Ke všemu odhodlané v protiproudu v kapkách dlaně beze slov a hlavou vzhůru než připluje člun, my do něj nasednem.
Ve jménu duše, píšu ti pondělí, že necítím se marně a zůstávám v naději.
Stojím ještě u břehu, abych viděla stříbrné vrchy stromů, chci ale zpátky na loďku, s úterkem nejde jít po cestě.
Koruny na vodě s ránem vyvstanou, a ty můj milý, zůstaneš v břehu s těmi kmeny pevně do hlíny vkořeněný.
Jupiter je sám sobě sluncem, přitáhnul mou pozornost, já pro něj mnohé zapomněla. Zůstaly jste pod hladinou rybky něné, věštba se teprve zpola naplnila. Ve čtvrtek ráno znova vyplouváme.
Žlutomodrozelené praporky, principál zas z břehu volá: „Pojďte k nám!“ Šila jsem kdysi Bláznovi šat, aby nosil ho rád, jeho duše hrála a ničím nestrádala. Teď ale vidím moře před sebou, bude třeba plachty přichystat.
Hlavní den a sedmý slavnost na velké lodi jenž pluje k uctívačům hvězd. Poznám nové říše s tvářemi zdobenými peřím a tajemstvím Luny Quilly, pro novou sílu návratu na můj břeh.