Magisterské studium na FA ČVUT by Magdalena Hlavackova

Magdalena Hlaváčková

Magisterské studium na FA ČVUT v Praze 2012-2015

Jméno Magdalena Hlaváčková Narození 26. 9. 1988 v Praze Adresa Petra Slezáka 16, 186 00 Karlín E-mail m.hlavackova@gmail.com Telefon +420 602 553 465 Linkedin http://cz.linkedin.com/in/hlavackova

Studium 2012-2015

FA ČVUT v Praze, magisterské studium

2013 2015

ParaMratín - současná vesnice (ateliér Jana Jehlíka) Bytový dům Na Kocandě (ateliér Ondřeje Císlera) Sídliště, jak dál? Revitalizace sídliště Černý Most (ateliér Michala Kohouta) Víceúčelový sál Školy múzických umění - realizační projekt (ateliér Radka Kolaříka) Semestrální studijní stáž na FADU UBA v Buenos Aires Partido de San Martin - chudinské předměstí BsAs (ateliér Polo Jaimese) Diplomní projekt Polyfunkční dům v Kolbenově tovární čtvrti (ateliér Jana Jehlíka)

2008–2012 FA ČVUT v Praze, bakalářské studium 1999–2008 První Obnovené Reálné Gymnázium v Praze - Libni

Čtyři roky mého bakalářského studia na FA utekly jako voda. Fakulta se za tu dobu přestěhovala ze starého Áčka do krásné nové budovy a všichni myslím začali být trochu optimističtější. Já jsem obhájila bakalářskou práci - archiv Pražského hradu u Aleny Šrámkové a pokračovala jsem se studiem na fakultě. První magisterský ateliér jsem dělala u Jana Jehlíka a ačkoliv jsem z vesnice, téma ParaMratín pro mě bylo tvrdý oříšek. První bližší setkání s návrhem urbanismu a k tomu v tak specifickém kontextu jako je venkov... Snažila jsem se najít současný obraz venkovského sídla a místo toho jsem nakreslila téměř tradiční českou vesničku. Pak byl novým presidentem zvolen Zeman, papežem František a na Falklandech jen čtyři voliči hlasovali pro Argentinu. Zbytek se vyjádřil probritsky a argentinskou nadvládu považoval za dávnou minulost. Ten stejný týden jsem odletěla na studijní stáž do Buenos Aires, argentinského hlavního města. V Argentině jsem studovala na Universitě Buenos Aires a do ateliéru jsem se přihlásila k Polo Jaimesovi. Urbanistický projekt pro buenosaireské chudinské předměstí (místy srovnatelné s brazilskými favelami) jsme zpracovávali ve trojici s Ondřejem Zdvomkou a s Ericem Hendrixem, Argentincem s Holandskými rodiči. Zpátky jsem si s sebou kromě několika kilo maté a dulce de leche odvezla docela obstojnou španělštinu, poznání, že pracovat ve skupině je docela náročné a mělo by se to víc trénovat a zjištění, že jsem architekturu chápala zatím asi nějak špatně. Že totiž nejde jen o krásu a funkčnost, ale že má především řešit (nejen) společenské a sociální problémy a sloužit tam, kde je to skutečně potřeba. Ne snad, že by v Evropě taková architektura neexistovala, ale zdá se mi, že se tu na tento její význam často zapomíná. Přednost se dává rádoby důležitým konceptům, lesku, takzvané zajímavosti... Asi že se tu máme už příliš dobře. Po návratu jsem se přihlásila k Ondřejovi Císlerovi na dům Na Kocandě na Náměstí Jana Palacha. Po argentinské zkušenosti jsem chtěla zkusit práci ve skupině u nás, a protože jsme vždycky chtěly zkusit něco navrhnout společně, dělaly jsme na tom s kamarádkou Tamarou Horovou. Bohužel nám práce na malém domě ve dvou přinesla víc strastí než užitku a výsledkem je bytový dům, kterým si nejsme ani jedna úplně jistá... Na architekty koukám už trochu s odstupem, dech se mi jen tak nezatají a vždycky si říkám, jací to asi byli lidé? Byli společenští, náladoví, choleričtí nebo to byli opravdoví supermani? Berlín mě stále láká, víc teď ale tíhnu k Jižní Americe, balónem už jsem letěla a musím letět zas! Ovládla jsem pár dalších programů, začala jsem s němčinou, mezitím se naučila španělsky a němčinu ještě nedotáhla. Stala jsem se obyvatelkou Prahy a už si zas myslím na něco většího. Nejlepším zážitkem se stal ateliérový výlet do kolumbijského města Medellin. Také jsem začala pracovat v Headhand architekti. Co si člověk v kanceláři nasedí, to musí jinde vyběhat. Toho bych se aspoň moc ráda držela. leden 2014

ParaMratín - současná vesnice ateliér prof. Ing. arch. Jana Jehlíka, ZS 2012

MANIFEST O VES

Nová vesnice je místem pro vesnického člověka. Nová vesnice nesnese zradu. Nová vesnice živí venkov a je jím živena.

Je krásná a svá. Neopakuje své staré vzory. Patří do současnosti, vychází z řádu dnešního světa.

Je přirozeně atraktivní pro vesničana a nabízí mu pevný bod v krajině. Dává příležitost. Příležitost bydlet, pracovat, poznávat se, tvořit, pěstovat, chovat, pečovat… Navštívit. Je vlídná ke každému článku své společnosti, tvoří hnízdo pro skupinu, která chce. Chce tvořit společenství, využívat všeho, co venkov přináší i bere, pečovat o svoji ves.

Tvořit obec.

místo: Mratín - stávající vesnice v prstenci Prahy úkol: navrhnout v blízkosti stávajícího Mratína novou vesnici existence současného Mratína libovolná cesta: zkoumání území hledání významu a podoby vesnice v dnešní době nahrazení současného Mratína lesem množství variant...

výsledné řešení

ŠIRŠÍ VZTAHY 1:10000

zastavěný - nezastavěný

zpevněný - nezpevněný

veřejný - neveřejný

ATELIÉR JAN JEHLÍK Asistenti: Jaromír Hainc, Jan Šteflíček, Jan Trej

paraMRATÍN

MAG

ParaMratín je současná venkovská obec postavená na zelené louce. Tedy spíš na poli. Na polabském poli. Do centra Prahy je to odtud autem půl hodiny, ale venkov je to jako řemen. Kousek na sever leží Kostelec nad Labem a ještě kousek dál Neratovice a pak Mělník. ParaMratín má trochu zvláštní název, protože tu původně stával Mratín. Ten ale zničeho nic zmizel. A dobře tomu, protože ParaMratín ho dalece předčí. Vyniká nad ním svou polohou (rozkládá se o něco víc na sever poblíž nivy Mratínského potoka), strukturou, rozmanitostí i atmosférou. Jeho velkou výhodou je také to, že hlavní dopravní tah směrem na Prahu je odkloněn z Kostelce přímo na Sluhy (tak, jak tomu podle I. vojenského mapování už bývalo), takže ač na křížení nových cest, žije si ParaMratín celkem v poklidu. Díky různým strukturám a různým typům domů se tu líbí jak těm zvyklým na staré pořádky, tak těm otevřeným novým začátkům. Objevují se tu v zásadě tři struktury. Spodní, tradiční a tak trochu nahodilá zástavba leží přímo na křížení dvou příjezdových cest a má peckovitý tvar. Domy jsou tu všechny nízké (jedno nadzmení podlaží a podkroví), stojí štítem do ulice a zahrady mají rozlehlé. To aby si tu lidé mohli pěstovat vlastní zeleninu a ovoce a přitom měli dost místa na odpočinek. Jádro dění tu tvoří trojúhelníková náves s velkou lípou a hospodou. Druhá část ParaMratína je o něco přísnější a líbit se tu bude spíš asi mladým rodinám. Obdélníková náves už možná trochu připomíná náměstí, je ale z velké části zatravněná a jsou tu další velké stromy (tentokrát kaštany) a dětský kolotoč. Některé domy jsou do návsi otočeny štítem a některé (ty řadové), jsou k ní natočeny podélně. Všechny tyto domy mají dvě podlaží, některé mají garáž a jinde se parkuje na dvoře. Střecha zůstává po vesnicku sedlová. U dlážděné plochy návsi stojí dvě veřejné budovy - obecní úřad a dětský dům - dům pro vzdělávání a výchovu dětí všech věkových kategorií - protože právě ty budou pro budoucnost obce nejdůležitější. Dominantou této návsi je zvonice - hranatá věž se schodištěm, zvonem a zelenou střechou, ze které se můžete rozhlédnout po klidné polabské placce. Území mezi těmito dvěma částmi je rozděleno na pruhy nájemních zahrádek, ke kterým přísluší vždy jedna z řady kůlen. Na konci řady kůlen stojí budova se sprchami a kuchyňkou aby tu i „zahrádkáři“ měli během víkendů svůj komfort. A aby si přišli na své i fajnšmekři, směrem na jih od „modernější“ části obce jsou do krajiny, jako hrací kostky, rozhozeny velké samostatné rodinné domy. Stojí všechny na společném trávníku, nemají mezi sebou ploty, zato mezi sebou mají stromy. O trávník se musí starat společnými silami a odměnou je jim bydlení bez hranic. Tyto „kostičky“ jsou dvoupodlažní a střechu mají stanovou. Tím ale obec ještě úplně nekončí. Patří k ní totiž ještě sad s moštárnou a palírnou na jihu podél potoka, farma s jízdárnou na severu a konečně hřbitov s kaplí na západě. Tato stavení leží volně v krajině a nemusí být nutně vázána na ParaMratín. Jsou tu i pro Kostelečáky, Neratovičáky a jistě i pro Pražáky.

STATEK ČTVEREC ortogonálnost sedlové střechy

HŘBITOV

kaštany

dvě podlaží obdélníková náves obecní úřad

zvonice

dětský dům

PECKA nahodilost

ZUBY

jedno podlaží

žádné ploty

podlouhlé parcely

zhluky rodinných domů

sedlové střechy

dvě podlaží

trojůhelníková náves

stanové střechy

hospoda

společná parcela

lípa NÁJEMNÍ ZAHRÁDKY

SAD

SITUACE 1:3000

VYTVOŘENO VE VÝUKOVÉM PRODUKTU SPOLEČNOSTI AUTODESK

STUDIJNÍ STÁŽ NA FADU UBA V BUENOS AIRES San Martin - chudinské předměstí Buenos Aires cátedra Arq. Polo Jaimes, LS 2013

Prvním úkolem pro každou skupinu bylo „zkonstruovat problém“ pro pozdější práci na urbanistickém projektu. Jeden problém pro jednu skupinu studentů. Protože ve čtvrti je problémů až příliš, šlo spíš o to si vybrat, než hledat... Po dlouhém čase stráveném v nebezpečných ulicích celého San Martinu jsme se rozhodli problém pojmenovat. Spatřujeme jej v „práci“ plochy čtvrti se svými hranicemi, kraji, liniovými prvky. Zástavba je zde homogenní, zcela pravidelný rastr bloků se táhne od centra hlavního města Buenos Aires až po nejzazší konce aglomerace, ke kterým ze San Martinu ale ještě ani nedohlédneme. San Martin je někde uprostřed a nebýt mapy a mohutného dálničního prstence General Paz, nevíme ani, jestli jsme v Capital Federal či v předměstské čtvrti San Matin nebo Vincente Lopez... A nejsou to jen hranice, které takto „nepracují“ se „svými“ plochami, ale jsou to všechny větší liniové prvky. Včetně železnice. A právě vedení železnice se na celé ty čtyři měsíce stalo objektem naší práce.

V prvním schematu používáme citát z filmu Medianeras argentinského režiséra Gustava Taretta.

„Que esperarías de una ciudad que da la espalda al río?“

„Co bys čekal od města, které se otáči zády k řece?“

A skutečně, město Buenos Aires se k Río de la Plata otáčí zády seč může. Vztah mezi řekou a městem zkrátka neexistuje a i když samotná budova fakulty architektury leží na Googlu pímo u řeky, jen tak se k ní nedostanete a vidět ji můžete jen z bufetu ve čtvrtém patře. Stejný vztah, který má Město k řece, má podle nás San Martin ke svým liniím a hranicím. Ať je to Avenida General Paz, Ruta 4, Ruta 8, Camino del Buen Aire, Río de la Reconquista anebo právě železnice. Pro práci jsme si vybrali právě železnici, protože tento problém je na ni dobře a snadno viditelný, prochází celou čtvrtí směrem od Města po periferii, protíná čtvrť a umocňuje charakter čtvrti jako článku mezi městem a venkovem.

Facultad de Arquitectura, Diseño y Urbanismo, Universidad de Buenos Aires vedoucí ateliéru: Arq. Polo Jaimes vedoucí urbanistického projektu: Arq. Marcela Vio asistenti: Arq. Samira Attar, Arq. Ruben Ruiz pracovní skupina: Eric Hendricks, Magdalena Hlaváčková, Ondřej Zdvomka Řešenou oblastí bylo území předměstské čtvrti San Martin u severozápadní hranice města Buenos Aires. Čtvrť tvoří část aglomerace hlavního města známou jako Gran Buenos Aires. Na 56 km2 tu žije 422 830 obyvatel. Patří mezi nejchudší a nejnebezpečnější předměstské čtvrti. Rozlehlou oblast v severní části čtvrti tvoří skládka odpadu z celého BsAs. Okolí skládek je poseto slumy, kde žijí a pracují nejchudší obyvatelé čtvrti.

Původní vývoj struktury směrem od hranic dovnitř a směrem od železnice k hranicím (tehdy ještě v duchu industriálního předměstí) způsobil, že „vnitřní plochy“ jsou dnes dobře definované, pevné a svým charakterem jednoznačné. Místa, odkud vývoj proudil jsou dnes opuštěná,zanedbaná a zapomenutá. Zlepšení situace kolem vedení železnice navíc není pouze lokámním zásahem, ale potenciálem pro celou čtvrť. Vždyť co lépe presentuce krajinu, než právě výhled z projíždějícího vlaku. V posledním schematu naznačujeme rozvoj struktury směrem od železnice (resp. směrem od vlakových zastávek) a směrem od hranice čtvrti. V řezech představujeme současný charakter zástavby. Jedná se většinou o nízkou zástavbu sloužící k bydlení, někde je patrný původní industriální charakter čtvrti, někde nově vznikající výškové obytné i anministrativní stavby.

Vamos a presentar el problema en el ferrocarril donde podemos identificar la situación con la mejor manera.

Queremos demostrar el fondo del problema, que sentimos, por ejemplo la relación entre Río de la Plata y Capital Federal que (el problema) es síntomatico (=modelo). La ciudad da la espalda al Río.

Igual que las áreas del partido San Martín no saben como conducirse a su bordes. cátedraJaimes

cátedraJaimes

proyecto urbano

partido de San Martín

proyecto urbano

partido de San Martín

Erik Hendricks, Magdalena Hlaváčková, Ondřej Zdvomka

cátedraJaimes

proyecto urbano

partido de San Martín

El desarollo en dirección desde las lineas de bordes hasta los centros causó, que las areas centrales hoy son vivaz y dejando las areas de bordes olvidadas. Erik Hendricks, Magdalena Hlaváčková, Ondřej Zdvomka

cátedraJaimes

proyecto urbano

partido de San Martín

Erik Hendricks, Magdalena Hlaváčková, Ondřej Zdvomka

Jaimes

proyecto urbano

partido de San Martín

Erik Hendricks, Magdalena Hlaváčková, Ondřej Zdvomka

cátedraJaimes

proyecto urbano

partido de San Martín

Erik Hendricks, Magdalena Hlaváčková, Ondřej Zdvomka

BUENOS AIRES, MEDELLIN, MONTEVIDEO PARTIDO DE GENERALL SAN SANMARTIN: MARTIN: EJEVOCACIONES FERROVIARIO BUENOS AIRES, MEDELLIN, MONTEVIDEO PARTIDO DE GENERA NUEVAS BUENOS AIRES, MEDELLIN, MONTEVIDEO PARTIDO DE GENERAL SAN MARTIN: EJE FERROVIARIO BUENOS AIRES, MEDELLIN, MONTEVIDEO PARTIDO DE GENERAL SAN MARTIN: EJE FERROVIARIO Tramo 6

Tramo 5

Tramo 4

Tramo 3

Tramo 2

Tramo 1

Abierto Muro

Caracter de bordes del ferrocarril E 1:10000

Cerco

Ferrocarril

Actuaciones General E 1:10000

Plaza seca Centro comercial

A CEAMSE Bosque Talleres, Equipamiento, Museo Educativo, Centro cultural, Mercado, Feria Vivienda

Camino verde Camino al lado del tren

b Teatro

Estacionamiento

Oficinas

Vivienda Estacion del tren

Vivienda Parada de colectivos Baños públicos

Esquema de Caracter Actuaciones - Seleccion de cortes a-a´ E 1:200

c-c´ E 1:200

Campus de UNSAM Vivienda para estudiantes Parque Biblioteca Publica Campo Deportes

c a

Baños públicos Parada de colectivos Oficinas

b’

Oficinas

a’

Estacion del tren

Vivienda Estacionamiento

c’

Camino peatonal Chacarita Camino Comercial Camino Plaza de San Martín

b-b´ E 1:200

bytový dům Na Kocandě ateliér MgA. Ondřeje Císlera, ZS 2013

V Praze je bod obytný blok náměstí Palacha na rohu vchod Fasády sloh je rýh sto kámen a omítka a žádný schod V kavárně grog i hlavní chod o patro výš bydlí tam snob, dcera i hoch, hosté a choť dostatek prostoru i na pár soch Hvězdami pod taneční krok na střeše slaví se je nový rok

Multifunkční sál školy múzických umění - realizační projekt ateliér Doc. Ing. arch. Radka Kolaříka, LS 2014

Původní návrh celé školy múzických umění v Plzni vznikl v ateliéru Radka Kolaříka během mého bakalářského studia v roce 2010. Jednalo se o přístavbu k původnímu zděnému třípodlažnímu domu mezi řekou Mží a Tyršovou ulicí. Historická budova byla využita pro kabinety, sborovny, knihovnu, sklady a další zázemí školy. Učebny a zkušebny byly umístěny do nového severního křídla s ocelovou nosnou konstrukcí. Víceúčelový sál, který je podrobněji rozpracován pro účely realizačního projektu je vklíněn mezi tato dvě křídla a tvoří tak nejen spojku mezi učiteli a studenty, ale také mezi veřejností a akademiky. Slouží jako přednáškový, taneční, koncertní i divadelní sál.

UTILITAS Z hlediska užitečnosti sálu bylo třeba navrhnout prostor co možná nejvíce flexibilní. Musí umožňovat konání rozličných aktivit, které mají různé prostorové nároky. Proto je na místo klasického hlediště použita zasouvací tribuna, kterou lze snadno složit do zadní části sálu. Také jeviště lze snížit až na úroveň podlahy. Divadlo se tak rázem promění v taneční parket. Pro dosažení vyhovujících akustických podmínek jsou vnitřní stěny sálu obloženy dřevěnými akustickými panely. U stropu jsou navic umístěny závěsné akustické panely pro lepší odraz zvuku např. při koncertech. Prostor mezi nosnou konstrukcí a akustickým obkladem je využit pro vedení instalací technického zařízení.

FIRMITAS

Celá konstrukce sálu i foyer je koncipována jako dřevěná hala. Nosnými prvky jsou zde lepené dřevěné rámové vazníky, které prostupují i do interiéru sálu. Boky konstrukce jsou pak obloženy dřevěnými izolačními deskami a tepelnou izolací. Vnitřní i vnější obklad je také dřevěný. Na střeše jsou použity dřevěné trámy uložené po spádu střechy. Nad trámy je navržena zelená extenzivní střecha se spádem 13°. Příčky v interiéru jsou provedeny jako dřevěné rámové s dřevěným nebo sádrokartonovým obkladem. Dřevěné vazníky jsou založeny na železobetonových patkách. Podlaha je v sále kvůli vedení instalací navržena zdvojená.

VENUSTAS Divadlo, hudba a tanec, které se na akademii vyučují, patří mezi umění múzická, tedy ta, která vznikají z náhlé inspirace, z políbení múzou. Oproti tomu umění výtvarná se řadí spíše k řemeslným činnostem, pracují se hmotou, kterou řemeslně zpracovávají. Navrhuji proto zanechat samotný divadelní/taneční/ koncertní sál prostý řemesel, určený pouze múzám. V kontrastu k tomu navrhuji tomu „řemeslnému“ umění zasvětit předprostor sálu - foyer. Mohou zde volně stát sochy, viset obrazy, tapiserie... Na stěnu sousedící se sálem navrhuji přenést repliku obrazu Jiřího Trnky z dětské knihy Zahrada. S prvními kroky do sálu se nám otevírá nový tajemný svět...

půdorys + řez 1:100

únik osob při požáru + uspořádání pro koncerty 1:200

prostorové uspořádání pro přednášky 1:200

řešení VZT + uspořádání pro tanec 1:200

křivka viditelnosti + uspořádání pro divadlo 1:200

skladba stĹ&#x2122;echy 1:10

skládací zábrana u pevného schodiště 1:20

Sál by, jak bylo již řečeno, měl zůstat zachován polibkům múz, bez projevů výtvarného umění. Přesto nacházím jeden prvek - odnímatelné zábradlí zásuvného schodiště - kde navhruji použití vyřezávaných překližokvých desek s motivy stromů. Jedná se o autorská díla výtvarnice Zoe Ouvrier.

odnímatelné zábradlí u skládacího schodiště 1:20

uchycení zábradlí k vazníku 1:5

detail madla na dveřích do sálu 1:5

malba na stěně sálu ve foyer (Jiří Trnka) 1:100

dveře do sálu 1:20

SÍDLIŠTĚ, JAK DÁL? - urbanistický návrh revitalizace sídliště Černý Most ateliér doc. Ing. arch. Michala Kohouta, LS 2014

Sídliště jsou specifickou urbanistickou strukturou vymykající se principům tradičního města. Původní modernistické pojetí těchto obytých souborů bylo založeno na myšlence „bydlení v zeleni“. I přes existenci povedených případů (spíše v menším měřítku - Le Corbusierova Unité d‘Habitation) se dnes v našem prostředí zdá, že tato myšlenka byla spíše mylná. Do velké míry je neúspěch principu aspoň v Česku způsoben nekvalitou konkrétních urbanistických návrhů (příklad i Černého Mostu), nedůsledností při dokončování staveb zejména občanské vybavenosti, a v neposlední řádě neexistencí vize pro budoucnost těchto souborů už od samého počátku. To například na Černém Mostě umožnilo řadu novějších dostaveb, které, ač třeba samostatně tvoří fungující urbanistické celky, nekorespondují s původní rozvolněnou deskovou sídlištní strukturou. Sídliště se dnes vnímají jako přehuštěná, nepřehledná, jednotvárná, zanedbaná... Už méně se mluví například o tom, že hustota obyvatel na plochu je na sídlištích ve skutečnosti menší, než v tradiční městské blokové zástavbě. V návrhu jsem považovala za podstatné maximálně respektovat principy modernistického pojetí. Třebaže nemusí být v každém kontextu ideální, jsou myšlenkovým přístupem a tvoří specifické struktury, které nechci znásilňovat. Snahu o napodobení tradiční městské struktury v těchto prosředích na rozhraní města a krajiny nepovažuji za jediné možné řešení. Sídliště Černý Most se skládá z několika odlišných urbanistických struktur. Nejstarší zástavbu tvoří vysoké deskové panelové domy skládané do nepravidelných „superbloků“. Uvnitř těchto celků jsou umisťovány mateřské a základní školy. Veřejný prostor těchto struktur nemá téměř žádnou hierarchii, nicméně lze rozlišit, zda jsme „uvnitř“ nebo „vně“. Dále se zde nachází vysoké bodové domy na zelených plochách a nízké deskové domy řázené za sebe do mírně svažitého terénu. Nejnovější porevoluční zástavba již vychází z tradiční městské struktury. Tvoří ji otevřené bloky klasického městského měřítka. Vymezení soukromého a veřejného prostoru je zde jasnější. Všechny tyto struktury spojuje koridor Ocelkovy ulice. Ve vizi pro sídliště Černý Most pracuji s touto ulicí jako s hlavním spojujícím prvkem, který má městotvorný potenciál. Jednotlivé lokality se pak k Ocelkově napojují a samy mají spíš klidnější obytný charakter. V „superblocích“ se snažím pracovat s hierarchií míry soukromí, zorganizovat prostor, vymezit jasněji hranice „superbloku,“ zlidštit jeho měřítko, ale zároveň zachovat maximum veřejných, případně sdílených zelených ploch.

NÁVRH M3000

HMOTY

DOPRAVA

P P

KONCEPT NÁVRHU KONCEPT ORGANISACE PROSTŘEDÍ

P P P

MÍRA SOUKROMÍ

administrativa

stanice metra

náměstí

základní škola

sportclub

poliklinika

radnice

obchod

kostel

soukromé

sdílené

parking

veřejné

zahrada ZŠ

„okrajová“ komunikace

+27 m

VNITRA SUPERBLOKŮ

+27 m

+24 m

soukromé zahrady za domem

+15 m

sdílené zahrady před domem 18

6 podélné30parkování v ulici

+15 m

3,5 2,5

6,5

3,5

OCELKOVA - LINIOVÝ VEŘEJNÝ PROSTOR

radnice

aktivní parter

+15 m

tramvaj

předzahrádky

+15 m

park

parking

Do vnitra „superbloku“ umisťuji veřejné parčíky, sdílené nebo komunitní zahrady a menší soukromé zahrádky obyvatel 1. NP. Sdílené zahrady (pro jeden nebo dva panelové domy) vnímám jako potenciál vzniku komunitního života. Plochy sdílené a soukromé jsou na vyvýšeném terénu, aby přímo navazovaly na úroveň zvýšeného přízemí domů a zároveň měly aspoň vizuální odstup od veřejných ploch. V případě krajních „superbloků“ na jihovýchodě domy směrem ven reagují už téměř městsky. Přímo u domu začíná v úrovni zvýšeného suterénu široký chodník. Na ten navazuje zelený pruh se stromy, podélné parkování a vozovka. „Superbloky“ na severozápadě se trochu liší. Netvoří hranici, ale navazují na další „bloky“. Domy proto mají sdílené zahrady umístěny i před domem směrem do ulice. Vnitro „superbloku“ zůstává obdobné jako u „okrajové“ struktury. Ocelkovu ulici měním v městskou třídu - hlavní lineární veřejný prostor. Ze stanice Lehovec sem protahuji tramvaj, která autobusovým terminálem dojede až k nákupnímu centru ČM. Profil se v průběhu ulice mění a vznikají tak různé charaktery cesty z metra k celoměstskému parku U Čeňku. Na křižovatce cest u samoobsluhy navrhuji rozšíření ulice do náměstí. Mohou se zde tak konat různé venkovní kulturní akce či trhy. Navrhuji zde také umístění nové budovy pro radnici Prahy 14. V jižní části získává Ocelkova ulice přírodnější charakter, podél nových bytových domů vzniká lineární park a tramvaj projíždí zatravněným pásem. Ve svahu za novými budovami je umístěn velkokapacitní parkovací dům se stánimi také na povrchu ve vnitrobloku.

náměstí

tramvaj

+12 m

+15 m

+6 m

7 39

2,5

DIPLOMNÍ PROJEKT KOLBENOVA TOVÁRNÍ ČTVRŤ - multifunkční blok ve smyšlené čtvrti ateliér doc. Ing. arch. Jana Jehlíka, LS 2015

VÝCHOZÍ PODMÍNKY Projekt je navržen do centra Kolbenovy tovární čtvrti ve Vysočanech – čtvrti, kterou ve svém diplomním projektu v ateliéru Jana Jehlíka navrhl a zpracoval v loňském roce Martin Špičák. Místo pro dům proto zůstává převážně imaginární, nicméně představuje jedinečné prostředí, které umožňuje prověřit dům specifický kombinací rozličných funkcí i forem. Martin Špičák navrhuje doplnění struktury čtvrti, vytvoření monobloků a ortogonální uliční sítě. Specifikuje funkce v jednotlivých blocích, přičemž klade důraz na integraci bydlení, obchodu a kultury do funkcí industriálních a výzkumných. Původní industriální charakter čtvrti má být zachován, podpořen a obohacen o další městské funkce. Do jihozápadní části čtvrti navrhuje školu umění, řemesel a podnikání a inovační centrum, které jako ohnisko indukují potenciální využití okolních objektů ve smyslu výzkumu, vzdělávání, umění, obchodu, výroby, rekreace, kultury a bydlení. Významným aspektem práce je formování industriální střešní krajiny. Tu tvoří etážové stavby se základní výškovou úrovní, nižší halové stavby s šedovým či jinak výrazně tvarovaným zastřešením a výškové dominanty provozních objektů (např. komíny). Urbanistický návrh se všemi těmito aspekty používám pro svůj projekt jako výchozí situaci, regulaci prostředí a práce s ním. Ve čtvrti zpracovávám blok, který přiléhá k jižní hraně městské radiály Kolbenova. Na západní straně sousedí s původní, umělci využívanou halou E, další sousední budovy jsou již nově navrhované – tržnice na východní straně, blok vymezený pro obchod, výrobu a bydlení na jižní straně a škola na jihozápadě.

Kolben

ova

situace 1:10000

Martin Špičák: diplomní projekt Kolbenova tovární čtvrť, FA ČVUT 2014

vymezení funcí v rámci bloků

situace 1:5000

stavby stávající, bourané a nové

A: Pohled na komín Praga od severozápadu stávající budovy po levé straně mají být nahrazeny navrženým domem

B: Hala E na západ od řešeného bloku, dnes využívána především jako umělecké dílny

C: Kolbenova ulice - pohled od stanice metra Kolbenova

45% 17% 30%

bod - čára - plocha ...a prostor řešený blok 1:5000

bydlení - práce - rekreace

doprava významné budovy

dominanty veřejný prostor

hala - věž - deska a náměstí

GSEducationalVersion

Muzeum architektonických sckic, Berlín, D SPEECH Tchoban/Kuznetsov, 2013

bytový dům Locomotive, Winterthur, CH Knapkiewicz & Fickert, 2006

bytový dům, Praha, CZ Pavel Janák, 1929

Camden Town, Londýn, GB

bytové domy Zehnhaus, Bratislava, SK Henrich Szántó, 1902

bytový dům Flottwell Zwei, Berlin, D HEIDE & VON BECKERATH, 2011

Baťova tovární čtvrť, Zlín, CZ Karfík, Gahura, 30. léta

bytový dům Stoa, Maastricht, NL Luigi Snozzi, 2002

Akademie umění a architektury, Maastricht, NL Wiel Arets Architects,1993

Sportovní centrum Jacobs University, Brémy, D Max Dudler, 2011

Knihovna Yale University, New Haven, Connecticut, USA Gordon Bunshaft of Skidmore, Owings, & Merrill, 1963

Centrum současného umění, Berlín, D konverze pivovaru Berliner Kindl, 2014

Neue Heimat, Berlin, D

industriální komplech Royal Tichelaar, Makkum, NL Monadnock, 2007

Dům s okny jako bytový dům.

Podléhající formou především obyvateli, jeho potřebám a snad i přáním. Přístupný z náměstí a ze zadní uličky domu. Zvýšený parter na východní straně naproti tržnici si zachovává čistě obchodní funkci. Deska domu jakoby chrání klidnější náměstí od obchodního šumu kolem tržnice, má čelo a záda.

Hala jako prozaické umožnění práce.

Funkcí formovaná ocelová konstrukce, umožňující halu využít jako open space nebo rozdělit na menší výrobní sekce - řemeslné dílny. Samostatně fungující vyšší hala pro ateliéry. Pragmatické napojení na dopravní síť, šedové osvětlení, plechové opláštění. JIžní sekce při hraně náměstí navržena jako bistro pro nakrmení všech dřících i pro oživení náměstí.

FORMOVÁNÍ HMOTY Cílem projektu je v rámci jednoho bloku vysočanské Kolbenovy tovární čtvrti najít odpovídající podobu domu jak pro bydlení, tak pro řemeslné výrobní i kulturní využití. Hledanou podobu domu nalézám v celém bloku jako jednom objemu, děleném požadavky jednotlivých funkcí na specifické, využití odpovídající formy. Vzniká tak dům – monoblok – reagující v jednotlivých svých částech na specifické požadavky toho kterého využití. Pro formování hmoty a vymezení kýžených funkcí v rámci pozemku je podstatné také centrální umístění bloku v rámci čtvrti, které předurčuje jeho velký význam. Poloha jak ve vztahu k radiále Kolbenova, tak ve vazbě na pěší cestu ze stanice metra Kolbenova ke Škole umění a řemesel přináší potenciál nového centra nejen tovární čtvrti, ale i širšího okolí. Také z tohoto důvodu tvoří velkou část řešeného území veřejný prostor - náměstí formované na jižní straně bloku kolem komínu Praga a ulička mezi bytovým domem a výrobní halou vytvářející tak jakousi náhradu vnitrobloku, který v typologii tovární čtvrti zcela schází. Samotné objemy bloku pak tvoří bytový dům s obchodním parterem, výrobní hala s ateliéry a bistrem a věž věnovaná čistě funkci kulturní a rekreační.

Věž jako abstrakt.

Jako pevnost, jako obraz čtvrti a její strážnice. Galerie jako velký objem prázdna na úrovni vstupu. Pro zavěšení letadla jako exponátu, pro umístění turbíny, pro velké veci. Museum Emila Kolbena a industriální historie čtvrti. Promítací sál – databáze uměleckých děl umožňující okamžitě vystavovat digitální reprodukci libovolného uměleckého díla v dokonalé kvalitě. Restaurace s barem pro nenahraditelný výhled.

GSEducationalVersion

parter 1:750

pohled západní 1:750

pohled severní 1:750

pohled jižní 1:750

pohled východní 1:750

GSEducationalVersion

SEducationalVersion

nalVersion nalVersion

Věž dělá z místa v bloku místo ve městě. Je výškovou dominantou celé čtvrti. Je mohutná svou konstrukcí a velkorysá obsahem. Na výšku padesáti metrů skýtá čtyři podlaží a několik málo ochozů. V prvním podlaží nalezneme galerii velkého objemu pro všechno, co může velký objem prázna potřebovat. Například letadlo, turbína či tramvaj. V dalším podlaží navrhuji umístit Museum Emila Kolbena a jeho tovární čtvrti - jako pocta a připomenutí. V následujícím podlaží se nachází galerie digitalizovaného světového výtvarného umění. Jedná se vlastně o promítací sál a databázi velmi kvalitních digitálních reprodukcí výtvarných děl. Tato kombinace umožňuje sledovat jinak velmi vzácné umělecké kusy ve velké kvalitě pro edukativní i čistě povznášející účely. V posledním podlaží věže bude restaurace s barem. Mohutná železobetonová konstrukce tvořená roštem vierendeelových nosníků překlenuje až pětadvacetimetrový rozpon. Lehká skleněná obálka, vertikální betonové nosníky propsané do fasády. Vnitřní provoz oddělený od hrubé obálky místy přerušovanou luxferovou příčkou. Uvnitř jiný svět sám pro sebe. Difuzní světlo, klid.

B‘

galerie

stoa

půdorys 1. NP - galerie 50 m

restaurace s barem

42 m

digitální galerie

32 m

Museum Emila Kolbena

19 m

galerie velkých věcí

řez konstrukcí věže 1:500

„stoa“ mezi luxferovou stěnou a konstrukcí věže

východní fasáda věže - obslužná vrata

ducationalVersion

podélný řez halou 1:750

Výrobní hala ukotvuje blok v industriální Kolbenově čtvrti. Poskytuje prostor pro řemeslné dílny, ale umožňuje také využití jako openspace pro rozlehlejší řemeslnou výrobu, modelovnu, či například pro umělecké využití. Ocelová konstrukce z šedových vazníků umožňuje při rozponu 40 m zcela volnou dispozici a členění prostoru tak zůstává variabilní. Návrh nicméně počítá i s menšími, dělenými provozy a ke každé šedové sekci tak náleží zázemí s denní místností a s šatnami při východní straně haly. JIžní sekce je věnována bistru, které tak oživuje prostor náměstí. Na severní straně budovy se nechází vyšší halová konstrukce, která je zamýšlena pro otevřené ateliéry, huby a jiné pracovny. Nad částí haly je zavěšený strop. Zde mohou být v případě potřeby i zcela oddělené kanceláře. Vysoká hala je přístupná jak ze západu - z vnitřní uliční sítě čtvrti, tak přímo z ulice Kolbenova, do které se obrací velkými výkladcemi. Ostatní provozy v nízké výrobní hale již tak representativně nevystupují, jedná se spíš o provozní vstupy/vjezdy. Garáže pro celý blok jsou umístěny pod výrobní halou. Je zde 40 oddělených stání pro residenty a dalších 48 stání (včetně čtyř pro handicapované) pro zaměstnance a hosty.

ateliéry

openspace

řemeslné dílny

bistro

půdorys 1. NP 1:750 OPENSPACE

bistro

půdorys 1. NP 1:750 dělený prostor

residenti (48)

hosté (40)

hala 2. NP 1:750 ateliéry

(od)dělitelný prostor

hala 3. NP 1:750

1.PP 1:750

Plochy bytových jednotek: 5 x 200 m2 15 x 110 m2 15 x 100 m2 2 x 60 m2 2 x ateliér 60 m2 Komerční plochy: 5 x 60 m2 4 x 27 m2 4 x 24 m2 kavárna 110 m2

Všechny byty mají příčně orientovanou dispozici s ložnicemi na východ a obývacími pokoji na západ. Byty jsou navženy tak, aby měly vždy zahrádku (resp. náměstí), lodžii nebo terasu. Dispozice bytů jsou navrženy ve variantách maximal, medium a minimal, kde varianta maximal člení byt na maximální počet samostatných místností zatímco minimální varianta nechává vyniknut prostoru a příčnému proslunění i provětrání bytu. Vstupy do jednotlivých sekcí domu jsou doplněny o společnou domovní kočárkárnu/ klubovnu, která, může fungovat jako zázemí komunitního života obyvatel.

SEducationalVersion

pohled jižní 1:500

řez A-A‘ 1:200

pohled severní 1:500

A‘

B‘

komerční plochy

klubovna kavárna

ateliér

Desku bytového domu tvoří celkem pět schodišťových sekcí o pěti podlažích. Celková výška domu je 18 m a délka 95 m. Dům je zděný s železobetonovými zalamovanými stropními deskami, které umožňují zvýšení východního parteru pro komerční využití a zároveň nabízejí větší variabilitu a prostrorovou atraktivitu bytů.

byt 60 m2

půdorys 1. NP 1:500

pohled západní 1:500

pohled východní 1:500

řez B-B‘ 1:500

příklad dispozic:

4. NP

varianta MAXIMAL m 1:200 půdorysy 2. NP

půdorysy 3. NP varianta MEDIUM m 1:200

půdorysy 4. NP

varianta MINIMAL m 1:200

půdorysy 5. NP

nadhledová perspektiva ze severozápadu

nadhledová perspektiva z jihozápadu

pěší zóna na východě bloku, vstup do věže

pohled z jihu - ulička mezi bytovým domem a halou

Magdalena Hlaváčková Magisterské studium na FA ČVUT v Praze 2012-2015