Hranice v chození

Henry Cloud a John Townsend

Hranice v chození Jak správně hledat životního partnera Najít spolehlivého a oddaného celoživotního partnera je skutečně nelehké. Zejména proto, že mnozí v období namlouvání spolu chodí zcela nevhodným způsobem. Obvykle pak zakusí zranění a bolest.

Chození však také může probíhat dobře a přinést do života dospívajícího nebo mladého dospělého dobré věci – mimo jiné i jeho osobní dozrávání. Cílem této knihy je pomoci vám najít tajemství úspěšného chození a vyhnout se tak možným nástrahám.

• Chození lidem dává příležitost poznávat sebe, druhé i vztahy v bezpečném prostředí.

• Chození vytváří kontext pro řešení problémů.

• Chození pomáhá pěstovat si vztahové dovednosti.

• Chození umožňuje člověku poznat, co se mu líbí na opačném pohlaví.

• Při chození se člověk může učit sebeovládání v sexuální oblasti a dalším formám odloženého uspokojení svých potřeb a přání.

Pokud chodíte s člověkem, který vám ubližuje a vyvolává ve vás špatné pocity o vás samotných i o lásce nebo vás jiným způsobem zraňuje, pak na vás doléhá něco, co byste si neměli nechat líbit.

Nejlepším vodítkem je vždy to, co s daným člověkem prožíváte. Pokud vám kontakt s ním přináší mnoho špatného, berte to jako znamení.

Sám od sebe se tento vztah nezlepší. Udělejte, co je třeba, abyste zabránili zkáze. Chraňte se vědomím toho, co cítíte a čeho si ceníte, a mějte odvahu držet se toho, co je pro vás při chození důležité.

Nakonec to získáte. Važte si dobrých věcí a odmítejte to, co ničí.

Kdo by netoužil dobře prožít známost. A přece se to mnohdy nepovede. Kniha Hranice v chození stojí za přečtení. Mladí lidé v ní objeví prostřednictvím příběhů svých vrstevníků nejednu moudrou radu pro čas snoubenectví. P. Jenda Balík, farář řkc Praha-Strašnice

Osobně považuji za velký klad této knihy demytologizaci chození – autoři předkládají mnoho naprosto praktických rad a zkušeností, aniž by ale opomíjeli duchovní aspekt. Karel Řežábek, člen rady Církve Křesťanská společenství Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend pracují jako vedoucí pracovníci v psychologickém centru na klinice Minirth-Meier v Newport Beach v Kalifornii v USA. Oba často přednášejí na konferencích a jsou autory celé řady knih, z nichž v češtině dosud vyšly HRANICE: Kde jsou zdravé meze ve vztazích a v osobním životě?, tento titul přináší základní myšlenky a aplikace hranic v mezilidských vztazích; Děti a hranice mapuje hranice vztahů mezi dětmi a rodiči; Hranice v manželství, která aplikuje princip hranic do partnerských vztahů; Prosím tě, mami… pojednává o tom, jak nás ovlivnily naše matky; Změna přináší uzdravení pomáhá najít a řešit dlouhodobé deficity a nalézt uzdravující změnu pro život; Rozhovory o hranicích na řadě příkladů ilustruje, jak správně vymezit hranice v našich vztazích; Kazisvěti našeho života ukazuje, jak se vypořádat s těmi, kdo nám ničí život.

Obsah

PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ ................................................................................... 6 PODĚKOVÁNÍ ........................................................................................................... 7 PROČ CHOZENÍ? ....................................................................................................... 8

ČÁST PRVNÍ - VY A VAŠE HRANICE ......................................................................11 PROČ HRANICE V CHOZENÍ? ....................................................................................... 12 POŽADUJTE A ZTĚLESŇUJTE PRAVDU ............................................................................. 15 VEZMĚTE S SEBOU NA SCHŮZKU BOHA ......................................................................... 19 CHOZENÍ OSAMĚLÉ SRDCE NEVYLÉČÍ ............................................................................. 26 NEOPAKUJTE MINULOST ............................................................................................ 28 ČÁST DRUHÁ - S KÝM MÁM CHODIT?.................................................................31 S ČÍM DOKÁŽU ŽÍT A S ČÍM NE? ................................................................................... 32 NEZAMILUJTE SE DO NĚKOHO, S KÝM BYSTE NEMOHLI BÝT PŘÁTELI ....................................... 39 NEZNIČTE SI PŘÁTELSTVÍ KVŮLI SVÉ OSAMĚLOSTI .............................................................. 43 KDYŽ SE PROTIKLADY PŘITAHUJÍ, BUĎTE NA POZORU ......................................................... 47 ČÁST TŘETÍ - ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ PŘI CHOZENÍ: KDYŽ MÁTE NA PROBLÉMU SVŮJ PODÍL .................................................................................................................52 KDYŽ SE TEĎ PŘIZPŮSOBÍTE, POZDĚJI ZA TO ZAPLATÍTE ....................................................... 53 PŘÍLIŠ MNOHO PŘÍLIŠ RYCHLE ..................................................................................... 55 NENECHTE SE UNÉST ................................................................................................ 59 ROZLUČTE SE S FALEŠNÝMI NADĚJEMI ........................................................................... 62 HRANICE VŮČI OBVIŇOVÁNÍ ....................................................................................... 67 ČÁST ČTVRTÁ - ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ PŘI CHOZENÍ: KDYŽ JE VINA NA STRANĚ VAŠEHO PARTNERA ........................................................................................... 71 ODMÍTEJTE NEÚCTU ................................................................................................ 72 UTNĚTE TO V ZÁRODKU ............................................................................................ 76 STANOVTE SPRÁVNÉ MEZE V TĚLESNÉ OBLASTI ................................................................ 78 ZŘIĎTE SI VAZEBNÍ CELU ............................................................................................ 83 ZÁVĚR.................................................................................................................. 89

První vydání (reprint) © Návrat domů, Praha 2008

Originally published in the U.S.A. under the title: Boundaries in Dating.

Copyright © 2000 by Henry Cloud and John Townsend Grand Rapids, Michigan

Veškerá práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být v jakékoli formě publikována bez písemného souhlasu vydavatele.

Biblické citáty, není-li uvedeno jinak, jsou převzaty z Českého ekumenického překladu, © ČBS, Praha 1985 a z Českého studijního překladu © KMS, Praha 1994 (ČSP).

Autor © Henry Cloud, John Townsend Předmluva © Karel Řežábek Překlad © Alena Švecová Obálka © CALDER, Zuzana Lachová Návrat domů, Plzeňská 166,150 00 Praha 5 www.navrat.cz navrat@navrat.cz ISBN 978-80-7255-156-9

Matildě Townsendové (1902-1983), která byla nesmírným přínosem pro můj život.

— J. T. Svobodným, ať jsou kdekoli, s nadějí, že jejich chození naplní touhy jejich srdce a že jim přinese to nejlepší, co jim Bůh chystá.

— H. C.

Předmluva k českému vydání 4B

Chození je zvláštní fenomén. V dnešní době považujeme za samozřejmé, že chlapci a dívky – pardon, muži a ženy – spolu chodí. Vždyť chození je od toho, abychom se mohli zamilovávat, jeden druhého poznávat a abychom se, v případě že si navzájem nevyhovujeme, mohli pokud možno bezbolestně rozejít. Jenže takhle to zdaleka nebylo vždycky. V jiných dobách a v jiných kulturách na příklad chození vůbec neznali. Proto se může vynořit otázka, zda je správné, aby manželství předcházelo chození (když se může stát, že se člověk několikrát zmýlí, než najde toho pravého), či zda by nebylo místo chození lepší pouze spolu nezávazně přátelit a začít se sbližovat a poznávat až s tím, s kým už vážně uvažuji o manželství.

Ano, v chození lze narazit na spoustu problémů – existuje celá řada způsobů, jak spolu dva lidé mohou chodit špatně. Jednou možností, jak to vyřešit, by bylo vyhnout se chození jako takovému. Tímto směrem míří např. kniha S nikým nechodím a nejsem cvok.

Joshua Harris, který ji napsal ve svých jednadvaceti letech, došel k závěru, že dokud člověk není schopen nabídnout druhému svůj celoživotní závazek, neměl by po něm žádat srdce ani lásku, protože jinak neusiluje o trvalé dobro toho druhého, ale pouze jej zneužívá k uspokojení svých krátkodobých potřeb.

Henry Cloud a John Townsend s tímto přístupem polemizují. Tvrdí, že scházet se s někým, těšit se z jeho společnosti a hledat, kam se daný vztah bude ubírat, je zcela v pořádku. Hned v úvodu podle mého názoru skvěle odpovídají na otázku, zda chodit s někým je biblické. Poctivě přiznávají, že Bible o chození, stejně jako o řadě dalších věcí, nemluví. Naproti tomu mluví o tom, že ve všem, co děláme, máme být láskyplnými, poctivými a dozrávajícími lidmi. Otázkou podle nich není, zda s někým chodit nebo ne.

Mnohem důležitější otázky v této souvislosti jsou: Kým v daném vztahu jste a kým se v něm stáváte? Jaké ovoce přináší chození vám a člověku, s nímž chodíte? Jak s ním jednáte? Čemu se učíte? Trápení lidem podle nich nepřináší chození samo o sobě, nýbrž chození, které se vymkne z rukou. Jinak spolu mnozí svobodní chodí velice zodpovědně a hodně se při tom naučí a vyrostou. V rámci chození totiž lidé mohou budovat dobré vztahy, kde se učí, jsou uzdravováni, rostou a jsou motivováni. I když pak daný vztah nepovede přímo k manželství, bude mít v životě dotyčných pozitivní hodnotu, protože oběma stranám prospěl a jsou díky němu lépe připraveni na pozdější závazek.

Osobně považuji za velký klad této knihy na jednu stranu demytologizaci chození – autoři předkládají mnoho naprosto praktických rad a zkušeností, aniž by ale opomíjeli duchovní aspekt. Podle Clouda a Townsenda totiž nejde o to, jak náš duchovní život včlenit do našeho chození, ale spíš o to, jak chození včlenit do našeho duchovního života.

Správný postup je předložit chození před Boha a požádat ho o vedení. Vždyť ten, kdo vymyslel citová pouta, nejlépe ví, jak tyto vztahy správně rozvíjet, aby nás uspokojovaly a jeho oslavovaly. Pravdou je, že důležité vztahy nás zřídkakdy ponechají duchovně neutrálními. Obvykle nás buď k Bohu přivádějí blíž nebo nás od něj vzdalují.

– Karel Režábek, pastor KS Plzeň, člen Rady Církve Křesťanská společenství

Poděkování 5B

Jsme vděčni našemu jednateli Sealy Yatesovi, též našemu vydavateli Scottu Bolinderovi a naší redaktorce Sandře Vander Zichtové. Zároveň děkujeme Johnu Topliffovi, který má na starosti marketing; díky jeho citlivosti na potřeby našich čtenářů máme z vydávání knih mnohem větší radost.

Také bych rád poděkoval Guyovi a Christi Owenovým, kteří mi byli k dispozici během dlouhých let, kdy jsem sám s někým chodil.

Děkuji Lillie Nyeové za její snahu předat tento materiál svobodným lidem na nejrůznějších místech a za její přínos při zrodu této knihy.

Mé díky patří též daytonské skupině, jejíž členové se mnou sdíleli své příběhy i odvahu.

Děkuji tvůrcům časopisu Christian Single, kteří mi pomohli pochopit problémy, s nimiž se dnes potýkají svobodní lidé, a kteří jim také poskytují bohaté zdroje pomoci.

Organizaci Single Adult Ministries děkuji za to, že nás už léta zve na svá setkání.

Jimu Burasovi, předsedovi Národního institutu pro službu mladým, děkuji za poskytnuté materiály ohledně tíživé situace v chození dnešních dospívajících a za jeho vliv na myšlení současné církve. Jeho služba změnila obraz chození pro doslova miliony lidí po celém světě. Jeho mnohaletá služba jim přinesla větší bezpečí.

– H. C. Děkuji Royovi a Susan Zinnovým za jejich práci se svobodnými mezi Navigátory v Severní Karolíně. Jejich soucit a služba se dotkly mnohých, včetně mě.

Můj dík si zaslouží také Mike Hoisington a Cary Tamura za spolupráci se skupinou svobodných v První svobodné evangelikální církvi v kalifornském Fullertonu. Jejich iniciativa a vedení přinesly mezi svobodnými během let dobré ovoce. Chucku Swindollovi, tehdejšímu hlavnímu kazateli, děkuji za to, že nám umožnil tvořivě uvažovat o problémech svobodných.

Děkuji také Scottu Raeovi, bývalému kazateli pro svobodné v církvi „Mariners Church“ v kalifornském Irvinu. Velice si vážím jeho citlivé snahy napomáhat duchovnímu růstu svobodných a toho, že nám mnohokrát umožnil mluvit na setkáních jeho skupin.

– J. T.

Proč chození?

6B

Když jsem před několika lety pořádal na Středním západě seminář pro svobodné, zazněla z pléna otázka: „Pane doktore, jaké je biblické stanovisko k chození?“ Nejdřív jsem si myslel, že jsem se přeslechl, a tak jsem tazatelku požádal, aby svůj dotaz zopakovala. Otázka však zněla stejně jako předtím. „Co myslíte pojmem biblické stanovisko?“ zeptal jsem se. „No, myslíte si, že chodit s někým je biblické?“ vysvětlovala.

Když jsem pochopil její otázku, myslel jsem si, že žertuje, ale brzy jsem poznal, že ne.

Již jsem slyšel různé dotazy ohledně biblického stanoviska k trestu smrti či eutanázii, ale v souvislosti s chozením jsem se s takovou otázkou ještě nesetkal. „Nemyslím si, že Bible předkládá nějaké ‚stanovisko‘ k chození,“ řekl jsem. „Chození je jedna z lidských činností a Bible o něm, stejně jako o řadě dalších věcí, nemluví.

Naproti tomu mluví o tom, že ve všem, co děláme, máme být láskyplnými, poctivými a dozrávajícími lidmi. Řekl bych tedy, že biblické stanovisko k chození souvisí mnohem víc s tím, jakým člověkem jste a jakým se stáváte, ať už s někým chodíte nebo ne. Biblické stanovisko k chození by bylo takové, že se má odehrávat ve svatosti.

Bůh v podstatě lidi skrze chození vychovává stejně jako v mnoha jiných situacích.

Otázkou není, zda s někým chodit nebo ne. Mnohem důležitější otázky v této souvislosti jsou: Kým v daném vztahu jste a kým se v něm stáváte? Jaké ovoce přináší chození vám a člověku, s nímž chodíte? Jak s ním jednáte? Čemu se učíte? Podobných otázek je mnohem víc a Bible o nich hovoří velice jasně. Jde především o váš charakter a o to, jak jednáte s lidmi.“ „Myslíte si tedy, že s někým chodit je v pořádku?“ naléhala. „Samozřejmě že ano, ale jen podle biblických vodítek, která mimochodem nejsou těžká. Ochrání váš život a pomohou vám vzít si opravdu dobrého člověka,“ odpověděl jsem a v duchu jsem se smál nad tím, jak často křesťané požadují nějaké pravidlo.

Myslel jsem si, že tím to skončilo, ale kdykoli jsem pak přednášel svobodným, všude jsem narážel na stejnou otázku. Stále znovu se mě lidé ptali, zda je chození správné nebo ne. Zajímalo mě, proč je to tolik trápí.

Jednoho dne jsem se proto zeptal, odkud se tyto otázky berou. Dozvěděl jsem se, že tuto vlnu vyvolala kniha Joshuy Harrise I Kissed Dating Goodbye (česky vyšlo jako: S nikým nechodím a nejsem cvok). Tato kniha vycházela z předpokladu, že na chození není nic dobrého, a tak to mnozí začali vzdávat. Později jsem zjistil, že toto hnutí v určitých kruzích zašlo ještě dál než zmíněná kniha. Mnozí křesťané říkali, že chození je samo o sobě hříšné; jiní měli alespoň pocit, že ti, kdo přesto s někým chodí, jsou méně duchovní než ostatní. Ochota zříci se chození se postupně stávala „znakem ryzího křesťana“.

Nejdřív jsem si myslel, že tomu tak je jen v některých kruzích, ale čím víc jsem cestoval, tím víc jsem se s těmito projevy setkával po celé zemi.

Zmíněnou knihu jsme si tedy přečetli a v této kapitole se s vámi podělíme o některé ze svých reakcí. S myšlenkou, že by se lidé měli zříkat chození, zásadně nesouhlasíme, a to z

několika důvodů. Než však přistoupíme k podrobnostem, rádi bychom objasnili možné příčiny vzniku tohoto hnutí.

Výše popsaný postoj k chození by nikdo nezaujal bezdůvodně, a jak se zdá, důvod, proč se lidé zříkají chození, lze vyjádřit takto: bolest, rozčarování a škodlivé účinky na jejich duchovní život. Jinými slovy, chození jim nepomohlo dozrát, najít si partnera a stát se duchovnějším člověkem. Je tedy jenom logické dát mu sbohem.

S touto bolestí soucítíme. Léta jsme pracovali s mnoha svobodnými a sami jsme byli dlouho svobodní (oběma nám bylo hodně přes třicet, když jsme se oženili), a tak víme, že chození může člověku přinést spoustu bolesti a trápení. Mnozí lidé pak prožívají rozčarování a mají pocit, že nevědí, co mají dělat, aby jim chození fungovalo. Prožívají hluboký žal, opakovaně si vybírají „špatný typ“ a nemohou najít „správný typ“ nebo ho najdou a pak zjistí, že se jim nelíbí úplně stejně jako ten „špatný“. Nedaří se jim zapojit do chození svůj duchovní život. Navíc si kladou otázku, co dělat s tělesnou přitažlivostí a morálními hranicemi, a lámou si hlavu, kdy přejít od nezávazného chození k vážnějšímu vztahu.

Bolest a trápení spojené s chozením pak pro mnoho lidí přesáhne únosnou mez a jsou ochotni hledat alternativu. Pokud jde o tyto motivy, jsme se stoupenci a představiteli hnutí za zrušení chození zajedno. Bolest spjatá s chozením za to nestojí, pokud nevede k ničemu dobrému. Chápeme, proč pan Harris napsal svoji knihu.

Nesouhlasíme však s jeho závěrem. Je pravda, že bolest musí přestat, ale za jádro problému nepovažujeme chození. Domníváme se, že jím jsou lidé. Tak jako úmrtí na silnicích nepůsobí auta, nýbrž opilí řidiči, trápení lidem nepřináší chození samo o sobě, nýbrž chození, které se vymkne z rukou. Apoštol Pavel dobře radí Koloským: „Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat: neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa? Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní“ (Koloským 2,20-23, přidané zdůraznění). Pavel Koloské upozorňoval, že vytváření pravidel a zdržování se určitých praktik nikdy nepovede k zralosti, kterou potřebují pro život.

Problémy lidí se týkají jejich srdce, duše, směřování vůči Bohu a celé řady dalších otázek spojených se zralostí. Jak říká apoštol Pavel, budete-li se vyhýbat určitým věcem, které by pro vás mohly být ničivé, nezbavíte se tím svého základního problému – nezralosti – protože tento problém je vnitřní, a nikoli vnější. Možná ještě nejste dostatečně zralí a s chozením si nedokážete poradit, a tak se raději chození zřeknete.

Pokud však pro svůj růst nic neuděláte, zůstanete nezralí a svoji nezralost si přenesete rovnou do manželství.

Vyhnout se chození není ten nejlepší způsob, jak vyřešit problémy, na něž při chození narážíme. Řešení tu je stejné jako biblické řešení všech problémů v životě: duchovní růst vedoucí ke zralosti. Učit se milovat druhé, následovat Boha, žít poctivě a zodpovědně, jednat s druhými tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s námi, pěstovat si sebeovládání a nacházet naplnění v životě – to všechno vám zajistí lepší průběh chození.

Než vám v této knize prozradíme, jak by chození mělo vypadat, rádi bychom poukázali na několik důvodů, proč byste mu podle našeho názoru neměli dávat sbohem, a o něco víc důvodů, proč si myslíme, že může být skvělé.

V kapitole „Sedm návyků výrazně chybného chození“ své knihy mluví Joshua Harris o „negativních tendencích“ při chození.

1. Chození vede k důvěrnosti, ale ne nutně k závazku.

2. Chození obvykle přeskakuje „fázi přátelství“.

3. Chození často zaměňuje tělesný vztah za lásku.

4. Chození danou dvojici často izoluje od ostatních důležitých vztahů.

5. Chození v mnoha případech odvádí mladé dospělé od jejich prvořadého úkolu připravovat se na budoucnost.

6. Chození může vyvolávat nespokojenost s Božím darem svobodného stavu.

7. Chození vytváří umělé prostředí pro hodnocení charakteru druhého člověka.

Na všech těchto problémových scénářích se podílejí lidé a způsob, jakým spolu chodí.

V naší knize se budeme postupně zabývat každým z výše popsaných scénářů, přičemž se zaměříme na nedostatky v charakteru člověka, v jeho zázemí, v jeho hodnotovém žebříčku a vztahu s Bohem – jinými slovy, na nedostatečné hranice.

Každý z těchto scénářů souvisí s určitými aspekty nezralosti charakteru, jako je například tendence splynout s druhým člověkem, přílišná závislost nebo egocentrismus.

Ke ztrátě hranic dochází, když se nezralý člověk vzdá svých mezí, vnitřních i vnějších, a splyne s určitým ideálem, člověkem nebo něčím dalším, aby se vyhnul zralosti. Nezralá, idealizovaná „zamilovanost“, kterou všichni vnímáme jako destruktivní, představuje vždy problém, kdy je nutné někoho navrátit do reality. Pokud má někdo tuto tendenci, potřebuje charakterově a duchovně vyrůst, aby dozrál natolik, že bude schopen přistupovat k životu a vztahům vyrovnaněji. Myslíme si, že takový růst může Bůh člověku dát.

V celé knize mluvíme právě o těchto problémech a o hranicích, jimiž je lze vyřešit.

Bůh nám dává principy, podle nichž máme žít. Protože jeho cestám můžeme důvěřovat, máme svobodu růst a stále zralejším způsobem si budovat život. Nemusíme se životu ani zralosti vyhýbat.

Harris vychází z bezpočtu příkladů sobeckého uspokojování vášní na úkor druhého člověka, hlubokého žalu a nezralých vztahů nezdravé závislosti, které se zúčastněným staly drogou. Žádnou z těchto situací však nevyvolalo chození, nýbrž nezralost daných lidí. Všichni známe mnoho případů, kdy spolu zralejší a zbožnější dospívající, mladí dospělí i starší dospělí chodili velice zralým způsobem, který je přiváděl k většímu růstu, a jsou za tuto zkušenost velice vděční. Jak se zdá, Harris uvažuje asi takto: Člověk A chodil s člověkem B. Člověk A nebo B nebo oba byli zraněni.

Chození je tedy špatné.

Je to tak trochu jako říkat, že kvůli existenci rozvodů by nikdo neměl vstupovat do manželství nebo že kvůli dopravním nehodám by nikdo neměl sedat za volant. Mnozí svobodní lidé spolu chodí velice zodpovědně a hodně se při tom naučí a vyrostou. Oběma stranám chození prospěje a jsou pak lépe připraveni na pozdější závazek.

Harris však má pravdu v tomto: někteří lidé by s nikým chodit neměli, alespoň nějaký čas. Tak jako by někteří lidé neměli sedat za volant nebo by nikdy neměli pít alkohol či dělat jiné věci, v nichž nám Bible ponechává volnou ruku, lidé určitého typu by neměli s nikým chodit. Bible se na to dívá tak, že tito lidé možná trpí nějakou slabostí či nezralostí, kvůli níž klopýtají, a proto udělají nejlépe, když se určité činnosti vystříhají.

Mluvil jsem o tom s jedním mezinárodně známým pracovníkem s mládeží a ten mi to potvrdil. Řekl: „Pro nízké procento dospívajících, se kterými pracuji, je pravděpodobně vhodné vyhnout se chození. Ostatní v rámci svého dozrávání potřebují s někým chodit a učit se zvládat to, co s sebou chození přináší.“ Stejně uvažujeme i my. S nikým nechodit je správné pro několik jedinců – pro ty, kdo jsou náchylní k destruktivnímu romantickému splynutí, a pro ty, které druzí zneužívají nebo kteří se vyhýbají zralosti. Když tito lidé s nikým nechodí, dostávají tím příležitost k růstu.

Pro jiné však podle našeho názoru může být chození velice dobrá zkušenost. A totéž si myslí i Harris. Jen tomu neříká „chození“. Píše, že dva lidé by spolu měli před vstupem do manželství trávit čas, aby poznali, zda se k sobě hodí. Odlišuje to však od chození, protože tato dvojice hned od první schůzky uvažuje o manželství. Až do tohoto bodu šlo o přátelství. Domníváme se, že to není špatný plán. Než uzavřete manželství, dobře toho druhého poznejte. Také si však myslíme, že chození tuto příležitost také poskytuje – a nejen to.

Popíšeme zde několik výhod, které u chození vidíme: 1. Chození lidem dává příležitost poznávat sebe, druhé i vztahy v bezpečném prostředí.

Pokud spolu lidé chodí náležitým způsobem, mohou jakoby v inkubátoru poznávat opačné pohlaví, své vlastní sexuální pocity, morální meze, svou potřebu umět budovat vztah a své sympatie vůči druhým. Chození však musí probíhat ve správném prostředí.

Svobodný člověk musí svou známost rozvíjet ve společenství lidí, kteří o něho mají zájem.

U dospívajících takové prostředí tvoří rodiče, přátelé, skupina mládeže v církvi, církevní pracovník pro službu mladým, trenéři a podobně.

Chození lidem poskytuje prostor k tomu, aby mohli růst obklopeni lidmi, kteří jim mohou pomáhat rozvíjet se. Jednomu pracovníku s mládeží, který věřil v hnutí za zrušení chození, jsem řekl, že pokud dospívající vybízí k tomu, aby s nikým nechodili, podle mého názoru je okrádá o potřebný přísun informací a zkušeností. Pokládám za lepší, když se dospívající před vstupem do manželství učí v situaci, kdy je někdo vede, a mají příležitost dozrávat, než aby se zavázali jako manželé a pak si na všechno museli přijít sami.

Totéž platí i pro starší svobodné. Jejich přátelé, pastoři a společenství by jim při chození měli být oporou. Tak budou moci růst, dokud nebudou připraveni na manželství.

2. Chození vytváří kontext pro řešení problémů.

Zeptejte se několika lidí žijících ve šťastném manželství, jak by na tom byli, kdyby si bývali vzali prvního svého chlapce nebo dívku. Všichni jsme to viděli snad tisíckrát. První volba ohledně toho, kdo nás přitahuje, nemusí být právě nejlepší. Chození lidem nabízí možnost zjistit, že to, čeho si podle svého názoru na člověku cení, nemusí být to, co budou oceňovat dlouhodobě. Mohou zjistit, že to, co je přitahuje, je pomíjivé a někdy to může být až ničivé. Některé z těchto prchavých půvabů mohou mít dokonce duchovní nádech.

Mnohokrát jsem slyšel, jak někoho přitahovala duchovní „zralost“ a charakter druhého člověka. Považoval ho za skvělého. Když však spolu začali chodit, poznal ho mnohem lépe a blíže. Zjistil, že to, co v povrchním vztahu vypadalo tak hezky, ve zkoušce bližšího a dlouhodobějšího vztahu nemá šanci obstát.

Mluvil jsem s jednou ženou, která měla silně autoritativního otce, takže si k této formě nadvlády vypěstovala silný odpor. Přitahovali ji muži, kteří byli laskaví a mírní, což byly vlastnosti, jež jejímu otci chyběly.

Nakonec si po krátkém chození vzala prvního chlapce, s nímž navázala známost. Byl to velice milý a laskavý muž, ale protože se bála mužské síly, byl také velice pasivní.

Litovala, že dříve nepoznala svůj sklon idealizovat si pasivitu. Kdyby bývala chodila se svým manželem dříve, byla by poznala, do čeho jde a jaký je ve skutečném vztahu.

Spousta lidí vypadá pěkně, dokud je nepoznáme ve skutečném, každodenním vztahu.

3. Chození pomáhá pěstovat si vztahové dovednosti.

Blízké vztahy vyžadují spoustu práce a spoustu dovedností. Mnozí lidé nepřijdou k hrací desce dospělosti s tím, že si ve své rodině nebo jinde tyto dovednosti osvojili. Když však začnou s někým chodit, zjišťují, že jsou v některých oblastech značně nejistí nebo že postrádají určité vztahové dovednosti, jako například schopnost dobře komunikovat, být zranitelný, důvěřovat, prosadit se, jednat poctivě, obětovat se a naslouchat. Při chození si svou nezralost začnou uvědomovat a mohou zjistit, na čem musí pracovat, než budou připraveni na vážný vztah. Navíc získávají příležitost poznávat různé věci o vztahu samotném a o tom, jak sami ve vztahu fungují. Chození tak může být obdobím nesmírného růstu a mnoha objevů.

4. Chození může uzdravovat a napravovat.

Náhodou jsem potkal jednoho muže, kterého jsem delší dobu neviděl, a překvapilo mě, že je šťastně ženatý s jinou ženou než s tou, s níž jsem ho viděl naposledy. Když jsem se ho zeptal na jeho bývalou dívku, odpověděl mi: „Jsme dál výborní přátelé a jsem Bohu nesmírně vděčný za to, jakou roli sehrála v mém životě.“ „Co tím myslíte?“ „Nějakou dobu jsem si myslel, že to je ta pravá, ale Bůh pro nás měl jiné plány.

Přesto věřím, že nás na určitý čas k sobě přivedl, aby nás oba naučil spoustu věcí o nás samých a taky aby nás v něčem uzdravil. Nesl jsem si z minulosti velké zranění a ona mě úžasně přijímala a starala se o mě. Její láska byla moc důležitá pro to, aby se ze mě stal člověk, který bude moci zase milovat. I když teď vím, že pro mě nebyla tou pravou pro manželství, náš vztah nám oběma prospěl a připravil nás na budoucí vztahy.“ Bůh používá vztahy k tomu, aby nás uzdravoval a měnil. Nedoporučujeme sice, aby chození bylo vnímáno jako hlavní zdroj, kde člověk hledá uzdravení (to je hrozná představa), nicméně se v jeho průběhu může v lidských duších stát mnoho dobrého.

Dobré vztahy lidem prospívají. V rámci chození lidé mohou budovat dobré vztahy, kde se učí, jsou uzdravováni, rostou a jsou motivováni. I když pak daný vztah nepovede přímo k manželství, bude mít v životě dotyčného pozitivní hodnotu.

5. Při chození jde o vztah, a proto je cenné samo o sobě.

Joshua Harris tvrdí, že lidé v chození hledají své vlastní uspokojení. Někteří lidé v oblasti chození určitě druhé sobecky využívají, ale jiní s radostí poznávají druhého člověka a dávají i přijímají zbožným způsobem, přestože jejich vztah třeba nevede k manželství.

Poznávat druhého člověka, trávit s ním čas a svěřovat se mu znamená „důvěrný vztah“. Toto hluboké poznávání někoho druhého představuje lásku. Jde tu o vztah a ten je svatý a dobrý. Při chození však není úplný. Lidé, kteří spolu nežijí v manželství, se jeden druhému nedávají cele – například se zdržují sexuálního spojení. Jejich sdílení v jiných oblastech však má opravdovou hodnotu a je úžasné, i kdyby jen pro lásku a vztah samotné. Ty jsou jeho hlavním cílem. Bůh řekl, že láska – nikoli pouze manželská láska – je naplněním celého zákona. Když se dva svobodní lidé mají rádi, navzájem si něco dávají a dělí se o něco v životě, jejich vztah má sice v tělesné i duševní oblasti určité meze, ale také má svou hodnotu.

6. Chození umožňuje člověku poznat, co se mu líbí na opačném pohlaví.

O několik stránek dřív jsme se zmínili o ženě, která by bývala udělala dobře, kdyby při chození zjistila, že mít „hodného“ muže není zase taková výhra. Při chození však lidé potřebují poznat i další věci, které nemusí obnášet podobné trápení. Zmíněná žena si vynahrazovala své problémy s otcem. Jiní lidé jenom nevědí, jakého člověka by opravdu mohli mít rádi a s kým by mohli dobře vycházet. Každý má nějaké ideály a přirozeně ho přitahují některé rysy. Někdy to může být dobré, jindy to může mít nezdravý základ.

Ne každý ví, jací lidé se mu líbí a jací jsou pro něho dobří. Jaké to je, trávit hodně času s osobností vůdčího typu? Pro některé to je ráj, pro jiné peklo. Jaké to je, být každý den v blízkosti intelektuálně založeného člověka? Pro někoho to může být velice podnětné, zatímco jiného by to nudilo a vyčerpávalo. Takto bychom mohli pokračovat. To, co někdy vnímáme jako příjemné, pro nás z dlouhodobého hlediska nemusí být dobré, ale musíme na to přijít. V rámci chození se člověk může setkávat a trávit čas s nejrůznějšími lidmi. Může tak zjistit, co se mu líbí, co potřebuje a co je pro něho dobré.

7. Při chození se člověk může učit sebeovládání v sexuální oblasti a dalším formám odloženého uspokojení svých potřeb a přání.

Správné chození lidem umožňuje mít vztah a zdržovat se sexu. Tento odklad uspokojení svých přání je učí něčemu nesmírně cennému pro manželství: vztah a snaha dělat pro druhého to nejlepší jsou důležitější než uspokojení vlastních přání a než sexuální vyjádření. Někteří manželé nevědí, jak se k sobě přiblížit, a jeden nebo oba používají sex jako náhražku vztahu. Chození v Bohem daných mezích lidi nutí učit se budovat vztah bez sexuálního vyjádření. Když spolu chodí správným způsobem, učí se ovládat se a odkládat uspokojení svých potřeb a přání. Obojí je předpokladem úspěšného manželství.

Lidé spolu mohou chodit nevhodným způsobem a obvykle pak zakusí zranění a bolest.

Chození však také může probíhat dobře a přinést do života dospívajícího nebo mladého

dospělého úžasné ovoce. Cílem knihy Hranice v chození je pomoci vám najít tajemství úspěšného chození a vyhnout se nástrahám chození nevhodného.

Pokud tuto knihu vezmete vážně, budete co nejopravdověji hledat Boha a obklopíte se dobrými přáteli, kteří vám budou oporou, chození se pro vás může stát něčím skutečně úžasným. Může vás bavit, duchovně naplňovat a motivovat k růstu. Hlídejte si své hranice a užívejte si všeho, co vám chození přinese. Žijte naplno, ale pamatujte na Boží hranice a na to, jak on chce, abyste žili naplněný a zároveň svatý život. Dobře to vystihuje Šalomounova rada mladému muži (která stejně tak platí i pro mladé ženy): „Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud“ (Kazatel 11,9).

Chození může představovat skvělé životní období, ale musí ho vyvažovat Boží hranice pro to, co je dobré. Doufám, že vám tato kniha pomůže tuto svobodu, naplnění a růst najít.

Část první - Vy a vaše hranice 0B

1. kapitola

Proč hranice v chození?

7B

Tak co mám dělat? Dát mu pod židli bombu?“ rozohnila se Patricie a z legrace to myslela jen z části. Obědvala se svou nejlepší kamarádkou Julií. Rozhovor se stočil na to, jakou frustraci jí za poslední rok neustále působí její přítel Todd. Patricie o něho opravdu stála a byla připravena směřovat k manželství. Todd ji měl také rád, byl zodpovědný a byla s ním legrace, ale nevykazoval žádné známky ochoty zavázat se k nějakému vážnějšímu vztahu. Oba spolu byli rádi, ale kdykoli se Patricie pokusila mluvit o tom, že by svůj vztah mohli prohloubit, Todd zažertoval nebo se této otázce šikovně vyhnul. Ve svých třiatřiceti si Todd cenil své svobody a neviděl důvod, proč by měl ve svém životě něco měnit.

Patriciin výbuch byl reakcí na Juliina slova: „Opravdu bys měla Toddovi pomoct trochu se pohnout dopředu.“ V Patriciině odpovědi zaznívala frustrace, bolest a značná dávka znechucení. Frustrace z toho, že jak se zdálo, byli s Toddem každý na jiné koleji.

Bolest z toho, že svou lásku vnímala jako neopětovanou. A znechucení z toho, že do jejich vztahu investovala tolik své lásky, času a energie. V posledním roce byl Todd pro Patricii výraznou emocionální prioritou. Zřekla se činností, které ráda dělala a vzdala se vztahů, kterých si vážila. Snažila se stát člověkem, který by Todda přitahoval. Teď to ale vypadalo, že všechny tyto investice byly nadarmo.

Dětem vstup zakázán 26B

Vítejte do oblasti chození. Pokud jste v tomto jedinečném typu vztahu už někdy byli, Patriciin a Toddův scénář vám pravděpodobně není neznámý. Dva lidé cítí, jak je to k sobě táhne, a začnou spolu chodit. Doufají, že se jejich vztah prohloubí a přinese jim manželství a nejbližšího přítele na celý život. Chvíli všechno vypadá dobře, ale pak se mezi nimi něco pokazí a prožívají trápení, frustraci a samotu. Tento scénář se pak často opakuje i v jejich dalších vztazích.

Někteří lidé tu všechnu vinu svalují na samotné chození a považují ho za něco nezdravého. Raději hledají alternativu, jako například přátelství ve skupině, kde si postupně dva lidé vyberou jeden druhého a navážou spolu vážnou známost. Ačkoli chození má své těžkosti, tento názor nesdílíme. Věříme v chození. Sami jsme ho intenzivně absolvovali, protože jsme dohromady byli svobodní plných pětasedmdesát let. Myslíme si, že nabízí spoustu dobrého, například příležitost růst a učit se budovat vztah.

Chození však má svá úskalí. Proto říkáme, že je tam dětem vstup zakázán. To neznamená, že by dospívající neměli s nikým chodit, ale zralost tu je hodně důležitá.

Samotnou svou povahou je chození určitý pokus, kde na počátku není téměř žádný závazek, takže je možné ze vztahu odejít, aniž by se člověk musel příliš ospravedlňovat.

Vkládat do vztahu příliš mnoho emocí může být nebezpečné. Chození tedy nejlépe funguje mezi dvěma zodpovědnými jedinci.

Problémy ohledně svobody a zodpovědnosti 27B

Tato kniha však není o povaze chození. Na ní toho moc nezměníme. Spíše píšeme o problémech, které lidé mají s tím, jak by si při chození měli počínat.

Jednoduše řečeno, mnohé z těžkostí, na které lidé při chození narážejí, jsou způsobeny nějakým problémem v oblasti svobody a zodpovědnosti. Pod pojmem svoboda rozumíme schopnost rozhodovat se podle svých hodnot, a nikoli pod tlakem strachu či pocitů viny.

Svobodní lidé dělají závazky, protože cítí, že to je správné, a jsou v tom upřímní. Pod pojmem zodpovědnost myslíme schopnost plnit své úkoly při udržování zdravého a láskyplného vztahu a zároveň schopnost odmítat to, zač bychom zodpovědnost nést neměli. Zodpovědní lidé nesou v partnerských vztazích svůj díl, ale škodlivé nebo nevhodné chování netolerují.

V chození jde především o lásku. Lidé ji při chození hledají. Když ji najdou a jejich láska dozrává, často spolu uzavírají hluboké závazky. Svoboda a zodpovědnost jsou pro rozvoj lásky při chození nezbytné. Když si dva lidé navzájem dopřejí svobodu a přijmou za svůj vztah zodpovědnost, vytvoří tím bezpečné prostředí, kde mohou jeden druhého milovat, důvěřovat si, poznávat se a prohlubovat svůj vztah.

V podstatě jsou tyto dva prvky nezbytné pro každý úspěšný vztah, nejen pro chození.

Manželství, přátelství, rodičovství i obchodní vztahy svobodu a zodpovědnost nutně pro svůj rozkvět potřebují. Bůh vymyslel lásku tak, že v ní není místo pro strach (ztrátu svobody), neboť dokonalá láska strach zahání (1. list Janův 4,18). Máme být pravdiví v lásce (Efezským 4,15) a chránit lásku tím, že budeme poukazovat na problémy a řešit je.

Věříme, že klíčem k uchování svobody, zodpovědnosti a tím i lásky jsou v chození zdravé hranice. Vytyčení a dodržování správných mezí může být velkým přínosem nejen pro nápravu špatného vztahu, ale i pro vylepšení vztahu hezkého. Než se tedy zaměříme na to, jak problémy při chození vyvstávají z konfliktů v oblasti svobody a zodpovědnosti, podívejme se nejprve stručně na to, co jsou to hranice a jak fungují ve vztazích mezi těmi, kdo spolu chodí.

Co jsou hranice?

28B

Možná dosud neznáte přesný obsah pojmu hranice. Někteří lidé si hranice představují jako hradby, jako překážky na cestě k důvěrnosti nebo dokonce jako projev sobectví.

Ničím z toho však hranice nejsou, obzvláště ne v oblasti chození. Pokud pochopíte, co hranice jsou a co dělají, mohou se pro vás stát jedním z nejužitečnějších nástrojů při upevňování lásky, zodpovědnosti a svobody. Přibližme si podstatu, fungování a účel hranic na několika příkladech. Čára vymezující vlastnictví 139B

Stručně řečeno, hranice je čára vymezující vlastnictví. Tak jako skutečný plot označuje, kde končí vaše zahrádka a kde začíná sousedova, osobní hranice rozlišuje, co je vaše emocionální či osobní vlastnictví a co už patří někomu jinému. Své vlastní hranice nevidíte. Na jejich existenci však narazíte, jakmile je někdo překročí. Když se vás někdo pokusí ovládat, příliš se k vám přiblíží nebo vás požádá o něco, co nepovažujete za správné, měli byste v sobě pocítit určitý protest. Vaše hranice byly narušeny.

Fungování hranic 140B

Hranice mají dvě důležité funkce. Za prvé nás vymezují. Hranice ukazují, kdo jsme a kdo nejsme; s čím souhlasíme a co neschvalujeme; co se nám líbí a co nesnášíme. Bůh má mnoho jasných hranic. Miluje svět (Jan 3,16), miluje radostného dárce (2.

Korintským 9,7). Nenávidí přezíravé oči a zrádný jazyk (Přísloví 6,16-17). Jako lidé učinění k jeho obrazu bychom i my měli být poctiví a pravdiví ohledně toho, jací jsme a jací ne.

Chození probíhá mnohem lépe, když je člověk jasně vymezený. Když je jasné, jaké zastáváte hodnoty, čemu kdy dáváte přednost a jakými morálním pravidly se řídíte, mnoho problémů se tím vyřeší, ještě než propuknou. Žena může například svému příteli říci, že to se svým duchovním životem myslí vážně a že totéž očekává i od lidí, s nimiž má blízký vztah. Sdělí mu tak něco z toho, co ji vymezuje, takže to oba budou mít před očima a daný muž bude vědět, s kým má tu čest.

Druhou funkcí hranic je naše ochrana. Hranice udržují dobré uvnitř a špatné venku.

Když nemáme jasné meze, můžeme se vystavovat nezdravým a ničivým vlivům a lidem.

Chytří lidé vidí nebezpečí a skryjí se před ním (Přísloví 27,12). Například muž a žena, kteří spolu budují blízký vztah, by si měli stanovit určité meze ohledně navazování vztahů s jinými lidmi, aby ochránili svá srdce před zbytečným zraněním. Hranice nás chrání tak, že ostatním sdělují, co budeme tolerovat a co ne.

Příklady hranic 14B

Existuje několik druhů mezí, které podle daných okolností můžeme vytyčit a uplatňovat při chození. Zde je několik z nich: •

Slova: říci druhému člověku „ne“ a otevřeně dát najevo svůj nesouhlas

•

Pravda: konfrontovat problém se skutečností

• Odstup: nechat si mezi sebou časový nebo fyzický odstup jako nástroj ochrany nebo jako důsledek nezodpovědného jednání •

Další lidé: požádat spolehlivé přátele o pomoc při dodržování určité meze

Někdy budete pomocí těchto hranic pouze seznamovat svého partnera se svým srdcem: „Jsem citlivá a chtěla jsem ti to dát najevo, abychom oba věděli, že bys mě snadno mohl zranit.“ Jindy možná budete muset pomocí hranic poukázat na nějaký problém a ochránit sebe nebo váš vztah: „Nepůjdu sexuálně tak daleko, jak bys chtěl, a jestli na mě budeš dál tlačit, přestanu se s tebou scházet.“ Tak či onak vám hranice přinášejí svobodu a možnost volby.

Co je uvnitř vašich hranic 142B

Pamatujte na to, že hranice představují určitý plot, který chrání váš majetek. Při chození je vaším majetkem vaše duše. Hranice obklopují život, který vám Bůh dal, abyste se o něj starali a nechávali ho dozrávat a stávali se tak bytostmi podle jeho stvořitelského plánu. Předkládáme vám několik součástí vašeho já, které hranice vymezují a chrání: •

Vaše láska: vaše nejhlubší schopnost navázat vztah a důvěřovat

• Vaše emoce: vaše potřeba být vlastníkem svých pocitů a nenechat se ovládat pocity někoho dalšího •

Vaše hodnoty: vaše potřeba, aby váš život zrcadlil to, oč vám jde ze všeho nejvíc

•

Vaše chování: vaše vláda nad tím, jak v rámci chození jednáte

• Vaše postoje: vaše stanoviska a názory ohledně vás samotných a toho, s kým chodíte Za to, co se nachází uvnitř vašich hranic, máte zodpovědnost jenom a pouze vy. Pokud vaši lásku, emoce či hodnoty ovládá někdo jiný, není to jejich problém. Problémem je vaše neschopnost stanovit jejich nadvládě meze. Klíčem k tomu, aby vaše duše byla v bezpečí, chráněná a mohla růst, jsou hranice.

V této knize najdete spoustu příkladů, jak v rámci chození uplatnit principy hranic.

Jenom si pamatujte, že když na něco řeknete „ne“, neznamená to, že jste zlí. Pouze před zlem chráníte sebe nebo dokonce samotný váš vztah.

Jak se projevují problémy v oblasti hranic 29B

Když v rámci chození chybí odpovídající svoboda a zodpovědnost, daný vztah trpí bezpočtem problémů. Zde je několik z nich.

Ztráta svobody být sám sebou 143B

Někdy se člověk kvůli vztahu zřekne své identity a svého životního stylu. Když pak vyjdou najevo jeho pravé pocity, tomu druhému se nelíbí, kým ve skutečnosti je, protože se s jeho opravdovým já nikdy předtím nesetkal. Patricie z úvodního příběhu část své svobody takto ztratila.

Známost se špatným člověkem 14B

Když máme dobře vytyčené hranice, přitahují nás spíše zdraví, rostoucí lidé. Máme jasno v tom, co sneseme a co máme rádi. Dobré hranice se vyhýbají potřeštěncům a naopak přitahují lidi, kteří stojí o zodpovědnost a o vztah. Pokud však naše hranice nejsou jasné a dostatečné, riskujeme, že dovnitř vpustíme lidi, kteří by tam být neměli.

Chození kvůli vnitřnímu zranění, a nikoli kvůli vlastním hodnotám 145B

Hranice těsně souvisejí s našimi hodnotami – s tím, čemu věříme a podle čeho žijeme.

Pokud jsou naše hranice jasné, naše hodnoty mohou určovat, jací lidé se k nám nejlépe hodí. Lidé s chabými hranicemi však často potřebují řešit některé vnitřní problémy a podvědomě se o to snaží v rámci chození. Místo aby si druhé vybírali podle svého hodnotového žebříčku, reagují na své vnitřní zápasy a vybírají si partnery zcela nevhodně. Například ženu s autoritativními rodiči mohou přitahovat autoritativní muži.

Jiná žena z podobného prostředí může reagovat opačně a vybírat si pasivní, poddajné muže, aby ji už nikdy nikdo neovládal. V obou případech tu má hlavní slovo zraněná součást nitra, a nikoli hodnoty daného člověka.

Neschopnost navázat známost 146B

Je smutné, že někteří z těch, kdo opravdu chtějí s někým chodit, pouze přihlížejí jako diváci a říkají si, zda někdy někoho najdou nebo zda někdo najde je. Častou příčinou tu jsou problémy v oblasti hranic, kdy se lidé stáhnou do sebe, aby se vyhnuli zranění a riziku, takže pak skončí jen s prázdnýma rukama.

Přílišná snaha 147B

Mnozí lidé s nedostatečnými hranicemi překračují své meze a nevědí, kdy přestat s dáváním. Vzdají se kvůli někomu svého života a srdce, a nakonec zjistí, že ten druhý byl ochoten to všechno brát, ale nikdy nesměřoval k nějakému hlubšímu závazku. Dobré hranice vám pomohou poznat, kolik máte dávat a kdy s dáváním přestat.

Svoboda bez zodpovědnosti 148B

Svobodu musí vždy provázet zodpovědnost. Když někdo užívá svobody chození, aniž by za sebe přebíral zodpovědnost, nastávají problémy. Do této kategorie patří například člověk, který se při chození snaží, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“. To je Toddův případ. Rád se s Patricií stýkal, ale přestože již uplynulo hodně času, nechtěl převzít zodpovědnost za rozvoj jejich vztahu.

Problémy s nadvládou 149B

Často se stává, že jeden z dvojice chce k závaznějšímu vztahu směřovat dříve než ten druhý. Někdy se pak snaží ovládnout toho druhého pomocí manipulace, pocitů viny, dominantního postavení a zastrašování. Láska se tak stává druhořadou a na první místo se staví nadvláda.

Neschopnost převzít zodpovědnost a říci „ne“ Tento problém se týká „hodného člověka“, který dovolí, aby s ním ten druhý jednal neuctivě a nehezky, a toto nepěkné jednání buď bagatelizuje nebo doufá, že se to jednou změní. Zříká se své zodpovědnosti za stanovení mezí vůči chování, které mu ubližuje.

150B

Nevhodné sexuální chování 15B

Lidem, kteří spolu chodí, se často nedaří stanovit si náležité meze v tělesné oblasti.

Vyhýbají se zodpovědnosti za tuto otázku nebo má „brzdy“ jen jeden z nich, případně oba opomíjejí hlubší problémy, které je ženou dál a dál.

Způsobů, jak se chození může vlivem problémů se svobodou a zodpovědností proměnit v utrpení, je mnohem víc. Mnohé v této knize popíšeme. Jak uvidíte, pochopení a správné uplatňování hranic může váš přístup k oblasti chození podstatně změnit.

V další kapitole se podíváme na první a nejdůležitější hraniční čáru každého vztahu – na pravdu.

Co si z toho odnést 30B

•

Chození obnáší určitá úskalí, ale hranice vám pomohou těmito úskalími proplout.

•

Hranice jsou „meze vašeho majetku“, které vás vymezují a chrání.

• Učte se cenit si toho, co vaše hranice chrání – svých emocí, hodnot, chování a postojů.

•

Hranice vám pomáhají být sám sebou a nerozplynout se v někom jiném.

• Potřebujete, aby člověk, s nímž chodíte, přebíral stejně jako vy zodpovědnost za svůj život.

• Správné hranice jsou pomocí při výběru kvalitnějších lidi, protože vám pomohou stát se lepším člověkem.

2. kapitola

Požadujte a ztělesňujte pravdu 8B

Před několika lety jsem byl na konferenci o práci s poruchami osobnosti a jeden přednášející nám tam dal seznam priorit pro psychology, kteří tyto poruchy léčí. Porucha osobnosti je hodně všeobecný pojem, ale mimo jiné popisuje lidi, kteří svůj život neberou za svůj a nenesou za něj zodpovědnost. Nikdy nezapomenu na to, co nám ten přednášející řekl o hlavní prioritě při léčbě poruch osobností – kromě ochrany svého bezpečí.

Jakmile narazíte na jakýkoli klam, všeho nechte. Pokud se snažíte někomu pomoci a on vám nějakým způsobem lže, nemůže tu být řeč o vztahu. Všechno to je fraška a vy byste ve své snaze pomoci mu neměli pokračovat, dokud se problém klamu nevyřeší. Pro tuto chvíli jiné otázky na stole nejsou. Ve vztahu, kde jeden pomáhá druhému, znamená důvěra všechno, a je-li narušená, stává se to jediným problémem, na němž je nutno pracovat. Buď to dejte do pořádku, nebo vztah ukončete. Kde je klam, tam není místo pro vztah.

Bylo to moudré vyučování a dobrá rada od velice zkušeného odborníka na tomto poli.

Pětatřicet let praxe ho skrze mnoho zkušeností naučilo, že „kde je klam, tam není místo pro vztah“. Pravdomluvnost a pravdivost znamená vše. Upřímnost však není podstatná jen ve vztahu mezi terapeutem a klientem; je základním kamenem i pro chození a manželství.

Na plovoucím písku 31B

Jednou jsem naslouchal klientce, která mi vyprávěla svůj příběh. Její manželství roztrhala na kusy nevěra. Zajímavé však bylo, že manželství nezničila nevěra samotná, nýbrž lhaní. Manžel se jí k něčemu přiznal a ji to nesmírně ranilo. Na několik měsíců se od sebe odstěhovali a ona postupně zpracovávala bolest, kterou jí manželova zrada způsobila. Nakonec dospěla k rozhodnutí, že se chce s manželem smířit a zase žít společně. Obměkčila se, otevřela mu svou náruč a on činil pokání. Potom zjistila, že jí předtím neřekl celou pravdu a že situace je horší, než jak jí ji podával.

Ten druhý podvod byl horší než první. Bylo to, jako by se manželův románek celý opakoval, ale teď se k tomu ještě přidalo jeho lhaní a klam. To už bylo nad její síly.

Připadala si, jako by stála na plovoucím písku, a znovu se od manžela odstěhovala. Její situace mi znovu připomněla slova toho moudrého psychiatra: „Kde je klam, tam není místo pro vztah.“ Nezřídka se setkávám s tím, jak klam podkopává vztahy v oblasti financí, pracovního výkonu, užívání návykových látek i jinde. Kontext se v jednotlivých vztazích liší, ale lhaní a klam jsou stejně ničivé bez ohledu na to, čeho se týkají. Skutečný problém spočívá v tom, že když jednáte s člověkem, který vás obelhává, nikdy nevíte, co je pravda. Nestojíte na pevné půdě a země pod vámi se kdykoli může pohnout. Jak to vyjádřila jedna žena: „Člověk pak pochybuje úplně o všem.“ Klamání při chození 32B

V oblasti chození lze klamat mnoha různými způsoby. Podívejme se na některé nejběžnější.

Klamání ohledně vašeho vztahu 152B

Karen měla Matta moc ráda, ale po několika měsících vzájemných kontaktů si uvědomila, že její vztah k němu nesměřuje k ničemu dlouhodobějšímu. Byla s ním ráda, ale Matt o ní postupně začal uvažovat vážněji než ona o něm. Přestal se scházet s jinými lidmi a začal s ní jednat jako se svou dívkou.

Nejdřív jí vážnost jeho úmyslů vadila, ale snažila se to ignorovat. Konec konců se s ním měla dobře a na pokračování jejich vztahu neviděla nic špatného. Jeho láska k ní však stále rostla a objevovaly se i další známky toho, že je „zamilovaný až po uši“. Čím zamilovanější byl, tím víc v sobě potlačovala vědomí, že k němu není upřímná. „Vždyť nikomu neubližuju,“ přesvědčovala se.

Pak se spolu jednou pozdě večer dívali na televizi, když tu se k ní naklonil a políbil ji. „Miluju tě,“ řekl něžně.

Karen celá ztuhla. Polibek mu však opětovala a chovala se, jako by se nedělo nic špatného. Po chvíli řekla, že je unavená a že si chce jít lehnout. Popřála mu dobrou noc a on odešel.

Matt byl štěstím bez sebe. Připadalo mu, že oba vstoupili na novou rovinu vztahu.

Plánoval si jejich společnou budoucnost a stal se z něho jiný člověk. Té noci usínal s myšlenkami na jejich společný život.

Kam myslíte, že se jejich vztah ubíral dál? Byly tu dvě možnosti. Karen mohla další den Mattovi zavolat a sdělit mu: „Musíme si promluvit. Když jsi mi včera večer říkal, že mě miluješ, nebylo mi to příjemné. Nemyslím, že k sobě navzájem cítíme totéž.

Pravděpodobně nemíříme oba stejným směrem a myslím, že bychom měli být jen přáteli.“ To se však naneštěstí nestalo. Karen své negativní pocity ignorovala a dál se s Mattem scházela, jako by se nic nezměnilo. Byl do ní stále zamilovanější a ona mu to dovolovala.

Bral ji na úžasná místa a na skvělé akce, věnoval jí spoustu času a pozornosti, ucházel se o ni a celou dobu si myslel, že spolu navázali vážnou známost. Nebránila mu v tom. Byla s ním ráda, ale musela ignorovat, jak postupně narůstá propast mezi tím, jak se chová, a tím, co cítí. Říkala si však: „Je fakt skvělý společník. Proč bych se s ním nemohla scházet dál?“ Nějaký čas to tak pokračovalo, dokud nezatoužila po změně a nepocítila, že jí Matt tak trochu stojí v cestě. Nakonec mu tedy musela sdělit, že se s ním už stýkat nechce. Řekla mu, že podle ní jejich vztah „nikam nevede“.

Matt byl zničený. Nemohl tomu uvěřit. Vypadalo to tak slibně, a teď je najednou konec. Jak se to mohlo stát? Ve svém rozčarování ještě dlouho poté nechtěl o chození ani slyšet.

Mnozí svobodní se nacházejí v podobné situaci jako Karen nebo jako Matt. Obojí postavení je bolestivé, ale Matt na tom byl nepochybně hůř. Uvěřil klamu, že věci se mají jinak než ve skutečnosti. Jeho srdce pak reagovalo na to, co jen vypadalo jako skutečnost.

To mu způsobilo opravdové zranění.

Zranění a často pocit ztráty s sebou chození přináší. Možnost, že člověk v konkrétním vztahu přijde o lásku nebo o naději na ni, k chození patří. Zatímco však ztratit lásku člověka, po němž toužíme, je během chození někdy nezbytné, k ztrátě důvěry v opačné pohlaví docházet nemusí, jsou-li dotyční k sobě upřímní. Jak to říká apoštol Pavel:

„Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla“ (Efezským 4,25). Milovat a o lásku přicházet je jedna věc – milovat a být klamán je něco jiného.

Scházet se s někým, těšit se z jeho společnosti a hledat, kam se daný vztah bude ubírat, je zcela v pořádku. To je téměř podstatou chození. Jakmile však člověk s jistotou ví, že tyto kontakty nevedou tam, kam je směruje nebo by je rád směroval ten druhý, je jeho povinností mu to jasně a otevřeně říct. Cokoli jiného by bylo nečestné a škodlivé.

Nedovolte, aby vaše chování někoho klamně lákalo nebo mu umožňovalo obelhávat se.

Matt by byl dopadl mnohem lépe, kdyby býval byl zraněn dříve, jakmile Karen poznala, co se děje. Jeho důvěra k ženám se tak mohla zvýšit. Stal se však opak.

Klamání o přátelství 153B

Totéž se může stát v opačném směru. Zatímco Karen se chovala jako Mattova dívka, i když ve skutečnosti byla pouze jeho kamarádka, jiní své skutečné záměry zastírají tak, že se tváří jen jako přátelé. Tito lidé vůči někomu chovají tajnou lásku a dělají pro něho nejrůznější laskavosti. Často druhému člověku nesmírně obětavě pomáhají a slouží mu, ale celou tu dobu mají vedlejší motivy. Když potom „cíl“ neopětuje jejich cit, připadají si zraněni a vystupují jako oběti, jako by jim ten druhý způsobil něco hrozného. Ten si však celou dobu myslel, že jsou „jen přátelé“.

Na přátelství a vzájemném poznávání jeden druhého není nic špatného. Vztahy, které začínají jako přátelství, někdy přerostou v něco víc a patří potom k nejlepším dlouhodobým vztahům. To je však něco jiného než mít s někým jasné úmysly a dlouhodobě ho klamat.

Samozřejmě nemusíte vykládat všechny karty na stůl, jakmile se do někoho zamilujete.

Vychytralé triky a náležitá obezřetnost jsou však dvě velice rozdílné věci. Netvařte se jako kamarád, když jím nejste. Nejlépe to poznáte, když si odpovíte na otázku: „Co se stane, když to neskončí tak, jak si přeju?“ Pokud můžete upřímně říct, že s radostí budete v přátelství pokračovat a že toho druhého budete dál milovat jako přítele, pak jednáte čestně. Jestliže však řeknete: „Jestli o mě nebude stát, nemám o žádné takové ‚přátelství‘ zájem“, znamená to, že vaše přátelství je podfuk. S jistotou to víte jenom vy.

Klamání ohledně jiných lidí 154B

Někdy si lidé neříkají pravdu o povaze dalších vztahů v jejich životě. Mohou se tvářit, jako by někdo byl Jenom kamarád“, zatímco jejich vztah s ním byl nebo stále je hlubší.

Pracoval jsem s jedním mužem, který se snažil vyjasnit si vztah s ženou, s níž chodil.

Neustále měl pocit, že něco není v pořádku. Připadalo mu, že je trochu moc vázaná na svou práci. Že má svou práci ráda, mu nevadilo, ale na jejím vztahu k šéfovi se mu něco nezdálo. Nemyslel si, že s ním chodí nebo že se mezi nimi děje něco nepovoleného, nicméně měl ohledně její práce a jejího vztahu k šéfovi divný pocit.

Nakonec zjistil, že jeho dívka kdysi byla se svým šéfem zasnoubená a určité pouto mezi nimi přetrvávalo dál, ačkoli mu tvrdila, že jde výhradně o pracovní vztah. Oklamala ho.

Připadal si strašně podvedený a s jejich vztahem to od té doby šlo z kopce. Neochabl proto, že pracovala se svým bývalým chlapcem, nýbrž proto, že mu povahu svého

bývalého vztahu s šéfem jasně nevysvětlila. Vycítil u ní určité pouto, k němuž se nehlásila.

Když později vyšly najevo ještě některé další věci, kde k němu nebyla upřímná, jejich vztah odumřel. Kdyby bývala nezatajila svou dřívější známost, to ostatní by byla jen maličkost. Když se však u člověka projeví tendence klamat, je těžké mu důvěřovat.1 Klamání o sobě 15B

V kapitole o poctivosti je nesmírně důležité pamatovat na to, že kvalita vašeho vztahu bude záviset na míře vaší schopnosti jasně a upřímně mluvit o čemkoli.

Pokud se vám líbí nějaký hudební styl, nějaká církev, film nebo činnost, řekněte to.

Pokud se vám nechce jít na nějakou akci nebo vycházku, buďte upřímní. To neznamená, že nemůžete umírat svým vlastním přáním, abyste potěšili někoho jiného. Neměli byste se však bát být sami sebou. Jinak si ten druhý bude myslet, že jste jiní než ve skutečnosti, a později nastanou potíže. Kromě toho příliš poddajní lidé k sobě často přitahují panovačné a sobecké lidi a o to jistě nestojíte. Buďte upřímní, nebojte se odlišovat a užívejte si to.

Klamání ohledně faktů 156B

Někteří lidé nelžou o pocitech, vztazích ani o svých zálibách, nýbrž o samotné skutečnosti. Dávejte si pozor na tyto lži týkající se faktů: •

lhaní o místě pobytu

•

lhaní o financích

•

lhaní o užívání návykových látek

•

lhaní o čase stráveném s někým jiným

•

lhaní o vlastní minulosti

•

lhaní o vlastních úspěších

•

lhaní o jiných faktech

Když člověka, s nímž chodíte, přistihnete při jakékoli lži, pak vězte, že to je otázka charakteru, a berte to také jako velmi vážné varování. Lhaní ohledně reality staví váš vztah na velice chatrný základ.

Klamání ohledně zranění a konfliktu 157B

Předpokládáme, že vy ve výše zmíněných oblastech budete pravdomluvní, ano? Pozor si musíte dávat na toho druhého. Tato část je však zaměřena na vás, protože pokud budete lhát v této oblasti, ztratíte naději, že zjistíte, s jakým člověkem ve skutečnosti chodíte.

Jednou z nejdůležitějších věcí, jež při kterémkoli vážnějším chození můžete udělat, je mluvit upřímně o svém zranění a konfliktech. Pokud s někým chodíte a v jeho jednání s 1 Brzy svůj vztah se svým bývalým chlapcem obnovila. Řekl jsem svému klientovi, že měl štěstí, když jí unikl.

vámi je nějaký problém nebo jste utrpěli nějaké zranění, pak musíte být upřímní. Pro upřímnost ohledně konfliktů existují dva důležité důvody: 1. Upřímnost je klíčem k řešení zranění či konfliktu.

2. Když jste upřímní, reakce toho druhého vám odhalí, zda s ním lze budovat skutečný, dlouhodobý a uspokojivý vztah.

Když vás něco zraní, mluvte o tom. Nechovejte v sobě hořkost. Pokud ten druhý udělá něco, co se vám nelíbí, co je v rozporu s vašimi hodnotami nebo co není správné, je třeba o tom hovořit. V opačném případě budujete vztah na falešném pocitu bezpečí a blízkosti a může se stát, že vaše pocity zamlží bolest a strach. Je velkou ztrátou, když lidé nezjistí, kdo je ten druhý a kam by jejich vztah mohl doopravdy zajít, protože se jeden nebo oba nepostaví zranění a konfliktům tváří v tvář. Pravda je, že vztah bez konfliktů obvykle bývá mělký.

Za druhé je třeba, abyste zjistili, zda je ten druhý schopen přistupovat ke konfliktům a zranění přímo. Bible a veškerý výzkum v oblasti vztahů hovoří v této otázce naprosto jasně: funkční vztah jsou schopni budovat lidé, kteří snesou napomenutí a zpětnou vazbu.

Již teď, dříve než bude pozdě, musíte zjistit, zda s člověkem, s nímž chodíte, můžete o všem mluvit. Pokud navážete vážnou známost s někým, kdo nedokáže při jmout zpětnou vazbu ohledně zranění či konfliktu, čeká vás život plný osamělosti, zášti a možná i týrání.

O člověku, který nesnese napomenutí, výstižně mluví kniha Přísloví: „Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat“ (Přísloví 9,8). „Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí“ (Přísloví 15,12).

Měli byste vědět, zda udržujete vztah s někým, kdo zaujme obranný postoj, kdykoli se zmíníte o nějakém svém zranění nebo konfliktu, nebo zda chodíte s člověkem, který bude schopen naslouchat, učit se a odpovídajícím způsobem jednat. Pokud se konflikty nenaučíte řešit teď a váš vztah se bude dál prohlubovat, čeká vás bezpočet problémů.

Upřímnost v otázce zranění a konfliktů navozuje důvěrnou blízkost a zároveň rozděluje lidi na moudré a pošetilé. Záleží však jen na vás, zda budete upřímní. To, co dělá ten druhý, vás nemůže ovládat. Naproti tomu se můžete rozhodnout, jakým člověkem budete, a následně také, s jakým člověkem budete rozvíjet vztah.

Dva typy lhářů 3B

Proč lidé lžou a co s tím můžete dělat? Podle našeho názoru existují dvě kategorie lhářů. V první jsou ti, kteří lžou ze studu, kvůli pocitům viny, ze strachu z konfliktu nebo ze ztráty lásky a kvůli dalším podobným ohavám. Jsou to ti, kteří lžou, když by bylo mnohem snazší říci pravdu. Chtějí být upřímní, ale z toho či jiného důvodu se jim to tak docela nedaří. Bojí se, že se na ně ten druhý rozhněvá nebo že jim odepře svou lásku.

Do druhé kategorie spadají lháři, pro které lhaní představuje jednu z metod a podvádějí druhé pro své vlastní sobecké cíle. Nefiguruje tu strach ani snaha obhájit se, jen obyčejné staré lhaní z lásky k sobě samému.

Pokud chodíte s někým z té první skupiny, budete si muset položit otázku, zda chcete riskovat a dát si s ním tu práci. V první kategorii jsou lidé, kteří nikdy neprožili vztah, kde

se cítili natolik bezpečně, aby mohli být upřímní, a tak mají sklon stále se skrývat. Lžou, aby si uchovali lásku, aby zachránili vztah nebo aby nebyli přistiženi při něčem, za co se stydí nebo co si vyčítají. Vůbec to nejsou nebezpeční ani zlí lidé, a když najdou někoho, s kým se cítí v bezpečí, někteří z nich se naučí mluvit pravdu. Někteří lidé se poté, co u svého partnera odhalí nějaký klam, rozhodnou podstoupit toto riziko. Doufají, že daného člověka vykoupí milost a láska, kterou mu nabídnou, a že s nimi začne jednat na rovinu.

Pokračovat ve vztahu s takovým člověkem sice nedoporučujeme automaticky, ale někdy to má dobré výsledky. Nechceme zde tedy dělat nějaké přísné pravidlo. Nicméně máme pocit, že při chození není vaším úkolem někoho uzdravovat. K uzdravení může dojít v rámci poradenské péče, učednického vztahu nebo za jiných okolností. Když do chození dáte své srdce, přerůstá ve vážný vztah, který může vyústit v manželství. Lhaní se nestává přijatelným jenom proto, že někdo lže ze strachu, a může nadělat vážné škody, i když máme co do činění jen s bázlivými lháři. Lhaní ničí, ať je jeho příčina jakákoli. Celkem vzato je nejlepší držet se od těch, kdo lžou, raději dál.

Myslíme si, že byste svůj čas a srdce měli věnovat poctivým lidem. Budovat vztah s bázlivými lháři je z našeho pohledu příliš riskantní. Pokud daný člověk spěje k nápravě a činí pokání, je to jedna věc. Neměli byste si však myslet, že ho změníte, pokud je lhaní jeho běžný způsob sebeobrany. Někteří lidé se tak zachovají občas a pak toho litují; těm lze pravděpodobně z dlouhodobého hlediska důvěřovat. Navyklé vzorce chování tohoto druhu jsou však problematické. Ať již se rozhodnete jakkoli a ve vztahu zůstanete nebo ne, neprohlubujte ho, dokud se problém lhaní nestane minulostí. Pamatujte na slova toho moudrého přednášejícího: dokud nevyřešíte lhaní, jiné otázky neřešte.

Druhý typ lháře znamená jasný konec vztahu. Dejte mu sbohem a ušetřete si spoustu trápení. Věční lháři nejsou na vztah připraveni, i kdyby vás přitahovali sebevíc. Utíkejte od nich, co vám nohy stačí.

Pravda: základní hranice 34B

Věříme, že pravdomluvnost je základem snad všeho. Pokud jde o klam, vaše tolerance by měla být absolutně nulová. Lhaní by ve vašem životě nemělo mít místo. Poslechněte si, jak ostře se o lhaní vyjádřil král David: „Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí“ (Žalm 101,7).

To je jasný, přímočarý a nekompromisní postoj. Lhaní netolerujte – tečka. To neznamená, že když vám někdo jednou zalže nebo vás oklame, musí to nutně znamenat konec vztahu. Zejména tehdy, pokud daný člověk nevyjádří úplně jasně a přímo, co by se mu líbilo nebo co by si přál. Snad každý člověk musí růst ve své schopnosti být přímý a otevřeně dávat najevo své pocity a hlubší záležitosti svého nitra. Lidé v této schopnosti rostou a někdy k tomuto růstu dochází právě při chození. Nikdo z nás není dokonalý a necítí se vždy v takovém bezpečí, aby se nikdy neuchýlil k nějakému zastíracímu manévru.

Když vám ale někdo zalže nebo vás oklame, netolerujte to. Pokud váš partner nevyjádří jasně své pocity, myšlenky nebo postoje, požadujte to. Neponechte to bez povšimnutí. Stanovte si pravidlo: „Musím budovat vztah s někým, kdo mi upřímně řekne, co si myslí a co cítí.“ Lhaní ohledně myšlenek či pocitů sice nemusí vztah okamžitě rozbít, ale představuje důležitou oblast, kterou je nutno vyřešit. Pokud přetrvává, může se opravdu stát konečnou.

Další oblasti, o nichž jsme se zmínili, jsou ale nebezpečnější. Pokud je vám ten druhý nevěrný, lže vám ohledně faktů, popírá svou závislost na návykových látkách nebo vás klame jiným způsobem, varujeme vás, abyste v takovém vztahu nepokračovali. Museli byste k tomu mít hodně závažný důvod a museli byste si počínat velice opatrně. Takovéto lhaní často vypovídá o vážné charakterové vadě, která se jen tak nenapraví a do té doby zraní mnoho lidí. Nemusíte být jedním z nich.

Když někdo prožije hluboké duchovní obrácení, pokání a změnu a dostatečně dlouho u toho zůstane, je možné uvažovat o obnovení důvěry. Nezapomeňte však, že lhaní je jedním z nejnebezpečnějších charakterových problémů. Pokud nebudete mít vážný důvod věřit, že opravdu došlo ke změně, říkáte si o potíže. Lhaní netrpte. Pamatujte, že pokud vás ten druhý bude obelhávat, nemůžete s ním budovat vztah.

Pokud vám někdo lže: 1. Poukažte na to.

2. Vyslechněte reakci a sledujte, zda se ten druhý k svému lhaní přihlásí a bude ho litovat.

3. Snažte se zjistit, co dané lhaní ve vztahu znamená. Pokud se ten druhý bojí, trpí pocitem viny nebo má strach, že mu odepřete svou lásku, zaměřte se na to a snažte se určit, zda se jeho charakterový problém změní, když mu poskytnete větší pocit bezpečí.

Buďte však opatrní.

4. Sledujte míru pokání a změny. Jak vážně daný člověk usiluje o svatost a čistotu?

Do jaké míry je vnitřně motivován k nápravě?

5. Přetrvává daná změna? Ponechte jí hodně času. Pouze vyslovit omluvu nestačí.

6. Určete, o jaké lhaní šlo. Mělo daného člověka ochránit, nebo jen sloužilo k jeho sobeckým cílům? V druhém z těchto případů se zpříma postavte skutečnosti, že máte co do činění s člověkem, který sám sebe miluje víc než pravdu, a vyvoďte z toho důsledky.

Pokud jde o první z uvedených případů, důkladně se nad tím zamyslete, a budete-li ve vztahu pokračovat, mějte pro to opravdu dobrý důvod.

Dostanete, co si zasloužíte 35B

Konečně pokud nechcete budovat vztah s lhářem, buďte i vy poctiví. Za prvé buďte upřímní sami k sobě. Aby člověk vydržel s lhářem delší dobu, musí sám sebe nějakým způsobem klamat. Pokud tedy udržujete vztah s lhářem, možná už nejste sami k sobě úplně upřímní. Pravděpodobně o charakteru daného člověka víte některé skutečnosti, na které se nechcete podívat zpříma. Neobelhávejte se.

Jak ale řekl Pán Ježíš, k tomu, abychom mohli druhé vidět jasně, musíme nejprve vyjmout trám ze svého vlastního oka (Matouš 7,3-5). Přestaňte lhát. O všem mluvte jasně a otevřeně. To neznamená, že musíte okamžitě odhalit všechny svoje myšlenky. Nemusíte hned na první schůzce mluvit o všech svých pocitech či záměrech. Nemusíte poukazovat na každou drobnost, která vám vadí. Lidé, kteří to dělají, nejsou příliš přitažliví.

V důležitých oblastech, zejména pokud se vztah hlouběji dotýká našeho srdce, ovšem nesmíte lhát. Nesmíte klamat. Musíte být přímí a jasní. Jinak skončíte ve vztahu s někým,

kdo z nějakého důvodu potřeboval ne zcela upřímného člověka. Svým lhaním k sobě přitáhnete člověka, který se chce pravdě vyhýbat, a to je opravdu děsivá myšlenka.

Buďte lidmi světla, a budete k sobě lidi světla přitahovat. Pravdu, kterou budete ztělesňovat, lidé tmy nesnesou. To je úplně nejlepší ochrana. Jak to řekl Ježíš: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu“ (Jan 3,19-21).

Pokud jste upřímní, pravděpodobně navážete vztah s upřímným člověkem. Jestliže však klamete sebe nebo druhé, budete k sobě přitahovat lháře. Buďte světlem, a budete přitahovat světlo. To je nejlepší hranice ze všech.

Co si z toho odnést 36B

• Poctivost je základem každého vztahu, chození nevyjímaje. Když se objeví nějaký klam, vnímejte to jako vážné varování. Šlápněte na brzdy.

•

Nevoďte druhého za nos. To je klam.

• Dbejte na to, aby vaše záměry byly čisté a aby v pravý čas jasně vyšly najevo.

Tvářit se jako přítel, a přitom mít jiné záměry, by mohlo přátelství podkopat.

• Pokud je ve hře nějaký starší vztah, nesnažte se to skrývat. To by podkopalo důvěru.

• Být sám sebou je nejzákladnější forma upřímnosti. Patří k tomu dávat najevo, co se nám líbí a co ne, a také co nás zraňuje nebo trápí.

• Pokud narazíte na klam, postavte se tomu čelem. Od té chvíle si dávejte pozor na to, zda se daný člověk od klamu očistil a mění se, jinak vás čeká mnoho bolesti.

• Obecně platí, že si upřímnost nachází opět upřímnost. Čím poctivější budete, tím větší bude vaše šance, že najdete pravdomluvnost u drahých.

3. kapitola

Vezměte s sebou na schůzku Boha 9B

Před několika lety jsem (dr. Townsend) sledoval jeden křesťanský televizní pořad.

Moderátor v něm hovořil se světoznámým hudebníkem, jehož profesní dráha nebyla spjata s náboženstvím, ale jen s jeho velkým nadáním. Moderátor řekl, jak je rád, že dotyčný umělec je křesťan, a požádal ho, aby se s televizními diváky podělil o to, jak přišel k víře. Hudebník prohlásil: „Vždycky jsem věděl, že nad námi někdo je.“ „Úžasné!“ zajásal moderátor. „To je nádherné svědectví o Ježíšově spasitelné moci!“ Neslyšíš v těch slovech jenom to, co chceš slyšet? pomyslel jsem si. Umělcovu víru jsem nezpochybňoval – ta je mezi Bohem a jím. Pochyboval jsem o tom, jak ten moderátor vyložil jeho výrok. Připadalo mi, že tolik chtěl, aby ten hudebník byl vyhraněný křesťan, že všechno, co řekl, vnímal jako fantastické.

Podobné uvažování je běžné i v oblasti chození. Navážete vztah s někým, kdo vás skutečně přitahuje, a doufáte, že Bůh je součástí jeho života a také vašeho vztahu. Někdy pak vaše naděje ohýbá skutečnost podle vašich představ.

Ačkoli má tento přístup své problematické stránky, obnáší také mnoho dobrého. Je velice dobré chtít, aby člověk, s nímž máte blízký vztah, byl také blízko Bohu. Je dobré usilovat o duchovní základ vztahu. Váš vztah k Bohu je nejhlubší, nejzásadnější a nejdůležitější součástí vaší duše. Jestliže se vztah týká spojení celé naší bytosti s někým jiným, pak je duchovní aspekt nepředstavitelně důležitý. Všichni proto toužíme po člověku, s nímž se můžeme sjednotit i v našem nejhlubším nitru, kde sídlí Bůh. Vždyť právě Bůh je autorem naší potřeby žít ve vztazích. Ježíš se modlil, abychom byli jedno, jako on a Otec jsou jedno (Jan 17,11). Totéž je konečným cílem chození. Prostřednictvím mnoha prožitků, rozhovorů a otázek hledáme člověka, který miluje Boha stejně jako my a který nám pomůže ještě víc se Bohu přiblížit. Pokud ten druhý není na stejné duchovní vlnové délce jako my a nás to nikterak neznepokojuje, je i v našem duchovním životě nějaká chyba. Něco zde není v pořádku.

Kromě toho mají mnozí z nás stejný problém jako ten moderátor v televizním pořadu.

Toužíme po Bohu a zároveň toužíme po nějakém člověku. Někdy pak nevíme, zda tyto touhy náhodou nejdou proti sobě. Není snadné poznat, jak proplout duchovními vodami chození. Naskýtá se celá řada otázek, například: •

Je to člověk, kterého mi Bůh připravil?

•

Hodíme se k sobě duchovně?

•

Jak mám do vztahu „správně“ začlenit Boha?

•

Jak spolu máme komunikovat na duchovní rovině?

•

Co když se duchovně neshodneme?

•

Nepopírám nějaké duchovní rozpory, které mezi námi možná jsou?

Celá naše kniha sice popisuje biblický pohled na hranice v chození, ale tato kapitola se věnuje právě těmto a dalším výslovně duchovním otázkám. Když se s těmito otázkami

vypořádáte, budete moci stanovit hranice, které prohloubí duchovní rozměr vašeho chození.

Chození jak se patří 37B

Tím prvním, co si musíte vyjasnit, je náležitý postoj k chození a vašemu duchovnímu životu. Tento postoj může hned na začátku vašeho vztahu pomoci vyřešit mnoho problémů a odpovědět na řadu otázek. Souvisí s tím, jak vnímáme chození a duchovní život. Nejde o to, jak náš duchovní život včlenit do našeho chození, ale spíš o to, jak chození včlenit do našeho duchovního života. Snažit se vykládat Boha v kontextu chození znamená dívat se na skutečnost vzhůru nohama. Život a láska jsou jeho dary a spadají pod jeho vládu. Bůh je původce všeho dobrého, včetně chození. Správný postup je předložit chození před Boha a požádat ho o vedení. Vždyť ten, kdo vymyslel citová pouta, nejlépe ví, jak tyto vztahy správně rozvíjet, aby nás uspokojovaly a jeho oslavovaly.

Někteří křesťané, kteří zvolili tento přístup, dospěli k závěru, že chození není správnou křesťanskou činností. S tímto závěrem sice nesouhlasíme, ale část jejich úvah schvalujeme. Je dobré naše chození nabídnout jako součást živé oběti, aby všechny stránky našeho života podléhaly Božímu řádu pro naši existenci. Čím víc bude náš život podřízen Bohu, lim lépe ho bude moci utvářet podle svých dokonalých plánů: „Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ (Sk 17,28).

Modlářství 38B

Jinou možností než podřídit se při chození Bohu je modlářství. Ačkoli je chození dobrá věc, můžeme se při něm dopustit modlářství, a sice požadavkem, aby nám přinášelo lásku, uspokojení nebo splnění nějaké touhy, aniž bychom hlavní slovo nechali Bohu. Chození vyvolává silné emoce a potřeby, takže ono modlářství může být opravdu skutečné. Často se stává, že vztah člověka k Bohu začne slábnout, protože se do popředí stále víc tlačí chození.

Někdy například něčí vztah s Bohem sílí a ochabuje podle toho, co se děje v jeho vztahu s člověkem, s nímž chodí. Nadchne se pro Boha, protože totéž právě prožije ten druhý, a pokud se u svého partnera bude setkávat jen s okrajovým zájmem o Boha, bude k víře podobně přistupovat i on. V tomto případě mu jako zdroj vztahu s Bohem slouží jeho partner, místo aby tento vztah pěstoval sám za sebe.

Bible učí, že manželství je nákladná životní investice. S chozením to může být podobné. Proto je moudré ptát se Boha, jaké místo má obojí ve vašem životě: „Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen. Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži“ (1. Korintským 7,32-34).

Poddání se Bohu je první a nezbytná součást úsilí o to, aby chození bylo v souladu s Božími plány. Ne však jediná. Poddání se nás uvádí do správného postavení před Bohem, aby mohlo dojít k mnoha dalším věcem, které poslouží našemu růstu.

Ovoce vašeho chození 39B

Položte si otázku, jak vaše chození ovlivňuje váš duchovní život. Přivádí vás k Bohu blíž, nebo vás od něho naopak vzdaluje? Důležité vztahy nás zřídkakdy ponechají duchovně neutrálními. Obvykle dělají buď jedno, nebo druhé. Na svoji otázku si můžete odpovědět pomocí několika podotázek: •

Jste skrze toho druhého přitahováni k transcendentnímu Bohu?

•

Je vám ten druhý na vaší duchovní cestě spojencem?

•

Přináší vám kontakty s ním duchovní růst?

•

Povzbuzuje vás duchovně, nebo v této oblasti musíte být hybnou silou vy?

• Je vaše porozumění v duchovní oblasti opravdové? Žije ten druhý podle toho, co říká?

•

Můžete spolu otevřeně mluvit o svých slabostech a selháních?

Dejme tomu, že jste nad sebou vyhlásili Kristovu vládu. V tomto bodě bychom se měli podívat na několik aspektů chození a duchovního života. Vyplyne z toho, jaké hranice byste si v této oblasti měli stanovit.

Co potřebuje vyrůst?

40B

Když člověku, s nímž chodíte, začnete odhalovat svůj duchovní život, je to úžasná zkušenost. S narůstajícím pocitem bezpečí spolu můžete mluvit o stále hlubších součástech svého nitra a růst ve vzájemné blízkosti i ve vztahu k Bohu. Existuje několik aspektů duchovního života, o něž byste se s tím druhým měli podělit: příběh vaší víry, hodnoty, těžkosti, duchovní samostatnost a přátelé.

Podívejme se teď na každý z nich zvlášť.

Příběh víry 158B

Každý věřící má svůj příběh o tom, jak se zrodil a vyvíjel jeho vztah s Bohem. Člověk bez duchovní historie pravděpodobně nemá ani velkou duchovní přítomnost. Naproti tomu ten, kdo vám vykreslí svou duchovní cestu, vám dává nahlédnout do toho, kým je jako člověk. Někteří lidé prožili dosti dramatické a zázračné události. Jiní mají za sebou bolestivé ztráty a tragédie, při nichž je Bůh podržel nad vodou. Někteří díky Bohu prožili silné vnitřní uzdravení. Jiní se potýkali se složitými teologickými otázkami. Ještě další přišli na to, jak v Kristově jménu sloužit těm, kdo jsou v nouzi. Zjistěte u sebe navzájem, kudy se klikatila vaše duchovní cesta.

Hodnoty 159B

Vaše hodnoty určují, kdo jste. Jsou tvořeny tím, co považujete za nejdůležitější v životě, a tím, jak se podle těchto svých přesvědčení chováte. Hodnoty někdy stojí za to, aby pro ně člověk žil a případně za ně i zemřel, a jistě jsou hodny toho, abychom kvůli nim navázali nebo naopak rušili známost. Proto je tak důležité, abyste své hodnoty dávali najevo. Vaše hodnoty se budou týkat mnoha oblastí života, včetně: •

teologie

•

povolání v životě

•

vztahů

•

práce a profesní dráhy

•

financí

•

rodiny

•

sexu

•

společenských otázek

Hodnoty patří k vašemu životu. Utvářejte si je podle toho, co učí Bible. Nechť jsou součástí i vašeho chození. Pokládejte otázky a formulujte své postoje. Určete si, které hodnoty jsou zásadní a které ne. Dávejte si pozor na to, abyste v naději, že ten druhý uvidí světlo a změní se, neuzavřeli závazný vztah s někým, s kým se v zásadních otázkách neshodnete.

Znám muže, který prožíval povolání k duchovní službě na plný úvazek. Zamiloval se do ženy, která podobné povolání necítila, a oženil se s ní. Do služby na plný úvazek nevstoupili, ale jsou aktivní ve svém místním církevním sboru. Narážejí však na obrovské problémy. Zazlívá jí, že ho nenechala vstoupit do služby na plný úvazek. Ona naproti tomu z jeho strany vnímá nátlak, aby do takové služby vstoupili.

Pamatujte: hodnoty jsou významnou součástí chození.

Těžkosti 160B

K životu víry patří i selhání, prohra a různé další situace, které nám přinesou poučení. Každý, kdo již je nějakou dobu věřící, ví, že duchovní život obnáší mnoho bolesti, zmatku a chyb. Znát něčí duchovní cestu tedy znamená vědět také o chvílích, kdy klopýtal ve tmě.

Jeden můj známý se dřív snažil působit na dívky, s nimiž chodil, jako dokonalý křesťan. Jeho vztahy ale nikdy nefungovaly. Buď mu ta žena uvěřila a on pak měl pocit, že ho vůbec nezná, nebo ho prohlédla a on si připadal zavržený. Nakonec potkal ženu, kterou měl doopravdy rád, a po nějaké době známosti s ní se rozhodl riskovat. Řekl jí: „Byl bych rád, abys věděla, že někdy dokážu v sexuální oblasti pořádně manipulovat. Ve svých dřívějších vztazích jsem předstíral spolehlivost a zájem, aby pak dotyčná byla otevřenější i k tělesné blízkosti. Využíval jsem toho. Vím, že jsem ve svém vztahu s Bohem vyrostl, změnil se a vyřešil některé své problémy. Ale tohle ve mně zůstává pořád. Opravdu o tebe stojím a rád bych tě líp poznal. Musel jsem ti o tom říct, abychom o tomhle problému mohli otevřeně mluvit, kdyby se objevil.“ Později mi řekl, že jeho přiznání tu ženu dost zdrtilo, ale respektovala jeho upřímnost a důkaz jeho jasného zájmu o ni. Ten vztah nakonec k manželství nevedl, ale to bylo z jiných důvodů než kvůli tomuto problému. Můj známý nikdy nelitoval, že ji se svými těžkostmi seznámil. Naopak mi řekl, že jeho nynější vztahy jsou díky této zkušenosti mnohem lepší. Je v otázce svého růstu a vztahu s Bohem upřímnější. Navazuje známost s lepšími ženami a zlepšila se i kvalita jeho vztahů.

Když se s chutí pustíme do vztahu a chceme jeho rozvoj podpořit tím, že ukazujeme nejdříve svoji lepší stránku, jistě na tom není nic špatného. Když víme o kladech, pomůže nám to později přijmout i zápory, protože milost musí pravdu předcházet. Kromě toho předčasné odhalení některých těžkostí může vyvolat problém, pokud nevíte, nakolik se na daného člověka můžete spolehnout. Pokud ale nevíte o duchovních zápasech člověka, s nímž chodíte, nemůžete čestně říci, že ho znáte.

Zde je několik příkladů těžkostí, o nichž mohou mluvit ti, kdo spolu chodí: •

období nejistoty ohledně Boží péče nebo existence;

•

život daleko od Boha;

•

duchovní puberta, kdy člověk zpochybňuje všechno, co se kdy naučil;

•

období zahleděnosti do sebe, když člověk zanedbával svůj duchovní růst.

Pokud chodíte s někým, kdo říká, že nikdy nezakolísal ani nepochyboval, něco není v pořádku. Buď žije ve vážném popření skutečnosti, nebo byste si měli položit otázku, co to na vás hraje. Nikdo neroste bez proher a selhání. Bible učí, že zralí lidé mají mnoho zkušeností s dobrem i zlem v životě: „Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své •smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného“ (Židům 5,14).

Duchovní samostatnost 16B

Podívejme se teď na váš nynější duchovní stav. Jak vy a váš partner vedete svůj duchovní život? Opravdu duchovně žijete, nebo potřebujete vzkříšení? Lidé, kteří při chození usilují o úspěšný vztah, potřebují vědět, že ten druhý je duchovně samostatný. To znamená, že má s Bohem svůj vlastní vztah, který bez ohledu na okolnosti pravidelně pěstuje. Duchovní samostatnost zajišťuje, že své náboženské nasměrování ani motivaci nebude hledat u vás. Navázal s Bohem vážný vztah, ještě než vás potkal, a i když se nevezmete, bude v tomto vztahu pokračovat.

Duchovní samostatnost je při chození velice důležitá. Je smutné, že tolik lidí chodí a uzavírá manželství s člověkem, jemuž tato vlastnost chybí. Na čas všechno vypadá dobře.

On touží prohlubovat svůj růst, dokud po tomtéž touží i ona. Nebo říká, že mu vztah s ní pomohl vybřednout z duchovní slepoty či vlažnosti a jak je rád, že se zase vrátil k víře.

Chození jako duchovní nastartování připojením na cizí zdroj je hodně riskantní, protože může maskovat apatii a nezájem, podobně jako dychtivá, ale mělká půda, o níž mluvil Ježíš (Matouš 13,20-21).

K tomuto problému přispívá samotná povaha chození. Když s někým začnete chodit, prožíváte s ním nové věci a jste plni vzrušení a naděje. Patří k tomu i nové začátky v různých oblastech vašeho života. Lidé bez skutečných duchovních kořenů pak někdy své tíhnutí k druhému člověku zaměňují za tíhnutí k Bohu. Často se však stává, že když se ve vztahu objeví problémy, vyskytnou se úskalí i v jejich vztahu s Bohem. Svým způsobem jim Bůh pouze zastupuje člověka, s nímž chodí; neexistuje pro ně jako samostatná bytost.

Jedna moje známá to vyjádřila takto: „Občas jsem nevěděla, koho považuje za Mesiáše – jestli Ježíše, nebo mě.“ Existují samozřejmě i výjimky. Někteří lidé ve vztahu s Bohem při chození skutečně zakotví a duchovně vzkvétají. Jindy ten „duchovnější“ postupně ztratí o svou víru zájem.

Nemůžeme předvídat, co Bůh udělá v něčím srdci. Můžeme však říci, že chodit s člověkem, který nemá svůj vlastní duchovní život, je značně riskantní.

Skutečnost je taková, že „duchovnější“ z partnerů se často cítí provinile, když dělá to, co chce, a promítá si do toho druhého ryzí touhu po Bohu, která však ve skutečnosti nemusí existovat, jak jsme to viděli u výše zmíněného televizního moderátora. Je těžké žít v manželství, kde zjistíte, že veškeré duchovní směřování závisí výhradně na vás, místo abyste se o něj mohli dělit se spřízněnou duší.

Ještě důležitější je, že potřebujete chodit s někým, kdo bude duchovně samostatný, i když vy sami selžete. Zejména ve chvílích, kdy budete slabí, rozpolcení a plni pochybností, budete potřebovat někoho, kdo bude spoléhat na Boha a žít podle Boží vůle.

Nic není horší než být v temných duchovních vodách s člověkem, který sám také tone: „Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl“ (Kazatel 4,10).

Jen čas ukáže, zda je váš partner skutečně duchovně samostatný. Kladete-li si otázku ohledně duchovní samostatnosti svého partnera, pak dokud neuplyne dostatečně dlouhá doba, potřebné ujištění vám nepřinesou ani sebedůraznější prohlášení o oddanosti víře a duchovní horlivosti. Nespěchejte, pokud v této otázce nemáte jistotu.

Duchovní samostatnost také souvisí s tím, co se tradičně označuje jako prostředky milosti: pravidelné čtení Bible, smysluplný modlitební život, účast na bohoslužbách, viditelné křesťanské postoje a zájem o ztracené a trpící. Náboženské projevy a způsoby uctívání Boha se liší, ale tyto základní prvky určují ty, kdo patří Kristu.

Přátelství 162B

Mnoho se toho o sobě navzájem dozvíte podle toho, jaké máte přátele. Obvykle navazujeme vztahy podle svých vlastních potřeb a hodnot. Náš duchovní život se odráží i v našich vztazích. To neznamená, že váš partner musí mít výlučně křesťanské přátele. To by mohlo vypovídat o určitém strachu z kontaktů se skutečným světem. Naopak pokud se váš partner vyhýbá některým zákonickým či pokryteckým křesťanům, může to svědčit o jeho duchovním zdraví.

Absence jakýchkoli trvalejších vztahů s křesťany však může znamenat problémy. Může poukazovat na to, že daný člověk je teprve na začátku své cesty duchovního růstu. Nebo procházel obdobím sucha či stagnace a teď se znovu začíná vracet k životu s Bohem.

Může také naznačovat, že nikdy hlubokým duchovním životem nežil nebo že není křesťan, ale jen nábožensky založený člověk, který dosud nepřijal Krista jako svého Zachránce.

Tyto otázky – ohledně přátel a duchovního stavu druhého člověka – by vás samozřejmě neměly vést k sudičskému zkoumání. Jejich pomocí však můžete poznávat své srdce a svůj vztah k Bohu a k sobě navzájem. Čím víc toho budete vědět jeden o druhém, tím lépe uvidíte, zda se k sobě hodíte do manželství.

Rozdíly mohou přispívat k růstu 41B

Požadovat, aby člověk, s nímž budete chodit, měl úplně stejné duchovní hodnoty jako vy, by také mohlo být problémem. Základní součásti křesťanského života, jak jsme si je popsali, jsou sice nezbytným předpokladem, ale nejlepší je mít vztah s někým, kdo si duchovní otázky sám za sebe do hloubky promyslel a dospěl k svým vlastním závěrům.

Pokud byste ve všech oblastech, významných i okrajových, požadovali naprosto stejné teologické či tradiční hodnoty, mohlo by to vypovídat o vaší touze ovládat druhé, o vašem perfekcionismu nebo o vaší vlastní nejistotě v otázkách víry. Zamilujte se do někoho, kdo se vám dokáže duchovně postavit, a pak si to spolu rozdejte. Lidé, kteří spolu chodí, někdy nejvíc rostou právě tehdy, když se přou o duchovních otázkách, čtou spolu Bibli a nakonec dosáhnou shody.

Začlenění víry do skutečného života 42B

Existují zbožní lidé a jsou lidé duchovní. Zbožní lidé znají Pravdu, ale duchovní lidé podle ní žijí. Je důležité, abyste vy i váš partner svým životem ukazovali, že znáte i respektujete duchovní realitu ve skutečném světě. To je podstata charakteru: schopnost začlenit Boží reálná nařízení do každodenního života.

Podle Božích plánů má váš duchovní život řídit a směrovat všechny ostatní oblasti vašeho života: vztahovou, finanční, sexuální, pracovní a všechny další, z nichž se skládá život. Příliš často se stává, že upřímně věřící lidé čtou Bibli a věrně navštěvují bohoslužby, a přitom mají obrovské potíže s tím, aby své duchovní hodnoty vnesli do svého života. Tento problém se v oblasti chození vyskytuje ve dvou základních podobách: neschopnost hovořit o otázkách víry a neschopnost žít život víry.

Neschopnost hovořit o otázkách víry 163B

Nemyslíme si, že člověka, s nímž budete chodit, můžete najít jenom v církvi. Spousta hluboce věřících lidí je i ve všech ostatních oblastech života. Jsou to tytéž oblasti, v nichž žijete i vy: pracovní prostředí, centra pro využití volného času, sport, práce v sociální sféře a další. Pokud chcete chodit s někým, kdo bude mít svůj vlastní plnohodnotný život, vypravte se do života a poohlédněte se tam po něm.

Naneštěstí to může znamenat, že při počátečních úvahách, zda s ním navázat známost, toho o jeho víře nebudete moc vědět. O jeho charakteru se hodně dozvíte z jeho chování, ale charakterová zralost nemusí vždy být spojena s křesťanskou vírou. Mnozí láskyplní a zodpovědní lidé nejsou věřící. O otázkách víry je tedy nutno promluvit hodně brzy.

Pro některé lidi je mluvit o duchovních otázkách hodně těžké. Nevědí, jak začít, a cítí se v tom značně rozpolceně. Prožívají například tyto těžkosti: •

Připadají si trapně a nepřirozeně.

•

Nechtějí toho druhého odradit od Boha.

•

Mají strach, že by mohli o vztah přijít.

•

Obávají se, že když nejsou dokonalí, budou vypadat jako pokrytci.

•

Nevědí, jak mluvit o duchovních otázkách, protože jsou hodně osobní.

To všechno jsou důležité obavy a problémy. Je však užitečné připomenout si základní skutečnost ohledně chození: v konečném důsledku se snažíte najít dobrého manželského partnera, jemuž i vy budete dobrým manželem nebo manželkou. Hledáte člověka, který bude vědět o vašem vztahu s Bohem a sdílet ho s vámi, protože tento vztah tvoří nejdůležitější část toho, kým jste, a snad i toho, kým je ten druhý.

Neschopnost žít život víry 164B

Mnoho lidí v oblasti chození spolu o své víře mluví a navzájem se duchovně podpírají.

Mají však jiný problém: v určitých oblastech své známosti nežijí podle toho, co říkají.

Vykazují chronickou slabost či neúspěšné zápasy, které se, jak se zdá, časem neřeší. Může jít o sex, klam, nezralé způsoby řešení konfliktů nebo o snahu ovládat druhého. Ať už jde o cokoli, jejich duchovní život neproměnil jejich charakter tak, jak měl. Je zde bolestný nesoulad či rozpor mezi tím, čemu věří, a tím, jak žijí.

Tento rozkol často není způsoben nedostatečnou oddaností Bohu. Ti lidé mohou být hluboce duchovní. Daný nesoulad víc souvisí s jejich neschopností sladit své potřeby a život s Božími způsoby naplňování potřeb. Jak uvidíme v kapitole o tělesných vztazích, sexuální projevy mohou být zkratkou k důvěrnosti nebo jiným potřebám. Zachraňování nezralého partnera před důsledky jeho špatné nálady může souviset se strachem být upřímný a poctivý. Nestálé vztahy, kde se rozchody střídají s usmířením, mohou vypovídat o neschopnosti emocionálně opustit domov a být samostatným dospělým.

Jednou jsem byl na pracovním obědě s mužem, který nevěděl o mé víře. Běžným způsobem jsme kibicovali o svém životě, abychom se trochu poznali. Ten muž dlouho ošklivě mluvil o své manželce a zároveň zmiňoval řadu dalších žen, o které se sexuálně zajímal. Nějak jsme se pak dostali k náboženství a já se zmínil o své víře. Okamžitě se také označil za křesťana a začal se rozplývat nad Boží milostí a nad svou hlubokou láskou ke Kristu. Obrátil tak dokonale, že jsem si pomyslel, zda mluvím pořád ještě se stejným člověkem. Jak jsem mu však naslouchal, jeho duchovní řeči zněly jako předem připravené, asi jako mnohokrát opakované kázání. Myslím, že asi byl věřící, ale v jeho životě byl rozpor, který nepřináší nic dobrého. Podobný rozkol u sebe nebo u svých partnerů nacházejí mnozí.

Ať už tyto problémy mají jakoukoli příčinu, existují na ně duchovní odpovědi a daný pár by se jimi měl zabývat. Právě proto byste měli chodit s někým, kdo nejen věří, ale také ví o svých slabostech a problémech a pracuje na nich, ať už to je ve skupinách vzájemné vykazatelnosti, v podpůrných skupinách nebo ve spolupráci s poradcem.

Manželství s člověkem s neřešenou vadou charakteru může být hodně bolestné.

Proto je tak důležité mluvit o tom, co u svého partnera nechápete, a zabývat se tím.

Pokud si u něho nebo v tom, jak se vyvíjí váš vztah, všimnete nějakého rozporu, mluvte o tom. Pokud chodíte s dobrým člověkem, pravděpodobně vám bude vděčný, že jste podstoupili toto riziko, a oba budete moci pracovat na řešení. Nepožadujte u něho ani u sebe dokonalost a místo toho požadujte přímost. Přímý člověk zůstává ve spojení s Bohem, svým zdrojem. Když ale uklouzne a padne, přijme napomenutí a vrátí se k Bohu.

Aktivní role ve vzájemném růstu 43B

Dalším aspektem duchovní oblasti chození je, že byste se měli na duchovní rovině ovlivňovat. Tento vzájemný vliv postupem času narůstá, jak se vztah prohlubuje a nabývá na závaznosti, ale podstatné je, abyste se podíleli na růstu a chování jeden druhého. I když se nakonec nevezmete, měli byste po dobu chození usilovat o duchovní růst vás obou. Popíšeme vám několik způsobů, jak si navzájem můžete pomáhat růst.

Přísun podnětů a zpětná vazba 165B

S tím, jak poroste váš vztah, by také mělo růst vaše povědomí o vašich vzájemných problémech a potřebách. Člověk, s nímž chodíte, je vůči vám v jedinečném postavení a může vědět nebo vidět to, co na vás druzí nevidí. V závaznějších fázích vztahu si musíte dát vzájemné svolení poukazovat na nedostatky jeden druhého, vyjadřovat svůj názor a povzbuzovat se na duchovní rovině. Pokud váš partner duchovní zpětnou vazbu nepřijímá nebo ji ignoruje, něco není v pořádku. Pro ty, kdo si neumějí poradit s kritickými připomínkami druhých, má Bible ostrá slova: „Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se“ (Přísloví 9,7).

Dopřejte tomu čas 16B

Obecně řečeno, než někoho napomenete, je vhodné nechat uplynout nějaký čas a umožnit tak, abyste spolu prožili ještě něco dalšího. „Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení“ (Jakub 1,19). Možná jste něco špatně pochopili a za čas to uvidíte lépe. Nebo jste mohli vidět něco, co se už nikdy nebude opakovat, takže to, co jste považovali za navyklý způsob jednání, byla ve skutečnosti izolovaná událost. Nebo možná potřebujete čas na to, aby se mezi vámi vytvořil dostatek milosti, aby vás ten druhý nevnímal jako odsuzujícího soudce. Pamatujte na to, že všichni potřebujeme milost, než uslyšíme pravdu.

Nestavte se do role rodiče 167B

Vyhněte se sklonu přebírat duchovní zodpovědnost za svého partnera. Nestavte váš vztah tak, že ten druhý podává výkony a roste pod vaším silným vlivem. Proč? Protože děti mají jeden hlavní úkol a tím je opustit své rodiče. Jste-li v roli tatínka, musí vaše drahá vyrůst a posléze od vás odejít, aby naplnila Boží záměr a stala se dospělou.

Stejnou chybu udělal i jeden můj známý. Zamiloval se do ženy, kterou pak začal vychovávat jako svého učedníka. Studoval s ní Bibli, dával jí úkoly a nechával ji číst různé duchovní knihy. Byl z toho nesmírně nadšený, dokud ho neopustila s jiným chlapcem a neřekla mu, že si připadá příliš ovládaná. Bylo to pro něho zdrcující, ale poučil se z toho. Řekl mi: „Příště nechám učednictví na někom jiném.“ Útěcha a motivace 168B

Dobré vztahy neobnášejí jen zpětnou vazbu, ale také dostatečný prostor pro útěchu, když toho druhého něco trápí, a pro motivaci, když jeden nebo druhý selže. Dbejte na to, abyste oba poskytovali obojí. Někteří lidé umějí dobře utěšit, ale neumějí pobídnout k cestě vpřed. Jiní naproti lomu umějí dobře pobízet a motivovat, ale také dokážou být tvrdí a kritičtí. Dávejte obojí: útěchu i motivaci.

Duchovní soulad 4B

Důležitou stránkou chození je také duchovní soulad, tedy míra, do jaké se k sobě svým životem víry hodíte. V určitém ohledu by tato otázka měla být docela snadná, ale z jiného hlediska je hodně obtížná.

Boží stvořitelský plán 169B

Snadnou je tato otázka v tom, že Bůh vás stvořil tak, abyste byli schopni navázat důvěrný vztah s ním a s druhými. Můžeme se spolehnout, že toto je nám dáno. Také to znamená, že nejhlubší část vašeho nitra je utvořena tak, aby toužila po duchovní blízkosti s jiným člověkem. Pokud tato součást vaší osobnosti správně funguje, budete u druhých vyhledávat zdravý duchovní postoj. Budou vás tedy zajímat a přitahovat ti, kdo budou podobně jako vy žít duchovním životem. Pokud je ve vašem nitru něco porušené, budou vás spíš přitahovat nezdravé duchovní postoje nebo dokonce absence duchovnosti. Na této rovině je tedy duchovní soulad diagnostickým měřítkem našeho vlastního duchovního zdraví. V úvahu však musíme vzít i další skutečnosti.

Cesta duchovního vývoje 170B

Duchovní vývoj znamená, že v tomto okamžiku nejste stejní, jako jste byli, a jste jiní, než jací budete. Vytrváme-li v tomto procesu, nakonec dozrajeme a zbavíme se svých nedostatků (Jakub 1,4). S narůstající zralostí se mění vaše postoje, hodnoty i zvyky.

Někdy se lidé do sebe zamilují a začnou spolu chodit v určitém konkrétním období duchovního růstu jednoho nebo obou z nich. Vše probíhá hladce, dokud oba zůstávají ve stejné fázi. Pokud se však jeden z nich začne výrazněji měnit, dochází k vážnému konfliktu, který vyžaduje řadu úprav.

Znal jsem dvojici, kde oba procházeli etapou duchovní puberty a pochybností.

Zpochybňovali Boha, církev, Bibli a experimentovali s jinými náboženstvími. V tomto svém hledání a zkoumání se navzájem podporovali a za nějaký čas se vzali. Ona se však později vrátila ke křesťanství, oproštěnému od některých tradic, které ji dříve tížily. Její manžel ale zůstal na okraji víry a ke křesťanství se nevrátil. V mnoha jiných ohledech je sice dobrý člověk, ale v duchovní oblasti jejich manželství byla jeho žena nesmírně osamělá.

Samozřejmě není realistické požadovat, abyste oba byli plně vyzrálí, protože se všichni neustále měníme. Měli bychom však jisté obavy, pokud byste vy ani váš partner nikdy neprošli obdobím duchovních otázek a pochybností. Právě jejich prostřednictvím totiž lidé přijímají svou víru skutečně za svou, místo aby se pouze vezli s vírou svých rodičů. Zároveň je důležité, abyste oba měli vyřešené základní otázky svého hledání.

Nebudujte vážný vztah, pokud ten druhý stále ještě nemá jasno ohledně obsahu a významu křesťanství. V období duchovních otázek a pochybností si můžete být oporou a pomocí a poskytovat si prostor k růstu, ale závazná rozhodnutí nedělejte.

Otázky přesvědčení a praxe 17B

Jak svého partnera budete duchovně poznávat, budete se muset rozhodnout, s jakými rozdíly v přesvědčení a praxi se dokážete smířit a s jakými ne. Něco bude pouze otázka vkusu, zatímco jiné rozpory budou dosti zásadní. Principy křesťanství jsou jasně formulované a měli byste je sami za sebe znát. Mluvte o tom spolu a zabývejte se tím.

Rozdíly na duchovní rovině 45B

Mnozí lidé se potýkají s otázkami ohledně chození s těmi, kdo se duchovně nacházejí jinde než oni. Popíšeme si některé z možných rozdílů a nabídneme několik rad, jak si s nimi poradit.

Křesťan a nekřesťan 172B

Křesťané by se měli v reálném světě hodně angažovat jako nástroje Bozi lásky. Právě to znamená být solí a světlem (Matouš 5,13-16). Zároveň však ta nejhlubší a nejvýznamnější část vaší osobnosti potřebuje najít domov v jádru nejdůležitějšího mezilidského vztahu vašeho života. Proto se domníváme, že křesťané by neměli navazovat vážnou známost s nekřesťany (2. Korintským 6,14).

Tím neříkáme, že byste neměli mít mezi nekřesťany přátele opačného pohlaví. Mnohé obohacující vztahy mohou vzniknout právě takto a nekřesťané by měli vědět, že existují věřící muži a ženy, kteří s nimi dokážou jednat s úctou jako bratři či sestry. Jsme však toho názoru, že své romantické zájmy byste si měli vyhradit pro ty, kdo zastávají stejnou víru jako vy. Milostná touha je úžasný dar. Je však známo, že zatemňuje zdravý úsudek, a může tak nepozorovaně využít vašich charakterových slabostí. Romantické součásti svého nitra tedy směrujte k lidem dobrého srdce, kteří věří v totéž co vy, aby až se doopravdy zamilujete, otázka víry nebyla problémem.

Oddaní a vlažní 173B

Mnozí lidé, kteří svou víra berou vážně, si kladou otázku nad chozením s křesťany, pro něž je duchovní život pouze okrajovou záležitostí. Tato otázka je složitější než předešlá.

Lze k ní přistoupit asi takto.

Jak víte, že váš partner je vlažný křesťan? Nejdříve se přesvědčte, zda ho takto vnímáte správně. Někdy náš vlastní sudičský nebo perfekcionistický postoj může způsobit, že to, co je „odlišné“, vypadá jako „špatné“. Daný člověk nemusí jet ve stejné koleji jako vy, ale jeho cesta může být mnohem hlubší a jenom ji kvůli svým vlastním problémům nevidíte. Například si nemyslete, že když ten druhý nezná Bibli tak jako vy, miluje Boha méně než vy.

Proč vám připadá vlažný? Někdy člověk vypadá jako méně oddaný proto, že ve svém životě utrpěl vážnou ztrátu, zažil silné napětí nebo zakusil zdrcující nezdar. V ideálním případě bychom sice v takových chvílích měli být Bohu blíž, ale někdy se spíš stáhneme do sebe. Člověk s jinak hlubokým vztahem k Bohu může procházet duchovně velice špatným obdobím. V takových případech stojí za to ho v jeho zápase podepřít a pomoci mu se s ním vypořádat, zatímco závazné rozhodnutí je lépe odsunout na později, až bude situace klidnější.

Co když vlažný zůstane? Určitě existují i věřící, kteří setrvávají na nižších stupních vydanosti Bohu. Pokud se v průběhu doby ukáže, že to je také případ člověka, s nímž chodíte, pravděpodobně bude lepší se s ním rozloučit. Opět to je jedna z otázek, které nejlépe vyřeší vaše vlastní duchovní zdraví. Pokud ve vašem nitru všechno funguje správně, v určitém bodě ve vašem vztahu pocítíte duchovní prázdnotu, která by, přenesená do manželství, mohla znamenat velký problém.

Zralí věřící a nováčci ve víře 174B

To je také složitější otázka. Dejme tomu, že to oba se svou vírou myslíte hodně vážně, ale jeden z vás prochází procesem růstu déle než ten druhý. Předkládáme vám několik možných přístupů k této situaci.

Pokud jste křesťanem teprve krátce (řekněme méně než rok), blahopřejeme vám a vítáme vás do rodiny! Rádi bychom vám doporučili, abyste ve svém vztahu pokračovali a zároveň usilovali o svůj duchovní růst a zakotvení ve víře. Důležité je, abyste duchovně rostli samostatně a aby vaše víra nebyla závislá na víře vašeho partnera.

Jste-li zralejší věřící než váš partner, opět je dobré s hlubšími závazky počkat, dokud se víra nového křesťana neupevní. Vyvarujete se tak rodičovské role a váš partner bude moci převzít za svůj růst větší zodpovědnost.

Při posuzování duchovního stavu neberte v úvahu pouze čas. Ten je pro růst sice důležitý, ale někteří lidé dozrávají rychleji než jiní. Nepředpokládejte automaticky, že když je někdo věřící delší dobu, je určitě zralý. Zároveň platí, že mladší ve víře stále ještě potřebuje čas, aby se mohl rozvíjet a zrát.

Nakonec je nejlepší chodit s někým, kdo je přibližně na stejném stupni zralosti jako vy.

Můžete tak předejít mnoha problémům se závislostí, nadvládou a „růstovými bolestmi“.

Sami sebe však posuzujte přísněji než svého partnera (Jakub 4,6). A dbejte na to, abyste o hledání Boha a růst vždycky stáli víc než o to, abyste byli na stejné úrovni. Hledat Boha a dozrávat je opravdu důležitější než neustále bojovat o výhodnou pozici.

Kromě toho si dejte pozor, aby to, co vnímáte jako rozdíl ve zralosti, nebyl jen rozdíl ve stylu. Platí zde přibližně totéž, co jsme psali o míře oddanosti. Například člověk, který nemá formální teologické vzdělání, může být svým životem a charakterem mnohem zralejší než ten, kdo takové vzdělání má. Pamatujte, že Bohu jde víc o naše srdce než o naše náboženské tradice: „Milosrdenství chci, a ne oběť“ (Matouš 9,13). Ve svém přístupu k druhému vždy zohledňujte jeho charakter. Sledujte, zda umí milovat druhé, zdaje pravdomluvný, zda žije v realitě a zda funguje jako dospělý. Ten, kdo umí dobře fungovat v reálném světě, žije často lepším duchovním životem než ten, kdo má spoustu teoretických znalostí, ale neumí je používat v praxi.

Závěr 46B

Duchovní součást chození znamená, že musíme stanovit hranice nejrůznějším touhám a nutkáním: •

touze, aby se k nám ten druhý hodil, když tomu tak není;

•

snaze duchovně toho druhého měnit;

•

popírání duchovních rozporů ve vztahu;

•

přehlížení svých vlastních duchovních slabostí a zaměřování se na partnerovy;

•

strachu mluvit o duchovních otázkách.

Když však porosteme v Kristu a jeho cestách, bude pro nás snazší v rámci chození milovat a investovat své srdce správně a moudře.

Co si z toho odnést 47B

• Rozhodnutí, aby víra byla součástí vašeho vztahu neodkládejte. Víra je pro váš život stejně reálná jako vaše zaměstnání nebo vkus ve výběru filmů.

• Partnerův souhlas či pasivitu v otázce náboženství si nevykládejte jako duchovní soulad. Měl by mít aktivní víru, která ho stála určité přemýšlení a zápasy. Pokud iniciativu neustále přebíráte vy, vnímejte to jako problém.

• Vychutnávejte si duchovní rozdíly v rámci vaší víry a učte se z nich. Nesnažte se svého partnera za každou cenu přesvědčit o určitém stanovisku.

• Pěstujte vztah, kde budete jeden druhého motivovat k tomu, abyste žili podle toho, co říkáte.

4. kapitola

Chození osamělé srdce nevyléčí 10B

Prostě mu zavolejte a řekněte mu, že je to konec,“ řekl jsem (dr.

Cloud) Alici. Už dva měsíce jsem naslouchal jejímu vyprávění o vztahu se Scottem a o tom, jak už nemůže unést některé jeho zraňující způsoby chování. Znepokojovalo i unavovalo mě, že tak silně popírá, jaký člověk Scott doopravdy je. Začal jsem na ni naléhat.

Nakonec se tedy rozhodla. Zavolala mu a rozešla se s ním. Jak jsem očekával, byl z toho celý šílený a brzy už u jejích dveří žadonil, aby své slovo vzala zpět. Všemožně jí sliboval, že se změní, a říkal jí to, co lidé v popření obvykle říkají, když jim hrozí ztráta lásky. Zůstala však neoblomná. Alespoň ten den.

O dva dny později Alice telefonicky zrušila své další setkání se mnou. Zavolal jsem jí zpátky a zjistil pravdu. Vrátila se ke Scottovi a styděla se mi to říct. Vyzval jsem ji, ať přijde i tak, abychom si o tom mohli promluvit.

Když mi Alice vyprávěla, co se stalo, soucítil jsem s ní. Popisovala mi depresi a osamělost, jimiž procházela, když svůj vztah se Scottem ukončila a trvala na svém.

Připadala si jako v černé díře, z níž nebylo vidět ven, a cítila se naprosto beznadějně. To byl opravdu nebezpečný stav.

Nikdo z těch, kdo Alici znali, by netušil, jaká muka prožívá. V práci vystupovala jako silná osobnost, byla oddaná křesťanka a vedla jednu oblast služby v církevním společenství, kam patřila. Každý ji měl rád a nikdo by si nemyslel, že se spokojí s někým takovým, jako byl Scott, nebo že ji rozchod s takovým hňupem tolik zničí. Ten rozchod v ní ale vyvolal tak silný smutek, že stěží mohla normálně fungovat.

Když jsme se zabývali jejími pocity, zjistil jsem, že se někde v hloubi duše cítí nesmírně osamělá a nemilovaná a že rozchod se Scottem tuto hlubokou osamělost, kterou normálně nevnímala, vynesl na povrch, když jsme se pak zaměřili na její minulost, vyšlo najevo, že se této vnitřní osamělosti vyhýbala chozením s muži. Jakmile nějaký vztah ukončila, navázala jiný, třebaže to nebylo s muži, s nimiž by chtěla být dlouhodobě.

Prostě jen nedokázala zůstat sama. Její strach ze samoty jí znemožňoval ohraničit se před špatnými vztahy. Raději svolila se špatným vztahem, než aby neměla vztah žádný.

Zde se dostáváme ke klíčovému bodu ohledně hranic v chození. Pokud děláte některou z níže uvedených věcí, možná se zříkáte hranic kvůli svému strachu ze samoty: •

Tolerujete neuctivé chování;

•

Svolujete s tím, co odporuje vašim hodnotám;

•

Spokojíte se s pouze částečným naplněním vašich tužeb či potřeb;

•

Zůstáváte ve vztahu, o němž víte, že mu již vypršel čas;

•

Vracíte se do vztahu, o němž víte, že má skončit;

•

Navazujete vztah, o němž víte, že nikam nepovede;

•

Dusíte toho, s nímž chodíte, přemrštěnými potřebami nebo nadvládou.

K těmto příznakům lze jistě přiřadit i další. To hlavní je, že vaše chození řídí vaše vnitřní izolace, a nikoli váš Bůh, vaše cíle, hodnoty a duchovní závazky. Vaše osamělost vás nutí navazovat vztahy, o kterých víte, že nevydrží. Také vám brání zůstat sami tak dlouho, aby z vás vyrostli lidé, kteří nemusí být ve vztahu, aby byli šťastní. Chození a milostné vztahy mají jedno velmi důležité pravidlo: K tomu, abyste mohli být šťastní ve vztahu a vybrat si takový vztah, po jakém toužíte, musíte umět být šťastní i bez vztahu.

Pokud musíte s někým chodit nebo vstoupit do manželství proto, abyste mohli být šťastní, jste nezdravě závislí a nikdy šťastní nebudete, ať si najdete kohokoli. Vaše závislost vám bude bránit vybírat natolik pečlivě, abyste našli člověka, který pro vás bude opravdu dobrý, nebo vám bude bránit dotáhnout do konce vztah se zdravým člověkem.

Jestliže se bojíte samoty, dokud se s tímto strachem nevypořádáte, nebudete si moci vychutnávat lásku těch, kdo vás mají doopravdy rádi.

Nejdříve je tedy nutno vyléčit samotu. To je dobrá hranice pro chození. Abyste mohli vyléčit svůj strach ze samoty, musíte vytyčit hranici kolem své touhy po vztahu. Nejprve se uzdravte z tohoto strachu a pak si najděte vztah.

Jak se můžete vyléčit z osamělosti, aniž byste s někým chodili?

Za prvé, upevněte svůj vztah s Bohem. Učiňte ho svou nejvyšší prioritou, abyste se nesnažili naplnit svou potřebu Boha prostřednictvím vztahu s nějakým člověkem.

Za druhé, upevněte svůj vztah se spolehlivými, zdravými křesťany. Dávejte si pozor, abyste se svou potřebu lidí nesnažili uspokojovat chozením nebo vztahem k Bohu. Ano, Boha potřebujete, ale lidi také.

Chození je vztah dospělých, určený pro zralé, neporušené dospělé. Zralí dospělí mají vždycky dobrý podpůrný systém, který uspokojuje jejich potřebu mezilidských vztahů.

Navíc jsou také schopni předkládat druhým své potřeby, aby bylo možné se jimi zabývat.

Pokud se snažíte, aby milostný vztah uspokojoval vaši potřebu uzdravení, nebude to fungovat. Potřebujete podpůrný systém, kde budete zakotveni, abyste se pak mohli rozhodovat jako silní jedinci, a nikoli pod tlakem své slabosti či závislosti. Alice si vybírala muže pod vlivem své slabosti, a tak si nikdy nemohla najít takového muže, jakého chtěla. Začnete-li své potřeby uspokojovat jinde než v rámci chození, nebude vás pak ve výběru brzdit nedostatek síly.

Mezi lidmi, kteří vám budou poskytovat oporu, se nebojte být zranitelní. Mnozí lidé mají spoustu přátel, ale tato přátelství nenaplňují jejich nejhlubší potřeby. V oblasti chození proto mají dál sklon k nezdravé závislosti. To, že máte přátele, ještě neznamená, že procházíte uzdravením. Dbejte na to, abyste v některých z těchto vztahů mohli otevřeně projevovat svou závislost, své potřeby, bolest, trápení a podobně. Možná budete muset do svého podpůrného systému zahrnout i poradce nebo nějakou terapeutickou skupinu.

Podpůrný systém vám ale prospěje jenom do té míry, do jaké mu to dovolíte vyjadřováním svých potřeb. Tato vaše zranitelnost vám umožní mít dostatek síly a netrpět samotou.

Usilujte o plný život, v němž budete duchovně, charakterově i profesně růst, nezištně sloužit druhým, věnovat se svým koníčkům, intelektuálně se rozvíjet a podobně. Aktivní život neustálého růstu nemá sklon k závislosti na chození, protože na to nemá čas. Čím víc budete žít životem naplněným vztahem s Bohem, službou druhým a zajímavými

podnětnými činnostmi, tím méně vám bude připadat, že pro svou úplnost potřebujete s někým chodit.

Usilujte o rozvoj celé své osobnosti. Pěstujte aktivní život, ale také pracujte na problémech a otázkách, které trápí vaši duši. Ať jsou jakéhokoli druhu (zranění z dětství, opakující se motivy a vzorce chování ve vztazích a pracovním životě nebo jiné oblasti porušenosti, bolesti a dysfunkcí), jejich řešením se budete uzdravovat i z pocitů osamělosti. Je to zajímavé, ale při léčbě z osamělosti může pomoci i samotný proces duchovního růstu. Když budete duchovně růst, přirozeně se tak přiblížíte druhým a dosáhnete plnějšího života. Zdravá osobnost není závislá na chození. Je spokojená a naplněná. Jak to říká Žalm 1,3 o člověku, který roste do všech Božích cest a přikázání: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“ Zdravý život je plný život. Vedlejším produktem plnosti je pak naplněný člověk, který je také velice přitažlivý.

Prověřte si, zda se váš strach ze samoty netýká nějaké konkrétní záležitosti. Alice například trpěla osaměním jako dítě. Jiní lidé se musí vypořádat s nevyřešenými ztrátami jiného druhu. Existuje mnoho druhů bolesti, které v člověku vyvolávají obavy ze samoty.

Zamyslete se, zda se vaše bolest netýká něčeho konkrétního, co jste prožili, a pak se pokuste tuto záležitost vyřešit.

Nejlepší hranicí proti špatným, neuspokojivým nebo narušeným vztahům je to, že takový vztah nebudete potřebovat. Toho dosáhnete svým zakotvením v Bohu a v podpůrném systému, řešením svých problémů, plností svého života a snahou o zdravý rozvoj celé vaší osobnosti. Potom již nebudete trpět nutkáním říkat „ano“, když byste měli říci „ne“.

Co si z toho odnést 48B

• Chození nikdy nemělo léčit člověka ze samoty. Má naplňovat potřebu dospělého jedince pěstovat milostný vztah s osobou opačného pohlaví směřující k manželství.

• Z pocitů osamělosti může člověka uzdravit vztah s Bohem a vztahy s druhými lidmi.

• Tyto vztahy vám ale nikdy nepomohou, nebudete-li v nich dostatečně otevření a zranitelní.

• Budete-li žít plným životem, i když s nikým nebudete chodit, pomůže vám to vyvarovat se vztahu navázaném z pouhých pocitů osamělosti nebo nedostatečného naplnění.

•

Volby z nouze bývají nepříliš uspokojivé nebo sebezničující.

Chozeni osamělé srdce nevyléčí • Abyste mohli být šťastní v chození, musíte se nejprve naučit vychutnávat si život bez takového vztahu.

• Pokud se v mnoha oblastech chození vzdáváte svých hranic, může to být způsobeno vaším strachem ze samoty.

5. kapitola

Neopakujte minulost 1B

Při přípravě materiálu pro tuto knihu jsem (dr. Townsend) mluvil se sezdanými i svobodnými přáteli a ptal se jich, jak se dívají na chození. Jedna z otázek, které jsem kladl vdaným a ženatým, zněla: „Když už teď máte chození za sebou, co byste tehdy bývali dělali jinak?“ Většina odpovědí byla zhruba tohoto druhu: „Víc bych se učil ze svých dřívějších chyb.“ To je zajímavá odpověď. Myslím, že znamená asi toto: Kdybych mohl něco dělat jinak, určitě bych té možnosti využil.“ Lidé často mnohého hluboce litují a vyčítají si, že toho ze svých zkušeností nevytěžili víc.

Je důležité stanovit hranici vůči své minulosti, tedy vypořádat se s dřívějšími vzorci chování jako s něčím, v čem nemusíte pokračovat. Vaše minulost může být při rozvíjení správného vztahu při chození vaším nejlepším přítelem nebo nejhorším nepřítelem. Do světa chození nikdo nevstupuje zcela způsobilý a připravený. Možná pocházíte z dobré rodiny a dobrého vztahového zázemí. Můžete být vyrovnaná osobnost. To jsou jistě značné přednosti. Ale i s těmito přednostmi sféra chození, stejně jako všechny ostatní vztahové záležitosti, vyžaduje hodiny a hodiny pokusů a omylů.

Minulost je skutečně důležitá, protože všechny tyto pokusy a omyly shromažďuje. Vaše minulost také může poskytovat spoustu nezbytných informací o tom, co při chození dělat a čemu se vyhnout, a to prostřednictvím uspokojení z toho, že jste si počínali správně, nebo naopak prostřednictvím bolesti z toho, co jste pokazili.

Minulost lehkovážně přeskočit s postojem na to myslet nemusím, to už je všechno za mnou a zítra je nový den znamená ignorovat důležité aspekty skutečnosti. Naproti tomu věnovat pozornost tomu, co jste dělali dřív, znamená převzít zodpovědnost za svoji přítomnost a budoucnost, které ještě můžete nějak ovlivnit.

Tato kapitola se věnuje tomu, jak vaše minulost působí na vaše nynější chození a co můžete udělat pro to, aby vám byla ku prospěchu, a nikoli ke zkáze. Nedovolte, aby vás minulost zatěžovala a spoutávala: „Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo“ (Židům 12,1).

Buďte sami sobě dobrými historiky.

Vzorce chození 49B

Možná si říkáte: Co konkrétního z minulosti opakuji ve vztazích s lidmi, se kterými chodím? Je užitečné vyhledat problematické vzorce chození, které vám brání směřovat k větší hloubce, závazku a manželství. Svým způsobem je celá tato kniha o různých problémech, na něž lidé v minulosti při chození narazili, a o tom, jak je řešit. Někteří lidé mají sklon postupovat příliš rychle; jiní se přizpůsobují touhám svého partnera, další dovolí, aby je vztah zcela ovládal, a tak dále. Při čtení této knihy si všímejte, s jakými vzorci chování se ztotožňujete, a zjistěte si, jak můžete jejich opakování do budoucna zabránit.

Co se mohu z minulosti naučit?

50B

Prvním problémem při chození je popření toho, že ve vaší minulosti je nějaký problém. Pokud si myslíte, že jste jenom chodili s nevhodnými lidmi a jinak bylo všechno v pořádku, pak se z minulosti poučit nemůžete. Pokud se zaměřujete víc na ty druhé, zabýváte se jejich minulostí, nikoli svou vlastní. Místo abyste z problémů při chození vinili ty, s nimiž chodíte, měli byste začít hodně zvídavě a aktivně zjišťovat, jakým způsobem jste až dosud k chození přistupovali vy.

Jedna moje známá již několik let vroucně v modlitbách prosí o manžela. Hodně ji frustrují špatné konce jejích dosavadních vztahů. Když jsem se jí však nedávno zeptal, v čem vidí problém, odpověděla mi: „Muži teď nejsou, jací by měli být.“ Neříkám, že muži jsou něco víc, než jsou, ale dokud moje známá neuvidí, že společným jmenovatelem všech těch „špatných“ mužů je ona, nevím, jak by se její situace mohla změnit.

Pokud tedy máte sklon spolu se svými kamarády remcat nad nedostatkem kvalitního materiálu na chození, udělejte něco konstruktivního, aby se to změnilo. Položte jim, Bohu a sami sobě tutéž otázku: Jak se mohu ze svých minulých vztahů poučit, abych se v budoucnu vyhnul špatnému a prožíval dobré? To vyžaduje víc práce než remcání a zdaleka to není tak příjemné, ale obvykle to přináší dobré výsledky. Ještě cílenější otázka zní takto: Čím jsem přispěl k svým dnešním těžkostem v chození? Nejde tu o sebeodsuzování, nýbrž o hledání pravdy, abyste se mohli oprostit od opakování minulosti.

Pochopení minulosti nám pomáhá růst 51B

Ve svých dvaceti letech býval Jim bezstarostný mladík. Každou chvíli s někým chodil, ale nikdy z toho nic nebylo. Pokaždé to však připisoval na vrub smůle a utěšoval se vědomím, že na to, aby si někoho našel, mu ještě zbývá spousta času. Nad průběhem svých vztahů se nikdy pořádně nezamýšlel. Nakonec ho ale čas dostihl. V pětatřiceti už začal mít obavy. Vždycky chtěl být tou dobou už dávno ženatý. Přepadly ho pochybnosti, zda se vůbec kdy ožení.

Starší a moudřejší Jim tehdy trochu zpomalil a začal se vážně zamýšlet nad svým vzorcem chození. Nakonec si ho dal dohromady. Jim se obvykle ucházel o ženy, které o něho stály víc než on o ně. Tím hlavním, co ho přitahovalo, bylo, že ho daná žena měla opravdu ráda. Nebylo to pro něho tak riskantní. Jakmile se ale vztah trochu víc rozvinul, rychle ztratil zájem, protože jeho partnerka nebyla především předmětem jeho touhy.

Téměř každý jeho vztah v minulosti probíhal tímto způsobem. Jima toto zjištění ohromilo, ale byl jsem na něho hrdý, protože na diagnóze problému pracoval opravdu důkladně.

Tehdy se Jim začal scházet s dvěma ženami, Robin a Jenny. Každé z nich otevřeně řekl i o té druhé, nic nezatajoval. Robin o něho měla velký zájem, což by jí zpočátku vyneslo větší zájem i z jeho strany. Jenny se také líbil, ale chtěla si udržet kontakty i s dalšími muži. Nebylo to pro něho snadné. Starý Jim by se byl po několika setkáních přestal o Jenny ucházet – tak velká byla jeho nejistota v otázce riskování se ženami.

Naštěstí již věděl o svém zvyku snižovat při chození riziko na minimum a byl ochoten toto poznání zužitkovat. Svoji osamělost a nejistotu přesunul ze sféry chození do oblasti svých přátelských vztahů. Otevřel se několika svým nejbližším přátelům, a i když tím riskoval, řekl jim o svých pocitech a tom, jak se bojí zavázat se jim nebo komukoli dalšímu. Zůstali při něm a podepřeli ho.

Nakonec se Jim naučil jednat s lidmi upřímněji a otevřeněji, protože našel bezpečí v poznání, že má pevný základ ve vztahu s Bohem a několika dobrými lidmi. Jinými slovy, Jim začal růst. Na rovinu Robin řekl, že nemá dostatečný zájem o pokračování jejich vztahu, a ucházel se dál o Jenny, ačkoli mu něco tak nejistého nahánělo téměř panickou hrůzu.

Později dala Jenny přednost někomu jinému a i to pro něho bylo hodně bolestivé.

Poznal však, že i takovou ztrátu může překonat. Tento růstový základ mu umožnil zachovat se správně vůči Robin a navázat vztah s Jenny. Situace se pak mohla odvíjet tak, jak měla, aniž by v cestě stála jeho nejistota. Je mnohem lepší, když vztah skončí kvůli zdravým neshodám než kvůli něčemu nezdravému.

Za nějaký čas se Jim začal scházet s další ženou, Samanthou, o kterou měl opravdový zájem. Tentokrát ho přitahoval její charakter a hodnoty, nikoli její zájem o něho. Ucházet se o ni pro něho bylo skutečné riziko. Za čas mu však Samantha lásku opětovala a teď spolu mají šťastné manželství. Kdyby se byl Jim nevypořádal se svým dřívějším přístupem k chození, kdo ví, jak by to s ním dopadlo? Příklady a varování z minulosti (1.

Korintským 10,11) se Jimovi staly užitečným spojencem.

Odhalení a pochopení některých vzorců chování je většinou nezbytné, ale pro osvobození od minulosti většinou nestačí. Jsou chvíle, kdy nás osvobodí pouhá pravda, ale vzorce našeho chování většinou vypovídají o určitých deficitech nebo zraněních v našem nitru a ty nezmizí, dokud nevstoupíme do procesu vnitřního růstu.

Bojte se své minulosti 52B

Dalším dobrým prvkem při stanovení hranic vůči své minulosti při chození je zdravý strach z toho, jaké důsledky by mělo, kdyby se minulost opakovala. Když jasně pochopíme, jaké nás čekají vyhlídky, pokud se nic nezmění, pomůže nám to unést bolest změny. Jak jsme viděli, Jim dostal strach, že se nikdy neožení nebo alespoň že to nestihne tak brzy, jak si přál. Tento svůj strach dokázal využít jako hnací sílu k tomu, aby na sobě potřebným způsobem zapracoval.

Někteří lidé si myslí, že křesťané by se nikdy bát neměli. Ano, jako věřící bychom se neměli bát věčného trestu a odloučení od Boha (1. list Janův 4,18). Potřebujeme však žít v Boží bázni, protože Bůh soudí nestranně (1. list Petrův 1,17). Tato bázeň znamená zdravé znepokojení nad tím, že Bohu budeme skládat účty z toho, jak jsme vedli svůj život.

Tedy – bojte se, hodně se bojte – kde to je na místě. Zde je několik námětů.

Bojte se zničit svůj nynější vztah 175B

Možná právě teď prožíváte velice dobrý vztah. Pokud jste se však dosud nevypořádali se svou minulostí, můžete tento nový vztah ohrozit. I když teď máte dobrý vztah, bude třeba, abyste prozkoumali svou minulost, vyhledali podporu od Boha a dobrých přátel a usilovali o zralost. Vaše nynější úsilí vynaložené na růst vaší osobnosti vám může pomoci předejít některým problémům v budoucnosti. Nepřehlížejte svou minulost jen proto, že se v současnosti máte dobře.

Bojte se zůstat ve svém současném vztahu 176B

Možná váš vztah naopak moc dobrý není. Jak by pohled na minulost mohl pomoci vám? Možná u sebe objevíte vzorec chození, který odhalí vaši tendenci zůstávat v nesnesitelných vztazích o to déle. Čím je daný vztah horší, tím víc se snažíte. Nebo si možná uvědomíte svůj sklon setrvávat ve špatných vztazích jen proto, že prostě chcete někoho mít. Pohled na vaši minulost vám může pomoci opustit nevhodný vztah rychleji a uchránit sebe i svého partnera před spoustou bolesti.

Bojte se zranění 17B

Na vztazích s lidmi, s nimiž chodíme, nesmírně záleží. Mohou v naší duši proniknout hodně hluboko. Někdy však investujeme své city a vkládáme důvěru do někoho, kdo si to moc nezaslouží. Mnozí lidé, kteří dosud nezpracovali své dřívější problémy se zklamanou důvěrou, budou všemu navzdory doufat, že další člověk už bude spolehlivý, aniž by byli schopni se jakkoli chránit nebo rozlišit, kdo je důvěryhodný. Častým důsledkem je pak citové zranění. Když se podíváte na svou minulost, budete moci lépe rozpoznat, proč jste byli zraněni, a naučit se v budoucnu této bolesti předcházet.

Bojte se zbytečné ztráty času 178B

Jako tomu bylo v Jimově případě, většina lidí má ve své mysli určitou lhůtu, dokdy chtějí vstoupit do manželství. Ve skutečnosti ani nemůžete čekat věčně, protože věčnost na to nemáte. Něco jako „příliš pozdě“ opravdu existuje. Mnoho lidí, kteří celý život sní o manželství, o budoucnost prožitou v manželství přijde jenom proto, že ignorují svou minulost. Začněte na své minulosti pracovat!

Bojte se omezení svých možností 179B

Lidé, kteří se nepoučili z minulosti, zakoušejí menší svobodu být sami sebou, růst a rozhodovat se. Tento nedostatek svobody omezuje rozsah jejich rozhodnutí. Například dejme tomu, že vás přitahují nedůslední, rozkolísaní muži, kteří se nedokážou k ničemu zavázat. Když se zamilujete do někoho s takovou charakterovou vadou, může to mít za následek, že vás ponechá lhostejnou stabilní, vyrovnaný muž, kterého máte nablízku a který by o vás třeba i měl zájem. Vaše minulost může takového muže ocejchovat jako nudného a nezáživného a riskujete, že pominete celý výsek potenciálně hodnotných vztahů. Podaří-li se vám rozpoznat své dřívější problémy při chození, budete schopni se v budoucnu otevřít zdravým možnostem navázání vztahu.

Proč má minulost stále ještě takový vliv 53B

Pokud existuje tolik pádných důvodů pro zpracování své minulosti, proč je to pro lidi tak těžké? Příčin je několik.

Nedostatek zralosti 180B

Jednou ze známek zralosti je schopnost uvědomovat si vzorce svého chování v minulosti, zajímat se o ně a nechat se jimi znepokojit. Většinu z nás hodně zaměstnává přítomnost. Je snadné soustředit se jen na to, abychom s ní udrželi krok.

Se zralostí však přichází i větší schopnost uvažovat o dlouhodobých vzorcích chování a problémech v životě. Vzpomeňte si na Jima: problémy v chození měl už ve svých

dvaceti. Jeho nezralost však způsobila, že se soustředil jen na svou zaneprázdněnost a na to, aby si dostatečně užil života. Usilujte o duchovní a emocionální růst. Usilujte o hlubší život, ještě než si všimnete vážnějších problémů v chození. Proste Boha a spolehlivé přátele, aby vám pomohli růst v lásce a pravdě.

Strach z neznáma 18B

Dejme tomu, že odhalíte svůj sklon bagatelizovat názorové rozdíly mezi vámi a vaším partnerem, aby mezi vámi bylo méně sporů. Váš vztah tak zůstává příjemný, povrchní a skrytě neupřímný. Prostě jste k osobám druhého pohlaví nikdy nepřistupovali jinak.

Když si uvědomíte svůj vzorec chování, možná uvidíte, že vaše nepřímost představuje problém, který omezuje míru vaší vzájemné blízkosti. Možná se chcete pokusit o změnu, ale ve vašich pokusech vám brání nedostatek zkušeností, které by vám naznačily, co můžete očekávat. Nemáte žádné špatné vzpomínky, v nichž by někdo křičel nebo plakal.

Nemáte však ani dobré vzpomínky. Co by se stalo, kdybyste začali jednat přímo, je pro vás jeden velký otazník. Strach z neznáma – obava z toho, co by se mohlo stát, kdybyste se změnili – může značně brzdit proces vašeho růstu. Čemu dáváte přednost: něčemu špatnému, ale známému, nebo něčemu neznámému?

Mnozí lidé si zvolí to špatné, co znají, protože se s tím už naučili žít a umí se tomu přizpůsobit. Strach z neznáma brání ve změně mnoha lidem, kteří si bolestně uvědomují své problémy. Pokud to je i vaše situace, možná byste se měli spojit s několika blízkými přáteli a učit se otevřeně a přímo jednat prozatím alespoň s nimi. Požádejte je o pomoc a povzbuzení. Probírejte s nimi své obavy a obranné mechanismy. Jinými slovy, potřebujete do své paměti zabudovat soubor zkušeností, z nichž budete moc čerpat, až začnete přímočaré jednání aplikovat i na oblast chození. To, co pro vás bylo neznámé, už budete znát jako dobrou věc. Pomůže vám to rozvíjet váš vztah zdravým způsobem.

Strach ze známého 182B

V jiných případech lidé opakují minulost proto, že se již někdy pokusili změnit vzorec svého chování a hodně pak kvůli tomu trpěli. Tato jejich bolest je od veškerých dalších pokusů o změnu zcela odradila. Dejme tomu, že byste se svým partnerem začali jednat víc na rovinu a on by se urazil, že mu říkáte pravdu. Zaútočil by na vás nebo by vztah s vámi ukončil. Taková zkušenost se pro některé lidi stane šablonou pro všechny další známosti, které kdy navážou, a od té doby se řídí pravidlem když jsem upřímný, dějí se špatné věci.

V podstatě tu jde spíš o strach z domnělých než skutečných známých důsledků.

Jinými slovy, snaha o větší upřímnost by ve vztahu se zdravými lidmi měla přinést dobré výsledky. Lidé by si měli být blíž, víc si důvěřovat, být svobodnější a zodpovědnější. Ve výše uvedeném případě však snadno můžeme považovat za problém svoji otevřenost, zatímco skutečným problémem je, že jednáme na rovinu s nesprávným člověkem. Dávejte si pozor, abyste si vybírali lidi světla, protože jsou i ti, kdo „si zamilovali více tmu než světlo“ (Jan 3,19).

V mnoha případech se však lidé bojí i skutečných známých důsledků. Znám jednu ženu, jmenuje se Linda, která měla sklon příliš rychle se vrhat do vztahů. Našla si „dokonalého muže“, okamžitě se stala jeho zcela oddanou partnerkou, začala spřádat plány na manželství s ním a pak byla zdrcená, když se s ní rozešel. Po čtvrté takové

tragédii během dvou let začala získávat větší zpětnou vazbu a podporu od svých přátel.

Postupně své problémy řešila a jednoho dne mi řekla: „Bála jsem se jednoho známého problému. V hloubi duše jsem věděla, že s těmi muži dlouhodobý vztah nevybuduji. Ale samota mě tolik trápila a tolik jsem se jí bála, že jsem byla ochotna spokojit se i s takovými, jen abych nemusela být sama.“ Linda na své přílišné oddanosti, způsobené strachem ze samoty, pilně pracovala a nakonec začala svou minulost řešit v rámci svého vztahového podpůrného systému. Jak říkají Anonymní alkoholici, změna se dostaví tehdy, když zůstat stejný bolí víc než změnit se.

Izolovanost 183B

Velkou překážkou při řešení minulosti je to, když je člověk odříznutý od zdroje života, jímž je vztah s Bohem a s druhými lidmi. Mnozí lidé se snaží změnit vzorce svého chování zcela sami, pomocí své vůle, kázně, rozhodnosti a podobně. Dříve či později to však obvykle vzdají. Touha změnit se většinou nestačí, jinak bychom se totiž změnili už dřív.

Bible učí, že změna založená jen na chtění a rozhodnutí není úplná: „[Tyto předpisy] se vydávají za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní“ (Koloským 2,23).

Vztah je motorem, který umožňuje změnu a růst. Přináší člověku útěchu, která mu pomůže lépe snášet těžkosti spojené se změnou, a poskytuje mu oporu pro jeho zápasy i nezdary. Vystavuje ho realitě, aby mohl změnit směr a zkoušet nové způsoby řešení svých problémů. Pokud máte sklon svou bolest a problémy skrývat nebo je pro vás těžké důvěřovat a přijímat lásku, začněte na tom pracovat v okruhu blízkých a spolehlivých lidí. Časem zjistíte, že již pro řešení své minulosti máte vnitřní sílu, založenou na lásce a podpoře, jež od druhých dostáváte.

Poslední řádky o minulosti 54B

Je důležité pochopit, že k tomu, abyste minulost mohli řešit, musíte nějakou mít.

Jinými slovy, je třeba, abyste věděli, že vaše dřívější vzorce chování při chození jsou problémem a že je teď chcete změnit. Mnozí lidé o svých problémech s minulostí vůbec nevědí. Proto ji opakují natolik, až je neoddělitelná od přítomnosti. V tomto smyslu pak nemají žádnou minulost, ale jen nepřetržitou, bolestnou přítomnost, která jim nefunguje.

Je-li to i váš případ, proste Boha, aby vám pomohl začít ze svého vzorce chování činit pokání (odvrátit se od něho): „Jestliže se obrátíš, vrátím tě k sobě, staneš přede mnou“ (Jeremiáš 15,19). Pokání odděluje minulost od přítomnosti, takže se pak od účinků minulosti můžeme uzdravit.

Když jsme se teď zaměřili na minulost, jsme připraveni podívat se na budoucnost. S kým byste měli chodit? Této otázce se budeme věnovat v další části.

Co si z toho odnést 5B

• S podporou a pomocí od Boha a od druhých hledejte vzorce svého chování, které při chození bořily vaše vztahy.

• Přijměte za tyto vzorce chování zodpovědnost, místo abyste veškerou vinu svalovali na druhé.

• Snažte se je v průběhu duchovního růstu řešit, abyste se nyní při chození mohli rozhodovat a jednat svobodně.

•

Vypěstujte si zdravý strach z neřešení svých dřívějších vzorců chování při chození.

•

Odhalte a řešte problémy, které vám brání změnit své chování.

•

S pomocí svých podpůrných vztahů oddělte svou minulost od přítomnosti.

Část druhá - S kým mám chodit?

1B

6. kapitola

S čím dokážu žít a s čím ne?

12B

V knize Safe People (Bezpeční lidé) jsem (dr. Cloud) vyprávěl o tom, jak jsem byl požádán, abych na křesťanské kolejní skupince promluvil na téma „Jak si vybrat partnera na chození nebo pro manželství“. Byli tam mladí muži i ženy a to téma pro ně určitě bylo aktuální. Začal jsem otázkou: „Co hledáte u člověka, se kterým byste chtěli budovat vážný vztah nebo uzavřít manželství?“ Zde je několik odpovědí, jichž se mi dostalo: •

hluboká duchovní oddanost Bohu;

•

miluje Boží slovo;

•

cílevědomost;

•

smysl pro legraci;

•

přitažlivost;

•

inteligence;

•

vtipnost;

•

špička ve svém oboru;

•

rád sportuje.

„To je skvělý seznam. Takové lidi mám rád také,“ řekl jsem jim. „Ale řeknu vám jedno. Za všechna ta léta, co dělám manželské poradenství, jsem se ještě nesetkal s manželi, kteří by se chtěli rozvést nebo by měli vážné problémy proto, že jeden z nich nebyl dostatečně vtipný nebo si nečetl Bibli tolik, jak by si přál ten druhý, nebo nepředstavoval špičku ve svém oboru. Naproti tomu jsem viděl stovky manželů, kteří se chystali ukončit svůj vztah a říkali asi tohle: •

Pořád mě do něčeho tlačí.

•

Nenaslouchá mi.

•

Je strašně kritický. Mám pocit, že nikdy neudělám nic správně.

• Je hrozně nezodpovědný. Nikdy nevím, jestli jsou zaplacené účty a jestli se postaral o to, oč slíbil.

•

Moc utrácí. Domluvíme se spolu na nějakém rozpočtu a ona to nikdy nedodrží.

•

Neumí se mi citově přiblížit. Nechápe, jak mi je.

• Je strašný perfekcionista. Přál bych si, aby se dokázala přijmout taková, jaká je, a pořád se neodsuzovala.

•

Jeho vztek mě děsí.

• Po tom románku už jí nemůžu věřit. Lhala mi tolik, že jsem přišel o veškerou svou důvěru k ní.

Potom jsem s nimi mluvil o tom, jak si mohou vytvořit svůj vlastní seznam toho, co pro ně je a není důležité při výběru lidí, s nimiž by chtěli navázat vážný vztah. Řekl jsem jim, že existuje spousta odlišností ve vkusu, které jsou svou povahou individuální a které mají své místo. Někteří lidé chtějí sportovní typy, jiní spíše intelektuálně založené jedince. Tyto rozdíly hrají významnou roli a chození je díky nim zajímavým obdobím objevování toho, co se nám líbí a co ne. To, že se lidé liší svým vkusem, je skvělé.

Určité rysy lidí však se vkusem a přirozenými odlišnostmi nemají nic společného. Jde o rysy, jimž byste se měli vyhnout, pokud uvažujete o vážném partnerském vztahu, který by mohl vést k manželství. Tyto rysy souvisí s charakterem. Jedna mladá žena mi řekla: „Nejdřív vás upoutá zevnějšek toho druhého, ale časem na sobě zakusíte, co je v něm.

Dlouhodobě budete vnímat hlavně jeho charakter a právě s ním budete vytvářet vztah.“ V této kapitole se proto zaměříme na vaše „hranice výběru“. Chceme, abyste se podívali, jaké máte požadavky na lidi, s nimiž byste chtěli chodit. Pokud si předem ujasníte, co při chození nebudete chtít snášet, ušetříte si časový úsek nebo celý zbytek života prožitý v trápení. Na druhou stranu byste ve svých požadavcích mohli být příliš přísní a připravit se tak o některé dobré možnosti. Poznání této skutečnosti vám může pomoci otevřít se širšímu okruhu lidí. Byli bychom rádi, kdybyste se ve svých úvahách o chození zaměřili zhruba na čtyři oblasti: 1. Některé vaše požadavky mohou být příliš omezující, takže byste se měli víc otevřít.

2. Některé požadavky jsou důležitější, než si možná uvědomujete, a měli byste je víc docenit.

3. Některé nedostatky nejsou podstatné a měli byste se je naučit snášet.

4. Některé nedostatky jsou zásadní a neměli byste je ve svém životě trpět. Překračují všechny meze.

Příliš omezující požadavky 56B

Před nějakým časem jsem mluvil s jedním mladým mužem o tom, co vyhlíží u dívky, s níž by chtěl chodit a kterou by si nakonec rád vzal. Svým seznamem mě rozesmál. Byl tak konkrétní a perfekcionistický, že vyloučil v podstatě veškerou nabídku. Chtěl, aby jeho budoucí manželka měla spoustu rysů, které si ve skutečnosti navzájem odporovaly a které se snad u stejného člověka ani nevyskytují, například aby byla tahoun v zaměstnání a zároveň mateřský, rodinný typ, který se rád zdržuje doma. Měl také řadu konkrétních fyzických požadavků, které nemůže splnit nikdo, kdo denně nechodí do kadeřnictví a do solária a nedělá si každý večer pleťovou masku. Poradil jsem mu, aby se raději připravil na spoustu večerů, kdy se bude sám dívat na staré filmy a ohřívat si mražená jídla.

Nelíbilo se mu to.

Co s našimi požadavky? Neměli by lidé při hledání partnera pro chození projevovat svůj vkus a touhy? Samozřejmě že ano. Patří to k poznání sebe sama a toho, co se nám líbí a co ne. Naše poselství v této oblasti však zní takto: Poznávejte svůj vkus a to, co je pro vás důležité, ale při chození zůstávejte otevření a pružní, protože nikdy nevíte, co se může stát.

Překvapení se dějí 184B

„Nemůžu uvěřit, že jsem si vzala zrovna Jasona,“ prohlásila Sheila. „Byl to čistě Boží zásah, protože já bych si nikdy nepomyslela, že bych o někoho takového stála.“ Sheila několika lidem na večírku vyprávěla svůj příběh. Jason naslouchal a jen se usmíval. „Přitahovaly mě výbojné, sportovní typy, které vždycky byly vidět někde vpředu a ujímaly se vedení. Ale Jason takový vůbec není. Působí mnohem rezervovanějším dojmem. A navíc není moc vysoký.

Ale jedna přítelkyně mi řekla, že by se mi mohl líbit, a tak jsme se spolu sešli. Naše první setkání za moc nestálo, protože jsem před ním byla hodně uzavřená. Pak jsme se ale sešli znovu a já zjistila, že si s ním opravdu ráda povídám. Začali jsme se stýkat a za nějaký čas jsem na něm našla spoustu věcí, které jsem u muže nikdy nehledala. Byl tak hluboký a měl tak široký obzor, že mi pořád nestačil čas, abych si ho dost užila. Brzy jsem byla ztracená. Chtěla jsem s ním být úplně pořád. Pořád ještě si ho nemůžu dost užít, a už to je šest let! Jsem tak ráda, že Bůh líp než já věděl, co chci. Jason je pro mě obrovským požehnáním.“ Setkali jsme se s řadou podobných případů, kdy se lidé otevřeli pro chození s někým, koho původně nepovažovali za „svůj typ“. Bůh jim ukázal, že ve skutečnosti nevědí, co potřebují, a mnohdy také, že to, co si mysleli, že chtějí, by pro ně nakonec nebylo dobré.

Příkladem je Jen. Vyprávěla mi, jak se vždycky bála projevit před mužem svou zranitelnost a „slabost“, a tak vždycky zaujímala hodně asertivní postoj. Jako energická podnikatelka tak dělala dojem na spoustu lidí. V oblasti chození se však opakovaně projevovalo dvojí. Za prvé do svých vztahů s muži nepřinášela zranitelnější součásti své osobnosti a za druhé přitahovala pasivní muže. Silné ženy často přitahují slabé muže, kteří se chtějí nechat vést.

Postupem času ji muži, s nimiž chodila, začali rozčilovat, protože se báli závazku nebo byli příliš pasivní, než aby s nimi mohla být opravdu šťastná. Chtěla někoho sobě rovného a nemohla ho najít. Stalo se však něco pozitivního. Začala růst a zjišťovat, že její strach ze zranitelnosti a jemnějších rysů její osobnosti ji okrádá v jiných oblastech života, a tak na něm začala pracovat. S tím, jak se měnila a stávala se vyrovnanější, začala přitahovat vyrovnanější muže, protože nebyla jen energická, ale také jemná a dokázala projevit svou slabost. Vyjádřila to takto: „Je moc dobře, že jsem nezůstala taková, jaká jsem byla. Vždycky jsem přitahovala pasivní, slabé muže, kteří byli ztělesněním slabších součástí mé vlastní osobnosti. Tento typ přitažlivosti vycházel z mých vlastních problémů, a ne z toho, co pro mě bylo dobré. Potřebuju silného muže, který dokáže být něžný, a takového bych nikdy neupoutala, pokud bych se nenaučila projevit svou zranitelnost a opřít se o sílu někoho dalšího.“ Jak Jen zjistila, její požadavky vycházely z její vlastní nevyrovnanosti. Ne vždy se tedy můžete spolehnout na svůj vkus a na své hodnocení toho, co je pro vás dobré. Může totiž pramenit z něčeho ne zcela zdravého: • Strach z blízkosti vás může přitahovat k lidem neschopným navázat bližší vztah.

•

Strach ze samostatnosti vás může přitahovat k lidem se sklonem ovládat drahé.

•

Strach být sám sebou vás může přitahovat k perfekcionistům.

•

Strach z vlastní hříšnosti vás může přitahovat k „špatným“ lidem.

•

Strach projevit svou nouzi vás může přitahovat k slabým, pasivním lidem.

• Nevyřešené problémy z dětství vás mohou přitahovat k člověku, který bude podobný jako rodič, s nímž jste tyto těžkosti měli.

Tento seznam by mohl pokračovat. Svůj vkus a sympatie tedy berte v úvahu a ceňte si jich, ale nebraňte se možnosti, že pro vás nakonec nemusí být nejlepším vodítkem. Bůh může vědět něco, co vy nevíte. Nezdráhejte se poznávat i lidi, kteří nejsou zcela podle vašich představ, a sledujte, co se bude dít dál.

V povrchní oblasti vkusu a sympatií – týkající se například tělesného vzhledu, typu osobnosti apod. – vám doporučujeme, abyste byli otevření pro nezávazné kontakty s kýmkoli, kdo má dobrý charakter. Můžete se tak o sobě dozvědět řadu věcí a užít si spoustu legrace. Chození je čas, kdy člověk může poznávat drahé a učit se. Je to doba, alespoň na začátku, nových objevů bez jakýchkoli závazků. Proč předem odmítat někoho, jehož povaha není nebezpečná? Můžete prožít dobrý čas a také se něco naučit. Známe lidi, kteří by ani nešli na oběd s někým, kdo zcela neodpovídá jejich vkusu a nesplňuje všechny jejich požadavky. To je dost úzkoprsé. Jak to vyjádřila jedna žena, která nakonec našla velice dobrého partnera: „Na jednu schůzku jsem šla s kýmkoli.“ Poznala spoustu různých typů, než se rozhodla pro jeden. A vybrala si dobře. Pokud ti lidé nejsou nebezpeční, setkejte se s nimi a užijte si to.

Důležité požadavky 57B

Naproti tomu některé požadavky je dobré mít. Pravděpodobně budete stát o někoho, s kým budete mít (1) společné zájmy, (2) společné cíle a (3) společné hodnoty.

Společné zájmy 185B

Většina pevných vztahů se vyznačuje alespoň některými společnými zájmy. Oba například rádi chodí po horách nebo se rádi věnují dospívajícím. Společné zájmy lidem umožňují trávit spolu čas při činnostech, které je těší. Pokud žijete pro turistiku, pravděpodobně nebudete chtít budovat vážný vztah s někým, kdo pobyt v přírodě nesnáší a nejraději by si pořád jenom hrál s počítačem.

Sdílené zájmy jsou velmi důležité. Lidé, kteří toho mají málo společného, spolu nakonec nebudou trávit moc času, a pokud ano, nebudou dělat to, co je baví. Nemusíte mít za každou cenu všechny zájmy stejné, ale pravděpodobně vám bude lépe, když některé budete mít společné. Vždyť si vezmete člověka, se kterým pak budete žít, a jak spolu trávit čas lépe než tak, že společně budete dělat něco, co vás oba baví?

Společné cíle 186B

Společné cíle vám pomáhají určovat, jak trávit svůj volný čas. Společné cíle určují, jak trávíte svůj život. Vaše cíle budou ovlivňovat, kde budete bydlet, jaké povolání si vyberete, jak budete trávit čas a utrácet peníze, i to, jak budete pracovat na svém charakteru a pěstovat svůj vztah s Bohem. Než s někým navážete vážnou známost, je třeba, abyste měli jasnou představu o tom, jakým směrem se ubíráte, a měli byste rozpoznat, zda ten druhý míří stejně. Chcete-li být například misionářem nebo sociálním pracovníkem s omezeným příjmem, musíte spolu tento cíl sdílet. Nebo pokud chcete

postgraduálně studovat, musíte tento cíl sdílet oba, protože jeho splnění bude od vašeho vztahu vyžadovat značné oběti.

Zájmy a cíle je nutno brát vážně. Nejen že diktují, jak trávíte svůj čas a možná i celý život, ale také odhalují, kdo skutečně jste jako člověk. Pokud nevíte, co vás zajímá, můžete to při chození zjistit – ale k závaznějšímu vztahu přistupte až tehdy, když si budete jisti tím, co rádi děláte. A pokud nevíte, jaké máte cíle, dávejte si pozor, abyste s někým nenavázali vážnou známost. Jeho cíle by se automaticky neměly stát vašimi. Nejdřív poznejte ty své. Pamatujte na to, jak budou rozdíly v zájmech a cílech ovlivňovat váš způsob trávení volného času a vynakládání prostředků. Nenalhávejte si, že pro vás zájmy a cíle nehrají žádnou roli. Jsou důležité a měli byste brát v úvahu, jak budou ovlivňovat váš vztah.

Společné hodnoty 187B

Třetí oblastí, kde jsou vaše sympatie a požadavky důležité, je charakter. Právě charakter druhého člověka se vás bude bytostně dotýkat, pokud ve vztahu s ním zůstanete dostatečně dlouho. Budete ho neustále vnímat, narážet na něj, rozvíjet se v jeho blízkosti, dělit se s ním, přijímat od něho, růst spolu s ním a tak dále. Pokud je tento charakter plný dobrých rysů, i ovoce vašeho vztahu bude dobré. Pokud je však zarostlý trním a bodláčím, budete trpět. Věřte tomu. Pán Ježíš řekl: „… špatný strom nemůže nést dobré ovoce“ (Matouš 7,18). Najít charakter, na němž je vidět ovoce Ducha – láska, trpělivost, laskavost a podobně – může být při chození opravdu dobrým cílem.

Drobné nedostatky, které můžete tolerovat 58B

Nikdo není dokonalý. Každý, s kým budete chodit, bude jen člověk, který bude hřešit a zklamávat vás. Neexistuje žádný Princ na bílém koni, který bude všechno perfektně zvládat. Tohoto snu se musíte vzdát. Při hodnocení lidí, s nimiž chodíte, ale pamatujte na několik věcí.

Za prvé, existují hříšníci, s nimiž budete moci žít. Jsou to lidé, kteří jsou schopni rozpoznat, když vám ublíží, přiznat se k tomu, zajímat se o to, jak vás zranili, a dělat všechno proto, aby se to už neopakovalo. Každý, kdo vidí, kde nejedná dobře, a snaží se to změnit, je na správné cestě a pravděpodobně mu lze důvěřovat, pokud nejde jen o chvilkové vzplanutí. Pokud jde po této cestě vytrvale dál, je to dobré znamení. Zde je několik rysů člověka, který vykazuje schopnost pracovat na svých nedostatcích: •

vztah s Bohem;

•

schopnost vidět, kde nejedná správně;

•

schopnost být upřímný;

•

schopnost vidět, jak jeho špatné jednání ubližuje druhému člověku;

• schopnost tento dopad citlivě vnímat a opravdu toho druhého litovat, nikoli pouze cítit vinu; •

motivace k pokání a ke změně;

•

schopnost setrvat v postoji pokání a vytrvale usilovat o změnu;

• oddanost cestě růstu, všemu, co růst podporuje, a zapojení druhých lidí do procesu jeho růstu; •

schopnost přijmout a zužitkovat odpuštění.

Ten, kdo tyto rysy má, sice není dokonalý, ale možná by stálo za to na něho vsadit.

(Také vám doporučujeme, abyste o takové vlastnosti usilovali i u sebe.) Člověk dobrého charakteru čas od času selže, ale jeho hříchy jsou většinou takové, že je vedle sebe můžete tolerovat. Jsou to „žlutá světla“ ve vašem vztahu – nemůžete je ignorovat, ale ani nemusí být důvodem pro rozchod. Některé vzorce chování mohou představovat nedostatečně rozvinuté oblasti života daného člověka, které nejsou nikterak hrozné, ale lze v nich vyrůst. Nejsou vyloženě škodlivé a pravděpodobně vedle nich můžete žít, pokud ten druhý tyto problémy vidí a řeší je výše uvedeným způsobem. Sepsali jsme pro vás několik příkladů toho, co vám může vadit, ale co vám neublíží a co se můžete naučit přijímat v mírných dávkách: •

zmatečné jednání;

•

neschopnost se otevřít a na rovinu mluvit o svých pocitech a trápení;

•

sklon k orientaci na výkon;

•

sklon chtít vypadat jako silný a vyhýbat se zranitelnosti (často mužská nemoc);

•

perfekcionismus;

• určité pokusy o nadvládu (například když přirozeně asertivní člověk příliš prosazuje svou); •

vyhýbání se blízkosti;

•

netrpělivost;

•

nepořádnost;

•

neustálé připomínání toho, co je třeba udělat;

•

mírné formy jiných nepříjemných projevů.

Určitě byste dokázali sestavit svůj vlastní seznam. Všichni máme své nedostatky, ale tyto chyby nemusí naše vztahy ničit, pokud se projevují jen v mírné podobě. A někdy nemusí vztahy rozbíjet ani tehdy, když se vyskytují ve větší míře, za předpokladu, že si daný člověk problém uvědomuje a je schopen na něm pracovat. Všichni se v něčem „míjíme cílem“, jak Bible definuje hřích. Nikdo z nás nedělá ve vztazích všechno správně, takže být s námi je občas docela těžké. To je normální.

Podívejte se tedy na to, co vás trápí. Možná to jsou projevy normálního hříšníka.

Možná jste se ještě nenaučili tolerovat projevy našeho lidství a jste příliš kritičtí nebo perfekcionističtí. Pamatujte, že chodit můžete jenom s hříšníky, a rozmyslete si, s kterými hříchy můžete žít nebo alespoň pracovat.

Vážné nedostatky, které tolerovat nemůžete (a tolerovat byste neměli) 18B

Ne všechny hříchy ale spadají do kategorie žlutého světla na semaforu. Některé představují jasnou červenou – stůj! Často slýchám výrok, že „každý hřích je hřích“.

Pokud tím ale někdo myslí, že mezi hříchy nejsou žádné rozdíly, pak nic není dále od pravdy. Bible nic takového neučí. Učí, že všichni hříšníci jsou před Bohem vinni bez rozdílu a že před ním všichni stojíme ve stejné pozici viníků, ale ne, že všechny hříchy jsou stejné. Některé hříchy jsou ničivější než jiné. Ježíš jasně řekl, že některé aspekty Božího zákona jsou „důležitější“, a sice ty, které ničí vztahy a zraňují lidi, jako například nedostatek spravedlnosti, milosrdenství a věrnosti (viz Matouš 23,23). Tyto hříchy jsou samy o sobě ničivé a jsou škodlivější než ty „žluté“. (Nepořádnost nebo netrpělivost lze stěží porovnat s lhaním v souvislosti s nevěrou.)

Aby tento postoj k hříchu nevyzníval příliš tvrdě nebo nemilosrdně, poslechněme si, jak to vyjádřil David: Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě: Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu. Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem.

Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím.

Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí. Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností. (Žalm 101,2-8) Jak David v tomto žalmu naznačuje, charakter začíná u člověka samotného. Byl rozhodnut vyhýbat se •

ničemnosti;

•

nevěrnosti;

•

neupřímnosti;

•

zlu;

•

pomluvám;

•

pýše a nadutosti;

•

záludnosti;

•

proradnosti.

To je ale seznam charakterových rysů, jimž bychom se měli vyhýbat! Tolik trápení by vůbec nebylo, kdyby lidé odmítali chodit s těmi, kdo mají takový charakter.

Bible nám znovu a znovu opakuje, že někteří lidé si důvěru zaslouží a jiní ne. Sám Ježíš řekl: „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás“ (Matouš 7,6). Mít dobré hranice a nedůvěřovat lidem určitého typu není „nemilosrdné“. Držet se dál od určitých lidí může dobře ochránit vaše srdce i život.

Doporučujeme vám, abyste si na svém vlastním charakteru cenili některých základních rysů a stejné rysy požadovali i od lidí, s nimiž chodíte nebo budete chodit.

Davidův seznam zahrnuje ničivé aspekty hříchu týkající se vztahů. Ubližují lidem a vztahům a jsou velice škodlivé. Pokud u člověka, s nímž chodíte, narazíte na některé z nich, je to opravdu závažné a měli byste být velice opatrní. Poslechněte si jejich výčet

ještě jednou: nevěrnost, neupřímnost, zlo, pomluvy, pýcha, záludnost, proradnost. Bez jakýchkoli pochybností představují červená světla na semaforu, a pokud se s nimi setkáte, měli byste ihned zastavit a ve vztahu nepokračovat, dokud si nebudete jisti, že tento problém je vyřešen.

Existují však ještě další vážné otázky. V naší knize Safe People (Bezpeční lidé) jsme vyjmenovali několik dalších rysů, které jsou pro vztah destruktivní. Tento seznam uvedeme i zde: Ničivé rysy osobnosti 189B

•

Chová se, jako by byl bez chyby, místo aby připustil své slabosti a nedostatky.

•

Je nábožný, nikoli duchovní.

•

Neustále se brání, místo aby byl otevřený pro zpětnou vazbu.

•

Je samospravedlivý, nikoli pokorný.

•

Omlouvá své chyby, místo aby se měnil.

•

Vyhýbá se řešení problémů.

•

Vyžaduje důvěru, místo aby si ji zasloužil.

•

Lže a nemluví pravdu.

•

Stagnuje a neroste.

•

Je závislý.

•

Je obojaký.

Ničivé rysy v jednání s druhými 190B

•

Vyhýbá se blízkosti.

•

Myslí jen na sebe, místo na vztah a na toho druhého.

• Manipuluje a odpírá druhým svobodu (ve sféře chození sem patří i nerespektování vašich hranic v tělesné oblasti).

•

Lichotí.

•

Odsuzuje.

•

Vystupuje jako ten, kdo je „nad vámi“, nebo jako váš rodič.

•

Je nestálý.

•

Negativně vás ovlivňuje.

•

Pomlouvá.

•

Je přílišně žárlivý a podezřívavý.

•

Popírá bolest.

•

Je přílišně zlostný.

Tyto rysy u lidí představují velice zraňující charakterové projevy. Pokud se objeví jen čas od času, lze je řešit, za předpokladu, že za ně váš partner přebírá zodpovědnost a pracuje na sobě. Pokud však již přerostly v skutečný vzorec jednání a daný člověk se k nim nehlásí, nelituje jich ani nečiní pokání, pak si dávejte pozor. Takové vzorce jednání působí jen dvojí: 1. Zraňují člověka, který na ně naráží.

2. Brání tomu, aby vztah mohl být dobrý.

Nic z toho samozřejmě nechcete. Nechcete být zraňováni ani nechcete chodit s člověkem, se kterým nelze vybudovat skutečně blízký vztah. Pokud vidíte některé z těchto rysů, zastavte se tam, kde jste, a postavte se jim zpříma. Ve vztahu nepokračujte, dokud se s nimi nevypořádáte.

Upozorněte na ně stejným způsobem, jaký jsme popsali v 2. kapitole – „Požadujte a ztělesňujte pravdu“: 1. Ukažte na problém přímo a mluvte o něm z hlediska svých hodnot. „Ve svých vztazích si cením přijetí a laskavosti. Když jsi kritický a mluvíš o mně ošklivě, nelíbí se mi to.“ Řekněte tomu druhému, že určité věci jsou pro vás důležité a že nechcete, aby ve vašich vztazích byly pošlapávány.

2. Sledujte, jak ten druhý bude reagovat. Pokud se k problému přihlásí, pochopí vás, omluví se apod., je to dobré znamení. Dbejte na to, abyste budovali vztah s člověkem, který vidí, kde dělá chybu, a dokáže se k tomu přihlásit.

3. Vyhlížejte trvalejší postoj pokání, snahu o změnu a dlouhodobý růst. Možná bude nutné vztah na nějaký čas přerušit a čekat, zda dojde ke skutečné změně. Nebojte se nebýt s člověkem, který se nemění. Pokud se nezmění, není pro vás ten pravý.

4. Svoji důvěru a vztah obnovte, jen pokud tato „červená světla“ zmizí a přestanou být problémem.

Již kvůli samotné povaze lidských bytostí vztahy nikdy nebudou dokonalé. Vždy budete chodit s někým, kdo bude mít chyby. Pamatujte však, že některé nedostatky tolerovat můžete a jiné ne. Ty, které tolerovat lze, vás mohou naučit mnohému o trpělivosti a přijetí i o důvěrném vztahu a řešení konfliktů. Naproti tomu vážné vady charakteru vás mohou ničit a zraňovat. Nejlepším vodítkem tu je Boží slovo a to, jak se v daném vztahu cítí vaše vlastní srdce.

Pokud se stýkáte s člověkem, který vám ubližuje a vyvolává ve vás špatné pocity o vás samotných a o lásce nebo vás zraňuje jiným způsobem, pak na vás doléhá něco, co byste si neměli nechat líbit. Nejlepším vodítkem je vždy to, co s daným člověkem prožíváte.

Pokud vám kontakt s ním přináší mnoho špatného, berte to jako znamení. Sám od sebe se tento vztah nezlepší. Udělejte, co je třeba, abyste zabránili zkáze. Chraňte se vědomím toho, co cítíte a čeho si ceníte, a mějte odvahu držet se toho, co je pro vás při chození důležité. Nakonec to získáte. Važte si dobrých věcí a odmítejte to, co ničí.

Co si z toho odnést 59B

•

Žádný člověk není dokonalý a „ideální vztah“ nikdy mít nebudete.

• Buďte otevření i pro typy a lidi, kteří se vymykají vašemu normálnímu vkusu a sympatiím. Nikdy nevíte, co se vám bude líbit, dokud daného člověka doopravdy nepoznáte.

• Naučte se rozlišovat mezi lidskými nedostatky, které má každý a které jsou nepříjemné, ale ne ničivé, a vadami charakteru, které jsou pro vztah skutečně destruktivní. Učte se druhého přijímat a vyrovnávat se s jeho drobnými nedostatky.

Nedovolte, aby váš vztah zničily maličkosti.

• Poznávejte, jaké rysy jsou pro vás u druhého člověka důležité a jaké očekáváte, pokud s ním chcete navázat vážnější vztah. Může vás to ovlivnit na dlouho dopředu.

• Poznávejte, jaké nedostatky nejsou okrajové, nýbrž ničivé. Jsou to „červená světla“ na semaforu a měly by vás varovat, že vztah samotný je destruktivní.

• Učte se v těchto otázkách pevně stát. Vypěstujte si schopnost říkat podobně jako David, že určité věci tolerovat nebudete, a držte se svých měřítek. Učte se na zmíněné problémy poukazovat a důvěřujte druhému jen tehdy, pokud se ke svým chybám přihlásí a změní se.

7. kapitola

Nezamilujte se do někoho, s kým byste nemohli být přáteli 13B

Zdá se, že s Dennisem začínáte patřit k sobě,“ řekl jsem (dr.

Cloud) Lindě. Už delší dobu jsme se snažili naplánovat si setkání, abychom si po čase popovídali, a pokaždé dělala něco s Dennisem. „Ne,“ odpověděla. „Prostě jsem s ním ráda. Máme spoustu společných zájmů a pokaždé si skvěle popovídáme. Ale je jenom kamarád.“ „Proč není něco víc?“ zeptal jsem se. „No, to nevím. Prostě necítím, že by mě k němu něco přitahovalo. Ale mám ho moc ráda a těší mě, že jsme přátelé.“ „Tomu rozumím,“ řekl jsem. „Ne do každého se člověk musí zamilovat. K někomu jinému tě něco přitahuje?“ „Ano, přitahuje.“ Z toho, jak to řekla, jsem poznal, že na této „přitažlivosti“ není úplně všechno v pořádku. „Jmenuje se Ryan a chodíme spolu asi tři měsíce. Opravdu mě přitahuje víc než jen jako kamarád, ale není to úplně jednoduché.“ „Co tím myslíš?“ zeptal jsem se. „Nevím, jak to popsat. Hodně mě přitahuje tělesně, romanticky. Jsem z něho celá vedle. Pořád o něm přemýšlím a chci být s ním. Ale nakonec pak nevím, co dělám.“ „Co myslíš tím, že ‚nevíš, co děláš‘? otázal jsem se. „No, náš vztah je hodně milostný nebo jak to říct. Ne že bychom spolu spali, ale jsme si tělesně hodně blízko. A já jsem do něho celá poblázněná. Ale když se na to podívám s chladnou hlavou, o moc víc toho mezi námi není. Ve skutečnosti si nepovídáme o ničem důležitém. Prostě jen toužím být s ním a nedokážu pořádně vysvětlit proč.

Taky má některé rysy, které bych si opravdu normálně nevybrala. Není duchovně moc hluboký a zdá se, že ho spíš zajímají jiné věci než víra. A občas vůbec nekomunikuje. Ale vím, že jsem do něho zamilovaná způsobem, který nedokážu popsat,“ doplnila. „Vždycky, když jsem s ním, vzrušuje mě to. Dotýká se něčeho hluboko ve mně, i když jinak je náš vztah povrchní. Dává to nějaký smysl?“ „Připadá mi, že do Ryana jsi ‚zamilovaná‘, ale tvůj vztah s Dennisem je mnohem opravdovější,“ komentoval jsem to. „V podstatě mám dojem, že bys potřebovala najít někoho, s kým bys mohla mít obojí. Hluboký vztah a možnost sdílet se o tom, co je důležité, komunikovat a užívat si zábavy jako s Dennisem a zároveň jiskru a vzrušení, které prožíváš s Ryanem.“ „Jo, to by bylo hezké. Ale mám pocit, že v mém životě jsou vždycky jenom tyhle dva typy. Buď to je kluk, kterého mám ráda, nebo kluk, do kterého se zamiluju. Ještě jsem nenašla obojí v jednom.“ Když popisovala toto své dilema, znělo to dost zkroušeně. Řekl jsem Lindě všechno, co mě k tomu v tu chvíli napadlo. Věděl jsem, že to kvůli ní musím udělat. Bylo mi jí líto, protože jsem věděl, že ji čeká trápení. Pravda byla taková, že se jí totéž stalo už několikrát, a musel jsem ji varovat, že se znovu řítí po stejné cestě.

Dovolila, aby ji vzrušení, které prožívala s určitým člověkem, zaslepilo vůči některým velmi důležitým věcem, nezbytným pro dobrý a trvalý vztah.

Stručně řečeno, zamilovávala se do mužů, které by si nikdy nevybrala jako přátele.

Navazovala známost s muži, kteří nesdíleli její duchovní oddanost, její hodnoty, její hloubku komunikace, její zájmy ani mnohé další aspekty jejího života. Hlavní roli tu hrála ona přitažlivost, kterou nedokázala jakkoli rozumově odůvodnit. Tato přitažlivost byla sice silná, ale nemohla ji naplnit, takže všechny ostatní potřeby jí musel uspokojovat nějaký ten Dennis. Přátelství, komunikace a hezké společné chvíle byly vždycky mimo dosah toho, ke komu pocítila milostné vzplanutí.

Běžný problém 60B

Mnozí svobodní, které známe, mají podobný problém jako Linda. Možná vás přitahuje určitý typ lidí, ale zjišťujete, že lepší přátele nacházíte mezi lidmi jiného typu a ve skutečnosti máte lepší vztah s „kamarádem“ než s tím, kdo vás přitahuje. V mnoha případech, jako tomu bylo i u Lindy, prostě zjistíte, že ten, kdo vás přitahuje, není schopen navázat spojení se všemi oblastmi vašeho života. V mnoha dalších případech je ale ve hře ještě mnohem víc. Někdy vás může přitahovat člověk, který pro vás vůbec není dobrý.

Můžete prožívat nejrůznější touhy a sympatie vůči někomu, komu nejen že chybí určité schopnosti, ale navíc má ve svém charakteru některé hodně destruktivní rysy. Může být sobecký, nečestný, kritický, manipulativní nebo bezohledný k vašim potřebám. Jako přítele byste si takového člověka nikdy nevybrali, protože nemáte skoro nic společného, nechtěli byste se potýkat se všemi jeho problémy. Přesto zjišťujete, že vás právě takový člověk beznadějně přitahuje. S rozvíjejícím se vztahem pak vystupují na povrch hlubší problémy a vy vidíte, že váš vztah v sobě nemá nic trvalého. I přesto je pro vás těžké tento vztah opustit, protože vás ten člověk přitahuje nesmírně silně.

Rozpor 61B

Jednou jsme v rozhlase mluvili o chození a jedna žena se nás telefonicky ptala právě na výše uvedený problém. Říkala, že na světě jsou dva druhy mužů. První přitažlivý bez charakteru a druhý laskavý s dobrým charakterem a duchovní hloubkou, ale bez přitažlivosti. „Co mám dělat?“ ptala se. „Napadlo vás někdy, že ve skutečnosti možná tyto dva typy neexistují?“ otázali jsme se. „Že to celé možná souvisí spíš s vámi? Možná vás povrchní nebo destruktivní muži přitahují z určitého důvodu. A možná sama něčím bráníte tomu, aby vás dobří muži přitahovali.“ „Ne, tak to není. Na světě jsou opravdu jenom dva typy mužů. Existují hezcí, silní a přitažliví muži a pak dobří muži, kteří ale nejsou tak vzrušující. Setkávám se s tím znovu a znovu,“ tvrdila. „Tomu věříme, že se s tím setkáváte znovu a znovu,“ odpověděli jsme jí. „Ale ptáme se vás, zda jste se někdy zamyslela nad tím, že to může souviset spíš s vámi, a nikoli s mužským pokolením. Možná v sobě máte určitý rozpor, kvůli němuž vás přitahuje určitý typ mužů, zatímco jiné odepisujete.“

„Ne, vy chlapi tomu nerozumíte. Opravdu existují jen dva typy,“ pokračovala ještě zarytěji než předtím. „Tvrdíte tedy, že na celém světě není jediný přitažlivý muž, který by měl dostatečnou hloubku a duchovní kvality? A že žádný z těch, kteří jsou hlubocí a charakterní, nejsou ničím přitažliví?“ ujasňovali jsme si, jen abychom jí pomohli uvidět pošetilost jejího stanoviska. „Přesně tak,“ prohlásila. „Chodila jsem s různými muži už hodně dlouho a je to přesně takhle.“ „V tom případě se tedy asi budeme muset přesvědčit, zda máte pravdu. Vážení posluchači,“ oznámili jsme, „byli bychom rádi, kdybyste všichni, kdo jste svobodní, ihned přijeli do našeho studia a postavili se do dvou řad. Pokud jste nějakým způsobem přitažliví, postavte se do jedné řady, a pokud máte hluboký charakter, duchovní život nebo osobnost, zařaďte se do druhé. Potom bychom z vás mohli udělat dvojice, abyste si navzájem pomohli dosáhnout určitého pokroku. Oškliví a hlubocí jedinci by mohli zaučovat pohledné a lidé krásného vzhledu by mohli dát mnichům a jeptiškám několik tipů ohledně stylu, charismatu a tak dále. Možná by se pak tyto dvě skupiny mohly víc sjednotit a možná by zde vznikly i nějaké vztahy.“ Vznikl z toho úžasný pořad. Celé čtyři hodiny jsme přijímali telefonáty na toto téma.

Naštěstí ne každý byl k svému podílu na problému tak slepý jako první volající. Chápali, že ve hře je víc než nějaké vnější vysvětlení, jako bylo to její o dvou typech mužů. Prožili jsme nesmírně podnětný čas, kdy jsme společně zkoumali příčiny tohoto problému, protože je velice dobře řešitelný a patří k těm, u něhož neustále vidíme, jak ho lidé překonávají. Máme vždycky obrovskou radost, když člověk, který měl v této oblasti potíže, přijde a řekne: „Konečně jsem našel někoho, kdo má všechno, co jsem hledal.“ Je to nádherná odměna za duchovní a osobnostní růst.

Svobodným, kteří se s tímto problémem potýkají, říkáme: 1. Pokud vás přitahuje někdo, kdo nemá charakterové vlastnosti a dovednosti, které potřebujete v dlouhodobém vztahu, nemyslete si, že ho změníte. Do větší hloubky půjde, jen když bude chtít. Zbavte se falešných nadějí.

2. Vnímejte to jako problém. Pokud to uvidíte jako opakující se vzorec, nemyslete si, že se vás to netýká a že jste prostě jen „nenašli toho pravého“. Tolik výmluv slýcháme od lidí, kteří nechtějí pochopit, že se nejprve musí zaměřit na to, jak vnímají druhé lidi, ať už ty, které přitahují, nebo ty, kteří přitahují je.

3. Udělejte všechno pro to, abyste si uvědomili, jaký ten, kdo vás přitahuje, doopravdy je a jaký je ve skutečnosti váš vztah. Položte si otázky: *

Cítím, že jsou do vztahu zapojeny všechny součásti mé osobnosti?

*

Mohu sdílet všechny své hodnoty?

*

Je naše duchovní oddanost stejná?

*

Nemá ten druhý charakterové rysy, které přehlížím, popírám nebo omlouvám?

*

Stručně řečeno, vybral bych si tohoto člověka za přítele?

Potom si o těchto otázkách promluvte s někým dalším. Když si totiž s někým popovídáte a přiznáte mu pravdu, už pro vás nebude tak snadné žít v popření.

4. Nezaměňujete touhu za „zamilovanost“? Lidé často touží po určitém vysněném člověku a tuto hlubokou touhu si pak pletou se zamilovaností. Pamatujte na to, že láska přináší uspokojení. Nenechá vás romanticky se soužit.

5. Nezaměňujete pobláznění s láskou? Při pobláznění si člověk do druhého promítá své potřeby a idealizované představy, které nemají nic společného s tím, jaký doopravdy je. Mnohokrát lidé potkají někoho, kdo symbolizuje řadu věcí, které potřebují nebo které si idealizují, a mají pocit, že se do něho zamilovali, ale ve skutečnosti jde o pouhý sen, který brzy pomine. Pobláznění nic trvalého nepřináší.

6. Především si najděte někoho, kdo vám pomůže hájit vaše hranice a nezajít příliš daleko ve vztahu s někým, s kým byste nemohli být přáteli. Nedovolte svému srdci navázat blízký vztah s člověkem, kterého byste si nevybrali za přítele. Řešení rozporu 62B

Tato kniha není o řešení všech druhů problémů, které způsobují, že vás přitahují lidé špatného typu. Touto oblastí se víc zabývá naše kniha Safe People: How to Find Relationships That Are Good For You and Avoid Those That Aren't (Bezpeční lidé: Jak si hledat vztahy, které pro vás budou dobré, a vyhýbat se těm, které by pro vás dobré nebyly) a také naše knihy Změna přináší uzdravení a Hiding from Love (Skrývání se před láskou). Hlavní je, abyste sami sobě vytyčili dobré hranice, které vám nedovolí pokračovat ve vztahu s někým, s kým byste nechtěli být přáteli.

Podívejme se však ještě na několik možných důvodů, proč vás přitahují ti, kdo se k vám nehodí.

Nevyřešené problémy z dětství 19B

Pokud jste měli problémy v rodině, kde jste vyrůstali, tyto potíže mohou vyplavat na povrch právě při chození. Například vás může přitahovat člověk podobný rodiči, se kterým jste bojovali. Znám ženu, jejíž otec byl velice kritický. Když vyrůstala, neustále se snažila získat jeho ocenění, ale nikdy ho nedosáhla. V důsledku toho ji pak beznadějně přitahovali kritičtí muži, jimž se nikdy nemohla zavděčit. Jako přátele by muže s takovou povahou nikdy nechtěla, ale znovu a znovu se do nich „zamilovávala“.

Nebo vás může přitahovat někdo, kdo se od rodiče, který vás zraňoval, diametrálně liší. Jiná žena, kterou znám, měla tak agresivního otce, že se od té doby u mužů bála jakékoli síly a elánu. V důsledku toho ji pokaždé přitahovali velice pasivní, láskyplní muži, kteří ji ale rozčilovali tím, že nedokázali stát na vlastních nohou.

Ani jedna z těchto žen si nevyřešila problém ze svého dřívějšího vztahu, a proto se ho bezděčně snažily vyřešit ve vztazích současných. Tak to ale nefunguje. Každý vztah je nutno řešit zvlášť, aby nezasahovaly jeden do druhého.

Odříznuté součásti vlastního nitra 192B

Dalším častým důvodem, proč vás mohou přitahovat lidé, kteří by pro vás nebyli dobří, je to, že se snažíte vypořádat s určitou stránkou sebe samých, jíž jste se nikdy na

rovinu nezabývali. Někdy může jít o dobrý rys, například asertivitu. Znám muže, který nikdy nezpracoval svůj vlastní smysl pro asertivitu a sílu a neustále ho přitahovaly panovačné a manipulující ženy, protože ho přitahovala síla, kterou sám mít nemohl. Často se stává, že když postrádáme určitou vlastnost, přitahují nás lidé, kteří ji mají v míře nadbytečné. Jinými slovy, pasivního člověka nebude přitahovat někdo normálně asertivní, nýbrž jedinec s opačným nedostatkem – někdo přehnaně panovačný.

Jindy vás může přitahovat něco špatného. Pokud jste vždycky byli ti „hodní“ a „dobří“, může vás přitahovat někdo, kdo ztělesňuje nějakou „temnou“ stránku. Ta temná stránka může představovat nevhodné sexuální jednání, užívání drog, nezodpovědnost nebo impulzivnost, ale ať už jde o cokoli, „svatý“ se po uši zamiluje do „hříšníka“. To vysvětluje trápení mnoha rodičů dospívajících dívek. Hodná dívka z dobré rodiny se zamiluje do „špatného chlapce“.

K tomuto běžnému jevu dochází, když nejste schopni se podívat na svou vlastní „špatnost“ a začlenit ji do své osobnosti. Možná se stydíte, že nejste dokonalí, a nechcete čelit určitým stránkám své duše, jimiž byste se zabývat měli. Kvůli vnějším nebo vnitřním požadavkům, abyste byli „dobří“, se neotvíráte a nezačleňujete své „stinné“ stránky, což vám brání stát se tím, kým opravdu jste. Máte v sobě rozpor mezi dobrým a zlým, který se projevuje tak, že vystupujete jako dobří, ale přitahuje vás špatné. Řešením tu je přestat být buď „dobrý“ nebo „špatný“ a stát se opravdovým, s dobrými i špatnými stránkami.

(Viz Lukáš 11,39-40; Kazatel 7,16-18). Pokud si najdete bezpečné, hojivé vztahy, kde budete moci začlenit i ty součásti své osobnosti, za které se stydíte, nebude vás přitahovat tma kolem vás.

Možná v sobě nosíte bolest nebo zranění, jimiž jste se nikdy otevřeně nezabývali. Člověka s nevyřešeným trápením může přitahovat někdo, kdo prožívá hodně bolesti a těžkostí, a navazuje tak spojení se svými vlastními pocity úzkosti. To je klasický příklad spoluzávislosti.

Tak či onak existuje bezpočet lidí, kteří popírají určité části sebe samých a které přitahují problematické situace, protože se tak snaží tyto své problémy vyřešit. Přísloví 4,23 praví: „Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.“ Ať už je ve vašem srdci cokoli, vždycky se tím nějak zabývat budete. Chraňte své srdce a pečujte o jeho zdraví, aby vás nepřitahovali lidé, kteří by pro vás nebyli dobří.

Sebeobranná naděje 193B

Prožili jste v životě hodně zklamání a ztrát? Pokud ano, může být pro vás těžké něco opustit, i když to třeba není dobré. Možná jste si nevědomky vypěstovali charakterový vzorec „sebeobranné naděje“. Doufáte, že se daná věc změní, a bráníte se tak před nutností opustit ji, protože taková ztráta by pro vás byla příliš zdrcující. I když uvidíte, že daný člověk není takový, abyste s ním mohli budovat dlouhodobý vztah, budete se dál držet naděje na změnu, místo abyste prošli bolestí ze ztráty.

Romantické snění 194B

Označujete se za „beznadějného romantika“? Pokud ano, možná snadno podléháte okouzlujícím lidem, kteří vás dokážou vtáhnout do romantických vazeb, ale nemají charakter potřebný k tomu, aby mohli budovat trvalý vztah. Jak říká Bible, „klamavá je

líbeznost“ (Přísloví 31,30). Okouzlující typy a jejich oběti neumí přejít od milostného vzplanutí k opravdové blízkosti. Do této kategorie spadají mnozí lidé závislí na sexu či romantických vztazích. Milostná dramatičnost vztahu a jeho sexuální vlivy jim brání vidět prázdnotu jejich vztahu, oproštěného od důvěrné blízkosti. Jedna žena mi o tom řekla: „Bereme svou prázdnotu do ložnice a vzájemně ji popíráme.“ Pokud máte sklon k romantickému snění, možná máte i tendenci žít ve světě vysněného vztahu. Na počátku vztahu to nějaký čas v omezené míře může být někdy dobré, protože snění často bývá součástí přitažlivosti. Pokud však vztah nepřechází od snění k trvalé blízkosti a skutečnému spojení, pak je to celé klam a je nutno postavit se tváří v tvář vaší prázdnotě.

Neříkáme, že milostné vzplanutí, sexuální pocity a silné emoce jsou špatné. Naopak, jsou absolutně nezbytné. Pokud vložíte hodně času do rostoucího vztahu, aniž byste prožili silný cit nebo sexuální přitažlivost, buď není něco v pořádku, nebo byste daného člověka měli ponechat v kategorii přátel. Sexualita a důvěrná blízkost musí přicházet ke slovu současně, má-li váš vztah být hluboký a naplňující. Sex je součástí Božího plánu pro erotickou lásku v manželství a musí se rozvíjet stejně jako platonická láska, vzájemná blízkost a přátelství. Ale vášeň bez opory v charakteru, blízkosti a přátelství je krajně nebezpečná.

Pokud jste romantik, možná dlouhodobě trpíte „Popelčiným syndromem“ a neustále vyhlížíte prince na bílém koni. Nebo se svými představami můžete bránit před depresí či různými pocity zklamání. I kdyby však vaše romantické snění bylo sebekrásnější, není-li založeno na skutečném charakteru druhého člověka, nakonec vám přinese jen trápení.

Pokud jste romantik svým založením nebo z nutnosti, zachovejte si to, co je na romantickém snění dobré, ale nedovolte, aby vám bránilo čelit určitým skutečnostem.

Staré známé „podstrojování“ či „obletování“, které má druhého nalákat, nemůže být dlouhodobým základem pro vztah. Tím je přátelství.

Lepší je, když na začátku je skutečná blízkost a přátelství, z něhož pak vyroste romantický vztah. O tom víc později, ale prozatím si pamatujte, že pokud máte sklon všechno romantizovat, vyhýbáte se tomu, co se skutečně děje – ale skutečnost je tím, s čím budete muset žít.

Nedostatečná schopnost rozvíjet důvěrný vztah 195B

Někteří lidé ještě nikdy s nikým nenavázali hluboký vztah, kde by je ten druhý mohl blíže poznat. V nejzranitelnějších místech svého srdce zůstávají osamoceni. Nevědí tedy, co je skutečná blízkost a důvěrnost. Mohou pocházet z rodiny nebo církevního prostředí, kde se blízké vztahy nepěstovaly. Každopádně ani nevědí, co jim chybí.

Pokud to je váš případ, pravděpodobně vás budou přitahovat lidé, kteří také nebudou umět budovat blízké vztahy. Odtažitost často přitahuje zase odtažitost, protože tu nehrozí nic neznámého a zůstat nepoznán je bezpečnější. Je to, jako byste svému partnerovi řekli: „Zdá se, že jsi stejný jako já. Buďme odtažití společně.“ Nebo prostě nic lepšího neznáte.

Konečný výsledek ale je, že vás budou přitahovat lidé neschopní vytvářet blízké vztahy, a když se „zamilujete“, vaše sny a představy převezmou vládu nad tím, co ve vašem nitru zůstává osamoceno.

Lékem na osamocenost je navázat hojivé vztahy, které svou povahou nebudou romantické, abyste mohli odkrýt všechny součásti své osobnosti a pocítit skutečnou blízkost. Takto si vypěstujete schopnost prohlubovat důvěrnost a dávat se druhým poznat na všech rovinách. Potom si také budete vybírat lidi, kteří vás budou schopni takto poznávat.

Nejlepší cestou je přátelství 63B

Romantický vztah je skvělý. Sexualita je skvělá. Přitažlivost také. Klíčem je však toto: Pokud to všechno nestojí na trvalém přátelství a úctě k charakteru toho druhého, něco není v pořádku.

Skutečný a trvalý vztah musí vyrůstat především z přátelství. Vždyť s daným člověkem strávíte spoustu času. Jak řekla jedna moje známá o výběru svého partnera: „Byl to člověk, o kterém jsem věděla, že s ním můžu zestárnout. Ráda jsem s ním trávila čas a uměl mě rozesmát.“ Také s ním sdílela hluboké duchovní hodnoty a další společné rysy jako s kterýmkoli jiným přítelem. Jejich manželství trvá už skoro třicet let.

Nejlepší hranicí, kterou můžete při chození mít, je začínat vztah splňující měřítka přátelství. Do milostného vztahu nespěchejte. Chraňte si své hranice – tělesné, emocionální i jiné. Buďte spolu při různých činnostech a poznávejte se běžnými způsoby, pokud možno bez romantiky. Buďte spolu mezi dalšími přáteli. Jak zapadá mezi vaše přátele a jak vy zapadáte mezi ty jeho? Má ten druhý vůbec nějaké přátele? (Pokud žádné dlouhodobé přátele nemá, je to špatné znamení.)

Pokud sami sobě nedovolíte po uši se zamilovat do někoho, s kým nejdříve nebudete přáteli, budete mít větší jistotu, až budete zvažovat svůj další krok. Určitě budete prožívat nejrůznější pocity. Vychutnejte si je. Ale nevěřte jim. Věřte jen svým zkušenostem z poznávání toho druhého a z hledání, zda si můžete být blízcí na hlubší rovině. Snažte se zjistit, zda ten druhý má takový charakter, abyste mu mohli důvěřovat jako příteli.

Neméně důležité je, aby to byl člověk, se kterým byste chtěli trávit čas, i kdybyste neprožívali žádné romantické pocity. To je jediné pravé měřítko pro přítele, člověka, s nímž rádi trávíme čas, bez ohledu na to, jak konkrétně ho trávíme. „Být spolu“ nás naplňuje samo o sobě. To z dlouhodobého hlediska vyžaduje kvalitní charakter a v nejhlubších přátelstvích také sdílené hodnoty. Vaši nejlepší přátelé by měli být čestní, věrní, hlubocí, duchovní, zodpovědní, schopní přiblížit se, toužící růst, láskyplní a tak dále. Dbejte na to, aby tyto vlastnosti měl i člověk, do kterého se zamilujete.

Střežte si své hranice. Zaručujeme vám, že zamilovat se do někoho, s kým byste nechtěli být přáteli, není nic dobrého.

Co si z toho odnést 64B

• Pokud zjistíte, že vaše „láska“ není zároveň váš přítel, berte to jako znamení, že něco není v pořádku.

• Nemyslete si, že člověk bez kvalitního charakteru si ho vypěstuje jen proto, že chcete, aby vyrostl.

• Pokud vás znovu a znovu přitahují lidé, kteří by pro vás nebyli dobří, nepřičítejte to vnějším důvodům, ale převezměte za tento problém zodpovědnost a snažte se najít jeho příčinu.

• Nebojte se klást si ohledně toho druhého nepříjemné otázky. S pomocí přátel si upřímně odpovězte, zda se vám opravdu „líbí“ daný člověk, a ne pouze vzrušení, které s ním prožíváte. Romantické pocity mohou být velice klamné a někdy dokonce i patologické. Nejsou zárukou „opravdové lásky“.

•

Přátelství a sdílené hodnoty ve vztahu vydrží. Svým romantickým pocitům nevěřte.

• Romantický vztah je skvělý. Sexualita je skvělá. Přitažlivost také. Klíčem je však toto: Pokud to všechno nestojí na trvalém přátelství a úctě k charakteru toho druhého, něco není v pořádku.

• Základem každého romantického vztahu by vždy mělo být přátelství. Romantické pocity jsou prchavé, přicházejí a zase odcházejí. Přátelství vytrvá. Pro trvalý vztah je důležité obojí.

8. kapitola

Nezničte si přátelství kvůli své osamělosti 14B

Nedávno jsem (dr. Townsend) byl na svatbě jedné své známé. Ellen se chtěla vdát už dlouho a Bůh je dal s Jeffem dohromady podivuhodným způsobem. Svatba oslavovala svazek dvou lidí, kteří vypadali, že se k sobě opravdu hodí. Během hostiny zaznělo několik přípitků. Jeden z nich pronesl Ted, který byl už od základní školy Ellenin nejlepší kamarád. Blahopřál novomanželům a přál jim všechno nejlepší. Zároveň však bylo zřejmé, že prožívá i určitý smutek. Byl stále ještě svobodný a bolela ho ztráta z toho, že jeho vztah s Ellen se teď bude muset trochu změnit. Už nebude Tedovi k dispozici tolik jako před sňatkem s Jeffem. Oba tuto skutečnost přijímali jako pozitivní, ale pro Teda to přesto bylo bolestivé.

Znal jsem tyto dva přátele dlouho a s Tedem jsem soucítil. Pamatoval jsem si, že během těch let, co se znali, vypadali, že se k sobě výborně hodí a že jsou spolu šťastní.

Někteří lidé jim navrhovali: „Jste jeden pro druhého jako stvoření. Co kdybyste spolu začali chodit?“ Nakonec to zkusili, ale pro oba to bylo asi jako „líbat svou sestru (nebo bratra)“. Romantická rovina v jejich vztahu prostě neexistovala. Tato nová blízkost dokonce jako by zamlžovala přátelské pocity, které k sobě navzájem chovali.

Oba tedy dospěli k závěru, že jsou pro sebe bezpečným přístavem, a zůstali u přátelství. Jejich vztah je velmi uspokojoval a naplňoval. Oba měli jeden v druhém přítele opačného pohlaví, který jim poskytoval jedinečnou oporu a pohled na svět, jež přátelé stejného pohlaví poskytnout nemohou.

Přátelství mezi Tedem a Ellen je příkladem dvou věcí. Za prvé ilustruje, kolik dobrého může vzejít z přátelství lidí opačného pohlaví, a za druhé ukazuje, kolik trápení si ušetřili tím, že neusilovali o romantický vztah, když tyto pocity jednoduše neprožívali. A právě to je tématem této kapitoly: chceme vám pomoci prožívat dobro přátelství a vyhýbat se problémům, které s sebou přináší snaha udělat z přátelství něco, čím není.

Snaha udělat z přátelství milostný vztah 65B

Romantické pocity pocházejí z idealizace druhého člověka. Ve svých představách věříme, že náš milovaný je dokonalý, a zakoušíme celou řadu intenzivních pocitů, jako například dychtivost po jeho blízkosti, obdiv a sexuální touhu. Tato idealizace může mít několik různých příčin, zdravých i nezdravých: 1. V novém vztahu toho o druhém mnoho nevíme. Idealizace tyto mezery zaplňuje kladnými rysy, aby daní dva lidé zůstali ve vztahu, a pomáhá jim lépe snášet rané fáze vývoje jejich známosti.

2. Ve zralém vztahu romantická idealizace v různých obdobích kolísá. Pramení z hluboké vděčnosti za přítomnost a lásku toho druhého, ale zároveň zastírá, jaký ve skutečnosti je.

3. V problematickém vztahu si člověk může k druhému vypěstovat romantické pocity prostě proto, že ho potřebuje. Tato potřeba pak skrývá svou pravou povahu pod rouškou milostných pocitů. Člověk cítí vzrušení, touhu a motivaci být s tím druhým. Příčinou však často bývá určitá vnitřní prázdnota.

Právě tato třetí příčina může zničit i výborné přátelství. Jak se pocity závislosti mění v pocity romantické? K této proměně dochází, když osamělý člověk není schopen své pocity osamělosti bezpečným způsobem prožívat a jednat v souladu s nimi. Samy o sobě jsou pocity osamělosti ve skutečnosti přínosné. Signalizují, že potřebujeme něco zvenčí, ať už to je útěcha, podpora nebo empatie. Chrání nás před citovým strádáním. Bůh nás utvořil tak, abychom na tento signál reagovali. Když máte hlad, jděte si koupit něco k jídlu. Když jste osamělí, napojte se na nějaký vztah. Tak docela jednoduché to není, ale v zásadě jde právě o toto.

Mnozí lidé tu však narážejí na obtíže. Jejich Bohem daná potřeba vztahu se z toho či jiného důvodu deformuje v něco, co jim i jejich přátelům působí značné problémy. Mohou mít za sebou celou řadu přátelství, která se snažili proměnit v něco víc. Nebo se jim to možná stalo jen jednou či dvakrát v životě. Slova, která je bodají nejhlouběji, bývají vyslovena s dobrým úmyslem: „Opravdu tě mám rád – jako kamarádku.“ V podstatě existují dva druhy pocitů osamělosti. První z nich ukazuje, že potřebujeme každodenní kontakt s druhými. Vztah představuje neustále pokračující proces. Pro svůj život potřebujeme téměř neustálé dolévání podpory a přítomnosti druhých. Například obchodníkovi, který je na dlouhé služební cestě, se stýská po jeho podpůrné síti a po návratu se snaží opět navázat spojení.

Druhý typ pocitů osamělosti je typický pro problematický stav. Jde o chronický, úporný pocit prázdnoty v životě, nezávislý na okolnostech. Člověk může být obklopen spoustou láskyplných, pečujících lidí, a přesto se cítit osamocen. Může mít pocit, že o něho druzí nestojí nebo že není schopen přijmout, co mu dávají. Tato osamělost vypovídá o tom, že v jeho duši je něco narušené a že by se to mělo dát do pořádku v Božím uzdravujícím procesu.

Ať už lidé prožívají pocity osamělosti jakéhokoli typu, příčin, proč se z přátelství snaží udělat romantický vztah, je několik.

Konflikty při prožívání závislosti 196B

Lidé, kteří za každou cenu usilují o romantický vztah, často nejsou schopni vidět v pravém světle, že něco potřebují a že v tom jsou závislí na druhých. Stav, kdy něco takto potřebujeme, je ve skutečnosti požehnaný: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“ (Matouš 5,6). Když na tento stav správně reagujeme, Bůh nám ty dobré věci, které potřebujeme, doplní. Mnozí lidé však jsou od svých pocitů, že něco potřebují, odříznuti. Nedokážou prožívat osamělost jako osamělost, prázdnotu jako prázdnotu a touhu po vztazích jako touhu po vztazích. Má to dobrý důvod.

I když jsou pocity osamělosti přínosné a Bohem dané, nejsou vždy příjemné. Signalizují stav nouze a neúplnosti. Cítit, že nám něco chybí, může být hodně bolestivé. Proto se to, co bolí, často snažíme popírat, abychom se tomuto pocitu vyhnuli.

Zde je několik důvodu, proč lidé nejsou schopni cítit svou touhu: •

Mohou se bát hloubky své vnitřní prázdnoty.

• Mohou své pocity osamělosti vnímat jako špatné. Lidé, kteří mají za sebou vztahy, kde vládl hněv a odtažitost, často prožívají silné pocity, že jsou špatní.

•

Mohou se stydět, že něco potřebují.

•

Mohou se bát navázat vztah, aby nebyli zraněni.

•

Mohou si připadat bezmocní, když cítí své potřeby.

Výsledkem je, že se osaměli lidé někdy necítí tak, jak by měli, tedy osaměle. Místo toho však mohou pociťovat něco jiného, například podráždění, depresi, nutkání užívat návykové látky a romantické touhy. Často jsou pro ně mnohem přijatelnější a snesitelnější. Problém však spočívá v tom, že jednání podle těchto „falešných“ pocitů neuspokojí skutečnou potřebu soucitu, projeveného zájmu a útěchy. Pokud jste někdy trpěli nějakou závislostí nebo jste s někým závislým chodili, chápete, jak daná návyková látka často utiší určité touhy, ale ve skutečnosti člověka ponechává odříznutého od vztahů.

Další lidé sice jsou schopni svou osamělost vnímat, ale jsou s ní v konfliktu.

Nepopírají ji, ale určitě ji nevnímají jako něco pozitivního. Jejich potřeba vztahu je bolí a je jim nepříjemná. Proto podle ní nejednají. Například jeden můj známý mi řekl: „Chodím s ženami, které mi jsou ve skutečnosti lhostejné, abych nemusel riskovat. Prostě nesnesu ten pocit, chtít někoho, kdo by nemusel chtít mě.“ Nedostatečné vztahy s lidmi stejného pohlaví 197B

Ti, kdo se snaží dělat z přátelství milostný vztah, často nejsou schopni navazovat bezpečné a hluboké vztahy s jedinci stejného pohlaví. Mohou takové vztahy vnímat negativně.

•

Mají strach, že toho druhého zraní.

•

Pochybují, že mají co nabídnout.

•

Pohrdají tradiční slabostí svého pohlaví.

• Bojí se, že investováním času do přátelství s lidmi stejného pohlaví přijdou o příležitosti navazovat kontakty s jedinci opačného pohlaví.

Vztahy s lidmi druhého pohlaví naproti tomu mohou vnímat naprosto opačně. Po hezkém romantickém setkání mohou pociťovat nový příliv energie a chuti do života. Často tito lidé ve vztazích s jedinci stejného pohlaví narazili někdy v minulosti na problémy.

Příkladem je žena, která měla odtažitou, panovačnou nebo všetečnou matku, a tudíž naplnění svých potřeb nezdravě hledala pouze u otce. Nebo mohla mít svůdného otce, který se snažil narušit vztah mezi ní a matkou. V tom či onom případě dochází k tomu, že se potřeby, které by měly být uspokojovány ve zdravých vztazích s osobami stejného pohlaví, hlásí ke slovu v romantické sféře.

Romantické pocity jsou určeny dospělým. Připravují nás na jeden z nejdospělejších procesů v životě, na manželství. Potřeby těch, kdo se z přátelství snaží udělat milostný vztah, naproti tomu pocházejí ještě z dětství. Patří sem například potřeba k někomu patřit, být v bezpečí a cítit útěchu a lásku. Tyto potřeby mají být naplňovány především ve vztahu s Bohem a v bezpečných neromantických vztazích s druhými lidmi. Nechť jsou tyto vztahy vždy významnou součástí vašeho života. Pomůže vám, když milostný vztah budete pěstovat z pozice dospělého, a nikoli z hlediska osamělého dítěte.

Pokud máte přítele s problémy tohoto druhu, možná jste si všimli, že jste pro něho takříkajíc „autobusovou zastávkou“. Když zrovna s nikým nechodí, chce s vámi trávit

čas. Jakmile si však někoho najde, dlouho se vám ani neozve. Sedíte na zastávce na lavičce, zatímco on naskočil do autobusu na další romantickou vyjížďku.

Idealizace milostného vztahu 198B

S tímto problémem souvisí i názor, že romantický vztah je nejvyšší forma přátelství.

Mnozí lidé, kteří „vyhledávají“ romantické vztahy (dávejte si pozor na každého, kdo vám o sobě něco takového řekne), si myslí, že přátelství stojí o třídu níž než milostný vztah.

Proto se snaží rozvinout v přátelském vztahu romantické pocity, přičemž věří, že toto přátelství povznášejí na lepší a hlubší úroveň. Jedna moje známá mi řekla, že právě to několikrát udělala ve vztazích s přáteli na střední a vysoké škole. Mysleli si: Jsme si tak blízcí, že prostě musíme rozvinout milostný vztah. Naštěstí, jak mi sdělila, to dopadlo jinak: „Vycouvali jsme z toho, i když jsme si tehdy mysleli, že míjíme lepší cestu. Teď, když nám je třicet pryč, žijeme v manželství s jinými lidmi a jsme rádi, že to tak je.“ Romantické vztahy nejsou lepší než přátelství. Jsou jiné a uspokojují jiné potřeby.

Nenechte se polapit představou, že o něco přicházíte, když váš přítel zůstane „pouze“ přítelem.

Role chráněnce a pečovatele 19B

Lidé, kteří se znovu a znovu snaží proměnit přátelství v romantický vztah, mají někdy sklon k postoji chráněnce nebo naopak pečovatele. „Chráněnec“ vyšle signál, že potřebuje někoho, kdo se o něho postará. „Pečovatel“ tento signál přijme a jde chráněnci poskytnout podporu, útěchu nebo řešení problému. Tento typ vztahu souvisí s tím, že někteří lidé nedokážou převzít přímou zodpovědnost za svůj život nebo že umějí spíš přijímat než dávat.

Tento vzorec si obě strany mohou snadno vykládat jako základ romantického vztahu.

Chráněnec si říká o rodiče, který ho bude chránit, a do tohoto rodiče se zamiluje.

Ochránce hledá někoho, koho by mohl napravovat, a pak se zamiluje do vděčného dítěte.

V oblasti chození se role chráněnce a pečovatele projevují mnoha způsoby: •

Muž, kterému už tolik žen ublížilo.

•

Žena, která věří, že její láska může uzdravit tohoto zraněného muže.

•

Žena, která si neumí dát do pořádku své finance a svůj profesní život.

•

Muž, který si myslí, že ji dokáže postavit na nohy.

Pokud tuto hru hrajete také, jeden z vás přebírá roli dítěte. I když teď možná prožíváte vřelost a lásku, nezapomeňte, že děti jednou vyrostou. Budou bojovat o svou svobodu a nezávislost. Není příjemné mít za manžela či za manželku někoho, kdo vás vnímá jako rodiče, který ho ovládá.

Impulzivnost 20B

Někteří lidé dělají z přátelství romantický vztah proto, že mají problémy se svými nutkáními a neodolatelnými touhami. Velice rychle prohlubují sexuální důvěrnost nebo navazují intenzivní, „hluboké“ vztahy. Prahnou po romantickém vztahu, který je vzrušuje a naplňuje životem. Přátelství jim připadá fádní, zatímco milostný vztah u nich dokáže

probudit všechny možné láskyplné i agresivní pocity a jednání. Je to, jako by pro ně romantický vztah byl místem, kde se teprve mohou uvolnit.

Potíž je v tom, že náhlé popudy by měly být správným způsobem kultivovány a usměrňovány, místo abychom se jimi slepě nechali vést, kdykoli se objeví. To je podstatou sebeovládání. Impulzivní snaha proměnit přátelství v romantický vztah představuje neúčinnou zkratku k opravdu lepší cestě hlubokého, uspokojivého vztahu. Učte se svá silná nutkání slovně vyjadřovat, abyste mohli budovat zdravý vztah. Vyhnete se tak dlouhému řetězci intenzivních, ale posléze také rozbitých vztahů.

Jak poznám, zda jde o přátelství, nebo o milostný vztah?

6B

Jak ale poznáte, zdaje váš nynější vztah reálný, nebo zda jste si ho uměle vytvořili, jen abyste nemuseli být sami? Musíte u každého přátelství „políbit svou sestru“, abyste ho prověřili? To jsou důležité otázky, ať již čelíte určitým problémům nebo se jim pouze chcete vyhnout. Zde je několik způsobů, jak se můžete přesvědčit, zda neničíte přátelství snahou o vybudování romantického vztahu.

Navažte další vztahy 201B

Všichni potřebujeme lidi, kteří nás budou vytrvale milovat, podporovat nás a říkat nám pravdu. Poskytuje nám to citový základ, který nám pomáhá vnímat naše vztahy pravdivě. Velmi mnoho lidí, jichž jsme se ptali na jejich neúspěchy v chození, nám řeklo: „Vždycky jsem byl hodně sám, a tak jsem postupoval příliš rychle“ nebo „Měl jsem za sebou špatné manželství a byl jsem strašně sám.“ Potřebu vztahů s druhými snad ani nelze přecenit. Ve skutečnosti je téměř nemožné držet se následujících rad, nebudete-li mít blízké vztahy s druhými, protože vaše hluboká potřeba vztahu může zkreslovat vaše uvažování a pohled na věc. Odložte tedy tuto knihu třeba na týden a začněte hledat bezpečná místa, kde budete moci budovat vztahy, aniž by šlo o chození.

Zhodnoťte ovoce daného vztahu 20B

Čeho si ve vašem vztahu ceníte? Skutečný a uměle vytvořený milostný vztah mají velice odlišné cíle. Následující tabulka vám pomůže se v nich zorientovat:

Jak vidíte, pokud se bezděčně snažíte udělat z vašeho přátelství něco víc, dříve či později to váš vztah zničí. Přátelství uměle proměňované v milostný vztah nenaplní potřeby, které by romantická láska měla uspokojovat. Je velice dobré zjistit to ještě před uzavřením manželství.

Usilujte o zpětnou vazbu 203B

Ptejte se svých přátel, zda nejste závislí na romantických vztazích. Pokud někdy seděli na autobusové zastávce a čekali na vás, až zrovna nebudete mít žádný milostný vztah, nebo pokud jim někdy připadalo, že je využíváte nebo že si jich nevšímáte, mohou mít pro vás dobrou odpověď. Proste je, aby vás ohodnotili jako přítele. Ptejte se jich, zda vás znají do hloubky. Zjistěte, jaké místo máte z emocionálního hlediska v životě druhých.

Pokud jste do milostného vztahu tlačeni 67B

Natalie a Spencer spolu chodili již několik měsíců. Velice ji přitahovala jeho přátelskost, smysl pro humor a hodnoty. Spencer nedávno prožil bolestný rozchod se svou dívkou. Nejdřív měla strach, že se to bude promítat i do jejich vztahu, ale nic tomu nenasvědčovalo, a tak si přestala dělat starosti. Měli se spolu skvěle.

Nedávno Natalii opět začalo něco znepokojovat. Vypadalo to, že Spencer od ní chce víc času a větší oddanost, než mu byla ochotna dávat. Chtěl vědět o každém jejím kroku.

Ještě horší bylo, že když byli spolu, stále se jí jenom držel a stěžoval si na své problémy.

Připadala si spíš jako jeho maminka než jako žena, o kterou se uchází. Takto spolu chodili ještě několik měsíců, protože ho Natalie nechtěla zranit; často ji jejich vztah těšil a Spencer zaháněl její vlastní samotu.

Nakonec před ním začala mluvit o svých pocitech. Ukázalo se, že skutečně měla důvod k znepokojení. Spencer se k svému problému přihlásil a řekl jí: „Prostě potřebuju, aby se o mě někdo staral. Když nikoho takového nemám, cítím nesnesitelnou prázdnotu.“ Natalii se ulevilo, protože teď mohla lépe porozumět tomu, co prožívala. Jejich vztah se nakonec rozpadl. Spencer se pak ale zapojil do podpůrné skupiny, kde mu pomohli vyřešit jeho nezdravou závislost, místo aby hned navázal další vážný vztah. Natalie si naopak našla někoho, kdo stál o společníka, nikoli o rodiče.

Pokud máte podobné zkušenosti jako Natalie, pomůže vám, když uvidíte svůj podíl na problému. Natalii těšila Spencerova přítomnost. Dlouho však čekala, než si připustila, že chodí s osamělým mužem, s nímž by jí bylo lépe v přátelství. Důvodem bylo, že ji těšila jeho pozornost, nechtěla mu ublížit a sama také byla osamělá.

Možná se nacházíte ve stejné situaci. Pokud se však vyhýbáte skutečnosti, neděláte pro sebe ani pro svého partnera nic dobrého. Pokud se naše pocity a další součásti našeho nitra, které jsme si odnesli z raného dětství, nebudou uzdravovat a dozrávat v jiných vztazích, nakonec nám při chození způsobí potíže. Dbejte na takové rysy, jako je otevřenost, svoboda, vzájemnost a podobně. Budete-li se těžkostem vyhýbat, můžete tím osamělému člověku zabránit v řešení problému, s nímž mu chce Bůh pomoci, a promarníte spoustu svého času a energie. Podílejte se na řešení pro vás oba.

Co si z toho odnést 68B

• Zkoumejte své pocity osamělosti, zda jde o běžnou potřebu vztahu, nebo o projev nějakého zranění, které potřebuje uzdravit.

• Nezapomínejte, že romantické pocity jsou sice dobrá věc, ale mohou maskovat hlubokou osamělost a zasahovat do toho, jakým způsobem si vybíráte lidi.

• Budujte hluboká přátelství a važte si všeho dobrého, co v nich získáváte. Může to naplnit vaše nitro a přispět k odstranění vašeho sklonu dělat z platonických vztahů romantické.

•

Nebojte se cítit své potřeby. Používejte je při hledání dobrých lidí.

• Zůstávejte ve styku se spolehlivými a pravdomluvnými přáteli, kteří vám mohou pomoci uvidět, když ve vztahu budete uměle tvořit něco, co v něm není.

9. kapitola

Když se protiklady přitahují, buďte na pozoru 15B

„On je tak silný a já tak nejistá.“ „Má kolem sebe ráda lidi, ale já mám raději svůj vlastní prostor.“ „Je hodně sebejistá, zato já potřebuju ujištění od druhých.“ „Je úplně jiný než já. Doplňuje mě.“ Doplnění. V hloubi duše po něm všichni toužíme a potřebujeme ho. Být úplný znamená, že naší osobnosti nic nechybí. Na určité rovině si většina z nás uvědomuje, že úplní nejsme, že jsme nedokončení a ne takoví, jací bychom být měli. Máme však v sobě Bohem danou touhu najít chybějící části, které nás dokončí. Tato touha nás žene do vztahů a prožitků, které nám pomohou úplnost získat. Jak ale uvidíme, tuto touhu lze snadno zaměnit s touhami týkajícími se chození a manželství, což potom může mít hodně špatné důsledky.

Právě v tom spočívá problém přístupu „protiklady se přitahují“. Jeho podstatou je, že přinesete na stůl určité vlastnosti a váš partner dodá vlastnosti opačné. Výsledkem vašeho vztahu bude, že oba na tom budete lépe než předtím; součet je větší než jednotlivé položky. Například dejme tomu, že jste pečlivá, opatrná, ale někdy také nerozhodná.

Zamilujete se do muže, který ví, co chce, a jde za tím. Možná si budete myslet: Skvěle se k sobě hodíme! Určitě mi pomůže naučit se vědět, co chci, a jít za tím.

Rozdílná obdarování jsou pro vztahy dobré 69B

Je opravdu velice cenné, když lidé přinášejí do vztahu své silné stránky, protože nikdo není Superman. Náš život denně obohacují kontakty s druhými, kteří mají jiné schopnosti než my. Kterýkoli člověk z podnikatelské sféry vám řekne, že popis práce a příprava na ni jsou zcela individuální. Na účetnictví potřebujete lidi s analytickým uvažováním a se smyslem pro detail, zatímco v marketingu se nejlépe uplatní lidé tvořiví, hýřící nápady.

Totéž platí v církvi. Bible učí, že všichni máme různé dary či schopnosti, které přinášíme do vztahů a do svého okolí: „Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch“ (1.

Korintským 12,4). Někteří jsou nadanější ve správě, zatímco jiní do těla Kristova přinášejí schopnost vyučovat. Žádný věřící si nestačí sám.

Existence navzájem se doplňujících darů je pro nás v citové oblasti příznivá hned v několika ohledech. Musíme se učit pokoře, abychom mohli druhé požádat o to, co sami nemáme, a to nám pomáhá růst. Pokud je například váš partner citlivý ve vztazích, můžete se ho zeptat, proč máte problémy ve vztahu se svým spolubydlícím. Navíc můžeme díky schopnostem druhých také sami růst. Když chtěl můj syn Ricky začít hrát závodně košíkovou, chtěl jsem mu pomoci s tréninkem, ale moc znalostí jsem k tomu neměl.

Zavolal jsem proto Danovi, kamarádovi, který tuto hru dobře zná a jehož syn Zack kamarádí s Rickym. Dohodli jsme se, že společně povedeme mužstvo sestavené z našich synů, přičemž Dan bude hlavní trenér a já mu budu asistovat. Přestože nejsem na basketbal nadaný tak jako Dan, naučil jsem se tehdy opravdu hodně. Když tedy využíváme dary druhých, které sami nemáme, jsme tím obohacováni a je to pro nás pomocí.

Problém přitahujících se protikladů 70B

Měli bychom využívat a oceňovat schopnosti těch, kteří mají, co sami nemáme.

Nebezpečí však číhá tam, kde si z protikladných způsobů jednání či schopností děláme základ pro vztah. Na počátku vztahu to může vypadat jako pozitivní. Doplňujete se navzájem. Poskytujete jeden druhému to, co potřebujete. Motivují vás odlišné názory toho druhého.

Nebezpečí známosti s člověkem opačného typu, než jsme my, však tkví v tomto: vztahy založené na protikladech často vydávají závislost za opravdovou lásku. Lidé tedy mohou vůči svému protějšku pociťovat silnou touhu a sympatie. Mohou si cenit „úplnosti“, jakou s tím druhým prožívají. Riskují ale, že ho pouze budou potřebovat kvůli této jeho roli a nikdy vůči němu neprožijí pravou lásku, kterou k svému růstu a rozkvětu potřebuje každý vztah. Závislost je jenom část lásky. Nepředstavuje její plné vyjádření. Plně vyjadřovat lásku znamená oplácet z celého srdce.

Například Linda byla člověk, který má spíš druhé rád, než aby s nimi o něco bojovala.

Uměla druhým projevovat zájem a dobře se jí dařilo navazovat vztahy, ale s asertivitou a řešením konfliktů měla těžkosti. Často se zdálo, že jí nezbývá než se smířit se špatným zacházením a bez ohledností. Byla hodný člověk, a tak přímo přitahovala nezodpovědné jedince.

Linda začala chodit s Alexem, který byl v této oblasti pravý opak. Alex byl silný, sebejistý a bez problémů vstupoval do sporů o to, co považoval za správné. Měl jasné morální a duchovní hodnoty, byl úspěšný ve svém povolání a iniciativně řešil své problémy. Lindu Alexova síla přitahovala. Její zamilovanost rostla tím víc, čím víc jí jeho síla pomáhala v jejím vlastním životě. Například správce bytu, kde bydlela, opomíjel opravit závadu na elektrickém vedení, přestože ho o to několikrát žádala. U večeře se o tomto problému zmínila Alexovi. Hned druhý den správci zavolal. Linda se nikdy nedozvěděla, co mu řekl, ale vedení bylo opraveno během čtyřiadvaceti hodin. Byla radostí bez sebe, plná vděčnosti, a Alex ji přitahoval ještě víc. Určitě měl i další dobré vlastnosti – byl ohleduplný, zodpovědný a měl smysl pro humor. Pro ni však bylo největším přínosem to, že za ni dokázal řešit její konflikty.

Jejich vztah se prohluboval a rostl. Linda ale začala stále víc spoléhat na to, že Alex bude vstupovat do konfliktů, na jejichž řešení si sama netroufala. Jednal s jejím automechanikem o problémech s jejím autem. Mluvil s jejím šéfem o její práci o víkendech. Dokonce napomenul její matku, že pomocí pocitů viny nutí Lindu k nevhodným návštěvám.

Nakonec si však musel promluvit se samotnou Lindou. Vysvětlil jí: „Opravdu tě mám rád, ale jedna věc mi začíná vadit. Nevadí mi, když ti pomáhám – cítím se pak užitečný.

Ale pokud jde o některé tvé vztahy, které se bojíš řešit, připadám si spíš využívaný než užitečný.“ Linda pochopila, co jí Alex říkal. Využívala postoj „protiklady se přitahují“ k tomu, aby nemusela pracovat na svém vlastním růstu – zejména na svém strachu z konfliktů, z hněvu druhých a z hádek. Potvrdila, že Alexe nevědomky využívala, a začala svou asertivitu rozvíjet v rámci podpůrné skupiny v církvi. Řekla mu: „Příště mi dej vědět, až

po tobě zase budu chtít, abys za mě udělal špinavou práci.“ Alex tento její postoj opravdu ocenil.

Tento příběh skončil dobře, protože se nakonec vzali a jsou spolu šťastní. Mohlo to však skončit i jinak: •

Alex mohl o tom, co mu na Lindě vadí, pomlčet a vztah se mohl rozpadnout.

• Linda mohla s Alexem nesouhlasit a myslet si, že řešit tyto její problémy je jeho úkol.

• Alex mohl svých konfrontačních schopností využít k tomu, aby Lindu ovládal a manipuloval jí.

•

Linda mohla propadnout zoufalství nad svou neschopností hájit svá práva.

• Linda mohla k Alexovým schopnostem pocítit odpor a začít ho vnímat jako panovačného, místo aby se sama snažila stát asertivnější.

Kdyby Linda neusilovala o svůj vlastní růst, mohla zůstat člověkem, který se vyhýbá konfliktům, a pokaždé by očekávala, že za ni Alex udělá to, z čeho měla strach nebo k čemu sama nebyla ochotná.

Proč se protiklady přitahují 71B

Rčení „protiklady se přitahují“ má určité racionální jádro. Protiklady se navzájem přitahují mnoha různými způsoby: •

extroverti a introverti;

•

analytici a snílci;

•

vysoce výkonní a pasivní;

•

racionální a emocionální;

•

ukáznění a spontánní;

•

společenští a plaší;

•

sebejistí a nejistí;

•

na sebe zaměření a dávající;

•

kritičtí a vstřícní.

Co je na protikladech tak přitažlivého? Proč nás přitahují lidé s opačnými vlastnostmi? Tato otázka má několik odpovědí.

Nechceme pracovat na svém vlastním růstu 204B

S lidmi, kteří jsou naším „protikladem“, často navazujeme známost proto, že se chceme vyhnout nutnosti rozvinout u sebe to, co ten druhý dělá dobře. Ať už jde o jakýkoli rys, připadá nám snazší oceňovat, obdivovat a používat schopnost toho druhého, než abychom se v této oblasti také zdokonalili. Jde o to, že nepřebíráme zodpovědnost za to, co bychom měli napravit nebo rozvinout ve svém vlastním charakteru.

Ve výše uvedeném příkladu Lindě nejdříve zcela vyhovovalo nechávat řešení všech jejích problémů na Alexovi. Cítila se v bezpečí, zbavená těžkého břemene a chráněná.

Neuvědomovala si však, že zanedbává oblast, ve které by měla růst. Právě to je podstata problému s protiklady. Skutečným problémem není ten druhý, ale to, že ho využíváme k tomu, abychom se nemuseli zabývat svou vlastní duší. Když se rozhodneme přestat takto zneužívat silné stránky druhého člověka, přestane o ně jít; půjde o nás. V takové chvíli může začít náš růst.

Chceme být úplní 205B

Jeden z důvodů, proč nás zpočátku přitahují jedinci s protikladnými rysy, je veskrze zdravý. Ti, kdo mají to, co sami nemáme, protože si tyto rysy chceme zvnitřnit a přisvojit, nás přitahují. To je v pořádku, protože právě takto Bůh uzpůsobil proces růstu. Máme se v životě učit od druhých a pak své znalosti a schopnosti předávat dalším generacím k jejich vlastnímu prospěchu.

Předpokládejme tedy, že jste výkonově orientovaný člověk, který nyní chodí s citově založeným jedincem. Mohou vás přitahovat jeho emocionální reakce na život, protože v této oblasti chcete vyrůst. Je v tom dál než vy, takže vám má co nabídnout. To je pozitivní.

Ačkoli právě tímto způsobem rosteme, chození pro to nepředstavuje dobrý rámec. Váš partner vám sice může být dobrým příkladem a může vás povzbuzovat, nicméně zůstává vaším partnerem, a nikoli rádcem, učitelem či mentorem. Chození také neznamená trvalý závazek, a tak riskujete, že o užitek, který z daného člověka máte, přijdete. Usilovat o zrání a růst je mnohem lépe v jiných vztazích, pod vlivem těch, kteří mají to, co se snažíte osvojit si.

Bojíme se zabývat svými nedostatky 206B

Dalším důvodem, proč se protiklady přitahují, je náš strach z pohledu na naše vlastní vady charakteru. Sebezkoumání a změna nás mohou děsit. Náš strach zabývat se svou neschopností nebo slabostí má několik podob: •

že uděláme chyby a selžeme;

•

že druhé rozzlobíme;

•

že nás druzí opustí;

•

že pocítíme vinu z toho, jak zraňujeme druhé;

•

že znovu prožijeme bolest z minulosti;

• že se budeme muset podívat na ty své stránky, které vidět nechceme.

Lindin problém s Alexem pramenil ze strachu. Nebyla nezodpovědná, ale pocházela z rodiny, kde být zdvořilý, milý a ochotný bylo chápáno jako ctnost, zatímco upřímnost, poukazování na problémy a stanovení mezí byly vnímány jako sobecké hříchy. Vyrůstala ve víře, že pravdomluvnost zraňuje, a nesnášela konflikty. Řešení problémů s lidmi jí proto nahánělo hrůzu.

Jsme duchovně líní 207B

Nezodpovědnost je opačnou stranou téže mince. Je prostě snazší, když pro nás druzí udělají to, co sami pro sebe udělat nechceme. To je podstata nezralosti či „duchovní lenosti“. Život skutečně začíná tak, že za nás všechno dělají druzí. Nemluvňata jsou prakticky ve všem závislá na matce. Kojenci v sobě mají jen velmi málo toho, co je potřebné k přežití. Učí se, jak čerpat zvenčí to, co sami nemají. Bible tento proces ilustruje takto: „… jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení“ (1. list Petrův 2,2).

U malého dítěte to však není nezodpovědné chování, nýbrž jeho úkol. Bůh ho stvořil tak, aby čerpalo lásku, podporu, bezpečí, péči, poučení a usměrnění, vstřebávalo je a samo si je postupně vytvářelo. To, co kdysi bylo mimo nás, se stává naší součástí.

Nezralost naopak spočívá v tom, když se člověk nehlásí k tomu, co vstřebal, a dál požaduje, aby mu to poskytovali druzí. Výbušného muže musí jeho dívka zklidňovat pokaždé, když se rozzlobí, místo aby se učil sám se zklidnit a zvládnout svůj vztek. Žena s nutkavou touhou nakupovat luxusní zboží potřebuje, aby její partner neustále řešil její problémy s financemi. Introvert očekává, že jeho dívka bude udržovat vztahy, které by měl rozvíjet on. To není ocenění něčích silných stránek. Jeden člověk tu nebere zodpovědnost za svůj život, zatímco ten druhý přebírá za tento život zodpovědnost přílišnou.

Ať už je tedy problémem strach nebo lenost, je třeba, abychom řešili své vlastní nedostatky, místo abychom jejich nápravu hledali u svého partnera.

Spoléháme na partnerova obdarování, místo abychom řešili své vlastní vady charakteru 208B

Někdy může problém spočívat v tom, že zaměňujeme obdarování a charakterové nedostatky. Žena si například může myslet, že její přítel je jednoduše obdarovanější v rozhodování a v nakládání s financemi, a tak mu tuto část svého života přenechá. Její přítel sice může být obdarovanější, schopnější či vzdělanější, ale o to tu nejde. Každý máme v životě nést svůj díl. Ačkoli máme u druhých hledat pomoc, musíme nést za svůj život zodpovědnost. Pokud neustále potřebujete, aby váš partner dělal něco, co máte dělat sami, možná si pletete obdarování s problémy charakteru.

Jak by vypadal vztah, kde by obdarování a schopnosti nacházely pravé ocenění, ale oba partneři by nesli plnou odpovědnost za svůj život? Zde je několik charakteristických znaků: 1. Každý řeší své vlastní problémy. Nepřesouvají je jeden na druhého. Pokud selžeme v oblasti, v níž nejsme silní, není to chyba toho druhého.

2. Oba partneři navzájem milují a oceňují svá obdarování. Vnímají je však jen jako dary, a nikoli jako nezbytný předpoklad vztahu.

3. Každý aktivně usiluje o duchovní úplnost a růst tam, kde je slabý, a nespokojí se s tím, že v této oblasti za něho bude pracovat ten druhý.

Co se stane, když se protikladnost chopí vlády 72B

I když se protiklady opravdu přitahují, mají také svá úskalí. Pro ilustraci problémů, které s sebou přinášejí, použijeme příklad Katrin a Huga, kteří spolu chodili asi rok. Na

jejich těžkostech je vidět, jaké problémy vyvstanou, když protikladnost dostane hlavní slovo.

Pro Katrin bylo vždy těžké stýkat se s druhými lidmi. Nedokázala se jim otevřít a důvěřovat jim. Začala chodit s Hugem, který se přátelil snad s každým. Vždycky měl kolem sebe spoustu lidí, protože svým úsměvem jako by uměl každého přirozeně uvolnit.

Katrin s Hugem ráda trávila čas nejen proto, že ji přitahoval, ale také proto, že když byl nablízku, děly se dobré věci. Najednou měla i ona spoustu přátel, protože patřila k svému protějšku, Hugovi. Začali být v jejich kruzích oblíbeným párem. Církevní akce, večírky a sportovní události se staly úžasnou součástí jejího života. Během následujících několika měsíců se jim však přihodilo několik věcí.

Ztráta svobody 209B

Za prvé si Katrin začala uvědomovat, že svůj život musí plánovat kolem Huga. Když nebyl nablízku, nedokázala se s druhými bavit tak svobodně, protože jí chyběla hybná síla, kterou pro ni Hugo představoval. Aby se tedy mohla stýkat s lidmi, musela všude chodit s Hugem. Začala ztrácet svobodu a vládu nad svým časem a rozvrhem.

Když v oblasti, kde byste měli růst, spoléháte na někoho jiného, přicházíte v ní o vládu či svobodu. Tato oblast teď patří tomu druhému. I když to je dobrý člověk, který vás má rád, vládu nemáte vy, nýbrž on. V Božím plánu bylo, abyste ve svém životě dělali svobodná rozhodnutí (Galatským 5,1-2). Když spoléháte na odlišnost svého partnera, přestáváte mít svůj život ve svých rukou. To, co jste si nevypěstovali, má ten druhý, a tak se musíte vzdát svobody, abyste to od něho mohli získat.

Zloba 210B

Katrin a Hugo k sobě navzájem pocítili zlobu. Katrin si připadala jako loutka, která nemá svůj vlastní život, a měla pocit, že ji Hugo ovládá. Záviděla mu, s jakou lehkostí komunikuje s druhými. Hugovi naproti tomu začala vadit její závislost na něm. Nelíbilo se mu, že musí, jak to vyjádřil, „pořád vláčet společenské břemeno“. I když se měli rádi, tyto negativní pocity se začaly stavět mezi ně.

Zmatek v rozdělení zodpovědnosti 21B

Katrin začala stále větší část svého života trávit tak, že pasivně dělala to, co chtěl Hugo. Dospěla k závěru, že jejím úkolem v jejich vztahu je udržovat Hugovu spokojenost, aby ji nepřestal uvádět do společnosti. Zvláštním způsobem si rozdělili práci, podobně jako manželé: Katrin se přestala starat o svá přátelství a plně se zaměřila na Huga. Hugo se naproti tomu přestal starat o to, jak povede svůj vztah s Katrin. Věděl, že mu bude nablízku v každém případě. Ani jeden tak nenesl plnou zodpovědnost za svůj život.

Kopírování vztahu mezi rodičem a dítětem 21B

Katrin si začala připadat jako dítě a Huga vnímala jako panovačného rodiče. Protože ho zoufale potřebovala mít nablízku, aby mohla udržovat vztahy s druhými, měla pocit, že se mu musí pokaždé podřídit, když se lišili v otázkách týkajících se jejich společenského života. Když chtěla jít na církevní akci pro svobodné, zatímco Hugo chtěl jít na hokej, oba věděli, že ona by ztratila víc než on. Hugo této své páky někdy nečestně využíval, když říkal: „Tak dobře, ty si běž na tu svou akci a já půjdu na svou.“ Věděl, že bez něho Katrin

mezi lidmi nebude ve své kůži. Měla pocit, že jí pořád něco nařizuje. Hugo začal Katrin vnímat jako rozmrzelou a nezralou, podobně jako rodiče často pohlížejí na své dítě.

Dalším aspektem kopírování vztahu mezi rodičem a dítětem je skutečnost, že děti mají podle Božího plánu jednoho dne odejít z domova. Jejich závislost na rodičích, kteří jsou jejich opakem – tedy na těch, kdo mají silné stránky, jež si děti ještě neosvojily – by měla jednoho dne vymizet. Potom už půjdou svou vlastní cestou.

K témuž dochází i v partnerských vztazích, protože problém s protiklady se v podstatě točí kolem závislosti. Nakonec tak skončil i vztah mezi Katrin a Hugem. Katrin začala pracovat na své plachosti a neschopnosti důvěřovat druhým. Zapojila se do podpůrné skupiny a začala riskovat a otevírat se ostatním. Prožila při tom spoustu strachu, ale postupem času začala do světa vztahů vstupovat samostatně. Začala si sama nacházet přátele. Katrin a Hugo přestali být protiklady. Oba byli dospělí.

Katrin začala pociťovat větší svobodu nesouhlasit s Hugem v tom, co kdy budou dělat, protože se už nebála být bez něho. Začala chodit na společenské akce s ním i bez něho. A i když Hugovi předtím vadila její závislost, její samostatnost mu vadila ještě víc. Nakonec se rozešli. Vztah mezi rodičem a dítětem, v němž byli, nesnesl přechod k rovnému vztahu dvou dospělých.

Závislost a růst 73B

V žádném případě tu však nechceme tvrdit, že bychom neměli být závislí jeden na druhém. Bůh nás stvořil tak, abychom byli závislí na něm i na ostatních. Říká, že to tak je v pořádku: „Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl“ (Kazatel 4,10). Pokud jste už někdy špatně dopadli nebo se zhroutili a neměli jste nikoho, kdo by vás podepřel, pak víte, jak prázdný je život v takové chvíli. Závislost na lásce a podpoře drahých je dobrá věc. Avšak závislost má jeden konečný cíl: růst. Máme od drahých čerpat lásku, útěchu a poučení, abychom mohli duchovně i emocionálně růst.

Potíž je v tom, že v některých vztazích je pouze závislost bez růstu. Závislost tu je regresivní. Ponechává člověka a jeho partnera emocionálně nevyvinutého. To je problém dvou protikladných osobností, které spoléhají na silné stránky jeden druhého. Ti dva si jsou blízcí, navzájem se podpírají a dobře spolu komunikují. Jeden z nich nebo oba však nevynakládají úsilí na to, aby s tím, co dostávají, pracovali na svém charakteru a na své duši. Závislost, která nevede k růstu, v konečném důsledku pouze prohlubuje nezralost člověka. Malé děti bývají v určitém okamžiku odstaveny. Větší děti necháme skočit do vody. A mladí dospělí se učí dělat svá vlastní morální a pracovní rozhodnutí.

Albert a Sandy spolu chodili už nějaký čas. On byl organizační typ, zatímco ona byla spíš umělecky založená a zajímalo ji malování, herectví a hudba. Její tvořivost ho fascinovala. Sandy projasňovala jeho jinak předvídatelný, do detailů promyšlený život. Jí Albert přinášel stabilitu a bezpečí, které potřebovala. I když zpočátku oceňovali silné stránky jeden druhého, bezděčně a rychle začali být na sobě závislí ve svých nedostatcích. Albert se přestal snažit stát se citovějším a spontánnějším člověkem a přenechal to Sandy. Sandy naproti tomu přestala organizovat svůj život a nechala Alberta, aby jí ho řídil on.

Jak však jejich vztah rostl, začaly se v něm objevovat trhliny. Albertovi začalo vadit, že musí řešit její finanční krize, chronické problémy s plánováním a otázky spojené s jejím zaměstnáním. Měl pocit, že musí fungovat jako její rodič. Sandy naopak vadilo, že musí být zajímavá pro nudného, poněkud manipulujícího člověka, a měla pocit, že v jejich vztahu dává citově jen ona. Oba měli pravdu. Závislost využívali pro svou nezralost, a nikoli pro svůj růst.

Protiklady jsou na sobě často závislé. Na tom není nic špatného, pokud tato závislost pobízí oba partnery k zralosti a úplnosti.

Protiklady a zralost 74B

Míra, do jaké se protiklady přitahují, podle našich zkušeností často vypovídá o zralosti daného páru. U zralých dvojic protikladné rysy prostě nehrají žádnou významnou roli. Ty dva nepřitahují odlišné rysy kvůli jejich vlastním nedostatkům. Přitahují je hodnoty, které sdílejí, jako například láska, zodpovědnost, odpuštění, upřímnost a duchovnost. Přitažlivost založená na hodnotách je mnohem zralejší než přitažlivost vycházející z toho, co nám chybí.

Naproti tomu v nezralých párech se jedinci, jak se zdá, soustředí spíš na to, aby našli někoho, kdo se vyznačuje starostlivostí, řádem, způsobilostí či jiným rysem, který sami nemají. Chodí ve stále stejných bolestných kruzích: nejprve si toho druhého idealizují, pak se k němu přiblíží, začnou na něm být závislí, udělají si z něho rodiče a pak následuje strašný rozchod, až si zase najdou někoho s těmito protikladnými rysy. Mnozí v konečném důsledku hledají rodiče, který se o ně postará v oblasti, o kterou se sami v sobě nestarají.

Rozdíly mohou přispět k tomu, že dobrý vztah bude naplňující, bohatý a uspokojivý.

Partneři oceňují nadání a jedinečný pohled na svět jeden druhého a o to víc se navzájem milují. Takový pár se stává součástí zázraku lásky, kdy spolu dva velmi odlišní lidé vycházejí tak dobře, že se v podstatě stávají jedním.

Můj otec, který je s mou matkou ženatý přes padesát let, je hodně jiný než ona. Rád hraje džezovou hudbu na klavír jako kulisu pro její zpěv. Dodnes mluví o tom, jak svou přítomností matka dokáže projasnit místnost, zatímco on je rád v pozadí. Podle mě tím ve skutečnosti říká, že projasňuje nejen místnost, ale i jeho srdce. Právě takto se protiklady mohou doopravdy přitahovat: ne jako základ pro vztah, ale jako úžasný doplněk a přídavek k již existujícímu láskyplnému spojení.

Protikladnost by tedy neměla být ničím zásadním. Zaměřte se spíš na charakter, na lásku a na hodnoty než na to, „co kdo má“. Nezblázněte se do introverta jen proto, že vy jste extrovert. Zamilujte se do toho, kdo vás bude volat k lásce, růstu a k Bohu. Potom bez zábran oceňujte jeho jedinečné odlišnosti.

Co si z toho vzít 75B

Na závěr této kapitoly si uveďme několik návrhů, jak se úspěšně vypořádat s problémem „vlády protikladů“.

• Oblast chození si ve svém životě vyhraďte pro lidi aktivně zapojené do procesu růstu. U těch, kdo přijímají zodpovědnost za své nedostatky, je menší pravděpodobnost, že si vypěstují závislost na silných stránkách druhých lidí.

• Sami také usilujte o růst. Růst přitahuje růst. Druzí vás budou přitahovat ze zdravých důvodů, místo aby vás přitahovali kvůli něčemu, co sami nemáte.

• Rozlišujte mezi přitažlivostí druhého člověka založenou na vašich nedostatcích, případně nad vaší přitažlivostí založenou na nedostatcích toho druhého, a přitažlivostí danou jedinečností a odlišností druhého člověka.

• Dbejte na to, aby ve vašem vztahu byla láska i pravda. Povzbuzujte se navzájem k růstu. Pokud ve vašem vztahu neznáte nic než útěchu, možná přispíváte k duchovní lenosti jeden druhého.

• Stanovte meze svému sklonu zachraňovat se navzájem před svými charakterovými nedostatky. Pokud jste jako Hugo společenský člověk, neodvádějte za svého partnera všechnu práci na vztazích. Pokud jste asertivní jako Alex, nepomáhejte svému partnerovi tak, že do všech sporů půjdete místo něho. Povzbuzujte se, ale nezachraňujte jeden druhého před zodpovědností.

• Pojmenujte charakterové nedostatky jeden druhého a mluvte o nich. Problémy jako odtažitost, nezodpovědnost, přílišná zodpovědnost, perfekcionismus, nerespektování autority a podobně by měly být tématy, o nichž oba budete moci mluvit osobně, ať již se týkají vás nebo toho druhého. Dobrými zdroji informací o těchto otázkách jsou knihy Změna přináší uzdravení od dr. Clouda a Hiding from Love (Skrývání se před láskou) od dr. Townsenda. Přispívejte k růstu, uzdravení a změně jeden druhého zejména v těchto otázkách.

Část třetí - Řešení problémů při chození: Když máte na problému svůj podíl 2B

10. kapitola

Když se teď přizpůsobíte, později za to zaplatíte 16B

Keri byla mírně řečeno štěstím bez sebe. Když potkala Roberta, měla pocit, že je jiný. „Pohledný, úspěšný, duchovní, má rád děti“ – to vše by si byl klidně mohl dát na inzerát.

Představoval všechno, co hledala, a nemohla uvěřit, že jí ho „Bůh přivedl“ do života.

Vznášela se v oblacích.

Když spolu byli na první schůzce, líbilo se jí, jak se hned ujal vedení. Měl ten večer beze zbytku naplánovaný, a jak se zdálo, postaral se o každý detail. Být v blízkosti někoho, kdo takto převezme zodpovědnost, pro ni znamenalo silný pocit bezpečí. Jak večer ubíhal, zjišťovala, že to není jen někdo další, ale že tohoto člověka chce poznat víc.

Když ji pak odvezl domů a rozloučili se, cítila zvláštní chvění.

Překvapilo ji, když jí hned druhý den dopoledne zavolal. „Ten včerejší večer jsem si skvěle užil. Co kdybychom si to dnes odpoledne zopakovali,“ navrhl. Opět vnímala jeho vedení a i tentokrát se jí to líbilo. „Určitě. Co chceš podniknout?“ zeptala se. „Mám lístky na fotbal a pak bychom mohli jít někam na večeři. V poledne pro tebe přijedu,“ sdělil jí Robert.

Keri trochu zaváhala, nicméně odpověděla: „Budu připravená.“ zavěsila a v duchu se divila, jak rychle svolila, protože věděla, že se ten den chystala na večeři s kamarádkami. Jak ale mohla odmítnout? Nechtěla mu vyslat mylný signál, že o něho nemá zájem. A kamarádky to jistě pochopí. Stejně by si určitě povídaly o tom, jak je poslední dobou těžké najít kvalitní muže, a říkala si, že je mnohem rozumnější jít s jedním takovým na schůzku než o tom mluvit. Zavolala jim tedy a oznámila jim změnu plánu.

Když ji Robert vyzvedl, vypadalo to, že i tentokrát všechno výborně klape. Prožili krásné odpoledne, a když se pak chystali do restaurace, zeptal se: „Co takhle někam na čínu? Znám tu poblíž úžasné místo.“ „To zní skvěle,“ odpověděla Keri, ale v duchu skřípala zuby. Čínskou kuchyni z duše nenáviděla, měla pro ni spoustu hanlivých označení a z kamarádek, které tato jídla měly rády, si dělala legraci. Nechtěla se však dohadovat kvůli takové maličkosti. Nechtěla jim ani zkazit večer, když po večeři Robert navrhl, aby se šli projít kolem jezera. Byla k smrti unavená, druhý den brzy ráno měla domluvenou schůzku, ale souhlasila. Neodvážila se odmítnout.

Neměla ani tušení, že to je předzvěst věcí budoucích. Časem si začala všímat, že pokaždé, když Robert něco navrhne, souhlasí. Byla jako modelína v jeho rukou. Den ze dne byla zamilovanější, zajímalo ji jen to, aby byla s ním, a dokud byli spolu, všechno, co se mu líbilo nebo co chtěl dělat, bylo v pohodě.

Asi po dvou měsících ji ale začal bolet žaludek a to ji znepokojilo. Na samém počátku vztahu (a z části to je normální) si nedělala těžkou hlavu z takových maličkostí, jako je časová tíseň, jiné závazky, odlišné záliby a jiné faktory, které mohly vyvolat konflikt. Tolik jí záleželo na tom, aby od sebe Roberta nezapudila a aby mu nebyla na obtíž, že se mu prostě ve všem podvolovala. Časem to však u ní přestalo fungovat, protože měla i jiné povinnosti a své vlastní záliby, které v jejich rozhodování nenacházely místo.

Začalo to u ní v práci. Jako spisovatelka na volné noze se dostala do narůstajícího skluzu, protože trávila stále víc času s ním. Pomalu tedy začala říkat, že musí jít psát nebo shánět materiál pro další příběh. Podobně tomu bylo i s jejími přítelkyněmi.

Postupně se jí po nich začalo stýskat a zase s nimi chtěla trávit čas. Začala tedy odmítat některé Robertovy požadavky. Navíc pocítila touhu dělat i jiné věci, než jaké navrhoval on.

Nejdřív se nebránil, pokud šlo o její práci. Zanedlouho mu však začalo vadit, kdykoli se rozhodla, že s ním nebude trávit čas, nebo se rozhodla jinak, než chtěl on. Pokaždé ho to podráždilo a stával se odměřeným a někdy měla pocit, že není příliš zralý.

Nakonec se situace vyostřila, když kvůli materiálu pro svou časopiseckou povídku musela odcestovat a on ji nechtěl pustit. „Tohle se mi prostě nelíbí,“ oznámil jí. „Musíš si vybrat. Buď tvoje práce, nebo já. Nemůžu se pořád přizpůsobovat tvojí práci.“ S tím odjel.

Keri to zranilo a hned se začala obviňovat. Navštívila svou kamarádku Sandy a řekla jí, co se stalo. Přiznávala všechny své nedostatky. „Má pravdu. Prostě nemůžu čekat, že budu mít svou vlastní kariéru a tomu druhému to bude vyhovovat. Budu si muset najít nějakou jinou práci. Jenom doufám, že jsem o něj nepřišla.“ Jak ale Sandy naslouchala jejímu vyprávění, jako svědek jejich vztahu během posledních měsíců si všimla určitého vzorce. Dokud se Keri Robertovi a jeho přáním přizpůsobovala, všechno šlo hladce. Jakmile ale začala vystupovat jako skutečná osobnost se svými vlastními potřebami a touhami, nedokázal se s rovností jejich postavení vypořádat. Za každou cenu muselo být po jeho, jinak neměl zájem.

Sandy o tom se svou přítelkyní otevřeně promluvila, což bylo poněkud riskantní.

Věděla, jak moc Keri na Robertovi záleží, ale měla ji ráda a musela jí říct pravdu.

Vysvětlila jí, že ve vztahu s Robertem nebyla sama sebou a v podstatě už nebyla taková, jakou ji Sandy znala a jaké si vážila.

Sandy řekla: „Mýlíš se, když si myslíš, že nemůžeš mít svou kariéru a zároveň vztah.

Konec konců musíš přece pracovat. Robert tě měl rád, ale jen když si dělala, co chtěl.

Přizpůsobil se někdy tomu, co jsi chtěla ty? Myslím, že teď prostě musíš stát na svém a zjistit, jaký doopravdy je.“ Pro Keri nebylo snadné slyšet tuto pravdu. S kamarádčinou podporou ale opravdu neustoupila a Robertovi se to nelíbilo. Když mu sdělila, že bude muset víc pracovat a že už mu nebude k dispozici tolik jako ze začátku, nesnesl to. Prý to dokazuje, že o něj a jejich vztah ve skutečnosti nestojí a že míří každý jinam.

Keri z toho nejdřív byla zničená, ale s pomocí kamarádek jako Sandy si uvědomila, že se vyhnula srážce vlaků. Zjistit, že chodíte s někým, kdo se nedokáže přizpůsobit vašim přáním, je lepší v prvních měsících vztahu než o hodně později nebo – nedej Bůh – až po svatbě. Byla za to vděčná a získala důležité poučení: nebuď někým, kým nejsi, jen abys získala něčí lásku. V opačném případě ten, koho milujete, bude milovat někoho jiného, než kým doopravdy jste. Bude milovat roli, kterou budete hrát, a nikoli vaše pravé já.

Přání, potřeby a touhy 76B

Jak Keri zjistila, na něco si hrát nelze donekonečna. Jeden můj klient mi o svém vztahu s manželkou řekl: „V určitém bodě jsem vždycky vybuchl a začal prosazovat svou.“ Tak to prostě chodí. Jste osobnost a nemůžete ani byste neměli procházet životem, aniž byste usilovali o naplnění svých přání, potřeb a tužeb. Vaše potřeby a touhy jednou vyjdou najevo a ve vztahu byste měli co nejdřív zjistit, zda ten, s kým chodíte, je opravdu smířený s tím, že se vám někdy bude muset přizpůsobit.

Jinak se ocitnete v situaci, do níž se dostala Keri. Na začátku se přizpůsobovala a vzbuzovala v Robertovi mylnou představu o tom, jaká je. Když pak začala být sama sebou, nastal problém. Myslel si, že získal skutečně povolnou ženu, která udělá, cokoli po ní bude chtít. Svým chováním tuto jeho iluzi posilovala. Když vyplula na povrch pravda, vyskytly se potíže. Někdy to trvá léta, než pravda vyjde najevo, ale nakonec k tomu vždycky dojde a nikdy to pak není moc hezké.

Přijměte to prosím od nás. Jako manželští poradci jsme již viděli bezpočet manželství, která se dostala do krize právě tímto způsobem. Jeden z dvojice má na počátku vztahu hodně chabé hranice, zatímco ten druhý všechno řídí. Po určité době v manželství to ten povolný přestane snášet. Nakonec se napřímí a chce být sám sebou. Tomu druhému, který často bývá dosti sobecký, se to ale nelíbí. Dochází k změně pravidel a tomuto partnerovi chybí nástroje, aby se s touto změnou dokázal vypořádat. Manželství se tak dostává do krize. Někdy se díky ní upevní a přizpůsobí se, jindy ne.

To nejdůležitější k zapamatování je, že takto problémové manželství existuje jen proto, že jeden z dvojice se od začátku přizpůsoboval druhému. Kdyby byl měl správné hranice, jaké si posléze vybudovala Keri, dané manželství by bylo vůbec nevzniklo. Nebo pokud ano, nejdříve by se tento problém vyřešil.

Dejte si pozor, abyste neskončili ve vztahu, který vyústí ve špatné manželství. Byla by škoda, kdybyste za deset let museli nějakému poradci říkat některou z následujících skutečností: •

Vypadá to, že vždycky musí být po jejím.

•

Bojím se dávat najevo svoje skutečné pocity a touhy.

•

Pořád se hádáme kvůli maličkostem.

•

Vždycky utrácíme za to, co chce on.

•

Nezajímá ji, jak se cítím a co bych chtěl.

•

Proč někdy nemůže jít taky tam, kam chci já?

Tyto problémy obvykle vyjdou ve vztahu najevo až později, když partner, který se dlouho přizpůsoboval, změní svůj postoj. Poučení z této kapitoly zní: buďte sami sebou hned od začátku. Jen tak se vám podaří najít někoho, kdo je také opravdový. V takovém vztahu pak bude vzájemnost a partnerství. Bude v něm rovnost. Bude v něm sdílení a obětavost ve prospěch vztahu a jeden druhého. Budete-li opravdoví od začátku, máte naději na vytvoření vztahu skutečné vzájemnosti. Pokud ne, s velkou pravděpodobností vás čekají těžkosti.

Špatná přitažlivost 7B

Mnozí svobodní si kladou otázku: „Proč pořád přitahuju takové mizery?“ Myslí si, že v sobě mají nějakou nenapravitelnou chybu, a někdy si již začínají zoufat, že dobrého partnera snad nikdy nenajdou.

Lidé, kteří jsou sobečtí a panovační, takovými mohou být jen ve vztahu s přizpůsobivými jedinci. Když se jim někdo postaví a otevřeně jim sdělí své potřeby a touhy, musí se panovační lidé naučit spravedlivě se dělit. Jinak se rozčílí a ze vztahu odejdou.

Právě na maličkostech lze někdy uvidět věci významné. Zda máte vztah se sebestředným člověkem, který nedokáže ustoupit vašim přáním, dost brzy zjistíte svou otevřeností a přímočarostí ohledně všedních věcí, protože právě z nich sestává každodenní život. Rychle zjistíte, zda udržujete vztah s někým, kdo se umí dělit, nebo s někým, kdo neustále potřebuje, aby bylo po jeho. Toto zjištění pro vás nyní bude užitečné a pro budoucnost nezbytné.

Co si z toho odnést 78B

•

Mluvte pravdu o tom, kam chcete jít a kam ne a co chcete dělat a co ne.

•

Neskrývejte své záliby a touhy.

• Nepředstírejte, že se vám líbí totéž co vašemu partnerovi, jen aby vás přijal. Aby vás mohl mít rád takové, jací jste, musíte být sami sebou.

• Nebojte se mluvit o svých touhách a potřebách, jen abyste se vyhnuli konfliktu.

Snažte se co nejdříve zjistit, zda budujete vztah s člověkem, který se dokáže dělit rovným dílem.

• Požádejte své upřímné přátele, aby vám řekli, zda jste opravdu sami sebou a zda daný vztah vidíte realisticky.

• Pamatujte na to, že s každým vaším rozhodnutím si ten druhý vytváří představu o tom, co se vám v životě a ve vztahu líbí. Pozor – pravděpodobně bude této představě věřit.

• Když dáváte nebo prokazujete nějakou službu, dělejte to upřímně a z vlastního rozhodnutí.

11. kapitola

Příliš mnoho příliš rychle 17B

Jeden z mých (dr. Townsenda) nejbližších přátel Chuck je nadaný písničkář. Když jsme spolu chodili na vysokou, jednoho dne jsem ho navštívil u něho na pokoji. Chuck vzal kytaru a zeptal se: „Chceš slyšet mou novou milostnou píseň?“ Odpověděl jsem, že ano, a on mi zazpíval tato slova: „Miluji tě. Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu. Jak se jmenuješ?“ Nikdy jsem se nedozvěděl, zda se ten text týkal jeho vlastních zkušeností s chozením, nebo zda jen obecně vystihoval studentský milostný život, ale bylo mi jasné, že se s ním mohu ztotožnit. Rozuměl jsem rituálu silných tvrzení o nehynoucí lásce, kdy si člověk vzápětí uvědomí, že svého milovaného vůbec nezná. Jinými slovy, příliš mnoho příliš rychle.

Problém předčasných závazků a přílišných investic do partnerského vztahu je běžný.

Dva lidé zjistí, že k sobě navzájem chovají silné city. Během krátké doby začnou do svého vztahu investovat obrovské množství času. Zanedbávají ostatní lidi, zájmy a činnosti. Brzy se začnou stýkat jenom spolu. Intenzivně jeden po druhém touží, a když nejsou spolu, hodně se jim stýská. Krátce nato se vezmou nebo se rozejdou, jen aby podobně rychlým tempem postupovali ve vztahu s někým jiným. Ať již daný vztah dopadne tak či onak, vyznačuje se silným nutkáním k vysokému stupni závaznosti, která zde vzniká mnohem dříve, než je běžné.

Co je normální? Ohledně toho, jak dlouho by spolu lidé měli chodit, Bible výslovné pokyny nedává. My se domníváme, že zdravé minimum, do něhož nepočítáme období zasnoubení, představuje rok. Ani dva či tři roky nepovažujeme za nerealistické. Víme, že Bůh pro každé dění pod nebem stanovil určitý čas (viz Kazatel 3,1). Když s někým chodíte alespoň rok, prožíváte spolu dostatečnou míru životních období, jimiž lidé procházejí: svátky, fiskální období, prázdniny či dovolenou, studijní semestry a tak dále. Můžete sledovat, jak se váš vztah vyrovnává s průběhem života vás obou. Tyto informace jsou nedocenitelným vodítkem v otázce, zda se k sobě „hodíte“.

Mnozí lidé se však potkají, začnou spolu chodit a za několik měsíců nebo dokonce týdnů se vezmou. Věří, že poznali toho správného nebo tu správnou, a myslí si, že jsou připraveni na manželství. Jiní sice splní podmínku minimálně ročního chození, ale neumějí pro svůj vztah sestavit „předběžnou kalkulaci“: příliš brzy na sebe vezmou vážný závazek a zcela přeskočí proces postupného sbližování. Problém je vždy stejný. Tyto páry z řady důvodů, které si ukážeme, vnímají čas jako nepřítele a aktivně se brání jakémukoli delšímu čekání, než jaké je nezbytně nutné.

Proč čekat?

79B

Odborník na práci s mládeží Josh McDowell položil milionům dospívajících otázku ohledně čekání se sexem na manželství. Stejná otázka se týká i tempa, jakým narůstá závaznost vztahu při chození: proč bychom měli čekat, nechávat si čas a sbližovat se postupně, když nás ten druhý tak silně přitahuje? Na tuto otázku existuje několik užitečných odpovědí, na které se nyní zaměříme.

Vztahy nepřipouštějí zkratky 213B

Za prvé musíme pochopit povahu Božích plánů pro vztahy. To se týká nejen chození, ale i rodin a přátelství. Vztahy rostou zdravě jen tehdy, když procházejí různými zkušenostmi, a k těm žádné zkratky nevedou. Jinými slovy, vzájemně se poznáváme jen do té míry, do jaké máme zkušenosti jeden s druhým. O člověku, s nímž chodíme, můžeme znát různá fakta: jaké má přátele, kde pracuje, co ho zajímá a podobně. To však neznamená, že ho „známe“ jako osobnost. Takové „poznání“ nezískáme přečtením něčího kartotéčního lístku. Když například Adam „poznal“ Evu (Genesis 4,1), poznával ji na základě toho, co s ní prožil v hluboce důvěrné blízkosti, která vzniká v rámci zdravé sexuality.

Zkušenosti potřebují čas. Prostě není možné získat dostatek zkušeností, aniž byste na vztahu dlouhodobě pracovali. Níže uvádíme několik příkladů časově náročných činností při chození, během nichž se buduje závazný vztah.

•

Dostatek otevřených společných rozhovorů.

•

Vzájemné poznávání své práce, koníčků a zbožnosti.

•

Poznávání přátel jeden druhého a trávení času s nimi.

•

Poznávání silných a slabých stránek jeden druhého.

•

Rozhovory o základních životních hodnotách a o tom, co je pro druhého důležité.

•

Vzájemné poznávání svých rodin.

• Trávení času odděleně – o samotě a s přáteli – jako příležitost k přemýšlení o vztahu.

•

Osvojování si nejlepšího možného způsobu řešení konfliktů.

Těžko si lze představit, že by někdo toto vše zvládl během několika měsíců. Tak rychle se to prostě stihnout nedá. Přesto je mnoho snílků, kteří svým přátelům říkají: „Vy tomu nerozumíte. Je to, jako bychom se znali celý život. Výborně si rozumíme hned od prvního setkání.“ Znám sice lidi, kteří se vzali brzy po svém seznámení, ale úspěšnost jejich manželství přičítám spíš jejich charakteru než tomu, že snad celým procesem prošli správně.

Například moje teta Jonnie a strýc Walton jsou svoji už přes padesát let. Viděl jsem zarámovanou žádost o ruku, kterou jí napsal, když oba chodili do mateřské školy.

Opravdu hodně brzy v životě věděli, že ten druhý je „ten pravý“. Nemyslím si ale, že by své úspěšné manželství připisovali na vrub toho, jak brzy se jeden pro druhého rozhodli.

Celý život jsem je sledoval a vím, že spíš mluvili o lásce, o správných hodnotách, o své víře a o schopnosti společně procházet dobrým i zlým. Žádné „rychlochození“ k ničemu není. Absolvujte jednotlivá období svého života s člověkem, o němž věříte, že ho pro vás Bůh připravil.

Míra důležitosti 214B

Za druhé by čas věnovaný chození měl zrcadlit důležitost daného vztahu. Jednoduše řečeno, čím významnější rozhodnutí děláte, tím víc času byste mu měli věnovat. Zní to samozřejmě, ale mnohým párům toto uniká. V otázce volby povolání se rozhodujeme

mnoho let. Dlouhá období se potýkáme s rozhodnutím ohledně své víry. Měsíce zkoumáme, jak nejlépe naložit se svými financemi. Je jenom logické, že náš nejdůležitější lidský vztah si také zasluhuje patřičné množství času.

Je tolik manželů, kteří při pohledu zpět litují, že v době chození nevěnovali víc času na to, aby spolu mohli hodnotit, zpochybňovat a zkoumat různé otázky. Když s někým chodíme, je někdy těžké uvažovat dál, než kam sahají vřelé, hluboké a romantické city, které v nás daný vztah může vyvolat. Je však jen málo rozhodnutí, která mohou život změnit zásadněji než právě manželství. Podívejme se na několik významných aspektů manželství: •

celoživotní závazek milovat jen jednoho člověka;

•

zřeknutí se všech ostatních příležitostí romanticky milovat někoho jiného;

• setrvávání ve vztahu se všemi špatnými, nezralými a narušenými součástmi daného člověka; • vystavení špatných, nezralých a narušených součástí vaší osobnosti zkoumavému pohledu toho drahého; •

setrvání ve vztahu i tehdy, když se ten druhý mění k horšímu;

•

nutnost obětovat ve prospěch vztahu mnoho svých vlastních přání.

Účelem tohoto výčtu není deprimovat vás, nýbrž pomoci vám uvidět, jak závažné důsledky může chození přinést. Uspěchané, vášnivé nebo impulzivní rozhodnutí může být katastrofální. Za stejných podmínek bývá špatné manželství obvykle bolestnější než špatný život za svobodna. Proč? Protože ve špatném manželství má své místo blízkost, ale chybí v něm pravá podstata důvěrné blízkosti. Ti dva žijí spolu – bydlí ve stejném domě, spí ve stejné posteli a vychovávají stejné děti – ale po citové stránce žijí každý sám.

Takováto samota v rámci manželské smlouvy působí lidem taková muka, že mnozí z manželství odcházejí. Uvážíme-li, že tu jsou v sázce tak závažné faktory, opravdu stojí za to věnovat poznávání toho druhého dostatek času.

Povaha lásky 215B

Dalším důvodem, proč si dát na čas, je to, že se na tom učíme milovat. Chození by člověku nemělo přinést pouze partnera, ale také by v něm mělo pěstovat schopnost hluboce a zdravě tohoto partnera milovat. Láska, jak ji definuje Bible, je postoj, kdy usilujeme o to nejlepší pro drahého člověka. Právě z lásky Bůh poslal svého Syna, aby nám zajistil to nejlepší (Jan 3,16). Když se během chození učíme správně budovat vztah, tato láska se rodí a roste i v nás.

Například se ve vztahu vzdáváte toho, co byste chtěli hned, abyste z toho mohli mít větší užitek později. Snášíte odklad svých tužeb, zakoušíte frustraci a učíte se trpělivosti.

Učíte se starat o člověka, který vám dosud nenáleží, což je značně nejistá situace.

V zásadě vám dostatečně dlouhé chození pomůže ujasnit si rozdíl mezi potřebou a láskou. Obojí se týká vyhledávání vztahu a obojí patří k pozitivním stránkám života, ale často zde dochází k záměně. Potřeba vyhledává blízkost kvůli našim deficitům, jako je například samota, závislost nebo bezmoc. Láska hledá blízkost pro ni samotnou, s vědomím, že ten druhý bude mít ze vztahu užitek.

Pokud chodíte s někým, kdo na vás naléhá, abyste učinili závazné rozhodnutí dříve, než byste sami chtěli, zeptejte se ho, proč to tak chce. Pokud nepatříte mezi jedince, kteří mají obecně hrůzu z jakéhokoli závazku, většina jeho důvodů se pravděpodobně bude týkat nějaké jeho potřeby, jako například: •

potřeba bezpečí plynoucího z vědomí, že mu jste zcela oddaní;

•

touha ukončit frustraci v sexuální oblasti;

•

potřeba vztahu pro pocit vlastní úplnosti;

•

potřeba k někomu patřit.

Tyto touhy mohou obnášet legitimní potřeby, ale nejsou důvodem k přílišnému spěchu.

Všechny jsou projevem určité závislosti a svým způsobem vás staví do rodičovské role.

Jak v této knize uvidíme ještě mnohokrát, jednou z nejhorších věcí, které můžete udělat, je snažit se být pro svého partnera rodičem. Obvykle to oběma stranám přináší zmatek a bolest.

Pamatujte na to, abyste pomocí postupného, dobře načasovaného chození nejen hledali lásku, ale také se sami učili víc milovat: „Láska je trpělivá“ (1. Korintským 13,4).

Nejdu příliš rychle?

80B

Někdy může být obtížné zjistit, zda nepostupujeme příliš rychle. Láska má pro každého své individuální tempo. Někteří lidé mohou bezpečně postupovat rychleji než jiní. Mohou mít lepší rozhodovací schopnosti nebo mohou být ve vztazích zralejší než ostatní. Také existuje opačný problém, kdy ti dva postupují příliš pomalu. Uvažte například neutěšenou situaci ženy, která bez naděje na pokrok chodí už léta s mužem, jenž má panický strach z jakéhokoli závazku.

Předkládáme vám několik vodítek, která vám pomohou určit, zda k závaznému vztahu nesměřujete příliš rychle: •

po citové stránce se „znáte“ víc, než se „znáte“ objektivně;

•

do vztahu investujete víc než do oblastí vašeho života, které jsou pro vás důležité;

•

náhle přerušíte veškeré styky s ostatními přáteli opačného pohlaví;

•

vaši přátelé vám dávají najevo, že jim to všechno připadá příliš rychlé.

Ať již zpozorujete kterékoli z těchto varovných znaků, věnujte jim pozornost. Jak praví moudré úsloví, opatrnosti není nikdy nazbyt.

Proč nečekáme 81B

Pokud má správné tempo chození tolik výhod, proč jsme tak často svědky jeho uspěchání? Důvodů je mnoho, my si vyjmenujeme ty hlavní.

Osamělost 216B

Osamělost patří k nejbolestnějším, nicméně nevyhnutelným životním zkušenostem.

Lidé si ve svém nitru připadají neúplní, prázdní nebo dokonce strádající. Podobně jako hlad je i osamělost velkou hnací silou. Dokáže nás přimět téměř k čemukoli, jen aby se v

nás zaplnilo to prázdné místo. Není těžké pochopit, proč si tak rychle můžeme zaplnit život člověkem, který nás začne přitahovat.

Osamělost je silnější než odhodlání, síla vůle nebo kázeň. Lidé sami sobě slíbí, že do žádného vztahu nebudou investovat přespříliš, ale jakmile jejich hlad po vztahu potká člověka, po němž touží, jejich předsevzetí se rozplyne. Najednou tráví každý večer společně a chovají se, jako by spolu chodili už dávno.

Osamělost tu však není v pozici nepřítele. Když se cítíme osamělí, je to signál, že žijeme. Bůh nás stvořil se silnou touhou mít vztah s ním a s ostatními. Pocity samoty jsou pozitivní, protože nás v konečném důsledku vedou do vztahu, a právě tam nás všechny chce Bůh mít. Všichni jsme údy jednoho těla (Efezským 4,25). Vztah nás z osamělosti uzdravuje.

Chození však není pro osamělost tím pravým lékem a to představuje jádro problému.

Vztahy, které řeší osamělost, musí mít určité rysy, jako je bezpečí, bezpodmínečná láska a hluboká oddanost. Tyto prvky člověku pomáhají přijímat lásku, kterou potřebuje, aby mohl čerpat novou sílu do života a zůstat ve vztahu. Chození tyto rysy nesplňuje. Při nejmenším na začátku je svou povahou nezávazné a představuje pouze ohmatávání terénu. Osamělí lidé tedy často rychle navážou hluboký vztah. Když se pak objeví konflikty, ničí je to, protože do tohoto vztahu investovali nesmírně hluboké součásti svého srdce a duše.

Pokud vás samota žene k tomu, abyste ukvapeně vytvořili příliš blízký vztah, využijte to jako výzvu k navázání zdravých přátelských vztahů. Zabývejte se svou osamělostí dřív, než se obrátí proti vám.

Problémy s odchodem z domova 217B

Některé páry se hned na začátku vztahu ocitají na pokraji manželství. Rychle se stávají jednotkou s vlastními vzorci chování a předvídatelným programem. Může se zdát, že jsou na sebe zvyklí a že jsou spolu v bezpečí. Svým způsobem mohou vytvářet obraz toho, o čem většina lidí sní – celoživotního nejbližšího přítele.

Tento obraz však může mít i svou temnější stránku. Někdy se tito lidé vytvoří nerozlučnou dvojici tak rychle proto, že ještě nedokončili svůj úkol emocionálně odejít z domova. Nejsou schopni vést život svobodného člověka a zjišťují, že jim to nejde. Spíš než pro daného člověka se tedy rozhodují pro manželství.

Jedním z rysů dospělého člověka je to, že naplno odešel z domova. Souvisí to s překonáním závislosti na rodičích a s přechodem k samostatnosti a zodpovědnosti za sebe. V rané dospělosti každý potřebuje přechodné období, kdy si postupně z domova bere, co si nashromáždil, a vytváří si svůj vlastní život někde jinde. Proto jsou tak důležitá studentská léta: poskytují kontext, kdy se člověk učí žít samostatně.

Odchod z domova se netýká jen praktických oblastí, jako jsou finance, rozhodování v práci a tvorba vlastního domova, ale také oblastí vztahových. Dospělí opouštějí emocionální závislost na své rodině. Mají své blízké rádi, ale už je nepotřebují tak jako dřív. To je připravuje na proces „opuštění a přilnutí“ (Genesis 2,24), který pro nás Bůh připravil. Odcházíme ze své původní rodiny a vytváříme svou vlastní – v přátelstvích, práci, církvi a sousedských vztazích.

Pro ty, kdo z domova ještě úplně neodešli, je život svobodného člověka těžký.

Neužívají si ho a mohou ho vnímat jako prázdný, chladný a nebezpečný. Stále ještě do určité míry touží po domácím prostředí, z něhož ještě úplně neodešli. Proto tak rychle směřují k závaznému vztahu. Manželství pro ně představuje jediný způsob, jak mohou prožívat, že jsou „doma“. Problémem se to stává, když po vstupu do manželství jejich závislost vyplave na povrch jiným způsobem. Jeden z manželů se například stane naprosto závislým na druhém. Jiný může stále ještě upřednostňovat své rodiče před svým partnerem. Nebo teď chce od svého partnera víc svobody, protože nyní už je připraven odejit z domova.

Toto se týká nejen svobodných, ale také rozvedených. Mnozí rozvedení lidé spěchají k novému závazku, protože jsou víc zvyklí na manželský stav. Jedna taková žena mi řekla: „Svého bývalého muže jsem si vzala v devatenácti a byli jsme spolu třicet let. Nevím, jak se žije bez manžela.“ U tohoto problému často pomáhá oddělit od svého životního stylu přítomnost druhého člověka.

Neschopnost udržet přátelství 218B

Někteří lidé unáhleně směřují k závaznému vztahu proto, že se jim nedaří vytvářet hluboká, nosná přátelství. Zjišťují, že v jejich životě něco chybí a že se nedokážou opravdově přiblížit druhým. Může pro ně být těžké druhým důvěřovat. Jinými slovy, mají problém s vytvářením blízkých vztahů. Tito lidé se nemusí cítit osaměle. Ve skutečnosti někdy pociťují úlevu, když jsou sami, protože svou potřebu vztahu nevnímají, jsou od ní odříznuti.

Jeden můj známý patří k nejnadanějším malířům, které jsem kdy potkal. Maluje úchvatné obrazy. S nikým však nedokázal mluvit o ničem jiném než o umění. Důvěrné vztahy pro něho představovaly oblast, v níž neměl téměř žádné zkušenosti. Ve svých devatenácti pak potkal dívku, která byla hodně společenská a vztahově orientovaná.

Rychle se do ní zamiloval a za několik měsíců se jako nerozlučná dvojice vzali. Když jsem se ho zeptal, co ho na ní přitahuje, odpověděl mi: „Dobře se mi s ní povídá a vytváří vztah. S ostatními mi to nejde.“ Tomu rozumím, ale také jsem viděl, jak jí po letech začalo vadit, že je pro svého manžela jedinou spojnicí se životem.

Perfekcionismus 219B

Člověk by si myslel, že perfekcionisté si nikdy nikoho nevezmou, protože jsou příliš vybíraví. Mohou mít strach, že udělají chybu nebo že se rozhodnou pro někoho přijatelného a pak za rohem narazí na člověka, který bude dokonalý. Ano, někdy perfekcionista závazek opravdu oddaluje. Silný vliv ideálů však může vyvolat i opačný problém, kdy člověk závazné rozhodnutí uspěchá. Důvodem je, že se lidé se svým perfekcionismem vyrovnávají různými způsoby.

Někteří perfekcionisté se například příliš rychle rozhodnou pro člověka, který jako by představoval všechny slabosti, které oni sami nemají.

Jejich přátelé pak v úžasu kroutí hlavou a snaží se přizpůsobit člověku, který s nimi nemá vůbec nic společného. Často to je dáno perfekcionistovou neschopností vyrovnat se s vlastními slabostmi, špatností a nedostatky – místo toho se rychle zamiluje do někoho, kdo jich sám má mnoho. Promítá si do svého milého to, co u sebe nesnese. A takto

zůstává ve vztahu se všemi součástmi své osobnosti, přesto za ně nemusí převzít zodpovědnost.

Jedním z častých případů je, když se žena „anděl“ rychle rozhodne pro muže „ďábla“. To, co nezpracujeme ve své vlastní duši, se často vyskytuje u těch, které si vybíráme.

Co mám dělat?

82B

Pokud u sebe v oblasti chození pozorujete vzorec „příliš mnoho příliš rychle“, můžete s tím udělat hned několik věcí. Nejsou příjemné a vyžadují určité úsilí. Pokud vás však již unavuje neustálé opakování intenzivních, ale zmařených vztahů, stojí to za to.

Zjistěte, co vás žene tak rychle dopředu 20B

Může to být samota, strach z okolního světa, potíže při navazování přátelství nebo perfekcionismus. Řešte tyto těžkosti jako problémy svého života, nikoli jako problémy s chozením. Když budete v těchto oblastech dozrávat, horečné tempo vašeho chození se obvykle zklidní samo.

Získejte život 21B

Snad nejlepší protilátkou proti příliš rychlému navazování příliš těsných vztahů je plný život. Příroda se hrozí vakua a lidé prázdnotu obvykle zaplňují milostnými závazky.

Proste Boha, aby vám pomohl zapojit se do skutečného života: trávit čas s přáteli, v práci, u svých koníčků, v církvi, ve službě a se samotným Bohem.

Vědomě zvolněte tempo a snažte se diagnostikovat své vztahy 2B

Jestliže se vám podaří trochu zvolnit, rychleji zjistíte, co je pod povrchem uspěchaného závazku. Například ten druhý může začít ztrácet trpělivost, protože nechce řešit problémy, které mezi vámi jsou. Nebo v sobě možná objevíte pocity úzkosti, smutku či zlosti, před nimiž vás rychlé tempo chránilo. Pokud je váš vztah zralý, test zpomalení mu neublíží.

Prověřte, kdo z vás tempo urychluje 23B

Jste to vy, váš partner, nebo jste to oba? Odpověď na tuto otázku vám pomůže zjistit, odkud pochází tlak, a něco s tím udělat.

Požádejte své přátele o zpětnou vazbu 24B

Pokorně se obraťte na své vyzrálé, spolehlivé přátele a požádejte je, aby vám řekli, až se budete chovat divně. Dovolte jim zastavit vás, až uvidí potřeštěný výraz ve vašich očích, zatímco se budete připravovat rychle do někoho hodně investovat.

V oblasti chození je snadné příliš rychle se zavázat. Pokud se však vypořádáte s tím, co vás žene dopředu, může to do vašeho chození přinést tu správnou rovnováhu.

Co si z toho odnést 83B

• Pokud váš vztah postupuje rychle, vezměte to pro sebe jako určitý signál a položte si otázku, proč to tak je.

• Vyhýbejte se sklonu k příliš rychlému rozvíjení vztahu. Angažujte se v životě druhých lidí, zejména v přátelstvích.

• Zabývejte se svými konflikty, odlišnými názory a zálibami, místo abyste je ignorovali.

• Pamatujte na to, že rychle vzniklé intenzivní vztahy často nakonec vyhoří nebo jsou příliš mělké. Skutečná láska vyžaduje čas a nevedou k ní žádné zkratky, ale stojí za to.

• Nepostupujte příliš rychle jen proto, abyste se vyhnuli nějaké jiné bolesti, jako je samota nebo vnitřní zranění.

• Proste Boha, aby vám dal pro lásku trpělivost a umožnil vám každý den zakoušet její růst.

12. kapitola

Nenechte se unést 18B

Debbie měla za sebou období intenzivního vnitřního růstu. Vyřešila si některé problémy, které ve svém životě měla, a vytvořila si velice úspěšný podpůrný systém.

Vypořádala se s několika obtížnými vztahy a naučila se lépe přijímat sebe samu, a teď se radovala z toho, že začíná nová etapa jejího života.

Od té doby, co se před rokem velmi bolestně rozešla se svým snoubencem, s nikým nechodila. Právě tehdy začala hledat uzdravení a stabilitu u svých přítelkyň. Vyplatilo se jí to. Bylo jí s přítelkyněmi dobře a pozitivně vnímala svůj život i budoucnost. Aktivně pěstovala svůj duchovní život, byla zapojená v církvi a také měla několik nových koníčků a zájmů. Naučila se plachtit a chodila do výtvarného kurzu. Scházela se s různými lidmi a trávila čas s přítelkyněmi. Opravdové naplnění začínala nacházet v několika veřejně prospěšných programech, do nichž se jako dobrovolník zapojila. Život se jí opět obrátil k dobrému.

Pak potkala Nicka. Hned si padli do oka a začali spolu trávit spoustu času. Brzy už se scházeli jenom spolu. Její přítelkyně měly nejdřív radost, že našla někoho, kdo se jí tolik líbil. Dělaly si z ní legraci, že se „ztratila v moři“ a podobně, protože ji už moc nevídaly.

Zdálo se, že Nick pro ni začal představovat celý život. Ona však svůj nový vztah s Nickem vnímala jako další krok ve svém životě, kdy se stávala tím, čím chtěla.

Za nějaký čas se však už její přítelkyně nesmály. Byly smutné, protože Debbie už skoro neviděly. Občas s ní mluvily po telefonu, ale vypadalo to, že se pokaždé zrovna chystá něco dělat s Nickem, že je u něho doma nebo něco podobného. Byly rády, že Debbie někoho má, ale zároveň se jim po ní stýskalo. Nakonec se prostě smířily se skutečností, že je zamilovaná a že ji na čas viděly naposled. Trápilo je i to, že se jim nedaří lépe poznat Nicka. Při několika příležitostech se s ním setkaly, ale nikdy s ním a s Debbie nedělaly nic společného. Skupinové aktivity, na nichž se všechny tak dlouho podílely, ustaly, a tak byl Nick pro okruh přátel Debbie v podstatě hádankou.

Debbie naproti tomu měla pocit, že všechno probíhá skvěle. Rádi s Nickem něco podnikali a navzájem se lépe poznávali. Debbie věděla, že začíná být zamilovaná.

Neviděla však, že se postupně mění – či lépe řečeno, že je proměňovaná. Kdysi se intenzivně zajímala o spoustu okolních aktivit a koníčků, zatímco teď byla jen s Nickem a dělala to, co chtěl. Byl zapálený surfař, a tak trávila hodně času na pláži, kde pozorovala, jak surfuje, nebo si četla. Veřejně prospěšná činnost, které dřív věnovala tolik času, ji už nezajímala, stejně jako její podpůrná skupina, která se tak výrazně podílela na jejím růstu. Byla však tak „šťastná“, že jí nic z toho doopravdy nechybělo.

V duchovní oblasti se zdálo, že veškerý její zájem o Boha vyprchal. Ne že by se k němu obrátila zády, ale celou ji prostě pohltil Nick. O Bohu a svém duchovním růstu už moc nepřemýšlela, ale byla „šťastná“.

Tímto způsobem to pokračovalo, až Debbie pomohly probudit dvě věci. Nejdřív začala s Nickem spát, což bylo něco, o čem se zapřísahala, že to udělá až v manželství. Tento její slib byl součástí její vydanosti Bohu a také moudrosti, kterou si odnesla z předchozího rozchodu. To, co vypadalo, že bude trvat „navždy“, nakonec nepřetrvalo a Debbie tehdy

byla zničená, že se dala někomu, kdo ji nakonec využil. Teď zopakovala totéž, i když se ujišťovala, že tentokrát to navždy bude. Postupem času ji však její pokrytectví začalo trápit. Také se jí nelíbilo, s jakou samozřejmostí Nick bere jejich sexuální život. Vždyť ze začátku vystupoval tak duchovně. Jak ale zjistila, jeho duchovnost neměla moc hluboké kořeny.

Druhým „budíčkem“ se pro ni stal den, kdy se jí Nick zeptal, zda bych neměla zájem o plastickou operaci. Nejdřív si myslela, že si dělá legraci. Nicméně když se nad tím zasmála, on se nesmál a dál si vedl svou. „Prostě si myslím, že by to celkově prospělo tvému vzhledu,“ prohlásil.

Debbie byla zničená, ale hlavně začala uvažovat. Začaly se jí vybavovat další jejich rozhovory, které se týkaly její osoby. Někdy mluvili o jejím vzhledu, o jejích vlasech, občas o její váze. (Rozhodně netrpěla nadváhou.) Jindy hovořili o jejím šatníku a stylu oblékání, a když o tom přemýšlela dál, jiné jejich rozhovory se týkaly významných oblastí jejího života. Vzpomněla si, jak kritizoval plachtařský sport, když mu poprvé nadšeně vyprávěla o své nové vášni. Považoval plachtění za nudné a příliš pasivní. Tak došlo k tomu, že on celé hodiny surfoval, zatímco ona se pouze dívala. Surfování podle Nicka nudné nebylo. Když se nad tím ale doopravdy zamyslela, dívat se na surfování moc vzrušující také nebylo. Byla prostě tak šťastná, že je Nickovi nablízku, že ztratila kontakt se svými zájmy.

Rafinovaně kritizoval i další její zájmy. Nemluvil o všech ošklivě, a pravděpodobně proto si nevšimla, co se děje. Spíš šlo o vyjadřování postoje, že to, co se jí líbí nebo co chce, ve skutečnosti není tak úžasné nebo – ještě častěji – že ví o něčem lepším nebo o lepším způsobu, jak to dělat.

Totéž platilo o jejích přítelkyních. Příliš mu nepadly do oka, a z části právě proto se od nich tak oddělila. Říkal o jejích kamarádkách například „je na mě trochu moc rádobyumělecká“ a jiné poznámky, které nebyly přímo odsuzující, ale stačily na to, aby ukázaly jeho nezájem o lidi, které má ráda. Ale ani toto nevnímala, protože jí ze všeho nejvíc záleželo na jeho blízkosti. Prostě jí s ním bylo tak dobře, že předkládat mu věci nebo lidi, které neměl rád, pro ni nebylo prioritou. Byla s ním moc ráda a kámen úrazu spočíval v tom, že být s ním bylo skvělé.

Byl zábavný, optimistický, příjemný a tak dále a tak dále. Nebylo to tedy tak, že by byl zlý nebo kritický. Prostě jen nenápadně negoval většinu lidí a věcí, které pro ni byly důležité. Teď to začínala vidět. Nick byl silná osobnost, což byl jeden z rysů, které na něm měla ráda. Tato síla však nebyla zaměřena na to, aby její život a touhy podporovala stejně jako ty jeho. V důsledku toho, jak uviděla, ztratila kontakt se svými hodnotami i s mnohým z toho, co měla ráda. Překvapilo ji, kolik toho odevzdala pod jeho láskyplnou nadvládu.

Od tohoto okamžiku to Debbie neměla lehké, ale naštěstí to s ní skončilo dobře. Díky poznámce o plastické operaci si šla popovídat s několika přítelkyněmi. Svěřila se jim s tím, co Nick kdy říkal o jejím vzhledu a o možnosti plastické operace, i s tím, jak ztratila kontakt se spoustou svých koníčků a dalších věcí, které pro ni byly důležité. Řekla jim i to, že s Nickem spí. Všechny přítelkyně spolu měly dohodu, že v případě potřeby budou jedna druhé v této oblasti oporou. Debbie litovala, že podpory svých přítelkyň nevyužila dřív.

Nyní však viděla, že potřebuje, aby jí pomohly vidět skutečnost. A její kamarádky udělaly, co v takové chvíli přátelé udělat mají. Mluvily s ní velice otevřeně. Také daly najevo svůj hněv. Je zajímavé, jak lidé, kteří mají někoho rádi, často vyjadřují hněv, který daný člověk nedokáže vyjádřit sám. „Cože? Nadváha? Nezbláznil se náhodou? Podej mi telefon. Já mu řeknu, co to je nadváha!“ „Plastická operace? On snad zešílel. Jak jsi tohle mohla jen tak poslouchat?“ „Co myslíš tím, že plachtění je nudné? Vždyť to je tvoje záliba. Neřeklas mu, aby se šel projít k molu? Třeba by tě pak rád viděl, jak připlouváš.“ „On tě nutil k sexu, i když jsi mu řekla, jak je pro tebe důležité počkat? Ten chlap je vážně sobec.“ Byly pořádně rozzuřené. Debbie se nejdřív snažila Nicka hájit a říkala jim, jak je milý a jak by jí nikdy neublížil, ale přítelkyně byly neoblomné a nedovolily, aby její popírání reality pokračovalo. Byl milý, to ano, ale stal se jejím únoscem. Odděloval ji od jejích kamarádek, od jejího podpůrného systému a od všeho, co pro ni bylo důležité, včetně jejích hodnot.

Pomalu jí to začalo docházet a udělala, co měla udělat už dřív. Využila svého podpůrného systému a z této pozice síly začala s Nickem jednat příměji. Vrátila se k svému pevnému stanovisku ohledně hranic v tělesné oblasti a sdělila mu, že je důležité, aby něco dělal i s jejími přítelkyněmi a také aby s ní chodil na jachtu.

Nick se nebránil. Řekl, že si neuvědomoval, jak ji zraňuje svými poznámkami a svým jednáním. Omluvil se jí. Rozhodli se, že ve vztahu budou pokračovat. Nějaký čas to vypadalo dobře, ale pak se opět ohlásila jeho skutečná povaha a záměry, ať již vědomé nebo podvědomé. Dál si dělal starosti s jejím vzhledem a chtěl, aby se změnila. Dělal, co mu navrhovala, ale jen s nechutí a přemáháním. Propukl nový konflikt.

Tentokrát však byl ve hře jeden významný prvek: Debbie zůstala ve styku se svými přítelkyněmi a podpůrnou skupinou. Trávila čas nejen s Nickem, ale i s nimi, a vrátila se do církve a k církevním aktivitám. Mohla svým kamarádkám popsat, co se děje, takže jí mohly poskytnout zpětnou vazbu. Pomohly jí uvidět reálný stav jejich vztahu a nakonec se s Nickem rozešla.

Je to dobrý konec? Vsaďte se, že ano. Debbie byla ušetřena mnohého trápení, které by ji neminulo, kdyby v tomto vztahu pokračovala. Bez podpory svých přítelkyň by ji její potřeba vztahu hnala dopředu, až do manželství s Nickem. Přítelkyně jí dodaly několik důležitých prvků, které by v chození nikdy neměly chybět, má-li zůstat zakotveno v realitě.

Podívejme se, o jaké prvky jde.

Zpětná vazba jako základ pro vidění skutečnosti 84B

Zamilovanost na počátku vztahu je nemoc. Lze ji léčit, nicméně je to nemoc. Spočívá v neschopnosti vidět skutečnost. Samotný stav zamilovanosti totiž představuje stav idealizace, kdy toho druhého nevidíme očima reality. Z velké části ho vidíme spíše očima svých vlastních přání a snů, které může symbolizovat. Často jsou však tyto sny natolik zakotveny v realitě, že stadium idealizace může přejít v něco skutečného a trvalého.

Potíž je v tom, že pokud jsou zidealizované představy dostatečně silné a daný jedinec je intenzivně potřebuje, může jejich vlivem opominout velké porce reality ohledně člověka, do něhož je zamilovaný. Proto je tak důležité zůstat ve styku se skupinou přátel, kteří vás dobře znají. Vaši přátelé a často i vaši nejbližší příbuzní mohou na vaší nové lásce vidět to, čeho si zpočátku nemusíte všimnout. Měli byste jim důvěřovat. Pokud vaše vztahy nejsou nějak narušené nebo dysfunkční, nebudou se dívat očima idealizace a potřeby a uvidí toho druhého zřetelněji než vy. Už jste si někdy lámali hlavu nad tím, jak si lidé, které znáte a milujete, mohli vybrat problémového a někdy přímo strašného člověka, s nímž nyní žijí? Myslíte se, že se princ jednoho dne proměnil v žabáka?

Většinou to tak není. Žabák byl žabák vždycky, i když byl v době námluv oblečen jako princ. Princezna se však dívala očima idealizace nebo popření. Půjčte si zrak svých přátel. Možná ho budete potřebovat.

Vaši přátelé a blízcí vás také znají a vědí, co je pro vás důležité. Uvidí, zda se vedle daného člověka stáváte vyváženějšími a úplnějšími, nebo zda se stáváte někým jiným, než ve skutečnosti jste. Vědí, kdo jste, a poznají, zda se blížíte tomu, jací byste podle Božího stvořitelského plánu měli být.

Tyto dvě věci ve vztahu Debbie a Nicka citelně chyběly. Protože nedělali nic společně s jejími přítelkyněmi a s jejími blízkými a protože Debbie nezůstala se svými kamarádkami v kontaktu, nevšimla si dvou skutečností, které nastaly: toho, jak si idealizuje člověka, který ji ovládá, a toho, jak se stává někým jiným, než kým doopravdy byla. Její kamarádky jí to bývaly mohly říct dřív, kdyby s nimi bývala zůstala ve styku.

Podpora jako základ pro vyrovnání se s realitou 25B

Realitou se nezabýváme ze dvou důvodů. Buď ji nevidíme, nebo se jí zabývat nechceme či nedokážeme. Mnohdy poznáme, že v našem vztahu něco nehraje a že potřebujeme lepší nebo jiné hranice. Někdy dokonce víme, že náš vztah je nerozumný nebo hříšný. Nemůžeme se však odhodlat ukončit ho nebo udělat jinou správnou věc.

Právě v takové chvíli potřebujeme sílu podpůrného systému. Kazatel 4,9-12 praví: „Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!“ Sílu k tomu, co sami o sobě nedokážeme, nacházíme mimo jiné u lidí, kteří nás podporují. Stojí při nás v těžkých chvílích a dělají pro nás několik věcí: •

Emocionálně nás podporují.

•

Zprostředkují nám pravdu a moudrost.

•

Dodávají nám odvahu pevně stát na svých hodnotách a morálních zásadách.

•

Dodávají nám odvahu pevně se postavit lidem, kteří nám ubližují.

• Poskytují nám útěchu a sílu, abychom dokázali oplakat obtížné situace nebo lidi, s nimiž je těžké vyjít.

•

Poskytují nám poznatky a dovednosti, které sami nemáme.

Debbie by nikdy nedokázala zaujmout k Nickovi správný postoj, pokud nepodpořily její přítelkyně. Zpočátku se bála konfliktu a kamarádky jí postavit se mu tváří v tvář. Když se pak situace zhoršila, bez nich pravděpodobně ustoupila, protože ho měla ráda a tolik ho potřebovala. A uviděla, že jde o vztah, ve kterém nechce dál pokračovat, a potřebovala přítelkyně jí pomohly překonat zármutek.

by ji v tom dodaly sílu

by Nickovi když potom ho ukončit,

Příliš často se stává, že člověk pod vlivem pocitů samoty sice absolvuje potřebný rozchod, ale hned nato naváže vztah, ve kterém se to všechno zopakuje. Přátelé a podpůrné systémy vám poskytnou pomoc, kterou při rozchodu budete potřebovat. Jak říká Šalomoun v knize Kazatel 3,6, „je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat“. Některé partnerské vztahy mají skončit a už k tomu nazrál čas, ale daný člověk nemá dost síly na to, aby udělal, co je třeba. Přátelé a společenství vám v takové situaci mohou zachránit život.

Spojení se všemi součástmi své bytosti 85B

V době, kdy Debbie chodila s Nickem, ztrácela určité části sebe sama.

V dobrém vztahu se nic takového neděje. Dobré vztahy nám pomáhají stávat se takovými, jakými nás chce mít Bůh, a ne se od tohoto cíle vzdalovat. Debbie pomalu ztrácela spojení nejen se svými přítelkyněmi, ale i sama se sebou. Ztratila kontakt se svou láskou ke službě a dobrovolnické práci. Přerušilo se její spojení s její zálibou v plachtění a ve výtvarném umění. Ztratila kontakt se svými city k Bohu a se svou touhou být mu blízko.

Navíc přicházela i o další stránky své osobnosti. Celkově se stávala méně vyrovnaným a dosti jednostranným člověkem. Její hluboký duchovní život téměř vyschl, stejně jako její silná emocionální vnímavost. Protože ztrácela kontakt se svým životem, přicházela i o schopnost prožívat řadu emocí, které člověk normálně zakouší – její hněv a odpor ustoupily otupělosti. Existoval pro ni jedině Nick, takže pro Debbie moc prostoru nezbylo.

Její kamarádky to zaregistrovaly. Chodily s ní do kina a do muzeí. Společně poslouchaly hudbu a navštěvovaly výstavy. Ona je s sebou brala na jachtu a vrátila se do církevní skupinky pro svobodné, kde se s radostí zapojila do vztahů a různých aktivit.

Pomalu se opět stávala sama sebou.

Kdyby ve styku s přítelkyněmi byla celou dobu, nemusela tyto součásti sebe sama poztrácet a mohla dříve zjistit, že jejich vztah s Nickem není úplně v pořádku. Zůstala by ve spojení se vším, čím byla, a on by musel být schopen budovat s ní vztah nebo jí alespoň nebránit v tom, co měla ráda. Pokud budete dál „pěstovat život“ jako před začátkem své známosti, zůstanete sami sebou a budete jeden druhého poznávat takové, jací doopravdy jste. V tom vám pomohou přátelé. Pomohou vám zůstat ve spojení s tím, s čím jste byli spojeni dřív.

Navíc si vaši přátelé všimnou toho, jak se měníte, ať již k lepšímu nebo k horšímu.

Kolikrát jste už slyšeli slova: „Od té doby, co chodí s…, úžasně vyrostla. Celá vedle něj rozkvetla.“ To je krásné a vaši přátelé to uvidí. Kolikrát jste však již také slyšeli: „Od té doby, co chodí s…, se strašně změnila. Už to není ona. Už se s ní ani nechci moc stýkat.“ Chození může někoho změnit i k horšímu. Pokud nemáte dobré hranice, vztahy mají i tuto moc. Když k něčemu takovému dochází, je na vašich přátelích, aby vám o tom řekli.

Možná bychom to od nich raději neslyšeli, ale pamatujte, že „věrně jsou míněny šlehy od milujícího“ (Přísloví 27,6a). Někdy potřebujeme slyšet, co nám naši přátelé chtějí říct o tom, co sami nevidíme.

Zakotvenost v duchovních hodnotách, díky nimž život může fungovat 86B

Naše duchovní hodnoty a náš vztah s Bohem nám poskytují potřebný základ a umožňují fungování našeho života. Bůh to tak pro nás připravil. Naše hodnoty představují strukturu našeho života. Formují náš životní styl. Pokud si ceníme takových rysů, jako je upřímnost, čistota, soucit, zdrženlivost, laskavost, zodpovědnost a podobně, náš život získá dobrý směr. Jestliže však své hodnoty necháme upadat, náš život se začne ubírat jinudy a k správnému cíli nedojdeme. Když Debbie začala s Nickem spát, ztratila hodnotu, která pro ni byla velice důležitá a která ji také chránila před ztrátou dalších stránek její osobnosti. Pseudodůvěrná blízkost, která mezi nimi byla při sexu, jí zastřela skutečnost, že opravdová blízkost v jejich vztahu chybí. Toto je jeden ze způsobů, jak čistota chrání svobodné.

Když se začala přizpůsobovat jeho perfekcionistickým požadavkům na její vzhled a způsob oblékání, ztratila spojení se svou upřímností a smyslem pro laskavost. To, co dělal, laskavé nebylo a ona mu měla na rovinu říct, že si laskavosti ve vztahu cení. Jeho kritika jejího naprosto normálního vzhledu v žádném případě nebyla projevem lásky.

Nemyslíme si, že by si lidé měli navzájem lhát. Kdyby na jejím zevnějšku bylo něco opravdu závadného, nebylo by nic špatného na tom, kdyby jí o tom řekl nebo kdyby si spolu promluvili o tom, jak to na něho působí. V jeho případě však šlo o čirý perfekcionistický narcismus. Měla se držet své hodnoty upřímnosti a říci mu to.

Společenství lidí, do něhož patříme, představuje jeden ze záchranných systémů, které nám Bůh připravil, aby nám pomohl zůstat zakotveni v našich hodnotách a v něm samotném. V těchto vztazích duchovně rosteme a Bůh nás v nich také obdarovává (viz Efezským 4,16 a 1. list Petrův 4,10). Kdyby Debbie zůstala v kontaktu se svými kamarádkami, mohly vidět, jak ztrácí své duchovní hodnoty a svůj vztah s Bohem.

Naštěstí pro ni to nakonec uviděly. Ukázaly jí, jak schází z cesty, která pro ni byla dobrá.

Neodsoudily ji však. Zachovaly se k ní tak, jako s námi jedná Bůh, ve snaze udělat pro ni to nejlepší.

Oddělenost a rozvoj vlastní osobnosti mimo vztah 87B

Každý vztah zahrnuje dva oddělené jedince, kteří tráví určitý čas a pěstují některé zájmy jeden bez druhého. Lidem, kteří mají všechen čas, přátele a zájmy společné s člověkem, s nímž chodí, v jejich osobnosti většinou něco podstatného chybí. Potřebujete určitou nezávislost jeden na druhém. Bůh vás tak stvořil. Debbie měla mít svůj vlastní čas, prostor, přátele a zájmy nezávisle na Nickovi a totéž měl mít i on. Místo toho se však svého prostoru a individuality zbavila a splynula s ním. Součástí této oddělenosti, která by jí přinesla prostor a svobodu od Nicka, by její přítelkyně bývaly byly i tehdy, kdyby bylo všechno probíhalo bez problémů.

Vztah, v němž se člověk zbaví svého vlastního života a přátel, času a prostoru, vůbec není zdravý. Je spíše symbiotický a neurotický. Vaši přátelé představují důležitou svobodu, která vám dá prostor vést zdravější a vyváženější život. Navíc si všimnou, když

je kvůli své známosti začnete ztrácet. Kamarádky Debbie se vrátily na scénu a udělaly to pro ni.

V tomto ohledu může být velmi užitečné stýkat se i s dalšími lidmi opačného pohlaví.

Obzvláště v počátečních fázích vztahu bývá důležité neuzavírat se před druhými. Pomůže vám to zůstat objektivní a nesplynout s někým pod vlivem iluzí. Všimnete si, že druzí lidé jsou jiní, ať již k lepšímu nebo k horšímu, a toto srovnání vám bude pomocí. Také jasněji uvidíte, že pro jedno kvítí slunce nesvítí, a nebudete mít pocit, že si „musíte“ utrhnout právě tuto květinu, jinak zůstanete beznadějně sami. Zůstaňte otevřeni různým možnostem, dokud toho druhého dostatečně dobře nepoznáte a nebudete si jisti, že jiné známosti opravdu navazovat nechcete.

Bezpečné chození 8B

Pamatujte na to, že jedním aspektem bezpečného chození je zůstat ve spojení se svými přáteli a podpůrným systémem. Vlk útočí na osamělou ovci, která se oddělí od stáda.

Dbejte na to, abyste nepodlehli tomu, co nevidíte, ale co byste s pomocí druhých lidí mohli vidět velice jasně. Zůstaňte v kontaktu, zůstaňte v bezpečí a zůstaňte moudří.

Někteří lidé se nechají unést panovačnými nebo závislými jedinci. Jiné však unese jejich vlastní touha mít někoho nablízku. Vzdají se všeho, co je pro ně důležité, protože nemají žádné hranice. Žijí ve vakuu. Nedovolte, aby se vám něco takového stalo.

Pracujte na své známosti obklopeni podpůrnými vztahy. Vynakládejte čas a energii na chození, ale pak se vždy vraťte do svého společenství. Obzvláště důležité to je, když musíte zaujmout nějaké pevné stanovisko nebo když čelíte konfliktu či procházíte obdobím změn. Zavolejte někomu z přátel, kdo zná vaši situaci, aby vám dodal odvahu potřebnou pro konfrontaci, která vás čeká, a pak mu zavolejte znovu, abyste mu řekli, jak to celé proběhlo. Takto můžete být chráněni i v oblastech, kde zatím nemáte patřičné hranice.

Co si z toho odnést 89B

• V žádném případě se nesnažte navázat vážnou známost, dokud nebudete napojeni na dobrý podpůrný systém a na přátele, kteří vás znají. Ve vakuu budete při chození ve velkém nebezpečí.

• Vztahy se svými přáteli a společenstvím udržujte stejně jako před navázáním nové známosti. Dosud zůstáváte přáteli.

• Začleňte toho, s nímž chodíte, do okruhu svých přátel. Pokud to neděláte, položte si otázku proč. Čím ten druhý mezi vaše přátele nezapadá? Dbejte na to, abyste toho hodně dělali spolu se skupinou a s jinými páry a také sami.

•

Mluvte se svými přáteli otevřeně o tom, co se ve vašem vztahu odehrává.

• Buďte duchovně vykazatelní svým přátelům a zůstaňte zapojeni do duchovního společenství, které nese zodpovědnost za váš růst.

• Buďte otevřeni pro jejich zpětnou vazbu, i když pro vás bude těžké ji přijmout.

Přemýšlejte o jejich slovech a předkládejte je ke zvážením dalším lidem, kteří vás dobře znají. Nespoléhejte na radu či zpětnou vazbu pouze jednoho člověka.

•

Hledejte oporu u svých přátel.

• Pěstujte dál své vlastní aktivity a nevzdávejte se veškerého svého času. I když s tím druhým začnete sdílet to, co máte rádi, což je dobré, určitý čas byste měli mít jenom pro sebe a své vlastní zájmy.

• Stýkejte se i s dalšími lidmi opačného pohlaví, dokud nezískáte jistotu, že chcete budovat závazný vztah právě s tímto člověkem. Nevyklízejte pole příliš rychle.

•

Zůstávejte obklopeni podpůrnými vztahy.

13. kapitola

Rozlučte se s falešnými nadějemi 19B

Panovačnost a sudičské postoje byly dvě věci, na něž si Robert ohledně své dívky celých pět let stěžoval všem svým přátelům. Jinak si byl jist, že Melinda je ta pravá, ale kvůli těmto dvěma oblastem se k definitivnímu „ano“ odhodlat nemohl. Měl pravdu. Byla velice panovačná a sudičská. Ve snaze vyhnout se ostrým konfliktům splňoval všechna její přání a zakrýval u sebe to, zač ho mohla kritizovat. Jeho přátelé dospěli do bodu, kdy už ji nemohli vystát, a velmi se jim nelíbilo, co všechno jí dovoluje. Nakonec ho poslali k poradci, protože je už unavovaly jeho ustavičné nářky. Tak se dostal ke mně (dr.

Cloudovi). „Ale já ji mám rád,“ bránil se Robert. „Je na ní tolik úžasného. Nemůžu ani pomyslet na to, že bych se s ní měl rozejít. Má mě ráda, je chytrá a moc hezká. V tolika směrech je přesně taková, jak bych chtěl.“ „Dobře, tak si přestaňte stěžovat na její panovačnost a sudičské postoje, ožeňte se s ní a buďte šťastný,“ vybídl jsem ho. „Zlomte vaz.“ „To nemůžu. Vždyť bych z ní zešílel,“ namítl. „Tak to máte problém,“ sdělil jsem mu. „To vím. Musím jí nějak pomoct být vstřícnější a méně sudičskou nebo sám být trpělivější, dokud se to nenaučí. Nebo k ní být tolerantnější, nevím. Nemyslím si ale, že tak, jak to je, bych s ní mohl mít šťastné manželství,“ prohlásil. „Ona už ale manželství chce.“ „Myslím, že v tom váš problém nespočívá. Ten tkví v tom, že máte dvě neslučitelná přání. Chcete mít někoho, kdo není panovačný ani sudičský, a zároveň chcete mít Melindu. To nejde dohromady. Podle mého názoru dokud budete mít tato dvě přání, dobře se vám nepovede. Své trápení si omlouváte tím, že se změní. Já ve změnu věřím, pomáhat lidem změnit se je moje povolání,“ řekl jsem mu. „Ale vy s ní chodíte už pět let, a jak mi líčíte celou situaci, nic nenasvědčuje tomu, že by aspoň trochu směřovala ke změně. Změna je tedy mimo hru. Na změnu zapomeňte. Vyberte si jedno nebo druhé z těch přání, které jsem vám popsal, a zaměřte se na něj.“ Robert se na mě jenom smutně podíval. Nelíbilo se mu, co jsem mu říkal, a nevěděl, co si počít.

Naděje je jedna z největších ctností. Apoštol Pavel říká: „A tak zůstává víra, naděje, láska“ (1. Korintským 13,13). Naděje pomáhá uskutečnit veliké věci, když se zdá, že je všechno ztraceno. Když si někdo dokáže udržet naději, pak skrze víru a lásku může dokázat úžasné věci. Naděje je bezesporu nádherná ctnost, protože bez ní se vzdáváme a podléháme nejrůznějším formám zla. Potřebujeme ji, abychom mohli vytrvat.

Bůh však chce, abychom měli naději, která „neklame“ (Římanům 5,5) – naději, která je založena na Boží lásce k nám. Jeho lásku k nám potvrzují jeho činy. Můžeme se ohlédnout zpět do dějin a říci: „Podívejte. Bůh nás opravdu miluje. Tady je kříž a prázdný hrob. Doufat v něho má smysl. Není to falešná naděje.“

Bible však mluví i o odlišné naději. Je to naděje, kterou „zemdlívá srdce“ (Přísloví 13,12). Je to naděje, která přináší jen „dlouhé čekání“. Jinými slovy, naděje, která se nikdy nenaplní, nedává život. Nese s sebou jen trápení a beznaděj. Výraz „zemdlívá srdce“ je dobrým vyjádřením deprese a rezignace. Když stále jen doufáme, nic se neděje a nemáme pro doufání jiný důvod než samotnou naději, přichází zoufalství.

Právě takovou naději choval Robert celých pět let. Doufal, že se Melinda změní, ale jeho naděje nebyla žádnou ctností. Neopírala se o skutečnost. Představovala popření reality a pouze toužebné přání. Odčerpávala jeho život. Dospěl jsem k závěru, že mým úkolem je přimět Roberta, aby se této naděje vzdal. Buď přijal Melindu takovou, jaká je, nebo se s ní rozešel. Neviděl jsem totiž nic, co by nasvědčovalo tomu, že se jeho dívka opravdu změní. Pro takovou naději chyběl jakýkoli základ.

Dobrá a špatná naděje při chození 90B

Jakou roli má naděje při chození? Někteří z vás asi odpovídají: „Vím – je to doufat v partnera.“ U některých z vás to tak opravdu může být. Většina z vás, kteří jste si vybrali tuto knihu, však už asi s někým chodí. Nyní řešíte otázku, kdy můžete doufat, že se ten druhý změní. Jak by naděje měla fungovat v tomto scénáři?

Zopakujme si, že naděje by měla vycházet ze skutečnosti. Naděje, která nezklame, musí být zakotvena v něčem víc než jen v našem přání. Musí být založena na něčem víc než jen na touze, aby se daný člověk či situace změnili. Musí existovat určité důvody, proč věřit, že se něco změní. Pamatujte na dvě pravdy: 1. Jednat pošetile znamená dělat dál totéž a očekávat odlišné výsledky.

2. Nejlepším znamením ohledně budoucnosti, nezasáhne-li do děje nějaká nová proměnná, je minulost.

Podíváte-li se na svou nynější situaci, je vaše naděje opodstatněná? Robert miloval Melindu celých pět let. Hodně jí toho dal. Přizpůsoboval se jí. Pak se jí přizpůsobovat přestal a začal ji upozorňovat na její negativní rysy. Rozešel se s ní. Zase se k ní vrátil.

Chodil s ní k poradci. Vyzkoušel snad všechno. Přesto měl dál naději. Nebo to bylo přání?

Kdyby pokračoval ve výše uvedeném, přesně by se na něho hodila definice pošetilého jednání: dělal by stále totéž a zároveň by očekával odlišné výsledky. To je pravda číslo jedna. A pravda číslo dvě nám říká, že se Melinda nezmění. Bez zásahu nějaké nové proměnné v podobě jejího růstu by o následujících pěti letech Robertova života s ní nejlépe vypovídalo těch již uplynulých pět let.

Je pravděpodobné, že se někteří potýkáte s otázkou, zda se již pro určitý vztah máte vzdát naděje, nebo zda v něm máte ještě pokračovat. Pokusme se tedy výše uvedené pravdy aplikovat na několik běžných scénářů.

Ten, koho milujete, s vámi jedná nepřijatelným způsobem.

26B

Co udělat, když se k vám ten, koho milujete, chová ošklivě nebo s vámi jedná jiným nepřijatelným způsobem? Běžný postup, jak ve vztahu něco změnit, vypadá asi takto: • Poukažte na to, co se děje. Upozorněte toho druhého na jeho nevhodné chování a vysvětlete mu, jak na vás takové jednání působí.

•

Ten druhý vás vyslechne, nebrání se a přijme za své jednání zodpovědnost.

•

Pochopí, jaké pocity ve vás vyvolává, a vyjádří nad tím svou lítost.

•

Omluví se a slíbí, že to už nebude opakovat.

• Po tomto pokání dochází ke skutečné změně a dané chování se už opravdu neopakuje. Pokud ten druhý přece jen selže, sám se napraví, omluví se, projeví lítost a pokračuje na cestě pokání.

•

Čas od času může selhat, ale celkově je u něho patrná změna a růst.

Pokud slibovaná změna nenastane, přichází ke slovu: •

Daný člověk se přihlásí k tomu, že porušil slib.

• Přizná, že se sám změnit nedokáže. Vidí, že jeho snaha o vlastní nápravu není úspěšná.

• Slíbí, že toho pro změnu udělá víc, například že navštíví poradce, najde si někoho, komu bude pravidelně skládat účty, zapojí se do nějaké podpůrné skupiny apod. „Víc se snažit“ a spoléhat na své předsevzetí a sílu vůle však nestačí. Podstatné je vyhlížet zdraví. Pokud se jedná o vztahový problém, svou roli tu můžete hrát i vy.

• V případě, že je nutné, abyste se změnili i vy, jste zapojeni do téhož procesu a řešíte své vlastní problémy. Nemůžete vinit toho druhého, pokud s ním nejednáte spravedlivě. Musíme nejprve vyjmout trám ze svého oka (Matouš 7,3-5).

• Poznáváte příčiny problémů a situace se mění. Už tu není jen slib příště jednat jinak, ale také pochopení toho, co stojí v pozadí negativního jednání.

• V případě selhání je patrná větší zodpovědnost ze strany viníka a také lepší pochopení problému. Vrátí se k zdroji pomoci, který si vyhledal, a své selhání zde řeší.

• Daný člověk prožívá méně pocitů viny a více zármutku. Už se tolik neobviňuje a spíš usiluje o řešení problému.

• Je na něm vidět postupný růst, aniž byste ho k tomu museli motivovat. Jinými slovy, daný člověk usiluje o změnu, protože sám chce růst a protože mu záleží na vašem vztahu. Už ho ke změně nemusíte „tlačit“.

• Začíná se projevovat změna, která nabývá trvalejších rysů. Selhání jsou stále méně častá a reakce na ně jsou jiné. Je v nich víc zármutku a odpovědnosti, daný člověk rychleji hledá pomoc u podpůrného systému a lépe pracuje se svými poznatky o příčinách problému.

•

Pokud se na problému podílíte i vy, děje se totéž i s vámi.

Pokud váš milovaný touto cestou nejde nebo to takto nefunguje, zkuste ho na jeho destruktivní chování upozornit spolu s někým dalším, a pokud ani to nepomůže, přizvěte k tomu ještě další lidi (viz Matouš 18,15-18). Doufejme, že tento zásah ze strany těch, komu na vás záleží, pomůže nastartovat výše popsaný proces.

V opačném případě musí přijít na řadu určité důsledky. Dáte tomu druhému najevo, že nedovolíte, aby vše pokračovalo jako dřív a že se váš vztah k němu změní, dokud se k problému nepostaví čelem a nezačne ho řešit. Poté se s ním přestanete stýkat nebo své

kontakty s ním omezíte na společná setkání s poradcem či například s kazatelem, dokud nevstoupí do výše uvedeného procesu. Jestliže do tohoto procesu vstoupí, jste na cestě k nadějné změně. Pokud ne, vaše odpověď je jasná: je to beznadějné. Není důvod doufat, že ten druhý své jednání s vámi změní.

Máte tedy důvod k naději? Odpovězte si na dvě kontrolní otázky: Děláte stále znovu totéž a doufáte v odlišné výsledky? Pokud ano, zkuste něco jiného, například vstoupit do tohoto procesu změny.

Je ve hře nějaká nová proměnná, která by způsobila, že budoucnost bude jiná než minulost? Jestliže ne, pak toho druhého zkuste přivést na cestu změny. Pokud se to podaří, je to důvod pro naději.

K tomu, abyste někoho přivedli na cestu změny, je třeba víc než jen láska a přátelská napomenutí. Podívejme se, jak nás na cestu růstu přivádí Bůh a jak nám dodává naději na skutečnou změnu.

Bůh začíná z pozice toho, kdo je milován.

27B

Bůh člověka, kterého se snaží přimět ke změně, nepotřebuje. Jeho potřeby jsou naplněny v rámci Trojice a v jeho dalších vztazích. Bůh je stále ve vztahu a nikdy není sám, takže není zoufalý. Dbejte na to, abyste v daném procesu nebyli sami a aby kolem vás byli lidé, kteří vás budou mít rádi a budou vás podporovat natolik, že pro vás nebude životně nutné, aby se ten druhý změnil.

Bůh jedná spravedlivě.

28B

Bůh se na problému nepodílí. Neodplácí „zlým za zlé“ (Římanům 12,17). Svou úlohu ve vztahu plní bez chyby. Pokud na problému máte svůj díl, dbejte na to, abyste se změnili a přijali za svá provinění zodpovědnost. Nemůžete požadovat, aby se ten druhý změnil, pokud se nezměníte i vy.

Bůh využívá pomoci druhých.

29B

Když Bůh chce, aby se někdo změnil, posílá k němu lidi, kteří mu v tom mohou pomoci. Využijte pomoci poradců, podpůrných skupin, pastorů a přátel, kteří mohou přispět k vyřešení problému. Nedělejte to sami bez Bohem daného systému pomoci – bez druhých lidí.

Bůh přijímá realitu ohledně daného člověka, se smutkem opouští svá očekávání a odpouští.

230B

Bůh není pošetilý. Vnímá, jaký ten člověk doopravdy je, odpouští mu a pak pracuje s tím, kým ten člověk ve skutečnosti je. Nepožaduje dokonalost, když o ní nemůže být ani řeči. S tou se rozloučil už na kříži Ježíše Krista. Abyste mohli pracovat s problémem, který vás trápí, měli byste se svých perfekcionistických měřítek vzdát i vy.

Bůh dává změně šanci.

231B

Bůh čeká, až proces změny začne působit. Možná už čekáte dlouho, ale zatím jste nepostupovali podle jeho plánu. Když to všechno dává do pořádku, je trpělivý a poskytuje tomu čas. Nikoho nepopichuje. Dává člověku možnost využívat pomoc a měnit se.

Bůh je trpělivý.

23B

Jak jsme již řekli, dává změně čas a má s námi strpení. To je pro vás důležité ve dvou ohledech. Aby Bůh mohl být takto trpělivý, musí mít daného člověka doopravdy rád. Aby něco takového stálo za to vám, musíte mít jistotu, že kvůli tomu druhému chcete tím vším projít. Konec konců ještě nejste vázáni manželstvím. Zatím spolu jen chodíte. Jste si jisti, že chcete takto vynaložit svůj čas a energii? Dává vám to smysl?

Pamatujte, že dlouho neznamená věčně. Jde o dlouhodobé, ale ne věčné trápení. Vaše trpělivost vyprší ve chvíli, kdy se jasně ukáže, že ten druhý nevyužívá to, co mu dáváte, abyste mu pomohli růst. Bůh v takovém bodě také zanechává svého úsilí. Ne proto, že by byl zlý, ale proto, že další čekání evidentně nemá žádný význam.

Bůh od sebe odděluje.

23B

Bůh nakonec daného člověka nechá, ať si dělá, co chce, a odejde od něho. Možná mu to pomůže ke změně, možná ne. Stejný postup však Bůh doporučuje i nám, když uděláme všechno, co je v našich silách. (Viz Matouš 18,15-18 a 1. Korintským 5,9-13.) Jediné, co vám zbývá, je přestat se s tím druhým stýkat. Pokud se změní a později za vámi přijde, možná budete moci váš vztah obnovit. V opačném případě však jděte dál svou vlastní cestou. Jinou další možnost kromě „bláznivé naděje“ nemáte. Člověk, s nímž se scházíte, tvrdí, že vás má „rád“ nebo dokonce „moc rád“, ale že do vás není „zamilovaný „, a chce víc času, aby poznal, kam se váš vztah bude ubírat.

Co si počít v takové situaci? Je tady nějaký důvod pro naději? To je těžká otázka, protože mnozí lidé vám mohou vyprávět příběhy o vztazích, kde někdo dlouho váhal a pak se nakonec pro toho druhého rozhodl. Živíte tedy v sobě naději, že ten, koho chcete, jednoho dne prohlédne, pozná vaši úžasnou hodnotu a zamiluje se do vás.

Nejdřív se podívejme na to, co děláte. Stýkáte se spolu „jen jako kamarádi“? Pokud ano, možná chcete posunout váš vztah na jinou úroveň a brát ho spíš jako chození, kde budou platit určité meze. Nerozdávejte své srdce ani tělo, ale dejte tomu druhému najevo, že máte zájem posunout váš vztah dál a že potřebujete vědět, zda je mezi vámi něco víc.

Pokud to neuděláte, ten druhý vůbec nemusí tušit, co prožíváte a co chcete.

Možná jste již své city dali najevo. Uplynul nějaký čas, ale zdá se, že se nic nezměnilo.

Co teď? Můžete udělat jednu z následujících věcí: Říci mu, že vám s ním bylo dobře, ale že jste k němu začali cítit víc než on k vám, a tak teď, pokud to není vzájemné, nevidíte důvod, proč ve vašem vztahu pokračovat. Poté vztah ukončit. Jestliže ten druhý bral váš vztah na lehkou váhu a nenechal se jím nikterak zavazovat, protože nemusel, je tímto vyzván, aby buď vstoupil do skutečného vztahu s nějakou zodpovědností, nebo aby ze vztahu odešel. Pokud vás využíval, nyní jste volní.

Jestliže změní tón a přijme na sebe určitý závazek, chvíli počkejte, než vztah s ním obnovíte. Dejte vám oběma čas na rozmyšlenou.

Ukončit vztah a za žádných okolností ho neobnovovat. Řekněme, že vaše dívka od vás dostala šanci, ale neprojevila vůči vám náklonnost a city potřebné k tomu, aby vás viděla takového, jaký jste, a aby vás chtěla. Říkáte si, že kdyby o vás měla zájem, už by vám to dala vědět. Vztah tedy ukončíte a jdete dál svou cestou. V mnoha případech to je ten

nejchytřejší krok, protože ten druhý se nezmění. Někdy tento krok může být předčasný, ale v takovém případě by muselo jít o mimořádně poctivého a důvěryhodného člověka. Říci mu, že pokud má pocit, že potřebuje víc času, jste ochotni pokračovat. Chtějte však znát konkrétní důvody, proč mu ještě máte dávat čas. Co, pokud vůbec něco, budete dělat jinak? Proč má pocit, že mu nějaký čas navíc pomůže? Pokud si připadá v něčem zablokovaný, co udělá pro odstranění tohoto bloku? Vyžádejte si důvod, proč pokračovat, nebo vysvětlení jeho přání ve vztahu setrvat. Příkladem může být: „Nedávno se mi zhroutil jeden dlouhodobý vztah a teď mi bude nějaký čas trvat, než zase budu schopen někomu důvěřovat.“ To je logické. Vysvětlení „myslím, že to je dobrá zábava, a rád bych v tom pokračoval“ už nezní tak dobře, je-li v sázce vaše srdce.

Pokud pro daného člověka děláte něco, co je nad rámec běžných přátelských kontaktů, přestaňte s tím. Je celkem běžné, když se lidé v rámci výlučného partnerského vztahu vzdávají určitých hranic. Zavolat pozdě večer a domluvit si návštěvu je mezi těmi, kdo spolu chodí, normální, stejně jako řada dalších věcí. Určitá míra tělesné blízkosti je ve výlučném partnerském vztahu oproti ryze přátelským stykům také přijatelná. Pokud však něco takového poskytujete člověku, který si pak hraje jen na kamaráda, přestaňte dělat to, co dělají „víc než přátelé“. Přistupujte k němu jako ke kterémukoli jinému ze svých přátel. Bude-li se snažit chovat jinak, jasně ho na to upozorněte. Když bude chtít znovu jednat, jako byste spolu chodili, aniž by za to přijal zodpovědnost, nedovolte mu to.

V opačném případě vás pravděpodobně bude využívat.

Pokračovat s očima otevřenýma dokořán. To znamená, že s daným člověkem budete chodit dál a budete usilovat o změnu nebo si svou známost budete užívat takovou, jaká je – jako jednostranný vztah. Toto vám ale musí být naprosto jasné a zároveň to pro vás představuje obrovské riziko, že vás ten druhý zraní. Tuto volbu považujeme za většinou naivní a riskantní, ale jsou i případy, kdy přinesla něco dobrého. (Obvykle proto, že člověk ve vašem postavení začal jednat jinak, například se alespoň částečně zbavil své spoluzávislosti.) Z tohoto důvodu vám nabízíme i tuto možnost, ale dávejte si dobrý pozor.

Velice tím riskujete, že vaše láska zůstane neopětovaná. Hodně štěstí.

Všechno to jsou příklady jednání, kdy člověk neočekává odlišné výsledky s tím, že by pokračoval v témže. Patří sem i ta poslední jmenovaná možnost, pokud poprvé zpříma čelíte skutečnosti, že moc naděje nemáte, a přijímáte za své rozhodnutí zodpovědnost.

Veškeré tyto hranice souvisí s tím, že přijmete zodpovědnost za realitu. Víte, kde ten druhý stojí, a teď je na vás, abyste převzali vládu sami nad sebou a udělali, co pokládáte za nejlepší. Nepokračujte však v dosavadním jednání v očekávání odlišných výsledků, pokud do hry nevstoupí nějaká nová proměnná. Bez ní bude nejlepším znamením pro budoucnost minulost. Naše zkušenosti jsou takové, že když zaznějí slova ve smyslu „mám tě rád, ale nejsem do tebe zamilovaný“, je na čase něco změnit. Obvykle tu je závislý člověk, který hledá opěrný vztah, aniž by převzal zodpovědnost, kterou obnáší láska a sexualita dospělých jedinců. Je v pořádku, když se ten druhý od začátku chová jako kamarád. Pokud je však jeho chování víc než jen přátelské a pak vám řekne, že jste jen kamarádi, radíme vám takový vztah ukončit.

Člověk, se kterým chodíte, nechce přijmout odpovědnost za budoucnost vašeho vztahu.

234B

Máte naději? Možná ano, možná ne. Neschopnost vzít na sebe závazek může znamenat řadu věcí. Může znamenat, že daný člověk na takový závazek prostě ještě není připraven. Ohledně vás si už může být celkem jistý, ale pro jeho závazné rozhodnutí ještě nenastal ten pravý čas. V takovém případě mu potřebujete položit některé ujasňující otázky. Má jasno v tom, že o vás stojí? Proč si myslí, že ještě není ten pravý čas?

Známe mnoho lidí, pro které ještě není ten pravý čas. Mají se opravdu rádi, ale nejsou připraveni rozhodnout se pro manželství. Například potřebují počkat, až dostudují nebo až budou nějaký čas bydlet sami. Když pak ten pravý čas nastane, zasnoubí se a vezmou se. Jejich vztah však má pevný základ jistoty ve vzájemné lásce a osvědčené upřímnosti.

Jinými slovy, nikdy o sobě navzájem ani o své vztahu nepochybovali. Jen si nebyli jisti, kdy bude ten pravý čas.

V jiných případech můžete mít co do činění s člověkem, který má panickou hrůzu z jakéhokoli závazku. Takové lidé jsou rádi zamilovaní, dokud je to nezačne stát určitou ztrátu svobody. Máte mít naději? O co se bude opírat?

Pokud váš vztah trvá již delší dobu a pro odkládání závazného rozhodnutí není jiný důvod než „nechci“ a zároveň nemáte důvod věřit, že víc času jednomu z vás umožní lépe poznat toho druhého, o co pak svoji naději opíráte?

Pokud váš partner na druhou stranu připustí, že jeho nechuť přijmout závazek je jeho problém, a vyhledá pomoc, aby tento problém vyřešil, prostor pro naději tu je. Dělá něco jinak a do hry se dostává nová proměnná. Když si například najde poradce nebo jinou pomoc, aby překonal svůj strach a nechuť, jasně tím ukazuje svou oddanost vašemu vztahu a vy byste mu za to měli poskytnout víc času.

Známe případy, kdy člověk opravdu není schopen pokročit ve vztahu dál a pokorně prosí o čas a pomoc. To může mít skvělý výsledek. Existují však také případy, kdy je člověku v nezávazném vztahu tak dobře, že nemá důvod cokoli měnit. Obzvláště to platí tehdy, když ti dva už spolu sexuální žijí. Staré anglické rčení o tom, proč kupovat krávu, když je mléko zadarmo, se přesně hodí na spoustu nezodpovědných lidí, kteří chtějí výhody vztahu, aniž by se museli k něčemu zavázat, platit náklady a nést zodpovědnost.

Pokud tomu druhému dáváte své tělo, domov, cit a další „dobroty“ vztahu, aniž by ten druhý přijal jakýkoli závazek, mějte se na pozoru. Využívá vás člověk s panickou hrůzou ze závazku nebo na závazky alergický.

Když však již vyčerpáte všechny možnosti, musíte v určitém bodě „vytáhnout šňůru“. Čas vypršel a není důvod doufat, že víc času ještě něco vyřeší. Stanovte mez a držte se jí.

Vzdejte se naděje a pokračujte dál ve svém životě. Jak to řekl Ježíš v podobenství o fíkovníku, pokud stromu věnujete mnoho úsilí a času, aniž se na něm objeví ovoce, vytněte ho (Lukáš 13,8-9).

Chcete, aby vás kamarád začal mít rád ještě jinak, ale neděje se to.

235B

Měli byste doufat v tento scénář? Možná ano, možná ne. Jak dlouho už jste přátelé?

Promyslete si výše uvedený test a uplatněte ho na váš vztah. Odehraje se v blízké budoucnosti něco, co situaci změní? Bude se něco dít jinak?

Někdy tomu tak je. Přátelé mohou prožít něco, co je přiměje vidět jeden druhého v jiném světle. Jsou k sobě otevřenější, jeden druhému se přibližují a stále lépe se poznávají. Lepší vzájemné poznání představuje potřebnou novou proměnnou.

Proto si položte otázku, zda vám delší čas může něco takového přinést. Nebo si odpovězte na otázku, zda vám víc společného času pomůže v nějakém jiném směru. Znám manžele, kteří byli přáteli dávno předtím, než spolu začali budovat milostný vztah. Oba měli z chození a závazku strach, ale bezpečí, které u sebe navzájem našli, je oba uzdravilo a umožnilo jim závazek přijmout.

V jiných případech člověk potřebuje jen prolomit led, což potom oběma umožní vidět jeden druhého v jiném světle. Možná byste měli svému příteli říci, že někdy uvažujete o tom, jaké by to bylo, kdybyste byli víc než přátelé – pak spolu můžete začít chodit a sledovat, jak se to bude vyvíjet. To je otevřené a čestné a někdy to může přinést opravdu dobré výsledky.

K problematickým scénářům patří ty, kdy se jeden z přátel nešťastně zamiluje do toho druhého a chová v sobě naději jen kvůli naději samotné. Jeho doufání je zcela bezdůvodné a navíc mu takové přátelství brání udělat jiné důležité kroky v životě. Pokud v takovém vztahu chcete zůstat, uvědomte si, že jako na novou proměnnou v životě toho druhého spoléháte na svou trpělivost. Možná ten člověk nikdy neprožil, že by k němu byl někdo trpělivý. Nebo mezi vás může víc času vnést větší otevřenost a lepší vzájemné poznání.

Podobně může situaci změnit to, že si spolu o této otázce promluvíte. Nebo spolu můžete hledat, jaké by to bylo, kdybyste spolu začali chodit. Jenom doufat, že ten druhý z ničeho nic změní své city, protože si to přejete, by ale bylo pošetilé.

Chovejte čistou naději 91B

Pamatujete si, co Bůh říká o naději? Za prvé to je ctnost, a tudíž velice dobrá věc. Za druhé by se měla opírat o skutečnost, jinak se stane pouze toužebným přáním. Za třetí, naději lze překroutit, takže pak může vést k velkému trápení.

Chceme, abyste pro své chození měli naději. Zároveň však chceme, abyste měli naději založenou na Bohu, na faktech o člověku, se kterým chodíte, a na pravdivých Božích principech.

Pokud chodíte s člověkem dobrého charakteru a váš vztah vychází z Božího vedení a zdravých principů čestnosti, komunikace, vzájemné otevřenosti, pokory, lásky, zodpovědnosti a podobně, můžete mít dobrý důvod pro naději.

Navíc si myslíme, že dobrým důvodem pro naději je i to, když s Bohem pracujete na svém vlastním růstu. Věříme, že zdraví lidé většinou přitahují a nacházejí další zdravé lidi. (Chápeme, že existují i výjimky, proto nám prosím nepište hněvivé dopisy, pokud jste nikoho nenašli.) Vaše nejlepší šance vždy závisí na tom, abyste jako zdravá osobnost mohli přitahovat druhé a aby vás přitahovali dobří, spolehliví a zdraví lidé. To hodně souvisí s vaší vlastní touhou růst a žít plným životem. Pokud takovou touhu naplňujete a zároveň rozvíjíte svůj vztah s Bohem, pak si myslíme, že máte v chození dobrý důvod pro naději.

Ještě silnější důvod pro naději máte tehdy, pokud to spojujete se zakotveností v Božích zdravých zásadách růstu. Principy jako čestnost, laskavost, pevné hranice, odpuštění, zodpovědnost, věrnost a podobně vás budou chránit. Jsou prověřené časem a dobře osvědčené. Boží způsoby jsou jako světlo pro vaše nohy, a pokud se jimi řídíte, věříme, že se tím značně zvýší vaše naděje na úspěšné chození. V to opravdu stojí za to doufat. Král David na základě svého pozorování říká: „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří“ (Žalm 1,1-3).

Doufejte v Boha, doufejte v jeho zásady, doufejte v lidi důvěryhodného charakteru a doufejte ve svůj vlastní růst. To všem jsou opravdu dobré důvody pro naději. Nedoufejte však v nic, co se pevně neopírá o skutečnost. Taková naděje přináší jen trápení.

Co si z toho odnést 92B

• Někdy je třeba si uvědomit, že chováte neslučitelná přání. Chcete, aby bylo pravda něco, co ve skutečnosti neexistuje a o čem nic nenasvědčuje, že to někdy existovat bude.

•

Dobrá naděje je zakotvena v realitě.

• Neobjeví-li se nějaká nová proměnná, pak nejlepším znamením pro budoucnost je minulost.

• Položte si otázku: „Jaký mi ten druhý poskytl důvod pro naději, že se něco změní?

Je ten důvod opodstatněný?“ • Vidíte známky skutečné změny a růstu? Projevuje se u toho druhého větší zodpovědnost, růst, touha po změně, zapojení do systému, který tuto změnu podporuje, pokání nebo jiné ovoce změny směru? Má nějakou vnitřní motivaci ke změně, nebo to všechno vychází od vás?

• Děláte ve vztahu něco jinak než dřív, co by mohlo vyvolat změnu? Nebo dál děláte všechno stejně a jen očekáváte odlišné výsledky? Pokud jste ještě nevyzkoušeli nic nového, určitou naději můžete mít, jestliže něco změníte.

•

Změnili jste to, co ve vztahu nefungovalo vaší vinou?

• Jdete po Boží cestě, na níž ovlivňujete druhé způsobem, který jim pomáhá změnit se? Nebo si změnu jen přejete a snažíte se ji vyvolat popichováním?

• Nedoufáte, že svůj vztah k vám prohloubí někdo, kdo nic takového v plánu nemá?

Nebo že ten, kdo se vyhýbá všem závazkům, na sebe závazek vůči vám vezme?

• Není na vztahu nějaká skutečnost, které byste se opravdu měli postavit tváří v tvář?

• Nejlepší naděje spočívá v tom, že se zapojíte do Božího procesu růstu a budete usilovat o dobré charakterové rysy. Čím víc si je budete osvojovat, tím lépe budete schopni rozpoznat lidi, v které stojí za to doufat.

•

Buďte zakotveni v hodnotách a charakteru. Ty neklamou.

14. kapitola

Hranice vůči obviňování 20B

„Proč pořád…“ „Proč nikdy…“ „Nemůžu uvěřit, že už jsi to zase udělal.“ „Takové jednání si nezasloužím…“ „Je to tvoje chyba.“ „Co si o sobě myslíš?“ „Jsi tak…“ „Po tom všem, co jsem pro tebe udělal…“ Pokud máte ve zvyku říkat svému partnerovi tyto a podobné výtky, platí o nich dvě věci: za prvé mohou být pravdivé a za druhé jimi situaci jen zhoršujete. Jak uvidíme, obviňování má v našem životě své místo, ale je méně cenné a více nebezpečné, než si možná myslíte. Podívejme se na to, jak stanovit meze naší tendenci obviňovat ty, s nimiž chodíme.

Legitimní dědictví 93B

Pokud se potýkáte s obviňováním, nejste sami. Do jisté míry je součástí našeho lidského postavení a přicházíte k němu po právu. Naši prarodiče Adam a Eva tento rys předvedli a předali všem dalším generacím: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“… „Had mě podvedl a já jsem jedla“ (Genesis 3,12-13). Ukazovali obviňujícím prstem na ďábla, jeden na druhého a dokonce i na Boha. Ale ani tehdy jim obviňování nic dobrého nepřineslo. Zodpovědnost za jejich rozhodnutí z nich sňata nebyla. Bůh neopustil svůj spravedlivý postoj a odměnil jejich neposlušnost přísnými důsledky.

Sledujte, jak se děti postupně zdokonalují v obviňování; je nesmírně přirozené. Když si přivodí nepříjemnosti, neustále prohledávají obzor a hledají někoho, na koho by své těžkosti mohly svést. „Mám domácí vězení, protože maminka je zlá; pes mi sežral domácí úkol; strčil jsem do něj kvůli Billymu.“ Vzhledem k našemu dědictví a k tomu, jací jsme, není divu, že jsme rod těch, kdo svalují vinu na druhé.

Co je obviňování? Je to připisování zodpovědnosti za chybu někomu druhému.

Obviňování není špatné samo o sobě. Má dobrou funkci. Obviňování určuje, kdo je za co v daném problému skutečně zodpovědný, takže pak můžeme vědět, jak to řešit. Například dejme tomu, že vás vaše dívka pozvala na večírek, na kterém je také její bývalý přítel.

Neřekla vám jasně, zda tam bude. Vy jste však také působil dojmem, že vám jeho případná přítomnost nebude vadit, což nebyla pravda. Večírek jste tedy měl úplně zkažený. Když si to navzájem vyčítáte, zjišťujete, že se provinila tím, že vás neinformovala jasně. Vaše chyba naopak byla, že jste otevřeně nepřiznal své pocity. Oba víte, v čem máte vyrůst, abyste se propříště takovým problémům vyhnuli. Obviňování vám pomohlo ukázat cestu k řešení.

Naproti tomu obviňování, které dobrý partnerský vztah ničí, spočívá v tom, když jeden z dvojice vnímá sám sebe jako zcela bezúhonného a téměř všechny problémy ve vztahu připisuje tomu druhému. Takové obviňování není vedeno touhou dopátrat se v dané záležitosti pravdy. Vychází z mnohem temnějšího místa našeho srdce. Tento typ obviňování je založen na popření naší špatnosti. Když nedokážeme unést reálnou existenci svých chyb nebo to, že je druzí uvidí, ukazujeme prstem jinam. Svalování viny na druhé patří k našim nejvážnějším problémům v duchovní i emocionální oblasti. Jde nám víc o naši „bezchybnost“ než o naši poctivost.

Ironií je, že křesťané by měli druhé obviňovat ze všech lidí na světě nejméně, a přesto se tímto přestupkem často proviňujeme nejvíc. Máme nový život plný odpuštění a milosti.

Díky smrti Ježíše Krista už není žádné odsouzení pro naše hříchy (Římanům 8,1-2).

Nemusíme se tedy ani trochu bát přijmout zodpovědnost za svou špatnost. Přesto je mezi námi tolik samospravedlnosti, výmluv a odsuzování druhých. To nejlepší, co můžete udělat pro svůj duchovní život i pro své partnerské vztahy, je začít se učit přijímat vinu za to, co je opravdu vaše chyba, a přestat druhým vyčítat to, čím se neprovinili. Nyní se zaměříme na to, jaké škody může falešné obviňování napáchat při chození.

Obviňování jako překážka důvěrné blízkosti 94B

Obviňování dokáže v partnerském vztahu blokovat růst důvěrné blízkosti. Když se dva lidé pokoušejí navzájem se k sobě přiblížit a být k sobě otevřenější, představuje to pro ně značné riziko. Láska se nemůže rozvíjet, aniž by naše srdce riskovalo. Když má někdo pocit, že mu ten druhý neustále něco vyčítá, je ve stavu posuzování. Chce se chránit před náporem výčitek. Prožívá rozpor mezi svou touhou otevřít se a svým nutkáním zaujmout obranný postoj.

Příkladem tu je vztah Toma a Matildy. Chodili spolu téměř rok a postupně se sbližovali. Nedávno již ve svém vztahu vnímali takové bezpečí, že spolu začali řešit i své problémy a konflikty. Jedním z nich byla Tomova nezodpovědnost. Často nezavolal, když to slíbil, a chodil pozdě. Matildu to hodně rozčilovalo, protože sama si zodpovědnosti, smyslu pro závazek a přesnosti vysoko cenila. Právem jí to vadilo a několikrát se Tomovi svěřila s tím, jak tento problém vnímá.

Tom se snažil změnit a stát se spolehlivějším, ale příliš důsledný v tom nebyl. Problém přetrvával. Postupem času začala Matilda jejich vztah vnímat ve světle jeho nespolehlivosti. Když se přihodilo něco opravdu nepředvídaného, takže nemohl zavolat, říkala mu: „No vidíš, už se zase vymlouváš.“ Nebo když se Matilda na Toma prudce obořila, svou nepřiměřenou reakci ospravedlňovala slovy: „Snadno vyletím, když se pořád musím vyrovnávat s tvou nezodpovědností.“ Tom o Matildu opravdově stál, ale postupně se od ní začal vzdalovat. Přestal s ní mluvit o svých pocitech a prožitcích. Povídal si s ní jen o povrchních věcech nebo poslouchal, co říká ona. Jen aby mu zase něco nevyčetla. Když si nakonec uvědomil, že má strach jezdit ji vyzvednout na schůzku, poznal, že mají vážný problém. Chtěl se na setkání s ní těšit, ale neustále se cítil otřesený. Začal se vyhýbat společným plánům s Matildou.

Naštěstí to společnými silami překonali a teď žijí v pěkném manželství. Tom si s Matildou promluvil o svém strachu z jejích výčitek a ona na tom začala pracovat.

Zvláštní je, že ačkoli ještě není dokonalý, stal se zodpovědnějším. Obviňování je však mohlo úplně zničit.

Stav mysli 95B

Ohledně obviňování a chození však máme ještě horší zprávu. Zničit vztah můžete i tehdy, když toho druhého neobviňujete přímo slovně. Obviňovat ho můžete i ve svém nitru, ve svých postojích, a přitom neříct ani slovo. Problémy s obviňováním se netýkají jen toho, co svým partnerům říkáme, nýbrž i stavu naší mysli. Naše myšlenky a pocity jsou stejně důležité jako naše chování (Matouš 5,28). Muž, který říká „aspoň jí neříkám, co si myslím, když jí něco zazlívám“, tedy ani v nejbujnějších představách není před Bohem bez viny.

Je tomu tak z několika důvodů. Za prvé, obviňování má vliv na to, jak se k svému partnerovi chováme. Pokud jste neustále rozhněvaní, frustrovaní a nemilosrdní, nebudete schopni odhalit tomu druhému vztahovější a hlubší součásti svého nitra. Za druhé, jestliže obviňování není vyjádřeno slovy, projeví se skutky. Mlčení, chlad, odstup a sarkasmus mohou napáchat stejnou škodu jako slova. Chcete-li se tedy vypořádat s obviňováním, přistupujte k němu jako k problému jazyka i srdce.

Jak obviňování funguje 96B

Co obviňování vyvolává v člověku, kterému je určeno? V podstatě ho vnímá jako pravdu bez lásky a ta vždy působí jako soud či odsouzení. Všichni potřebujeme slyšet pravdu o svém sobectví, hříchu či nezralosti. Když například Matilda ze začátku říkala Tomovi, jak ji jeho nespolehlivost zraňuje, pomáhala mu růst.

Pravda je však pro nás nestravitelná, pokud zároveň nevíme, že jsme milováni. Je příliš bolestivá. Máme pocit, že jsme nenáviděni nebo prostě že jsme špatní. Ve skutečnosti nás pravda bolí, i když nám ji sdělují lidé, kteří nás mají rádi. Jeden můj (dr.

Townsenda) přítel nedávno prodělal operaci. Než na ni šel, řekl mi o tom, protože chtěl, abych mu byl oporou.

Později mi sdělil: „Mrzí mě, že jsi mi nezavolal, jak ta operace dopadla.“ Je to můj dlouholetý a blízký přítel. Řekl mi to na rovinu, ale s láskou. Přesto jsem se pak cítil hodně špatně, a to ve dvou směrech. Cítil jsem smutek a výčitky svědomí, které máme cítit, když si uvědomíme, že jsme někomu ublížili (2. Korintským 7,10-11).

Zároveň se mi honily hlavou myšlenky v tom smyslu, že „na mně není nic dobrého“, svědčící o tom, že ještě tak docela neumím přijímat pravdu o sobě samém. To trvalo jen chvíli, mnohem kratší dobu, než když jsem teprve začínal duchovně růst. Přesto to trvalo natolik dlouho, abych pocítil, jak to bolí.

Chci tím říct toto: pokud pravdu vnímáme tímto způsobem, když jsme v bezpečí a obklopeni láskou, oč horší pro nás je, když tomu tak není? Prožíváme hluboký hněv, buď na sebe nebo na toho druhého, protože právě hněv je podstatou toho, co přináší zákon bez milosti (Římanům 4,15). Pravdu tedy můžeme uslyšet jen v atmosféře lásky (Efezským 4,15); jinak se obvinění stane odsouzením, proti němuž musíme bojovat tím, že zaútočíme na sebe nebo na toho druhého.

Chození jako Petriho miska pro obviňování 97B

Chození je samotnou svou povahou bohatý zdroj obviňování. Lidé ukazují prstem na téhož člověka, který byl ještě před několika měsíci jejich ideálním partnerem. Má to několik důvodů.

Poznávací stránka chození 236B

Váš vztah dosud není trvalý, i když se tímto směrem může ubírat. Dokud se však nevezmete, není téměř nic, co by vám zakazovalo z tohoto vztahu odejít, jestliže vám nevyhovuje. To také znamená, že při chození nemusíte snášet tolik těžkostí jako v manželství. Pokud to dobré nevyváží to, co vnímáte jako špatné, můžete odejít. V manželství je ve hře smlouva mnohem hlubší než rozhodnutí, zda zůstat nebo odejít, založené na poměru dobrého a špatného. Je na celý život.

Když nemusíte žít s něčími chybami, je méně pravděpodobné, že si dáte tu práci a budete hledat svůj podíl na jejich aktivaci. Vdaná žena si může všimnout, že její skrývaná odtažitost vyvolává manželův vztek. Viděla to u nich snad stokrát a ví, že jediný způsob, jak to vyřešit, je zjistit, v čem se má sama změnit. V pouze partnerském vztahu však může člověk říct „nemůžu za to, že zuří“ a odejít. Je tu větší možnost myslet si, že všechno je vina toho druhého. Nechceme zde snižovat závažnost výbuchů zuřivosti daného muže. Je však pravděpodobné, že dívka, s níž chodí, bude pokračovat v hledání ideálního partnera bez chyb a že svými chybami se zabývat nebude.

Obviňování jako charakterový rys 237B

Všichni někdy někoho obviňujeme. Někteří lidé však mají k obviňování větší sklon než druzí. Pokud se neustále zabýváte chybami toho, s kým chodíte, možná patříte k lidem, kteří se s obviňováním potýkají jako s jednou ze slabin svého charakteru. Obviňování není lepší ani horší než jiné charakterové vady, jako například sobectví, impulzivnost nebo pasivita, ale určitě stojí za pozornost.

Pokud tento rys máte, pravděpodobně se silněji projeví právě v oblasti chození.

Protože zde zkoumáte a hodnotíte způsob života a chování člověka, s nímž chodíte, váš sklon k obviňování se tím může značně umocnit. Stáváte se samozvaným soudcem. Jste-li v této situaci, měli byste přijmout za své úkoly uvedené na konci této kapitoly, aby váš vztah nenarušovaly tyto vaše tendence. Prozatím si alespoň uvědomte, že být při chození tím, kdo chronicky obviňuje toho druhého, je tak trochu, jako když nevyléčený alkoholik obsluhuje bar: je to pro slabší stránky vaší povahy příliš lákavé.

Síla romantiky chození 238B

Milostný náboj je rys, který odlišuje chození od přátelství. Milostný vztah obnáší silné city a vášně. Tato intenzita prožívání však může vyvolávat určitou regresi. Jeho hloubka a síla může narážet na staré potřeby a touhy z doby našeho dětství. Proto zamilovaní někdy jednají tak pošetile. Znovu si připadají jako děti, se všemi výkyvy nálad, které jsou pro děti typické.

Ve chvílích citových propadů pak může přijít na řadu obviňování. Lidé, kteří mají nevyřešená zranění, mohou nevědomky obviňovat své partnery z věcí, za které nemohou.

Dítě v nich nedokáže rozlišit mezi nynějším partnerem a blízkými lidmi, kteří na něho

kdysi měli formující vliv. Výčitky míří na špatný cíl. Proto mnozí lidé v oblasti chození prožívají: „Proč je na mě tak naštvaný? Takový trest je mnohem horší než můj přestupek.“ V takových případech je pravděpodobné, že romantický žár odkryl ty části partnerovy duše, které dosud nedozrály.

Pokud něco takového prožíváte, bude třeba, abyste tyto zraněné části svého nitra vystavili hojivým, podpůrným vztahům. Když je pak v Božím procesu růstu dáte do pořádku a jejich potřeby uspokojíte v rámci jiných láskyplných vztahů, pravděpodobně již nebudete cítit takové nutkání obviňovat svého partnera.

Výsledky obviňování 98B

V konečném důsledku je obviňování svou vlastní a jedinou odměnou. Když sudičským prstem ukážeme na někoho druhého, přinese nám to jen velice chabé uspokojení. Získáme klamné zdání, že jsme lepší než ve skutečnosti a že největší problémy v našem životě působí hříchy druhých lidí. Brání nám to vidět, jak zásadně potřebujeme Boží milost a milosrdenství.

Abychom se sklonu k obviňování mohli zbavit, je užitečné vědět, jak málo toho lze jeho prostřednictvím dosáhnout. Předkládáme vám skutečné výsledky partnerských vztahů poznamenaných obviňováním: •

Partneři investují víc do stížností než do lásky.

•

Jeden z partnerů se brání výčitkám, zatímco ten druhý ho výčitkami pronásleduje.

• Jeden z partnerů si idealizuje někoho, s kým nechodí, a myslí si, že určitě nemůže být tak špatný jako ten, koho má teď.

•

Partneři si vypěstují neuspokojivé způsoby řešení konfliktů.

•

Jeden z partnerů dostane nálepku toho špatného a s tou již musí žít napořád.

• Ten dobrý je pak předmětem zášti a zraňování, protože být ve vztahu s chronickým kritikem je těžké.

Chození a morální nadřazenost 9B

Obviňování může partnerský vztah zničit také tak, že zraněný partner zaujme postoj morální nadřazenosti nad tím, kdo se vůči němu provinil. Bude zdrcen a šokován jeho chováním a bude si myslet: Takhle ublížit bych já nikomu nedokázal. Pravda však může být taková, že již svého partnera hluboce zranil a jen neví o nepěkných schopnostech svého vlastního srdce (Římanům 3,10-18).

Ti, kdo obviňují druhé, mají sklon stavět se do pozice oběti. Připadají si bezmocní a utlačovaní silnými lidmi a nevidí, jak silný mají ve vztahu vliv. To je postoj dítěte a jako takový s sebou nese pocit vlastní nevinnosti. Výsledkem je, že ten, kdo obviňuje – a vidí sám sebe jako nevinnou oběť – bude problém tomu druhému neustále předhazovat.

Něco takového může partnerský vztah jen stěží přežít. Provinilý partner bude stále znovu usilovat o přízeň toho druhého, ale výsledkem bude jen pocit vlastní podřízenosti a podřadnosti vůči jeho nevinně zraněnému protějšku. I když je nutné, aby přijal zodpovědnost za zranění, které způsobil, je to velice těžké ve vztahu s člověkem, který sám

sebe vnímá jako anděla a jeho samého jako ďábla. Nakonec se přestane snažit o nemožné.

Máte-li sklon k morální nadřazenosti, podívejte se na něj jako na nepřítele všeho, co ve svém životě chcete: zralých vzájemných vztahů, osobního růstu a svobody. Začněte si uvědomovat, jak všichni dokážeme hřešit a zraňovat druhé. Konec konců oprostit se od požadavku být nevinný je úleva. Žít v realitě nedá tolik práce jako život v zemi vlastních představ.

Jak se z obviňování vyléčit 10B

Často se stává, že jeden z partnerů má pocit, že má právo zůstat tím druhým frustrovaný, protože opravdu dělá něco špatně. Nechce to jen tak pominout a řeší dilema: buď předstírat, že se nic neděje, a přihlížet tomu, jak se situace zhoršuje, nebo něco říci a dostat nálepku soudce. Ani jedno z toho není dobré řešení a k úspěšnému dlouhodobému vztahu jistě nikomu nepomůže. Zde je několik rad, jak se z obviňování uzdravit.

Začněte zkoumat sami sebe 239B

Nejdůležitějším krokem je začít aktivně pozorovat svou vlastní duši a hledat v ní chyby a slabé stránky. Problémy s obviňováním se obvykle zmírní, když prstem nejdříve ukážeme na sebe. Pamatujte na to, že nemůžete vynášet soudy a pak z Božích rukou očekávat milosrdenství: „Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem“ (Jakub 2,13). Když se víc než na hříchy svého partnera zaměříme na své vlastní, máme velkou část bitvy vítězně za sebou.

Váš partner potřebuje slyšet pravdu o svých selháních. Nejdříve však potřebuje slyšet o těch vašich. To navozuje morální rovnost, která vás bude chránit. Nezapomeňte, že pod křížem je půda vždy rovná.

Věnujte pozornost dobrým i špatným stránkám toho druhého 240B

Máte-li na zřeteli i dobré stránky svého partnera, stěží můžete setrvávat v obviňujícím postoji. To není popření; jde o vnímání celého člověka. Ve skutečnosti má k popření blíž chronické obviňování, protože může potlačovat vaši vděčnost, ocenění a lásku k dobrým stránkám toho druhého. Ve zdravých vztazích lidé u sebe navzájem přijímají to dobré i to špatné. Milují jeden druhého a zároveň se jim některé věci nelíbí.

Láska však nad tím převládá a pomáhá nám snášet to špatné, co bychom neměli přehlížet.

Místo obviňování stanovte hranice 241B

Lidé se někdy k obviňování uchylují proto, že si v daném vztahu připadají slabí a bezmocní. Zasypávají svého partnera výčitkami, protože to je jediný způsob, jak dokážou vyjádřit svůj nesouhlas s tím, co ten druhý dělá. Existuje však lepší způsob. Mnohem užitečnější je s láskou ho na jeho špatné jednání upozornit, dát mu vědět, co nebudete tolerovat, a stanovit meze pro případ, že své jednání nezmění. To před vámi otevře možnosti volby, získáte určitou svobodu a moc a nebudete si připadat tak ovládáni svým partnerem. Morgan mohla například Tomovi říci: „Už ti nebudu připomínat, žes mi měl zavolat. Ale takové jednání se mi nelíbí. Až mi příště slíbíš, že mi zavoláš, a nesplníš to,

několik týdnů se pak neuvidíme. Stojím o tebe, ale nechci, aby to takhle pokračovalo dál.“ Tím by toho dosáhla víc než výčitkami. Obviňování problém nikdy nevyřeší, zatímco hranice často ano, čímž vás zbaví samotné potřeby někoho obviňovat.

Odpouštějte 24B

Dalším důvodem, proč lidé neustále někoho obviňují, je jejich neschopnost odpustit.

Odpuštění znamená zrušení dluhu, který vůči nám někdo má. Všichni ho někdy potřebujeme a všichni si navzájem něco dlužíme. Mnohdy neodpouštíme proto, že máme pocit, že to není spravedlivé nebo že by to tomu druhému nemělo jen tak projít. Proto máme Spasitele – vždyť neodpustit je horší než odpustit. Neschopnost odpustit je skutečný problém. Pro jeho vyřešení je důležité si pamatovat, že máme Spasitele, který nám odpustil na té nejhlubší rovině a který vyžaduje, abychom se vzdali svého požadavku odplaty a dokonalé spravedlnosti (Matouš 6,12-15), jako to udělal on pro nás. Odpusťte tomu druhému jeho provinění a oprostěte se od potřeby odplaty a dokonalé spravedlnosti.

Stanovte meze podle toho, co se může změnit. Odpusťte to, co se změnit nemůže. Zároveň zvažte, zda je váš vztah takový, že chcete, aby byl založen na těchto dvou aspektech.

Oplakejte to, co se nezmění 243B

Zatímco odpuštění je svou povahou objektivní, zármutek je jeho emocionální složka.

Když rušíme něčí dluh, vzdáváme se svého práva na požadování odplaty. To s sebou přináší pocit ztráty a smutku. Ti, kdo obviňují druhé, cítí hněv, ale ten žádné problémy nevyřeší. Hněv nakonec musí ustoupit zármutku. To znamená, že řeknete „prohrál jsem“, protože tomu tak opravdu je. Možná jste prohráli bitvu o to, aby se váš partner změnil, aby přijal váš úhel pohledu nebo aby pochopil, jak moc vám ublížil. Přestaňte vést bitvy, které za vítězství nestojí nebo v nichž vyhrát nemůžete. Totéž Bůh dělá každý den. Vzdává se svých očekávání a je smutný z toho, jak se rozhodujeme vést svůj život (Matouš 23,37).

Tyto kroky vyžadují určité úsilí, ale účinně stanoví meze ničivé moci obviňování ve vašem vztahu.

Co si z toho odnést 10B

• Učte se pokorně vyslechnout napomenutí a potlačte nutkání reagovat obviňováním.

• Výčitku vnímejte jako signál, podle něhož uvidíte, zda máte ze svých chyb strach, zda se kvůli nim cítíte jako před soudcem, nebo zda jich litujete.

• Pevně se rozhodněte, že se stavem své vlastní duše budete zabývat víc než tím, jak je na tom váš partner.

• Přijměte, co je na vašem partnerovi negativní, a pracujte s touto skutečností, místo abyste zůstali uvězněni ve svém nesouhlasu, hádkách a obviňování.

•

Požádejte ty, jimž důvěřujete, aby vás upozornili, když upadnete do obviňování.

•

Odpouštějte a učiňte ze vzájemného odpuštění nedílnou součást vašeho vztahu.

Část čtvrtá - Řešení problémů při chození: Když je vina na straně vašeho partnera 3B

15. kapitola

Odmítejte neúctu 21B

Cindy byla už dva roky rozvedená a konečně získala pocit, že je připravená opět začít s někým chodit. Potkala Craiga a navzájem si padli do oka. Byl elegantní a pozorný.

Hodně jí na něm přitahovalo, že se k ní uměl chovat jako k ženě. Její první manžel měl lepší přístup k mužům než k ženám a cítila se mu na hony vzdálená. Craig se k ní naproti tomu choval uvolněně a dokázal s ní s porozuměním mluvit o emocích a hlubších životních otázkách. A nejen to, nevadilo mu být ani s jejími přítelkyněmi. Nejevil žádné známky šovinistického odstupu, příznačného pro některé muže.

Jeden problém však měl. Poprvé ho zaregistrovala, když si spolu vyšli do jedné pěkné restaurace v centru města. Když je uváděli ke stolu, lichotilo jí tamější prostředí a ještě víc ji přitahovala Craigova pozornost. Poté se objevila servírka, nápadná blondýnka, s otázkou, zda si přejí předkrm nebo něco k pití. Craig nasadil svůdný výraz a prohlásil: „Ne, díky, ledaže byste na jídelním lístku byla vy.“ Servírka se rozpačitě usmála a odešla.

Cindy to šokovalo a zranilo. „Touhle poznámkou jsi mě pořádně ponížil,“ řekla Craigovi.

Zvedl ruku a bránil se: „O čem to mluvíš? Jen jsem zažertoval. Nepřeháněj.“ Cindy se zmateně stáhla a pokusila se změnit svůj postoj. Zbytek večera už strávili příjemně.

Tuto epizodu Cindy pustila z hlavy, dokud Craig na jednom večírku o několik týdnů později neřekl jedné z jejích kamarádek něco divného. Liz si jim stěžovala na svého bývalého přítele. Craig jí na to řekl: „Ten chlap byl asi cvok, že s tebou jednal takovým způsobem. Kdybych já měl někoho s tvým vzhledem a inteligencí, děkoval bych svým šťastným hvězdám.“ Když mu to Cindy vytkla, opět ji odbyl: „Nemůžeš mě nechat být sám sebou? Vždyť jenom žertuju.“ Ve všem ostatním jejich vztah vypadal natolik bezproblémově, že ho Cindy nechtěla kvůli maličkostem ohrozit. Začala si však dávat pozor a všímala si, jak často Craig v její přítomnosti flirtuje s jinými dívkami. Čím blíž si spolu byli, tím častěji se to stávalo.

Když Cindy o Craigově flirtování řekla kamarádce, ta jí na to řekla: „Podívej se na to takhle. Třeba s ženami jinak mluvit neumí. Aspoň to dělá před tebou. Určitě to znamená, že ti je oddaný, když to neskrývá.“ Její slova dávala smysl do té míry, že Cindy ohledně svých pocitů zůstala na pochybách. Přesto se s tím nemohla jen tak smířit.

Nejhorší na tom všem bylo, že Craig vůbec nebral ohled na to, že jí jeho flirtování vadí. Jako by nechápal nebo nechtěl pochopit, jak to je pro ni těžké, i kdyby bylo pravda, že za to může jen její postoj. Kdyby projevil alespoň nějaký zájem o její pocity, samotné flirtování by ji už tolik neznepokojovalo. Jak se ukázalo později, Craigův nezájem o její pocity se neomezoval jen na problém s flirtováním. Postupem času stále víc prosazoval svou a její názory ignoroval. Kdykoli se o tom pokusila mluvit, Craig její stanovisko pokaždé bagatelizoval a tvrdil, že je nevinný.

Cindy se setkala s několika ženami, které Craiga znaly z dřívějška, a zjistila, že jejich zkušenosti byly podobné. Craig snadno navazoval vztahy s ženami, a dokud kolem nebyly jiné ženy, bylo všechno v pořádku. Když však došlo ke sporům nebo se objevily jiné ženy, ztrácel se svou partnerkou spojení.

Cindy tedy nezůstala jen u poukazů na Craigovo nevhodné chování, ale začala jednat.

Když v její přítomnosti zase flirtoval, mlčky si vzala kabelku a odešla domů, přičemž vysvětlení, proč odešla, nechala na něm. Řekla mu: „Nebudu se vystavovat tvé nezralosti a tomu, jak mě ponižuješ, i když si myslíš, že se nic takového neděje.“ Nakonec se kvůli tomu rozešli. Cindy to trápilo, protože měla Craiga opravdu ráda. Nemohla si však vzít někoho, kdo byl skvělý, když spolu souhlasili, ale v opačném případě ignoroval její pocity.

Snižování druhého člověka je problém 102B

Když někoho snižujete, je pravděpodobné, že se s daným člověkem dostanete do sporu, protože vůči němu projevujete nedostatek úcty. Bez ohledu na společenské postavení člověka, jeho snižování je vnímáno jako tabu. Svědčí o neúctě k jeho právům a charakteru.

S tímto problémem se setkáváme i v oblasti chození. Spíše než o pomluvy za partnerovými zády však jde o projevy neúcty v jeho přítomnosti. Neúcta se jako vážná překážka staví do cesty blízkosti a důvěrnosti vztahu a snižuje pravděpodobnost, že manželství těchto lidí bude úspěšné. Úcta je nezbytná k tomu, aby lidé mohli růst ve vzájemné lásce. Každý člověk potřebuje cítit, že si ho ten, koho poznává, váží. Znamená to vážit si všech stránek toho druhého. Úcta je něco jiného než empatie, i když každý vztah potřebuje obojí. Empatie je schopnost vcítit se do prožitků toho druhého, zejména těch bolestných. Úcta je naproti tomu schopnost vážit si těchto prožitků. Nemusíte být schopni se do nich vcítit, ale vždy vůči nim můžete zaujmout postoj úcty. Muž se například zdrží jakéhokoli sexuálního nátlaku na svou dívku proto, že hluboce soucítí s tím, před jaké dilema by ji tím postavil, nebo proto, že respektuje její právo na vlastní morální rozhodnutí. Vztahy se nejlépe rozvíjejí tehdy, když v nich dobře funguje empatie i úcta.

V ovzduší úcty člověk cítí, že může svobodně být tím, kým je. Může být upřímný, aniž by přišel o pocit bezpečí a spojení s tím druhým. Nemá strach, že na něj ten druhý zaútočí, poníží ho nebo se k němu zachová ošklivě. Když úcta chybí, mnozí lidé vnímají manipulaci, nezájem a křivdy ze strany někoho, komu nezáleží na jejich potřebách a pocitech.

Jestliže toužíte po projevech úcty, nežádáte tím o nějaké zvláštní zacházení. Úcta neznamená uctívání. Souvisí spíš s tím, aby s vámi druzí jednali tak, jak mají, což tvoří obsah Ježíšova „zlatého pravidla“ (Matouš 7,12). To mimo jiné znamená: •

Váš názor není přehlížen ani znevažován.

•

Váš nesouhlas a odlišná stanoviska jsou brána v úvahu.

•

Vaše rozhodnutí, ani ta špatná, nejsou zlehčována.

•

Na vaše pocity je brán ohled.

• Když se mýlíte, jste na to upozorněni uctivě, aniž by vás někdo shazoval nebo s vámi mluvil jako s malým dítětem.

Craig projevoval neúctu několikerým způsobem. Za prvé nerespektoval potřebu Cindy, aby s ní v přítomnosti jiných žen jednal jinak než s ostatními. Bagatelizoval své flirtování jako neškodné, i když jím uváděl do rozpaků i jiné ženy. Za druhé, a to bylo

závažnější, nerespektoval její potřebu, aby bral ohled na její pocity, když ji zraňoval.

Tolik lpěl na svých zvycích, že neviděl, co u ní jeho chování vyvolává.

Jak neúcta vzniká 103B

Neúctě se výborně daří tam, kde si člověk cení vlastních tužeb víc než přání svého partnera. Nemusí se aktivně snažit ublížit mu. Stačí, když prosazováním svého pošlapává jeho pocity, svobodu a potřeby. Neúcta je svou povahou spíše sobecká než zlomyslná, i když i taková se někdy vyskytuje.

Lidé, kteří s někým chodí, potřebují vědět, že jejich pocity, potřeby a svoboda jsou respektovány. Když se někdo začne cítit nepříjemně v oblasti sexu, zraní ho nějaká sarkastická poznámka nebo ho rozčílí porušený slib, je to signál, že se něco děje. Ten druhý by tyto pocity měl vzít vážně. Oba by si spolu měli promluvit o tom, jak k dané situaci došlo, a problém vyřešit.

Neúcta se může projevit několika způsoby a obvykle obnáší i narušení svobody druhého člověka: • Nadvláda: jeden z dvojice nechce slyšet partnerovo „ne“. Když s ním jeho partner nesouhlasí, začne ho zastrašovat, vyhrožovat mu nebo zuřit. Uráží ho partnerova svoboda učinit vlastní rozhodnutí. Například dejme tomu, že žena chce, aby s ní její partner trávil hodně času. Když jí na to řekne, že by raději dělal něco jiného, může znevážit jeho svobodu tím, že se rozzlobí a řekne mu, že to ohrozí jejich vztah.

• Odstup: jeden z dvojice se uzavře do sebe, jakmile ten druhý projeví svou svobodu nebo odlišné stanovisko. Může se izolovat, chovat se nevrle nebo přestat komunikovat.

Každopádně tím svého partnera pasivně trestá za jeho odlišný postoj. Žena například může chtít strávit večer s kamarádkami, zatímco její přítel chce být s ní. Nestěžuje si, ale zároveň s ní nějaký čas nemluví. Dává jí tak najevo, že nerespektuje její svobodu.

• Manipulace: jeden z dvojice projevuje neúctu rafinovanými triky s cílem změnit stanovisko toho druhého. Žena může plakat nebo popichovat svého přítele, aby jí pomohl vymalovat byt, přestože na to nemá čas.

• Jasné porušování svobody toho druhého: daný člověk pokračuje ve svém zraňujícím jednání, přestože byl požádán, aby s tím přestal. Muž například pravidelně ruší schůzky na poslední chvíli. Dělá to dál, přestože mu jeho partnerka říká, jak jí to vadí.

• Bagatelizace: jeden z dvojice tvrdí, že partnerovy negativní pocity jsou jednoduše přehnané.

• Svalování viny na druhého: když dejme tomu muž mluví o nějakém problému, žena naznačuje, že jeho příčinou je on sám. Muž například řekne své dívce, že ho trápí, když si z něho na veřejnosti dělá legraci, a ona reaguje slovy: „Kdyby ses mi víc věnoval, nemusela bych se k ničemu takovému uchylovat.“ • Výmluvy: jeden z dvojice popírá svou zodpovědnost za problém. Například partner, který neustále chodí pozdě, se vymlouvá: „Chápu, jak se cítíš, ale za to může ten provoz, ne já.“

Respektovat druhého člověka neznamená, že s ním musíte souhlasit. Neznamená to ani, že mu musíte vyhovět. Znamená to, že vám na jeho pocitech záleží, protože patří k člověku, který je pro vás důležitý. Naslouchejte mu, snažte se ho pochopit a pokuste se danou situaci zlepšit.

Patricie chodila s Alexem, který služebně hodně cestoval. Když se jejich vztah prohloubil, chtěla s ním být víc v kontaktu, což bylo celkem pochopitelné. Chtěla, aby jí Alex ze služební cesty každý večer zatelefonoval. Vzhledem k tomu, že večer byl většinou v letadle nebo na nějaké schůzce, bylo to pro něho velice obtížné, ne-li nemožné. Přesto se jí snažil volat. Když se mu to nepodařilo, hodně ji to trápilo a připadala si nemilovaná.

Snažil se ještě víc, ale nefungovalo to. Nakonec jí řekl: „Opravdu mi záleží na tom, jak se cítíš, ale víc už dělat nemůžu. Můžeme to vyřešit nějak jinak?“ Zamyslela se nad tím a uvědomila si, že jeho chyba to není. Celý život trpěla nezájmem svého otce, který se od rodiny odstěhoval. Uvědomila si, že otcův nezájem teď promítá na Alexe, a zároveň začala svému otci jeho dluh odpouštět. Svolila, že když jí Alex bude moci zavolat, bude jí to stačit. Alex respektoval její pocity, ale společně tuto informaci použili k vyřešení skutečného problému.

Pokud na vaše pocity, časové možnosti, názory či hodnoty není brán ohled, bude třeba podniknout určité kroky. Možná bude nutné přerušit mlčení a začít o této otázce mluvit.

Možná to budete muset předložit jako vážný problém a nenechat se odbýt. Možná bude třeba stanovit důsledky pro případ, že se totéž bude opakovat. Znal jsem ženu, jejíž partner si dělal legraci na její účet, kdykoli byli někde s přáteli. Nakonec začala na společné akce jezdit svým autem, aby mohla odjet, až se k ní zase bude chovat neuctivě.

Stačilo několik takových případů, aby pochopil, že to myslí vážně, a situace se zlepšila.

Narůstání neúcty 104B

Úctu k druhým nemáme vrozenou. Naopak, na počátku života nám jde především o naši vlastní existenci a stěží si uvědomujeme potřeby někoho dalšího. S narůstající zralostí však stále víc vnímáme i ostatní. Postupně máme poznávat, že potřeby a pocity druhých jsou důležité. Tato schopnost je však získaná, nikoli vrozená.

Někdy člověk naváže známost s někým, kdo se zpočátku chová velmi uctivě. Ten druhý mu naslouchá, uznává jeho názory a často se jim podřídí. Když se však více sblíží, jeho úcta jako by vymizela a jeho partner se cítí znevažovaný. Často si pak říká: Jak to, že najednou přestal respektovat moje pocity? To mnou opovrhuje jen proto, že se líp známe?

Ve skutečnosti tomu je jinak. Uctiví lidé svou úctu k druhým neztrácejí, nýbrž zvětšují.

S prohlubujícím se vztahem navazují spojení s dalšími stránkami toho druhého a i těch si váží. Mohou se k němu chovat stále přirozeněji a nenuceněji, ale dál jim záleží na tom, jak se cítí. Je to jejich charakterový rys. Je stálý a nemění se v závislosti na okolnostech.

Lidé, kteří si vás postupem času přestanou vážit, tedy s veškerou pravděpodobností nikdy neměli pravou úctu k potřebám a pocitům druhých. Mohou být dobře vychováni a znát etiketu a společenská pravidla, ale jejich srdce má dál sklon prosazovat svou. Pokud tedy vnímáte narůstající neúctu, pravděpodobně jste spíše svědky toho, jak vychází najevo to, co bylo skryté.

Slova a činy 105B

Další důležitou stránkou projevů neúcty je skutečnost, že se týkají toho, co děláme, nikoli našich slov o tom, co uděláme. Omluvit se a přislíbit změnu může každý. Chce to sice určitý růst charakteru, ale ne tak výrazný jako skutečná změna a splnění daného slibu. Například muž, který neustále ruší schůzky na poslední chvíli, může opravdově naslouchat tomu, jak tím svou dívku zraňuje. Může se horlivě omlouvat a slibovat, že ode dneška už bude své závazky plnit. Dál si toho ale na sebe bere příliš mnoho a pokaždé pak musí něco rušit. Občasné selhání není projev neúcty. Je jím však to, když trvale selháváme v tom, co druhému ubližuje, a nesnažíme se s tím něco dělat. Netolerujte neúctu ve slovech ani v činech.

Co neúctu neodstraní 106B

Vztah, v němž se projevuje neúcta, v konečném důsledku souvisí s charakterem daného člověka. Příčinou neúcty může být sobectví, snaha ovládat druhé, nedostatečné porozumění a podobně. Podívejme se nyní na to, čím se projevy neúcty neodstraní.

Okamžité ukončení vztahu 24B

Mnozí lidé, pro které je těžké stanovit meze, ze vztahu raději jednoduše odejdou, jakmile narazí na projevy neúcty. Téměř z čista jasna všechno ukončí a prohlásí, že už žádné neuctivé jednání snášet nebudou. To je smutné a problém to nevyřeší. Jak si ukážeme, než budete muset vztah ukončit, můžete udělat celou řadu věcí. Chození by mělo být oblastí, kde budete problémy ve vztahu řešit, místo abyste vztah ukončili, jakmile na nějaké narazíte. Předčasná ukončení vztahů nevěstí nic dobrého pro vaše budoucí manželství ani pro žádné jiné vztahy. Učte se problém neúcty řešit, než to se vztahem vzdáte.

Snaha vyhovět 245B

Snaha uspokojit neuctivého partnera je dosti marná. Když mu v něčem vyhovíte, můžete tím sice zmírnit bitvu, ale válku nevyhrajete. U kořenů neúcty bývá sobectví.

Snaha vyhovět vytváří iluzi, že neúcta nemá žádné důsledky, a tak sobectví přetrvává nebo se může i prohloubit.

Jsme povoláni k tomu, abychom druhé milovali, včetně těch, kteří se chovají neuctivě: „To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali“ (Jan 15,17). Láska však nevyžaduje, abychom druhému pokaždé vyhověli. Zatímco milovat druhého člověka znamená usilovat o to nejlepší pro něj, snaha pokaždé mu vyhovět ho zachraňuje před důsledky jeho hříchu a nezralosti. Například dejme tomu, že chodíte s hodně výbušným člověkem. Když se rozzlobí, chová se k vám ošklivě a kriticky a vůbec nerespektuje vaši potřebu jistoty a bezpečí. Můžete jeho vzteku ustupovat, zklidňovat ho a přebírat za jeho hněv zodpovědnost. Dočasně ho tak možná upokojíte, ale charakterová vada, s níž se potýká, se tím neodstraní: „Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat“ (Přísloví 19,19). Dobrým zdrojem dalších informací o přílišné povolnosti v souvislosti s neúctou je naše kniha Hranice.

Odveta 246B

Je naprosto přirozené chtít za neúctu odplatit neúctou. Když si kromě vás hledá ještě další známosti, vy si také najdete ještě někoho. Ať ví, jaké to je. Potíž je v tom, že to, co je přirozené, ještě nemusí být projev zralosti. Svou přirozeností jsme pomstychtiví zákonici: oko za oko. Odplata je však v konečném důsledku neúčinná. Proto Bůh poslal Ježíše – zákon z nás dobré lidi neudělal. Když se mstíte, ten druhý vám buď neochotně ustoupí, nebo se jeho projevy neúcty ještě vystupňují. Jeho srdce a jádra problému se to však nedotkne. Požadavky na odplatu nechte přibité na Kristově kříži: „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji“ (Římanům 12,18).

Stížnosti bez důsledků 247B

Jak jsme uvedli v knize Děti a hranice, stanovení hranic bez důsledků znamená určitou formu popichování. Neuctivý člověk se takto dozvídá, že jeho největším problém nespočívá v ničivosti jeho chování, nýbrž pouze v tom, jak si rozmrzele stěžujete. To ho k růstu a změně moc nemotivuje. Cindy, která se na začátku této kapitoly potýkala s flirtujícím Craigem, nejdřív pouze protestovala proti jeho chování. Až mnohem později stanovila meze tím, že jakmile se začal chovat nevhodně, odcházela domů. Rozešli se, ale přinejmenším si důsledky vynutily nějakou změnu. Kdyby si Craigovi jenom stěžovala, kdo ví, jak dlouho by ještě zůstávali v této slepé uličce? Pokud si stěžujete na neuctivé jednání a stanovíte nějakou mez, buďte připraveni podepřít svá slova také nějakým důsledkem.

Co neúctu odstraní 107B

Konečně pokud se k vám váš partner nechová uctivě, zde je několik kroků, které mohou přispět k vyřešení vaší situace.

S řešením neotálejte 248B

Jak jsme se již zmínili, neúcta většinou představuje charakterový problém. Jednou stránkou charakterových vad je to, že pouhý čas je neodstraní. K jejich odstranění je zapotřebí, aby zasáhla pravda a milost. Čím déle čekáte, než se neúctou začnete zabývat, tím víc jejích projevů můžete očekávat. Požadujte uctivé jednání už dnes – zvýšíte tak pravděpodobnost, že se ho dočkáte: „… nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé“ (Efezským 5,16). To neznamená, že máte hned na první schůzce z ničeho nic stanovit nějaký soubor pravidel. Znamená to však, že pokud váš partner nebude pro přemíru zábavy respektovat vaši žádost, aby vás do určité doby dopravil domů, je třeba se tímto problémem zabývat okamžitě.

Poznejte svého partnera v kontextu dalších vztahů 249B

Někdy si možná kladete otázku, zda vaše reakce nejsou přehnané a nejste jen přecitlivělí. Například se na svou dívku nemůžete spolehnout v tom, kdy kde bude, takže na ni věčně někde čekáte. Nicméně vám tvrdí, že máte moc velké nároky a že ji omezujete.

To může být pravda. Pokuste se tedy navázat kontakt s jejími příbuznými a přáteli.

Zjistěte si, co o jejích zvycích říkají ti, kdo ji znají. Možná vám sdělí, že nikdy nebyla nespolehlivá. Nebo vám naopak řeknou, že nemá ponětí o čase a že to dovádí k šílenství i je. To není špehování. Takto se lidé poznávají. Chození by se nemělo odehrávat ve vakuu.

Říkejte „ne“ 250B

Jednoduchým testem neúcty je nesouhlasit s nějakou volbou a pak sledovat, co se stane. Uctivý člověk vás vyslechne, bude s vámi vyjednávat a posléze spolu dospějete k vzájemnému kompromisu. Člověk, který si vás neváží, bude hledat nějaký způsob, jak vaše „ne“ změnit na „ano“.

Neúctou se zabývejte jako problémem 251B

Zmiňte se svému partnerovi o svém pocitu, že vás ovládá, že vás přehlíží nebo že vám v této oblasti nenaslouchá. Dejte mu najevo, že vás to zraňuje a že to mezi vámi vytváří odstup. Někteří lidé projevují neúctu z pouhé neznalosti. Ovládají druhé, protože jim nikdo nestanovil meze, ale přesto mají dobré srdce. Pokud takovému člověku řeknete o svých pocitech, velice pravděpodobně se bude chtít změnit, protože mu jde o vztah, a ne o to, aby vás ovládal. Někteří lidé se však neuctivě chovají proto, že jim víc než na vztahu záleží na nich samotných. Když jim sdělíte své pocity, pravděpodobně se budou vymlouvat, budou svou vinu popírat nebo ji svalovat na vás – měnit svůj postoj však v žádném případě nebudou. To je závažné výstražné znamení.

Objasňujte 25B

O několika aspektech problému byste měli mluvit velice jasně a konkrétně: • Co vám vadí na daném neuctivém chování: Když spolu mluvíme o důležitých otázkách, nebereš v úvahu moje názory.

•

Jaké pocity to ve vás vyvolává: Zraňuje mě to a vzniká mezi námi odstup.

• Jaké zacházení byste očekávali: Když spolu o něčem diskutujeme, dávej nám oběma stejné množství času a úcty.

• Co uděláte, pokud se situace nezmění: Asi se s tebou nějaký čas nebudu stýkat, dokud neuvidíš, že to je vážný problém.

Zasvěťte do problému další lidi 253B

Nezůstávejte v tom sami. Požádejte několik spolehlivých přátel o podporu, zpětnou vazbu a ověření toho, co je pravda a co ne. Neúcta může probudit některé nezralé součásti naší povahy, které touží vycházet zraňujícím lidem vstříc, aby získaly jejich lásku. Pokud si neseme zranění z dětství, kdy jsme se snažili napravit postoj svých odměřených nebo kritických rodičů, hrozí nám, že nás neúcta lapí do pasti. Proto někteří lidé snášejí ve vztazích i ty nejhorší projevy neúcty, jaké si vůbec lze představit. Pokud kolem sebe budete mít lidi se zdravou osobností, může vám to pomoci svobodně se tímto problémem zabývat.

Přijměte svůj díl zodpovědnosti 254B

Nezapomeňte na možnost, že svému partnerovi neuctivé jednání třeba usnadňujete, a než začnete odstraňovat třísku z jeho oka, vyjměte nejprve trám ze svého (Matouš 7,3-5).

Váš podíl na problému může mít několik podob: •

neříkáte nic, co by mohlo vyvolat nesouhlas;

• partnerovy projevy neúcty zlehčujete nebo je přijímáte jako roztomilou či legrační součást jeho osobnosti; •

kolísáte mezi naprostou nečinností a záchvaty vzteku;

•

všechnu vinu připisujete sobě a nevidíte, v čem chybuje váš partner.

Přijměte zodpovědnost za svůj podíl na problému. Změňte u sebe to, co je třeba změnit. Od svého partnera však požadujte, aby s vámi jednal s úctou. Naše zkušenosti jsou takové, že když to uděláte, s největší pravděpodobností nastane jedna ze dvou možností: ten, kdo v sobě nějakou úctu má, vám jí začne projevovat víc; ten, kdo v sobě žádnou nemá, vás opustí. Oba tyto výsledky jsou dobré.

Co si z toho odnést 108B

• Respektujte a chovejte v úctě myšlenky, pocity a rozhodnutí svého partnera; podobné jednání požadujte i od něho.

• Projevy neúcty řešte hned na počátku vztahu. Pokud máte dojem neuctivého jednání a nejste si tím jisti, zeptejte se na to svého partnera a začněte o tom spolu mluvit.

• Rozlišujte mezi rozdílnými názory a neúctou. S úctou spolu můžete nesouhlasit a dokonce se i jeden na druhého zlobit.

• Vyvarujte se sklonu přehlížet neuctivé jednání v naději, že se to časem zlepší.

Začněte zkoumat, zda je vyléčitelné.

• Neodplácejte týmž. Začněte svou otevřeností a dejte najevo svou touhu, aby se váš vztah zlepšil.

• Zvažte, zda tomu druhému neuctivé jednání neusnadňujete tím, že sami sebe ve vztahu stavíte do podřízené pozice.

16. kapitola

Utněte to v zárodku 2B

Nechápu, co se to stalo,“ svěřil se mi (dr. Cloudovi) Todd. „Vypadalo to, že se nám spolu daří tak dobře, a pak prostě jednoho dne přišla a řekla mi, že už se mnou chodit nechce. Byla naštvaná kvůli spoustě věcí.“ „Varovala vás nějak?“ zeptal jsem se. „Naznačila vám předtím něco?“ „No, někdy jsem poznal, že je kvůli něčemu rozmrzelá. Občas jsem udělal něco, co se jí nelíbilo, ale nepovažoval jsem to za nic vážného. Například když jsem přišel pozdě nebo když jsem někam šel s kamarády a neřekl jsem jí to. Taky jsem někdy zrušil naši schůzku a místo toho šel hrát košíkovou, když se mi naskytla dobrá příležitost. Tak asi takhle. Ale nikdy jsem to nepovažoval za nic vážného,“ přemítal. „Zdá se, že to bylo vážnější, než jste si myslel,“ podotkl jsem.

Poté jsem si vyslechl Andrein pohled na věc. Samozřejmě se trochu lišil. „Dostala jsem se do bodu, kdy už jsem to nemohla vydržet. Byl strašně bezohledný,“ začala. „Když jsme si něco naplánovali, prostě se neobjevil. Prosila jsem ho, aby mi to dával vědět předem, ale to nikdy neudělal. Vždycky měl nějaký důvod, jako třeba „na ten zápas jsme se domluvili těsně předtím“ a podobně. Nikdy to nebyla jeho chyba, ale dával přede mnou přednost sportu.“ „Řekla jste mu o tom?“ zeptal jsem se. „Několikrát jsem se o to pokusila, ale nikdy mě pořádně nevyslechl. A jeho chování se tím vůbec nezměnilo. Prostě si vždycky udělal, co chtěl, a já s tím měla být spokojená.“ „Pokusila jste se mu stanovit nějaké hranice?“ zeptal jsem se. „Jako například?“ opáčila. „Například říci mu, že když nebude mít čas nebo nepřijde na smluvenou schůzku, může zapomenout na to, že se ten den nebo ten týden ještě uvidíte. Mohla byste si udělat svoje plány, nezávisle na něm.“ „To mi připadá dost ošklivé,“ prohlásila. Něco takového bych nikdy nemohla udělat.

Je to moc tvrdé.“ Neřekl jsem jí, že to je mnohem méně tvrdé než náhlý rozchod bez varování.

Problém, na který naráželi, mi nebyl neznámý. Jedním z partnerů je člověk (v tomto případě Todd), který pravděpodobně vůbec není špatný, ale vždycky mu procházely určité charakterové vzorce, kdy využíval dobroty druhých a nechoval se zodpovědně vůči danému vztahu. Obvykle se tu projevuje bezohlednost.

Při chození může jít právě o problém, s nímž se potýkala Andrea. Nebo se může jednat o nátlak v tělesné oblasti, o postoje nebo o kterýkoli jiný způsob, jak jeden člověk zraňuje druhého, aniž by dělal něco skutečně zlého. Pravidlo, které Andrea neznala, zní takto: Ve vztahu člověk dostane to, co si nechá líbit. Proč, to přesně nevíme. Částečně to je proto, že lidé, kteří druhým všechno tolerují, jako by přitahovali jedince, kteří chtějí, aby jim procházelo i ne zcela ohleduplné chování. Dalším důvodem zřejmě je, že když ve vztahu

nemáme dobré hranice, dochází k regresi na straně toho, komu je umožněno chovat se nezrale.

Každopádně se můžete vsadit, že většinou, zejména v oblasti chození, dostanete to, co si necháte líbit. Pokud jste jako Andrea, toho dostanete tolik, že už to jednoho dne neunesete, a pak budete zase sami.

Lepší způsob 109B

Myslíme, že existuje lepší řešení. Stanovte meze včas a jasně. Uplatňujte je a držte se jich. Stručně řečeno, utněte to – ať jde o jakýkoli problém – v zárodku a nedovolte, aby se v zahradě vašeho vztahu rozrostl plevel.

Pokud si na začátku vztahu necháte líbit určité chování, umožňujete tím, aby se ve vašem vztahu uchytily určité věci, které tam pak porostou. To obnáší dvojí riziko. Za prvé, pokud toho druhého budete stále víc milovat, nic takového ve vašem vztahu nebudete chtít. Za druhé, pokud ho milovat nebudete, bude třeba, aby narazil na vaše hranice a odešel raději dříve než později. Vždycky je lepší „utnout to v zárodku“.

O podobném principu jsme hovořili již v kapitole nazvané „Když se teď přizpůsobíte, později za to zaplatíte“, ale tam jsme se zaměřili hlavně na nutnost být od začátku vztahu sám sebou. Také jsme tam trochu mluvili o stanovení hranic. Zde vám chceme připomenout, že je třeba, abyste hned na začátku udali tón, jaké zacházení očekáváte. Ten druhý pak bude vědět, že má co do činění s někým, kdo si sám sebe váží a nenechá si líbit, aby s ním někdo jednal špatně. Takto vyřadíte lidi sobecké a ukázníte nedbalé. Obojí představuje dobrý krok.

Plevel, kterým stojí za to se zabývat 10B

Kniha Přísloví praví, že je dobré promíjet přestupky: „Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou“ (Přísloví 19,11). Shovívavost a schopnost prominout některé prohřešky jsou úžasné vlastnosti. Nikdo nechce být ve společnosti toho, kdo se neustále hádá a při každé příležitosti dělá z komára velblouda.

Dlouhodobě promíjet a přehlížet určité negativní charakterové vzorce však může vést ke skutečným problémům. Zde je několik věcí – a jistě jich je víc – které byste moc dlouho tolerovat neměli: •

bezohlednost v otázce časových plánů a závazků;

•

porušování slibů a závazků;

• neuctivé poznámky, které vás ponižují nebo jinak zraňují, ať již o samotě nebo před ostatními; •

prohlubování tělesné blízkosti dál, než kam dovolujete;

• nečestné nebo nezodpovědné jednání ve finanční oblasti, například zneužívání vaší štědrosti či trpělivosti; •

kritické postoje;

• další projevy, které vás trvale zraňují a jejichž příčinou je jasně ten druhý, nikoli vaše vlastní přecitlivělost;

•

snaha ovládat vás.

Určitě byste tyto rysy neměli snášet dlouho. Pokud se naučíte utnout je brzy a svá slova vždy opřít o důsledky, nebude to nutné. S kritickými poznámkami si však nikdy nevystačíte. Stanovte meze a držte se jich. Řekněte tomu druhému, že určité projevy snášet nebudete, a pokud budou přetrvávat, nebudete se s ním stýkat, dokud se nenaučí jednat s vámi jinak. V tom tkví další výhoda včasného řešení situace. Na začátku vztahu ještě nepřijdete o tolik.

Pamatujte na to, že zde nemluvíme o tom, abyste toho druhého poslali pryč po jediném drobném přestupku. V takovém případě by meze musel stanovit on vám!

Nezapomeňte, že je „ozdobou“ člověka nedělat hned ze všeho problém. Pokud se však jedná o něco závažného a opakuje se to, zabývejte se tím co nejdřív. Později budete rádi.

Průhledné a rychlé účtování 1B

Nejlepší účtování je průhledné a rychlé. V listu Efezským 4,25-27 se píše: „Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. ‚Hněváteli se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu.“ Říkat na rovinu, co vás trápí, je nejlepší taktika. Říkejte to však s láskou a neprohřešujte se sami nějakým špatným jednáním. Neodplácejte zlým za zlé. To, co se vám nelíbí, dávejte najevo s milostí a láskou, ale také upřímně a rychle. Nenechte nad tím zapadnout slunce. Jinými slovy, nezahalujte to do tmy. Pokud možno to řešte ještě týž den.

Pokud to neuděláte, ve vašem vztahu získá prostor zlo, protože umožníte jeho pokračování nebo proto, že ve vašem srdci zavládne zášť a hořkost. Jednejte s láskou, ale mluvte pravdu.

Nedokážeme ani vyjádřit, jak velkému trápení by bylo možné předejít, kdyby se lidé řídili touto zásadou. Utněte to rychle. Buď tím od sebe odeženete špatného člověka, nebo zabráníte tomu, aby se z dobrého stal špatný.

Co si z toho odnést 12B

•

Dostanete to, co si necháte líbit.

• Neřešte hned každou maličkost. Jinak se budete neustále dohadovat a bude těžké s vámi vyjít.

• Řešte to, co je důležité – otázky týkající se důstojnosti, ohleduplnosti, hodnot a podobně. Něco můžete jednou či dvakrát přehlédnout, ale nedovolte, aby ve vašem vztahu zakořenila neúcta.

• Když budete poukazovat na problém, udělejte to brzy, s láskou a naprostou upřímností.

• Budete-li se řídit touto radou, projevíte tím sebeúctu, která požaduje a také dostává úctu od druhých.

• Budete-li se řídit touto radou, ochráníte se před některými velice špatnými lidmi.

Brzy od vás sami odejdou. Nebo některým docela dobrým jedincům pomůžete stát se ještě lepšími. Každopádně tím vyhrajete.

17. kapitola

Stanovte správné meze v tělesné oblasti 23B

Denisa a David spolu chodili už nějaký čas. Užívali si legrace, trávili spolu stále víc času, povídali si o svých myšlenkách a pocitech a přirozeně si byli čím dál blíž. Hodně času věnovali svým společným zájmům, jako byly filmy, sport a duchovní aktivity. Jejich vzájemná láska rostla.

Začali se sbližovat i na tělesné rovině. Objetí přerostla v polibky. Bylo jim v té blízkosti dobře a vůbec nepomysleli na to, že by si mohli přivodit nějaké potíže. Polibky v nich však probudily větší touhu. Oba byli plně rozhodnuti počkat se sexem až do manželství, a tak couvli vždy, než se jejich vzrušení rozhořelo příliš. Bylo jim spolu opravdu dobře.

Tak to nějaký čas pokračovalo, až jednou večer zašli příliš daleko. Leželi spolu na podlaze, sledovali video a cítili, že si jsou velice blízko. Od nevinné náklonnosti postupovali dál a dál.

Denisa měla pocit, jako by se to odehrálo téměř bez ní. Její názory na hranice v tělesné oblasti před manželstvím byly pevné, ale toho večera jako by odpluly někam daleko z jejího vědomí a ona se ztratila v Davidově blízkosti. Vnímala to tak trochu jako smršť a opravdu svým způsobem netušila, jak se to stalo.

Bylo jí pak z toho hodně špatně a vyčítala si, že se Davidovi takhle dala. Vůbec neměla v úmyslu jít tak daleko. Její pocity viny byly hodně silné, ale zároveň byla zmatená. Dobře věděla, jak moc má Davida ráda, a začala si klást otázku, co je na jejich tělesné lásce tak špatného. Všechno jí připadalo tak správné, i když to správné nebylo. V mysli jí zavládl zmatek a pochybnosti. Měla pocit, že se od něho vzdaluje, i když ji to k němu hnalo blíž. Cítila, že už není tím, kým bývala, a nevěděla, co dál.

Je vám to povědomé?

Dobře, promluvme si o tom. Věc se má asi tak. Je vám víc než třináct, jste svobodní a vaše tělo je připravené na sex. Nežijete ale v manželství. Pravděpodobně s někým chodíte a ocitáte se v situacích, kdy váš partner, vy, oba dva nebo prostě vaše tělo říká: „Jdi do toho.“ Co uděláte? Kam až můžete zajít? Proč čekat? Nepřipravujete se bezdůvodně o něco dobrého? Neboje nějaký pádný důvod, proč mít v sexuálních projevech jasné meze?

Komu to ublíží, ptáte se sami sebe, a zároveň víte, že něco není v pořádku.

V této souvislosti si možná kladete otázky i ohledně vašeho vztahu. Nepřestane mě milovat, když mu řeknu „ne“? A neřekla bych mu „ano“, kdybych ho opravdově milovala? Nepřicházím o přirozené vyjádření lásky, která by ještě prohloubila naši blízkost?

To vše jsou velice dobré otázky, které si svobodní lidé kladou, a právě jimi se budeme zabývat v této kapitole.

Důležité pravidlo, a nejen to 13B

Pokud se už delší dobu pohybujete v církevním prostředí, pravděpodobně jste již slyšeli, že Bůh chce, aby si lidé uchovali sex pro manželství. Pokud jste to ještě neslyšeli a

je to pro vás novinka, chápeme, že vás to možná šokuje. Pro mnoho lidí, v církvi i mimo církev, to je zcela nepochopitelné. Když to je tak příjemné, je to dobré pro vztah a oba s tím souhlasí, v čem je problém?

Mnozí lidé vnímají sexuální zdrženlivost jen jako nesmyslné náboženské pravidlo. Pro jiné však má na základě jejich zkušeností z chození a života za svobodna skutečnou hodnotu. Sklidili důsledky bolesti, kterou s sebou může sex mimo manželství přinést. Cítí, že existují pádné důvody, proč počkat. Jako kliničtí psychologové, kteří pracovali s mnoha z těch, kdo dospěli k tomuto závěru, s nimi souhlasíme. Podívejme se tedy proč.

Nejprve se podívejme na pravidlo samotné a pak si o něm promluvme v kontextu chození. Tady je: Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha. (1.Tesalonickým 4,3-8) V tomto textu není jen pravidlo, ale také jeho zdůvodnění. Rozeberme si ho bod po bodu.

Svatě a s úctou 14B

Jistě, nechcete nosit bílou kutnu a být prohlášeni za svaté. Svatost a úcta však znamenají víc než toto. Ve své podstatě svatost znamená čistotu a oddělenost pro nějaký vyšší cíl. Úcta znamená, že něco má velkou váhu. Když jsem si vyhledal řecké slovo, které je ve výše uvedeném textu přeloženo jako úcta, doslova znamená „důstojnost, cenný, vysoké ceny či hodnoty, vysoké vážnosti“. Bůh zde neříká, abychom se stali podivíny, kteří bloumají po poušti, oproštěni od všeho milostného, sexuálního a vášnivého. Jemu se tyto rysy líbí. Stvořil je. Chce, abyste je měli, a sám je má také.

Na začátku nám však říká, že sex není nic tuctového, na čem by nezáleželo. Je svatý, oddělený pro vyšší cíl, a má velkou hodnotu, důstojnost a vážnost. V podstatě představuje nejvyšší výrazový prostředek, jímž můžete druhému člověku vyjádřit svou romantickou lásku k němu. Je nejvyšší hodnotou, kterou vaše tělo může dát tomu, s kým budujete milostný vztah. Proto – jako tomu je i s jinými věcmi vysoké hodnoty – nakládat s ním lehkovážně a nemoudře je pošetilé a nakonec budete podvedeni. Utratíte všechno, co máte, a nakonec možná zůstanete s prázdnýma rukama.

Přesně tak se cítila Amanda po rozchodu s Albertem. Považovala ho za „toho pravého“. Připadal jí tak a hodně spolu mluvili o společné budoucnosti. Byla si jista jeho láskou a on jí sliboval, že až bude „doopravdy připravený“, zasnoubí se s ní. Čekal, až se trochu víc zaběhne v práci. Chtěl mít ještě před svatbou stabilnější postavení ve svém zaměstnání. Souhlasila s tím. Věděla, že ho má ráda.

Na sex ale čekat nechtěl. Manželství a závazek lze odložit, ale proč by měli čekat a neužívat si jeden druhého? Začali tedy spolu spát. Konec konců se přece jednou vezmou.

Jak se však často stává, Albert později dospěl k závěru, že pro nejbližší budoucnost manželství v plánu nemá. V podstatě ho jejich vztah v tomto období jeho života začal příliš omezovat, a tak se rozešli.

Amanda byla zničená. Měla pocit, jako by jí z těla vytrhli srdce. Nebyl to pro ni jen rozchod. Šlo o víc. Cítila se, jako by Albertovým odchodem ztratila kus sebe samotné.

Myslela si, že spolu budou navždy, a cele se mu oddala. Teď tedy měla pocit, jako by odešla i velká část jí samé. Zkrátka všechno utratila a nic jí za to nezůstalo. Připadala si podvedená, prázdná a zrazená.

Naproti tomu jsem nedávno mluvil s mužem, který také „našel tu pravou“. Směřovali spolu k manželství. Protože však měl několik podobných zkušeností jako Amanda, rozhodl se počkat. Plánovali, že se vezmou ještě toho roku.

Po čase ale i jeho dívka dospěla k závěru, že pro ni manželství ještě není, a rozešla se s ním. Byl z toho hodně smutný, protože ji měl opravdu rád a chtěl si ji vzít. Oproti jiným podobným situacím v jeho životě ho to však nezlomilo. S touto ztrátou se dokázal vypořádat jinak než dřív. Jeho srdce tentokrát zůstalo nedotčené mimo jiné i díky jeho rozhodnutí zdržet se sexu. Bylo to, jako by si sám sebe ponechal, dokud nebude bezpečné se dát, a protože to zatím bezpečné nebylo, přišel sice o ni, ale sám sebe neztratil.

Připadal si úplnější a celistvější. Proč? Protože sex a srdce jsou propojené.

Co se tu můžeme naučit? Že sex je oddělený za určitým účelem a že má velkou hodnotu. Je určený pro celoživotní závazek a je třeba si ho vážit. V tělesném i duchovním smyslu představuje všechno, co někomu druhému můžeme dát. Proto bychom ho neměli darovat lehkovážně. Tak jako svůj život nedáváte nikomu jinému než tomu, s kým vstupujete do manželství, i vaše tělo by mělo patřit jen vašemu manželskému partnerovi.

Je to všechno, co máte. Nezahazujte ho. Dejte ho někomu, kdo se vám dá navždycky.

Sebeovládání 15B

Josh byl rozhodnutý čekat se sexem až do svatby. Pak však začal chodit s Martou.

Milovala legraci, byla spontánní, chytrá a plná života, a tak snadno upoutala jeho pozornost. Nejvíc se mu na ní líbilo to, jak překypovala životem a jak si život dokázala vychutnat.

Líbila se mu její svobodomyslnost, ale když došlo na tělesnou oblast, chtěla jít dál, než mu bylo příjemné. Brzdil ji, ale ona se snažila pokračovat. Říkal jí „ne“, a ona nejdřív začala koketovat a pak přitlačila o to víc. Když to odmítl, zlobila se na něho, tvářila se ublíženě nebo trucovala.

Snažil se s ní o tom mluvit, ale ona namítala: „O co jde? Proč bychom si nemohli trochu užít? Na tom nic špatného, když se máme rádi.“ Říkal jí o svém duchovním rozhodnutí a o svém pohledu na sex. Tvrdila, že s tím souhlasí, ale že když má člověk někoho opravdu rád, je to v pořádku. Moc jí v tom nerozuměl.

Pak si začal něčeho všímat. V jiných oblastech jejich vztahu dělala totéž. Když chtěl něco dělat jinak než ona, bylo pro ni hodně těžké respektovat jeho přání. Nechtěl ji nikterak ovládat, ale chtěl, aby si mohli ustupovat navzájem. Zdálo se, že všechno je v

pořádku jen tehdy, když je po jejím. Bylo pro ni těžké dělat to, co chtěl on, pokud to nebylo i její přání.

Ačkoli se mu její cílevědomost jinak líbila, uvědomil si, že nedokáže být šťastná, když zrovna není po jejím, a že sex je jen jednou z oblastí, kde se projevuje její neschopnost odkládat uspokojení svých potřeb a přání. Miloval její chuť do života, ale začínala se mu jevit jako sobecká. Radost z toho neměl, ale nic si nezastíral. Nemohl pokračovat ve vztahu s někým, kdo nedokázal respektovat jeho přání a slovo „ne“.

Jak si Josh uvědomil, sebeovládání má pro váš život vážné důsledky. Apoštol Pavel říká: „Každý ať se učí ovládat své vlastní tělo“2. Proč to je důležité? V podstatě na tom vidíte, že daný člověk dokáže odkládat uspokojení svých potřeb a přání a ovládat se, což jsou nezbytné předpoklady schopnosti milovat. Pokud se v této oblasti někdo nedokáže ovládat a odkládat uspokojení svých přání, na základě čeho si myslíte, že to bude umět v jiných oblastech, kde by pro vás měl něco obětovat? Co mentalitu typu „to, co chci, chci teď“ udrží na uzdě v ostatních sférách života? Když někdo dokáže respektovat vaši mez a slyší vaše odmítnutí předmanželského sexu, o jeho charakteru to vypovídá, že umí říkat „ne“ svým vlastním touhám a přáním, aby mohl dosáhnout nějakého vyššího cíle nebo projevit lásku druhému člověku.

Když se do někoho zamilujete a chcete s ním vybudovat skutečný, závazný vztah, přirozeně to bude znamenat, že pro to budete muset něco obětovat. Budete potřebovat, aby i ten druhý dokázal v zájmu vztahu zapřít v mnoha oblastech sám sebe. Uvažte, v jakých oblastech vztah vyžaduje oběti. Někdy je třeba obětovat svůj čas, kdy byste se například chtěli věnovat svému oblíbenému koníčku, ale potřebuje vás vaše rodina.

Existují i finanční oběti. Někdo si chce například koupit nové auto, ale jeho rodina potřebuje peníze na bydlení. Někdy člověk musí obětovat své představy a plány.

Například by chtěl obědvat v určité konkrétní restauraci, ale ostatní členové rodiny chtějí jít jinam.

Velice důležité jsou pak oběti při řešení konfliktů. Člověka něco zraní a nejraději by tomu druhému hněvivě či ukřivděně odplatil, ale místo toho je kvůli vztahu nutné, aby se smířil a dokázal své touhy odložit stranou. Když se někdo neumí ovládat a odkládat uspokojení svých potřeb a přání v sexuální oblasti, dokáže v konfliktu odložit uspokojení své touhy prosadit svou?

Přemýšlejte o tom. Potřebujete mít vedle sebe člověka, který je schopen slyšet a respektovat „ne“ druhých lidí. Hranice v oblasti sexu představují při chození velice důležitou zkoušku, která prověří, zda vás ten druhý opravdu miluje. Všichni známe tu obehranou písničku: „Jestli mě miluješ, uděláš to.“ Ve skutečnosti byste na to měli odpovědět: „Jestli mě miluješ, nebudeš po mně chtít něco, v čem mi nebude dobře.“ Láska čeká a respektuje druhého člověka, zatímco chtivost musí mít okamžitě to, co chce.

Jste milováni, nebo jste terčem sobecké chtivosti? To poznáte jedině tak, že řeknete „ne“.

2 1. Tesalonickým 4,4 – přel. podle angl. citace – pozn. překl.

Snad ani nelze docenit, jak důležité je vybrat si člověka, který dokáže odkládat uspokojení svých potřeb a přání. Pokud chodíte s někým, kdo nakonec vždycky musí mít to, co chce a kdy to chce, čeká vás trápení. Vyberte si někoho, kdo kvůli vám a kvůli vztahu bude umět uspokojení svých přání odložit. Čím víc ten druhý říká „to, co chci, musím mít hned“, tím víc těžkostí před sebou máte. Hranice v oblasti sexu jsou spolehlivou zkouškou, která prověří, zda vás ten druhý miluje kvůli vám samotným.

Vášnivá chtivost 16B

Apoštol Pavel míří také proti vášnivé chtivosti (1. Tesalonickým 4,5). Co má na mysli?

Myslí tím, že Bůh nechce, abychom byli vášniví lidé se silnými touhami? Vůbec ne. Ve skutečnosti po nás sám vášnivě touží. V Pavlově textu jde o neovladatelnou touhu po tom, co je mimo manželství zakázané. Proč je to důležité?

V podstatě lze říci, že člověk se zdravou osobností je někdo, kdo je celistvý. To znamená, že všechny stránky jeho osobnosti a života jsou propojeny a navzájem spolupracují. Sex je spojen s láskou, vztahem a závazkem. Tělo, duše a mysl fungují společně. Jak jsme již řekli, tělo lze dát na sto procent někomu, kdo vám dá sto procent všeho ostatního. Když s vámi někdo nevstoupí do manželství, znamená to, že vám celých sto procent nedal, a neměl by tedy dostat sto procent vašeho těla. Uvážíme-li, jak někteří lidé jednají s těmi, s nimiž chodí, měli by být šťastní, když jednou za měsíc dostanou pusu, o sexu vůbec nemluvě! Slyšeli jsme již tolik příběhů lidí zneužitých pro sex ve vztahu, kde ti druzí absolutně neměli v úmyslu k něčemu se zavazovat. Přesto si těch sto procent těla vzali.

To je velice rozkladný způsob života, a pokud se dáváte někomu, koho ovládá chtivost, a nikoli láska, říkáte si o problémy. Lidé ovládaní chtivostí mají rozpolcenou duši a nerozvíjejí hlubší součásti své osobnosti, nezbytné pro trvalý vztah. Mnozí lidé ovládaní chtivostí jsou závislí na sexu a touto svou závislostí se snaží uspokojit hlubší potřeby, které nedokážou vyjádřit zdravějším způsobem.

Janet na to přišla hodně svízelným způsobem. Milovala Marka a stála o vztah s ním.

Svolila, že s ním bude spát. I když to odporovalo jejím hodnotám, líbilo se jí, že ji tak zoufale chce. Zjistila však, že jinak vůbec není schopen přiblížit se jí. Když si s ním chtěla popovídat na hlubší rovině nebo se podělit o své pocity, odtáhl se od ní. Nedokázal být otevřený na rovině potřeb a emocí. Když ale přišla řada na sex, s ním žádné problémy neměl.

Tak je tomu se smyslností a chtivostí. Často se vyskytuje u lidí, kteří se nevyvíjejí v jiných oblastech důvěrné blízkosti. Sex v době chození často zakrývá nedostatek vztahových dovedností daného člověka – dovedností, které budou zapotřebí v manželství.

V romantickém žáru chození a sexu se neschopnost ve vztahové oblasti vůbec nemusí projevit. Pak člověk najednou zjistí, že má vážnou známost nebo již uzavřel manželství s jedincem závislým na sexu. Člověk ovládaný chtivostí nahrazuje lásku sexem, místo aby ji sexem vyjadřoval.

Nedovolte, abyste při chození uspokojovali svou chtivost a vyhýbali se vztahu.

Zároveň nedopusťte, aby kvůli vašim nedostatečným hranicím totéž dělal ten druhý.

Pamatujte na to, že každý člověk závislý na sexu má někoho, kdo mu umožňuje v jeho

návycích pokračovat. Říkejte „ne“, než bude příliš pozdě a spojíte svůj život s člověkem neschopným budovat vztah.

Pokud jde o vás, sexuální zdrženlivost je úžasný způsob, jak zjistíte, do jaké míry žijete naplněným životem. Je dost dobře možné, že se pomocí sexu snažíte naplnit hluboké touhy a uzdravit zranění, které zůstávají ve vaší duši. K žádostivosti žene člověka vždy nějaká potřeba, ale tak by to pokračovat nemělo.

Podobně tomu bylo s Dorou. Poradenskou pomoc vyhledala kvůli svému vracejícímu se sklonu k nevhodnému sexuálnímu jednání. Chtěla se držet svých duchovních hodnot, ale zároveň spala s kdekým. Uvědomila si, že s tím nedokáže přestat.

Když jsme se tím spolu začali zabývat, slíbila mi, že si najde někoho, komu bude moci v „nouzové situaci“ zavolat, a že bude od sexu skutečně abstinovat, abychom mohli zjistit, co ji k tomuto nebezpečnému chování dohání. (Riziko nákazy HIV je při promiskuitním jednání vyšší, než si mnozí uvědomují, a to že byl daný člověk nedávno testovaný, nic neznamená. Virus v té době ještě nemusel být zjistitelný.)

Když s někým chodila, zjišťovala, že ji obzvláště přitahuje pozornost mužů, kteří ji chtěli svést. Líbilo se jí to, protože takto cítila, že o ni někdo stojí. Když jsme se na to zaměřili a Dora začala analyzovat touhy a pocity spojené s jejím sexuálním chováním, uviděla, že se snaží kompenzovat své hluboké pocity, že ji nikdo nechce a že po ní nikdo netouží.

Dořin otec opustil rodinu, když byla ještě malá, a v podstatě vyrůstala bez jakékoli mužské pozornosti a citu. Když se kolem ní objevil nějaký muž a začal se o ni ucházet, připadala si chtěná a dočasně se tak zbavila své vnitřní samoty a nedostatku blízkosti, které prožívala ve vztahu s otcem. Nakonec je však pocítila znovu a hnalo ji to k dalšímu milostnému poměru.

Když s někým chodila déle, bylo pro ni ještě těžší říci „ne“. Riziko, že by ve své blízkosti neměla muže, který by s ní byl v souladu, jí připadalo prostě nesnesitelné.

Zde vidíme příklad potřeby, která člověka žene k „smyslnosti“. List Efezským nám říká, že spolu s tím přichází „nenasytnost“ (Efezským 4,19 ČSP). Mimomanželský sex však nikdy neuzdraví touhu vaší duše po tom, co ji unáší. Dora potřebovala ze strany mužů zdravé uznání, které jí otec nikdy neposkytl. Když to v dobré podpůrné skupině a během poradenství začala nacházet, závislost na sexu ji opustila. Cítila se jako celistvější a milovanější bytost a vnímala, že je víc svou vlastní paní. Také se jí lépe dařilo vybírat si pro chození dobré muže. Už si za ni nevybírala její závislost.

Také jsem pracoval se ženou, která mi jednou řekla, že celá léta hodnotila muže svým „rozkrokem“. Když pak vyřešila své potřeby, jež byly příčinou jejího chování, začala se místo toho rozhodovat na základě svých hodnot.

K vášnivé chtivosti mohou člověka vést různé věci: •

potřeba blízkosti a spojení;

•

potřeba moci;

•

potřeba cítit obdiv a touhu druhého člověka;

•

potřeba vymanit se z rodičovského vlivu (někteří dospělí mu stále ještě podléhají);

•

potřeba vyhnout se nutnosti zpracovávat bolest a ztrátu;

•

potřeba překonat stud a negativní vnímání sebe sama.

Pokud se u sebe nebo u svého partnera potýkáte s vášnivou chtivostí, je pravděpodobné, že zde svou roli hrají právě tyto neřešené potřeby. Chtivost vám brání zapojit svou duši. Tak jako narkomanova osobnost neroste, když bere drogy, ani vaše duše neroste, když podléháte své chtivosti.

Právě to přináší vášnivá chtivost. Odděluje vás od vašeho skutečného srdce, mysli, hodnot a života, po němž doopravdy toužíte. Chtivost získává chvilkovou rozkoš na úkor trvalého zisku. Pokud dovolíte, aby chtivost určovala váš život a rozhodnutí, nikdy nenajdete naplnění, které potřebuje vaše duše. To, co potřebujete, nenajdete ani tehdy, budete-li se poddávat chtivosti někoho druhého. Poddávat se člověku závislému na sexu (i když tak třeba nechce působit), znamená dávat se někomu, kdo nedbá na růst ani na hlubší nedostatky svého vlastního charakteru.

Vyslechli jsme již bezpočet příběhů zejména vdaných žen, které se daly někomu, kdo nedokázal čekat, a později v manželství zjistily, že ten druhý není schopen skutečného vztahu. Poučte se z jejich zkušeností.

Klam 17B

Apoštol Pavel také učí, že sex mimo manželství vždycky někomu ublíží. Vzpomeňte si na verš: „Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra“ (1.

Tesalonickým 4,6). Když někdo spí s někým, s kým nežije v manželství, klame toho druhého a ubližuje mu tím.

Proč tomu tak je? Ze všech důvodů, o nichž jsme zde již hovořili. Když spolu lidé spí mimo manželství, děje se s nimi zhruba toto: • Vzniká propast mezi jejich duší a tělem. Tato propast se v dalším vztahu velice obtížně překlenuje. Tělo dostává sto procent, zatímco duše dostává méně. Tím dochází k vnitřnímu rozkolu.

• Berou sobě samým a tomu druhému něco velice vzácného, hodnotného a důstojného a degradují to. Tak se to stává všedním a méně hodnotným, přičemž menší hodnotu to bude mít i později, ve vztahu s někým, o koho budou doopravdy stát. Svým způsobem připisují partnerovi v příležitostném nebo pouze dočasném vztahu stejnou důležitost jako člověku, kterému se zavážou na celý život.

• Jejich vinou ten druhý nerozvíjí hlubší stránky svého vztahového a duchovního života. Potenciálně mu pomáhají zůstat mělký a určité stránky jeho duše tak zůstávají pro vztah nedostupné.

• Staví se mezi toho druhého a Boha. Bůh žádá, aby mu svou sexualitu každý podřídil, aby ji mohl rozvinout a dovést do manželství. Mimomanželský sex znamená neposlušnost vůči Bohu a vytváří mezi člověkem a Bohem hradbu.

• Pomáhají tomu druhému popírat zranění a bolest, čímž je udržují v návykovém cyklu, který jim v budoucnu přinese problémy.

• Využívají toho druhého pro své vlastní potěšení a chtivost, což je na hony vzdálené lásce.

•

Zatímco ho využívají, brání mu najít si někoho, kdo by si ho opravdu cenil.

• Chystají mu velké trápení, když se s ním rozejdou a opustí ho poté, co mu vzali něco tak cenného. Říkáte-li, že toho druhého milujete, pak ho jistě nebudete chtít klamat a ubližovat mu.

Počkáte. Budete si ho natolik vážit, že ho nebudete k ničemu tlačit a využívat ho. A obráceně, nedovolte nikomu druhému, aby takto ubližoval vám. Láska čeká, aby mohla dávat, zatímco chtivost se nemůže dočkat, až bude dostávat.

Přijetí Boha 18B

Konečně nás apoštol Pavel v 1. listu Tesalonickým učí, odkud pochází oprávnění k sexuálnímu životu. V konečném důsledku nenáleží nám, nýbrž Bohu. Naše tělo v určitém smyslu není naše, nýbrž jeho. Jde tu tedy o širší otázku než jen o to, s kým kdo bude nebo nebude spát. Otázkou se stává, koho kdo bude nebo nebude poslouchat.

Jen máloco může tak dobře prověřit, zda člověk žije v podřízenosti Bohu, jako to, jak nakládá se svou sexualitou. Sex představuje tak silnou a významnou touhu, že vzdát se ho a poslouchat v této oblasti Boha je opravdovým projevem úcty k Bohu. Je to skutečná známka toho, že daný člověk je ochoten říci: „Ne má, nýbrž tvá vůle se staň“. To bude z jednoho vážného důvodu důležité později.

V dlouhodobém vztahu budete potřebovat být s člověkem, který ví, že sám není Bohem, a vždy se Bohu podřizuje. Co kdyby se váš manželský partner rozčílil a chtěl vás potrestat nebo se vám ošklivě pomstít? Nebo by prožíval pokušení v určité oblasti chtivosti či závislosti? Nebo by se chtěl zbavit veškeré zodpovědnosti a uchýlit se k bezstarostnému životu dospívajícího? Nebo by ho lákalo vyhnout se placení daní? Kdyby byl vládcem své duše, co by ho zastavilo?

Kdybyste se však mohli spolehnout na to, že bez ohledu na pokušení či své touhy řekne: „Ne má, nýbrž tvá vůle“, byli byste s ním v bezpečí. Když mu budete moci důvěřovat, že bude jednat podle Boha, vždycky tím získáte.

Pokud však budete žít s někým, kdo podle Boha jedná jen tehdy, když to není v rozporu s jeho touhami, budete mít vedle sebe člověka, který poslouchá jen sám sebe, a vždycky tím budete ztrácet. Když někdo žije tak, aby se líbil sám sobě, a nikoli Bohu, lidé kolem něho tím budou z dlouhodobého hlediska trpět, protože až dojde na lámání chleba, převládne jeho vůle.

Ve výše uvedeném textu z Bible tedy vidíme lakmusovou zkoušku toho, kdo vládne nad naším životem: zda my sami, nebo Bůh. Pokud máte vedle sebe člověka, který říká, že je duchovní, ale když se jeho duchovní život dostane do konfliktu s jeho touhami a touhy zvítězí, znamená to, že tento člověk staví Boha do kategorie zvané „k vlastnímu obrazu“.

Neuctívá ho takového, jaký je, ale takového, jakého ho chce mít. Přetváří Boha podle svých vlastních představ. Nepřizpůsobuje se Bohu a naopak si ho přizpůsobuje podle sebe. To vše svědčí o postoji „budu se Bohu podřizovat, dokud s ním budu souhlasit“. To ale žádná podřízenost není.

Jak se tedy píše v citovaném textu, když někdo odmítá toto učení a přetváří si ho tak, aby odpovídalo jeho touhám, znamená to, že odmítá Boha. Bůh chce být přijímán takový,

jaký doopravdy je. Chce, abychom důvěřovali tomu, co říká. A když někdo přepisuje jeho hodnoty, dává tím najevo, že nepřijímá, kým Bůh skutečně je.

V mnohem větším bezpečí budete s člověkem, který plní jeden z klíčových požadavků na lidstvo: „pokorně chodit se svým Bohem“ (viz Micheáš 6,8). Takovému člověku lze dlouhodobě opravdu důvěřovat, že mu půjde i o vaše zájmy. Důvěřujte tomu, kdo důvěřuje Bohu. Pokud opravdu spoléhá na Boha, bude prosazovat Boží hodnotu sexu v rámci manželství.

Shrnutí důvodů, proč říkat „ne“ 19B

Abychom tedy nezačali působit jako svatí na mostě, přestaneme kázat. Nechceme vypadat jako puritáni a nemyslíme si ani, že po nás Bible něco takového chce. Sexualita je součást Božího dobrého stvoření.

Při přijímání své sexuality si však nepočínejte chtivě, nýbrž s náležitou dávkou sebeovládání, svatosti, úcty a lásky. Jednejte obětavě, „neklamte“ toho druhého a podřizujte se Bohu. Během chození si tak vybudujete velice dobré hranice a osvojíte si zdravý postoj k své sexualitě. Například budete vědět, kde je dobré se zastavit. V rámci těchto mezí se nebudete moci chovat nevhodně. Budou vás správným způsobem usměrňovat.

Navíc řeknete-li sexu mimo manželství „ne“, budete moci během chození zjistit několik nesmírně důležitých věcí: 1. Jde mu o vás, nebo jen o sex?

2. Zvládá i další oblasti vztahu a intimity, nebo se jim pomocí sexu vyhýbá? Jinými slovy, není na sexu závislý?

3. Nenosí si v sobě břemena, s nimiž se dosud nevypořádal?

4. A co je nejdůležitější, dokáže se podřizovat Bohu?

Naléhavě vás prosíme, zjistěte si tyto skutečnosti ještě předtím, než někoho vpustíte do svého srdce. Můžeme vám zaručit, že není třeba, aby ve vašem srdci dlouhodobě setrvával někdo, kdo vás nemiluje, nedokáže se k vám na niterné rovině přiblížit, má spoustu nevyřešených problémů, neumí odkládat uspokojení svých potřeb a přání a ignoruje Boha. Pokud však někdo pronikne do vašeho těla, je velice těžké zajistit, aby neobsadil i vaše srdce. Když se člověk nechá ovládat chtivostí nebo dovolí, aby byl využíván jako předmět chtivosti, ukazuje to, že spousta věcí není v pořádku. Zaměřte se na ně, pokuste se je napravit, a chození vás pak možná přivede k něčemu opravdu dobrému.

Hraníce odpuštění 120B

Viola ve svých čtyřiadvaceti letech prožívala rozčarování ohledně sexu ve vztazích.

Spala s více muži, než se jí vůbec chtělo pomyslet, a zaplavovaly ji pocity „jakou to má všechno cenu“. Jak mi sdělila, začalo to, když jí bylo patnáct. Vyjádřila to takto: „Jak jsem jednou udělala chybu, myslela jsem, že už jsem všechno prošvihla. Neuchovala jsem se pro člověka, kterému bych jednou dala svůj život. U dalšího kluka a pak i u těch ostatních jsem si říkala: Co na tom záleží? Stejně už jsem to prošvihla.“

Tak tomu bylo, než pochopila, jak se na naše selhání dívá Bůh. Nedívá se na nás jako na kus porcelánu, který když se jednou rozbije, zůstane rozbitý. Vnímá nás všechny jako porušené lidi, které tvoří nově. S jeho odpuštěním můžete začít úplně znovu a být stejně čistí jako na začátku. Žalmista o tom říká: „Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti“ (Žalm 103,12). A v listu Židům se píše: „Na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu“ (Židům 10,17). A nejen to: „Přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou“ (Žalm 10,22).

Požádáte-li Boha, aby vám skrze Ježíše Krista odpustil, uvidí vás jako úplně nového člověka. Budete očištěni, obmyti čistou vodou a vše, co jste udělali, bude zapomenuto a vzdáleno jako východ od západu. Jak říká apoštol Pavel, pro ty, kdo požádali o odpuštění, které dává Ježíš, už „není žádného odsouzení“ (Římanům 8,1).

Jak tedy i Viola poznala, vaše dřívější selhání vás nemusí odsoudit k dalším sexuálním pádům. To, že jste v minulosti uklouzli, nemusí znamenat, že jste se úplně zničili a že nemůžete začít znovu. Můžete být znovu čistí a rozhodnout se takoví zůstat a radovat se ze všeho, co dobrého toto postavení obnáší.

Můžete rozvíjet svůj vnitřní život a pěstovat svoji schopnost milovat. Můžete poznat někoho, kdo vás bude mít opravdu rád. Můžete se učit odkládat uspokojení svých potřeb a přání a dávat druhým. Vaše vnitřní rozpory, zranění a potřeby mohou být uzdraveny, takže už nebudete navazovat neuspokojivé vztahy. A můžete se definitivně vzdát snahy být Bohem, takže ho necháte, aby vaším Bohem byl on sám.

Když budete vědět, že je vám odpuštěno, tento čistý štít se vám stane pevnou hranicí.

Na této pevné půdě budete moci bezpečně stát. Nebudete si muset dělat starosti s trhlinami ve vaší zbroji a připadat si kvůli své minulosti špinaví. Nyní vás bude chránit vaše nová čistota a během chození teď budete moci budovat něco hlubšího než zážitek z jedné noci. Budete moci růst.

Požádejte tedy o odpuštění ještě dnes. Pokud Ježíše ještě neznáte, poproste ho, aby byl vaším Pánem. Obraťte se k němu ve víře a on vás očistí. Potom už žijte jako zproštění viny. To je opravdu pevné postavení. Tehdy budete moci čekat na to pravé.

Co si z toho odnést 12B

• Potřebujete hranice před sexem mimo manželství. Bůh vám tyto hranice dává, aby vás ochránil, a to v řadě ohledů.

• Sex má nesmírně vznešený účel, velkou hodnotu a důstojnost. Nenakládejte se svou sexualitou lehkovážně, abyste mu mohli dát místo, jaké mu náleží.

• Sex je nejvyšší výraz romantické lásky k člověku. Je tedy třeba ponechat si ho pro ten nejvyšší romantický vztah, který budete mít – pro vztah se svým manželským partnerem.

• Dodržováním hranic v sexuální oblasti poznáte, do jaké míry se ten druhý umí ovládat, odkládat uspokojení svých potřeb a přání, obětavě milovat a podřizovat se Bohu.

• Nenechte se ovládat chtivostí. Brání nejen lásce, nýbrž i rozvoji osobnosti a uzdravení. Kromě toho zaručuje vztahové problémy.

• Ať váš partner říká cokoli, to, jaký je, když musí respektovat nějakou mez, poznáte jedině tehdy, když řeknete „ne“ sexu.

• Boží odpuštění je dostupné každému, bez ohledu na to, co udělal. Umožní vám získat čistý štít a začít znovu s dobrými hranicemi v oblasti sexu.

18. kapitola

Zřiďte si vazební celu 24B

Miluji hudbu nejrůznějších žánrů. Přiznám se však, že jeden druh hudby opravdu nemůžu vystát. Jsou to milostné písničky, kde jeden člověk miluje někoho, kdo s ním nejedná správně. Jádrem problému ale není jednání toho druhého. Mnohem víc mě znepokojuje postoj zneužívaného člověka a jeho reakce na toho, kdo s ním tak špatně zachází. Pasivně si stěžuje, úpí a doufá, že se situace zlepší: •

Budu čekat navždy (zatímco ty se budeš poohlížet po někom lepším).

•

Čas všechno zhojí (zatímco ty se celá léta k ničemu nezavážeš).

•

Prosím vrať se (prostě proto, že tě o to žádám).

•

Proč se mnou takhle jednáš (protože můžeš).

• Postarám se o to, abys mě miloval (i když nedokážeš milovat nikoho jiného než sebe).

Láska, bolest a nesouhlas vyjadřované ve všech těchto písních bezpochyby existují a všichni se můžeme ztotožnit s tím, jak je těžké, když někoho máme rádi a zároveň musíme zakoušet zranění, která nám daný člověk působí svými hříchy. Ale řešení, jež tyto písně nabízejí, k vyřešení tohoto trápení nikterak nepřispívají. Ve skutečnosti představují vůbec nejhorší možné řešení. Řešení problémů lásky, úcty, zodpovědnosti a závazků během chození je tématem této kapitoly. Nikdo sice nemá moc někoho měnit a napravovat, ale když nastanou problémy, je ve vaší moci reagovat na svého partnera zdravým způsobem. Tyto zdravé reakce, jež jdou často ruku v ruce s pečlivým a láskyplným uplatňováním hranic, mohou výrazně přispět k zlepšení vztahu.

V této kapitole si probereme zásady jednání ve vztahu, kde dochází k narušování hranic. Jeden z dvojice ztrácí svou svobodu a lásku, zatímco ten druhý se „vozí zadarmo“. Pravděpodobně je již zřejmé, že se teď nebudeme zaměřovat na narušitele hranic, nýbrž na toho, jehož hranice jsou narušovány, tedy na toho, kdo přichází o svobodu a lásku. Ten, kdo při chozeni sklízí, co druhý zasel, má totiž největší motivaci něco s tímto problémem udělat.

Určité konflikty jsou normální 12B

Když ve vašem vztahu narazíte na problémy, neztrácejte hlavu a neházejte flintu do žita. Konflikty nemusí nutně znamenat konec vztahu. Problémy, včetně konfliktů ohledně hranic, ke vztahům normálně patří. Ve vztahu se dva lidé milují, poskytují si útěchu, užívají si legrace, rostou – a střetávají se v konfliktech. Proto nás jeden z nejhlubších biblických textů týkajících se vztahů učí, abychom se navzájem milovali, říkali si pravdu a odpouštěli si (Efezským 4,25-32). Bůh již do reality sporů a problémů ve vztazích zasáhl. Také nám, právě ve zmíněném textu, řekl, jak se s nimi vypořádat. To patří ke vztahu s druhým člověkem, který je svobodný, má svou vlastní vůli a je hříšník jako my.

Tolik lidí si naivně myslí, že potkají spřízněnou duši, která se s nimi nikdy nebude hádat – nanejvýš jen mírně nesouhlasit, což se v duchu vzájemnosti snadno vyřeší. Pak

jsou zničeni nebo ztrácejí naději, když zakoušejí vleklé spory ohledně zodpovědnosti, sféry vlivu a svobody. Lidé, kteří se mají rádi, se i přesto dohadují o tom, jak trávit čas, jak nakládat s penězi, kolik energie věnovat práci, jak si projevovat úctu a jak řešit své odlišné názory. To neznamená, že spolu mají špatný vztah. Může to však znamenat, že problémy neřeší právě nejlepším způsobem. Nevzdávejte se tedy při chození nebo v jiném významném vztahu naděje. Především se vzdejte požadavku, aby váš vztah byl zcela bez konfliktů, a pak udělejte další krok.

Požadujte ve vašem vztahu hranice 123B

Již jsme se v této knize zmínili o problému, kdy člověk nestanoví žádné meze, dokud ve vztahu nepropuknou opravdu velké potíže nebo přímo krize. Hranice však nefungují jako tlačítkový hlásič požáru s nápisem „v případě požáru rozbijte sklo“. Neměli byste čekat, až vás okolnosti přitlačí ke zdi, a pak teprve tomu druhému sdělit, že se vám nelíbí, co se děje. Hranice by měly být vetkány přímo do vašeho života a vztahu jako něco, co denně uplatňujete a s čím denně počítáte. Konec konců stanovení mezí jednoduše znamená upřímnost ohledně toho, co dovolíte a co ne. Kéž vás charakterizuje pravdomluvnost, zodpovědnost a upřímnost.

Kromě toho je důležité, aby hranice byly součástí i vašeho partnerského vztahu při chození. Ví váš partner, jak vnímáte jeho jednání s vámi?

Nebo to bagatelizujete, omlouváte to nebo mu prostě oplácíte mlčením a doufáte, že vaše sdělení pochopí? To není čestné. Jen něco zastíráte a klamete sami sebe i jeho.

Právě z tohoto důvodu později mnozí lidé narážejí v oblasti hranic na vážné problémy: na začátku vztahu nedali jasně najevo, co je pro ně přijatelné a co ne.

I když tedy teď máte ve svém milostném životě velký problém, zkuste se na něj podívat z širší perspektivy. Nemyslete si, že hlavním problémem je nynější krize. Ta je spíš projevem charakterových nedostatků jednoho z vás nebo vás obou, které až dosud zůstávaly odmítány, neřešeny nebo přehlíženy. Ode dneška začněte usilovat o to, aby upřímnost, zodpovědnost, úcta a svoboda byly požadovanou součástí všech stránek vašeho vztahu: na společenské, citové, sexuální a duchovní rovině i ve všech ostatních oblastech.

Hranice stanovte proto, abyste vztah uchovali, nikoli abyste ho ukončili 124B

Zbavte se svého strachu stanovit meze. Mnozí lidé se bojí, že když začnou říkat „ne“ a stanoví nějaké hranice a důsledky, znamená to, že jejich vztah tím končí. Ve skutečnosti však hranice pomáhají rozpoznat charakter vašeho partnera a vašeho vztahu. Pokud daný vztah končí, jakmile s něčím projevíte nesouhlas, není to zdravý vztah. Pro jeho udržení je nutné, aby jeden z partnerů žil ve lži. Myslete na budoucnost. Jak by se muž, který od své manželky odmítá vyslechnout pravdu, mohl v jejím zájmu nasadit tak jako Kristus pro církev (Efezským 5,25)? Pokud váš partner nesnese slovo „ne“, problémem nejsou hranice, ale jeho charakter.

Hranice ve skutečnosti pomáhají řešit problémy s nezodpovědností, nadvládou a manipulací. Když člověk, který se neumí ovládat, narazí na někoho, kdo se nenechá ovládat, musí pak čelit důsledkům svých vlastních slabostí. Dané meze se mu sice nemusí líbit, ale pokud má dobré srdce, podřídí se jim a začne růst v budování svých vlastních

hranic. Nemyslete si tedy, že hranice jsou předzvěstí konce vztahu. Naopak představují první krok k uchování a uzdravení lásky, kterou v daném vztahu chcete mít.

Ernest a Silva spolu chodili víc než rok a směřovali k manželství. Silva měla sklon k přílišné snaze každého uspokojit, a tak když ji trápilo, jak je Ernest při návštěvách u ní doma někdy nepořádný, bála se mu to říct. Myslela si, podobně jako i jiní přílišně povolní lidé, že mu tím ublíží, rozčílí ho nebo že se s ní kvůli tomu rozejde. Nakonec s ním o jeho nepořádnosti přece jen promluvila. K jejímu údivu jí za to Ernest poděkoval a začal se snažit být pořádnější. Byl to muž dobrého srdce a nechtěl ji zatěžovat svými špatnými návyky. Silva tak poznala, že hranice jejich vztah obohatily, místo aby způsobily jeho ukončení. Dnes žijí v šťastném manželství a Ernest si pravidelně sbírá ponožky.

Problémy v oblasti hranic versus problémy s charakterem 125B

Během chození se může objevit bezpočet problémů v oblasti hranic. Vyjmenujme si alespoň některé: •

Muž nerespektuje pocity své dívky.

•

Žena vinu za veškeré problémy svaluje na svého přítele.

•

Jeden z partnerů neustále chodí pozdě.

•

Muž si chce od své dívky půjčovat peníze.

•

Žena si svůj hněv na šéfa vybíjí na svém příteli.

•

Muž tlačí ženu k sexu.

•

Žena za zády svého přítele navazuje další známosti.

•

Muž neplní své sliby.

• Žena je tak svázána se svou rodinou, že nedokáže investovat do partnerského vztahu.

•

Muž má záchvaty vzteku a hrozí násilím.

•

Žena skrývá svůj problém s drogami nebo s alkoholem.

Bez ohledu na to, s jakým problémem se potýkáte, jeho podstatou je nejspíš to, že někdo zasévá potíže a nesklízí jejich důsledky (narušitel hranic), zatímco někdo druhý sklízí, co sám nezasel (ten, jehož hranice jsou narušovány) (Galatským 6,7). V tom spočívá problém s hranicemi ve vztahu. Řešením je zajistit, aby ten, kdo rozsévá, také sklízel.

Existuje však i hlubší problém: charakter člověka, který hranice překračuje. Podobně jako studna, která dává zamořenou vodu, bude ten, kdo neustále narušuje principy úcty, zodpovědnosti a svobody, překračovat jednu mez za druhou. Nemyslete si, že když vyřešíte nynější krizi, znamená to konec problémů. Dokud se nevyřeší charakterové nedostatky, které problém v oblasti hranic vyvolávají, pravděpodobně u daného člověka narazíte ještě na spoustu podobných potíží. Člověk, který se snaží ovládat druhé nebo odmítá nést zodpovědnost, se takto bude projevovat v nejrůznějších oblastech života, dokud svůj charakter nepodrobí Božímu procesu růstu. Je tedy třeba, abyste viděli dvojí problém: narušování hranic a charakter člověka, s nímž chodíte. Nelze to od sebe oddělit.

K charakteru patří i srdce daného člověka. Někteří lidé hranice narušují proto, že je nikdy nikdo nenaučil ovládat se, mít v životě řád a nést zodpovědnost. Tak, jako špatně vychovaný labrador (s nímž mám značné zkušenosti) to jsou milí, láskyplní lidé, kteří však v obývacím pokoji vašeho života nechtěně rozbijí všechen porcelán. Nejsou zlí, nezodpovědní ani vás nechtějí ovládat. Prostě nemají dostatečné meze. Takový člověk většinou ochotně vyslechne, jak problém s penězi, časem nebo chováním vnímáte. Bude mu líto, že vám svým chováním ublížil, a bude upřímně usilovat o změnu. Je dobrou volbou pro budoucnost.

Druhý typ narušitelů hranic se mezím vzpírá silněji. Z toho či jiného důvodu si život zařídil tak, aby se vždy mohl vyhnout „ne“ druhých lidí. Může se vyznačovat některými z následujících rysů: •

nepřipouští si, že vám ubližuje;

•

svaluje vinu za problém na vás;

•

slibuje, že se změní, ale zůstává stejný;

•

klame vás ohledně daného problému;

•

nechce se měnit, protože to pro něho není pohodlné;

•

neumí odkládat uspokojení svých potřeb a přání;

•

na situaci se dívá sobecky a není příliš schopen vnímat vaše stanovisko.

V takovém případě je problém složitější, nicméně zůstává řešitelný. Mějte však na paměti, že možná máte co do činění s člověkem, který se změní jen pod vlivem bolesti, kterou jako důsledek prožije, a nikoli kvůli své touze po růstu nebo díky své lásce k vám.

Nezapomeňte ale, že toto sobecké zaměření na sebe je v každém z nás, kdy nám jde víc o nás samé než o druhé a kdy si přejeme být Bohem. Buďte trpěliví a sledujte, co bude Bůh dělat, až stanovíte hranice.

Láska, úcta a vzájemnost 126B

Když budete přemýšlet o tom, že svého partnera upozorníte na nějaký problém, zaujměte postoj lásky, úcty a vzájemnosti. Dejte mu vědět, že ho netrestáte ani se mu nemstíte za minulé křivdy. Jde vám o lásku a smíření. Chcete ten problém vyřešit, protože se staví do cesty růstu lásky mezi vámi. Pamatujte na to, že již samotná skutečnost, že se vůbec namáháte daným problémem zabývat, vašemu partnerovi ukazuje, že vám na něm záleží. Nacházíte se v oblasti chození, kde můžete vztah náhle ukončit a nikdo vám nemůže nic vyčítat. Dejte mu najevo, že o problému mluvíte, protože o něj stojíte.

Také projevte úctu k jeho rozhodnutím a pocitům. I když nese zodpovědnost za svůj podíl na problému, nezapomeňte, že má svou minulost, svou vlastní bolest a svá vlastní břemena. Nenechte se lapit do pasti sudičství a představy, že když nad ním získáte vládu, vyřešíte tím pocity, které ve vás svou nadvládou vyvolal on. Jednu moji známou dlouho ovládal její partner. Nakonec mu řekla: „Tak teď bude zase po mém.“ Ovládat někoho druhého nikdy není řešením. Tím je „teď bude po našem“.

Zároveň přistupujte k partnerovi také z pozice vzájemnosti. Nejste jeho rodič ani Bůh a sami také nejste bez hříchů a slabostí. Jak se říká, „u Kristova kříže je zem rovná“.

Přiznejte svůj podíl na problému, převezměte za něj zodpovědnost a začněte pracovat na

svém vlastním charakteru. Tím ho uchráníte před podřízeným postavením dítěte a vyvarujete se nebezpečného postoje odsuzování druhých. Mnohdy je třeba, aby se ten, jemuž bylo ublíženo, narušiteli hranic omluvil za svůj vlastní podíl na problému, například za to, že: •

nepromluvil, kdy měl;

•

omlouval nebo bagatelizoval jeho chování;

•

stěžoval si druhým, aniž by mu něco řekl;

•

na protest se uzavíral do sebe nebo se uchyloval k pasivitě;

• popichoval svého partnera a zasypával ho výčitkami, místo aby se snažil o řešení problému; •

hrozil důsledky a pak je neuplatňoval.

Porušování hranic to sice nikterak neomlouvá, ale umožňuje to oběma stranám přijmout svůj díl viny.

Nakreslete jasnou dělicí čáru 127B

Nejlepší je mluvit o hranicích se svým partnerem – co nejkonkrétněji. Uveďte jako příklad konkrétní události, jak jste se tehdy cítili, v čem spočíval problém a jakému průběhu byste bývali dali přednost. Pokud váš partner usiluje o svůj růst, tyto informace mu budou ku prospěchu a bude se chtít dozvědět ještě víc, aby vás už příště nezraňoval. V případě, že váš partner vzdoruje, konkrétní údaje pomohou problém jasně definovat a zasadit ho do reality, čímž se zmenší jeho prostor pro výmluvy, obviňování druhých a popírání problému.

Je důležité velice konkrétně uvést, kde došlo k narušení hranic nebo překročení mezí.

Mnozí narušitelé hranic nevědí, kdy překračují mez úcty. Potřebují o tom být informováni. Je nelaskavé a nespravedlivé ze vztahu odejít, aniž byste tomu druhému alespoň sdělili, čím se proviňuje. Pomyslete, jak by vám bylo, kdyby vás někdo bezdůvodně odepsal a nechal vás v temnotě. Poskytněte mu stejné milosrdenství, o jaké byste stáli sami (Jakub 2,12-13).

Například možná budete muset říci: „Otto, cením si tvého smyslu pro humor. Patří k tomu, co se mi na tobě líbí. Většinou mi ani nevadí, když si někdy děláš legraci ze mě. Ale když ti řeknu, co mě uvádí do rozpaků, a ty dál veřejně žertuješ na můj účet, opravdu mě to zraňuje. Víš, že jsem citlivá na svou váhu, už jsem ti to říkala. A minulý týden ses na večírku zase přede všemi sarkasticky vyjadřoval o mých dietách. Zranilo mě to, uvedlo mě to do rozpaků a taky mě to rozčílilo. Příště už to trpět nebudu.“ Otto bude upozorněn na hranice. Může žertovat. V oblastech, kde to jeho dívce nevadí, si může dělat legraci i z ní. Ale vtipy týkající se její váhy už jsou mimo hranice.

Otto teď ví, kde překračuje meze.

Nakreslit dělicí čáru nemusí být tak snadné, jak to vypadá. Vyžaduje to, abyste definovali, co budete tolerovat a co ne. Lidé mnohdy formulují nejasné, povšechné požadavky na druhého člověka a břemeno zjišťování, co mají na mysli, ponechávají na něm. Například řeknou: „Otto, měl bys trochu přibrzdit.“ ‚O čem to mluví?‘ může si Otto právem pomyslet.

Dělicí čára se také týká charakterových problémů, které k narušování hranic vedou.

Nechcete si nakonec vzít suchého sadistického kašpara. Promluvte si se svým partnerem o tom, co vidíte za jeho překračováním mezí. Uvědomuje si to? Jste první člověk na světě, který mu o tom řekl? Například: „Někdy mi tvoje žertování na můj účet připadá nepřátelské a zraňující, jako bys tím vyjadřoval nějaký svůj hněv. A když se mnou nejsi spokojený, zdá se mi, že v tom se mnou nejednáš přímo. Někdy mi o tom vůbec neřekneš, a pak mě na veřejnosti shodíš nějakým vtípkem. Byla bych ráda, kdyby ses trochu zaměřil na tenhle svůj sklon, protože mě od tebe opravdu vzdaluje.“ Nejste Ottův poradce, ale milujete ho a jste důležitým zdrojem Boží reality pro jeho růst a dozrávání. Využijte svého postavení v zájmu vás obou.

Hranice nejsou důsledky!

128B

Bylo by úžasné, kdyby stačilo pouze stanovit partnerovi hranice. Řekli byste: „Au! To bolí. Přestaň s tím.“ A ten druhý by odpověděl: „Dobře. Promiň.“ Věděl by, čemu špatnému se má vyhýbat a co dobrého naopak dělat, a totéž byste věděli i vy. Láska by se mezi vámi rozvíjela a šířila mílovými kroky. Smutné je, že v tomto hříšném světě to tak nefunguje. Samotná informace představuje sice nutnou, ale nedostatečnou podmínku pro řešení problémů s narušováním hranic při chození.

Pokud máte děti nebo jste je měli nějaký čas na starost, pak víte, že stanovit mez je pouze první krok. Dítěti zůstává svoboda vaše pravidla zpochybňovat a porušovat. Tato svoboda je nutná, aby nebylo pouhou loutkou pod vaší nadvládou a aby mohlo plně využít svých zkušeností s důsledky, které uplatníte, když danou mez překročí. Maminka například řekne svému synovi, aby si udělal domácí úkoly, jinak ho čeká nějaký důsledek.

Má svobodu úkoly neudělat a využije jí. Maminka mu pak v klidu zakáže příští trénink v košíkové a její syn sklidí, co zasel.

Formulovat hranice nestačí. Budete také muset stanovit důsledek a držet se ho. Nikdy si nemyslete, že když řeknete, že něco nebudete trpět, už se to nikdy nestane. Jen tím vyjádříte pravdu o tom, co prožíváte. Některým partnerům to stačí, ale pro mnohé to znamená pouhé popichování, jehož si nebudou všímat.

Zde přicházejí na řadu důsledky. Ty zahrnují, co uděláte, až znovu dojde k překročení hranic. Obnášejí něco, co vašemu partnerovi bude nepříjemné, takže se mu dostane určité lekce nebo zakusí ztrátu, která mu pomůže vypěstovat si sebeovládání, úctu a empatii k druhým. Důsledky jsou Boží školou, v níž jsme vychováváni. „Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ (Židům 12,11).

Pamatujte na to, že pokud daný problém v oblasti hranic není ve vašem vztahu s partnerem ojedinělou záležitostí, pravděpodobně se jedná o charakterový vzorec. V takovém případě si stejným způsobem počíná i v jiných vztazích a situacích. Například pokud vaše dívka flirtuje s jinými muži, pravděpodobně se tak chovala i v řadě předchozích známostí. S veškerou pravděpodobností je pro ni flirtování takřka automatické. Neočekávejte tedy, že vaše žádosti, námitky nebo varování budou stačit.

Znal jsem muže, jenž se zamiloval do ženy, která chtěla zůstat v blízkém kontaktu se svými bývalými partnery. I když chtěl respektovat její potřebu přátelství, cítil, že její vztah k němu není zcela výlučný a že se s těmi ostatními ještě doopravdy nerozešla, ačkoli

tvrdila, že ano. Nakonec se s ní dočasně přestal úplně stýkat, až pochopila, že ho ztrácí a že jí zůstanou jen všichni ti muži, s nimiž už jí láska nevyšla. Aby se změnila, bylo třeba uplatnit tento důsledek. Pokud se varování neopírají o důsledky, fungují jen málokdy.

Co jsou odpovídající důsledky?

129B

Budete muset určit, co bude přiměřeným důsledkem opakujících se provinění. Trest musí odpovídat přestupku a každá situace je jiná. Předkládáme vám několik zásad, jimiž se můžete řídit, až budete zvažovat, co je přiměřené.

Nechte se vést láskou a pravdou, nikoli touhou po pomstě 25B

Důsledky vnímejte jako nástroj, jímž se ochráníte a jímž zároveň dáte tomu druhému šanci změnit se. Jejich cílem není nikoho ke změně přinutit ani nemají tomu druhému ukázat, jak vám je, když vám ubližuje. Pomstu ponechte tomu, kdo na ni má jako jediný právo (Římanům 12,19). Kromě toho vás motivace láskou a pravdou uchrání před postojem rodič versus dítě.

Vyhýbejte se definitivním důsledkům 256B

Běžně se stává, že lidé, kteří spolu s někým chodí, neustále sahají po definitivním důsledku, jímž je ukončení vztahu. Rozchod s partnerem není totéž co manželský rozvod a v určitých případech je jistě správnou možností. Pokud však někomu neustále hrozíte, že ho opustíte, a je to váš jediný důsledek, tato vaše hrozba může pozbýt moci. Ten druhý si snadno může začít myslet: Ať udělám jakoukoli chybu, opustíš mě. Vzdávám to. Podobně tomu je se zákonem: budete odsouzeni za kterýkoli přestupek, takže nakonec budete prožívat skleslost a hněv (Římanům 4,15).

Rozchod ve skutečnosti není důsledek, i když je někdy nutný. Vztah totiž ukončí, nikoli uzdraví. Hrozbu rozchodem si ponechte jen pro ty opravdu vážné problémy, jako například klamavé jednání, nevěru, projevy násilí, konflikty v duchovní oblasti, nevhodné sexuální chování a porušování zákona.

Uvažujte empaticky 257B

Vžijte se do situace toho druhého. Přemýšlejte, jak by jednotlivé důsledky působily na vás. Postupujte se soucitem i přísností, která vyznívá spravedlivě. Je snadné odsuzovat něčí špatné jednání, dokud při nějakém přestupku nejsme přistiženi sami.

Nechte se vést skutečností 258B

Snažte se, aby důsledek pokud možno odpovídal přirozeným důsledkům. Co nejvíc ustupte z cesty, aby váš partner nevnímal jako problém vás, nýbrž svůj vztah k realitě.

Méně závažný problém by měl mít méně vážný důsledek. Stanovte důsledky s modlitbou a nechte si poradit od moudrých přátel. Zde uvádíme několik možností: • citový odstup: omezení toho, do jaké hloubky toho druhého na citové rovině pustíte; • fyzický odstup: odchod z místnosti nebo z akce, pokud se problém znovu objeví.

Zajistěte si, abyste v případě potřeby mohli odjet sami; •

čas: omezte čas, který spolu budete trávit, dokud se problém nevyřeší;

•

třetí strana: přizvěte někoho na pomoc, například přítele, kazatele nebo poradce;

•

pozastavení vývoje vztahu: zrušení závaznosti nebo zmenšení její míry;

•

zrušení výlučnosti: pěstování dalších kontaktů, dokud se problém nevyřeší.

Mějte na paměti, k čemu důsledky slouží: mají vás chránit a pomáhat tomu druhému vidět realitu ohledně jeho destruktivního jednání.

Na co pamatovat při stanovení hranic 130B

Pokud o svého partnera stojíte, pravděpodobně budete své jednání vnímat poněkud rozporuplně. Uplatňováním důsledků v podstatě umožňujete, aby se někoho, na kom vám záleží, dotkla bolest. Konflikt mezi vaší touhou po blízkosti a nutností zaujmout vůči narušiteli hranic správný postoj, si na vás může vyžádat svou daň. Nabízíme vám několik rad, které vám snad tento proces usnadní.

Zůstávejte ve spojení s druhými 259B

Otevřené vyjadřování pravdy samotnou svou povahou lidi rozděluje. Vytváří mezi nimi odstup a vyvolává v nich hněv. Někdy člověk může dokonce začít pochybovat, zda to, co dělá, je správné nebo zda vůbec vydrží bolest spojenou s udržováním hranic. S tím je třeba počítat a mělo by nám to připomínat, že stanovit meze bychom neměli sami. Nikdo z nás nemá takovou sílu ducha, abychom si dokázali znepřátelit lidi, které milujeme, a být s nimi v konfliktu, aniž bychom přijímali lásku, podporu, povzbuzení a zpětnou vazbu od těch, komu na nás záleží. Dbejte na to, abyste byli ve spojení s dobrými lidmi, kteří při vás budou stát, až se rozhoří konflikty.

Vyhýbejte se impulzivně reagujícím přátelům 260B

Podporu vyhledávejte u zkušených a duchovně zralých lidí. Vyhýbejte se těm, kteří si vás idealizují jako nevinnou oběť a v tom druhém nevidí nic jiného než padoucha. Takoví přátelé sice mohou posilovat vaše sebevědomí, ale k objektivnímu a neutrálnímu postoji vás nepřivedou. Vztahy většinou rozbíjejí a často zasévají pocit samolibé arogance, která může zcela znemožnit vztah vzájemné důvěrnosti. Zároveň se vyhýbejte i lidem, kteří k vám mají kritický a sudičský postoj a všechny problémy ve vztahu automaticky svalují na vás. Najděte si takové přátele, kteří budou „pro“ vás oba a budou schopni dívat se na problém z obou stran. Naše kniha Safe People (Spolehliví lidé) poskytuje dobrý zdroj informací pro hledání lidí, které během tohoto období budete potřebovat.

Očekávejte negativní reakce 261B

Pokud má váš partner charakterové problémy, které ho vedou k narušování vašich hranic, možná bude za příčinu problémů považovat spíš vás než sebe. To může znamenat, že vám za vaši upřímnost nepoděkuje a naopak vám ji bude zazlívat. Nenechte se zaskočit zlostnou nebo obrannou reakcí. Je užitečné mít na paměti, že váš partner možná celý život utíkal před skutečností, že je sobecký, nezodpovědný nebo že se snaží druhé ovládat.

A vy mu teď nastavujete zrcadlo pravdy. Může po takovém poslovi vystřelit. Může dostat takový záchvat vzteku jako ještě nikdy, protože bude konečně přinucen podívat se zpříma na to, jaký je a co dělá, a rozhodnout se buď činit pokání, nebo se bouřit proti Bohu a realitě.

Chraňte se před zlostnými a nebezpečnými výpady. Ať se na vás zlobí, ale požadujte úctu. Hrubé a neuctivé výpady netolerujte.

Projevte své pochopení 26B

Milovat nezralého člověka a mít s ním soucit není hřích. Podobně jako u dítěte dejte najevo své pochopení pro skutečnost, že to, co od něho požadujete, je obtížné. To ale neznamená, že to není žádané. Můžete například říci: „Petro, vím, že pro tebe nebude snadné nějaký čas se teď nescházet, dokud se nějak nevypořádáš se svými zlostnými výbuchy, které mě zraňují. Budeš mi chybět, ale budu čekat, dokud se od tebe nedozvím, že na tom pracuješ. Zavolej mi prosím, až se rozhodneš.“ Buďte trpěliví 263B

Dejte Božímu procesu změny čas. Jen málokdo z nás se učí bez omylů a chyb.

Většinou několikrát klopýtneme, prožijeme určitou bolest. Potřebujeme něčí podporu.

Nevzdávejte to s člověkem, který zpočátku klade odpor, selhává nebo popírá své chyby.

Zároveň vám však partnerův postoj k celému procesu mnohé ukáže. Pokud ten druhý neprojeví žádné známky toho, že by se chtěl podřídit Bohem daným skutečnostem a přijmout za své chování zodpovědnost, ani se nepokusí o změnu, pak vaše trpělivost může přinést ovoce v tom smyslu, že poznáte, že daný vztah není životaschopný. Trpělivost má svůj konec, bezdůvodně nečeká věčně.

Zkoumejte jeho motivy 264B

Pokud na vaše hranice reaguje vstřícně, je to dobré znamení. Prověřte si však, proč to dělá. Je důležité, aby se měnil kvůli svému vztahu s Bohem, protože to je správné a protože už vám nechce ubližovat. Není tak důležité, aby se měnil proto, že si myslí, že vás tím získá zpět. Existuje tolik smutných příběhů týraných žen, které svému manželovi předčasně dovolily, aby se vrátil, protože je k tomu manžel zmanipuloval, aniž se doopravdy změnil.

Navrhněte, jak se lze vrátit k normálu 265B

Dejte svému partnerovi vědět, že dané důsledky nejsou trvalé (pokud nejde o trvalá opatření související s vaší ochranou, projevováním úcty a podobně). Řekněte mu, co přesně se musí stát, abyste mu zase mohli být nablízku, k dispozici a emocionálně otevření, což je také předmět vaší touhy, až se změní. Pokud opravdu ukáže, že se mění, přijměte ho se skutečnou důvěrou a láskou, kterou si tím zasloužil, a zároveň pozorně sledujte, zda v tomto procesu pokračuje. Vyvarujte se však rodičovské role – buďte si rovní!

Měli byste požadovat proces růstu?

13B

To je důležitá otázka. Pokud s někým máte problémy v oblasti hranic, je logické stanovit důsledky, které povedou k řešení těchto těžkostí. Měli byste však jít ještě dál a požadovat, aby se váš partner snažil i o duchovní či emocionální růst? Nebo to už je příliš a člověk by se tak stavěl do úlohy příslušníka mravnostní policie?

Vezměme si jako příklad příběh Brenta a Tiny. Chodili spolu už víc než rok a byli do sebe zamilovaní. Zastávali podobné osobní a duchovní hodnoty a v podstatě v životě

usilovali o stejné věci. Byli spolu moc rádi. Protože svůj vztah už delší dobu vnímali jako výlučný, Tina považovala za logické chtít s Brentem mluvit o manželství. Kdykoli to ale udělala, všechno se změnilo. Zaujal obranný postoj, znervózněl a tomuto tématu se všemožně vyhýbal. Říkal jí: „Vždyť se teď máme tak skvěle. Proč bychom měli něco měnit?“ Nevěděla, co to znamená. Když se to však snažila rozluštit, za několik týdnů zjistila, že Brent vůbec nehodlá směřovat k manželství. Ocitla se v bezvýchodné situaci: jejich vztah vypadal téměř dokonale, ale na druhou stranu s ním nechtěla věčně jenom chodit.

Po mnoha modlitbách a poradách se zkušenějšími lidmi Tina stanovila Brentovi určité meze. Řekla mu, že omezí jejich kontakty a začne se scházet i s dalšími lidmi, pokud nebude schopen změnit svůj postoj k jejich případnému manželství. Brent byl zpočátku hodně rozladěný, ale po čase si uvědomil, že Tina má pravdu. Nakonec svolil, že začne o manželství uvažovat také.

Zde narážíme na naši otázku: Stanovené hranice Tině umožnily nic nepředstírat a zároveň Brenta přiměly začít směřovat k manželství s ní. Měla by se s těmito výsledky spokojit, nebo by ještě měla požadovat, aby v této oblasti duchovně vyrostl?

Podle našeho názoru by duchovní růst od Brenta očekávat měla, a to hned z několika důvodů.

Duchovní růst není volitelný 26B

Za prvé si myslíme, že duchovně růst by měl každý. To znamená, že každý by měl průběžně předkládat své zápasy, slabosti a zranitelná místa Bohu a některým spolehlivým lidem. Může se to odehrávat v podpůrné skupině, v rámci společného studia Bible, na setkáních s poradcem nebo s kazatelem. Když člověk vyznává své hříchy a selhání, dostává odpuštění, útěchu a pravdivý náhled na realitu, takže své problémy může postupně řešit a Bůh mu dává růst (Efezským 4,16). Jinými slovy, otázka, zda byste měli požadovat, aby se váš partner, narušující vaše hranice, do tohoto procesu zapojil, je lichá: všichni bychom měli. Chtěli byste riskovat, že zbytek života strávíte po boku někoho, kdo je zásadním způsobem izolován od své vlastní duše a od Boha? Pokud nade vše ostatní nehladoví a nežízní po Bohu, po růstu a po změně, riskujete velkou prázdnotu a trápení.

Růst charakteru řeší problémy 267B

Za druhé, pokud k narušování hranic dochází trvale, takže nejde o ojedinělou událost, pravděpodobně je spjato s nějakým charakterovým nedostatkem. Možná se váš partner potýká s těžkostmi v oblasti důvěry, budování vztahů, upřímnosti, pravdomluvnosti nebo perfekcionismu. Ať už jde o jakýkoli problém, uvědomte si, že potíže v oblasti hranic jsou pravděpodobně symptomem nějakého mnohem hlubšího problému. Nejlepší je nespokojit se s tím, když jenom přestane dělat, co je špatné, a začne jednat správně. Problém signalizuje, že něco potřebuje řešení a uzdravení. Pokud tomu nebudete věnovat pozornost, mohou se o slovo přihlásit další bolestné signály.

Zeptejte se kohokoli z Anonymních alkoholiků na abstinující opilce. Jsou to alkoholici, kteří přestali pít, ale bez jakéhokoli růstu. Dál se tedy dívají na život jako

opilci. Jejich vady charakteru zůstaly beze změny. Usilujte tedy o Boží proces opravdového růstu a totéž požadujte i od svého partnera.

Využívejte meze k prověřování vašeho vztahu 268B

Konečně tu je velice praktický důvod, proč by Tiny tohoto světa měly trvat na tom, aby se jejich milí, avšak hranice překračující Brentové zapojili do procesu duchovního růstu – možnost ověřit si, zda opravdu mají zůstat spolu. Chození zachovává svobodu obou partnerů odejít ze vztahu bez ničivých důsledků rozchodu. Když Brent nebude chtít duchovně růst, mohou se s Tinou rozejít, aniž by se jejich život po právní, finanční a emocionální stránce obrátil vzhůru nohama. Jakmile by však byli sezdaní, pro Tinu by bylo mnohem těžší požadovat, aby Brent hledal Boha. Byla by s ním svázána způsobem, který Bůh nechce rušit. Je tedy dobré využít jedinečný kontext chození jakožto dočasného stavu k stanovení mezí a pozdější analýze výsledků.

Vzhledem k tomu, jak je vaše individuální i společné duchovní zdraví a růst pro váš vztah důležité, a protože Bůh sám požaduje, abychom duchovně rostli, domníváme se, že hranice v této oblasti jsou absolutně nezbytné. Najděte si někoho, kdo bude milovat Boha a vedle koho budete moci růst. Hodně štěstí na společné cestě!

Upřímně doufáme, že teď už víte, jak přistupovat k svému partnerovi a k problémům v oblasti hranic, s nimiž se možná potýkáte. Pamatujte na to, že Bohu na vás obou hluboce záleží a že má řešení pro každý váš problém.

Co si z toho odnést 132B

•

Pokud jste ve vztahu s narušitelem hranic, začněte tento problém řešit ještě dnes.

• Nepoužívejte hranice k ukončení vztahu (pokud vám nehrozí nějaké nebezpečí); snažte se jejich pomocí vztah zachránit.

• Zjistěte si, zda narušitel hranic o svém problému pouze neví, nebo zda má nějaký skutečný charakterový nedostatek a potíže se zodpovědností a se slovem „ne“.

• Snažte se zjistit, jak problémy, s nimiž se potýkáte, vnímají lidé, na něž se můžete spolehnout, abyste se přesvědčili o jejich skutečné závažnosti.

•

Mluvte jasně o tom, co vás trápí nebo co vám vadí, a požadujte konkrétní změnu.

•

Přiznejte svůj podíl na problému.

• Uveďte, jaké důsledky nastanou, pokud váš partner nebude vaše hranice respektovat, a držte se jich.

• Zůstaňte morálně bezúhonní a nenechte se lapit do pozice světec versus hříšník.

Nezapomínejte, že jste oba dobří i špatní.

•

Trvejte na tom, abyste oba byli hluboce zapojeni do procesu duchovního růstu.

• Sledujte, co se stane, až stanovíte meze: bude váš partner pokorně činit pokání, nebo se rozčílí a začne vás obviňovat?

Závěr 25B

Při psáni této knihy jsem se (dr. Townsend) přistihoval, jak uvažuji o svých vlastních zkušenostech z chození. Jsem za ta léta velice vděčný. Několik partnerských vztahů z té doby obohatilo můj život a pomohlo mi přiblížit se k Bohu a posílit svůj charakter. S některými z těch žen jsme zůstali přáteli a myslím, že mě připravily na to, abych pak byl ve svém vlastním manželství lepším manželem.

Doufáme, že vás tato kniha neodradila. Učit se mít při chození dobré hranice dá práci a vyžaduje to určitý čas. Věříme však, že se tento proces vyplatí a přinese užitek v mnoha oblastech vašeho života. Snad vám pomůže pochopit, jak u vás i u vašeho partnera při chození lépe rozvíjet lásku, svobodu a zodpovědnost.

Rádi bychom vám touto knihou předali toto stanovisko. Hranice v chození spočívají v tom, že se staneme pravdomluvnými, láskyplnými, zodpovědnými a svobodnými lidmi, kteří zároveň povzbuzují růst těch, s kým jsou v kontaktu. Při chození byste měli neustále sledovat, zda se opravdu dějí všechny ty dobré věci, které Bůh pro tento proces připravil.

Sepsali jsme šest klíčových parametrů, které by měl dobrý partnerský vztah splňovat.

Pomáhá mi chození růst?

13B

Chození by vás mělo výrazným způsobem motivovat ke změně. Navazujete s někým vztah, učíte se, jak se mu bezpečně otevírat, riskovat a dělat společná rozhodnutí.

Potřebujete poznávat své vlastní nedostatky, jejich dopad na druhé a možnosti, jak je řešit. To nám pomáhá růst.

Například Diana, jedna moje známá, měla sklon vzdávat se své svobody a nechávat se ovládat druhými, protože se snažila každému vyhovět a za každou cenu se vyhnout konfliktům. Tento problém se odrážel ve všech oblastech jejího života, zejména při chození. Dovolovala, aby se problémy druhých stávaly jejími vlastními. Nakonec ji na to upozornilo několik mužů, s nimiž se stýkala. Jeden z nich jí řekl: „Příliš mi usnadňuješ moje vlastní sobectví. Když udělám něco, co se ti nelíbí, nikdy mi nic neřekneš.“ Dianu to překvapilo a začala se snažit otevřeněji dávat najevo, když s něčím nesouhlasila. Časem v této oblasti dozrála a i chození jí začalo přinášet větší uspokojení.

Vede mě chození blíž k Bohu?

134B

Váš partnerský vztah a zvyky při chození se týkají všech součástí vaší osobnosti: vašeho srdce, mysli i duše. Bůh zamýšlel, abyste do svých vztahů byli plně zapojeni.

Pokud se například na chození nepodílejí duchovní součásti vašeho nitra, znamená to problém. Zjistěte si, zda se v důsledku toho, s kým a jak budujete známost, váš duchovní život prohlubuje. Pokud například veškerou iniciativu v duchovní oblasti přebíráte vy, něco není v pořádku. Jestliže nemáte společné základy víry, něco není v pořádku. Pokud vás však váš partner dokáže motivovat, povzbuzovat a vést blíž k Bohu, mohou se dít opravdu dobré věci.

Zlepšuje se moje schopnost budovat dobré vztahy?

135B

Jinými slovy, zhodnoťte svůj vztahový život. Chozením pravděpodobně strávíte bezpočet hodin. Doufejme, že v důsledku toho budete moci nacházet větší uspokojení i v dalších vztazích. Může se to projevit v několika aspektech.

•

Prohloubí se vaše schopnost zdravým způsobem se přibližovat k druhým.

• Budete lépe schopni důvěřovat druhým a spoléhat na ně, že se postarají o vaše emocionální potřeby.

• Zvýší se vaše schopnost projevovat lásku a zároveň říkat pravdu, a to v partnerských i jiných vztazích.

•

Zvýší se vaše schopnost nacházet v chození potěšení a naplnění.

•

Zvýší se vaše schopnost povzbuzovat růst druhých.

•

Zvýší se vaše schopnost navazovat i ukončovat vztah co možná laskavě a upřímně.

Pokud vás chození vede k uzavřenosti a skleslosti nebo si pro sebe vybíráte horší lidi, zamyslete se nad tím. Něco by se mělo změnit a asi i uzdravit.

Vybírám si postupem času lepší partnery?

136B

Jedním měřitelným přínosem dobrých hranic v chození je to, že si začnete lépe vybírat, s kým navážete známost. Díky tomu, jak sami sebe i druhé lépe poznáváte, si pravděpodobně také budete vybírat ty, kteří se k vám opravdu hodí. Zároveň byste si měli vybírat i lidi se zralejším charakterem.

Pokud naopak zjišťujete, že se pohybujete z extrému do extrému, svědčí to o nějakém problému. Někteří lidé například v jednom vztahu hrají roli „rodiče“ a pak si najdou někoho, kdo je ovládá a stává se jejich „rodičem“. To není pokrok, nýbrž krok zpět.

Jsem lepším potenciálním manželem nebo manželkou?

137B

Velkou pozornost bychom v celém procesu chození měli věnovat své vlastní připravenosti na manželství. Doufejme, že to, s kým a jak budujete partnerský vztah, přispívá k tomu, aby se z vás stal charakterní člověk. Až vstoupíte do manželství, váš partner by měl mít pocit, že vyhrál v loterii.

Oprostěte se od představy, že je s vámi všechno v pořádku a že jen potřebujete najít „toho pravého“. Při chození sbírejte informace o tom, jak byste tomu druhému mohli znepříjemňovat život. Nejste sobečtí? Nezodpovědní? Odtažití? Nepřístupní? Zaměřte se na tyto rysy, které člověku znemožňují do hloubky někoho milovat. Často když začneme pracovat na svém vlastním růstu, „ten pravý“ se prostě objeví. Možná ho Bůh chránil před naší nezralostí, abychom v jeho životě nenadělali spoušť.

Užívám si to?

138B

Konečně i když chození představuje důležitou práci na našem růstu, mělo by být také potěšením. S člověkem, kterého takto poznáváte, byste měli prožívat radostné a nové zkušenosti. I při práci na dobrých hranicích v chození si s dobrými lidmi můžete skvěle užívat.

Pokud špatné chvíle převažují nad těmi dobrými, vytvořte si trochu odstup a vyhodnoťte, co se děje. Možná zjistíte, že vy nebo ten druhý potřebujete něco změnit.

Nebo možná zjistíte, že nedostatek radosti znamená, že se k sobě prostě nehodíte. Je lepší, když na to přijdete teď než v manželství. Dobrý průběh chození vám pomůže zajistit láskyplný, uspokojivý a naplněný manželský vztah, když vás Bůh v tomto svazku spojí.

Modlíme se, aby nad vaším chozením vždy byla Boží ruka. Ať vám Bůh ve vašich hranicích i chození požehná!

– Henry Cloud, Ph.D. a John Townsend, Ph.D. (Newport Beach, California, 2000)

HRANICE V CHOZENÍ (Jak správně hledat životního partnera) Vydal Návrat domů jako svou 268. publikaci.

Původně vyšlo jako: Boundaries in Dating Přeloženo a vydáno se svolením: Zondervan 5300 Patterson Avenue, S.E. Grand Rapids, Michigan 49530, U.S.A. Autor: Dr. Henry Cloud, Dr. John Townsend Překlad: Alena Švecová Předmluva k českému vydání: Karel Řežábek Odpovědný redaktor: Miroslav Hora Redakce: Eva Horová, Daniela Růžková Obálka: CALDER, Zuzana Lachová Grafická úprava, sazba, výroba: Petr Plaňanský Tisk: PBtisk Příbram Návrat domů www.navrat.cz navrat@navrat.cz