protichůdná k okamžitému zrcadlení dané reality. Naopak – vytváří poetickou zbraň a představuje významný a jasný předmět, který nebledne v nekonečném prostoru „hu-

This territory is opposed to the immediate mirroring of a

manismu“.

given reality. On the contrary – it creates a poetic weapon and form a significant and expressed subject which does not

Politické umění, které se zastaví u kárání, často podporuje for-

become dim in the infinite space of ‘humanism’.

mulované náhledy na morálku a vyváženost moci; představuje

Political art that stops in rebuke often supports formulated

jasný žebříček hodnot a vytváří slepou uličku spravedlnosti.

insights of morality and balance of power; presents a clear

My se zajímáme o otevřený prostor hříchu. Chtěli bychom

scale of values and creates a dead-end of justice; and we

nahlédnout na politické umění, které prolíná standardy hodnot

are interested in the open space of sin. We would like to

s (neaktivistickou) arénou komplexnosti. V rámci netečného

think of political art that blends the yardstick of values into

seizmografu života je nespravedlnost událost, hřích je stimu-

the arena (as non-activist) of complexity. Within the drowsy

lující drama a vědomí je produktivní aréna náhledu na svět

seismograph of life, injustice is an event, the sin is a stimulating

i do světa.

drama and the conscience is a productive arena of a view of the world and into the world.

OLIVER HUSAIN GERMANY * 1969

when the sun lifts itself

když se slunce zvedne

soundless or smacking,

ztichlé či s plácnutím

from the slick horizon,

z lesklého horizontu,

a drop falls from the zinc tap into the bucket

kapka skápne ze zinkového kohoutku do kbelíku,

when the dew on the grass is grey,

když je rosa na trávě šedá,

the earth is red

země je rudá

SQUIGGLE 2005 video 21:50 min 46

GUY BEN-NER ISRAEL * 1969

A jailbrake movie shot at home with the artist’s family.

Záběr typu „útěk z vězení“ v domě s rodinou umělce.

The director is being trapped under his baby-son’s crib

Režisér je uvězněn pod postýlkou svého syna a musí použít

and has to use all his creative tools and powers in order to

všechny tvořivé nástroje a síly, aby vyváznul.

escape.

HOUSEHOLD 2001 22:30 min 48

RUTI SELA & MAAYAN AMIR ISRAEL

ISRAEL

* 1974

* 1978

Beyond Guilt – The Trilogy

Beyond Guilt – Trilogie

Beyond Guilt #1 / 2003 / 9’

Beyond Guilt #2 / 2004 / 19’

Beyond Guilt #3 / 2005 / 14’

The series ‘Beyond Guilt’ addresses the undermining of the

Série „Beyond Guilt“ se zaměřují na porušování mocenského

power relation between photographer and photographed,

vztahu mezi fotografujícím a fotografovaným, mezi muži

men and women, the public domain and the private sphere,

a ženami,

object and subject. As the film’s directors, Sela and Amir take

a subjektem. Režiséři filmu Sela a Amir se událostí přímo

an active part in the occurrence. They seduce the interviewees

účastní. Na jednu stranu odvádí pozornost dotazovaných, ale

on the one hand, and turn the camera over to them on the

pak na ně míří kamerou, čímž porušují ony mocenské vztahy

other, as part of the aforesaid undermining of power relations

mezi fotografujícím a subjektem. Bary a hotelové pokoje,

between photographer and subject. The choice of pick-up

kde se navazují známosti na jednu noc, jsou schválně vybrány

bar services or hotel room as shooting locations strives to

jakožto místa pro filmování reprezentující podsvětí se svými

represent an underworld with its language and signifiers.

specifickými znaky i jazykem.

The quick encounter before the camera calls to mind the

Krátká setkání před kamerou připomínají pomíjivost intimních

ephemeral nature of intimate relations, but most of all the

vztahů, ale většina filmového materiálu naráží na vliv okupace,

works allude to the influences of the occupation, terror and

teroru a armády jakožto tvůrců izraelské identity i v těch

army as constitutors of an Israeli identity even in the most

nejsoukromějších okamžicích. Sexuální identita se zdá být

private moments, The sexual identity and the military-political

neoddělitelně spojená s identitou vojensko-politickou.

sférou

veřejnou

soukromou,

objektem

identity seem intertwined inseparably.

BEYOND GUILT #2 2004 19:00 min 50

EDGARDO ARAGóN DÍAZ mexico * 1983

Efectos de familia is a series of videos in which children learn

Efectos de familia je série videí, ve kterých se děti učí

through recreation, rituals and games the family history mixed

prostřednictvím zábavy, rituálů a hry odehrávající se v rodině,

up in organised crime and politics, though they were not alive

jejíž historie se zaplétala s organizovaným zločinem a politikou,

at the time.

byť oni samy v tu dobu nežily.

EFECTOS DE FAMILIA 2007 / 2009 #1 (1:30 min) #6 (0:50 min) #7 (3:20 min) #9 (1:50 min) #11 (4:30 min) 52

# 11

AVI MOGRABI israel * 1956

Two scenes from the Occupied Palestinian Territories, in

V obou scénách z Okupovaných Palestinských Teritorií je

both there is physical contact between the person capturing

fyzický kontakt mezi osobou zachycující scénu na video

the scene on video and the soldiers. In one scene they attack

a vojáky. V jedné scéně oni napadnou jeho, v druhé on

him, in the other he attacks them.

napadne je.

DETAIL 2 & 3 2004 DETAIL #3 2004 5:20 min DETAIL #2 2004 3:40 min 54

RONNIE BASS TX / USA * 1976

Our Land is a fictitious account of the possibilities of the

Our Land (Naše země) popisuje smyšlený výčet možností

working class to achieve the dreams of prosperity, autonomy

pracující třídy k dosažení snu a prosperity, autonomie a možná

and perhaps salvation. The premise of the story is of a

spásy. Základem příběhu je manažer obchodu s počítači a jeho

computer store manager and his two employees, brought

dva zaměstnanci, kteří se sblížili díky společnému koníčku –

together by a woodcarving hobby, who decide to relocate to

řezbářství. Společně se rozhodnou odejít do pouště a založit

the desert and begin a microchip factory.

si továrnu na mikročipy.

Our Land is based on the hope that people may escape, or

Naše země vychází z naděje, že lidé mohou uniknout, případně

find contentment within oppressive social and economic

najít spokojenost v rámci tísnivých sociálních i ekonomických

situations. Our Land explores social utopias, fringe religions,

situací. Naše země zkoumá sociální utopie, okrajová

new inventions, black box technologies, tactics of late

náboženství, nové objevy, technologie černé skříňky, taktiky

capitalism, and friendship.

pozdního kapitalismu a přátelství.

Ronnie Bass wrote, edited, constructed the sets for, and composed and performed the music for Our Land. Actors include: Ronnie Bass, Jeremy Eilers and Katherine McLeod.

OUR LAND 2006 10 min 40 sec digital video and sound on DVD courtesy of i-20 Gallery, New York

ROEE ROSEN ISRAEL * 1963

The Confessions Of Roee Rosen starts with the artist’s own

The Confessions Of Roee Rosen (Zpovědi Roee Rosena)

announcement of his upcoming death. He dismisses his entire

začínají umělcovým oznámením své blížící se smrti. Zříká se

career and all the lies, scandals and artificial identities that

celé své kariéry spolu se všemi lži, skandály a vykonstruovanými

have become a part of his life. But it’s not Rosen himself

identitami, které se staly součástí jeho života. Sám Rosen ale

who delivers the confessions. Instead, he has asked three

zpovědi nesděluje. Místo toho požádal tři imigrantky žijící

female immigrants, all of whom live in Israel, to read out the

v Izraeli, aby zpovědi přečetly nahlas, nota bene v hebrejštině,

confessions aloud – in Hebrew, nota bene – a language they

kterou neznají. Jejich monology se zakládají na Rosenově

don’t speak. Their monologues are based on Rosen’s own

vlastním životě, ale v širší perspektivě jde o velmi provokativní

life, but in a wider perspective it is a highly provocative and at

a někdy i bizarní úvahy o velkých tématech jako je umění,

times bizarre reflection about big subjects such as art, politics,

politika, smrt a sexualita.

death and sexuality.

The Confessions of Roee Rosen Israel, 2008 DigiBeta, 57 min. English subtitles 58

STREAMING MUSEUM STREAMING MUSEUM

STREAMING MUSEUM

?X? — ?x?

STREAMING MUSEUM

?x?

?x? Curated by NINA COLOSI

Kurátor NINA COLOSI

‘New Era’

„New Era“ / Nová éra

The TINA B. 2009 Streaming Museum exhibition

Tina b. 2009, výstava ve Streaming Muzeu

on Prague’s Wenceslas Square, cyberspace and international

na Václavském náměstí v Praze, ve virtuálním prostoru

public spaces

i na mezinárodní veřejné scéně

Streaming Museum (streamingmuseum.org) is a new hybrid

Streaming Museum (streamingmuseum.org) je nové hybridní

museum that presents multi-media exhibitions in cyberspace

muzeum, které představuje multi-mediální výstavy ve virtuálním

and public space on 7 continents. Launched January 29, 2008

prostoru i na veřejných místech sedmi kontinentů. Muzeum,

by Nina Colosi, the museum is produced and broadcast in

založené 29. ledna 2008 Ninou Colosi, působí v New Yorku

New York City, with exhibitions generated in collaboration

a zároveň pořádá výstavy ve spolupráci s mezinárodními

with over 30 international cultural, educational, and public

kulturními, vzdělávacími a veřejnými centry, s umělci, kurátory

centres, artists, curators and visionary creators. The Streaming

a vizionářskými tvůrci. Streaming Muzeum se inspirovalo

Museum was inspired by Nam June Paik, who in the 1970s

Namem June Paikem, který v sedmdesátých letech 20. století

envisioned the Internet as an ‘information superhighway’

předvídal Internet jako „superdálnici informací“, sloužící jako

serving as an open and free medium for imagination and

otevřený a svobodný prostor pro představivost a interkulturní

cultural exchange.

působení.

The museum’s exhibition, ‘New Era’, is a collage of visual

Výstava „Nová éra“ je koláží vizuálního a aplikovaného umění

and performing arts and visionary creation from the Middle

spolu s vizionářskou tvorbou Blízkého Východu a zahrnuje i

East and includes selections made by TINA B. 2009 curators,

ukázky vybrané kurátory TINA B. 2009 pro veřejné i virtuální

remixed for public spaces and cyberspace. The artworks

prostory. Expozice odráží zločinné spodní vlivy v současné

reflect the perculating undercurrents in contemporary society

společnosti, ze kterých vzejde další „nová éra“ – téma festivalu

from which the next ‘new era’ will emerge – the theme of

TINA B. 2009.

?x? ?x?

In ‘Understanding New Media’, 1964, Marshall McLuhan

V „Chápání nových médií“ („Understanding New Media“)

wrote: “The power of the arts to anticipate future social and

z r. 1964 Marshall McLuhan píše, že „schopnost umění

technological developments by a generation and more has

předvídat budoucí sociální i technologický vývoj příštích

long been recognized. In this century [poet] Ezra Pound called

generací byla dávno poznána. V tomto století nazval básník

the artist ‘the antennae of the race’. Art as radar acts as ‘an

Ezra Pound umělce ‚antény rasy‘. Umění stejně jako radar se

early alarm system’, as it were, enabling us to discover social

chová jako ‚prvotní poplachový systém,‘ tedy umožňuje nám

and psychic targets in lots of time to prepare to cope with

objevit sociální a psychické cíle s předstihem, a tím nám dává

them. This concept of the arts as prophetic contrasts with the

čas se na ně připravit. Tento koncept prorockého umění

popular idea of them as mere self-expression.”

kontrastuje s všeobecným pojetím umění jako pouhého sebevyjádření.“

Underscoring the exhibition is the song ‘Azadi’, composed and performed by the world famous Iranian singer Susan

Výstavu podtrhuje píseň „Azadi“, kterou složila a zazpívala

Deyhim and American musician / multi-media artist Paul

světově známá íránská zpěvačka Susan Deyhim za doprovodu

Miller DJ Spooky. ‘Azadi’, which means ‘freedom’ in Farsi, is

amerického hudebníka a multi-mediálního umělce Paula Millera

an interpretation of an ancient poem by the legendary poet

DJ Spooky. „Azadi“ (v perštině „svoboda“) je interpretace

Rumi. The music of Will Calhoun, internationally known

starobylé básně legendárního básníka Rúmího. Hudba Willa

drummer and composer, reflects his research and cross

Calhouna, mezinárodně uznávaného bubeníka a skladatele,

cultural immersion in the rhythms, cultures, and music of

odráží jeho bádání a ponoření do rytmů, kultur a hudby Egypta

Egypt and other regions of the world.

a dalších světových oblastí.

Among the artists exhibited in ‘New Era’ is Israeli video artist

Mezi umělci představenými v „Nové éře“ je izraelská

Yael Bartana whose ‘Sirens’ Song’ 2005 focuses on the codes

umělkyně videoartu Yael Bartana, jejíž píseň „Sirens’ Song“

which structure the national and cultural consciousness in her

2005 se soustředí na kódy, které rozdělují národní a kulturní

own land but clearly the process takes place in all nations.

vědomí v její vlastní zemi, i když je zřejmé, že tento proces

The artist dazzles with beautiful imagery turning the focus

se odehrává u všech národů. Umělkyně oslňuje nádhernou

to those who rebel against warn out ideals that no longer

obrazovostí a obrací pozornost na ty, kteří se bouří proti

represent a modern Israel.

otřepaným ideálům dávno vzdáleným modernímu Izraeli.

Israeli video artist Uri Dotan’s ‘Crossing Tel Aviv’ 2009 mirrors,

Mezi vystavovanými umělci Nové éry nalezneme izraelského

loops and composes imagery of anonymous pedestrians, traffic,

video umělce Uri Dotana, jehož „Crossing Tel Aviv“ 2009

crosswalks and other sites of urban transience, generating

odráží, obíhá a skládá obrazy anonymních chodců, dopravy,

symmetry that suggests a form of reality that perhaps lies just

přechodů a jiných míst urbanistické pomíjivosti. Vznikající

beyond the level of human perception. The musical language

symetrie naznačuje formu reality ležící těsně za hranicemi

of Keren Rosenbaum, the dynamic contemporary classical

lidského vnímání. Hudební jazyk Kerena Rosenbauma, 63

Israeli composer and founder of Reflex Ensemble, crosses

dynamického izraelského skladatele současné klasické hudby a

into new realms of music and sound structure, visual scoring

zakladatele Reflex Ensemble, přechází do nových sfér hudby a

and theatrical movement by the performers.

zvukové struktury, obrazovosti a teatrálního pohybu umělců.

The exhibition presents artwork by students from countries

Výstava uvádí díla studentů ze zemí Blízkého východu, kteří

throughout the Middle East who study at the American

studují na Americké Univerzitě v Dubaji, Univerzitě Zayed a

University in Dubai, Zayed University, and the University at

Univerzitě Sharjah ve Spojených Arabských Emirátech. Jejich

Sharjah in the United Arab Emirates. The work is filled with

práce je nabita úsilím a touhami daného regionu dosáhnout na

their aspirations and the desires of the region to achieve a

globální stupeň umění a obchodu. Nové možnosti vystavovat

global platform for art and commerce. New opportunities for

na mezinárodních výstavách jako Benátské Bienále 2009 či

exposure at international exhibitions such as the 2009 Venice

v institucích jako The School of Visual Arts Gallery nebo

Biennial, and in New York at the School of Visual Arts Gallery

Tenri Art Institute v New Yorku zvyšují nejen sebevědomí

and Tenri Art Institute is increasing the students’ confidence

studentů, ale i jejich odhodlání studovat.

and commitment to their studies.

Vybrána byla díla odrážející pojem nových kulturních hybridů

Artwork was selected that reflect the notion of new cultural

vznikajících křížením aspektů tradičního a současného, včetně

hybrids that emerge by crossing aspects of the traditional

děl z vysoce ceněné výstavy „Iran Inside Out“ 2009 v Chelsea

and contemporary have been selected, including work from

Art Museum v New Yorku. Íránsko-americká autorka Pooneh

the highly acclaimed 2009 Chelsea Art Museum exhibition

Maghazehe představuje v dílech „Hell’s Wash“ a „Hell’s

in New York, ‘Iran Inside Out’. In ‘Hell’s Wash’ and ‘Hell’s

Puerto Rico“ slib věrnosti subkulturám a tím se vymezuje jako

Puerto Rico’, Iranian-American Pooneh Maghazehe pledges

případová studie kulturní asimilace ve společnosti. S použitím

allegiance to subcultures, presenting herself as a case study in

symbolů a terminologie vytváří oděvy odrážející tradice

defining cultural assimilation in society. She uses symbols and

multikulturní čtvrti ve Philadelphii v USA, kde byla vychována

terminology and constructs garments that borrow from the

a pak sama sebe fotografuje v těchto oděvech při různých

traditions of the multi-cultural Philadelphia neighbourhood in

činnostech každodenního života.

the US where she was raised, and photographs herself wearing them during activities of daily life.

Umělec Pouran Jinchih, narozený v Íránu, sídlící v New Yorku, představuje v díle „Headgear“ sérii jemně zpracovaných maleb

‘Headgear’, by Iranian-born, New York based artist Pouran

vzorkovaných značkovými látkami jako Chanel, Christian Dior

Jinchi, is a series of delicately crafted paintings of patterned

a Gucci s tradičním kaligrafickým a islámským geometrickým

and branded fabrics such as Chanel, Christian Dior and Gucci,

designem, čímž vytváří vlastní a jedinečnou řadu postmoderních

with traditional calligraphy and Islamic geometric design that

pokrývek hlavy. „Série poezie“ (Poetry Series) umělkyně Jinchi

forms the artist’s own unique line of post-modern headgear.

naznačují směs kaligrafie a abstraktního expresionismu.

Jinchi’s ‘Poetry Series’ suggests a mixture of calligraphy and abstract expressionism.

Série „Self Portrait Series“ 2007 a „C Series“ 2009 umělce

The ‘Self Portrait Series’ 2007 and ‘C Series’ 2009 by artist

Tareka Al-Ghousseina, Palestince narozeného v Kuvajtu,

Tarek Al-Ghoussein, a Palestinian born in Kuwait, deal with

pojednávají o tom, jak je jeho identita formována v kontextu

how his identity is shaped in a context of inaccessibility and

nedostupnosti a ztráty. Al-Ghoussein obnovuje alegorie pro

loss. Al-Ghoussein reconstructs allegories for the obstacles,

překážky, barikády a zdi zdvižené v Okupovaných teritoriích,

barricades and walls erected in the Occupied Territories, and

a mnohé z jeho fotografií ukazují umělce převýšeného

many of his photographs show the artist dwarfed by a vast

rozlehlou pouštní krajinou, uvízlého před zbytky zdí uprostřed

desert landscape, stuck in front of remnants of walls in the

otevřeného prostoru.

middle of an open space. V tanečním videu „Pericardium” skupiny YelleB Dance Ensemble In YelleB Dance Ensemble’s dance video, ‘Pericardium’,

konfrontují Edo Ceder a Ella Ben-Aharon náboženské, osobní,

Edo Ceder, Ella Ben-Aharon confront religious, personal,

geografické a politické hradby, když vystupují u Zdi nářků

geographic, and political walls, performing at the Wailing Wall

ve starém Jeruzalémě u Izraelské bezpečnostní bariéry a

in old Jerusalem, the Israeli West-Bank barrier and in skype

ve videokonverzacích na skypu. Význační izraelští herci Ruti

video conversations. Ruti Tamir and Ofra Hofman, noted

Tamir a Ofra Hofman předvádí výňatek z jejich původní hry

Israeli actors, perform an excerpt from their original play ‘The

“The Heads”, která je jakousi izraelskou poctou Samuelu

Heads’, a sort of Israeli tribute to Samuel Beckett, that is a

Becketovi, sdělením o absurditě války.

statement about the absurdity of war. Týmy interdisciplinárního designu vytváří Masdar, plánované Interdisciplinary design teams are constructing Masdar City,

město v Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech, které

a planned city in Abu Dhabi in the United Arab Emirates that

bude zcela záviset na sluneční energii a dalších obnovitelných

will rely entirely on solar energy and other renewable energy

zdrojích energie a které bude fungovat s trvale udržitelnou

sources, with a sustainable, zero-carbon, zero-waste ecology.

ekologickou situací bez uhlí a bez odpadu. První fáze probíhá

With phase one opening in 2009 and completion expected in

v roce 2009 a ukončení se předpokládá v roce 2014. Tento

2014, it is a global cooperative platform for open engagement

projekt nabízí prostor pro spolupráci globálního charakteru

in the search for solutions to some of mankind’s most pressing

a pro zapojení se do hledání řešení některých pro lidstvo

issues: energy security, climate change and the development

zásadních problémů: zajištění energie, změna klimatu a vývoj

of human expertise in sustainability.

odbornosti lidí v oblasti udržitelnosti.

To see ‘New Era’ and for information on Streaming Museum

Pro více informací o projektu New Era a o veřejných místech

public locations go to: www.streamingmuseum.org

Streaming Muzea klikněte na: www.streamingmuseum.org

Musicians Paul Miller DJ Spooky (US) and Sussan Deyhim (Iran) 67

PERFORMANCE ART OF THE 80’S COMPARISON srovnání PERFORMANCE ART 80. let

Curated by PAULINA KOLCZYNSKA

Kurátor PAULINA KOLCZYNSKA

A Tale from the World of Parallel Thinking

Příběh ze světa Paralelního myšlení

Performance Art of the 1980s

Hassan Sharif (Spojené arabské emiráty)

by Hassan Sharif (UAE)

a jeho performance art z 80. let 20.stol.

A Comparison with Zbigniew Libera (Poland)

Srovnání se Zbigniewem Liberou (Polsko)

and Jiri Kovanda (Czech Republic)

a Jiřím Kovandou (Česká republika)

This exhibition is the very first comprehensive overview,

Tato výstava představuje sérii performancí vytvořených

outside of the UAE, of the series of performances executed

Hassanem Sharifem v Dubaji v roce 1983 a je první soubornou

by Hassan Sharif in Dubai in 1983. It consists of photographic

přehlídkou uspořádanou mimo Spojené arabské emiráty.

and drawing documentation of over twelve performances,

Tvoří ji dokumentace fotografií a kreseb z více než dvanácti

which are the sole examples of performance art in this

performancí, jež jsou ojedinělými příklady performance art

region in the 1980s. This overview aims to identify, classify

v tomto regionu v 80. letech. Přehlídka si klade za cíl předložit

and contextualise this material and to discuss the theoretical

tento materiál, roztřídit jej a nastínit teoretické základy

background of Sharif’s performance art.

Sharifova performačního umění.

The exhibition examines the unique link between the ‘Semi-

Výstava si všímá pozoruhodné souvislosti mezi jeho perfor-

System’ mathematical drawings created by the artist according

mance artem a matematickými kresbami vytvořenými umělci

to the ‘chance and order’ British constructivist theory and his

pomocí „Semi-systému“ podle britské konstruktivistické teorie

performance art. Thus, it traces a constructivist framework

„náhody a řádu“. Sleduje tedy konstruktivistický rámec mimo

outside of the media of painting and sculpture and explores

techniku malby a sochařství a poukazuje na vzácnou shodu

the rare union of constructivist and experimental theory with

konstruktivistické a experimentální teorie se spiritualitou a

Middle Eastern spirituality and sensibility.

sensibilitou Blízkého východu.

The detailed documentation also captures the important

Detailní dokumentace také zachycuje důležitý historický

historical moment in which the desert of Hatta became the

moment, kdy se poušť u Hatty stala dějištěm jeho

setting for performance art. It captures the moment in the

performačního umění. Zachycuje moment performance

performance as this medium that acquires the new element

jakožto média, které si přisvojuje pouštní krajinu jako součást

of the desert landscape as part of its backdrop. In a number

svého jevištního pozadí. V mnoha svých performancích si

of his performances, Hassan Sharif not only acquires familiar

Hassan Sharif nejen přisvojuje všední prvky každodenního

elements of the everyday life for the purpose of his performance

života pro účely daných performancí, ale zároveň je přetváří

but also reconfigures them by giving them new attributes. The

tím, že je obdařuje novými atributy. Performance představené

sequence of performances shown in the exhibition can be

na výstavě lze označit jako minimalistické a do jisté míry i jako

categorized as minimalist and, to some degree, ‘action’ based

performance založené na akci.

performances.

Dalším záměrem výstavy je porovnání výjimečné povahy

This exhibition also seeks to compare the unique character of

postupů a okolností Sharifových performancí s českým a

practice and circumstance within Sharif’s performances with

polským performance art tohoto období. Širokou platformou

Polish and Czech performance art during the same period

pro komparativní diskuse o produkci a dokumentaci

of time. The performance practice of Zbigniew Libera, a

performancí a o dynamické roli diváka jsou postupy

renowned Polish conceptualist, specifically serves as a wide

performance art renomovaného polského konceptualisty

platform for comparative discussions about production and

Zbiegnewa Libery, představené v „Domácích performancích“,

documentation, as well as the dynamic role of the viewer,

díle, jež vytvořil v letech 1981– 82. V rámci srovnání postupů

seen in his 1981–1982 work ‘Domestic Performance’. The

a strategií performancí je věnována detailní pozornost

subtle style of the minimalist performance art by Jiri Kovanda,

subtilnímu stylu minimalistického performance art Jiřího

an important representative of Czech ‘actionism’ of the late

Kovandy, významného představitele českého „akcionismu“

1970s, is discussed in depth as part of the comparative aspects

konce 70. let.

of the practice and performance strategy.

Výstava podněcuje k jedinečnému dialogu mezi zmiňovanými

The exhibition prompts a unique and timely dialogue between

umělci, odkrývá jemné rozdíly v jejich přístupech k performance

the three artists, revealing nuances in their approaches to

art, ohniska jejich osobních zájmů i vliv geopolitických

performance art, their individual points of interest and the

kontextů. A v neposlední řadě nám tato výstava umožňuje

influence of their geo-political contexts. Most importantly,

nahlédnout pozoruhodné paralely jejich uměleckých postupů,

this exhibition allows us to see striking parallels in their artistic

které v některých svých aspektech otevírají nový pohled

practices, aspects of which open up a new perspective on the

na historický vývoj performance art. Navozením těchto

historical development of performance art. By establishing

souvislostí vzdává výstava hold jejich uměleckému zápalu i

these links, this exhibition pays tribute to their artistic

současnému myšlení.

commitment and to the ongoing creation of contemporary thought.

HASSAN SHARIF dubai / UAE * 1951

Body and Squares

Tělo a čtverce

This photographic documentation depicts preparation sketches

Tato fotografická dokumentace zachycuje přípravné skici

and the completed performance. Sketch and writing (top left

a dokončenou performanci. Skica a písmo (levý horní roh)

corner) refer to the general plan of the performance as well

se vztahují k obecnému plánu performance i ke způsobu její

as to the way it was documented. The drawing of the grid

dokumentace. Nákres mřížky s vyplněnými čtverci (pravý

with filled in squares (top right corner) refers to the outcome

horní roh) odkazuje k výsledku propočtů založených na teorii

of the calculations based on ‘chance and order theory’. The

„náhody a řádu“. Výsledek těchto propočtů určil konkrétní

result of these calculations identified the particular squares

čtverce, kterých by se umělcovo tělo mělo dotknout během

that the artist’s body should touch on the grid during the

performance (série fotografií níže). Velikost vyznačených

performance (series of photographs below). The size of the

čtverců je 165cm x 165cm, což je i výška umělcova těla. Cílem

outlined 25 squares is 165cm by 165cm, which is also the

performance bylo najít způsob, jak pokrýt co nejvíce plochy

artist’s height. The performance sought to find a way to cover

tělem umělce v různých kombinacích za pomoci výpočtů teorie

as much area with artist’s body in multiple combinations by

„náhody a řádu“. Tato performance je příkladem ojedinělého

utilising the calculation of the ‘chance and order’ theory. This

jevu aplikace konstruktivistické teorie na performance art

performance is an example of the unique phenomenon of

postupy. Tyto performance proběhly bez účasti veřejnosti a

applying constructivist theory to performance practice. It is

daly vzniknout barevným a černobílým fotografiím, pořízeným

also an example of one of the first performances executed in

několika asistenty (a blízkými přáteli).

the Gulf region. A series of these performances was carried out without an audience and colour and-black-and white photographs were taken by a small group of assistants (and close friends).

‘Body and Squares’ 1983 Dubai 72

ZBIGNIEW LIBERA poland * 1959

Domestic Performance

Domácí performance

The exhibited photographs depict both the fully executed

Vystavovaná série fotografií znázorňuje kompletní performanci

performance and its documentation in stages over the course

i jednotlivé fáze dokumentované v průběhu produkce.

of its production. Conceived during Martial Law in Poland, the

Projektová dokumentace byla pořízena v Polsku za stanného

planning documentation shows the artist and his assistant(s),

práva. Ukazuje umělce a jeho matku, asistenty a domácí

Libera’s own mother, and their home environment. The only

prostředí. Jediným vhodným a bezpečným prostředím, kde

environment suitable and safe to execute artistic action and

bylo tehdy možné pořádat umělecké akce a experimenty,

experimentation at that time was the artist’s apartment,

byl byt umělce, neboť všechny veřejné instituce byly zavřeny.

as all public institutions were closed. ‘Private-art’or ‘chip-

„Soukromé umění“ – neboli „Kultura Zrzuty“ (Vhozená

in culture’, as it was described among wider artistic circles

kultura) – jak se tehdy nazývalo v širších uměleckých kruzích

in Poland, became the only means of expression and the

v Polsku, se stalo jediným prostředkem sebevyjádření a

only way of connecting with the viewer. Because these

jedinou možností, jak se spojit s divákem. Divák se sám stává

performances occurred in a small and naturally intimate home

účastníkem a citově angažovaným pomocníkem v samotném

environment, the space changed the role of the viewer. The

procesu realizace performance. „Domácí performance“

viewer became the participant and an emotionally involved

(1983), kterou zde představujeme, odhaluje nový rozměr

helper in the process of staging the performance itself. Shown

kompletní performance, který v tomto případě zahrnuje

here, ‘Domestic Performance’ reveals a new dimension of

nejen umělce, ale i periferní aspekty daného prostředí. Divák

the complete performance, which in this case includes not

zároveň přebírá novou roli herce a asistenta v jedné osobě.

only the artist but also peripheral aspects of the setting. The viewer also takes on a new role, as both actor and assistant to the action.

‘Domestic Performance’ 1981–1982 Warsaw 74

JIRI KOVANDA czech republic * 1953

Wenceslas Square, Prague This

photograph

documents

Václavské náměstí, Praha one

the

pioneering

Tato

fotografie

dokumentuje

jednu

z průkopnických

performances carried out in Prague in the late 1970s. The

performancí uskutečněných v Praze ke konci 70. let. Umělec

artist walks with open arms, catching the attention of

kráčí po Václavském náměstí s roztaženýma rukama, čímž

anonymous passersby. Kovanda’s ‘actions’ were simple and

přitahuje pozornost anonymních kolemjdoucích. Kovandovy

very subtle, executed in busy places, like this one in the centre

„akce“ byly jednoduché a velmi subtilní, probíhaly na rušných

of Wenceslas Square, with the general public, his ‘audience’,

místech a jejich „diváky“ byla nic netušící veřejnost. Během

completely unaware of the action. During the Soviet military’s

normalizace, vnucené v 70. letech sovětskou mocí, byly

forced ‘normalisation’ in the 1970s, it was illegal to execute

nezávislé produkce na veřejných místech zakázány. Z tohoto

independent productions of any sort in public places. For

důvodu přináší poetický aspekt této minimalistické intervence

this reason, the poetic aspect of this minimalist intervention

nejisté sdělení a v divácích vyvolává rozpačité reakce.

confronts the viewer with an uncertain message and uncertain

Nepatřičné gesto se stává důležitým pojítkem mezi umělcem a

reactions to the witnessed gesture. The random gesture

náhodným divákem. Tato zdánlivě mimokontextová interakce

becomes an important means of connection between the

přenáší jistým magickým způsobem umělce a diváka do jiného

artist and potential viewer. This seemingly out of context

rozměru a nechává performanci během chvíle rozeznít a

interaction, in some magical way, teleports the artist and the

opět vyprchat. Nic netušící divák je na velmi omezenou dobu

viewer into a different dimension, allowing the performance

vtažen do performance a i když je obklopen davem, může

to resonate and dissipate in a matter of moments. Unaware,

se s umělcem setkat tváří v tvář. Jedinými pozůstatky těchto

the viewer is pulled into the performance for a very restricted

kontaktů jsou fotografie pořízené přáteli umělce během

time period and is allowed to interact with the artist one-on-

performance.

one, even if he or she is surrounded by a crowd. The only remnants of such contact were the photographs taken by the artist’s friends during the performance.

‘Wenceslas Square Prague’ November 1976 performance Prague

Introduction to a Comparative Study of the Performance Practices of Jiri Kovanda, Hassan Sharif and Zbigniew Libera from the 1970s and 1980s.

Úvod do srovnávací studie postupů v dílech Jiřího Kovandy, Hassan Sharifa a Zbigniewa Libery ze sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.

This exhibition brings together a very specific group of works

Výstava skládá dohromady velmi specifickou skupinu děl tří

by three artists who, in their native countries, carried out

autorů, kteří ve svých rodných zemích vytvářeli série umělecké

a series of art performances in the years between 1976

tvorby v období mezi lety 1976 a 1983.

and 1983.

Jiří Kovanda (v Praze v letech 1976 – 1978), Hassan Sharif

Independently of each other, Jiri Kovanda (in Prague, in 1976

(v Dubaji mezi 1982 – 1983) a Zbigniew Libera (ve Varšavě

– 1978), Hassan Sharif (in Dubai, between 1982 –1983) and

mezi 1981 – 1982) nezávisle na sobě experimentovali, proz-

Zbigniew Libera (in Warsaw, between 1981 – 1982) experi-

koumávali a hlavně rozšířili sféru performačního umění skrze

mented, explored and ultimately widened the scope of per-

jejich neo-avantgardní strategie. Toto období přineslo řadu

formance art through their neo-avant-garde strategies. This

významných inovací v praktikách performance, jež se výstava

period brought a number of significant innovations to per-

snaží odhalit a popsat. Budeme mít možnost zachytit vývoj

formance art practices and this exhibition seeks to identify

těchto praktik tak, že určíme zásadní odchylky i paralely

and examine them. We will have the opportunity to trace the

v uměleckých postupech a potvrdíme vlivy geo-politických

evolution of these performance practices by identifying crucial

kontextů, které je formovaly. Zároveň budeme hovořit

nuances and parallels in artistic approaches, and by acknowl-

o unikátnosti restrikce a adaptace fungujících jako hlavní hnací

edging the influence of the geo-political contexts that shaped

síla pro vývoj nových směrů akčního umění. Hlavním rám-

them. We will also discuss the unique idea of restriction and

cem a cílem této prezentace je uznání přínosu těchto umělců

adaptation as the main impetuses for the development of new

v pokroku uměleckého vývoje současné myšlenky.

directions and new ways of staging performances. Finally, the main framework and main aim of this presentation is to ac-

JIŘÍ KOVANDA (*1953) začal inscenovat svoje per-

knowledge the contribution of these artists to the progress of

formance v sedmdesátých letech 20. století v době, kdy

the artistic development of contemporary thought.

Československem zmítaly politické sváry. Kovanda se potýkal s dvojí výzvou. Byl nucen čelit širšímu publiku zcela

JIŘÍ KOVANDA (B. 1953) began staging his performances

nepřipravenému pro avantgardní dílo takového rozměru a

in the 1970s during a time of political strife in Czechoslovakia.

zároveň se snažil najít způsob, kterým by dokázal „fungovat

He faced a twofold challenge. He was forced to face a wider

v rámci existujících parametrů“ dané doby. Ačkoli sedmdesátá

audience that was largely unprepared for such avant-garde

léta zaznamenala nárůst disidentského hnutí, země stále trpěla

work while also seeking a way ‘to be able to operate within

absencí liberální demokracie. V této složité době Kovanda

the parameters that existed’ at that time. Although the 1970s

načrtl plán minimalistických akčních intervencí, které se řídily

saw the rise of the dissident movement, the country contin-

prostou a humanistickou touhou „vyhledat normální mezilid-

ued to suffer from the absence of liberal democracy. During

ské vztahy a normální způsoby jednání s lidmi“ (...) a „měnit

these complex times, Kovanda devised his minimalist action-

(sebe sama).“ Výsledky této práce by se daly popsat jako série

interventions, guided by a simple, humanistic, desire to ‘seek

důmyslných „akcí“ odehrávajících se často na rušných místech

out normal interpersonal relationships, normal ways of deal-

bez vědomé účasti publika. Diváci obvykle netušili, že se před

ing with people’, and to ‘transform (himself)’. What followed

nimi něco odehrává. Příkladem tohoto přístupu je perform-

as a result of this outline can be described as a series of subtle

ance „Výtah“ z roku 1977. Během ní se umělec během jízdy

‘actions’, which were often executed in busy places without

výtahem otočil a snažil se upřeně dívat do očí člověku, který

the conscious engagement of the viewer. His audience was

předtím stál za ním. V další performanci nazvané „Kontakt“ ze

usually unaware of the performance occurring before their

3. září 1977 se umělec pokusil vrazit do nepozorného kolemj-

eyes. The 1977 performance ‘Escalator’ typifies this kind of

doucího. Jeho nejznámější performance se odehrála na Vá-

subtle approach. During this performance, the artist turned

clavském náměstí v Praze v roce 1976 (viz. obrázek a text na

back while riding an escalator, attempting to gaze into the

stránce 77). Zde Kovanda předvedl sérii gest postrádajících

eyes of the person standing behind him. In another perform-

jakýkoli smysl.

ance, called ‘Contact, Sept. 3, 1977’, the artist attempted to

Tyto činy měly zásadní význam. Ačkoli obklopen davem, umělec

bump into an oblivious passer-by. The best known of his per-

paradoxně shledal, že mu chybí publikum. Jeho performance

formances was executed in the Wenceslas Square in Prague in

připomínaly tendence hnutí Fluxus. Během několika okamžiků

1976 (see image and text on page 77). Here, Kovanda acted a

bylo po všem, aniž by svědci „prokoukli“, o co šlo. Ano, je to

series of gestures without meaningful content.

právě toto gesto postrádající smysl a prostorovou relevanci,

The significance of all these acts is profound. By being sur-

které spojilo umělce a diváka na základní lidské úrovni. Kovan-

rounded by crowds, the artist found himself paradoxically

da obvykle pro své performance volil čistě veřejná prostran-

without an audience. The performances resonated with simi-

ství, i přesto, že nezávislé inscenované produkce jakéhokoli

larities to Fluxus. It dissipated in a matter of moments but

rozměru byly v té době nelegální. Je obdivuhodné, že Kovanda

remained ‘unread’ by those witnessing them. Yet, it is this

přes tato politická omezení dokázal své čistě umělecké a hu-

meaningless and random gesture that became the connection

manistické počiny předvést.

between the artist and the viewer on a basic human level.

Strategie inscenovaných performancí bez publika dosáhla

Kovanda usually chose highly public places for his perform-

nových rozměrů v sériích provedených v letech 1982 – 1983

ances even though it was illegal to stage independent produc-

HASSANEM SHARIFEM (*1951) v Hattě, pouštní oblasti

tions of any size at that time. It is admirable that he succeeded

blízko Dubaje. Je třeba říct, že tato díla byla prvním příkladem

in carrying out his purely artistic and humanistic deeds despite

umění performance v oblasti Zálivu. V době ukončování studií

these political limitations. The strategy of staging performanc-

na Byam Shaw School of Art v Londýně v letech 1983 – 1984

es without an audience reached new depths in a series carried

Sharif neúprosně experimentoval a s obrovským nadšením 79

out in 1982 – 1983 by HASSAN SHARIF (B. 1951) in Hat-

soudobého myslitele a vzdělavatele usiloval o zavedení to-

ta, a desert area near Dubai. These works were the very first

hoto vzrušujícího prostředku do širší společnosti své rodné

examples of performance art in the Gulf region. Towards the

země. Jeho snahy ale nebyly podpořeny a setkaly se v té době

end of his studies at the Byam Shaw School of Art in London

s nepochopením.

in 1983 – 1984, the artist experimented relentlessly and, with the great enthusiasm of a contemporary thinker and educa-

Přesto zůstal nejaktivnějším představitelem současného umění

tor, aimed to introduce this exciting medium to the wider

ve své oblasti. Věrný sám sobě a svým uměleckým zájmům

society of his native country. However, the restrictions were

pokračoval v experimentování se svým uměním. V roce 1983

too great and his attempts were unsupported and misunder-

inscenoval řadu důležitých performancí, které odhalily dva

stood at the time.

různé umělecko-filozofické vlivy. Jeho dílo, zdokumentované asistenty a blízkými přáteli, je možné rozdělit do dvou uce-

Despite this, he remained the most active representative of

lených skupin. První skupina, ve které jsou zahrnuty perform-

contemporary art in the region. True to himself and to his

ance „Body and Squares“ (1983), „Body in the Shop“ (1983)

artistic interests, he continued to experiment with his art. In

a „Store No. III“ (1983), jedinečně spojuje do Sharifova vlast-

1983, he staged a series of important performances, which

ního „Polosystému“ matematické kresby vytvořené podle

reveal two different art philosophical influences. Documented

britské konstruktivistické teorie „náhody a řádu“. Toto dílo

by assistants and close friends, his work can be divided into

odhaluje konstruktivistický systém zpracovaný v umění per-

two coherent groups. The first, which includes such perform-

formance. Každá inscenace se zde stává výsledkem matem-

ances as ‘Body and Squares’ (1983), ‘Body in the Shop’ (1983),

atických výpočtů. Je sice možné říci, že právě toto je „v sou-

and ‘Store No. III’ (1983), uniquely links to Sharif’s own ‘Semi-

ladu“ se skupinou Fluxus slučující avantgardní hnutí, nicméně

System’ to mathematical drawings created according to the

konstruktivistický vliv zde převažuje. Druhá skupina perform-

‘chance and order’ British constructivist theory. It reveals

ancí jasně nese podobnosti s Fluxem, kdy středem kreativních

the constructivist framework utilised in performance art.

postupů je umělec. Jejich estetiku lze popsat jako „udělej si

Here, each stage of the performance becomes the result of

sám“ a navíc se upřednostňuje jednoduchost před složitostí.

mathematical calculations. Although this phenomenon can be

Nakonec Sharif, stejně jako Kovanda, vybírá každodenní bez-

described as ‘in keeping’ with the Fluxus fusion of the avant-

významné činnosti jako hybný motor svého umění. Potřeba

garde movements, the constructivist influence appears to be

prozkoumat rozdílné vrstvy výrazovosti vedly k takovým

stronger. The second group of performances bears distinctive

performancím jako “Digging and Standing” (1983) a “Jump-

similarities with Fluxus in flavouring artist-centred creative

ing in the Desert” (1983), ve kterých se zaměřil na poetické

practices characterised by a ‘do it yourself’ aesthetic and pref-

dimenze bezvýznamnosti.

erence for simplicity over complexity. In fact, just like Kovanda, Sharif picks everyday, meaningless actions as the vehicle

„Když nemám co dělat, procházím se.“ To je Sharifův komentář

of his art. The need to explore different layers of expression

k performanci „Walking“ (1983), ve které je v sérii fotografií

led to such performances as ‘Digging and Standing’ (1983) and

zachycen, jak rovně kráčí pouští. Toto je historický moment,

‘Jumping in the Desert’ (1983), in which he explored the po-

kdy se poušť stala jevištěm pro jeho umění performance.

etic dimensions of meaninglessness.

V řadě dalších performancí jako „Swing“ (1983) a „Throwing stones“ (1983) použil Sharif nejen známé prvky každodenního

‘When I have nothing to do, I walk.’ This is the commentary

života, ale především je dokázal přehodnotit tím, že jim dal

Sharif used for his performance ‘Walking’ (1983), in which a

nové významy. Konečně středem akce zbavené publika se stal

series of photographs depicted him in a straightforward stroll

sám umělec s pouští jako kulisou. Jak Sharif řekl, poušť je jeho

in the desert. At this historic moment, the desert became a

domovem a tudíž není divu, že se stala přirozeným prostředím

stage for his performance art. In a number of his perform-

pro předvedení jeho sérií performancí.

ances, such as ‘Swing’ (1983) and ‘Throwing Stones’ (1983), Sharif not only utilised familiar elements of the everyday life,

Pro ZBIGNIEWA LIBERU (*1959) bylo v době stan-

but, significantly, also managed to reconfigure them by giv-

ného práva v Polsku (1981 – 1982) jediné možné prostředí

ing them new attributes. Ultimately, the centre of the action,

k předvádění jakéhokoli druhu akce nebo performance jeho

deprived of an audience, became the artist himself with the

domov. V případě Libery to byl byt v obytném bloku, kde

desert as his backdrop. As Sharif put it, the desert is his home

bydlel se svojí matkou. Je třeba uvést, že veřejná místa tak,

and therefore, unsurprisingly, it became a natural environ-

jak je chápeme, v té době v Polsku neexistovaly a veškeré

ment to carry out his series of performances.

kulturní instituce, včetně divadel a kin, byly oficiálně státem zavřeny. To, co se během těchto let odehrávalo, lze popsat

As for ZBIGNIEW LIBERA (B. 1959), the only possible

jako vznik takzvaného „Soukromého umění“ („Private-art“)

environment to stage any kind of action or performance dur-

soustředěného v domácím prostředí. „Private-art“ fungovalo

ing Martial Law in Poland (1981–1982) was his home. In his

bok po boku s takzvaným „Chip-in Culture“, kdy se kruh pub-

case, it was an apartment in the building block where he lived

lika zúžil na nezávislou uměleckou komunitu. Tyto neo-avant-

with his mother. It is important to note that public spaces

gardní postupy měly za cíl ochránit práva umělců na experi-

as we understand them were non-existent in Poland at that

ment a realizaci svých počinů nutných ke zkoumání tvořivého

time and all cultural institutions, including theatres and cin-

„neznáma“. Právě tento Private-art inspiroval Liberovy série

emas, were officially closed by the state. What took place

fotografií z tohoto období. Umělec velice překvapivým

during these years can be described as the creation of the

způsobem použil tyto performance ke zkoumání vztahu se

‘Private-art’, centred on the domestic environment. ‘Private-

svojí matkou a babičkou.

art’ functioned alongside ‘chip-in culture’, where the audience was limited to the independent artistic community. These

Role domácího prostředí měla ještě dalekosáhlejší vliv.

neo-avant-garde strategies aimed to protect the artists’ right

Právě intimita domácího prostředí podnítila dynamiku mezi

to experiment and to carry out actions necessary to explore

umělcem a publikem, která vedla k naprosté změně v umění

the creative ‘unknown’. This is the ‘Private-art’ that inspired

performance. Tento proces je viditelný především v „Domácí

Libera’s series of photographs from this period. The artist,

performanci“ (1981 – 1981) provedené Liberou za asist-

in a very striking way, used these performances to examine

ence jeho matky, kterou můžeme na jedné fotografii vidět, 81

the relationship between himself and his mother and grand-

jak drží fotoaparát. Jako jeho asistentka v průběhu perform-

mother. The role of the domestic environment had an even

ance byla tou, kdo dokumentoval proces příprav a plánování

farther-reaching influence. It is the intimacy of the domestic

zároveň s konečným výsledkem. Libera od začátku věděl, že

sphere that prompted the dynamic between the artist and

pouze on a jeho asistentka budou svědky performance. Je za-

the audience to completely change in performance art. This

jímavé, že později zaznamenal emoční zaujetí své asistentky

process is specifically visible in the ‘Domestic Performance’

k tomu, co se dělo, což ovlivnilo dokumentační proces. Do-

(1981 – 1981) carried out by Libera with the assistance of his

kumentace odhaluje rovnocennou pozornost k umělci (a jeho

mother, who is seen holding a camera in one photograph. She

dílu) a zároveň k detailním prvkům scény, jako kdyby mělo

was his assistant during the performance and was the person

jít o přípravu diváků na překvapující vystoupení „doprovodné

who documented the preparation and planning process along

herečky“ – asistentky, která hrála roli chybějícího publika…

with the final outcome. Libera knew from the start that only

Nebo je to naopak?

he and his assistant would experience the performance. Interestingly, he later observed that his assistant became emo-

Síla tvořivosti umožnila umělcům překonat vnější sociální a

tionally involved in what was happening, which swayed the

politická omezení. Stejně jako Kovanda a Sharif, Libera se také

documentation process. The documentation reveals equal at-

chytře přizpůsobil politické a sociální realitě, které neměl

tention to the artist (and his performance) and to the detailed

šanci změnit. Přizpůsobení ale neznamenalo omezení se,

elements of the setting, as though preparing viewers for the

všichni umělci zůstali věrni své práci a přes všechny nepřízně

surprising appearance of a ‘supporting actor’ – the assistant

osudu dokázali otevřít nové dveře pulzujícím a originálním

– who played the role of the missing audience… Or is it the

nápadům.

other way round? The force of creativity allowed artists to overcome external social and political restrictions. Just like Kovanda and Sharif, Libera in a clever way adapted to political and social realities he was powerless to change. Adaptation is not analogous to confinement; each artist remained true to his pursuits and despite all odds managed to open new doors to vibrant and original ideas.

PERFORMANCE ART STUDIES PERFORMANCE ART STUDIES

Curated by JOHANNES DEIMLING

Kurátor JOHANNES DEIMLING

BBB Johannes Deimling uses everyday objects to create living

BBB Johannes Deimling využívá každodenní předměty k tvorbě

images (agierte Bilder) reflecting a society full of contradictions,

živých obrazů (agierte Bilder), které reflektují společnost plnou

sentimentality, stupidity, ceativity and cooperation. Finding

protikladů, sentimentality, hlouposti, kreativity a spolupráce.

ideas and suggestions from the banality of daily life, Deimling

Tím, že nalézá myšlenky a nápady v banalitě každodenního

transforms topics such as patience, will, war, religion and

života, transformuje Deimling pojmy jako trpělivost, vůle,

transportation into physical images. The artist’s head is often

válka, náboženství a přesun do hmotných obrazů. Důraz je

a focus in the work, as an integral part of a living sculpture or

často kladen na umělcovu hlavu jako na integrální součást živé

as material in a performance.

skulptury nebo hmoty v akci.

Since 1988, BBB Johannes Deimling has worked as an artist in

BBB Johannes Deimling působí od roku 1988 jako umělec na

the fields of performance art, video, installations, drawing and

poli performance art, videoartu, instalací, kresby a hudby. Jeho

music. His work has been presented at events and festivals

dílo bylo prezentováno na festivalech a výstavách po celém

all over the world. Since 1998, Demling has devoted much

světě. Od roku 1998 se Deimling velmi věnoval přednáškám

of his practice to lecturing on performance art at various

o performance art, které se konají na různých mezinárodních

international academic institutions including: F+F, school for

akademických institucích včetně F+F, školy výtvarného umění

art and mediadesign, Zurich, Switzerland (since 1998) and the

a mediadesignu v Curychu (od roku1998) nebo estonské

Estonian Art Academy in Tallinn, Estonia (since 2004).

akademii výtvarného umění v Talinu (od roku 2004).

The teaching concept offers emerging artists and young

Výukový koncept nabízí nově se rodícím umělcům a mladým

interested people a studio situation, where performance art

nadšencům práci ve studiu, kde se mohou dostat do

will be experienced over the body, space, time, concept/idea,

přímého kontaktu s performance art prostřednictvím těla,

material, documentation and of course the presentation. The

prostoru, času, konceptu/myšlenky, hmoty, všeho ostatního,

intesive time during these studies allows the participants to

dokumentace a samozřejmě také prezentace. Intenzivní

find out how it is possible to use the body as an instrument, as

studium umožňuje účastníkům zjistit, jakým způsobem je možné

a tool for daily communication and art. To connect the studies

použít tělo jako nástroj pro každodenní komunikaci a umění.

with international art festivals, where the direct use of the

Propojení těchto studií s mezinárodními uměleckými festivaly,

learned skills in a professional surrounding can be improved,

kde v profesionálním prostředí může dojít ke zdokonalení

is a perfect academic and didactic lesson for this kind of art.

přímého využití naučených dovedností, je pro tento druh umění skvělou akademickou a didaktickou lekcí.

Performance art takes its’ themes from the present, its’ ideas from the past and polls the accruing images for the future.

Performance art získává své náměty z přítomnosti, své

Performance art always speaks about today, looks for a

myšlenky z minulosti a zkoumá narůstající množství obrazů

debate and wants dialogue. Performance art blossoms in the

pro budoucnost. Performance art vždy promlouvá o dnešku,

head and in contact with the other. Performance art has its

snaží se o debatu a chce navázat dialog. Performance art klíčí

own language and aesthetics. The art form develops its signs

v hlavách a v kontaktu s ostatními lidmi. Performance art má

and media, breaks with traditions, renews them, continues,

svůj vlastní jazyk a svou vlastní estetiku. Tato umělecká forma

cites them, present and exhibit them and... breaks them again.

neustále rozvíjí své znaky a prostředky, rozchází se s tradicemi,

The method is interactive: The intermediation of performance

obnovuje je, pokračuje v nich, cituje je, ukazuje je, vystavuje je

art with the media of performance art. The participants try

a opětovně se s nimi rozchází. Metoda je to interaktivní, jde

out, reflect, test, and have a first-hand experience with the

o zprostředkování performance art s prostředky performance

body and work out their own approach to this art form. The

art. Zúčastnění zkoušejí, reflektují, testují nové, z první ruky

processes of performance art are based on rememberance,

mají zkušenost s tělem a pracují na vlastním přístupu k této

on memory and experience. To visualise these art processes

umělecké formě. Procesy performance art jsou založeny

during an international art festival helps to understand the

na zapamatování, paměti a zkušenosti. Vizualizace tohoto

motivation to do performance art and the readability of

procesu v průběhu mezinárodních uměleckých festivalů

performance artwork.

pomáhá pochopit motivaci pro vyzkoušení performance art a čitelnost performačních uměleckých děl performance.

Genesis I Mostowa2, Krakow, Poland Duration: 12 minutes

Donâ&#x20AC;&#x2122;t hurt me Mayflies, art project, UK-Manchester 2007 Duration 4 hours 88

Hintergrund (background) since 2003 at various places Tallinn, Estonia 2004

done Agiertes Bild, 2008 agierte Bilder pro.existence international art laboratory, Schloss Berlin, D-Berlin 2008

BREAD or ALIVE film, with Silja Saarepuu, Villu Plink, Gabriele Avanzinelli, Germany 2004 Duration: 09:27 geradeaus (straight ahead) D-Berlin 2003 Duration: 4 hours

videostills: BBB Johannes Deimling 89

TINA B. MEETS MINI ROOF ART TINA B. MEETS MINI ROOF ART

TINA B. MEETS

MINI ROOF ART

TINA B. MEETS MINI ROOF ART is an art project that

TINA B. MEETS MINI ROOF ART je umělecký projekt

follows up on the successful MINI Roof Art, which took place

navazující na úspěšnou výstavu MINI Roof Art, která proběhla

in 2008. This year the unique exhibition meets up with the

v roce 2008. V letošním roce se tato unikátní výstava setkává

TINA B. Festival as one of the festival sections.

s festivalem TINA B. jako jedna z jeho sekcí.

Seven of the festival artists from around the world give their

Sedm umělců festivalu TINA B. z celého světa umělecky

artistic interpretation of a MINI roof and this time also present

ztvárnilo střechy vozů MINI. Tato ojedinělá umělecká díla

their own unique design for a MINI car. You can see all this

prezentuje festival v exteriéru na pěší zóně Ovocného trhu

between 11. 10. and 25. 10. 2009 on the pedestrian zone at

od 11. 10. do 25. 10. 2009.

Ovocný trh. Festival TINA B. se stále znovu a znovu snaží hledat nové The TINA B. Festival is constantly striving to find new ways of

způsoby prezentace uměleckého díla tak, aby odpovídaly

presenting works of art so that they best correspond to today’s

dnešním trendům umění, které jsou spojené s konceptem,

art trends, which involve concepts, interactive projects, and

interaktivními projekty a přímým oslovováním diváka.

directly address the viewer. For this reason, TINA B. MEETS

Proto s projektem TINA B. MEETS MINI ROOF ART doslova

MINI ROOF ART is literally going out into the streets, and in

vjíždíme do ulic, a to velmi netradičně – s uměním na střechách

a very unorthodox way – through MINI roof art.

vozů MINI.

You might ask, why the roof of a MINI automobile? The MINI

Ptáte se, proč právě MINI? Vozy MINI jsou spjaty s progresivním

is associated with progressive design, art, urban subculture,

designem, výtvarným uměním, městskou subkulturou, hledáním

the search for new means of expression, and a unique lifestyle.

nových výrazových prostředků a také s jedinečným životním

Unique design is and has always been a characteristic feature

stylem. Pro MINI je a vždy byl charakteristický unikátní design.

of the MINI. Just as each vehicle is an inimitable original, so,

Tak, jak je každý vůz téměř nenapodobitelný originál, tak jsou

too, are the artists’ versions of the roofs originals.

originální i střechy v provedení umělců.

MINI, which is celebrating its 50th anniversary this year, is a symbol of tradition and at the same time the embodiment 92

of the modern approach to lifestyle. It draws on the rich

MINI, které tento rok slaví své 50. narozeniny, reprezentuje

tradition of the trademark, while simultaneously casting a

symbol tradice a zároveň je ztělesněním moderního přístupu

visionary gaze into the future.

k životnímu stylu. Obrací se za bohatou historií značky a současně vizionářsky hledí do budoucnosti.

It is in this point that the MINI Roof Art project thematically comes together with this year’s TINA B. Festival and its motto

Právě v tomto bodě se projekt MINI Roof Art tématicky

– NEW ERA. The New Era is the inspirational base for the art

spojuje s letošním festivalem TINA B. a jeho motem – NEW

work in this as well as the other festival sections.

ERA. New era je také jako u ostatních sekcí základním námětem pro umělecká díla MINI střech.

The TINA B. MEETS MINI ROOF ART project and the TINA B. Festival as a whole demonstrate that art is not intended for

Projekt TINA B. MEETS MINI ROOF ART tak jako celý festival

just a narrow group of viewers, but is accessible to everyone.

TINA B. ukazuje, že umění není určeno pouze úzké skupině

The original style and design that MINI brings into the streets

diváků, ale naopak je otevřeno všem. Jedinečný styl a design,

in the hands of TINA B. artists represents an unmissible event

který přináší MINI do ulic je tak ve spojení s umělci TINA B.

in Prague’s cultural life.

nepřehlédnutelnou událostí pražského kulturního světa.

This event also has a charity component, prepared with

Zároveň se však jedná o projekt, který je připraven s úmyslem

the intention of using art to help those in need. When the

pomáhat uměním těm, kteří to potřebují. Stejně jako loni má

exhibition is over, all seven MINI roofs will be auctioned off.

totiž svou charitativní část. Po skončení výstavy proběhne aukce

A portion of the proceeds from the sale of these works of

všech sedmi střech. Část výtěžku z prodeje těchto uměleckých

art will go to the European Art Centre for Disabled Children

děl pak bude opět věnována Evropskému výtvarnému centru

Sněženka (www.snezenka.org).

pro postižené děti Sněženka (www.snezenka.org)

DITA HAVRÁNKOVÁ czech republic * 1987 Flora roof

The idea to create a collection of photographs on the theme

Nápad vytvořit soubor fotografií s tématem „Flora“ jsem

‘Flora’ was on my mind for a long time. The possibility to be

měla již delší dobu v hlavě. Možnost být součástí této výstavy

a part of the exhibition was an impulse to realise this theme.

byla podnětem k relizaci tohoto tématu. Fotografie nenese

The photo does not have its own name, it is a part of the

samostatný název, je počáteční fotografií celého souboru.

whole collection. It presents an etheric human being, which is

Představuje jakousi éterickou bytost, která by měla vyvolat

intended to evoke a sense of mystery, the exotic, and a bit of

v divákovi záhadno, exotičnost a trochu smyslnosti. Doufám,

sensuality in the viewer. I hope that the visiter will have the

že návštěvník nabude stejného dojmu.

same impression.

SANTIAGO MONTOyA columbia * 1974 Minirevolution

Minirevolution, The great swindle series

Minirevoluce, Série Velký podvod

The use of paper money as a platform of political propaganda

Užívání papírových bankovek jakožto základ politické

is a minutely calculated background scene. National projects

propagandy představuje na milimetr vykalkulované pozadí

have used these media to sell their ideas, as well as to spread

scény. Národní projekty používají tento prostředek k tomu,

the image of the most important bulwarks of their rethoric.

aby prodaly své názory a zároveň šířily image nejdůležitějšího

‘The great swindle’ makes reference to the idealisation of

ochránce jejich rétoriky. „Velký podvod“ naráží na idealizaci

these projects and the contrast with reality. However, it not

těchto projektů a na rozpor s realitou. Neodkazuje ovšem

only refers to politics and modern historical events but also

pouze na politiku a nejnovější historické události, ale nahlíží

puts the construction of contemporary artistic values into

také na budování současných uměleckých hodnot.

perspective.

TOMÁŠ SPEVÁK czech republic * 1983 Shark attack

The concept behind my project directly draws on my own

Koncepce mého návrhu přímo navazuje na vlastní tvorbu,

work, which for some time has revolved around the theme of

která se delší dobu točila okolo tématu útočník – oběť

assailant – victim, represented as shark and man. The image

prezentovaného žralokem a člověkem. Obraz se snaží

tries to draw the viewer into horrible scenes of what are

vtáhnout diváka do děsivé scény často posledních vteřin života

often the last minutes of life and envisions man’s futile fight for

a předvídá marný zápas člověka o život. Mimo tento jasný

his life. However, this apparent story can be accompanied by

příběh mohou stát i další ideje. Žralok, který se stal symbolem

other ideas. The shark, which is the symbol of an unstoppable

nezadržitelného a nelítostného zabijáka pod vodou, může být

and merciless under-water killer, can also serve as a dry-land

také suchozemskou metaforou světa.

metaphor for the world.

MAURO CUPPONE italy * 1960 IN LOVING MEMORY

‘IN LOVING MEMORY’

„V MILUJÍCÍ VZPOMÍNCE“

If an idea could live forever – a forever exquisitely human –

Pokud by myšlenka mohla žít navždy – navždy ve smyslu

and all the pieces of the experience of a man, his unpredictable

krásně lidským – a všechny zkušenosti lidstva se svými

roots, his untold adventures, his unexpressed fantasies, could

nepředvídatelnými podstatami, nevyřčenými dobrodružstvími

be assembled and ignited by a spark of life after death, from

a nevyjádřenými představami by mohly být shromážděny

the lightning bolt of insight, this Mini creature, this automated

a zapáleny jiskrou života po smrti z blesku prozíravosti, tento

romanticism, should always roof its engineer driving him along

Minitvor, tento automatizovaný romantismus, by měl vždy

the streets of the world.

ochraňovat a vést své strůjce na cestách světem.

daniel hanzlík czech republic * 1970 Plusminus

There is a paradox about painting the roof of a car; it is more

Malovat na střechu auta je paradox. Jde spíš o projev

an expression of art in the service of marketing. I decided to

umění ve službách marketingu. Zadání jsem se rozhodl

address this task by combining plus and minus signs, which

vyřešit kombinací znaků plus a mínus, které se nekonečně

form an endless chain in the design. The seeming pointlessness

řetězí v ohraničený dekor. Zdánlivá nesmyslnost vzorce je

of the pattern is a paradox in an aesthetic wrapping.

paradoxem v estetickém obalu.

JACOB OUILLETTE usa * 1974 No Title

I am interested in the metaphysical possibilities of abstraction.

Zajímají mě metafyzické možnosti abstrakce. Tvořím obraz

I build a picture with symbols that serve as architecture and

pomocí symbolů, které slouží jako architektura a médium.

medium. Lately, I am making paintings with beach balls and

V poslední době maluji obrazy s plážovými nafukovacími míči

brushstrokes. For the mini-roof project, one of my beach

a s tahy štětců. Jeden z mých motivů nafukovacích míčů se

ball motifs seemed appropriate. The grid of beach balls will

zdál být vhodný pro projekt MINI-ROOF (střecha MINI). Síť

fit neatly and complement the shape of the mini-roof. The

nafukovacích míčů výborně zapadne a navíc vyzdvihne tvar

colours I use will give light and breath to the surface, and

střechy MINI. Barvy, které používám, přinesou povrchu světlo

hopefully create a new experience.

a dech a snad i vytvoří nový zážitek.

MarkÉtA HlinovskÁ czech republic * 1978 Hostina

For the car roofs I chose an ostensibly real situation – a

Pro střechu auta jsem zvolila zdánlivě reálnou situaci – piknik.

picnic. The people taking part in the repast are not present.

Lidé, kteří se hostiny účastní nejsou přítomni. Nabízí se

All sorts of questions arise about their non/existence, their

spousta otázek o jejich ne/existenci, původu...i důvodu, proč

background...or even why they have decided to have a meal

uspořádali hostinu na střeše zlatého auta. Jakým způsobem se

on the roof of a gold car. How did the dishes end up on

pokrmy dostaly na „stůl“ či budou-li dojedeny. Forma (otisku)

the ‘table’? Will they be finished up…? The form (imprint)

a reálné měřítko činí situaci skutečnou. Zlatá barva může být

and the real scale make the situation real. The gold colour

chápána ve smyslu čehosi honosného, nebo naopak pouhého

can be interpreted as representing something luxurious or

pozlátka. Neopomenutelná je pro mne inspirace atmosférou

conversely just a gilded surface. Here for me the essential

děl Davida Lynche a knih Ladislava Fukse.

sources of inspiration are the films of David Lynch and the books of Ladislav Fuks. 100

101

102

OÙ VA LA VIDÉO 00.00.02 kam míří video 00.00.02

103

OÙ VA LA VIDÉO 00.00.02 kam míří video 00.00.02 International open call for young videoart Mezinárodní otevřená výzva mladému videoartu Curated by Caterina Benvegnù and Antonio Cataldo

Kurátoři Caterina Benvegnù a Antonio Cataldo

OÙ VA LA VIDÉO? is an open call for Italian and international

OÙ VA LA VIDÉO? je otevřená výzva pro italské a mezinárod-

artists, committed in the experimentation within the new

ní umělce, kteří experimentují s novými postupy natáčení vi-

video-making practices. This investigation is possible thanks to

dea. Tento projekt se zrodil právě díky dílům orientovaným

those works oriented towards new forms of experimentation,

na nové formy experimentu v oblasti videa, v dnešní době

nowadays, when the video seems to be one of the most

pravděpodobně nejrozšířenějšího prostředku ke zkoumání

widespread medium for the exploration of reality.

reality. OÙ VA LA VIDÉO? je otázka přímo mířená na umělce,

OÙ VA LA VIDÉO? is the question posed directly to those

kteří pracují s videem, sloužící jako ouvertura – otevření

artists working with video, proposed as an overture toward

k současnému audiovizuálnímu výzkumu v tom nejmladším

the youngest contemporary audiovisual research. Posed

zastoupení. Protože je tato výzva přednesena jako otázka,

as a question, it doesn’t claim to draw a fixed orientation,

nevyžaduje jasné vymezení, ale spíše zkoumá možné směry

but rather to investigate possible directions in the use and

v rámci užití a vývoje prostředku, který svými formami a ob-

development of a medium which, in its different forms and

sahy řídí naši reprezentaci a naše způsoby nahlížení a pozo-

contents, is driving our representation and our ways of seeing

rování. Naším úmyslem je ptát se, kam video míří, nikoli há-

and observing. We intend to ask where video is going, not to

dat nebo stanovit jeho možný směr. Jako kdyby bylo možné

guess or fix a potential direction, as though it were possible

následovat přímou čáru, která by uvedla předurčený začátek

to follow a straight line, which would state pre-established

a závěrečné body a určila by konec výzkumu i audiovizuální

starting and closing points, and would determine the end of

zpracování pouze jedním způsobem, jako říkanka v rámci

the research and the audiovisual elaboration in one way only,

daného časového limitu. fondazione march se nechce zabývat

defined as verse, within a set time limit. Fondazione march

pouhým zařazováním a uchováváním funkce vybraných děl, ale

doesn’t want to pursue the mere filing and preservation

má v úmyslu použít je jako studijní materiál a výchozí bod pro

function of the selected works, but intend to use them as study

úvahy a zkoumání především prostředků a na obecné rovině

material, the starting point for reflections and investigations

i audiovizuálního zpracování.

on the means in particular and on audio-visual elaboration in general.

104

The first exhibition was presentedon the occasion of the

První výstava byla uvedena při příležitosti letní studentské

Summer Student Fest in Padua in May 2008, and during the

akce The Summer Student Fest v květnu 2008 v Padově a

cycle of lectures What is the Contemporary?, in collaboration

během cyklu přednášek What is the Contemporary? ve spo-

with the University of Padua.

lupráci s Padovskou Univerzitou.

The screening of the 2nd edition took place on January 20,

Druhé uvedení výstavy se konalo 20. ledna 2009 v Porto As-

2009, at Porto Astra Cinema, Padua. In order to further the

tra Cinema v Padově. Abychom mohli otevřít další kritickou

critical debate, the presentation of our project continues

debatu, pokračuje prezentace našeho projektu v různých ital-

in various Italian and European spaces, with festivals such

ských a evropských prostorách, na festivalech jako jsou Kau-

as Kaunas In Art in Lithuania and Tina B. in Prague, and

nas In Art v Litvě a Tina B v Praze a v Palazzo Ducal Fondazi-

Fondazione Cultura Palazzo Ducale in Genova.

one per la Cultura v Janově.

Every year we will invite a guest artist and organise his work

Každý rok pozveme hostujícího umělce a zorganizujeme

for screenings and presentation in the catalogue. This year,

prezentaci jeho díla jak pro uvedení na výstavě, tak pro kata-

for the first edition, we have invited Carolina Saquel, whose

log. Letos jsme pro první uvedení pozvali Carolinu Saquel, jejíž

artistic work is based on the investigation of temporality in

umělecká tvorba je založena na zkoumání dočasnosti v malbě

painting related to the video medium.

související s prostředkem videa.

105

Selected videos:

DANI MARTI David

THE MANOSBUCKIUS COOPERATIVE

col., 8’ 29”, Scotland 2007

101 ways to humanise technology col., 3’ 11”, USA 2007

A portrait which tries to follow the different emotional states of David, a homeless boy who, on a cold winter evening, sits

The MBC @ the office

in a street of one of the main shopping areas in Glasgow.

col., 3’ 07” USA 2008 DANIEL RODRIGO The ManosBuckius Cooperative work as a team, interacting

Fashion Death

physically with technological devices; these devices are used

col., 4’ 53”, Spain 2007

in a performatory way, making their actions non conventional and unproductive. The MBC propose a playful and absurd re-

A parallel between death and consumerism expressed through

interpretation of the technology we use everyday, questioning

the video clip technique, using the same communication

both the role of function and of productivity.

strategies. But the crude and fast language is a critique of a society that is gobbling itself up.

PIETRO MELE Ottana

RAN HUANG

col., 11’ 46’’, Italy 2008

Turn Over col., 7’ 48”, UK 2007

We are immersed in an uncontaminated landscape, where we see some men following on, riding on horseback towards the

Through the absurd set of a fake basketball match, the video

horizon. The flow of the video and the passage of historical

creates moments of potential suspicion when reality is seen

time lead us towards the actuality of Octana, a Sardinian city

from a certain distance. The irrationality with which the game

located in the Barbagia desert.

is played deletes those fixed references to reality, creating others that become their allegory.

ALESSANDRO LAITA Untitled

TINA WILLGREN

col., loop, Italy 2007

Wood Report col., 1’ 57”, Sweden 2006

This work, at first thought as a video-installation, tries to erase the narrative flow of the action through a basic editing

Inspired by the television news and by its representative

technique. The hand makes a simple gesture which should

techniques, some more or less significant events are

come to an end, yet time seems to dilate endlessly.

dramatised. Camera movements, graphics and jingles are used to highlight a content that often doesn’t have any real value.

106

STEPHANA SCHMIDT

LIANA ZANFRISCO

Paris – taken from the surface

Maison Blavier

b/n, 12’ 30”, France/Germany 2008

col., 123’, Germany 2003

A slow motion shot and a drill noise are the background of

A methodical and obsessive shot of the house of the Belgian

a meditative vision of Paris. The solid architectures seem to

pataphysic writer André Blavier and his wife, the collagist

be evanescent; time and matter melt.

Odette Blavier. After André Blavier’s death, Odette asks the artist to record their house to preserve the memory of its

ANNA GONZALES SUERO

peculiarity and structure through the images.

Heidi col., 4’ 40”, Germany 2008

Mihai Grecu / Coagulate

Pascale Kiliman-Braun plays the role of some characters typical of a certain kind of filmic representation. The video investigates the way mainstream cinematography portrays physical disability in a stereotypical manner. MIHAI GRECU Coagulate Pietro Mele / Ottana col., 6’, France 2008 A strange and unusual story that uses the water element as the main character, arriving at the paradoxical concept of liquid sculpture. In this transforming universe, matter takes different shapes, distorting our perception. GERARD FREIXES RIBERA Alone

Stephana Schmidt / Paris – taken from the surface

b/n, 3’ 06”, Spain 2008 The protagonists in mainstream cinematography usually show individualist attitudes. This form of representation taken to extremes creates a surreal world where one may arrive with a certain kind of predisposition.

107

108

TINA B. ON THE ROAD TINA B. na cestě

109

TINA B. ON THE ROAD TINA B. ON THE ROAD

Curated by TINA B.

Kurátor TINA B.

One of the main objectives of the TINA B. Festival is to

Jedním z hlavních cílů festivalu TINA B. je propojovat umělce

bring together artists from different countries and create

různých zemí a vytvářet tak plodný mezikulturní umělecký di-

an intercultural artistic dialogue. This is the idea behind

alog. Tuto myšlenku nese i sekce „TINA B. ON THE ROAD“,

the section titled ‘TINA B. ON THE ROAD’, which among

která se mimo jiné snaží poukázat na pestrou a širokou škálu

its other aims tries to draw attention to the diversity of

současného uměleckého spektra.

contemporary art. Kurátoři festivalu TINA B. se na svých cestách za uměním Travelling abroad to explore art in other countries and art

do zahraničí setkávají s množstvím uměleckých osobnos-

markets, the organisers and curators of the TINA B. Festival

tí. Ze střípků těchto setkání pak skládají mozaiku, která

encounter many different artistic figures. They try to compose

o současném umění snad opravdu může něco vypovídat.

a mosaic out of the fragments of those encounters that really says something about contemporary art.

Dramaturgicky je tedy výběr umělců této sekce volnější, všichni by se však více či méně měli ve svých pracích přibližovat

The selection of artists in this section is thus somewhat freer,

k tématu NEW ERA. Vzhledem k tomu, že se TINA B. letos

but everyone in it is in some way touching on the theme of

specificky zaměřuje na švýcarskou uměleckou komunitu, je

NEW ERA in their work. Given that this year TINA B. has

součástí této sekce i řada švýcarských performerů.

made the Swiss art community a special focus, this section

Vydejte se s námi na cestu uměním!

contains work by many Swiss artists. Join us on the road to art!

110

list of artists / seznam umělců:

Andrea Bianconi (Studio Visit: Andrea Bianconi by Amalia Piccinini )

Paolo Cirio

SEMP

Shahar Marcus

Katja Loher

Zoë Walke and Neil Bromwich

Selina Trepp

Dana Sederowsky

Franz Gratwohl

Antonio Pilade

Victorine Műller

Valerio Berruti

Marion Ritzmann

Jens Becker

Enrico Centonze

Lauri Lyons

Milan Houser

Basim Magdy

Andrea Bianconi

Petra Valentová

Ron Rocco

Barbara Rosenthal

111

ANDREA BIANCONI arzignano / italy Lives and works in Brooklyn, NY * 1974 A Charmed Life is a site-specific installation of many fragments

Kouzelný život je „site-specific“ instalace mnoha fragmentů,

making a whole. Thousands of small selected objects are tied

jež tvoří celek. Tisíce malých vybraných objektů jsou

onto hundreds of cords, chains and cables making one mega-

přivázány na stovkách provázků, řetízků a kabelů a vytvářejí

strand that is delicate, strange and boding. Each cord or chain

tak jedno křehké, podivné a zlověstné megavlákno. Každý

is wearing many ‘charms’. Charms have served as identifiers

provázek či řetízek nese spoustu „kouzel“. Kouzla sloužila

both in this life and in the afterlife. Charms also may mark

jako identifikátory v pozemském i posmrtném životě. Mohou

significant moments in one’s life – a record of memories and

také provázet významné momenty v životě a vytvářet tak

beliefs that will outlast the individual. Each strand is a life

záznam vzpomínek a přesvědčení, která žijí svým životem i po

recorded – single and yet touching one another, an exchange,

smrti jednotlivce. Každý provázek je zaznamenaným životem

a relationship, and then a community, a gathering stream that

– je samostatný, a přesto se dotýká těch ostatních. Dochází

then suddenly and violently separates, spilling out, escaping,

k výměně, vztahu, rodí se společenství, narůstá proud, ten se

in solitude and at life’s end. My project reflects the dualities

najednou násilně odděluje, vypadává, uniká v samotě na konci

of the human spirit, the beauty and the fear. We all hope for

života. Můj projekt reflektuje duality lidského ducha, krásu a

‘a charmed life’ – one in which we are fortunate.

strach. Všichni doufáme v „kouzelný život“ – takový, v němž máme štěstí.

‘A Charmed Life’ 2009 (project) mixed media on paper 40 x 40 cm 112

113

ANDREA BIANCONI arzignano / italy Lives and works in Brooklyn, NY * 1974 SOUND OF A CHARMED LIFE

114

115

PP SEMP semp and patricia semprez france

usa

* 1950

* 1963

Beauty, simplicity and being in tune…the unity of two beings

Krása, jednoduchost a souznění... Jednota dvou bytostí

as a microcosm for the interconnectedness of humankind,

jakožto mikrokosmu vzájemného propojení člověka, přírody

nature and the cosmos. The viewer is invited to share the

a kosmu. Divák má příležitost podílet se na této zkušenosti,

experience, to clear the mind, feel the moment, relax the soul

pročistit svou mysl, uvědomit si přítomný okamžik, nechat

and tap into the energy of this very special place and time.

relaxovat duši a napojit se na energii tohoto mimořádného

Returning to the source in both a literal and figurative sense

času a prostoru. Vracíme se ke zdroji v doslovném i obrazném

so that together we can regain our collective memories.

smyslu, abychom společně obnovili svou kolektivní paměť.

PP Semp is the collaborative team of the French-born artist Semp

PP Semp je označení pracovního týmu, který tvoří umělec

and his American wife Patricia Semprez

francouzského původu Semp a jeho žena Patricia Semprez (USA)

‘One’ 2009 Video (installation) 116

117

KATJA LOHER ZŰRICH / SWITZERLAND Lives and works in New York, Basel and Beijing * 1979 Miniverse, built with hundreds of layers, marks the movement

Miniversum představuje posun k novému typu sochy. Jedná

into a new sculptural form. This series of works are spheres,

se o koule složené ze stovek vrstev. Na povrchu koule jsou

their surfaces broken by holes that are entrances to funnel-

otvory sloužící jako vstupy do trychtýřovitých tunýlků, které

shaped tunnels that enlarge towards the centre of the

se ke středu koule rozšiřují a vedou pohled ke středu tohoto

globe, taking the eye towards the inside of this microcosm.

mikrokosmu. Tunely – stejně jako mozkové synapse, jež

The tunnels – like synapses of the brain that transport and

přenášejí a přetvářejí informace – směrují oko ke kulatým

transform information – guide the eye toward round videos

videomonitorům umístěným ve středu koule. Divák zde

on monitors in the center of the globe. Katja Loher presents

z ptačí perspektivy sleduje strukturovanou choreografii postav

a bird’s-eye-view of people in minimalist uniforms performing

oděných v minimalistických uniformách.

a structured choreography. Miniversum 2 představuje scény, kde se dělníci stávají soukolím Miniverse2 displays scenes where workers become part of

synchronizovaného stroje. Vykonávají úkoly, které je třeba

the machine of a synchronised movement: they perform tasks

dělat 24 hodin denně, aby se příroda udržela v rovnováze

that need to be done 24 hours a day to keep nature balanced

a aby lidstvo při svém současném počtu na planetě přežilo.

and to allow mankind to survive on our planet at its current

Jedna scénka například ukazuje skupinu dělníků, kteří musí

numbers. The staging shows, for example, a group of workers

zastat práci včel a opylovat květy.

that have to attend the work of bees, pollinate the flowers.

Interakce dvanácti videí v kouli probíhá podle orchestrální

The interaction of the twelve videos in the ball is modeled

skladby. V některých okamžicích se v otvorech ukazuje tentýž

after a musical orchestra composition. There are moments

obraz, avšak při každém začátku skladby se většinou objeví

in the composition where all openings of the ball show the

jiné video.

same image, while a different video is usually played in each opening. ‘MINiVERSE 2’ Video Sculpture White acrylic, 6 monitors Diameter: 55cm in Collaboration with Hans Focketyn 118

119

SELINA TREPP switzerland Currently living in Chicago, USA * 1973 On one side there is a video with bubbles blowing in a dark

Na jedné straně je video s bublinami, které se nesou temným

rubble-floored basement lit only by a single light that casts

suterénem se štěrkovou podlahou. Jediná lampa v místnosti

a circle on the floor. It is a seamless loop of subtle beauty

vrhá na podlahu kruhovité světlo. Je to nepřerušovaná smyčka

and a sense of loss, two common party machines blowing

subtilní krásy, vyvolávající pocit ztráty, bubliny jsou foukány

against each other and magically transforming the basement

proti sobě a magicky přetvářejí suterén v měsíční krajinu, jež

into a lunar landscape that is so foreign yet familiar. Bubbles

je tak vzdálená a přesto známá. Bubliny plují do kuželu světla,

float into the cone of light, and drop in its centre with a tiny

s jemným prasknutím padají do jeho středu a mizí. Připluje

explosion before they disappear. A big smoke cloud blows

velký oblak kouře, rozptýlí světlo, odrazí bubliny, rozplyne se

in, diffuses the light, bounces off the bubbles, and dissolves

do proužků, ty odplují a prostor opět znehybní. To je možná

into wisps floating away before the space is still again. This

to místo, po kterém touží tvář mladého muže ve druhé

might be the place that the young man’s face in the other

projekci. Jeho výraz je napjatý a neustále se proměňuje. Divák

projection is yearning for. His expression is ever changing and

ho sleduje v jakémsi intimním okamžiku. Muž nedostává žádné

intense. Watching him is to witness an intimate moment; he

pokyny, nehraje nic na kameru, je zcela sám se sebou. Mění

is unguarded, not playing to the camera, completely within

výrazy obličeje, zavírá oči, letmo sleduje prostor kolem, cukají

himself. He grimaces, closes his eyes, glances over to the space

mu rty, zvedá hlavu.

next to him, his mouth twitches, and he raises his head.

WERTHER 2 channel video, 8.40 min, silent 2007 120

121

VICTORINE MŰLLER grenchen / switzerland * 1961

In the performances of Victorine Mueller there is a deep poetry

V performancích Victoriny Müller se políná hlubinná poezie

that blends with the beauty of the surface. In recent years they

s krásou povrchu. V posledních letech to byly často průhledné

have often involved pellucid statues of astonishing luminous

sochy divotvorné, zevnitř zářící bytosti. Umělkyně se stává

creatures. During the performance the artist becomes a

během performance částí tohoto objektu. Sama se tak

part of the object. Through a spellbinding ritual she thus

rituálem očarování rozplývá v okolní noční krajinu. Victorine

melts into the surrounding night landscape. Victorine Müller

Müller vytváří především performace a instalace, které se

creates performances and installations centred on a staging

zaměřují na tělo a jeho energetické projevy. Své tělo používá

of the body and its displays of energy. She uses her body as a

jako „medium, iniciační akt poezie či výrazového spojence“.

‘medium, an initiating act of poetry or an expressive ally’. Her

V její práci se vždy jedná o téma prolnutí konkrétních představ

work is always about letting concrete ideas about objects, the

o předmětech, těle a subjektivního snění do něčeho jiného,

body, and subjective dreaming dissolve into something else,

jakéhosi nového komplexního celku. K umění performance

into a new and complex whole. Silence is an inherent part of

art a instalace Victorine Müller patří ticho. Není tu důležitá

Victorine Müller’s performance and installation art. It is not

akce, nýbrž obraz, který tiše spočívá před našimi zraky,

the act but the image that lies quietly before one’s eyes, it

dýchá a žije. Vše se odehrává v čase. Proudění energie v těle,

breathes and lives, and it means something. Everything occurs

skryté souvislosti s přírodou, zapomenuté či zapomínané –

in time. The flow of energy through the body, the hidden

to vše je jemně obnažováno a vizualizováno. Tělo je využito

relationships to nature, forgotten or oblivious, is gently

k vyjádření pocitů a emocí s cílem zpochybňovat a v důsledku

exposed and visualised. The body is used to express feelings

si cosi uvědomovat. Přítomný divák sám ztrácí po čase pocit

and emotions in order to question and consequently become

nutkavého očekávání a je stržen do klidu a ticha. Obraz ho

aware of something. The viewers in time lose the sense of

začíná zaměstnávat, možná i dojímat.

compulsive expectation and are transported into tranquillity and silence. The viewer begins to be engaged and perhaps even touched by the image. Nachtblau 2 2009 performance Foto: Simon Egli 122

123

MARION RITZMANN schaffhausen / switzerland Lives and works in Basel and Zürich * 1978 I arranged a living-room situation – usually only to be found

Obývací pokoj – který se obvykle nachází pouze v interiéru

within an interior context – mounted high up on the outside

– jsem umístila vysoko na vnější zeď budovy. Funkce oken na

wall of the building. The function of the windows of the

budově je převrácená: namísto pohledu ven do exteriéru se

building is inverted, instead of a view out into the exterior,

nabízí pohled do interiéru. Po západu slunce se rozsvítí lampa

a view into the interior is suggested. After sunset the lamp

a osvětlí celé prostředí.

turns on and illuminates the whole setting. Záměrem instalace je pomocí absurdity svého scénáře ukázat Breaking with familiar habits of observing urban space,

rozpad zaběhnutých způsobů vnímání městského prostoru.

questioning how private and public space and their use are

Zajímá jí definice soukromého a veřejného prostoru a jejich

defined, as well as the absurdity of the scenario are the basic

funkce.

considerations for this piece.

‘Living Room’ 2009 furniture, lamp, artificial plant Courtesy of the artist 124

125

ENRICO CENTONZE and anke trojan germany

germany

* 1981

Eat Gold

Jezte zlato

Enrico Centonze and Anke Trojan will give away free soup

Enrico Centonze and Anke Trojanová budou zdarma

with 23 carat gold inside, honouring and interviewing the

rozdávat polévku smíchanou s 23 karátovým zlatem. Takto

hungry art-lovers, homeless and tourists. The artists want to

poctí hladové a pohovoří s nimi. Autoři chtějí, aby účastníci

engage the participants with their senses and open a discussion

– milovníci umění, bezdomovci a turisté – zapojili své smysly

on our value system. As the most noble and valuable material,

a otevřeli se diskusi o našich hodnotových systémech. Jakožto

gold signifies nowadays security.

nejušlechtilejší materiál symbolizuje zlato pocit jistoty.

What feelings towards our economical system are being

Jaký postoj vyjadřujete k našemu ekonomickému systému,

expressed by eating / consuming gold? How does eating gold

když pojídáte / konzumujete zlato? Jak se při tom cítíte? Máte

make you feel?do you feel you are of more value?

pocit, že vaše hodnota tím narůstá?

127

MILAN HOUSER vyškov / czech republic * 1971

MOVEABLE TISSUE OF TRANSPARENCY

POHYBLIVÁ TKÁŇ PRŮZRAČNOSTI

Transparent objects by Milan Houser, invisible by themselves,

Průhledné, samy o sobě téměř neviditelné objekty Milana

make sense only when they meet in space with space. There

Housera, mají smysl pouze tehdy, setkávají-li se v prostoru

is nothing else but the space itself. Space experienced is lively,

s prostorem. Není nic jiného než prostor sám. Prostor

and therefore all the forms in it are in constant motion;

jakožto prožívaný je živý, a proto i všechny tvary v něm jsou

motion as such.

v neustálém pohybu, v pohybu samy v sobě.

The surrounding world has occurred inside Plexiglas, changing

Okolní svět se ocitl uvnitř plexiskla a proměnil se v tajemné

into mysterious structures, and immediately afterwards it

struktury a vzápětí se nám zdá, jako by z něho vystupoval,

seems to be coming out of it, showing its tissue. We look

ukazoval svou tkáň. Díváme se dovnitř čiré průsvitnosti

inside sheer transparency, discovering enigmatic worlds,

a objevujeme v ní tajemné světy, záhadné látky, snad i samy

strange matters, and perhaps the shaping energies themselves.

tvarující energie. Jenže plexisklo je průhledné a tedy toto vše

But Plexiglas is transparent and we see all that only in the

vidíme v záhybech jeho průhlednosti.

folds of its transparency.

Je otázka, co vlastně Milan Houser tvoří. Možná to nejsou ani

The question is what exactly Milan Houser creates. Perhaps

sochy, ani objekty. Možná, že to, co zasazuje do našeho světa,

these are neither sculptures nor objects. Maybe what he puts

jsou samy orgány vnímání prostoru, které nám chybí. Cítíme

into our world are organs of perception of space, which we

prostor, protože už pro něj máme smysl.

lack. We feel the space because now we have a sense for it. Miroslav Petříček jr. Miroslav Petříček jr.

Prostor 7 kombinovaná technika 200 x 200 x 200 cm 128

129

RON ROCCO Usa Lives and works in Berlin and NYC * 1953 Bloody State

Bloody State

Ron Rocco´s work, Bloody State, is what the artist calls

Ron Rocco chápe svůj „Blood State“ jako dokument

documentation of the current state of our union. In his signature

o současném stavu Spojených států („Blood State“ lze

stark, unapologetic style, Rocco presents an American Flag on

přeložit jako „Krvavý stav“ i „Krvavý stát“). Svým drsným,

life support. The stripes become veins coursing with blood, the

nekompromisním rukopisem zpodobňuje americkou vlajku na

flag itself framed by mattress bedsprings, cold and uninviting.

pokraji života a smrti. Pruhy se stávají žílami, v nichž proudí

This piece is layered with symbolism that forces the viewer to

krev, kostru vlajky tvoří chladná a odpudivá pera z matrace.

consider some very tough questions. This tangle of soft and

Toto dílo vrství symboly, které provokují diváka k vážnému

harsh textures, plastic, fabric and metal, evokes both a visceral

zamyšlení. Spleť měkkých a drsných textur, PVC, tkaniny a

and intellectual reaction from any viewer. This sculpture is at

kovu evokuje u diváka citovou i intelektuální reakci. Tato

once passive and violent, current and ageless. Like all of Ron

socha je zároveň pasivní i násilná, současná i nestárnoucí.

Rocco´s work it has a presence that refuses to be ignored.

Stejně jako všechna další Roccova díla se i toto zaslouženě domáhá své pozornosti.

‘Blood State’ 2007 Steel, fabric, PVC tubing and artificial blood 60x60x72in (150x150x180cm) 130

131

PAOLO CIRIO torino / italy * 1979

The Big Plot is experimental storytelling, which uses videos,

Velké spiknutí je experimentální vyprávění o špionáži,

texts, pictures, signs and performances to tell a story about

politických poměrech a sentimentálních vztazích. Používá videa,

espionage, political issues and sentimental relationships.

texty, obrazy, znaky a performance. Prezentuje se pomocí

It is presented over several media channels, like social

několika mediálních kanálů stejně jako platformy sociálních sítí

network platforms or in public spaces and includes audience

nebo veřejné prostory a zahrnuje i účast publika. Diváci hrají

participation. The spectators play a crucial role in the

klíčovou roli v rozplétání příběhu. Sledují stopy tak, že čtou

unfolding of the story; they follow clues by reading diaries

deníky, sledují videa jednotlivých postav, účastní se veřejných

and watching videos of the characters, they assist at public

událostí, hledají další střípky příběhu roztroušené po internetu

events, they find other pieces of the story disseminated over

a kontaktují postavy, aby se dozvěděli více informací.

the internet and they can contact the characters to find out more information.

Příběh se zakládá na skutečnosti. Hlavní postavou je ruský špion, před třemi lety zatčený v Kanadě. Použitím jeho

The fiction is based on a true story; in the main role is a

skutečného krycího jména zneužil projekt špionovu identitu

Russian spy who was arrested in Canada three years ago. By

a jeho život k tomu, aby ztvárnil údajné spiknutí jednoho

using his real cover name, the project exploited his identity

ruského politického hnutí (které má v reálném světě svou

and his life to fictionalise an alleged plot by a Russian political

obdobu). Jedním z cílů tohoto hnutí je vytvořit superstát zvaný

movement. One of the aims of this movement (which does

Eurasie. Protivníci naopak zakládají opoziční hnutí „Globální

have a counterpart in the real world) is to create a super-

svědomí“. Komplikované milostné propletence a nepevnost

state called Eurasia. On the other side the antagonists create

charakterů mají však za následek to, že žádná z politických

a counter-movement called Global Conscience. During the

aspirací se nezdaří.

story any political aspirations are spoiled by complicated love tangles and weaknesses in the psychological integrity of all the characters.

‘The Big Plot’ 2009 mixed media 132

133

SHAHAR MARCUS petach tikva / israel Lives and works in Tel Aviv / Israel * 1971 Homecoming Artist

Umělec v rodném městě

In the video work home coming artist you can see the artist

Toto video ztvárňuje umělce Shahara Marcuse s rodiči na cestě

Shahar Marcus driving with his parents in his hometown Petah

po rodném městečku Petah Tikva, nedaleko Tel Avivu. Během

Tikva which is a small city near Tel Aviv. During the ride the

jízdy se ptají lidí, jestli umělce znají, nebo o něm někdy slyšeli.

people of the town are being asked if they know or have

Nikdo z lidí ho nezná a většina z nich se o umění ani vůbec

heard about the artist. None of the people know and most of

nezajímá. Jízda po rodném městečku umělce ukazuje zející

them don’t care about art at all. The drive points to the gap

propast mezi uměleckou scénou a obyčejnými lidmi na malých

between the art scene and the common citizen in small towns

městech.

such as the artist’s hometown.

‘Homecoming Artist’ 2007 video 134

135

ZÖE WALKER AND NEIL BROMWICH glasgow

lincolnshire

Scotland * 1968

UK * 1966

Siege Weapons of Love is a series of inflatable sculptures

Obléhací zbraně lásky je série nafukovacích soch, které

that graft together potent symbols into hybrid forms and

organicky propojují mocné symboly do hybridních forem

thereby render the machines of violence impotent. Walker

a tím berou násilným strojům jejich sílu. Dílo Walkerové

& Bromwich’s work pursues an ideal which for many appears

a Bromwiche se může zdát jen jako zoufalá snaha dosáhnout

a futile effort. The hopeless endeavour to reach utopia is

utopie. Jejich řešení, jakkoli nepravděpodobná, jsou nicméně

expressed in improbable solutions yet the quest remains

natolik okouzlující, že nás nutí zamyslet se nad vlastními

utterly endearing, forcing us to question our own limitations.

hranicemi možností.

Siege Weapons of Love – Tank 2007 courtesy Pippy Houldsworth, London inflatable, ripstop nylon, thread and electric fan 200 x 340 x 150 cm, 78.7 x 134 x 59 in 136

137

DANA SEDEROWSKY helsingborg / sweden * 1975

In the video perfomance project Special Announcements

Ve videoprojektu nazvaném Mimořádná oznámení se divák

the audience meets a disembodied head situated in an

setkává s hlavou bez těla umístěnou v meziprostoru. Hlava

inbetween-space which addresses the viewer directly by the

oslovuje diváka pomocí monologů, které někdy znějí jako

use of monologues, or what might also be an attempt at a

pokusy o konverzaci / dialog.

conversation / dialogue.

Projekt zkoumá proces použití řeči a způsobu, jak dochází

The project investigates the process of using speech and how

k artikulaci slov. Zabývá se jazykem nejen jako způsobem

the words are delivered. It deals with language not simply as

komunikace, nýbrž i jako poetickým a formálním prostředkem.

a means of communication but also as a poetic and formal

Postava se po chvíli vždy odmlčí, čímž umožní divákovi, aby

device. The character leaves empty spaces of silence offering

se zamyslel, reagoval a odpověděl. S divákem si tak vytvoří

an opportunity for the viewers to think, react and respond in

blízkou vazbu.

order to create a close connection with the viewer.

Projekt zkoumá jazyk skrze lingvistická cvičení, řečové akty,

It investigates language through linguistic excercises, speech-

fonologické experimenty, přístup jazyka k realitě, zkoumá

acts and phonological experiments and its approaches to

způsob, jak je význam obsažen ve slovech a jak se tato slova

reality and how meaning is contained in words and their use,

používají, hledá vytváření pravidel pro řeč, zkoumá jazyk

where rules are set out for speaking, as a system.

jakožto systém.

The information is delivered directly in the face of the viewer

Informace jsou přenášeny přímo před zraky diváka a

and the performance is strictly directed; for example the vocal

performance je přesně usměrňována: vokální artikulace je

delivery is sometimes fragmented and the keywords are first

někdy například fragmentovaná a klíčová slova jsou nejprve

divided letter by letter to form a unity again. Sometimes the

rozdělena na písmena, aby se později opět sjednotila. Někdy

performative and theatrical matter of delivering the content

je performativní a divadelní charakter promluvy tvořen jen

is merely a stream of repetative language-games. There are

proudem opakujících se řečových her. Jsou zde také konotace

also connotations of a rethorical ‘truth-teller’, and what might

na rétorického “vypravěče pravdy”, který může připomínat

138

reminiscent of a propaganda persona, who might in a certain

propagandistu, jenž se v určitém kontextu může proměnit

context even transform into an awful marionette. The project

i ve strašlivou loutku. Projekt se točí kolem zpochybňování

revolves around Sederowsky´s questioning of authority and

autorit a autokratických postupů: ztotožnění hlasatelů pravdy

autocratic ways: the identification of proclaimers of truths

a jejich (ne-)spolehlivosti jakožto hlasatelů pravdy.

and their (non-) reliability as proclaimers of truth. Dana Sederowsky je autorkou textů, herečkou, která je předvádí Dana Sederowsky is the writer of the texts, the actor performing

a režisérkou. Všechna videa jsou točena najednou, bez střihu.

them and the director of the camera. All videos are produced in one take, without cuts.

Special Announcements 2006 7 x 02:00 min, total 14:00 min Written, directed and performed by: Dana Sederowsky 139

ANTONIO PILADE catania / italy * 1976

Artist’s Game

Hra umělce

I am inspired by some online games, especially Pet Society

Inspiroval jsem se počítačovými hrami, zejména hrou Pet

(Playfish), a game where each user can create a small pet,

Society (Playfish), kde si každý hráč může vytvořit malé domácí

a house, friends, etc... You can dress it if you wish, you can

zvířátko, dům, přátele, atd... Můžete si ho klidně obléci nebo

eat it or not, you can go to visit friends, and if it stays alone

sníst, můžete jít navštívit kamarády a když zůstane samo,

it sleeps for boredom. If you don’t care for it, it becomes

z nudy usne. Jestli se o něj nestaráte, ušpiní se, dostane hlad

dirty, hungry and sad. I thought of creating a game where

nebo se rozesmutní.

the character is me, all the scenes are my video where I eat,

Chtěl jsem vytvořit hru, kde tou postavou jsem já sám. Všechny

sleep, go around, and die. People can choose what I should

scény jsou videa, kde jím, spím, chodím a umírám. Lidé si

do, whether to die of hunger or wake up, when to walk or

mohou vybrat, co mám dělat, jestli mám umřít hladem nebo

leave me alone, people can have fun playing with my life and

se vzbudit, kdy se mám jít projít nebo být sám. Baví se tím, že

thinking they decide everything. But am I to give them this

si hrají s mým životem a myslí si, že o všem rozhodují.

opportunity.

Tuto příležitost jim však nedává nikdo jiný než já sám.

‘Artist’s Game’ Interactive installation 2009 140

141

valerio berutti alba / italy Lives and works in Verduno / Italy * 1977 Berruti is a young purist (with references ranging from Morandi

Berruti je mladý purista, který (s odkazy na Morandiho

to Ozenfant) who rejects banal photographic figuration to

a Ozenfanta) odmítá banální fotografickou figuraci, aby

emphasise the concept of style, which grants painting other

zdůraznil koncept stylu, který malbě poskytuje jiné způsoby

ways of meditating on itself. What is key is to attempt a new

meditace o sobě samé. Pokouší se o novou a originální

and original cipher, using traditional methods such as fresco

šifru za pomoci tradičních metod jako je fresková malba na

painting on unprepared jute canvas. This admittedly distant

nepřipravená jutová plátna. Tento jistě vzdálený přístup není

approach is not intended to be anachronistic or vintage,

vnímán anachronisticky či starobyle; je chápán jako neotřelý

but definitely cool and provocative. For today’s painting

a provokativní. Neboť dnešní malířství překonalo nabubřelost

has overcome the magniloquence of the image and evades

obrazu a vyhýbá se příliš kronikářskému a generačnímu čtení.

an overly chronicle-like or generational reading. For Berruti

Pro Berrutiho je malování dnes více než kdy jindy rodinnou

painting is now more than ever a family matter, something

záležitostí, cosi co dědíme pomocí předurčených genů, apanáž

descending from predetermined genes, the appanage of a small

malého kmene přívrženců s trochou sensibility a kultury.

tribe of acolytes with a certain sensibility and culture. Valerio

Valerio se rád dívá dovnitř, do onoho očividně malého

likes to look within, into that apparently small universe of the

univerza bonvivána, venkovana užívajícího si dobrého jídla a

bon vivant, the country gentleman who enjoys good food and

vína. Verduno je malý ráj v srdci Langhe. Jde o místo, které

wine. Verduno, a little paradise in the heart of the Langhe, is

zbavuje malbu potřeby subjektu a šílenství času a „vypráví

a place which ‘frees’ painting from the need for a subject and

příběh“ sotva postřehnutelných posunů významu, čímž před

of the frenzy from time, and ‘tells the story’ of imperceptible

našima očima navozuje postupně narůstající pocit známého.

shifts in meaning, recreating a gradual sensation of familiarity before our eyes.

e piů non dimandare 2007 1min 15sec video animation composed by 400 drawings (each drawing is 40x60cm, stick oil and fresco painting on paper 142

143

jens becker berlin / germany * 1964

The original purpose of machines – the relay and imparting

Původní účel strojů – předávání a sdělování informací – je

of information – is erased and this unveils the transformation

smazán, a tím se odhaluje transformační proces. V popředí

process. Light, colour and movement become foregrounded.

stojí světlo, barva a pohyb. Vznikají abstraktní, rytmické

Abstract, rhythmical images come into existence. The

pohyby. Stroje se pravidelně zastavují do čím dál více

machines freeze in time, into an increasingly two-dimensional

dvojdimenzionálního stavu, do metaforických znaků.

state, into metaphorical signs.

‘suffering machine’ 2009 mechanical object 144

145

lauri lyons BRONX / NEW YORK / usa * 1971

What is America? It is a challenge to singularly define America

Co je to Amerika? Není jednoduché jednoznačně definovat

because the country reinvents itself on a daily basis. Growing

Ameriku, protože tato země sama sebe neustále objevuje.

up I have been able to view America from several perspectives:

Jak jsem vyrůstala, měla jsem možnost nahlížet na Ameriku

Black, female, first-generation American, and a former military

z různých úhlů pohledu: jako černoška, žena, Američanka

child. Always being on the move has made me curious about

první generace a bývalé dítě armády. A jak jsem tak byla

how people come to formulate opinions about themselves

neustále na cestách, čím dál tím víc mě zajímalo, jak lidé přijdou

and others. From 1995 to 2007 I travelled across the United

na to, co si myslí o sobě samých a o druhých. Od roku 1995

States and Europe photographing and interviewing people

do roku 2007 jsem cestovala po Spojených státech a Evropě,

with the American flag. The culmination of my work is the

kde jsem fotografovala a dělala rozhovory s lidmi s americkou

multimedia project and books Flag: An American Story (2001)

vlajkou. Vrcholem mé práce je multimediální projekt a knihy

and Flag International (2008). Flag reveals what is beneath the

Vlajka: Americký příběh (Flag: An American story, 2001)

surface of the American dream by looking beyond statistics

a Vlajka mezinárodní (Flag international, 2008). Vlajka nahlíží

and into the minds of ordinary citizens whose feelings about

pod povrch amerického snu tím, že se snaží vidět mezi řádky

America not only tells the viewer what America is, but also

statistik. Snaží se proniknout do myšlenek obyčejných občanů,

what it should be. Through each subject’s photographs and

jejichž city k Americe nejen vypovídají o tom, co Amerika je,

hand-written statements about America, the viewer becomes

ale i o tom, čím by měla být. Prostřednictvím fotografií lidí a

aware of the beauty, violence, racism and hope that have

jejich ručně psaných výpovědí o Americe si divák uvědomuje

created the American cultural fabric.

krásu, násilí, rasismus i naději, které tvoří americké kulturní

The intention of the Flag series is to inspire a dialogue about

uspořádání.

cultural understanding within a global framework. Cultural

Záměrem sérií Vlajky je inspirovat k dialogu o kulturním

understanding is not only how a people or a nation views

porozumění v globálním rámci. Kulturním porozuměním se

itself, but also how the world views you.

nerozumí pouze to, jak lid nebo národ nahlíží sám na sebe, ale také jak svět nahlíží na vás. Flag Series 2001 – 2008 16” x 20” Archival Digital Prints with text panels

146

147

basim magdy assiut / egypt Lives and works between Basel, Switzerland and Cairo * 1977 The fictional character of Superman embodies the idea of the

Fiktivní postava Supermana ztvárňuje ideu stoprocentního

quintessential hero. As a human endowed with the powers of

hrdiny. Jako člověk nadaný božskou mocí vždy zvládne

a god he always manages to save the world from evildoers.

ochránit svět před zločinci. Magdyho animace „Dva dny

Basim Magdy’s ‘Two Days to Apocalypse‘ is an animation that

do Apokalypsy“ sleduje skryté představy a očekávání,

explores hidden assumptions and expectations implicit in

která masmédia podsunují ve svých konstrukcích heroismu

constructions of heroism and empowerment presented by the

a nadlidské moci. Jednoduchá černobílá animace předvede

mass media. A sequence of unrelated misfortunes is depicted

několik nesouvisejících neštěstí. Několik absurdních scénářů

using rudimentary black and white animation. Throughout

nechá Supermana opakovaně přistávat na scéně, aby hned

various absurd scenarios Superman appears repeatedly in the

opět přelétl do dalších akcí, kde snad už konečně bude moci

background, flying in transit from one event to the next on

opravdu poměřit své síly. Tato cesta vrcholí v okamžiku, který

his way to what appears to be a worthier mission. This quest

se mu stane osudným.

culminates when he finally confronts his eventual fate.

Magdyho projekt “Dva dny do Apokalypsy“ představuje

Magdy’s ‘Two Days to Apocalypse’ depicts a fabricated world

vykonstruovaný svět, který se zvrtne. V tomto absurdním

that has gone awry. In this nonsensical space, categories of

světě se kategorie dobra a zla ukazují jako příliš zjednodušující

good, evil, right and wrong appear simplistic, and the value

a hodnoty zakuklené v rétorice masmédií se odhalují ve své

judgment embedded in the rhetoric of the mass media is

nahotě. Tím, že dílo používá jazyk animace, který je běžně

exposed. By using the language of animation conventionally

slučován s dětskou zábavou, se vyobrazení násilí maskuje

associated with children’s entertainment, portrayals of

a neutralizuje. Evokuje tak znecitlivující vliv masmédií.

violence are both masked and neutralised, echoing the desensitising effect of the mass media.

Aleya Hamza, nezávislá kurátorka

Text by Aleya Hamza, independent curator. Two Days to Apocalypse 2003 3 min. 28 sec. Flash Animation on DVD courtesy of the artist and Newman Popiashvili Gallery, New York 148

149

petra valentová czech republic * 1974

The Three Graces

Tři Grácie

The simple, curvaceous shape of the figures stems from

Jednoduchý kuželovitý tvar figurek vychází z bowlingových

bowling pins (in the Czech context, figures from Clovece,

kuželek, respektive v českém kontextu lépe Človeče, nezlob

Nezlob Se, a Czech board game). I always perceived them

se! postaviček. Vždy jsem je vnímala více jako ženské (gendrově

as ‘feminine’; therefore I added breasts to the simplified and

vyhraněné); proto jsem zjednodušeným a neosobním

impersonal shapes.

keramickym figurám přidala poprsí.

The scale of the figures approximates a small child and their

Jsou vyrobeny ze stejně užitkové keramiky jako umyvadla a

pristine white colour makes them approachable, vulnerable,

záchodové mísy – tedy něco, co přímo souvisí s fyzikalitou

innocent and submissive. The figures are simple but the

člověka, téměř nepříjemnou, s něčim intimním, o čem se

material used to fabricate them has a special significance. They

obvykle nemluví. Tvarově naprosto jednoduchá ženská figura,

are fabricated from utilitarian porcelain that is used for making

multiplikovaná, uniformní, sněhově bílá (nevinná a čistá)

washbowls and lavatory bowls. This material directly relates

a v měřítku malého dítěte – svou velikostí naprosto submisivní

to the physicality of human beings, very intimate, sometimes

a divákovi blízka – vyrobená z každodenního materiálu, který

unpleasant and something that is usually not spoken about in

je používán k předmětům osobní hygieny – poukazuje na

polite circles. The material and simplifying shapes ridicule the

častou vulgarizaci ženy a zjednodušování její role. Zároveň

ever prevalent ‘objectification’ and uni-dimensional portrayal

zesměšňuje posedlost společnosti vidět ženu jako něco

of women.

dokonalého, ale jasně zařaditelného, popsatelného.

The Three Graces 2008 installation Porcelain 90 x 40 x 40 cm 150

151

barbara rosenthal BRONX / NEW YORK / usa * 1948

My first performance art project was ‘Self-Portrait Room’,

Mým prvním projektem Performance Art byl Pokoj

an installation when I was a Sophomore at Carnegie-Mellon

Autoportrét. Jednalo se o instalaci na Carnegie-Mellon

University in 1968. There were no words for these genres yet,

University v roce 1968. Moji profesoři nedokázali pochopit,

so I nearly got kicked out. My professors couldn’t understand

proč jsem vybudovala lichoběžníkový pokoj podle rozměrů

a trapezoidal room built to the proportions of my body

svého těla v nejrůznějších pozicích a proč jsem namalovala

as I stood in various postures, nor the contents: portraits

portrét rodičů a přilepila na ně jejich dopisy, ani proč jsem

of my parents with collaged correspondence, calligraphic

stěny a strop pomalovala texty ze svých deníků a zejména,

texts from my journals, and, especially, me inside with my

proč mě našli uvnitř s kočkou na klíně.Následující rok jsem

cat and a book on my lap. I left college to study art history

opustila školu, odjela do Říma studovat dějiny umění a na čas

in Rome, and quietly resumed painting and writing. But by

se vrátila k wall-artu a k psaní. Nicméně v roce 1976 jsem

1976, I began making existential video performance shorts,

už točila krátké filmy s existenciálními video performancemi,

although I just called them ‘videotapes’ then, not “existential”

i když to pro mě tenkrát byly jen „videokazety“ a přízvisko

or ‘performance’ until recently. In the 1980s I also reprised

„existenciální“ a „performance“ jsem jim dodala teprve

videos live occasionally at CBGB’s and The Living Theater, in

nedávno. Občas jsem měla živá představení v hudebním klubu

New York, particularly the ventriloquism with The Monkey,

CBGB’s a v The Living Theatre v New Yorku, zejména scénky

a puppet I borrowed from my children.

s břichomluvectvím a mou oblíbenou loutkou Opičkou, kterou

Lately, I’ve been doing live street and gallery performances

jsem si půjčila od svých dětí.

in New York and Berlin. I hand out Provocation Cards, text

Poslední dobou dělám živé performance na ulicích a galeriích

pieces I’ve been refining since about 1987 (when I didn’t call

v New Yorku a Berlíně. Rozdávám své Provokační kartičky,

it ‘text-art’). These form the basis for interaction with people

úryvky textu, který piluji asi od roku 1987 (tehdy jsem tomu

who wander by. The title of the book I’m currently working

ještě neříkala „text-art“) a na základě toho se dávám do řeči

on (publisher: Visual Studies Workshop, Rochester, NY) is

s kolemjdoucími. Kniha, na které teď pracuji (nakladatelem je

Performance & Persona. I see every single encounter between

Visual Studies Workshop, Rochester, New York) se jmenuje

individuals as exactly that.

Performance a Persona. Přesně tímto způsobem nahlížím na každé setkání jednotlivých lidí.

152

‘Performance Documentation Composite: CENTER--Existential Interact (2005+2008)’ RANGE OF YEARS: Self-Portrait Room (1968) – Dead Heat (2009) TECHNIQUE: Live and Video Performances TECHNIQUE / DEVELOPMENT Journal Entry; Artists Book; Xerox; Provocation Cards; Mail Art; Performance; Digital Re-Compositing + Print. 153

barbara rosenthal BRONX / NEW YORK / usa * 1948

I have always worked in words and pictures. Sometimes these

Vždycky jsem pracovala se slovy a obrazy. Někdy se vyskytují

are separate: the words are literary, as in fiction or poetry or

zvlášť: slova jsou textem, jako v próze, poezii nebo umělecké

art criticism, or the journals I have kept since age 11; and the

kritice, nebo v denících, které si píšu od svých jedenácti

pictures are art, as in photographs or prints or objects, or, in

let. A obrazy jsou uměním, jako ve fotografii, grafice nebo

the past, paintings; but sometimes these are together, as in

objektech, nebo, jak tomu bylo v minulosti, v malbě. Ale občas

artist’s books, some videos or what is now called ‘text-based

dávám slova a obrazy dohromady, jako třeba v autorských

art’. These two text-pieces are part of my series Provocation

knihách, videích nebo v tom, čemu se dnes říká „text-based

Cards, begun in 1988, which sometimes become Provocation

art“. Tyto dva úryvky jsou částí série mých Provokačních

Cards Wall Art, or, in this case Provocation Cards Billboards.

kartiček, s nimiž jsem začala v roce 1988. Někdy z nich dělám

As is typical of my work in all media, it changes form, is used in

wall-art a někdy – jako v tomto případě – billboardy. Pro

many different ways, and keeps coming back for revision and

všechny techniky mých prací je typické střídání formy. Díla

re-issue over the years. This is why you see so many outlines

rozpracovávám různými způsoby a vracím se k nim, abych

and edges around the texts: these artworks show their ‘whips

je předělala a po letech aktualizovala. Proto je také v mých

and scorns of time’: the artifacts of their revision and then

textech tolik podtrhávání a poznámek: nesou „kopance

xeroxing and re-xeroxing are apparent.

a výsměch doby“: vidíte přepisy, kopie a kopie kopií.

What is important to me in text-art, is the TEXT!!! I always

V text-artu mi jde především o TEXT!!! Věci vždycky vyrábím

manufacture things to be as cheap and as easily accessible as

tak, aby byly co nejlevnější a nejdostupnější, ale psaní naopak

possible, but I hone the writing to be as clear a statement of

vybrušuju, aby se mé pečlivě promyšlené filosofii dostalo co

my hard-thought philosophy as can be. I never want to be glib

možná nejjasnějšího výrazu. Nikdy nechci nic bagatelizovat

or merely clever. My throw-away lines get thrown away. And

ani být přechytralá. Řádky, které patří do koše, končí v koši.

I never want to overproduce. I feel I must say this because,

A také nechci skončit jako grafomanka, protože v tomhle

as a genre, this genre has seen way, way too many shallow

žánru už byla napsána spousta nic neříkajících frází.

thoughts, deep pockets. ‘All History...’ 1982 / 86 / 90 / 05 / 09 ‘The Flaw Of The Ideal...’ 1983 / 86 / 90 / 05 / 09 TECHNIQUE / DEVELOPMENT Journal Entry; Artists Book; Xerox; Provocation Cards; Mail Art; Performance; Digital Re-Compositing + Print. 154

155

LA METAMORFOSIS DE LA PALOMITA PROMĚNA PALOMITY Barcelona / spain La Metamorfosis de la Palomita is part of the section

La Metamorfosis de la Palomita je součástí sekce HRANICE NOOSFÉRY

THRESHOLD OF THE NOOSPHERE

Original idea and Direction – MINIATURE /CONTROLZETA

Původní námět a režie – MINIATURE / CONTROLZETA

Realisation – MINIATURE

Realizace – MINIATURE

Production – Ade Lamas / Guillermo Sáenz

Produkce – Ade Lamas / Guillermo Sáenz

Edition – MINIATURE

Střih – MINIATURE

Music – SHORA

Hudba – SHORA

La Metamorfosis de la Palomita is the result of the ideological

Proměna Palomity je výsledkem ideologického a logistického

and logistic joining of the CONTROLZETA collective and

propojení spolku CONTROLZETA a produkční skupiny

MINIATURA productions. Ironic provocation and a bit of

MINIATURA. Ironická provokace a prvky odpornosti v povaze

nastiness in the nature of their work are the devices used to

jejich děl jsou prostředky, užívanými k vyburcování vnitřních

provoke and stir the spectator’s internal waters.

emocí diváka.

Accompanied by a terrific musical score with a theme by Shora

Scény, některé v samotném procesu natáčení a jiné ještě

Band, the actual scenes, some in the process of being shot

nenatočené, doprovázené fantastickou hudbou s hlavním

and some still to be shot, portray ‘THE CORRECT’ as least

motivem od Shora Bandu, ukazují „TO SPRÁVNÉ“ jako

relevant. Here we see the limits on which the spectator is

nejméně významné. Stáváme se svědky hranic testování diváka

being tested – ‘THE INCORRECT’ still exists, and moreover,

– „TO NESPRÁVNÉ“ stále existuje a navíc vyvolává další

it provokes further explosions... Cerdos Selectos (Select Pigs)

exploze… „Vybraná prasata“ je 4. epizodou série „Proměna

is the fourth episode in the series ‘La metamorfosis de la

Palomity“, koncipované jako veřejná demonstrace, jež

palomita’, conceived as a public manifestation talking openly

otevřeně hovoří o globální krizi a označuje kapitalismus jako

about the global crisis and identifying capitalism as the guilty

hlavního viníka. Tato epizoda je dokumentem, podpořeným

party. The episode is a documentary supported by the free

svobodnými novinami „Crisis“ v nákladu 200.000 kusů, v nichž

newspaper ‘Crisis’, with 200,000 issues, where Enric Duran

Enric Duran vysvětluje skutečnost, proč ukradl 492.000 eur

explains the actual fact of having ‘stolen’ some 492,000 Euros

od těch, kdo od nás kradou ještě mnohem více – největších

from those who steal even more from us, the guiltiest party

viníků dnešní situace – bank. Je zjevné, že zde není prostor

of today’s situation: the banks. It is clear that there is no room

pro lhostejnost.

for indifference.

156

157

Bianca Braselli / vystoupení živé umělkyně Bianca Braselli / performance by living artist Performance: 8. 10. 2009, 20.00. Dům U Kamenného zvonu Performance: 8. 10. 2009, 8 pm, The Stone Bell House

Performance refers to the indivisibility of male and female

Performance poukazuje na nedělitelnost mužských a ženských

components of personality, to the schizophrenia inside each

složek osobnosti i na vnitřní schizofrenii každého z nás. Jedná

of us. It is a kind of living sculpture, which is an attempt to

se o jakési živé sousoší, jež je pokusem o psychoanalýzu

psychoanalyse the soul of modern man. The character of the

duše moderního člověka. Charakter „pořadu“ odkazuje

‘program’ refers to the type of pseudoshow like Ein Kessel

k pseudoshow typu Ein Kessel Buntes. V úvodu se zjeví jemná

Buntes. In the introduction, the fine being revealed, almost as

bytost, téměř jakoby se zrodila z dýmu nebo popela. Na podiu

if born from the smoke or ashes... She is silent, only smiling

je němá, jen se usmívá. Je to dvojitá žena ve večerních šatech.

at the stage... It’s a doubled woman in evening dress. She

Postupně předvádí gesta, která dobře známe z televizního

gradually shows gestures which are well-known from television

vysílání, chování hlasatelek i krásných uvaděček různých

broadcasting, the behaviour of a beautiful prophetess, or

šarád. Pak se dvojitá žena svléká, oblečení se na jejím těle

usherettes of various charades. Then the doubled woman

rozevírá jako květina, která ale ukazuje jen další vrstvu:

undressing, clothes on her body widening like a flower, but

Z prostředka dvojité ženy náhle vyskočí malý temný čiperný

this shows just another layer: Suddenly from the centre of

mužíček a vběhne mezi diváky. Pohybuje se při tom jako „čert

this doubled woman springs up a spry little dark man, who

z krabičky“. Po chvilce mezi návštěvníky zmizí. Show, která

rushes to the audience. He pops up a jack-in-the-box. After a

se zprvu tváří jako striptýz, zachycuje odvrácenou tvář hvězd

while he disappears in to the audience. The show that initially

slavných osobností. V závěru se dvojitá žena svlékne zcela –

looks like a striptease, shows a dark side of stars, famous

rozdělí se ve dví. Ženy se vmísí mezi diváky a do mikrofonů

celebrities. In conclusion, the woman took off quite double

napodobují zpěv solové zpěvačky… nápadný playback

– split in two. The woman bears all and splits in two. The

s rozdílným projevem. Všechny části duše zůstávají vnitřně

women hide among the spectators at the microphone singing

propojeny, navenek se však projevují jako protikladné složky

solo ... there is a striking playback with different voices. All the

osobnosti, které si navzájem odporují. Akce je doprovázena

parts of the soul remain internally connected, while externally

živou klavírní improvizací švýcarské multimediální umělkyně

they reveal contradictory elements of a personality, which are

Anji Kaufmann.

in opposition to each other. The event is accompanied by

Acting / Účinkují: Helene Račková, Caro Gardavský, Darina Alster Costumes / Kostýmy: Caro Gardavský Music / Hudba: Anja Kaufmann

159

‘YELLOW INTELLIGENCE’ http://yellowintelligence.o2bar.cz

a strange audiovisual technocreature will emerge

probudíme před vámi prapodivnou audiovizuální

right in front of you eyes...

technobytost...

160

161

DANIEL GONZALEZ BUENOS AIRES / ARGENTINA Lives and works in Berlin / Germany and in Milan / Italy * 1963 * HAND-MADE RIDE * http://www.chilimoontown.com/index.html

162

163

LUDMILA SMEJKALOVÁ PRAGUE / czech republic * 1979

Grid

Rastr

For the Tina B. Festival I have two options to change the visual

Pro festival Tina B mám dvě varianty jak vizuálně změnit

area of the wall. Wallpaper, or use a template. For wallpaper

plochu zdi. Použiji tapetu nebo šablonu. Tapetu poskládám

I can use screen printed papers, through a template I can spray

ze sítotiskem potisknutých papírů, přes šablonu můžu stříkat

directly onto the wall. I want to create a ‘space behind the

spreyem přímo na zed’. Chci vytvořit „prostor za zrcadlem“,

mirror’, a visual illusion, ‘hallucination’. I want to visually break

vizuální klam, „halucinaci“. Chtěla bych vizuálně rozbít plochu

up the wall surface through a raster composed of formulas.

stěny prostřednictvím rastru složeného ze vzorečků. Rastr

The grid should affect the perception of the wall surface. The

by měl narušit vnímání plochy stěny. Pravidelnost rastru má

regularity of the raster should disrupt the drawing, which

narušit kresba, kterou zrealizuji jako poslední. Inspiruje mě

I implement last. I am inspired by industrial textile printing

průmyslový potisk textilu a můj deník.

and my diary.

164

165

ToM The Theater of More / Heinrich Nicolaus divadlo „více“ / Heinrich Nicolaus ToM is a collective, interactive, multimedia and interdisciplinary

ToM je kolektivní, interaktivní, multimediální a interdisciplinární

work of art based on the Theater of Memory conceived in

umělecké dílo, vycházející z konceptu Divadla paměti,

1528 by Giulio Camillo in Venice. The main principle behind

zformulovaného v roce 1528 Giuliem Camillem v Benátkách.

ToM is to create an open international platform, a visionary

Základním principem ToMu je vytvořit otevřenou mezinárodní

forum, a moving organism that develops as a process involving

platformu, vizionářské fórum, pohyblivý organismus, který se

participants in each city it visits as a site of collaboration,

bude neustále rozvíjet a vtahovat do sebe účastníky v každém

investigation and accumulation. ToM will be an entity that

městě, kde se představí. Jeho cílem je vytvořit společný prostor

has its own life and energy. It will develop its own reasons

pro spolupráci, zkoumání a shromažďování materiálu. ToM

for being and dynamics. It will be much more than a work

má být entitou, jež má vlastní život a energii a rozvíjí vlastní

of art, a piece of theatre or an innovative presence on the

důvody bytí i svou vlastní dynamiku. Má být mnohem více

internet. It will be a vehicle, a Trojan horse that interacts with

než jen uměleckým dílem, divadelním kusem nebo inovativní

the outside world, weaving the 7 senses that are the keys to

internetovou prezentací. Má být prostředkem – médiem,

opening a larger perception of reality in a world that we may

trojským koněm, interaktivně propojeným s vnějším světem.

call magic, a world that is as real as our waking life.

Má proplétat 7 smyslů, jež jsou klíčem k otevření širšího

We are looking for the ritual that brings us back an projects us

vnímání reality ve světě, který můžeme nazývat magickým, ve

forward. The idea of a theatre piece that defines itself while it

světě, který je stejně skutečný jako náš každodenní život.

is being performed. This has nothing to do with improvisation.

Hledáme rituál, který nás vrátí zpět a zároveň promítne vpřed.

The evolution of ToM lies in the social dynamics of active

Jde o koncepci divadelního kusu, který sám vytváří svou

collaboration in which we are researching, defining, conceiving,

definici v průběhu svého vzniku. Nejde však o improvizaci.

realising, organising and participating in the emerging history

Počátky ToMu leží v sociální dynamice aktivní spolupráce,

of its process. ToM will grow as an archive, and it will grow

na jejímž základě dále zkoumáme, definujeme, vymýšlíme,

in the number of participants with each site of collaboration.

uskutečňujeme, organizujeme a účastníme se vznikající

There will be 4 archives in segments of 7 that represent

historie celého procesu. ToM roste jako archiv s každým

our inner world, the senses, the outside world that we call

dalším účastníkem, na kterémkoli místě spolupráce. Budujeme

reality, and the world in between, the magic. In successive

4 archivy po 7 oddílech, které představují náš vnitřní svět,

stages, these 7 x 4 = 28 archives will be filled with concrete

smysly, vnější svět, který nazýváme realitou a mezi-svět,

166

inputs. ToM responds to the original attempts made by Giulio

magický svět. Těchto 7 x 4 = 28 archivů postupně naplňujeme

Camillo to create a holistic approach of working with the

konkrétním materiálem. ToM je odpovědí na originální pokusy

different phenomena that constitute reality. The present day

Giulia Camilla vytvořit holistický přístup uchopením různých

world crisis is the backdrop and catalyst for the collaborative

fenoménů, jež vytvářejí realitu. Současná světová krize je

and collective efforts of artists, architects, musicians and

jevištním pozadím a zároveň katalyzátorem společných snah

academics to take place. The objective of ToM is to question

umělců, architektů, hudebníků a akademiků o vzájemnou

the concepts that precipitate the current crisis of the financial

spolupráci. Cílem ToMu je zkoumat koncepty, jež vyvolávají

system, extending into the economic circuits that impact the

současnou krizi finančního systému a zasahovat ekonomické

worlds of art, culture, science and technology. ToM is an

okruhy, které ovlivňují svět umění, kultury, vědy a technologie.

expanding repository of proposals, ideas, concepts, artworks

ToM je neustále se rozšiřujícím archivem návrhů, nápadů,

and reflections that are accumulated through this first phase

konceptů, uměleckých děl a úvah, jež se nahromadily během

of development. This process is structured as a theatre piece

první fáze vývoje projektu. Tento proces je strukturován jako

entitled ‘21’.

divadelní hra s názvem „21“.

Act I has opened in Venice as a collateral exhibition within

I. dějství začalo v Benátkách jako paralelní výstava v rámci

Détournement 2009 of the 53rd

Venice Biennale. The

Détournement 2009 53. bienále v Benátkách. Následující

following exhibition at White Box in New York is about

výstava v galerii White Box v New Yorku se týká hromadění

accumulating and collecting material. It deals with the concept

a sbírání materiálu. Zabývá se koncepty „více“ ve smyslu

of “more” in terms of quantity and quality.

kvantity a kvality.

Act II is dedicated to the process of selection and questioning

II. dějství je věnováno procesu výběru a zkoumání kritérií,

the criteria that determines quality.

která určují kvalitu.

Act III deals with the idea of quintessence leading towards a

III. dějství se zabývá myšlenkou podstaty, jež vede k novému

new understanding of the basis on which we construct our

porozumění základu, na němž budujeme naši globální

global civilisation.

civilizaci.

167

ToM The Theater of More / Heinrich Nicolaus divadlo „více“ / Heinrich Nicolaus Conceived and directed by Heinrich Nicolaus

Music / Sound:

Co-curated by Juan Puntes and Wolf Guenter Thiel

Alvin Lucier, Samson Young, Elisha Abas, BLVK America, DJ Saheer & Genoa Mungin, East Village Radio, Peter Ferraro,

Curatorial Advisory Team:

Echo Dannon

Juan Puntes Wolf Guenter Thiel

Lectures / Panel Discussions:

Gabriele Perretta (Semiotics and Contemporary Aesthetics)

Wolf Gunter Thiel, Dan Graham, DJ Spooky, Architect (NYU,

Raul Zamudio

Genoa contact), Jonathan Lethem (Elliott Sharp contact)

Yucef Merhi (New Media) Susie Lim (Film/Theater)

Performers:

Elliott Sharp (Sound/Music)

C. Ryder Cooley

Elisha Abas (Sound/Music) Ferdinand Corte (New Media)

Readings: Poets, performers – read Camillo text excerpts from

Exhibition Design: Jee Won Kim, Architect ToMemory Graphic Design: Ben Salesse Associate Producer: Simona De Feo Screenings: JLG, Straub and Huillet, Theresa Hak Kyung Cha, Participating Artists – SEE LIST UBUWEB – selections Video / Film: Media sponsors: Chloe Piene, Michel Auder, Joao Simoes, Amy Granat, FAIR ARTS Michael Snow, Hans Breder, Kimsooja, Lorna Simpson, http://fairarts.org/ Dennis Oppenheim, Javier Tellez, Dan Graham Publisher: Wolf Guenter Thiel SEGNO http://www.rivistasegno.eu/ Contributing Writer: Gabriele Perretta

168

ARTSCAPE http://www.artscapemagazine.com/

Proposed Exhibition Venues 2009 – 2010:

Editor: Juanli Carron June 2009: 53rd Venice Biennale Detournement 09, Participating Institutions:

Palazzo Albrizzi, Venice

DÈtournement Venise 2009

June – September 2009: White Box, New York

http://www.detournement-venise.org/

October 2009: New Post, Neu Koeln, Berlin October 2009: TINA B. – The Prague Contemporary Art

MOMAP http://www.momap.eu/

Festival for Contemporary Arts, Prague 2009 – 2010: MuseumsQuartier, Vienna

ACIT – Associazione Culturale Italo Tedesca, Venice http://

April 2010: The 44th ART COLOGNE, Cologne

www.acitve.it/

Beijing Biennale Coliseum Theater, Rome

Kunsthistorisches Institut in Florence – Max Planck Institute http://www.khi.fi.it/ ToM Venice Artists: Kristian Von Hornsleth – DEEP STORAGE Doris Bloom Carlo Fei

OUR OBJECTIVE IS TO The Theatre of More

By Heinrich Nicolaus Based on the Theatre of Memory by Giulio Camillo The monologue of the prologue of the theatre piece “21”

01 — From memory to desire I long for a world that would love it’s own memory. The memory, the moment, the past, the things, the people, the fears and the needs that we call desire, the desires that destroy memory that have marked the passage from the theatre of memory to the theatre of desire to the Theatre of More. I am not a moralist. <PM M`Q[\MVKM WN \PM K]T\]ZM WN KWV[]UMZQ[U \PI\ ZMÆMK\[ Q\[MTN QV desire is a fact. What mark will the memory of desire leave in history? And in what history? History dies every day a little more, and memory dies as well. 02 — History, memory, desire Obviously history will continue as long as there will be life, but it is equally obvious, that history will be ending if the individual is no longer able to relate his own history to the collective memory. Memory is alive, memory is life?, and history can be written, but it can die in the theatre of memory, and the only trace it will leave will be the memory of desire, which is always the desire to grow and to accumulate. The problem of desires is, that they don’t create the kind of memory that Giulio Camillo imagined for his theatre, but instead only a chronology of the events which have been caused by desires.

The Theatre of More is looking for this essence. It tries to construct a puzzle that cannot be planned, just as the intuition cannot be planned.

17 — From the theatre of memory of Giulio Camillo, with just one truth, to the theatre of more, that knows lots of truths. Giulio Camillo proposes a mental map that refers to a closed mental space that becomes a consciousness- machine for the masters that are conscious of the entire mental map. 1V \PM aMIZ MIZ\P _I[ MIZ\P IVL _I\MZ _I[ _I\MZ IVL \PM sage where searching for the divine formula that includes the essence of knowledge (and not of information) which conducted the sage in seven stairs to truth. This truth was an absolute one, because it _I[ \PM [UITTM[\ KWUUWV LMVWUQVI\WZ WN \PM MV\QZM [KQMV\QÅK philosophical, artistic, astrological and alchemical knowledge. One truth, absolute, mysterious and concrete as a stone. Today truth is something different—there is not just one, but there are lots, one truth for each of us. Camillo intended as truth the mental control of the structure of knowledge. Indeed Camillo dedicated his theatre of memory to the lovers of the spectacle of truth, and this is one of the reasons, why we will use different female actresses in the role of truth. 18 — The search for the roots of memory The memory has to acquire the right to exist within the theatre of more. Every memory has to become a part of the mental map accepting it’s own truth: the truth of each memory is located in it’s source, in the most profound root.

03 — The intact memory ?M ÅVL W]Z[MT^M[ WV W]Z W_V QV PI^QVO \W NIKM \PM NIK\[ WV _PQKP the memory of the others is constructed. For example: How do we face those people that come to us looking for a better life, people that have got nothing, if their memory is not saturated with strong values, traditions and rules that are not questioned. The power of the immigrants of the world comes from their intact memory. People that arrive with nothing in a country of strangers, people that only have their memory, which becomes a treasure for them, growing more important each day, because it is the only power that pushes them forward and motivates them in our so-called developed countries. And we demand from them, to integrate themselves. Integrate into what: into our memory? Into the Theatre of More?

19 — Non locations In the theatre of more there are no-places which are important, because they are the testimonies of the freedom of the system that constitutes the archive. The emptiness is another thing. The emptiness is the gesture to choose “del” on the computer in order to eliminate something for ever, an aware gesture, to forget in order to create the emptiness.

04 — The memory of the world We try to enlarge our horizons, and this is how the intimate memory becomes public, and the national one expands itself and becomes the memory of the world—or pretends to become it—because somebody does not want that a planetary memory is born, somebody who prefers a controlled memory. Our Theatre of More will try to follow the memory of the world.

21 — A system which is about to collapse I am proposing you a trip in a mental map that starts from the point zero. A trip in order to discover what culture is today. A format? An informal conglomeration of opposite values, concepts, symbols and provocations? Who does not have the criteria to choose only sees t oo much of everything… that provokes, once it diminishes the crisis. Supply and demand have to grow at any cost, otherwise the system risks to collapse.

29 — The solitude of the fairies, the centaurs and the witches A fairy is not a normal person, even if the nostalgia to be normal is there. This nostalgia is not a result of the love towards the so called normality of the world, it is the will to participate in a normal way in the activities of the world. The tragedy of the fairies and of the centaurs (and in part also of the witches) is that they are not part of the world in which the majority of people live. They form a small isolated group with no connections between it’s members, because the fairies and the witches and the centaurs are spread over all the continents and the entire world.

30 — The fairies and the world I An existential problem of a fairy is the decision, which role she should play in order to deal with the contacts to the world on every level. A fairy is not able to be herself in everyday life for the simple reason, that, if she were to look at the world through the eyes of a NIQZa [PM _W]TL ÅVL PMZ[MTN QV NZWV\ WN I [MZQM[ WN JQO LQNÅK]T\QM[" The priorities of the world like money and power and trying to get always more are not important for her, because she has other ideas and visions of her existence. 31 — The fairies and the world II The fairies love the world, nature, all the beings and all the animals, and also the organic substances and the inorganic ones that make up the universe. Their soul comes from another dimension, and it carries the painful awareness within, an existential and continuous pain that is part of the personality of a true fairy. A true fairy doesn’t want to do anything else but die when she is a little girl. They want to go back to where they came from, and often young fairies succeed in dying when they are still very small. The fairies that survive try to fake to be normal, to be like all the others and often they make friendship with the little witches or just little girls adapting their language and their way to think and so they try to be and to become on each level like them. A normal person knows loneliness as a terrible state of mind that can be overcome, but a fairy always has to support this state of loneliness and even the happy fairies that ÅVL I SQVO LWV¼\ []KKMML QV OM\\QVO ZQL WN \PQ[ VW[\ITOQI

of each single person. They don’t judge (just like the fairies) and they interact only on rare occasions with the public domain, they limit themselves instead to observing reality.

39 — 0QOP IZ\ IVL TW_ IZ\ And where is the art? Today, in 2008 art is without any doubt everywhere. But a thing that is everywhere is nowhere. And if art had become like the air, that we need in order to breathe, but we don’t see it? Like the actor that always acts ends up not being able to act anymore. Or when it’s always hot or always cold, or when the sky is always blue. If everything is art, nothing is art, and this puts us QV NZWV\ WN \PM XZWJTMU \W ÅVL \PM KI\MOWZQM[ WN Y]ITQÅKI\QWV NWZ our theatre in order to free ourselves from the nightmare of mediocrity that is a result of the will to make everything equal. The fairies, the magicians and the centaurs of our theatre know and accept the existence of the true hierarchies that don’t have anything to do with the imposed hierarchies. It is not a secret that we are living in a reality that is full of hierarchies that have been imposed with force and smartness, which are all based on economical and political power and on short memory in which the seamen of their short life live, of their disappearance after a few years of fake glory. A real hierarchy has been existing since the beginning of times, and Giulio Camillo referred on the hierarchies of the spirit and of the mind and of the soul and of the physical dimension of the heroes in order to constitute the categories of the theatre that don’t neglect the existence of the high and the low. The hierarchy is a result of experience and of the acquired capacities that have been possible thanks to experience. The only way to walk up the stairs of truth without falling lies within the capacity to remain light while becoming more heavy.

?M [PW]TL ZMÆMK\ M^MZa LIa IJW]\ _PI\ Q[ ZMITTa QUXWZ\IV\ )V IZKPQ^M _Q\PW]\ KZQ\MZQI \PI\ LMÅVM \PM XZQWZQ\QM[ Q[ TQSM I [XIKM without structures. Camillo creates a structure of memory and reflection that tries to indicate priorities. The job of our contemporary Theatre of More is not to recreate a similar structure using the criteria of today’s world. We are learning in a very direct way, that things don’t necessary always become better, but that sometimes we move from the bad to worse. These criteria don’t exist in our Theatre of More, but the IQU \W ÅVL I VM_ KWVÅO]ZI\QWV WN XZQWZQ\QM[ LWM[ M`Q[\ 0W_ LWM[ I ZMITQ\a \PI\ Q[ IT_Ia[ KPIVOQVO ZMÆMK\ Q\[MTN QV \PM IZKPQ^M[' Camillo himself was convinced that the structure of his archive KWV\IQVML \PM [aUJWTWOa \PI\ ZMÆMK\ML \PM UW^QVO ZMITQ\a <PM structure was conceived in order to contain a dynamic reality. This _I[ XW[[QJTM \PIVS[ \W \PM NIK\ \PI\ \PM [\Z]K\]ZM ZMÆMK\ML \PM principles of the universe. It was a very large vision, that did not accept the factor of time as a priority except in the concept of genealogy, which was applied only a few years after Camillo had invented his theatre by Giorgio Vasari in Florence. Camillo was convinced that he had created an eternal system. A system that he expected to be resistant even to epochal changes, that was supposed to function no matter what the historical and political situation was, a system that was an instrument of orientation even during the worst storms. The technique that made the system so resistant where the ethical values that constituted the Theatre. Ethical values that where based on the remembrance of the classical period of antiquity as it was re-interpreted by the Neo-Platonist school in Florence. 47 — /MVMITWOa We are artists, we are inventors of crazy things (that sometimes make sense only to ourselves) we are people that do the opposite of what all the others seem to do (we make art, not money) people that want to contribute to create a new awareness that is new and ancient at the same time. We want to create a consciousness machine, a hybrid mechanism made out of theatre, music, objects of light, an exhibition, an installation and an organism that lives, that deals with culture and memory understood as a process of the individual consciousness, which is made of the moments that count in life. The moment that counts is the moment to remembrance. This moment is a cult, because there are few of them in life, and we would like to relive them (if it was a positive moment), and this is why we created the rite, that evolves into the theatre throughout history. The fact that a genealogy of the theatre brings us to the cult, puts us in front of one of the unresolved questions that concern the research on the Theatre of Memory of Giulio Camillo: In what did the per formative theatre of Camillo consist? The only thing that we know for sure is that Camillo oriented himself looking at the ancient Greeks and Romans, and it is probable, that if he invented rites, they must have been somehow related to this vision. Greek mythology mixed with Christian ideas and the rigid dogmatism of the church.

PROVOKE 05 — Faith, memory and death Just as the individual memory interacts each day with it’s own reality, so a culture confronts another culture, but there is one thing we all have in common: the fact that all roads lead towards death, and that the fear of death has generated philosophies and religions which give a meaning to life in order to diminish the fear of death. Religions monopolize fear and they also use it. Giulio Camillo was I_IZM WN \PQ[ NIK\ ITZMILa QV \PM ÅZ[\ PITN WN \PM \P KMV\]Za 0Q[ theatre was an archive of knowledge beyond faith. 06 — Fear and memory We are not able to think, to eat, to love. We only do what needs to be done. A concrete society is running the risk of producing an incomplete memory. Things have to work, sure. The things and the people have to be OW^MZVML ÅZUTa IVL QV\MTTQOMV\Ta" 8MWXTM PI^M \W ZMUIQV LW_V \PMZM with fear as the principle power. Fear is a sickness, and our leaders are the doctors. I don’t believe in doctors. Fear produces a sick memory. 07 — Memory and information We are the memory, the ancients said. Today the memory stays in \PM ÅTM[ WN W]Z KWUX]\MZ[ That’s a good thing, finally we’ve got the most powerful instruments in order to deal with our memory, but we only deal with information. 08 — Quantity and quality In past times memory was the medium for the transmission of knowledge from one generation to the next. What counted then was not the quantity of information, but the quality of the contents. The sage knew which memories where relevant and which ones where irrelevant, and he also knew that important things could change into unimportant ones.

20 — The point zero The nothing is emptiness, but the point zero is another thing, an idea which is closest to the thesis of the existence of a particle of god, the so called particle of Higgs, than to the philosophical negation in order to obtain the zero. The point zero is the centre of a complete mental map.

22 — Life as theatre, as poetry ?M PI^M \W K]\ WNN M^MZa\PQVO _PQKP Q[ \WW U]KP IVL []XMZÆ]W][ TMIZV \W TQ^M _Q\PW]\ \PM []XMZÅKQIT IVL \PQ[ Q[ \PM XZMUQ[M \PI\ ITTW_[ ][ \W ÅVL \PM XWQV\ bMZW _PQKP Q[ VW\ \PM VW\PQVO This voluntary act of reduction will not be the consequence of a failure or a lost battle, but the consequence of our decisions. Don’t ever try to project this philosophical and existential operation as a duty on other people. This is not about social interaction, but the prospect of a solitary path that every artist that believes in his work knows very well. 23 — Acceleration and identity We will have to do all this, while we are all at the same time— notwithstanding the crisis—exposed to an acceleration in every respect the kind of which has never been seen before and which provokes continuous changes. The exponential growth of technology and science modify reality and promise eternal life thereby exposing us to a self destruction which can only be avoided by reconstructing our memory and through it our true identity as citizens of the world. 24 — The centaur Once I knew a centaur. He was an intelligent man, may be even sage. A wisdom that did not come from the books he had been reading, but from the awareness with which he was born. The problem was, that his wisdom was wasted, and his intelligence never got the upper hand over him. He thought of himself as a king, as more and better than the others, and in a certain sense he was even right, because he was charismatic, and his charisma gave him power and made him seem to be an authority. Strangely enough he wasn’t interested at all in power, he wanted to go beyond instead. It’s not that he wasn’t happy with what he had, it’s not that he wanted more. The centaur lived in a cave full of treasures, his souvenirs. He wanted to go beyond memory, in order to expand himself into the totality of existence. He knew, that the moment possessed a powerful magic, and that the formula of the here and now was the most powerful of them all.

32 — The alchemy of Giulio Camillo In what context does this war and love game between fairies and centaurs happen? The Theatre of Memory exists forever, and trying to activate it again in 2009 in form of a Theatre of More does not signify that it didn’t always exist, even when it didn’t function as an archive or didn’t exist materially… Giulio Camillo has selected the elements and has brought them in relation to each other by following the collective memory. The XIZ\QK]TIZ PQ[\WZQKIT UWUMV\ WN \PM MIZTa \P KMV\]Za UILM I P]OM choice possible. Camillo could use the memory of the antique cultures that has been upgraded by the Neo-Platonist movement in Florence, but he also could use the vast alchemical and astrological knowledge that had been preserved during medieval times, taking advantage of a situation of cultural openness and mental freedom. The dimension of magic was as real as the knowledge about nature, the art of engineering and mechanics. Art was becoming NWZ \PM ÅZ[\ \QUM IV QVLMXMVLMV\ M`XZM[[QWV IVL \PM JQO UI[\MZ[ were looking for the same things: truth and perfection. Giulio Camillo has created a system that enabled him to classify any known thing inside the archive of his theatre. The archive ZMÆMK\ML \PM _WZTL IVL Q\[ XPMVWUMVI IVL IT[W \PM PQ[\WZa WN knowledge of former times. Camillo knew that information alone would not be enough, and that the key that would allow him to reach the famous point 0, the smallest common denominator, was the capacity of absolute synthesis, that concentrated all the knowledge and transformed it, and what interested him was the process of transformation of knowledge into awareness. The theatre was a transformation machine: information became knowledge and knowledge became personal culture. But the true alchemical step was the one from personal culture towards awareness. 33 — ;QU]T\IVMW][ _MQOP\ IVL TQOP\VM[[ The existence of “consciousness” has not yet been proven. The awareness includes conscious and subconscious, and it also includes all the sensorial, emotional and spiritual levels. Only the one who was fully aware of the content of the archive of the theatre was “as light as the wind and as heavy as all the universe in the same UWUMV\º +IUQTTW _W]TL PI^M I KPIVKM \W ÅVL \PM XWQV\

34 — <PM ¹OWWLº IVL \PM ¹JILº The point 0 was the nothing and the everything in one, the same antique point that has always been indicated as the door to felicity by the esotericisms, the magicians and the searchers of all times IVL K]T\]ZM[ 6W\ I TW\ WN XMWXTM PI^M ZMÆMK\ML WV \PM NIK\ \PI\ Giulio Camillo does not insist on the moral categories of the “good” and the “bad”, and so we decided that not even our contemporary version would include the “good” and the “bad” as categories of the archive. Only if we don’t insist on using these categories that are fundamental for our western culture we will be able to integrate the eastern part of the world, that does not know about the “good” and the “bad” in terms of our Christian tradition.

40 — The ethical principle of the theatre: JMKWUQVO ZQKP OQ^QVO I_Ia To climb up heavy and light the seven stairs to truth, this is the objective that Giulio Camillo suggests to the user of his awareness machine. The principle of becoming rich donating through generosity is the ethical essence of the theatre of memory. The idea of a deposit of knowledge as an encyclopaedic archive was only one part of the theatre of memory of Giulio. The real secret lay in the way in which the various elements of the theatre were used: Everybody started with the same possibilities, and nobody had an advantage due to birth or capital. The theatre imposed the synthesis and not the continuous demonstration of the information that was contained in the archive of the theatre. What really counted was the knowledge of the archive, so the user had the possibility to get close to the real aim of the theatre: the transformation that was []XXW[ML \W MVIJTM PQU \W QV\MZIK\ _Q\P ZMITQ\a IVL \W QVÆ]MVKM \PM world. 41 — -`KPIVOM IVL KWUXM\Q\QWV Life is based on exchange, and the principle of giving and taking exists obviously also in ToM. This principle of giving and taking recalls the reason of the unhappiness of the fairies when they participate in normality. The rules of the world don’t function in ToM. Giving and taking is a good example: In our world who is more smart wins, he will take more, he will grow thanks to the others that are less smart than him, and while he grows, he will take space and possibility to grow from the others, and the bigger he will become, the more he will monopolize the resources and he will be obliged to turn the others into slaves in order to guarantee his own continuous growth. The one who plays wants to play with the big ones, always with the bigger ones, until he himself will be the biggest one, the winner that takes it all. Almost all games and all sports of history are based on the principle of competition that Giulio Camillo used to refuse, and that the fairies refuse. Actually in the theatre of memory of Giulio Camillo no sport, no game no betting and no competition existed.

42 — The family Another thing that does not exist in the Theatre of Memory of Camillo is the family. The family that in the cultures of the whole world represents the central and most important nucleus of the society, the element on which the rules of living together in everyday life are constructed. The family is understood as the highest value, because the family LMÅVM[ W]Z PQ[\WZa IVL W]Z [WKQIT \ZILQ\QWV <PM WVM _PW Q[ JWZV QV\W IV QVÆ]MV\QIT NIUQTa \PI\ Q[ ZQKP IVL XW_MZN]T _QTT PI^M I different life than the one that is born into a poor family, and I don’t tell you anything new, because in any part of the world, this is how it has always been: the sons of the chiefs where designated to become chiefs, while the sons of the poor have to be very gifted in every regard in order to have a minimum possibility to rise the standard of their existence. In the contemporary world there are countries that guarantee the equal conditions of life through their constitution, but in reality the law (as we know very well) has never been equal for everybody. Camillo says, that only knowledge for everybody guarantees equal KWVLQ\QWV[ NWZ M^MZaJWLa IVL PM _I[ XZWJIJTa WVM WN \PM ÅZ[\ UMV ever to speak about equal rights in such an explicit way.

48 — The social and the real point zero On the 10th of November2008 four kids walk inside a public park in the Italian town of Rimini on the north eastern coast of Italy. On a park bench there is a 40 year old man sleeping, a homeless man. The four kids burn him alive. Later on the police succeeds in catching the kids and asks them, why they burned a sleeping man, and the answer was: “we only wanted to have some fun”. Adolf Hitler is considered the worst dictator of all times, but at least his actions where due to reasons – mad and terrible – but with their own diabolic and perverted logic. <PM[M SQL[ \PI\ WVTa _IV\ML \W PI^M N]V ÅVLQVO \PMQZ XIZ\QK]TIZ IU][MUMV\ [M\\QVO WV ÅZM I [TMMXQVO XMZ[WV X]\ ][ QV NZWV\ WN I VM_ dimension of the loss of memory, of short memory, of non existing memory. These kids are living without any structure of thoughts about live, without any orientation, and this has as a consequence the loss of the most fundamental points of reference, projecting them to the real point zero that is made out of nothing. 49 — The contemporary point zero Our Theatre of More is about to get born in a very particular moment: The columns of our system are shifting and crashing one after the other. While these columns—that we conceived to be eternal—are crashing down we are approaching a contemporary point zero that is not anymore the point zero of Camillo, but the messenger of the nothing, of the most destructive chaos without prospective. The only thing between the two points zero that is similar is the research for the moment that becomes a cult. The four kids have been burning the homeless and they didn’t do anything else than activating an ancient rite that was supposed to carry them closer to life. A lot of cultures celebrate life demonstrating their power on death. The gesture of the four kids demonstrates how the memory of life and death is alive, and in this case it’s the memory of the vampires, that have to feed on the life of the others.

THE CRISIS 09 — The theatre in between <PM TQY]QL UMUWZa I[ I KWV[MY]MVKM WN \PM Æ]K\]I\QVO KWVLQ\QWV[ _Q\PQV \PM QVÅVQ\a WN KWV\MUXWZIZa QVNWZUI\QWV ?QSQXMLQI \PM encyclopaedia of the net, is a work in progress, an organism of horizontal and interactive knowledge. Our Theatre of More is something different: The theatre proposes itself as a mediator between word and object. This triangle can be extended to the public, to the spectator, and you obtain a triangle. Inside of this \ZQIVOTM aW] ÅVL \PM IZ\ \PM NZMMLWU \PM JZW\PMZPWWL IVL MY]IT conditions for everybody. In our version, within the theatre where art is born there is the space between the two tribunes, and this space in between is called “the theatre in between” 10 — The process as theatre ÅZ[\ [\IOM WN \ZIV[NWZUI\QWV Our theatre of more is a process, a road, which sees itself as the objective of the journey, the movement that generates and realizes art. The art of memory asks the question about the structure of memory, and how to conserve memory and keep it open to the present. 11 — The short memory, and the absence of memory For now we produced the short memory, which causes the loss of collective identity. It seems like an operation which is intentionally designed for replacing an identity based on memory with an identity based on desire. The industry of desire and our entire economic system exists only thanks to the recycling of and the constant creation of new desires in order to satisfy them.

12 — +TI[[QÅKI\QWV QV[\MIL WN K]T\]ZM Our personal universes are about to reduce themselves, but our personal encyclopaedia of desires is growing. Sure, everything is ok, as long as we are at least able to know what we want, as long as _M IZM IJTM \W XZWL]KM I KTI[[QÅKI\QWV WN W]Z LM[QZM[ Obviously nobody asks himself what are the roots of memory, the question that counts are instead: how much do you have, how much money, how many things, how much power – and I tell you, who you are.

13 — Time does not exist I suspect that we want to eliminate the memory. But let’s talk about the future, because looking forward makes us live: the conscious man is looking back while projecting the future generating the moment, with the supreme objective, to leave time – the magic triangle between past, present and future, behind. -^MV \PM N]\]ZWTWOQ[\[ PI^M \W Å[P QV \PM XI[\ QV WZLMZ \W QUIOQVM the future. 14 — <]ZVQVO \PM QV^Q[QJTM ^Q[QJTM Today a theatre of memory has to open the doors to the dimensions that we know and to the ones that exist, even if we don’t want them to exist. The idea of the theatre of memory is the idea of life that becomes art, because everything that we put in its archive becomes culture, culture of lived life.

15 — The theatre and the happiness And what about the people that are born poor, and don’t have any possibility to study? What kind of memory will they put together? It might be a memory that does not reach beyond what they touch with their hands. Blessed is the one, who can live without thinking, without all that knowing, that stays in the books. But who declared, that a person that didn’t study can’t obtain happiness?

25 — The technique of the centaur Obviously the centaurs are also alchemists that know nature and the elements that nature offers in order to alternate the awareness. The centaur is an addict, but he is not a victim of his addiction and, PM Q[ TWWSQVO QV I [KQMV\QÅK _Ia NWZ \PM PMTX WN VI\]ZM QV WZLMZ \W get where he wants to get, to the here and now. Anything goes in order to reach this aim: Sex, eroticism, art, speed, the taste of the mushroom he just picked up, wine, the aromatic herbs, the power WN \PM ]VSVW_V ZWW\[ ?PMV I KMV\I]Z OWM[ \W \PM NWZM[\ PM ÅVL[ useful things everywhere, and the same happens, when he goes to the city—even though he prefers nature to the city, and the plants to the people. When he comes back from his voyages in the forests and in the cities, he elaborates what he has heard and seen. The stories of the centaurs are created in order to capture the attention of his preferred prey: the fairies.

26 — 8TIaQVO IVL P]V\QVO The centaurs know how to shoot very well, they love the hunt of every kind. Hunting is one of the most antique techniques in order to get to the point zero, which is the centre of the archive of memory that exists beyond time. The centaurs objective is the point zero, but the preferred prey are the fairies of the world. How does the P]V\ _WZS' <PM ÅZ[\ [\MX Q[ \W IKPQM^M \PM I\\MV\QWV WN \PM KPW[MV prey. 0nce a centaur has pointed on a fairy, he is absolutely KWVKMV\ZI\ML WV PMZ 1V \PQ[ ÅZ[\ [\IOM WN \PM P]V\ \PM KMV\I]Z OM\[ into some kind of mystic state, in which he pre-tastes the chasing, PM QUIOQVM[ \PM OIUM \PM LIVOMZ IVL \PM ^QK\WZa 1\ Q[ VW\ LQNÅK]T\ to have the attention of a fairy. The fairy knows very well, that the centaur does things that normal men don’t even think of. The fairy is aware that the game of the centaur is in reality the exact opposite of the game. A game that is very serious from the beginning on, a game that does not foresee limits or rules. The hunt starts like this, I[ I OIUM I[ Q\ IT_Ia[ _I[ [QVKM \PM ÅZ[\ [\WZQM[ QV \QUM 27 — The fairies So the true hunt is the fairy hunting. Fairies are woman, but they are also much more: They are spirits of nature, that are referring to a precise element: the water, the wind or the earth, while the element of fire is related to the witches. A fairy knows, that everything is a game, and that the most evolved form of game is the theatre, that contains life in all of its forms. The fairies are actresses and they can decide to represent different roles. Some fairies are able to represent different personalities or characters simultaneously, and this capacity is one of the most useful methods in the dangerous game with the centaurs. A fairy is woman, witch and fairy, and the centaur is aware of this. This is why the fairy is \PM UW[\ _IV\ML XZMa IVL IT[W \PM UW[\ LQNÅK]T\ WVM \W KIX\]ZM )T[W \PMZM IZM ^MZa NM_ NIQZQM[ IVL Q\ Q[ ^MZa ^MZa LQNÅK]T\ \W ÅVL them because of their capacity to become another character. Not all the centaurs know that in reality the hunt is reciprocal, and that the fairies are also hunting the centaurs. 28 — The little centaurs A young and beautiful fairy feels superior even to the centaurs. A fairy succeeds in getting close to a centaur by playing the role of a woman or a witch. In fact the centaurs are often happy to go and hunt witches, which is a minor form of hunting, and often centaurs form a permanent couple with a witch. If the fairy fakes to be a woman, she does it, because she is not really interested: this would not happen in front of a real centaur, but in front of the numerous little centaurs. They are men learning to become centaurs, and often they will become the slaves of the centaurs, servants that are controlled by the will of the centaurs. There is even a statistic fact that says, that there are very few real centaurs in existence, and therefore even the fairies are always searching for the real centaurs, and luckily they know how to distinguish between a man that learns to become a centaur, and a real centaur.

35 — No dualism It might not surprise you that not even the fairies accept the categories of the “good “ and the “bad”. The existence of these categories are a reason of tremendous suffering for the fairies, and it is one of the reasons why they want leave this planet. The “good” and the “bad” are helping the powerful ones, the priests and the politicians to control the human material. The “good” and the “bad” are necessary in order to keep the system of punishment alive, the laws and the bureaucracy. The fact that the “good” and the “bad” are continuously interpreted as the powerful of the moment like is an age-old phenomenon of history. Giulio Camillo knew, that an archive of knowledge and of memory could never be based on the “good” and the “bad” for the simple reason, that he would have had to follow this dualism, and would have had to create the archive of the good and the archive of the bad. 36 — <PM MUXQZM WN M^QT A vision of the world without the good and the evil seems almost impossible today, when we still hear the echoes of the warnings that the ex-President of the most important country of the world has launched towards the “empires of evil”, declaring another confrontation between the white and the black forces.

37 — The people, the fairies and the normality The fairies do have problems to get in harmony with the world because something within them is not capable and refuses to condemn the bad one of the moment and to honour the good one of the moment, even if their rational mind tells them to participate in the rites that are reserved to the treatment of the good ones and the evil ones. A real fairy will never participate in an elimination legalized by the state, but she would not even participate in the celebration to honour a new statesman as the one who is capable to bring freedom and collective felicity and happiness. This leads to an almost complete refusal to participate to the political games that are the normality of the persons in their everyday life. The fairies search for normality is condemned to fail, and a fairy that insists in the search for harmony with the normality of every man and woman has only one possibility left: to renounce completely their own identity and pretend to be just a normal woman. Anyone who has ever seen the ingenuity which fairies display as actresses, knows that a true fairy would never be capable to resist the world without playing a role. A normal woman can be part of someone else’s live, and maybe she is even proud to be the property of the man she loves, but a fairy could never be property of someone, not even of the king of centaurs. A fairy can resist the world only QN [PM []KKMML[ QV ÅVLQVO \PM [a[\MU QV WZLMZ \W PMTX \PM XMWXTM \W grow, to get closer to an understanding of the world. 38 — <PM UIOQKQIV[ The world that we want to represent in our theatre hosts different actors. We talked already about the fairies and the centaurs. We let you know about the existence of the witches. Now we will talk about the magicians. They are like the centaurs, like the fairies and the witches they are imprisoned on planet earth, and they are not an original part of it. The magicians are among the most valued beings. They are ancient souls that have lived many times, and that have walked on each stair of the theatre of memory. They know the secrets called magic. Their existence seems not to make any sense on this planet, but they do exist, even though there are very few of them – and this is the case for the male and the female magicians. It is not possible to just go and have a look for a magician, they ZI\PMZ ÅVL ][ 2][\ TQSM \PM NIQZQM[ IT[W \PM UIOQKQIV[ JMKWUM invisible and appear in their real form only when they whish to do so. Now you will ask: if those magicians exist, why don’t they use their power in order to change the suffering world? The answer is very easy: Because they respect the freedom of the individual will

43 — The recommandations According to Francis Yates Giulio Camillo most probably was not even born as an aristocrat, and even though he succeeded in getting invited several times to the court of the king of France, Francesco 1 7VTa aMIZ[ MIZTQMZ I [XIV WN \QUM \PI\ _I[ KWV[QLMZML [PWZ\ a similar thing seemed to be impossible, and even today it would be considered impossible in most countries. The Renaissance has generated a society of merit for artists and scientists, that very often where both, scientists and artists. Whoever produced relevant and innovative things could get close to the king and the pope. Obviously the family existed, and it was an integral part of society, but not as a closed system. The recommendations where recommendations of merit and they did not at all depend on the social roots of the ZMKWUUMVLML IVL /Q]TQW +IUQTTW PQU[MTN ][ML \W JMVMÅ\ NZWU this favourable intellectual climate. 44 — <PM ZMOZM[[QWV The priests of every religion continue to insist on the central value of the family which is still considered to be one of the central arguments in the discussion about values. It is seen as the smallest and most important social cell on which the whole society is based, a value, that has never been questioned even though statistically more than 70% of sexual violence and more than 80% of rapes in the western world are happening in the context of the families. The even more horrible number concerns the case of killed people: 40% of all the killings in the contemporary western world happened in the context of the family. These numbers seem to indicate, that there is something that does not work, and if we go and look for the numbers regarding the divorces, the impression of an institution that is failing gets even stronger: 70% of all the weddings in the western world end up with I LQ^WZKM _Q\PQV \PM ÅZ[\ aMIZ[ <WOM\PMZ \PM[M V]UJMZ[ [MMU \W indicate, that the family in reality does not have anymore the centrality which the traditional part of the politicians in the western countries claim for it. Coming back to the family and the recommendations, Camillo notes, that the recommendations that are done by him ought to be based on merit and not on an exchange of favours on the level of the power games of the families. In fact this practice got stigmatized not only by Camillo, but also by the Universities of the masters. Looking back, we are concerned, that our contemporary version of the Theatre of Memory as Theatre of More might become in some aspects a testimonial of the regression of our culture if we confront it with the high renaissance. In order to create a light of hope for the smallest module of the contemporary society, ToM proposes a different idea of family: the bigger family. 45 — The hirarchy of the objects They say, that in our contemporary version of the Theatre of Memory, in the Theatre of More, the discourse about culture should not even exist, because if everything can become art, automatically everything will become culture, so at the end nothing is it, and so they say, we shouldn’t even introduce this old discourse, because it would take us directly to the problem of art versus anti art, which is supposed to be an old discussion. In fact, not even Giulio Camillo used to distinguish between high and low culture. Everything was high culture, because everything was grounded on the same elementary principles. Everything was part of the same mental structure, and the lower steps supported the higher ones that where not more important, just because they where located higher. The whole system of the Theatre of Memory PIL \PM [IUM LQOVQ\a <PMZM _I[ VW ÅZ[\ KTI[[ IVL VW [MKWVL KTI[[ section. The refusal to create a hierarchy of applied values is in fact far removed from our reality that bases it’s economy on the continuous creation of new hierarchies of objects: Give me a Rolex and put me in an Armani suite and I will be someone.

50 — The crisis, the action and the reaction Our Theatre of More does not have to offer any certainties, it will VW\ JM KWV[\Z]K\ML WV \PM ZWKS[ WN UMUWZa J]\ WV \PM Æ]` WN I liquid society and of the exponential evolution that continuous to accelerate our life—despite of everything. The crisis is an WXXWZ\]VQ\a IVL \PM KZQ[Q[ Q[ \PM VMKM[[IZa XZMUQ[M NWZ \PM LMÅVQ\QWV of new systems. A systems gets used until it works just like a car, but if nobody devises a new one, one has to continue with the old one. To react fast is not enough to limit the damage if you are in the middle of a crisis. The old model is exclusively based on the hunger for more. The principle of growth is some kind of goddess.The principle of more is part of the society, of the economy and of the ÅVIVKM JMKI][M Q\ Q[ I XIZ\ WN MIKP WN ][ -^MZa [QVOTM P]UIV JMQVO will always want more, because it’s out of the more that we receive the satisfaction and the legitimisation of our existence. The problem Q[ PW_ \W LMÅVM \PM UWZM 1V WZLMZ \W ZM[WT^M \PM KZQ[Q[ _M PI^M \W look for a new quality of the more, a new more. It’s not about trying to live in a world without crisis. A life without crisis and without the search for more would be destined to the recession on every level. ToM wants to be an instrument, a collective process of research beyond the limits of the cycles of intellectual conformism in order \W LMÅVM VM_ QLMI[ IVL KWVKMX\QWV[ WN \PM XZQVKQXTM WN UWZM <W5 proposes the principle of action instead of the principle of reaction. ) VM_ _WZTL _QTT WVTa JM XW[[QJTM QN MIKP WN ][ TMIZV[ \W ÅVL I VM_ form of individual more beyond the old obsessions that have created the actual crisis. “When you have to react you lost the initiative and it is already to late”. (von Clausewitz) 51 — The position To be reinvented

52 — <PM <PMI\ZM WN \PM ?WZTL IVL \PM 1VLQ^QL]IT <PMI\ZM Nowhere to hide

53 — The idea of the Theatre of More A department of research / A platform / A Fata Morgana / A key / A door / A new form of common sense / Another public opinion / The 7th power / The darkness / The light / The industry of truth / The joy / Inside but outside / The next step / Falling down <PM ÆQOP\ <PM LIVKM <PM XIQV\QVO .IUM <QUM LWM[ VW\ exist / Every moment counts 54 — Conclusion Our Theatre of More is a vision, a process that will not end. We are about to create a multimedia and multidisciplinary system, a container of collective experience that gets activated using art. We will be like the medieval travelling theatres, with a precise reference to the tradition of the encyclopaedic theatre. (The world has to be explained again) We are building a time machine and a machine of consciousness, technological and essential, complex but simple. We are creating a new social sculpture (Beuys), a living organism that goes beyond.

ToM, THEATRE OF MORE 6/1 - 7/13 16 — The essence May be all these books that we read, that deposed themselves in our memory which forms our mind which in its turn forms our personality are useless weight. Only if we know how to arrive at a mental structure, a mental map that does not classify, but that collects the essence of the information that is contained in the books will we attain to the essence of knowledge.

46 — 8ZQWZQ\a IVL Æ]K\]I\QWV

169

milan knížák czech republic * 1940

Epigrafe

Obituary

Nekrolog

Verrà ricordato un grande artista

Let us recall a great artist

Vzpomeňme si na velkého umělce

corifeo di creatività e libertà

source of creativity and liberty

zdroj tvořivosti a svobody

nella terra della letteratura di frontiera

in the land of border literature

v zemi okrajové literatury

che si fa oggetto di se stessa

where in self praise

kde v sebechvále

dove lo scontro è impellente

clashes are inevitable

jsou rozpory nevyhnutelné

irrisolubile

with no solution

bez řešení

e per questa ragione di vita

but a reason to live on,

ale s důvodem žít dál

testimonianza lunga se non infinita.

a long-lived if not infinite presence.

dlouhou, jestli ne dokonce nekonečnou

Egli vide danzare la matrioska delle

A witness of matryoshka nations,

přítomnost.

nazioni

the confinement of culture

Svědek bábuškových národů,

la vita di serra delle culture il grottesco

a grotesque object of myth

omezení kultury

della mistica dell’oggetto

sold with detachment by a junk-dealer.

groteskní předmět mýtu

venduto con distacco da un rigattiere

lhostejně prodán vetešníkem. Translated by Fabulous Lara

Patax rilegge Claudio Magris di”PRAGA AL QUADRATO”, Sigma 2/3 1978

170

Překlad Fabulous Lara

si Ă¨ spento serenamente

MILAN KNIZAK di anni 140

ne danno triste annuncio la Moglie, i Figli, i Fratelli e le Sorelle, ed i parenti tutti.

I Familiari ringraziano anticipatamente quanti si uniranno al loro dolore. performance artistica, Marco Chiurato

171