Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti by Martin Vonka

komínové vodojemy

situace, hodnoty, možnosti

Bohumín, Rafinerie minerálních olejů 1 Bohumín, Drátovna Bohumín 2 Česká Skalice, Ing. Bohumil Seidl, nást. Ing. Jaroslav Vik, vydělávárna a chemická barvírna kožešin 3 České Budějovice, Helios, a. s. 4 České Budějovice, Okresní nemocnice 5 Dívčice, Chemická úpravna MAPE Mydlovary 6 Dobrovice, Prince Alexandra z Thurnů a Taxisů cukrovar v Dobrovici 7 Dobříň, Fröhlich a spol., keramicko-lučební továrna 8 Dvůr Králové nad Labem, Mechanická tkalcovna a tiskárna látek Josef Sochor 9 Havířov-Dolní Suchá, Jáma Suchá 10 Hradec Králové, Teerag, a. s. pro zužitkování dehtu 11 Hradec Králové, Mlékařské a hospodářské družstvo v Hradci Králové, spol. s r. o. 12 Hradec Králové, Okresní nemocnice 13 Hrádek, Železárny Hrádek 14 Choceň, Moritz Robitschek a spol., přádelna na bavlnu a tkalcovna 15 Chotěboř, Eckhardt a spol., továrna přesných přístrojů a plyn. masek 16 Karviná, Fryštátské ocelárny a železárny, a. s. 17 Kolín, Akciová továrna na vyrábění umělých hnojiv a lučebnin v Kolíně 18 Kolín, Okresní nemocnice 19 Kostelec, Továrna na uzeniny a konservy, a. s. 20 Libčice nad Vltavou, Akciová společnost železárny Libšice 21 Litovel, Litovelská továrna poživatin Petr Hlaváček 22 Lovosice, Česká továrna na umělé hedvábí systému Elberfeld 23 Mělník, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, n. p. 24 Most, Ocelářský průmysl, a. s. 25 Netolice, Briketárna Triumph 26 Nymburk, Železniční dílny Severozápadní dráhy 27 Olomouc-Hodolany, Cementárna Hrůza a Rosenberg 28 Oloví, První česká akciová společnost pro výrobu skla 29 Olšany, Akciová společnost pro průmysl papírenský Olšany 30 Ostrava-Přívoz, Rafinerie minerálních olejů Maxe Böhma a spol. 31 Ostrava-Přívoz, Válcovny kovů, akciová společnost v Přívoze 32 Ostrava-Radvanice, Důl Ludvík 33 Ostrava-Svinov, Rakouská Mannesmannova válcovna trub, spol. s r. o. 34 Pardubice-Svítkov, Rafinerie minerálních olejů, David Fanto a spol. 35 Pardubice-Pardubičky, Okresní nemocnice 36 Plzeň, Západočeské řeznické a uzenářské družstvo 37 Plzeň-Jižní Předměstí, Rolnické mlékařské družstvo Plzeň 38 Praha-Dolní Měcholupy, Továrna lučebnin a léčiv 39 Praha-Ruzyně, Zemská donucovací pracovna 40 Praha-Strašnice, Výtopna Solidarita 41 Praha-Vinohrady, První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu, dříve A. Maršner 42 Praha-Vysočany, Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol. 43 Praha-Vysočany, Pražská šroubárna F. Pánek 44 Praha-Vysočany, Českomoravská-Kolben, a. s. 45 Praha-Vysočany, Českomoravská-Kolben-Daněk, a. s. 46 Praha-Vysočany, Spalovací stanice hlavního města Prahy 47 Praha-Vysočany, Ústřední skladiště ministerstva pošt a telegrafů 48 Přelouč, Automobilní zbrojovka 49 Rosice, Rosické sklárny, a. s. 50 Roudnice nad Labem, Rudolf Bächer, továrna na pluhy a hospodářské nářadí 51 Roudnice nad Labem, Agrostroj, n. p., závod Bächer 52 Rynholec, Důl Anna 53 Sázava, Sklárny Kavalier, n. p. 54 Slaný, Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. 55 Sudkov, Seidl Ignac a spol., přádelna lnu a bavlny 56 Štěpánov, Sobotínsko-štěpánovské železárny 57 Třinec, Železárny Třinec 58 Vilémov-Zahořany, Důl Prokop – třídírna 59 Zbůch, Důl Austria jubilejní 60

komínové vodojemy

situace, hodnoty, možnosti

komínové vodojemy

situace, hodnoty, možnosti

Martin Vonka Robert Kořínek Jana Hořická Jan Pustějovský

Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti autoři Martin Vonka, Robert Kořínek, Jana Hořická, Jan Pustějovský odborná recenze prof. PhDr. Petr Svobodný, Ph.D. – Ústav dějin Univerzity Karlovy a archiv Univerzity Karlovy jazyková redakce Markéta Teuchnerová překlad Martina Švecová, Robin Cassling grafická úprava a sazba Jan Zikmund technická spolupráce Gabriel Fragner, Jan Forejt úprava reprodukcí Jiří Klíma tisk PBtisk Součást projektu Ministerstva kultury ČR v rámci programu aplikovaného výzkumu NAKI (DF13P01OVV021) – Dokumentace, pasportizace, archivace a návrhy konverzí komínových vodojemů jako ohrožené skupiny památek industriálního dědictví na území České republiky. Výzkum probíhal na Fakultě stavební ČVUT v Praze a ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka, v. v. i. (pobočka Ostrava). Publikace byla vydána při příležitosti konání výstavy Tovární komíny s vodojemy, současnost a budoucnost, konané v Parostrojním pivovaru v Lobči.

vydalo České vysoké učení technické v Praze 2015

ISBN 978-80-01-05775-9

poděkování Bohuslavu Adámkovi (Sa-rpos servis, s. r. o.), Pavlu Ambrožovi (Barko, s. r. o.), Hannah Bártíkové (Město Libčice nad Vltavou), Lukáši Beranovi (Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze), Juraji Bujňákovi (Umoe Schat-Harding, spol. s r. o.), Michalu Burianovi (Rustler Property Services CZ, s. r. o.), Janu Červinkovi (Institut pro památky a kulturu, o. p. s.), Jaroslavu Drastichovi (Raven, a. s.), Tomáši Droppovi, Vítu Edrovi, Petru Fischerovi, Benjaminu Fragnerovi (Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze), Patriku Hoffmanovi (Ateliér Hoffman), Ivanu Horákovi (Vazební věznice Praha-Ruzyně), Agnes Houdkové (Fabriky.cz), Jaroslavu Hufovi (Moravolen Trade, a. s.), Miroslavě Chovančákové (Nemocnice Pardubického kraje, a. s.), Petru Churému (Gara Tzl Plus, spol. s r. o.), Zdeňku Jakubskému (Proma Reha, s. r. o.), Jaroslavu Jáskovi (Pražské vodovody a kanalizace, a. s.), Josefu Jiránkovi, Vladimíru Jiránkovi (Mefrit, spol. s r. o.), Jitce Kábrtové (Město Česká Skalice), Ladislavu Kladivovi (Excalibur Army, spol. s r. o.), Martě Kolárové, Ivanu Koldcsiterovi (Tereos TTD, a. s.), Daliboru Koktovi (Alibona, a. s.), Petru Kosíkovi (Screws & Wire Libčice, a. s.), Stanislavu Krátkému (Umoe Schat-Harding, spol. s r. o.), Václavu Kratochvílovi (Tereos TTD, a. s.), Ladislavu Krčmářovi (Filogroup, a. s.), Bohuslavu Kreuzovi (Obec Vilémov), Karlu Kulhavému (Nemocnice Pardubického kraje, a. s.), Michalu Lacinovi, Jaroslavu Loučímovi (Screws & Wire Libčice, a. s.), Zbyňku Mazurovi (Lučební závody, a. s., Kolín), Marku Michlovi (Thermoservis, spol. s r. o.), Petru Mikulovi (Petr Mikula – demstav), Alici Novotné (Screws & Wire Libčice, a. s.), Josefu Pawlasovi (Mefrit, spol. s r. o.), Jaroslavu Pejšovi (SOkA Kolín), Michalu Pertlíčkovi (Atelier Fabriky), Danielu Pilařovi (Mefrit, spol. s r. o.), Milanu Piskačovi (Excalibur Army, spol. s r. o.), Ivaně Pitrové (Kavalierglass, a. s.), Jiřímu Polákovi, Janě a Pavlu Prouzovým (Pivovar Lobeč, o. s.), Vladimíru Přibylovi (Městský úřad Slaný), Janu Ritterovi ml. (Ritter architekti), Tomáši Slámovi (Tsmont CZ, s. r. o.), Jiřímu Sopouškovi (Filogroup, a. s.), Petru Svobodovi (Moravolen Trade, a. s.), Petru Svobodnému (Ústav dějin Univerzity Karlovy a archiv Univerzity Karlovy), Ivanu Šrajbrovi (Vazební věznice Praha-Ruzyně), Janu Tlučhořovi (Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově), Přemyslu Vackovi, Martinu Vaňkovi (Barko, s. r. o.), Petru Vaňkovi (Lučební závody, a. s., Kolín) a Janu Zikmundovi (Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze)

úvodem

tovární komíny s vodojemy na našem území

nové využití adaptabilita

100

potenciál a zkušenosti Olšany

nový život

Sudkov

návrhy

Ostrava-Svinov Dobrovice Litovel

Rosice

závěr

rejstříky

Libčice nad Vltavou

jmenný rejstřík místní rejstřík

Choceň

Přelouč

121

zdroje zobrazení

Praha-Ruzyně

Dvůr Králové nad Labem Česká Skalice

86 90

Roudnice nad Labem

122

123

Praha-Vysočany

Sázava

119

základní literatura

Pardubice

119

Mělník

116

Slaný

105

alternativní formy využití

Vilémov-Zahořany

Kolín

104

Nymburk

100

resümee 124 summary 125

111

Slaný, 1935

úvodem

V minulosti stály na území České republiky tisíce továrních komínů. Z nich známe šedesát, které nesly navíc vodojem. Do dnešních dnů se těchto komínů s vodojemy dochovalo ale pouhých jedenadvacet. A my bychom měli tyto unikátní stavby vnímat jako vzácnou a nedílnou součást našeho průmyslového dědictví, jako symboly vynalézavosti a stavitelské dovednosti, které je třeba chránit a zachovat dalším generacím. Stejně jako ostatní tovární komíny představují významný prvek v urbanizované krajině a svou nezvyklou siluetou do ní vnáší specifický vizuální vjem. Jsou nenahraditelným dědictvím krátkého historického období první poloviny 20. století. Jejich dějinám se věnuje publikace Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura. Předkládaná kniha, s podtitulem Situace, hodnoty, možnosti, naopak blíže představuje poslední stojící komíny svého druhu u nás. Přináší nová poznání historického i technického významu, poukazuje na hodnoty těchto staveb a hledá argumenty pro jejich ochranu a zachování. Publikace shrnuje výsledky tříletého výzkumného projektu programu NAKI Ministerstva kultury České republiky DF13P01OVV021 Dokumentace, pasportizace, archivace a návrhy konverzí komínových vodojemů jako ohrožené skupiny památek industriálního dědictví na území České republiky, v rámci kterého se v letech 2013–2015 provedly stavebně-historické průzkumy u všech tuzemských stojících továrních komínů s vodojemy. Ty odhalily mnoho nových poznatků, v některých případech byly dokonce objeveny souvislosti zdůrazňující jedinečnost těchto staveb. Z celé řady uveďme jen ty nejpodstatnější – dochoval se jediný tuzemský komín s ocelovou nádrží dle patentu profesora Otty Intzeho, objeven byl unikátní zděný komínový vodojem a podařilo se identifikovat nejstarší český komín s železobetonovým rezervoárem, který představuje raný doklad užití železobetonu ve výstavbě vodních nádrží vůbec. Vyjma čtyř továrních komínů s vodojemy jsou již všechny odstaveny a čekají, jak se vyvine jejich další osud. Výzkumné práce autorů sice v některých případech přesvědčily současné majitele o významu těchto industriálních klenotů, nicméně i tak se nad řadou z nich vznáší stín demolice. Od roku 2000 jich bylo na území naší republiky zbořeno minimálně sedm. Záchrana a zachování továrních komínů s vodojemy je možná také formou nového využití. Jeho potenciál je však skrytý a podmíněný vysoce kreativním přístupem. U vybraných komínů byly prověřeny možnosti konverzí v různých formách – od jejich ponechání bez explicitního využití pouze jako industriální stopy až po kreativní intervence umožňující jejich smysluplné uplatnění v rámci transformace celého industriálního areálu. Těleso komína v areálu pardubické nemocnice porostlé popínavou vegetací či ponechání komína jako připomínky důlní činnosti ve Vilémově-Zahořanech nám již dnes přesvědčivě naznačují tu správnou cestu. 7

tovární komíny s vodojemy na našem území

Dodnes stojících 21 komínů s vodojemem je seřazeno od nejstaršího komínového vodojemu (ne komína, byť až na tři výjimky se doba vzniku shoduje). Jména firem a podniků, v jejichž areálech byly komíny s vodojemy postaveny, respektují název z doby, kdy byl na komín osazen vodojem. 9

Olšany Akciová společnost pro průmysl papírenský Olšany

Nejstarší stojící tovární komín s železobetonovým rezervoárem na území České republiky najdeme v areálu papírny v Olšanech, přičemž konstrukční řešení samotné nádrže je jedinečné a jedná se o raný doklad vývoje železobetonového stavitelství vodních nádrží na našem území. Papírna leží v údolí na horním toku řeky Moravy. Vybudována byla 1 Ladislav Zachar, 100 let Olšanské papírny – nositele Řádu práce, Olšany 1961, s. 6–7.

v místě původního mlýna. Ten zakoupili od mlynáře Johana Kunze v roce 1860 majitelé velkolosinské textilky, bratři Antonín a Vendelín Schmidtovi, a o rok později jej přebudovali na papírnu. Vyráběl se zde psací papír lepší kvality a dále papír tiskový a balicí. Vysoké finanční náklady na výrobu a zejména dopravu surovin přinutily v roce 1870 vede-

2 Jiří Palát, 125 let papírny v Olšanech, Olšany 1986, s. 11. Delfortgroup AG, nedatováno, www.delfortgroup.com. 3 Dle laskavého sdělení zaměstnanců. 4 ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Akciová společnost pro průmysl papírenský Olšany 1851–1945. 5 SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Šumperk – I 1850–1939, karton 82, 83. /il [Irena Lehkoživová], heslo Olšanské papírny, in: Lukáš Beran – Vladislava Valchářová – Jan Zikmund (eds.), Industriální topografie / Olomoucký kraj, Praha 2013, s. 215–216. Fritz Edler von Emperger (ed.), Handbuch für Eisenbetonbau in vier Bänden, Dritter Band, Berlin 1907, s. 455. 6 ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Akciová společnost pro průmysl papírenský Olšany 1851–1945. 10

ní tehdy již akciové společnosti změnit výrobní sortiment a zaměřit se na výrobu cigaretového papíru.1 Ten i přes katastrofální požár papírny v roce 1880 přinesl firmě světový ohlas a jeho výroba zůstala do dnešních dní zachována.2 Při rozšiřování podniku v letech 1906–1907 byla postavena nová přípravna, moderní výrobna pololátky, filtrační stanice, zařízení pro úpravu bělicích chlorových roztoků a také nová kotelna s 50 metrů vysokým komínem se světlostí v koruně 200 cm a s vodojemem. Komín sloužil přilehlé kotelně k odvádění spalin z tuhých paliv, od roku 1972 pak odváděl spaliny ze spalování mazutu.3 Areál podniku byl na počátku 20. století zásobován pitnou vodou z vlastní studny, užitkovou vodu pro výrobní účely odebíral z řeky Moravy a Bušínského potoka.4 Projektovou dokumentaci komína vypracovala v červenci roku 1906 drážďanská specializovaná firma na výstavbu komínů a zazdívky kotlů Vogel & Köhler a komín zřejmě i zrealizovala. Stavby vodojemu řešeného jako tenkostěnná armovaná betonová konstrukce dle patentu Josepha Moniera se ale ujala brněnská filiálka firmy G. A. Wayss & Cie, která se na tento železobetonový systém francouzského vynálezce specializovala. Stejná firma prováděla v téže době i zmíněné budovy na parcele č. 89/1.5 Povolení ke stavbě nové kotelny a komína bylo Okresním hejtmanstvím v Šumperku vydáno 13. července 1906. Kolaudace na místě proběhla téměř po dvou letech – 27. května 1908. V době výstavby nového komína s vodojemem stál v severní části továrny starší oktogonální komín. Ten před rokem 1929 ustoupil výstavbě další, i když menší dominanty podniku – železobetonového věžového vodojemu obdélníkového půdorysu o objemu nádrže 60 m3. Jelikož základy věže byly dílem umístěny na základ bývalého továrního komína, došlo za účelem dosažení stejnoměrného rozložení váhy k rozšíření části základů a vyztužení železnými vložkami.6 Komín je založen na čtvercové základové desce o mocnosti 100 cm a hraně délky 7,4 metru uložené v hloubce 3,5 metru. Do nadzákladové-

1907

ho zdiva o výšce 2,5 metru je napojen ze severní strany kouřovod. Osmiboký podstavec (vyzděný z klasických červených cihel) o šířce 5 metrů a vnitřní světlosti 2,0 metry sahá do výšky 10 metrů. Konicita dříku vyzděného ze žlutých komínovek činí pod nádrží 3,5 %, nad nádrží 3,3 %.7 Poměrně nízko umístěná nádrž (dno se nachází ve výšce 16 metrů) a těsná okolní zástavba způsobily, že samotný vodojem na komíně pohledově zaniká. Podoba nádrže uvedená v projektové dokumentaci a její realizace se liší. Projektovaná kapacita byla 30 m3, vlivem větších rozměrů je ale reálný objem při maximální možné výšce hladiny 2,2 metru 45 m3. Navíc není nádrž dle projektu nesena pouze konzolovitě rozšířeným zdivem, ale ve skutečnosti přibyla navíc nosná železobetonová deska podepřená osmi železobetonovými konzolami. Dochovaný nákres v Handbuch für Eisenbetonbau z roku 1907 umožňuje detailnější pohled na konstrukční řešení vlastní nádrže – vnější stěnu o tloušťce 8 cm lemují nahoře i dole ztužující prstence a stěna je vyarmovaná sítí z prutů o průměru 7 mm v počtu 12 kusů na metr (v dolní části) až 10 kusů na metr (v horní části) v obou směrech. Vnitřní stěna je silná 7 cm a armovací síť má pruty o průměru 7 mm v počtu 10 kusů 7 SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Šumperk – I 1850–1939, karton 82, 83. 8 Fritz Edler von Emperger (ed.), Handbuch für Eisenbetonbau in vier Bänden, Dritter Band, Berlin 1907, s. 454–455.

na metr v obou směrech. Střechu nádrže tvoří deska o tloušťce 8 cm s vloženou sítí o průměru prutů 7 mm v počtu 10 kusů na metr v obou směrech.8 Vnější povrch nádrže byl ponechán bez dalších úprav a bez tepelné izolace, zato ale její betonový plášť zdobí dva reliéfní nápisy – na západní straně letopočet 1907, na straně východní iniciály „O.P.“. Zajímavostí je skutečnost, že střecha nádrže nikdy neměla hydroizolační vrstvu, voda tak byla odváděna po betonovém povrchu střechy nádrže uložené ve spádu a přepadávala přes římsu s okapovým nosem. Těsně pod nádrží se nachází ochoz s prkennou podlahou podepřený dekorativně 11

2014

2015

vyvedenými ocelovými konzolami. Z ochozu jsou přístupné potrubní armatury, které se jako jediné dochovaly po rozvodech vody. Pro výstup na střechu slouží průlezná šachtice, která prochází vnitřkem nádrže z jižní strany. Stroze, ale elegantně řešený komínový vodojem příjemně doplňuje okrasně pojaté zábradlí na ochozu a střeše nádrže. Komín, který byl v minulosti ubourán na současnou výšku 43 metrů, je od roku 2003 nefunkční a zakonzervovaný. Ubouraný dřík nad nádrží zakončuje stříška, zamezující vtékání dešťové vody do vnitřní části komína, doplněná o větrací hlavici. Mimo provoz je také vodojem. Územní plán města Olšany považuje komín s vodojemem za jednu z civilizačních dominant obce místního významu 9 a na základě i jeho dalších hodnot byl v srpnu 2015 podán autory návrh na prohlášení za kulturní památku. Nicméně majitel plánuje na konec roku 2015 demolici.

9 Olšany – územní plán (textová část odůvodnění územního plánu), Brno 2010 (www.sumperk.cz). 13

Sudkov Seidl Ignác a spol., přádelna lnu a bavlny

Založení mechanické přádelny lnu v Sudkově předcházela dražba zdejšího mlýna s rybníkem, který v roce 1863 za cenu téměř 23 tisíc zlatých koupil obchodník Ignác Seidl. O rok později zde vybudoval první objekty nové továrny, v roce 1882 započal s výstavbou přádelny bavlny.10 Původní zdroj energie pro továrnu zajišťovaly vodní turbíny poháněné náhonem odkloněným z řeky Desná nad Sudkovským rybníkem a protékajícím závodem. Rybník zároveň sloužil k zadržování vody potřebné v případě nízkého stavu vody v řece. K prvnímu rozšíření kotelny postavené v roce 1887 došlo o jedenáct let později osazením parních kotlů Babcock-Wilcox. Během další přestavby v roce 1908 byl dle projektu firmy Vogel & Köhler západně od kotelny postaven 45 metrů vysoký zděný komín s vodní nádrží a světlostí v koruně 180 cm. Projekt počítal i s případným navýšením komína o dalších téměř 5 metrů.11 Vodojem s objemem 35 m3 sloužil jako zdroj vody pro sprinklerový hasební systém nainstalovaný v roce 1909, který byl ke svému účelu také několikrát skutečně použit. Vlivem terénních úprav v okolí komína činí aktuální výška 44 metrů, zaměřená světlost pak 200 cm. K odstavení komína z provozu došlo až téměř po sto letech v roce 2006. Vodojem přestal plnit svou funkci již v roce 1990, neboť netěsnil, protékal, a hrozilo narušení zdiva dříku komína. V tomto případě nepomohla ani rekonstrukce vnitřní části nádrže. Komín s vodojemem doplnil ve své době areál továrny o druhou výraznou vertikální stavbu. Tou první byl starší osmiboký komín sloužící rovněž kotelně z roku 1887 s přibližně stejnou výškou jako nový komín s nádrží. Starý komín dnes již v areálu nestojí, jeho demolice proběhla po roce 1960. V souvislosti s výškovými dominantami areálu stojí také za zmínku blízká věž čtvercového půdorysu, kterou byly v případě výbuchu prašného prostředí v provozech vyvedeny plyny z klimatizačních zařízení podniku. Původní kouřovod z kotelny byl do komína napojen pod úrovní te10 Karel Jáně, Sedm století obce Sudkov, sto třicet let přádelny lnu, Sudkov 1996, s. 38. 11 ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Seidl Ignác a spol., přádelna lnu a bavlny, Sudkov 1863– 1946, karton 13. 12 Dle laskavého sdělení Petra Svobody a Jaroslava Hufa. 14

rénu. V osmdesátých letech 20. století došlo u komína k netradičnímu napojení parní lokomotivy, která pomáhala v provozu zastaralým kotlům původní kotelny.12 Po tomto technickém řešení se na severní straně dříku zachoval zazděný otvor. Na západní straně podstavce se nachází otvor revizní. Komínový podstavec o výšce téměř 10 metrů má v nejnižší části čtvercový půdorys o hraně 4,8 metru, následným zkosením hran přechází v půdorys osmiboký. Od oblého dříku, který má v nejnižší části vnější průměr 3,9 metru a po celé své výšce konicitu 3,5 %, jej odděluje výrazná římsa zdobená zubořezem. Hlavice komína je dekorativně řešena v podobném duchu jako římsa, vnější průměr v koruně činí 2,5 me-

tru (dle původní dokumentace 2,1 metru), korunu zakončuje speciální lichoběžníková tvarovka. Válcový vodojem na komíně je na našem území z hlediska konstrukčního řešení ojedinělý. Firma Vogel & Köhler nenavázala na nedávnou spolupráci na nedalekém olšanském komínu se specializovanou firmou G. A. Wayss & Cie a pro vybudování rezervoáru nezvolila beton, nýbrž zdivo. Výsledkem se stala nádrž, která u nás nemá obdoby. Zato ale v zahraničí lze dohledat hned několik konstrukčně a vizuálně podobných komínových vodojemů (včetně podobně zpracovaného zábradlí), a to v rumunském městě Margina, v maďarském Györu a ve Vídni.13 Z původní projektové dokumentace vyplývá, že nádrž nese 16 ocelových nosníků I-profilu radiálně vykonzolovaných ze dříku komína. Ty navíc podepírají ocelové rámy trojúhelníkovitého tvaru a tento téměř 2 metry vysoký rozšiřující se prostor pod dnem nádrže vyplňuje cihelné zdivo. Vnější stěna nádrže o tloušťce 20 cm je zděná z cihel na cemen13 Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015, s. 30.

tovou maltu a zpevněná pásovou ocelovou výztuží vloženou po obvodu do ložných spár. Vnitřní stěna nádrže při dříku komína má tloušťku 9 cm.14 Dno nádrže uložené na nosnících je ve výšce 25 metrů nad okolním terénem, výška celého tělesa nádrže včetně rozšiřující se části činí přibližně 6,5 metru, vnější průměr 5,3 metru a šířka vnitřního prostoru

14 SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh 1850–1938, karton 171.

nádrže 83 cm. Pod úrovní dna nádrže se nachází plošina pro výstup. Nádrž kryje železobetonová střecha z prefabrikovaných dílů se vstupním otvorem.

nedatováno

2013

Střechu lemuje zdobně zpracované zábradlí, s velice podobně propracovaným řešením se můžeme setkat pouze u komínového vodojemu v olšanské papírně. Zábradlí tvoří celkem 17 rovných segmentů o výšce 820 cm a šířce 930 cm. Kraje segmentů ohraničují čtyřhranné plné ocelové tyče zapuštěné do betonu, které jsou ve třech výškových úrovních šroubově spojené jednotlivými horizontálními zábranami tvořícími dva oddělené prostory v každém segmentu. Pásy horního prostoru spojují tři svislé kulatiny, spojení se spodním pásem se skládá ze dvou pásů ploché oceli diagonálně orientovaných. Jejich střed zpevňují dvě ocelové kruhové desky středem spojené roznýtovanou kulatinou. Vodojem plnila voda z protékajícího náhonu. Podél dříku komína stoupá k nádrži přívodní a odběrné potrubí pro sprinklerové zařízení. Přívodní potrubí ústí do horní části, odběrné potrubí je zaústěno do spodní části nádrže, kde se také dochoval sací koš. Přelivné potrubí ústí pod střechou volně ven, takže případná přetékající voda nebyla odváděna, ale dopadala přibližně z výšky 28 metrů přímo na terén v těsné blízkosti komína. Výpustné potrubí je osazeno do dna nádrže. Tepelná izolace se nachází pouze na odběrném potrubí, jedná se o dvě vrstvy čtvrtkruhových lisovaných dlaždic z korku a pojiva, térový papír, minerální vatu a oplechování. Na plášti nádrže se zachoval původní dřevěný stavoznak vodní hladiny se stupnicí, na střeše pak vodicí kolečko s trubkou a stříškou. Vodojem na komíně býval v případě potřeby přibližně jednou za měsíc doplňován. Čerpadlo obsluha vypínala až v momentě, kdy voda přetékala ven přelivným potrubím.15 V současné době je na dříku nad nádrží osazena telekomunikační technika.

15 Dle laskavého sdělení Petra Svobody. 17

Ostrava-Svinov Rakouská Mannesmannova válcovna trub, spol. s r. o.

Vyjíždíme-li ze svinovského vlakového nádraží směrem na Olomouc, spatříme po pravé straně mezi řadou vysokých topolů tovární komín s ocelovým vodojemem. Jedná se o poslední stojící komín svého druhu na území České republiky. Hospodářský rozvoj obce Svinov příznivě ovlivnila výstavba Severní dráhy císaře Ferdinanda v úseku Lipník–Bohumín, k jejímuž slavnostnímu uvedení do provozu došlo 1. května 1847. Zpočátku si Svinov ještě udržoval svůj zemědělský charakter, ale v devadesátých letech 19. století se i zde započalo s budováním průmyslových závodů. Jedním z nich byla válcovna trub založená Oskarem Hulschinským z Berlína, která v roce 1908 přešla do majetku říšskoněmeckých průmyslníků Manne16 Jaroslav Bakala et al., Dějiny Ostravy, Ostrava 1993, s. 597–598. Miloš Matěj et al., Technické památky v Ostravě, Ostrava 2007, s. 81. 17 Archiv Vítkovice, a. s., fond Válcovny Mannesmannových trub, a. s. Chomutov, závod Svinov 1892–1945. 18 LT C 29/Ub ŽP Tažírny trub Svinov, Bílovecká, Ostrava-Svinov, KODA, 16. 1. 2012, koda.kominari.cz.

smannů. Továrna zaměstnávala v polovině dvacátých let 20. století více než 600 zaměstnanců, vyráběla bezešvé trubky podle Mannesmannova patentu a vyvážela je téměř do celé Evropy, dokonce i do Jižní Ameriky. 16 V souvislosti s rozšiřováním a modernizací provozů přistoupila firma na počátku roku 1910 k výstavbě dvou nových zděných komínů kruhového průřezu o výšce 40 a 50 metrů. Do té doby se nad výrobními halami tyčily tři komíny obdélníkového půdorysu směrem vzhůru odstupňované, dva z nich prokazatelně stály již od roku 1897.17 První z nově vybudovaných komínů sloužil pro výrobní halu č. 4, byl v minulosti ubourán a jeho dnešní výška činí 29 metrů.18 Druhý, původně padesátimetrový komín se stal součástí nově postavené kotelny se strojovnou a do dnešních dnů nese na svém dříku ocelový rezervoár. Svolení k užívání nově postavených komínů a dalších objektů vydalo c. k. okresní hejtmanství v Bílovci na základě výsledků komisionálního šetření a jednání konaného dne 24. června 1911.19 Na počátku provozu kotelny zde byly instalovány čtyři kotle na uhlí. Ty sloužily přibližně do roku 1967, kdy je nahradily dva kotle na mazut.

19 Městský obvod Ostrava-Svinov, Odbor výstavby, dopravy a životního prostředí, Ostrava-Svinov č. p. 226. 20 Dle laskavého sdělení bývalého zaměstnance. 21 Archiv Vítkovice, a. s., fond Válcovny Mannesmannových trub, a. s. Chomutov, závod Svinov 1892–1945. 18

K definitivnímu odstavení kotelny došlo kolem roku 1997. Samotný komín měl špatný tah. Ten měla zlepšit parní lokomotiva, která byla na komín napojena čtvercovým otvorem, jenž se zachoval na východní straně komína 5 metrů nad zemí. Toto řešení však nemělo patřičný účinek, proto následně došlo k zavedení nuceného tahu pomocí ventilátoru. Vodojem, který zásoboval chladicí vodou válcovnu, přestal plnit svou funkci pravděpodobně kolem roku 1971, kdy válcovna ukončila svůj provoz. 20 Ocelovou nádrž vodojemu dodala firma Mährisch-Schlesische Eisenindustrie A. G. se sídlem v Ostravě-Přívoze, později známa pod názvem Akmos. Samotný komín vystavěla vídeňská pobočka německé světově významné komínářské společnosti Alphons Custodis, což v minulosti také dokazovala cedulka s názvem firmy osazená stavitelem při východní straně komína přibližně 6 metrů nad zemí.21

1912

Do osudu komína výrazně zasáhly události druhé světové války. Podstatná část dříku nad nádrží byla v té době poškozena, snesena a poté znovu vyzděna včetně nové hlavice.22 Dodnes je patrná rozdílná barva původního a pozdějšího cihelného zdiva. Tuto opravu provedla stavební firma Architekt Josef Šíma, stavitel z Moravské Ostravy, která v té době v oblasti výstavby komínů na Ostravsku podnikala. Ta také sejmula původní cedulku firmy Custodis a nahradila ji novou se svým jménem, která se dochovala dodnes. Po roce 2005 došlo k ubourání dříku na dnešní výšku 47,5 metru a k zastřešení koruny. Z nízkého podstavce s výškou 80 cm a vnějším průměrem 5,0 metrů vychází dřík s konicitou 4,7 % pod nádrží a 3,6 % nad nádrží. Ve výšce 18 metrů je do dříku opřen ocelový rezervoár o objemu 43 m3. Konstrukce posledního existujícího ocelového komínového vodojemu na našem území vychází z patentu profesora Otty Intzeho. Nosný plech nádrže je přinýtován do ocelového L-profilu, který je opřen do lokálně rozšířené části zdiva dříku. Vlastní nádrž tvoří dva válce z plechů tloušťky 6 mm dole kónicky spojených. Průměr vnějšího válce (a tedy i celkový průměr vodojemu) je 7 metrů, vnitřní šířka vlastního rezervoáru je 115 cm. Vnější a vnitřní stěny nádrže vyztužuje 16 ocelových profilů pravidelně umístěných po obvodu. Mezi vnitřní stěnou nádrže a dříkem komína je mezera šířky 54 cm, kterou na západní straně prochází výstupová cesta. Výška vodní hladiny dosahovala maximálně 240 cm, celková 22 Dle laskavého sdělení bývalého zaměstnance.

výška vodojemu je 4,8 metru. Střešní plech tloušťky 2 mm je ke dříku dotažen volně, proti zatékání dešťové vody slouží římsa, pod kterou plech končí. Veškeré spoje jsou řešeny nýtováním. 19

2015

Válcová část nesla v minulosti reklamní nápis zhotovitele vodojemu orientovaný směrem k železnici. Po instalaci nové reklamy propagující firmu Mannesmann na střeše strojovny došlo v rámci údržby k zakrytí původního nápisu novým nátěrem. Vodu do jímky v areálu podniku přiváděl samospádem přibližně 600 metrů dlouhý kanál z potoka Porubka. Odstředivé čerpadlo poháněné elektrickým motorem a umístěné v prostorách kotelny pak zajišťovalo transport vody z jímky do nádrže na komíně.23 Do dna nádrže ústí jediné potrubí, které mělo funkci přívodní i odběrnou. Loženo je vně komína s izolací z dřevité vlny svinuté do provazců a s oplechováním. Potrubí přelivné ústí volně z válcovité části vodojemu na severní straně, takže případná přetékající voda dopadala z výšky 21 metrů přímo na zem. Původní kontrolu výšky vodní hladiny zajišťoval plovák napojený přes dvě vodicí kolečka a ocelové lanko vedené v ocelové trubce podél potrubí směrem dolů do strojovny. Zde se s největší pravděpodobností nacházel stavoznak vodní hladiny. Později byl původní systém nahrazen dalšími snímacími zařízeními, z nichž se dochovaly plovákové spínače, 23 Archiv Vítkovice, a. s., fond Válcovny Mannesmannových trub, a. s. Chomutov, závod Svinov 1892–1945.

izolátory, snímací tyče, nízkonapěťová tříkolíková zásuvka a kabeláž. Komín dnes nese na dříku nad nádrží dvě pochozí ocelové plošiny, na nichž je instalována telekomunikační technika.

Dobrovice Prince Alexandra z Thurnů a Taxisů cukrovar v Dobrovici

Cukrovar založil kníže Karel Anselm z Thurn-Taxisů v roce 1831 a v současnosti je nejstarším činným cukrovarem v České republice. Provoz byl umístěn nejprve v neobývaném místním zámku, v roce 1857 se začal rozšiřovat i mimo tyto prostory. Nejvýraznější přestavba začala ale až v roce 1912, kdy byla zbořena většina tehdejších objektů severně od zámku, a jejíž výsledná podoba se dochovala až do současnosti.24 Kronika města Dobrovice akci komentuje: „Stronciánka byla zrušena a na místě jejím postavena kompletní všemi vymoženostmi vybavená moderní rafinerie, se stanicí homolovou s velkými elektrickými odstředivkami, stanicí kostkovou, pilovou, krystalovou, stanicí cubesovou podle Adanta, moderní mlýnicí s americkými válcovacími stolicemi, sušárny homolí, kostek a cubesů, americké sbíjecí stroje na bednové garnitury, vakua na sváření rafinádních šťáv. Zařízena moderní kotelna se 4 kotli s automatickými přikladači, se samočinnými pohyblivými rošty a zauhlováním bunkrů uhelných visutou elektrickou drahou. Vystavěn komín 65 metrů nad terénem se světlostí 3 m v hlavě. Komín ten strmí v rohu náměstí jako symbol vítězství dravé techniky nad pojmem o estetice stavební... Ve výši 35 m se zřídí vodní nádržka. Vody z tohoto reservoiru se užije pro hasicí zařízení, pro kterouž práci byli sem povoláni čtyři montéři z Anglie.“ 25 Komín s nádrží postavený renomovanou společností Bratří Fischerové a spol. v Letkách u Libšic nad Vltavou 26 se stal čtvrtým a posledním zděným komínem v areálu. Do dnešních dní se společně dochoval už jen s jedním původním – oktogonálním, 57 metrů vysokým. Jeden (52 metrů, světlost v hlavě 150 cm) byl patrně zbořen záhy po výstavbě 24 Daniel Froněk, Dobrovické bílé zlato v proměnách času: 180 let cukrovaru v Dobrovici, 140 let cukrovaru v Českém Meziříčí, 140 let lihovaru v Chrudimi, Dobrovice 2011, s. 39. 25 Miloslava Vacková, Rok 1912, Nové Dobrovicko – Zpravodaj Dobrovicka XXVII, 2012, č. 1, s. 8. 26 Rudolf Kukač, Železobetonové reservoiry na továrních komínech, Zprávy veřejné služby technické II, 1920, č. 10, s. 244. 22

komína s rezervoárem, druhý pak byl snesen v průběhu druhé poloviny 20. století. Po roce 1912 se stala silueta tří kouřících komínů častým grafickým motivem užívaným například na obalech cukru a celý cukrovar jako důležitá součást obce býval zobrazován prakticky na všech pohlednicích obce Dobrovice. Dochované archiválie dovolují blíže nahlédnout na konkrétní formální kroky realizace komína a příslušné kotelny: 13. února 1912 vydalo c. k. okresní hejtmanství v Mladé Boleslavi veřejné prohlášení, že knížecí cukrovar v Dobrovici zamýšlí rozšířit stávající kotelnu a postavit nový komín. 2. března 1912 proběhlo komisionální řízení na místě, na kterém byly předloženy plány komína ze dne 20. února 1912, podepsané stavitelem Ing. V. Fischerem – v zápise se mimo jiné psalo, že stávající kotelna má 5 Tischbeinových kotlů o topné ploše à 235 m2 a do nové kotelny budou instalovány 4 vodotrubnaté kotle systému Babcock & Wilcox o topné ploše à 270 m2 a přetlaku 15 atmosfér, přičemž pro všechny tyto nové kotle bude navržen ekonomizér systému Green o topné ploše 400 m2,

2013

spaliny půjdou do komína výšky 65 metrů a světlosti v koruně 300 cm, ve výšce 35 metrů nad terénem s nádrží o objemu 35 m3. 11. března 1912 bylo vydáno stavební povolení pro stavbu kotelny a komína, 19. dubna 1912 pro stavbu komínového vodojemu. 4. ledna 1913 požádal cukrovar c. k. okresní hejtmanství v Mladé Boleslavi o kolaudaci a 27. ledna 1913 proběhla kolaudace rafinerie, kotelny a komína s vodojemem. 23. ledna 1914 zažádal cukrovar c. k. okresní hejtmanství v Mladé Boleslavi z neznámého důvodu o vydání duplikátu živnostenského povolení k užívání rafinerie a kotelny. Následně se zjistilo, že duplikát živnostenského povolení není po ruce (pravděpodobně byl protokol z kolaudace buď ztracen, nebo nebyl nikdy sepsán), tak cukrovar musel 27. dubna 1914 požádat o opakované provedení kolaudace. Nové kolaudační řízení na místě proběhlo 11. května 1914, oproti plánovanému stavu prezentovanému 2. března 1912 je uvedena jiná hodnota objemu nádrže – místo 35 m3 nově 30 m3 (zaměření stávajícího stavu ale potvrzuje hodnotu původní, tedy 35 m3).27 Komín je založen na betonové desce o průměru 8,5 metru a výšce 1 metr, základová spára leží 5 metrů pod terénem. Do nadzákladového zdiva se napojuje původní kouřovod. 28 Průměr komína u terénu je 6,3 metru, zdivo má tloušťku 68 cm. Následuje 1,7 metru vysoký sokl a dřík vyzděný z komínovek o konicitě 4,3 % ukončený zdobnou hlavicí (velice podobně řešenou jako na komíně ve Slaném, který již stál, ale 27 SOkA Mladá Boleslav, fond Okresní úřad Mladá Boleslav 1906–1915, karton 44. 28 Ibidem. 24

bez vodojemu – str. 52). Původní horní světlost (300 cm) je po sanacích vnitřního líce zmenšena na 280 cm, vnější horní průměr komína je 340 cm. Rezervoár o celkové výšce 4 metry je nesen železobetonovou deskou o průměru 8,6 metru uloženou na postupně se rozšiřujícím zdi-

vu dříku vysazeném o 36 cm. Původně kryla střechu nejspíš prejzová krytina, dnes funkci hydroizolace plní ocelový plech. Vnitřní šířka nádrže se pohybuje v rozmezí 64 až 68 cm. Díky dodatečně vybudovaným větracím otvorům v dolní části nádrže můžeme dnes vysledovat skladbu vnější stěny nádrže v daném místě – tloušťka nosné železobetonové stěny je 12 cm, následuje vzduchová dutina o mocnosti 8 cm a zděná přizdívka tloušťky 20 cm. A díky nákresům statika Karla Válka publikovaným v Technickém obzoru v roce 1921 lze zjistit další parametry – nosná deska rezervoáru má tloušťku 40 cm, vnější stěna má v horní části tloušťku 10 cm, vnitřní stěna pak dole i nahoře 10 cm.29 Rozvody vody, která se užívala na hasební účely (pro sprinklerový systém), netradičně vystupují pod vodojemem ven ze šachtice a napojují se do dna nádrže volně. Proto zde musely být i izolovány korkovými tvárnicemi. Při pohledu na ně zleva doprava sloužily těmto účelům: výpustné, přelivné, přívodní a odběrné v jednom a vedení lanka stavoznaku. Ze systému měření výšky hladiny vody se dochovalo pouze jedno vodicí kolečko lanka v nádrži. Na dříku komína ani u paty nejsou již patrné žádné zbytky po dalších částech vodicího systému či samotném stavoznaku. Velice netradičně jsou řešena ocelová stupadla vedoucí k nádrži – ta jsou totiž vytvořena tak, že mají jen o něco menší šířku, než je šířka šachtice, do které jsou ukotvena (v průměru kolem 110 cm). Ergonomicky nevhodně je zhotovena výstupová cesta na ochoz nádrže o šířce 77 cm – běžně vysoký člověk se jen stěží protáhne z plošiny pod nádrží po žebříku vedoucím na ochoz. To vše zhoršuje i velice malý průchozí otvor v desce nádrže – pouhých 50 × 48 cm. Tyto skutečnosti patrně souvisejí s tím, že dobrovický komín je prvním komínem s železobetonovým rezervoárem, který Fischerové vystavěli. Na pozdější vhodnější funkční řešení bylo třeba ještě počkat. Na rezervoáru i dříku se za dobu existence nashromáždily různé nápisy, resp. podpisy – více či méně čitelné, zakryté novodobým nátěrem či oplechováním – patrné jsou například nápisy z let 1932, 1943 a 1953. Vodojem je již mimo provoz, ale komín nadále funguje. Už však neslouží uhelné kotelně, ale od roku 1993, kdy došlo k plynofikaci, kotelně na zemní plyn. S tím souvisela i rekonstrukce komína – ve výšce 7 metrů nad terénem bylo v místě šachtice provedeno nové zaústění kouřovodu o rozměrech 1,2 × 2,8 metru a komín byl na vnitřním líci vytorkretován speciální kyselinovzdornou hmotou (zároveň tak bylo opraveno zdivo).30 Přitom byl přetřen silikátovým nátěrem červené barvy a pomalován bílými a černými ornamenty, které ale neodpovídají žádné historicky doložené předloze.

29 Karel Válek, Statické řešení válcové stěny, Technický obzor XXIX, 1921, č. 27, s. 131. 30 Podnikový archiv Tereos TTD, a. s. Dle laskavého sdělení Bohuslava Adámka. 25

Litovel Litovelská továrna poživatin Petr Hlaváček

Těsně před první světovou válkou začal v Litovli vznikat významný potravinářský podnik. Podnikatel Petr Hlaváček získal v roce 1916 pro rozšíření svých tehdejších aktivit areál mlékárny v Nasobůrkách, kterou původně vybudovalo rolnické mlékárenské družstvo založené v roce 1899.31 O rok později zde vystavěl podle návrhu konzervárenského odborníka Jindřicha Fořta továrnu na výrobu sušené zeleniny, čekanky, cukrovky a kyselého zelí. Kromě budovy sušárny s připojenou strojovnou byla také postavena kotelna se 40 metrů vysokým továrním komínem s vodojemem a světlostí v koruně 170 cm. Z nového podniku se postupem času stala největší sušárna zeleniny v zemi a její výrobky byly expedovány i do zahraničí. Po znárodnění roku 1948, kdy byla továrna začleněna do tehdejšího n. p. Severomoravská Fruta, zde vznikla kompotárna a výroba sterilizované zeleniny.32 Dnes nese firma název Alibona, a. s., a její výrobní sortiment zůstal v podstatě zachován. Zděný komín s vodojemem, který v roce 1917 postavila firma Bratří Fischerové a spol.,33 se ihned stal výraznou a jedinou vertikální dominantou nově vzniklé továrny a tuto svou pozici si zachoval do dnešních dní. Při průjezdu po rychlostní komunikaci R35 rovinatou krajinou Hornomoravského úvalu kolem Litovle nás jeho silueta snadno upoutá. Původně komín sloužil přilehlé uhelné kotelně, která byla v roce 1997 zrušena a nahrazena novou kotelnou plynovou. Tehdejší kotle jsou již vybourány a kotelna má nové, náhradní využití – jako dílny a sklady. Komín, přestože je mimo provoz, zůstal zachován, neboť se stále využívá jeho vodojem. Základová železobetonová deska o průměru 6 metrů je uložena v hloubce 3,5 metru. Do nadzákladového zdiva je napojen kouřovod. Komínový podstavec kruhového půdorysu má výšku 3 metry, průměr 4 metry, tloušťku zdiva 94 cm. Z něj vychází dřík komína s konicitou 4 % po celé své výšce. Hlavici komína zdobí sedm úzkých a jeden závěreč31 Jindřich Schulz, Historický místpis okresu Litovel (1848–1960), Olomouc 1977, s. 134. 32 Rudolf Smahel, Litovel, Martin 1977, nestránkováno. 33 Rudolf Kukač, Žezobetonové reservoiry na továrních komínech, Zprávy veřejné služby technické II, 1920, č. 10, s. 244. 26

ný rozšířený prstenec, rozmístěné pravidelně nad sebou, a zakončuje ji betonový věnec. Vnější průměr koruny je 210 cm. Vodojem nese železobetonová deska o průměru 6,9 metru, která zároveň tvoří ochoz kolem nádrže. Ta je jednak uložena na postupně se rozšiřujícím zdivu dříku, ale také ji podepírá šestice konzol (vizuálně připomínajících tradiční krakorce) o výšce 1,7 metru a tloušťce 23 cm. Toto stavební řešení je určitým architektonickým zpestřením celé stavby a dodává komínu na majestátním výrazu. Výstup k nádrži zajišťuje ocelový žebřík kotvený v šachtici, kterou jsou vedena potrubí. Dno nádrže se nachází 21 metrů nad okolním terénem, železobetonový rezervoár je z vnější strany obložen zdivem. Ochoz se zábradlím má šířku 70 cm, přístup na něj umožňuje čtvercový otvor

2013

s žebříkem vedoucím z plošiny pod nádrží. Objem dosud funkčního vodojemu činí 35 m3, vstupuje se do něj otvorem o velikosti 60 × 60 cm ze šikmé střechy nádrže s prejzovou krytinou. Zdrojem užitkové vody, která se používá k hrubému omývání zeleniny přivezené z polí, je studna ležící mimo areál podniku přibližně 100 metrů severně od komína na pozemkové parcele č. 243/2 katastrálního území Nasobůrky. Do nádrže vedla zděnou izolační šachticí dvě původní potrubí, dodatečně ještě izolovaná minerální vatou a obalená térovaným papírem. Přívodní a zároveň odběrné potrubí je dnes již mimo provoz, pod dnem nádrže bylo odpojeno a odřezáno a nahradilo je kolem roku 2007 nové potrubí s izolací a ochranným hliníkovým obalem. To vede vně šachtice podél dříku komína a v místě původního potrubí je zaústěno do nádrže. Druhé původní potrubí je přelivné, stále slouží svému účelu a podzemím ústí do místního potoka. Ze systému měření výšky vodní hladiny v nádrži z doby výstavby se zachovala čtyři vodicí kolečka na střeše a na žebříku vedoucím z ochozu na střechu a úzký tvor pro zaústění ocelového lanka k plováku do nádrže. Dnes je výška vodní hladiny monitorována čidlem, které zajišťuje automatické vypnutí či sepnutí čerpadla. V zimních měsících v nočních hodinách, kdy není zajištěn pravidelný odběr vody a kdy venkovní teplota dosahuje velmi nízkých hodnot, dochází k zamrzání vody v nádrži. To je způsobeno tím, že komín již není funkční, a voda se tak neohřívá teplem unikajícím zdivem dříku. Z těchto důvodů se voda z vodojemu v době bez odběru vypouští a nádrž zůstává prázdná. Vzhledem ke skutečnosti, že nádrž na komíně je stále využívána, těší se celý komín pravidelné péči majitelů. S přibližnou periodicitou tři až čtyři roky se provádějí sanace komína, mezi něž patří opravy ložných spár, začištění po opadnutí úlomků cihel a obnova nepůvodního červeného nátěru komína. Kolem roku 2003 byl také vyspraven vnitřní povrch vodojemu – v důsledku působení železité vody bylo zapotřebí provést údržbu stěn nádrže.34 Vedení firmy zároveň velice vhodně využívá komín jako reklamní poutač. Horní část dříku nese vertikální nápis s názvem firmy Alibona.

34 Dle laskavého sdělení Dalibora Kokty. 29

Nymburk Železniční dílny Severozápadní dráhy

27. října 1870 byl zahájen provoz na železniční trati Kolín–Nymburk– Mladá Boleslav. O tři roky později, přesně 4. října 1873, zahájila provoz trať Nymburk–Lysá nad Labem. Tato nově vzniklá železniční křižovatka ve středu Čech byla po dohodě s nymburskou radnicí zvolena za centrum železničního provozu a byly zde postaveny dílny na opravu lokomotiv a vozů s výtopnou a inspektorátem. Činnost dílen, které se za pár let staly jedním z největších průmyslových závodů v regionu, byla zahájena 1. května 1874, samotná výtopna však zahájila provoz již skoro o rok dříve.35 S rychle se rozvíjející železniční dopravou na našem území bylo nutno řešit i modernizaci nymburských dílen. Kromě celé řady významných úprav a změn se v roce 1916 přistoupilo ke stavbě nové kotelny. Ta stará, ačkoliv byla postavena teprve před necelým desetiletím, naprosto nevyhovovala zvýšenému provozu. Proto se v prostoru mezi halou lokomotivky a silnicí začala budovat nová uhelná kotelna, která včetně 73 metrů vysokého komína o světlosti v koruně 220 cm s vodojemem z dílny firmy Bratří Fischerové a spol. byla dokončena ke konci roku 1917.36 Kotelna je spojena s tělesem komína u jeho paty nadzemním kouřovým kanálem, na jižní straně ústí do komína klenutý vstup do manipulačního prostoru s železobetonovou výsypkou. Komín nemá typický podstavec, průměr u paty je 6,6 metru, zdivo vyzděné z radiálních cihel 35 Pavel Fojtík, Historie a současnost podnikání na Nymbursku a Poděbradsku, Žehušice 2001, s. 78. Jan Řehounek, Nymburk – královské město v červených hradbách, Nymburk 2012, s. 144–143. 36 Jan Paulů, Devadesát let dílen ČSD v Nymburce, Nymburk 1965, s. 23. Rudolf Kukač, Železobetonové reservoiry na továrních komínech, Zprávy veřejné služby technické II, 1920, č. 10, s. 244.

má zde tloušťku 75 cm. Konicita dříku, který zakončuje jednoduchá hlavice krytá betonovým věncem, je po celé výšce 5,5 %. Tloušťka zdiva koruny komína s vnějším průměrem 2,6 metru činí 20 cm. Komínový vodojem je nesen tvarově zajímavě řešenou zaoblenou železobetonovou deskou uloženou na postupně se rozšiřujícím zdivu dříku, jejíž návrh (stejně jako celé nádrže) vytvořil Karel Válek.37 V místě plošiny pod nádrží jsou v nosné konstrukci zabudována dvířka vedoucí do malé dutiny s přístupem k odtokovému potrubí. Deska zároveň tvoří i ochoz se zábradlím kolem rezervoáru o šířce 95 cm. Výška nádrže s objemem 80 m3 je od ochozu po horní část střechy 4,6 metru. Průměr nosné desky včetně ochozu, umístěné 35 metrů nad okolím, činí 10,5 metru, vnější průměr nádrže pak 8,8 metru. Vnější železobetonová stěna nádrže je obložená omítnutou přizdívkou z dvouděrových dutých cihel. Betonová střecha s mírným sklonem nesoucí zbytky hydroizolace na bázi asfaltu je po obvodu ohraničena zábradlím. Podél ocelových stupadel vedoucích k rezervoáru jsou vně loženy dva potrubní systémy z hrdlových trub. Obě potrubí nesou zbytky pů-

37 Karel Válek, Statické řešení válcové stěny, Technický obzor XXIX, 1921, č. 27, s. 131. 30

vodní tepelné izolace tvořené dvěma vrstvami čtvrtkruhových izolačních segmentů z korku a pojiva, obalených pískovaným térovaným papírem a stažených ocelovým drátem.

2013

Přívodní a zároveň odběrné potrubí je zaústěno do dutého prostoru pod nosnou deskou a poté prochází dnem do nádrže. Druhé potrubí – odtokové – se v dutině větví na potrubí přelivné, vyvedené opět vně a skrz ochoz stoupající podél stěny vodojemu do horní části, kde je zaústěno, a na potrubí výpustné, které je opatřeno ventilem a ústí do dna nádrže. Voda přiváděná do nádrže sloužila jak pro provoz kotelny, tak i pro celý areál podniku. Zdrojem vody byl veřejný vodovod.38 Původní stavoznak vodní hladiny je umístěn přímo na ochozu rezervoáru. Tvoří jej dvě svislé ocelové trubky, po nichž se pomocí vodicích drážek vertikálně pohyboval plechový ukazatel – dvojitá šipka. Ukazatel byl přes ocelové lanko a dvě dochovaná vodicí kolečka umístěná na střeše napojen na plovák ve vnitřním prostoru rezervoáru. Komín s nádrží se v té době stal v rovinaté polabské krajině výraznou vertikálou celého širého okolí. Díky své blízké poloze u železniční trati je často zachycen na snímcích železničních nadšenců a v roce 1948 se objevil na několika záběrech v českém filmu Železný dědek. V sedmdesátých letech 20. století vyrostl v těsném sousedství 140 metrů vysoký nový komín z monolitického betonu s třemi ochozy. V té době byly totiž uvedeny do provozu nové kotle v kotelně, a tak komín včetně vodojemu přestal sloužit svému původnímu účelu.39

38 Dle laskavého sdělení Marka Michla. 39 Idem. 33

Vilémov-Zahořany Důl Prokop – třídírna

V roce 1919 založily Škodovy závody v Plzni jižně od obce Blov povrchový hnědouhelný důl pojmenovaný Prokopova šachta. Jeden kilometr od něj pak byla o rok později v Zahořanech na dnešním katastru obce Vilémov u Kadaně postavena železobetonová budova třídírny, spojená s dolem dvoukolejnou tratí. Společně s třídírnou, která měla ve fasádě vtisknutý nápis Prokop Grube, vznikly i další související provozy – kanceláře, skladiště, cáchovna, kovárna a v neposlední řadě strojovna s komínem. Záhy se ale zjistilo, že uhlí nedosahuje požadovaných kvalit. Obsahovalo kolem 50 % balastu s velkým podílem vody, jeho výhřevnost byla nízká, nehodilo se pro domácí ani průmyslový otop a ani nešlo pořádně zplyňovat. Nezdarem skončily i pokusy upotřebit uhlí jiným způsobem (např. pro briketování). Těžba se postupně omezovala a už v roce 1925 byl důl mimo provoz a majetek v odhadní ceně 30 až 35 milionů Kč se jen udržoval. Brzy nato byla technologie odvezena a důl byl zatopen (dnes se místu podle tvaru říká Podkova).40 Po řadu let pak dominoval krajině obnažený skelet třídírny, komín a vedle stojící kovárna. V roce 2012 byly zbývající tovární budovy v rámci projektu likvidace pozůstatků po důlní činnosti demolovány, na popud Svazu českých komínářů a sdružení Fabriky.cz zůstal stát alespoň komín. Tovární budovy si sama pro sebe vyprojektovala Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni, dochovaný projekt strojovny pochází ze září 1920. Ve strojovně o půdorysných rozměrech 22,5 × 11 metrů a výšce 7 metrů byla umístěna lokomobila Brand & Lhuillier o výkonu 300 HP a elektrická centrála. Jen několik metrů severovýchodně od fasády strojovny vyrostl komín vysoký 31 metrů, se světlostí v koruně 110 cm.41 Strojovna byla spojena s třídírnou železobetonovou lávkou nesenou pilíři, po které se dopravovalo uhlí pro topeniště. Z dnešního pohledu je komín raritní – jako jediný známý z typů s vodojemem na našem území je oktogonální a vyzděný z plných cihel. S tím souvisí i zajímavá skutečnost, že již přes dvacet let se běžně u nás stavěly komíny z komínovek a oktogonální komíny z plných cihel byly 40 SOA Plzeň, pobočka Klášter u Nepomuka, fond Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni – GŘ Praha, (ŠZ GŘ Praha), horní referát 1899–1950.

na ústupu – v roce 1920 se tak jednalo zcela o zastaralou technologii výstavby, přičemž osoba stavitele je nám dosud utajena. Na strohý a nezdobný podstavec o průměru kružnice opsané osmiúhelníkovému průřezu u terénu 3,2 metru a výšce 5,5 metru navazuje dřík s konicitou 5,8 % pod nádrží a 6 % nad ní. Ve výšce 15,5 metru byla osazena železobetonová nádrž o objemu 20 m3. Dřík není ukončen klasickou hlavicí, dnes je koruna silně narušena od dříve osazeného čapího hnízda.42

41 Ibidem. 42 Dle laskavého sdělení Bohuslava Kreuze. 34

Nádrž nese železobetonová deska o celkovém průměru 6,2 metru, přičemž šířku 80 cm zaujímá ochoz. Vodojem je omítnutý a dekorativně členěný pravidelně po obvodu osmi lisenami a dozdobený osmi

štukovými ornamenty o rozměrech 140 × 210 mm. Krytina je prejzová, do rezervoáru vede vstupní otvor o rozměrech 58 × 56 cm, ale vstupní žebřík chybí. Výška vody mohla dosahovat maximálně 2,7 metru, šířka nádrže je v průměru 75 cm. Vzhledem ke krátkosti fungování se na vnitřním líci dochovala původní hydroizolační cementová omítka, a to v perfektním stavu. Železobetonové stěny vodojemu jsou obezděny přizdívkou z cihel o tloušťce kolem 7 cm, přičemž mezi ní a stěnou je vytvořena pěticentimetrová uzavřená vzduchová dutina. Vodovodní potrubí se do dnešních dnů nedochovalo, rozhodně se ale jednalo o poměrně originální řešení. Potrubí nebylo osazeno ani v šachtici, ani podél dříku, ale viselo na ocelových profilech tvaru obráceného U, délky 1,5 metru, vykonzolovaných z dříku. Tato část konstrukce společně s několika přírubovými tvarovkami přetrvala do dnešních dní. Ze současného pohledu je toto řešení technicky nečisté – potrubí vedoucí ze dna leželo na ochozu, kde při vnějším okraji odbočilo svisle dolů skrze desku ochozu. Tím se vytvořila bariéra pro volný pohyb obsluhy po ochozu. Z každé strany vedlo k nádrži vždy jedno potrubí, které bylo zaústěno do nádrže na dvou místech – u dna a u horního okraje. Na straně jedné to bylo potrubí přívodní (zaústěno do horní části nádrže) a odběrné (zaústěno do spodní části nádrže, kde je dochované torzo sacího koše). Na straně druhé (a opačné) se nacházelo potrubí přelivné (horní část nádrže) a výpustné (spodní část nádrže).

kolem 1920

2013

Stavoznak se nedochoval, zřejmě byl ale umístěn na stěně nádrže, kde vede výstupní ocelový žebřík. Na těchto místech jsou zbytky elektrického vedení a trubka jako pozůstatky po lampě sloužící k osvětlení stavoznaku. Voda z komínového vodojemu se rozváděla 380 metry potrubí do strojovny, třídičky, zápisny, umýváren, administrativní budovy, stájí, hospodářských stavení a do závodní kantýny. Jako zdroj vody sloužil uměle vytvořený rybník na ploše 1 070 m2 a s hloubkou jeden metr. Z něj se čerpala voda skrze křemitý filtr pumpou s výkonem 300 litrů za minutu. Tato voda se užívala jako nepitná, pitnou vodu získával areál ze dvou studen hloubky 4,5 metru.43 Komín je dnes významným orientačním prvkem na nově vzniklé cyklostezce, jeho majitel (Obec Vilémov) plánuje přebudování na rozhlednu (více v kapitole Nové využití na stranách 105–107).

43 SOA Litoměřice, pobočka Most, fond Důl Hrabák, Čepirohy 1900–1946. 37

Rosice Rosické sklárny, a. s.

Sklárny v Rosicích měly přinést velké a trvalé pracovní oživení zdejšího města a blízkého okolí. Na jaře roku 1920 bylo proto založeno Konsorcium Rosických skláren se sídlem v Brně, které po odkoupení potřebných pozemků pro výstavbu továrny a obytných domů pro zaměstnance požádalo 3. července o povolení stavby sklárny.44 Komisionální šetření na místě proběhlo 12. července 1920 za účasti zástupců Okresního hejtmanství v Brně. Stavba sklárny byla povolena a provedl ji stavitel V. Stolejda z Brna. V té době se plánoval kromě sklář44 Martin Horký, Památní kniha městyse Rosic, Rosice 2011, s. 219. 45 Městský úřad Rosice, archiv odboru stavebního úřadu, Rosice č. p. 853. 46 Dle laskavého sdělení Oty Gűrtlera.

1921

ských pecí také 35 metrů vysoký tovární komín, který by odváděl plyny od pánvové pece a chladicích pecí. V této variantě se ještě nepočítalo s umístěním nádrže na komíně, k tomuto rozhodnutí se dospělo až během výstavby. Proto 3. května 1921 vydala Okresní správa politická Brno-venkov dodatečné povolení pro zděný komín s železobetonovou nádrží, vysoký nakonec 37 metrů.45 Dle vzpomínek pamětníků se na stavbě komína podíleli dělníci z Itálie.46 Sklárny byly vybudovány v rychlém tempu. Na konci roku 1920 stály již všechny objekty, a tak se v únoru roku 1921 mohly provádět první pokusné tavby. Původní předpoklad, že pro výrobní proces bude možno

2009

použít místní uhlí z rosické oblasti, byl však mylný. Zdejší uhlí nemělo pro potřeby sklářských pecí dostatečnou kvalitu, takže se uhlí muselo začít dovážet, čímž se ekonomika provozu značně zatížila a výroba se přestala vyplácet. A stejně jako podnik rychle vznikl, podobně rychle přišel i první útlum výroby a v prosinci roku 1921 byla sklárna uzavřena a zaměstnanci propuštěni. Nestalo se to však v historii sklárny naposledy, k dalšímu zastavení provozu došlo následně ještě třikrát, definitivně pak v roce 1996.47 Komín, který v minulosti změnil minimálně dvakrát svou výšku, se stal dominantou továrního areálu. Nejprve byl dřík komína navýšen, dokumentace ze září roku 1961 uvádí výšku komína 40,5 metru.48 Později došlo k ubourání komína na dnešních 24 metrů. Těleso komína vychází z oblouku střechy sklářské haly, původně však stál komín samostatně. Z kruhového podstavce o průměru v patě 4,1 metru pokračuje dřík s konicitou 5,5 % po celé své výšce. Železobetonová deska uložená na rozšířeném zdivu dříku nese ve výšce 47 Kolektiv autorů, Rosice 100 let městem: 1907–2007, Rosice 2007, s. 116–117. Martin Horký, Památní kniha městyse Rosic, Rosice 2011, s. 241–242.

14,5 metru nad okolním terénem nádrž, která je nejníže položenou nádrží ze všech dochovaných komínových vodojemů u nás. Z vnější strany ji izoluje minerální vata, která je zakryta plechovým obkladem. Ochoz šířky 60 cm, na nějž je přístup z plošiny pod nádrží, nese ocelové zábradlí, u něhož je již několik stojek zcela odtrženo od nosné desky. Na severní stěně pláště nádrže se dochovaly zbytky netradičního stavoznaku vodní hladiny v deskovém rámu a s elektrickým osvětlením. Údaje se na stavoznak přenášely pomocí plováku uvnitř vodojemu a vodicích koleček

48 Městský úřad Rosice, archiv odboru stavebního úřadu, Rosice č. p. 853.

umístěných na střeše. Rovněž se dochovaly zbytky tlakového snímače výšky vodní hladiny, který zřejmě v pozdějších letech nahradil původní systém. Výstup na střechu zajišťuje žebřík. Ubouraný dřík dosahuje výšky 39

2013

necelých 8 metrů a oproti části pod nádrží jej zpevňují ocelové obruče. Korunu o vnějším průměru 200 cm zastřešuje železobetonová deska. Interiér vodojemu je přístupný otvorem ve střeše s plechovým poklopem. Jeho objem 17 m3 z něj dělá nejmenší vodní nádrž na stojících továrních komínech v České republice. Šířka vnitřního prostoru se pohybuje mezi 90 až 95 cm. Uvnitř se dochovalo přívodní, odběrné a netradičně řešené přelivné potrubí. To je zešikma zaústěno do vnější stěny a ústí nad ochozem. Provizorně na něj byla později nasazena požární hadice. Jako zdroj vody sloužila kruhová studna se světlostí 80 cm, umístěná společně s čerpací stanicí na pozemku sklárny severně od komína.49 Areál bývalých skláren je dnes ve vlastnictví firmy zabývající se odpadovým hospodářstvím, komín i vodojem již dávno neplní své původní poslání. Ochoz je v technicky špatném stavu a pro případné zachování této dominanty Rosic by bylo zapotřebí podniknout potřebné sanační kroky.

49 Ibidem. 41

Libčice nad Vltavou Akciová společnost železárny Libšice

V roce 1872 vznikl na břehu řeky Vltavy v katastru obce Letky (pozdější součást obce Libčice n. Vltavou 50 ) z iniciativy pražské firmy Waldek & Wagner Pražský spolek železných hutí (Prager Eisenhüttenverein). Kronika obce Letky tuto významnou událost, kdy se původní zeměděl50 Dříve se obec jmenovala Libšice nad Vltavou, v roce 1924 proběhla úředně nařízená změna názvu na Libčice nad Vltavou.

ská obec postupně stávala významnou průmyslovou oblastí, komentuje: „Od této doby jest život v obci rušnější. Obec vzkvétá, hospodářsky sílí a zvelebuje se.“ 51 Však také v této malé obci vyrostla celá řada průmyslových komínů, v době největšího rozmachu minimálně jedenáct (z toho hned čtyři příslušely cihelně rodiny Fischerů 52 ). Obrovskou daní za tento rozvoj bylo velice špatné místní ovzduší.

51 SOkA Praha-západ, pobočka Dobřichovice, fond Archiv obce Letky 1881–1924. 52 Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 56–59. 53 ~, 1000 let města Libčice nad Vltavou, Libčice nad Vltavou 1993, s. 31. 54 V. Hájek, Založení závodu Spojené ocelárny Libčice a jeho růst s vývojem politických poměrů, Libčice nad Vltavou 1956. 55 Ant. Dvořák & K. Fischer, Referenzen über ausgeführte Bauten neuer und Reconstructionen alter Kamine, Nachmessungen derselben zur Ermittlung ihrer Stabilität, über Kesseleinmauerungen etc., nedatováno. 56 SOA v Praze, fond Šroubárny Libčice, n. p. 1872–1964. 57 Podnikový archiv Screws & Wire Libčice, a. s. 42

Železárny se kvůli dluhům dostaly do likvidace a od roku 1884 na ně navázala nově vzniklá Akciová společnost železárny Libšice.53 Výrobní sortiment tvořily především výrobky nutné pro rychle se rozvíjející stavby železničních tratí – šrouby, matice, nýty aj. A právě výroba šroubů dala továrně stručný název, který užívají místní občané dodnes – Šroubárna. Příznačně se jmenuje i ulice vedoucí k hlavní vrátnici podniku – Areál Šroubáren. Po první světové válce upadla společnost do dluhů a v roce 1924 ji koupila Pražská železářská společnost. Po znárodnění byl závod začleněn do Spojených oceláren pod názvem Spojené ocelárny, národní podnik, závod Libčice a v roce 1949 do národního podniku Drátovny a šroubárny, 54 přičemž později se osamostatnil pod názvem Šroubárny Libčice, n. p. Milou a dobrou zprávou je skutečnost, že šrouby se vyrábějí v továrně nadále, a to pod hlavičkou švýcarské společnosti Screws & Wire Libčice, a. s. Komínů bylo v areálu vícero. Nejvýraznější se stala trojice (výšek dvakrát 35 a jednou 40 metrů 55 ) vystavěná mezi lety 1902–1903 při modernizaci válcovny, která byla vybavena i novým parním strojem o síle cca 600 HP.56 Brzy nato vznikl (dle místních v roce 1905) zde popisovaný komín o výšce 45 metrů a světlosti v koruně 220 cm. To ale ještě nenesl vodojem. Všechny výše zmíněné komíny vystavěla společnost Ant. Dvořák a K. Fischer, která měla hned v sousedství svoji vlastní cihelnu. Význam továrny a symbolický vliv komínů na život v okolí podtrhuje i skutečnost, že se továrna s komíny dostala do záhlaví místních novin zvaných Libčické listy, a není překvapující, že v záhlaví firemního časopisu pracujících Drátoven a šroubáren, národní podnik, Libčice n. Vlt., s názvem Správná cesta nesměla graficky ztvárněná silueta komínů také chybět. Komín je založen na betonové desce o průměru 6,5 metru a výšce 80 cm. Na ní je posazeno nadzákladové zdivo výšky 3,2 metru, do kterého je zaústěn kouřovod (šířka 2,2 metru, výška ve vrcholu klenby 2,5 metru).57 Následuje 7,5 metru vysoký podstavec (průměr u terénu je 4,8 metru) zakončený římsou doplněnou o dekorativní zubořez, přičemž

tento motiv se opakuje i u zdobné hlavice. Konicita dříku je 4,3 % a dřík je vyzděn poměrně zvláštně a unikátně. Radiální cihly mívaly různé rozměry, a to dle poloměru dříku, který se zrovna zdil. A v tomto případě je vždy jedna vrstva cihel zděna z komínovek pro menší poloměr dříku a jedna vrstva pro správný, příslušný poloměr. Tyto vrstvy se střídají, takže je různý poloměr radiálních cihel na povrchu zdiva dříku vidět. Dnes můžeme jen spekulovat, proč stavitel zvolil takovéto řešení, které není známé na žádném jiném stojícím komínu u nás. Vodojem o objemu 150 m3 osadila na dřík ve výšce 25 metrů firma Bratří Fischerové a spol. v roce 1921.58 V této době se zároveň budovala jihovýchodně od komína nová velká kotelna se strmotrubnatým kotlem, 58 Archiv ČVUT v Praze, fond Klokner František, Prof. Ing. Dr. h. c. 1861–1972, karton 21. 59 Rudolf Parýzek, Co možná nevíte o naší kotelně, Správná cesta X, 1959, č. 1, s. 1–2. 60 Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015, s. 35–36.

od roku 1947 doplněným o menší kotel Babcock (do té doby fungovala ještě zároveň i stará kotelna s kotli Tischbein) 59 – proto má komín dva hlavní kouřové kanály (jeden ze staré kotelny, druhý z novější). Patrně se jednalo o první dodatečné osazení železobetonového vodojemu na komín na našem území vůbec (byť v zahraničí je znám případ dodatečného osazení železobetonové nádrže již v roce 1905 60 ). Stavitelská firma Ing. V. Fischer a spol. vyčleněná v roce 1922 ze společnosti Bratří Fischerové a spol. se tím právem chlubila. Až do svého znárodnění používala firma kresbu komína s vodojemem (případně i s kotelnou) v obrazové inzerci, v hlavičce svých firemních formulářů i na obálkách pro obchodní korespondenci. Na vodojemu býval alternativně dopsán nápis „RESERVOIR“ nebo „1500 hl“. Vodojem nese deska o průměru 9,4 metru podepřená osmicí masivních železobetonových konzol rovnoměrně rozprostřených po obvodu,

po 1927

1921

2014

jež jsou široké 26 cm a vysoké 2,5 metru a spojené po celé výšce železobetonovým prstencem. Okrajová část desky slouží i jako ochoz o šířce 80 cm. Vnější železobetonová stěna nádrže má proměnnou tloušťku, a to od 15 cm (dole) do 8 cm (nahoře). Jako tepelná izolace slouží pěticentimetrová vzduchová mezera a 15 cm silná přizdívka z cihel. Statik Karel Válek se v roce 1922 zmiňuje o stavbě v Technickém obzoru: „Stavba byla obtížnější a zajímavější tím, že reservoir poměrně značného obsahu (150 m 3, stěna komína ve výši konzol jen 37 cm) musil být postaven bez rušení chodu komína. Při této stavbě ukázalo se jedinou závadou značné ohřívání vnitřní stěny reservoiru přiléhající ke stěně komína.“ 61 Komín byl odstaven přibližně v roce 1992, kdy byla dána do provozu kotelna nová, zato ale vodojem je využíván nadále. Jako zdroj slouží řeka Vltava, voda se čerpá přes filtry a využívá se pro technologické účely – výrobu provozní páry a chlazení strojů a zařízení. V případě poruchy je možné přepnout na pitnou vodu z místního řadu.62 V šachtici jsou instalována dvě potrubí, a to přívodní a odběrné zároveň a přelivné. Podél šachtice vede ještě dodatečně osazená vodovodní trubka, která slouží pro mytí vnitřku rezervoáru. Stavoznak se do dnešních dní nedochoval, zachovala se jen vodicí kolečka ocelového lanka a otvory ve střeše rezervoáru v ochozu. Hloubka vody, která může být až 5 metrů, se dnes měří sondami. Podle vzpomínek místních nechal majitel šroubárny ještě před znárodněním vybudovat rozsáhlou vodovodní síť nejen pro své zaměstnance v blízkém okolí. Ta byla napojena na komínový vodojem a voda sloužila k zavlažování zahrádek či kropení tenisového hřiště. Voda byla vždy puštěna v období jaro–podzim.63 Pamětníci ve městě vyprávějí, jak za socialismu byla na vodojemu umístěna pěticípá rudá hvězda ze žárovek, která v nočních hodinách vytvářela na tehdejší dobu typickou dominantu. Hvězda svítila vždy, když se splnil plán. Pro zaměstnance šroubáren to bylo pozitivní znamení: „Bude svítit hvězda, budou prémie.“ Pod vlivem událostí v roce 1968 byla odstraněna, ale brzy nato v době normalizace se tam již v jiné podobě objevila znovu a „zdobila“ komín až do roku 1990.64 Technická zpráva z roku 1991 nastiňuje, co mohla obnášet odborná údržba komínového vodojemu. Tehdejší oprava například zahrnovala hrubé odstranění nečistot a vymytí stěn tlakovou vodou. Následná hyd61 Karel Válek, Statické řešení válcové stěny, Technický obzor XXX, 1922, č. 6, s. 86–87. 62 Dle laskavého sdělení Petra Kosíka. 63 Dle laskavého sdělení Lenky Severové. 64 Dle laskavého sdělení Hannah Bartíkové. 65 Podnikový archiv Screws & Wire Libčice, a. s.

roizolace tvořená několikanásobným nátěrem gumoasfaltu na betonovém podkladu byla opravena v těchto krocích: vyřezání dutin izolace, vsazení izolace Bitagit, její zavaření a opětovné přeplátování, odsekání spodního okraje napojení vodorovné a svislé izolace a vyvaření nového spojení Bitagitem, napuštění stěn gumoasfaltem a dvojnásobný nátěr podlahy.65 Komín dnes v areálu zbyl jako poslední z těch starých zděných, společnost mu ještě dělá s výškou 100 metrů nejvyšší montovaný komín typu Tomáš v České republice. Ten je součástí již nefunkční kotelny, která centrálně vytápěla celou továrnu. V roce 2015 začaly práce na konverzi staré i nové kotelny, jimž komín v minulosti sloužil. Ty navazují na již dříve provedenou konverzi uhelných mlýnů nacházejících se v sousedství kotelen dle návrhu architekta Patrika Hoffmana. 47

Kolín Akciová továrna na vyrábění umělých hnojiv a lučebnin v Kolíně

Kolín byl a dodnes je významným průmyslovým městem. Barometrem rozvoje se staly tovární komíny, o jejichž počtu se v roce 1930 zmiňuje dobový týdeník JAS: „Kolínu říká se ‚český Manchester‘, továrny rostou a dnes na 60 komínů trčí jako prsty k nebi.“66 Dnes ale těch starých zděných zůstala jen desítka a z nich i právě jeden s vodojemem, náležející bývalé továrně na umělá hnojiva založené 23. března 1871. Tehdejší rakouské ministerstvo vnitra ve Vídni schválilo založení společnosti a její stanovy, kde hned v prvním paragrafu se skvěl na tu dobu významný text: „Správa podniku a knihy se vedou česky.“ Vybudování ryze české továrny na umělá hnojiva mělo být opatřením statkářů proti podvodům, kterých se na nich dopouštěli obchodníci tím, že jim místo hodnotných hnojiv prodávali hnojiva drahá s daleko nižší účinností, než bylo při koupi ujednáno. Provoz továrny byl zahájen v červnu roku 1872. Po znárodnění byl podnik začleněn do n. p. Synthesia Semtín, od roku 1949 se osamostatnil jako národní podnik Lučební Kolín a v roce 1958 byl začleněn do Východočeských chemických závodů Synthesia.67 Před pár lety podnik oslavil pod hlavičkou společnosti Lučební závody, a. s., Kolín výročí 140 let na stejném místě a ve stejném oboru. Po úpadku výroby v době první světové války se továrna začala orientovat i na další různé produkty.68 S tím souvisela nová výstavba v letech 1921–1922, kdy se továrna rozšířila o moderní provoz sloužící výrobě kyseliny salicylové a derivátů. „Tím se zbavil náš mladý stát 66 Josef Štolba, Kolín v historii, JAS – Rodinný obrázkový týdeník IV, 1930, č. 15, s. 3. 67 Miroslava Jarešová – Jana Rojčíková, Sto čtyřicet let na stejném místě a ve stejném oboru, Povrchové úpravy XIV, 2011, č. 3, s. 2–3. 68 Jiří Procházka, Kolín ve fotografii, Praha 1972, s. 30.

závislosti na dovozu těchto důležitých chemikálií, ve kterých jsme byli předtím odkázáni na německý průmysl (Heyden, Schering, Bayer) a v poválečných letech pak ještě na průmysl francouzský (Usine du Rhone).“ Náklady na tuto výstavbu dosáhly 2,2 milionu Kč a 340 tisíc Kč stála laboratoř salicylky. A právě v této etapě vznikla uhelná kotelna s komínem. Projekt kotelny a výrobny vypracoval inženýr Viktor Levin, projektovou dokumentaci komína výšky 50 metrů a světlosti v hlavě 200 cm dodala firma Bratří Fischerové a spol. Dle projektu měl být komín napojen na kotelnu o půdorysných rozměrech 16,4 × 17,9 metru s jedním Tischbeinovým kotlem o výhřevné ploše 230 m2 a přetlaku 6 atmosfér. Kotelna byla projektována na postavení celkem tří kotlů dle potřeby. 8. června 1922 požádala akciová továrna na vyrábění umělých hnojiv

69 SOA Praha, fond Akciová továrna na výrobu umělých hnojiv a drasel 1871–1945, karton 52. SOkA Kolín, fond Okresní úřad Kolín 1850–1948, karton 534. 48

a lučebnin v Kolíně okresní úřad o udělení povolení ke stavbě komína s vodní nádrží a předložila plán se statickým výpočtem (oboje podepsané V. Fischerem dne 30. května 1922). 26. července 1922 proběhlo místní komisionální řízení a následně byla stavba komína povolena. Brzy nato bylo vše dokončeno a 19. listopadu 1922 vydalo město povolení k užívání komína, výrobny kyseliny salicylové, kotelny a laboratoře.69 Referenci postavení nového komína si přiřkla ale nově vzniklá firma Ing. V. Fischer

2014

a spol., která na dolní části dříku zároveň osadila ceduli s textem „Inž. V. Fischer a spol. Letky-Libšice“. Zajímavostí je, že Fischerovu návrhu předcházel jeden konkurenční – ten předložila společnost Úředně autorizovaní stavební inženýři Kapsa a Müller, podnikatelé staveb, Praha. Komín měl podobné parametry (50 metrů výška, hořejší světlost 200 cm, ve výšce 25 metrů vodojem o objemu 100 m3, výška hladiny 3,8 metru) – plán je datován 12. dubna 1922, průvodní zpráva je pak z 19. dubna 1922. Vodojem byl vyveden architektonicky poutavě – rozšířené zdivo dříku podepíralo kónický železobetonový prstenec, ze kterého vybíhaly zalomené konzoly nesoucí nádrž. Navíc je zajímavé i technické řešení tepelné izolace. Místo klasické zděné přizdívky bylo navrženo obložení prkny tloušťky 2 cm, které se 70 SOA Praha, fond Akciová továrna na výrobu umělých hnojiv a drasel 1871–1945, karton 53. Plán komína je uveden na s. 118. 50

omítly na podbitý rákos. Mezera mezi prkny a stěnou nádrže se měla vyplnit pilinami. Nosná deska nádrže byla zespoda izolována vzduchovou mezerou a rabicovou deskou, střecha vrstvou z popelového betonu a kryta lepenkovou krytinou. Zřízení komína a vodojemu bylo nabídnuto firmou za paušální obnos 131 000 Kč za komín a 67 000 Kč za rezervoár. Při započtení 2% slevy pak celkem za 194 040 Kč.70

Komín je založen na betonové desce o mocnosti 100 cm a průměru 7 metrů, základová spára je v hloubce 3,5 metru, do nadzákladového zdiva je napojen kouřový kanál (ten je dnes sice odhalený, ale nepřístupný a zajištěný betonovým panelem). Na nevýrazný podstavec, resp. spíše sokl výšky 3,3 metru vyzděný z komínovek, navazuje dřík s proměnou konicitou – 4,7 % pod vodojemem, 4,1 % nad ním. Původně komín zakončovala hlavice, nicméně někdy po roce 2000 došlo k jejímu ubourání z důvodu degradace na současnou výšku 48,9 metru s vnitřním průměrem 210 cm. Horní líc byl ponechán po bourání bez dalších úprav, poslední řada cihel tak není chráněna před zatékáním srážkové vody do zdiva dříku. Nádrž s objemem 70 m3 nese železobetonová deska o průměru 8 metrů uložená na rozšířeném zdivu dříku komína. Deska tvoří zároveň 60 cm široký ochoz se zábradlím kolem nádrže, jejíž dno se nachází 24,5 metru nad okolním terénem. Výška vody mohla dosáhnout úrovně 4,2 metru. Na železobetonové střešní desce tloušťky 10 cm byla osazena prejzová krytina, která se dochovala dodnes. Zděnou šachticí vedou tři potrubí (přívodní, odtokové, odběrné). V místě plošiny pod dnem nádrže se odtokové rozděluje na dvě části – na přelivné a výpustné, které je osazeno ventilem. V nádrži jsou zachovány zbytky sacího koše, přelivné a přívodní potrubí a plovák s torzem dvojice vodicích ocelových lišt. Plovák byl původně napojen přes ocelové lanko a dodnes zachovaná vodicí kolečka pro již neexistující stavoznak vodní hladiny umístěný na nádrži. V pozdějších letech byl ve vodojemu nainstalován novější systém snímání stavu vodní hladiny, který pravděpodobně již automaticky přenášel signál buď přímo ke spínači čerpadla, nebo k obsluze. Voda v komínovém vodojemu sloužila provozu kotelny, jako zdroj vody se užívala řeka Labe. K ukončení provozu vodojemu došlo před rokem 1989,71 dodnes na dně zůstala silná vrstva sedimentu. V roce 1928 byla za 35 000 Kč zrealizována na rezervoáru světelná reklama dle projektu specializované kolínské firmy Reklamon, spol. s r. o. Nápis nově zaváděného produktu „ACYLPYRIN“ byl 11 metrů dlouhý a písmena měla výšku 1 metr. Tuto reklamu chtěl ale tentýž rok dopravní úřad v Kolíně zakázat, neboť svým světlem uváděla v omyl vlaky na železniční trati, která probíhá hned vedle továrny. Červené světlo reklamy totiž znamenalo pro vlaky pokyn „stůj“.72 V současnosti dělá komínu ještě společnost 80 metrů vysoký železobetonový komín stojící 100 metrů východně od něj. Ten sloužil k odtahu par z výroby kyseliny sírové, dnes je také již mimo provoz. Komín pochází z roku 1963, kdy v továrně došlo k intenzifikaci výroby kyseliny sírové (v té době byl odstřelen starý zděný komín příslušející 71 Dle laskavého sdělení Zbyňka Mazury.

tomuto provozu).73 Komín s vodojemem byl odstaven se zánikem provozu původní uhelné kotelny v roce 1997, kdy zahájila činnost nová kotelna na zemní

72 SOA Praha, fond Akciová továrna na výrobu umělých hnojiv a drasel 1871–1945, kartony 11 a 54. 73 Dle laskavého sdělení Zbyňka Mazury.

plyn. Od té doby komín postupně chátrá. Zdivo paty komína je narušeno mrazem, odpadávají čílka cihel, místy se po tělese komína vyskytují trhliny a zvětralé ložné spáry. Železobetonový ochoz je narušen atmosférickými vlivy, lokálně se vyskytuje odhalená výztuž. Majitel výhledově počítá s demolicí.

Slaný Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol.

V roce 1899 zakoupila Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., sídlící v Praze-Karlíně, od dědiců strojírnu Bolzano, Tedesco a spol., kterou postupně rozšiřovala, a v roce 1906 založila v sousedství železniční tratě tzv. horní závod, kde v souvislosti se zřízením výroby lokomotiv bylo započato s výstavbou nové elektrické centrály, kotlárny, kancelářských budov a železniční vlečky.74 Tyto stavby byly dokončeny v roce 1907, v roce 1910 vznikla montážní hala pro výrobu lokomotiv a v roce 1912 opustila závod první lokomotiva. A právě někdy z této doby pravděpodobně pochází i komín. Stejně jako komín libčický nenesl ale nádrž na vodu. Ta byla vybudována až později, a to v období mezi roky 1922 a 1928. Objekt se postupně rozšiřoval, roku 1927 karlínský mateřský závod fúzoval se strojírnou Českomoravská-Kolben, a tak se i slánská strojírna včlenila do nové společnosti Českomoravská-Kolben-Daněk. Známý název ČKD nesla továrna i po znárodnění, a to jako ČKD, n. p., závod Jana Švermy. A strojírenská výroba převládá až do dnešních dní. Původní dokumentace ke komínu se nedochovala, ale na základě řešení komína i vodojemu můžeme s jistotou tvrdit, že se jedná o dílo Fischerů – tedy komín vystavěný s ohledem na předpokládanou dobu výstavby pod hlavičkou firmy Ant. Dvořák a K. Fischer a vodojem pak jako reference firmy Ing. V. Fischer a spol. Vodojem je prakticky stejný jako v Libčicích nad Vltavou – má stejné konstrukční řešení i stejný objem 150 m3. Komín vyzděný z radiálních cihel má výšku 50 metrů a světlost v koruně 200 cm. Dřík má konicitu 4,9 %. Podstavec je nezdobný, 8,2 metru vysoký a o průměru 5 metrů u terénu, naopak hlavice je zdobně vyvedená a doplněná zubořezem. Na podstavci je vyškrábána do povrchu komínovek řada podpisů s daty – nejstarší zřetelný nápis je datován rokem 1925. 74 ~, Českomoravská-Kolben-Daněk, akciová společnost, továrna v Slaném v I. desetiletí našeho státu, Svobodný občan LVII, 1928, č. 20, 26. 10. Jaroslav Novák, Českomoravská-Kolben-Daněk národní podnik v Slaném, Slánský obzor LIV, 1946, s. 80. 75 Dle laskavého sdělení Stanislava Krátkého. 52

Komín sloužil pro tzv. starou kotelnu na parcele 286/3, ale na počátku padesátých let 20. století byla přistavěna kotelna nová (resp. energocentrum), která komín ze dvou stran obepnula až do úrovně nosné konstrukce vodojemu. Kotelna zásobovala areál kromě tepla také elektřinou a stlačeným vzduchem. Komín velice dobře táhnul, traduje se příběh, kdy v osmdesátých letech 20. století potřebovali v podniku skartovat mzdové listy a zvolili klasický způsob té doby – hodili je do kotle. Jenže komín měl takový tah, že část nespálených vylétla ven z komína a soukromé informace nacházeli místní až na náměstí.75 Železobetonový vodojem byl osazen ve výšce 29 metrů a nese jej deska podepřená osmi konzolami o výšce 2,8 metru a tloušťce 25 cm. Deska o průměru 9,2 metru tvoří zároveň i ochoz kolem rezervoáru

2013

o šířce 75 cm. Střechu kryje prejzová krytina, na které je po obvodě umístěna lávka z prken doplněná o ocelové zábradlí. Skrze střechu nádrže prostupují ventilační trubice. V nitru nádrže se dochoval plovák a na dříku ze strany kotelny i stavoznak vytvořený z páskové oceli, se stupnicí 0–1–2–3–4 (metry) namalovanou červenou barvou. Podél něj vede ocelová lišta, po které se pohybovala ryska na kolečku spojená přes lanko a kladku s plovákem v nádrži. Později byl instalován modernější systém na sledování stavu hladiny v rezervoáru – elektrické čidlo spínající zvukový signalizátor v podobě houkačky, který upozornil obsluhu, že nádrž je plná. Rozvody jsou umístěny ve zděné šachtici a tvoří je dvě potrubí – jedno potrubí má funkci přívodní a odběrnou, druhé pak slouží jako potrubí přelivné. Do vodojemu vedou netradičně dva vstupní otvory ve stropu – jeden je u potrubí, ale bez vstupního žebříku, druhý pak s žebříkem v místě plováku. Šířka nádrže je u dna 170 cm a v nejširší horní části 195 cm, výška po linii napojení střechy s vnější stěnou 510 cm. Voda se do nádrže čerpala z rybníčků situovaných pod areálem podniku. Voda sloužila pro potřeby kotelny, část se rozváděla jako voda užitková po areálu. Nádrž se musela pravidelně čistit od řas a bahna, za socialismu se čistívala během celozávodní dovolené v letních měsících. Byla to práce dobře odměněná, a tak o brigádníky nebyla nouze. Nicméně všem ale nebyla odměna přána – zdaleka ne všichni totiž dokázali vylézt nahoru po ocelových stupadlech do vodojemu.76 Vodojem byl vyřazen z provozu společně s komínem někdy na konci osmdesátých let 20. století. V energocentru se nacházejí pouze zbytky trafostanice, bez technologií a bez využití. Společnost kotelně dělá silo a výsypka na popílek a strusku z konce osmdesátých let 20. stol. (tzv. Daliborka), které sem byly z kotelny dopravovány. Celý tento nefunkční technologický celek tak čeká na rozhodnutí majitele o budoucím využití (více v kapitole Nové využití na stranách 110, 112–113).

76 Idem. 55

Choceň Moritz Robitschek a spol., přádelna na bavlnu a tkalcovna

Choceň měla v minulosti vhodné místní podmínky pro rozvoj průmyslových aktivit. Jednak to bylo železniční spojení na trati Praha–Olomouc, jednak tok Divoké Orlice jako potřebný zdroj energie. V roce 1857 se tak v Chocni začíná psát historie přádelnictví, kdy v místě zrušené papírny vznikla přádelna lnu s kapacitou 6 až 10 tisíc vřeten. Vysoké počáteční investice však přesáhly možnosti podnikatelů. Po pár letech nesnází se podařilo v roce 1861 továrnu stabilizovat olomouckému podnikateli Baltazaru Szabelovi. V tomto roce byla v rozšiřujícím se podniku postavena kotelna se čtyřmi kotli a tovární komín.77 O rok později již fabrika zaměstnávala 162 zaměstnanců. Při další modernizaci se v roce 1928 započalo se stavbou nové kotelny a následující rok získal areál dominantu v podobě 70 metrů vysokého zděného komína s vodojemem a se světlostí v koruně 220 cm. Za projektovou dokumentací z května roku 1929 stála firma Inž. Richard Mayerhofer – Höllingen z Moravské Ostravy. Starý komín zmizel někdy před rokem 1937. Svému účelu sloužila kotelna do roku 1998, kdy její funkci převzala nová kotelna plynová.78 Z dochovaných archiválií lze vysledovat úřední proces výstavby kotelny a komína s vodojemem. 18. června 1928 udělil Okresní úřad ve Vysokém Mýtě živnostensko-právní povolení ke stavbě nové kotelny a strojovny. O rok později v listopadu udělil tentýž úřad obdobné povolení ke stavbě továrního komína. V březnu roku 1930 proběhlo místní šetření a bylo vystaveno povolení k užívání nové kotelny. Stejné povolení pak obdržel v červnu i komín.79 Komín je založen v hloubce 3,6 metru na kruhové železobetonové základové desce o průměru 920 cm a proměnné tloušťce v rozmezí 70–140 cm. Kouřovod ústí do komína pod úrovní terénu, výška nadzákladového zdiva činí 220 cm. Komín nemá výrazný podstavec, zdivo ve výškových úrovních jednoho, tří a deseti metrů nad terénem pouze nepatrně ustupuje směrem dovnitř dříku. U jižní strany paty komína 77 Radovan Dvořák, Choceň – patnáct kapitol z dějin města, Ústí nad Orlicí 2000, s. 86. 78 Podnikový archiv Filogroup, a. s. Dle laskavého sdělení Jiřího Sopouška. 79 Městský úřad Choceň, odbor výstavby, Choceň č. p. 388. 80 Podnikový archiv Filogroup, a. s. 56

s průměrem 6,9 metru a světlostí 500 cm se nachází plasticky vyvedené vročení stavby 1929. Dřík s konicitou 5,4 % nesl v minulosti nad nádrží velký vertikální nápis označující majitele firmy – „ROBITSCHEK“. V roce 2000 došlo postupným rozebíráním zdiva k ubourání hlavy komína o dva metry, čímž se původní vnější průměr v koruně zvětšil z 260 na 310 cm. Vzhledem ke skutečnosti, že komín v té době již nesloužil svému účelu, byl zastřešen dřevěnou nosnou konstrukcí se vstupním otvorem do nitra komína, s oplechováním a se střešní krytinou z živičných pásů s vnější hliníkovou fólií.80 Ve válcové nádrži na komíně s výškou dna 30 metrů nad okolním terénem se akumulovala hasební voda zajišťující potřebný tlak pro sprinklerový systém . Jako zdroj vody, a to nejen pro provoz vodojemu, sloužila místní studna. Podnik však měl v případě požárů povoleno odebírat

1937

vodu z řeky Tichá Orlice, resp. z náhonu, který kolem podniku protéká.81 Vodojem již svému účelu neslouží. Dno nádrže je na postupně se rozšiřujícím zdivu dříku neseno železobetonovou deskou podepřenou osmi konzolami. Nádrž o vnějším průměru 8,6 metru a vnitřní šířce nádrže 130 cm má objem 80 m3 a vede jí na severní straně průlezná šachtice o rozměrech 60 × 60 cm. Z původní střešní krytiny na bázi asfaltu se dochovaly nepatrné zbytky. Vstup do nádrže zajišťuje otvor o rozměrech 60 × 60 cm s poklopem, nad rovinu střechy vystupují ventilační trubice a dochovala se dvě vodicí kolečka lanka stavoznaku. Lanko bylo svedeno do průlezné šachtice, samotný stavoznak se pravděpodobně nacházel u paty komína. Vnitřní stěny nádrže jsou pokryty asfaltovými pásy zvyšujícími odolnost nádrž proti případným průsakům vody. Okraj střechy lemuje zábradlí. Potrubní systémy byly vedeny volně vně komína. Do nádrže ústila trojice potrubí zajišťující přívod a odběr vody, vypouštění nádrže a případný odvod vody z přelivu. Je pozitivní zprávou, že choceňská přádelna slouží i po více než 150 letech svému původnímu poslání. Samotný komín je udržovaný a našel své nové uplatnění – na střeše nádrže a na dříku nad ní je umístěna telekomunikační technika.

81 SOA Zámrsk, fond M. Robitschek a spol., tkalcovna a přádelna, Choceň 1903–1948, karton 1. 57

2013

Pardubice Okresní nemocnice

Stará okresní nemocnice v Pardubicích, postavená v roce 1903 pro 80 lůžek a provizorně rozšířená za první světové války na kapacitu 100 lůžek, již dlouhá léta nestačila svými prostory a vybavením potřebám rozrůstajícího se města. Proto 6. června 1925 Okresní správní komise schválila vybudovat novou moderní nemocnici. Plány areálu připravil pražský architekt Bedřich Adámek, uznávaný specialista na nemocniční stavby. Kromě lékařských pavilonů byly také navrženy potřebné provozní objekty, mezi něž patřila nová kotelna a komín s vodojemem, který postavila v roce 1930 firma Ing. Josef Jaroslav Hukal a spol.82 Zděný komín s přibližnou výškou 38 metrů nesl železobetonovou 82 Jan Tichý, Pamětní spis k otevření Okresní nemocnice v Pardubicích, Pardubice 1931, s. 5–6. 83 Ibidem.

kruhovou nádrž bez ochozu o obsahu 30 m3.83 Výstavbu kotelny provedla firma Podnikatelství staveb A. Kratochvíl a Ing. F. Veselý z Pardubic. Tato firma následně ještě vykonala demolici 18 metrů vysokého komína původní kotelny se světlostí v koruně 90 cm, která byla firmě písemně zadána 28. listopadu 1930 a za kterou si komínář Jan Koudelka účtoval 7 649 korun. Šest metrů vysoký podstavec tohoto komína byl vystavěn

84 SOkA Pardubice, fond Okresní úřad Pardubice 1850–1945, karton 531.

z ostře pálených cihel, dřík nad podstavcem z cihel radiálních.84

85 Jan Vladimír Hráský, Přednášky o vodárenství. (Zásobování měst a krajin vodou.), Část II., Vodojmy, Praha 1919, s. 151.

Vodojem hřibovitého tvaru s dvoukomorovou nádrží, pod jehož autor-

Nový areál nemocnice s komínem s vodojemem vyrostl v blízkosti vodojemu věžového z roku 1907, který byl vůbec jedním z prvních železobetonových věžových vodojemů postavených na našem území.85 stvím je podepsána firma Ing. Karel Kress z Prahy a architekt František Sander, provedla firma Hrůza a Rosenberg z Prahy. V době výstavby okresní nemocnice sloužil vodojem o objemu 800 m3 potřebám městského vodovodu, dnes slouží jako záložní zdroj vody pro nemocnici.86 Na konci roku 1930 zjistila Okresní komise pro dostavbu nemocnice

86 Věžový vodojem Pardubice-Pardubičky, Společenstvo vodárenských věží, nedatováno, www.vodarenskeveze.cz Dle laskavého sdělení Miloslavy Chovančákové. 87 SOkA Pardubice, fond Okresní úřad Pardubice 1850–1945, karton 531. SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice 1507–1945, kronika města. 60

na novém komíně trhliny a drobné závady. Stavitel Hukal okamžitou odpovědí ujistil komisi, že se nejedná o vážná pochybení, a slíbil bezodkladné provedení potřebných oprav. Administrativní kolaudace všech novostaveb a jednání komise o udělení stavebního povolení k jejich užívání se konaly v lednu 1931, nemocniční areál se veřejnosti slavnostně otevřel 21. června téhož roku.87 Konstrukční řešení komína s vodojemem, které se výrazně promítlo i do jeho celkového vzhledu, je možno považovat za netradiční. Pata komína je obezděna kruhovým podstavcem o průměru 6 metrů a výšce 2,7 metru. Z něj stoupá dřík s konicitou 2,6 % a tři po obvodu pravidelně umístěné čtvercové duté pilíře o hraně 63 cm vyzděné ze speciálních tvarovek, které slouží jako šachtice. V každé šachtici je uloženo jedno potrubí vedoucí do nádrže. Podobné řešení bychom našli pouze u dnes již neexistujícího komína s vodojemem v areálu českobudějovické nemocnice.

kolem 1930

2014

Z bezpečnostních důvodů byla horní část dříku v devadesátých letech 20. století ubourána dovnitř tělesa komína 88 na současnou výšku 21 metrů. Nádrží s výškou dna 18,5 metru nad terénem, uloženou na rozšířeném zdivu dříku, vede na jihovýchodní straně průlezná šachtice. Z interiéru vodojemu s vnitřní šířkou 140 cm se dochovala přírubová potrubí ústící z šachtic a pozůstatky původního i pozdějšího systému snímání výšky vodní hladiny. Izolaci na litinovém potrubí vedoucím šachticemi provedla firma Calofrig, akciová společnost pro isolační korkový a křemenkový průmysl.89 Jako zdroj vody sloužil v počátcích provozu okresní nemocnice městský vodovod. Voda se čerpala do nádrže na komíně a následně se rozváděla po nemocničním areálu.90 Již v době výstavby však bylo zřejmé, že do budoucna bude nutno hledat nový vodní zdroj, neboť městský vodovod nedodával potřebné množství vody. Přestože jsou komín i vodojem již mimo provoz, své využití stále mají. Na železobetonové střeše nádrže s průměrem 6,7 metru je uchycena třípodlažní ocelová konstrukce trojúhelníkového půdorysu s telekomunikační technikou. Samotná stavba komína s vodojemem je v podstatě již téměř celá porostlá popínavou vegetací, čímž pohledově příjemně působí na návštěvníky nemocnice. 88 Dle laskavého sdělení Karla Kulhavého. 89 SOkA Pardubice, fond Okresní úřad Pardubice 1850–1945, karton 531. 90 Ibidem. 63

Přelouč Automobilní zbrojovka

Přeloučské zastupitelstvo v čele se starostou Horáčkem velmi usilovalo ve druhém desetiletí 20. století o výstavbu výrobního podniku v průmyslové zóně východně od města, který by zajistil pro místní obyvatelstvo pracovní příležitosti. Ten zde díky tomu budovala od roku 1919 společnost Chlumecká strojírna, kotlárna a slévárna, s. r. o.91 Továrně, která nesla název Železoprůmysl, se však nedařilo, a proto byl po pár letech její provoz ukončen. Opuštěný tovární areál vhodně situovaný u vlakového nádraží na významné železniční trati Pardubice–Kolín zakoupila v roce 1928 vojenská správa a začala zde vznikat Automobilní zbrojovka. Ta do té doby sídlila v Praze-Vršovicích. Její stěhování do Přelouče s sebou přineslo přestavbu stávajících a výstavbu nových objektů v areálu. Pro nově budovanou kotelnu, realizovanou firmou J. Brodec z Bohdanče,92 byl v prosinci roku 1932 firmou Ing. Josef Jaroslav Hukal a spol. dostavěn 62 metrů vysoký zděný komín93 se světlostí v koruně 215 cm a s nebývale vysoko umístěnou vodní nádrží. Její dno se nachází ve výšce téměř 45 metrů nad okolním terénem a z dosud stojících továrních komínů s vodojemem se jedná o nejvýše umístěnou nádrž na komíně. Kotelna dnes již neexistuje, komín i vodojem jsou mimo provoz. Z dochované historické fotodokumentace vyplývá, že komín s vodojemem byl jedinou výraznou vertikálou zdejšího továrního objektu.94 Areál Automobilní zbrojovky byl dokonce často zobrazován na pohlednicích. Komínový podstavec kruhového půdorysu má výšku 5,7 metru a průměr 6,2 metru. Na východní straně je zazděno původní napojení kouřovodu do již neexistující kotelny, na straně západní se zachoval 91 Jan Tetřev – Hana Vincenciová, Dějiny města Přelouče, díl IV., 1918–1989, Přelouč 2007, s. 30, 49. 92 Vojenský ústřední archiv, fond Automobilní zbrojovka 1 1918–1939, karton 1, 2. 93 Josef Špinka, Nejvyšší komín v Čsl. republice, Národní listy LXXII, 1932, č. 121, 1. 5., příloha, s. 4. 94 Jan Tetřev – Hana Vincenciová, Dějiny města Přelouče, díl IV., 1918–1989, Přelouč 2007, s. 50. 64

zaklenutý otvor, nově opatřený mříží. Konicita komína pod nádrží činí 5,4 %, nad nádrží 2,2 %. Dno nádrže o průměru 7,2 metru, které slouží zároveň jako ochoz s poměrně nestabilním zábradlím, je umístěno na rozšířeném zdivu dříku. Zajímavým způsobem vyřešili stavitelé odvod vody z ochozu vodojemu. Hrana desky má lem, který směruje dešťovou vodu k několika plechovým chrličům tvaru U. Takovéto řešení je spíše ojedinělé, dešťové vody bývá z plochy střechy vodojemu a ochozu relativně málo, nechává se tak přepadávat volně přes hranu ochozu. Kónicky se rozšiřující nádrž kryje šikmá železobetonová střecha s nepůvodní lepenkovou krytinou a na severní straně se čtvercovým otvorem do nádrže. Hlavici ukončuje římsa ze dvou vystupujících vrstev z cihel, koruna je zastřešena oplechovanou konstrukcí uprostřed s větracím komínkem. Dřík komína po celé výšce zpevňují ocelové obruče. Potrubní systémy byly do nádrže přivedeny zděnou šachticí. Uvnitř šachtice vede jedno potrubí sloužící zároveň jako přívodní a odběrné a jedno potrubí přelivné, které z šachtice ústí u paty komína. Zdrojem

kolem 1935

vody byla řeka Labe. Pět metrů nad terénem najdeme na šachtici původní kovovou cedulku se špatně čitelným přetřeným nápisem „vodojem – užitečný obsah 550 hl“. Zajímavý historický odkaz je k vidění uvnitř železobetonového vodojemu s vnější cihelnou vyzdívkou a s proměnnou šířkou vnitřního prostoru 85–140 cm. Na stropě nádrže je černým písmem vyveden nápis, který je svědectvím o zřejmém datu dokončení stavby s podpisem dělníka: „6. XII 1932. Lukavecký“. Kromě dochovaného přívodního potrubí přivádějícího vodu na horní hladinu a odběrného potrubí s košem (obě potrubí jsou u dna spojena v jedno a ústí do šachtice) se zde dochovalo přelivné potrubí s regulačním systémem pro různou výšku vodní hladiny. Záznamy o výšce vodní hladiny přenášelo ocelové lanko s dochovaným plovákem přes vodicí kolečko u stropu nádrže a potrubí zaústěné do dna nádrže ke stavoznaku umístěnému pravděpodobně u paty komína. Přístup do nádrže zajišťuje žebřík. Zdivo pláště je ve špatném stavu, proti odpadajícím čílkům jej chrání drátěné pletivo. Ačkoliv komín již neslouží původnímu účelu, své využití stále má. Přibližně dva metry nad střechou vodojemu je umístěn novodobý ochoz z ocelových mřížových roštů, který slouží k osazení a provozu telekomunikační techniky. V době výstavby nového ochozu a nového výstupního žebříku došlo ke zrušení plošiny pod nádrží včetně žebříku vedoucího na ochoz. Původní žebřík na střechu odstraněn nebyl, ale došlo k jeho těsnému uchycení k okraji pláště a střeše nádrže. Tím zůstala zachována možnost dostat se v případě potřeby na střechu.

2014

Praha-Vysočany Ústřední skladiště ministerstva pošt a telegrafů

Jednou z mnoha stavebních akcí ministerstva pošt a telegrafů se stala novostavba budov pro hospodářské ústředny. V ulici Kolbenova, přímo naproti ČKD, byl v roce 1935 dokončen areál s administrativní budovou, dílnami, garážemi a plošně nejrozsáhlejší budovou skladiště telegrafní hospodářské ústředny ve tvaru písmene E. Tu provedly v letech 1931–1932 stavební firmy Ing. Dr. Karel Skorkovský a Pražská stavební a betonářská společnost.95 A na parcele č. 1116/1 vyrostla nová kotelna se 42 metrů vysokým komínem o světlosti v koruně 170 cm. Kotelna stála západně od komína, kouřovod vedl pod zemí. Severně od komína se pak nacházela budova skladiště uhlí. Po válce se do areálu nastěhovaly automobilové závody Praga, jejichž továrnu v Libni značně poškodilo spojenecké bombardování. Po roce 1989 byly skladiště uhlí a kotelna zbořeny, čímž se stal komín nefunkčním. V průběhu devadesátých let 20. století byla výroba ukončena a areál změnil několikrát majitele. Poslední vlastník, společnost Creviston, a. s., komplex zčásti sanuje, zčásti (včetně haly E) pronajímá. Stavitel komína není z dostupných archiválií znám, nicméně podle mnoha konstrukčních podobností a shody řady detailů jak komína, tak i nádrže s komínem zbrojovky v Přelouči z roku 1932 se lze domnívat, že komín postavila stejná firma – Ing. Josef Jaroslav Hukal a spol. Technologii (rozvody vody) vyprojektovala a instalovala karlínská firma Ing. Jaroslav Matička – v lednu 1934 započala instalatérské práce na budovách i vodojemu a 3. dubna 1935 byla provedena tlaková zkouška.96 Komín patří do skupiny ryze praktických komínů – tedy postavených bez nadměrné ornamentálnosti. Na 5 metrů vysoký nezdobný podstavec, resp. sokl o průměru u terénu 4,4 metru navazuje dřík s konicitou 95 Lukáš Beran – Vladislava Valchářová (eds.), Pražský industriál. Technické stavby a průmyslová architektura Prahy, Praha 2007, s. 170. ~, Sedmdesát let technické práce, sborník vydaný k jubilejnímu sjezdu československých inženýrů v Praze roku 1935, Praha 1935, s. 352. 96 Archiv Pražských vodovodů a kanalizací, fond Pražské vodárny, karton 577, pod čp. 616 Vysočany. 68

4,8 % ukončený bez hlavice. Vše je vyzděno z červených komínovek. Poslední vrstva cihel na koruně je dnes kryta betonovým věncem. Ve výšce 24 metrů nad terénem je umístěn vodojem o objemu 50 m3. Nese ho železobetonová deska o průměru 7,1 metru, přičemž 75 cm zabírá po obvodu ochoz. Nestabilní zábradlí výšky 114 cm podtrhuje praktické a levné řešení komína – je tvořeno sloupky z L-profilu a mezi nimi je ve dvou úrovních natažen silný drát. Vnější stěna je výrazně kónická (1 : 11) – tím je pohyb po ochoze značně nepohodlný, neboť do komunikačního prostoru zasahuje vnější líc nádrže. Nádrž je uvnitř široká 87 cm dole a v nejširším místě nahoře 134 cm, výška hladiny mohla dosáhnout 3,4 metru. Krytina byla původně nejspíš plechová, dnes chybí. Voda byla do nádrže čerpána z místní studny vzdálené přibližně 10 metrů od komína s možností jejího doplnění pitnou vodou z veřejného vodovodu. Sloužila především k hasebním účelům (pro systém hydrantů rozmístěných po areálu), ale také pro kotelnu nebo kropení uhlí ve skladišti.

2014

Vodovodní potrubí je umístěno podle tehdejších zvyklostí netradičně, a to volně podél dříku, a skládá se ze tří částí. Při pohledu na dřík patřilo levé potrubí napojení na vodovodní řad z ulice. Zde jako pojistka proti plýtvání vodou při náhodném přeplnění, kdy by přebytek odcházel přelivem, sloužil plovák napojený na uzavírací kohout. Prostřední potrubí bylo také přívodní, v tomto případě pro vodu ze studny, přičemž zároveň plnilo i funkci potrubí odběrného – za tímto účelem se těsně pod nádrží oddělila část se šoupětem a sacím košem ve dně. Pravé potrubí pak bylo odtokové (tedy přelivné a výpustné zároveň – pro vypouštění vody se opět pod nádrží oddělilo samostatné potrubí se zpětnou klapkou a šoupětem). Propojení potrubí se odehrálo pod dnem rezervoáru u plošinky. Dodnes se dochovala původní izolace potrubí. Jedná se o izolační tvárnice z korku a pojiva ve dvou vrstvách a obalené ochrannou vrstvou. Komín se stal posledním postaveným komínem s vodojemem v této průmyslové části Vysočan. Severně od komína se již nacházely tři komíny v areálu ČKD a jižně (v ulici Poděbradská) dominoval stometrový komín spalovny a komín šroubáren. A dnes zůstal posledním přeživším.97 Na návrh městské části Prahy 9, odboru školství a kultury, byl komín v roce 2003 prohlášen za kulturní památku jako „hodnotná ukázka průmyslové architektury a současně cenný doklad původní průmyslové zástavby této části hlavního města Prahy“.98 Nutno dodat, že komín je v současné době jediným ze všech komínů s vodojemem, který má status kulturní památky. V areálu bývalé Pragovky jsou kulturní památkou navíc i sousední hala E a nedaleká hala č. 19 (více v kapitole Nové využití na stranách 105, 108–109).

97 Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015, s. 53. 98 Ministerstvo kultury ČR, Rozhodnutí o prohlášení komína za kulturní památku ze dne 14. 4. 2003. 71

Praha-Ruzyně Zemská donucovací pracovna

Existuje několik případů, kdy byl železobetonový rezervoár osazen na těleso komína dodatečně (například v Libčicích nad Vltavou či ve Slaném). V Ruzyni ale došlo k osazení vodojemu na komín způsobem pro naše území zcela jedinečným. Původní konstrukce komína je totiž prakticky potlačena a na první pohled stavba připomíná spíše klasický věžový vodojem. Na podobně řešený vodojem na komíně lze narazit ale například v Německu, a to kousek severně od Berlína – v sanatoriu Grabowsee v Oranienburgu. Komín původně sloužil cukrovaru Hugona von Strassern, postavenému v roce 1836 jako jeden z prvních v Čechách. Vystavěn byl ale nejspíš až později v průběhu druhé poloviny 19. století. Cukrovar fungoval do roku 1921 a v roce 1928 jej zakoupil Zemský správní výbor za 900 000 Kč.99 V roce 1932 rozhodlo zemské zastupitelstvo, že na místo cukrovaru bude přesunuta donucovací pracovna z Hradčan a sousední zemský statek využit „k provádění zákona o nucených pracovních koloniích a bude poskytovati chovancům zaměstnání v zemědělské práci“.100 99 ~, XIV. zasedání zemského zastupitelství českého, Národní listy LXXII, 1932, č. 76, 16. 3., s. 3. 100 ~, Ruzyňský velkostatek do zemské režie, Národní listy LXXIV, 1934, č. 322, 22. 11., s. 3. 101 ~, Stavba donucovací pracovny v Ruzýni, Národní listy LXXIII, 1933, č. 156, 8. 6., s. 3. 102 Pavel Augusta (ed.), Kniha o Praze 6, Praha 2002, s. 114. ~, Máme donucovací pracovnu za 12 mil. Kč a 800.000 tisíc nezaměstnaných, Nedělní list IX, 1935, č. 125, 5. 6., 2. vydání, s. 7. 103 SOkA Praha-západ, pobočka Dobřichovice, fond Archiv obce Ruzyně 1768–1945. 72

V roce 1933 Národní listy oznamují blížící se zahájení stavby: „Donucovací pracovna v Ruzýni, budovaná zemí Českou, má býti postavena s největším urychlením, protože dosavadní ústavy toho druhu již nevyhovují. Náklad na stavbu bude činiti 13 milionů Kč.“ 101 Budovy cukrovaru měly být podle prvních plánů adaptovány, jenže se zjistilo, že špatný stav konstrukcí neumožňuje jejich nové využití. Vše kromě komína bylo tedy zbořeno a v průběhu let 1934–1935 byla dle návrhu Ing. Karla Domanského postavena firmou Ing. Jakub Domanský donucovací pracovna. Nové budovy v půdorysném tvaru písmene U komín obklopily a ten se tak stal dominantou vzniklého nádvoří.102 Zásobování vodou na území Ruzyně bylo problematické. Dosud vybudovaný obecní vodovod dodával vodu pouze na některá místa a dodávky byly značně nespolehlivé. Navíc i spodní vody v údolí Litoveckého potoka (který mimo jiné protéká pod areálem pracovny) byly znečištěny. Veřejný vodovod začala obec stavět počátkem čtyřicátých let 20. století. Donucovací stanice nabídla v roce 1941 při výstavbě obecního vodovodu k užití svůj „ústavní věžový vodojem“ o objemu 150 m3 (o pořizovací ceně 842 166,45 korun) s požadavkem na dodávku 75 m3 vody denně z obecního vodovodu zdarma. Obec si ale zřídila pro zajištění stálého tlaku vlastní čerpací vodovodní stanici, takže nabídku odmítla.103 Komín je oktogonální, vyzděný z plných cihel s konicitou dříku 4,5 %. Při přestavbě byl ubourán o několik metrů na současnou výšku 47 metrů s horní světlostí 240 cm. Ve výšce 36 metrů byl osazen na železobetonovou desku o průměru 11,4 metru vodojem, který po obvodu podepřelo osm železobetonových pilířů o pohledové šířce 77 cm. Prostor mezi pilíři vyplnilo režné zdivo tloušťky 45 cm. Architekt po-

2014

jal vnější konstrukci de facto jako reminiscenci osmibokého komína – tvar obvodové konstrukce o osmibokém půdorysu plně ctí jeho původní tvar. I železobetonová nádrž a na ní posazená lucerna zachovává tentýž profil, ale vnitřní líc nádrže je už válcový. Mezi komínem a obvodovým pláštěm vznikl prostor o šířce kolem jednoho metru s ocelovým točitým schodištěm pro přístup k nádrži a do lucerny. Vertikální komunikační prostor je navíc prosvětlen po výšce pěti okny o rozměrech 84 × 170 cm, a to jak při severní, tak při jižní straně. Vnitřní schodiště je instalováno pouze do výšky 30 metrů nad terénem, kde následuje 10 metrů vysoký žebřík, který vede skrze průleznou šachtici v nádrži (o rozměrech ve střední hodnotě 160 × 100 cm – šířka × hloubka) do lucerny. Tam je dnes znovuobnovená dřevěná podlaha, která brání přístupu do nádrže. Pochozí prostor v lucerně má šířku kolem 1,7 metru, uprostřed lucerny je odhalený omítnutý dřík komína, který dále prostupuje skrze její střechu a pokračuje nad ní ještě další necelé dva metry. Koruna komína je opatřena masivním betonovým věncem. Vlastní rezervoár má vnitřní šířku 250 cm a výška vodní hladiny mohla dosáhnout úrovně až 3,3 metru. O lucerně panuje díky osmici velkých oken o rozměrech 170 × 200 cm mýtus, že se jednalo o strážní věž. Tuto domněnku podporuje dochovaná projektová dokumentace z dubna 1931 s uvedeným řezem objektem, kde je zřetelně vidět zábradlí na úrovni střechy vodojemu (viz plán na s. 126).104 Nicméně zrealizovaný a současný stav věže zábradlí postrádá a na střechu nádrže ani nevedou dveře. A z interiéru lucerny vlivem přesahující střechy nádrže není na dvůr a okolní budovy prakticky vidět. Čerpací stanice se studní byla umístěna v areálu jižně od komína na parcele č. 125, její projekt vypracoval Eduard Zejda z firmy Ing. Jaroslav Matička v červenci 1934.105 Z tohoto místa je také vidět na stavoznak předsazený před horní polovinu okna lucerny. Stavoznak je tvořen plechovou deskou, po jejíž půlce obvodu je umístěna stupnice 0–3–6–9– 12–15. Konkrétní objem pak ukazovala ručička napojená na převodník a kladku, přes kterou šlo vodicí lanko plováku – tato část se ale nedochovala. Komínový vodojem zásoboval vnitřní vodovod pitnou vodou. Volně podél dříku vedou potrubí zajišťující přívod, odběr, vypouštění a přeliv. Pata komína byla obestavěna 5 metrů vysokou přístavbou, kde se v minulosti odebíral popílek a vyvážel se skrze sousední přístavbu severně od komína. Východně od komína stála kotelna na uhlí, ta byla zrušena po výstavbě nové plynové kotelny ve východní části areálu v devadesátých letech 20. století. V přibližně stejné době došlo i k odstavení vodojemu a věznice odebírala pitnou vodu přímo z veřejné sítě. Kouřovod je dnes zazděn.106 V současné době slouží areál jako vazební věznice a komín s vodo104 Národní archiv, fond Zemský úřad Praha – oddělení stavební 1911–1948, karton 994.

jemem je nadále udržován jako významná pohledová dominanta areálu.

105 Ibidem. 106 Dle laskavého sdělení zaměstnanců věznice. 75

Dvůr Králové nad Labem Mechanická tkalcovna a tiskárna látek Josef Sochor

Josef Sochor zahájil své podnikání u břehu řeky Labe v roce 1904 výstavbou tkalcovny. Komínů bylo postupně v továrně vícero – rostly tak, jak se rozvíjela továrna a její energetické potřeby. První komín postavila firma Ant. Dvořák a K. Fischer současně s tkalcovnou v roce 1904 (zbořen kolem roku 1930), druhý komín vznikl pravděpodobně v roce 1910 po rozšíření továrny o textilní tiskárnu a komín s vodojemem roku 1941 poblíž komína druhého.107 Ten byl někdy v druhé polovině 20. století ubourán na úroveň střechy a zbylé torzo bylo zbořeno až koncem roku 2014. Protokol stavební komise z 2. prosince 1940 zdůvodňuje potřebu nového komína takto: „Stavba nového komínu 80 m vysokého podnikána jest proto, že stávající tovární komín vysoký 64 m nemá dostatečného tahu, takže musí býti použito ventilátorů, což má za následek i vyhánění neúplně spáleného paliva. Novým komínem docílí se daleko většího tahu, čímž bude použité palivo lépe spalováno, takže po stránce obtěžování kouřem, sazemi, atd. novým komínem bude menší, nežli stávajícím komínem. Rovněž po stránce požární, jest zřízení reservoiru na komíně velmi výhodné.“108 Ohledně výšky původního komína musíme ale sdělit věrohodnější informaci, která se udává ve firemním 107 SOA Zámrsk, fond Josef Sochor, v. o. s. Dvůr Králové nad Labem 1904–1948, karton 20. Miluše Šmídová-Januštíková, Královedvorský závod SOCHOR v letech 1904–1945, materiálová studie, s. 170. /jz [Jan Zikmund], heslo Josef Sochor, mechanická tkalcovna a tiskárna látek, in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie / Královéhradecký kraj, Praha 2013, s. 143–144.

časopise Sochor – dle něj měl komín výšku 55 metrů a nahoře 220 cm šířku.109 Projektovou dokumentaci zpracovala firma Ing. V. Fischer a spol. v září 1940 a následně začaly přípravné práce na výstavbu, které však byly v důsledku probíhající druhé světové války procedurálně ztíženy. Vlivem nových směrnic ministerstva veřejných prací cílících na úsporu dřeva a železa muselo být doloženo, že projekt je řešen podle nich – veškeré dřevo a železo použité na stavbě tak muselo být úředně povoleno. Navíc musel být v červnu 1941 kvůli vládnímu nařízení o zákazu nových staveb obdržen souhlas k jejímu dalšímu provádění. Dokumenty uložené na stavebním úřadě dovolují blíže nahlédnout na průběh výstavby: 5. října 1940 zažádaly textilní závody Josefa Sochora (dále jen továrna) městský úřad o stavební povolení na stavbu komína s rezervoárem a přiložily jeho plán a statický výpočet. 6. listopadu 1940 poslala továrna úřadu výkaz železa a dřeva potřebných pro stavbu komína a vodojemu.

108 MěÚ Dvůr Králové nad Labem, archiv Odboru výstavby a územního plánování. 109 J. Meisnar, Náš nový komín, Sochor III, 1940, č. 25, 14. 12. 76

14. listopadu 1940 provedla Technická kancelář města Hradec Králové na staveništi zjištění únosnosti základové půdy. 18. listopadu 1940 požádal úřad stavebníka, aby dříve zaslané výkazy železa a dřeva byly překontrolovány oprávněnou osobou za účelem potvrzení souladu projektu se směrnicí pro šetření železem a dřevem dle výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 1. listopadu 1940.

28. listopadu 1940 proběhlo místní šetření stavební komisí, od stavitele Ing. Václava Fischera byl předložen statický výpočet vypracovaný dr. Ing. Karlem Válkem, byl ale vrácen s tím, že musí být přezkoušen úředně oprávněným stavebním inženýrem Václavem Skořepou z Kralup n. Vltavou. 2. prosince 1940 schválila městská rada návrh stavební komise vydat stavební povolení a 14. prosince 1940 bylo továrně doručeno povolení ke stavbě. 16. prosince 1940 předepsal úřad továrně k úhradě poplatek za stavební komisi 200 K a stavební poplatek (úměrný výšce komína) 4 000 K. 17. prosince 1940 poslal stavitel Václav Fischer továrně výkaz železa a dřeva potvrzený Ing. Václavem Skořepou s tím, že stavba vyhovuje směrnici pro šetření železem a dřevem. 20. prosince 1940 zaslala továrna na úřad dokumentaci ke stavbě komína – plán komína, statický výpočet, posudek o základové půdě a výkaz železa a dřeva. 13. ledna 1941 následuje další dokumentace – plán nádrže a její statický výpočet, protokol o zatěžovací zkoušce základové půdy.

1944

2014

11. června 1941 byl na základě vládního nařízení o zákazu nových staveb udělen souhlas k dalšímu provádění stavby (přičemž pravděpodobné trvání stavby bylo uvedeno do 30. září 1941). 22. října 1941 zažádala továrna úřad o kolaudaci, komín byl až na detaily hotov, kolaudace na místě pak proběhla až 2. února 1942. 14. února 1942 vydal úřad potvrzení o ukončení stavby a povolení k užívání, přičemž byla ještě předepsána zkouška funkčnosti rezervoáru (mimo jiné byla podána informace, že ze statických důvodů se při výstavbě přistoupilo ke zvýšení vnitřního průměru v patě ze 4,1 na 4,2 metru a venkovního ze 7,66 na 7,72 metru). 25. února 1942 továrna informovala úřad, že rezervoár byl podroben zkoušce, což obnášelo, že zcela naplněná nádrž byla po dobu jednoho týdne pozorována – kromě několika mokrých skvrn nebyly spatřeny žádné změny.110 Komín spočívá na kruhové betonové desce o průměru 12,5 metru a výšce 1,55 metru uložené v hloubce 3,2 metru. Na nadzákladové zdivo navazuje 6 metrů vysoký podstavec obsahující popílkovou výsypku a otvor pro napojení kouřového kanálu. Dále pokračuje oblý dřík vyzděný z komínovek s proměnnou konicitou – nejprve 5,6 %, v místě konzol měnící se na 4,4 %. Tloušťka zdiva v patě dosáhla hodnoty 83 cm, v koruně se světlostí 300 cm pak 21 cm. Korunu kryje postupně zvětrávající betonový věnec. Komín byl napojen na vysokotlaké strmotroubné kotle opatřené ekonomizéry. Tím docházelo k výrazné úspoře energie a do komína odcházely spaliny o teplotě jen 150 až 160 °C. O založení komína a o přenášení tíhy popularizační formou poreferoval ve firemním magazínu Sochor v době, kdy byla vykopána základová jáma (koncem roku 1940), inženýr Meisnar: „ ,Kolik takový komín asi váží?‘ – Máme to přesně spočítáno. Včetně vodou naplněné nádrže vážila by část nad dlažbou dvora 1642 tun a celý komín, včetně základů, váží 2355 tun. Kdybychom tuto váhu měli dopraviti vlakem, bylo by k tomu třeba 118 vozů po 20 tunách, to by byly 3 slušné nákladní vlaky. A tu slyším hned druhou otázku: ,A je možno tuto ohromnou váhu bezpečně do té jámy postavit? Kdyby tam aspoň byla skála, ale vždyť je tam jen mokrý písek.‘ – Betonovou deskou, 1,6 metru silnou a 13 m v průměru se tato váha rozdělí na základovou půdu tak, že na 1 cm 2 připadne 1,8 kg. Zdá se vám to zase málo! Ale uvažte, že vaše ruka – je-li poměrně malá, měla by asi 150 cm 2 – by musela při stejném zatížení nést 270 kg. Tak to by nebylo málo? Ale při větru je namáhání základové půdy na straně od větru odvrácené ještě značně větší. Dosahuje 3 kg na cm 2.“ 110 MěÚ Dvůr Králové nad Labem, archiv Odboru výstavby a územního plánování. 111 J. Meisnar, Náš nový komín, Sochor III, 1940, č. 25, 14. 12. 112 Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015, s. 88.

Autor se také zmiňuje, kterak byla vyzkoušena únosnost základové půdy speciálním zatěžovacím přístrojem z Fischerovy dílny – hydraulicky se do půdy vtlačoval hranol o rozměrech 14 × 14 cm a dle naměřených sil se odvodilo možné zatížení půdy. V tomto případě zkouška prokázala, že je možno bezpečně zatížit základovou půdu průměrně tlakem 3,6 kg/cm2.111 Vodojem o objemu 300 m3 krytý přizdívkou z cihel je osazen ve výšce 30 metrů a nese jej železobetonová deska o průměru 10,2 metru a tloušťce 18 cm, podepřená dvanácti konzolami o šířce 25 cm a výšce 2,4 metru spojenými masivním prstencem o rozměrech 38 × 125 cm – stavitelská firma zde zvolila prakticky shodné konstrukční a tvarové řešení jako v případě vysočanské spalovny o deset let dříve.112 Vnější prů79

2014

měr nádrže v nejširším místě je 11,8 metru, vnitřní šířka nádrže 166 cm (dole) až 277 cm (nahoře), hladina vody mohla dosáhnout výšky 5,5 metru. Vnější železobetonová stěna má mocnost v dolní části 18 cm, v horní jen 8 cm. Je obložena pohledovým zdivem tloušťky 15 cm, přičemž mezi ní a nosnou stěnou nádrže je ponechána třícentimetrová vzduchová mezera. Vnitřní stěna nádrže má mocnost v dolní části 14 cm, v horní 7,5 cm. Krytina nádrže je tvořena asfaltovanou lepenkou. Jako zdroje vody sloužila řeka Labe, potok Netřeba, dvě artéské studny a jedna blíže nespecifikovaná nádrž.113 Kvalita čerpané vody z toků byla různá, v šedesátých letech proto byla postavena filtrační stanice a z ní se už čerpala do nádrže výhradně voda čistá. Ve zděné šachtici jsou uložena tři potrubí – přívodní a odběrné v jednom, výpustné a přelivné. Stavoznak se nedochoval, není ani patrné jeho původní umístění. Nicméně nelze vyloučit, že již od postavení komína probíhala detekce stavu hladiny v nádrži pomocí modernějšího systému automaticky. Voda sloužila jednak pro sprinklerové zařízení (vždy muselo zůstat ve vodojemu minimálně 60 m3 jako požární rezerva), jednak pro technologii v bělidle, prádelně, aj.114 Výstavba komína za cenu 607 tisíc korun 115 neušla ani pozornosti tehdejších médií – však byl označován za nejvyšší komín nejen ve 113 SOA Zámrsk, fond Josef Sochor, v. o. s. Dvůr Králové nad Labem 1904–1948, karton 20. 114 Dle laskavého sdělení Josefa Jiránka. 115 SOkA Praha-západ, pobočka Dobřichovice, fond Ing. V. Fischer a spol. 1920–1955. 116 ~, Nejvyšší tovární komín v severovýchodních Čechách, Národní listy LXXX, 1940, č. 298, 1. 11., s. 3. ~, Nejvyšší komín, Štít XXXIV, 1940, č. 49, 12. 12., s. 4. ~, Nejvyšší komín českého severovýchodu, Zlín X, 1941, č. 52, 24. 12., s. 4. 117 Miluše Šmídová-Januštíková, Královedvorský závod SOCHOR v letech 1904–1945, materiálová studie, s. 201. 118 Dle laskavého sdělení Josefa Jiránka. 119 Dle laskavého sdělení Jana Tlučhoře.

městě, ale v celých severovýchodních Čechách.116 Dnes komín drží jiný primát – je nejvyšším ze všech dochovaných komínů s vodojemem a zároveň má také nejvyšší objem rezervoáru s nejvyšší možnou hladinou vody. Nový komín si ale pro textilní továrnu dlouho nezadýmal – továrna byla Sochorům v létě 1941 zabavena. Provoz tkalcovny byl 24. května 1942 zastaven a dne 26. června 1942 i provoz tiskárny.117 Následně si zde zřídila válečnou výrobu říšská firma Junkers. Po válce se ale vrátil zpět původní provoz pod hlavičkou národního podniku Textilní tiskárny, úpravny a barevny, Dvůr Králové n. L. (zkráceně pak Tibatex) a od roku 1948 pak pod názvem Tiba. V roce 1969 ukončila kotelna závodu provoz a veškerá stávající spotřeba tepla byla kryta z teplárny v sousedství. Odstavení kotelny do studené rezervy znamenalo pochopitelně i odstavení komína. Naopak vodojem byl v provozu až do zastavení činnosti a konkurzu v té době akciové společnosti Tiba v roce 2007.118 Koncem roku 2014 zbořil současný majitel, Textil Invest, s. r. o., rozsáhlé budovy bývalé tiskárny látek a kotelnu, zda padne i komín, není však známo. Nicméně na jaře 2015 na základě podnětu bývalého zaměstnance Tiby podalo odborné pracoviště Národního památkového ústavu v Josefově návrh na prohlášení za kulturní památku. Ministerstvo kultury ČR následně zahájilo řízení, v němž se pro návrh kladně vyjádřil Královéhradecký kraj a Městský úřad ve Dvoře Králové nad Labem. Vlastník ale mimo jiné z důvodu špatného technického stavu podal nesouhlasné stanovisko. V době psaní tohoto textu (září 2015) je řízení pozastaveno do doby, než bude umožněno jednání přímo na místě k objektivnímu posouzení stavu věci.119 Nad vodojemem je prozatím stále osazen ochoz s telekomunikační technikou – ta je tak jasným indikátorem nejasných plánů vlastníka. Zmizí-li technologické zařízení před uskutečněním očekávaného jednání na místě, byl konečný ortel nad komínem ze strany majitele vynesen. 81

Česká Skalice Ing. Bohumil Seidl, nást. Ing. Jaroslav Vik, vydělávárna a chemická barvírna kožešin

Inženýr chemie Bohumil Seidl započal své podnikatelské aktivity spojené s činěním a barvením kožek v roce 1925 v Zábřehu na Moravě. O deset let později, když zemřel, převzal firmu jeho synovec Ing. Jaroslav Vik, který ji po připojení Zábřehu k Německé říši v roce 1939 přestěhoval do České Skalice. Zde zakoupil textilní továrnu od J. Myšáka, rozšířil své živnostenské oprávnění a pokračoval v podnikatelské činnosti. Během okupace se firma soustředila na vydělávání a šití kožešinových vest z králičích kožek pro wehrmacht. Z důvodu nedostupnosti potřebných kvalitních paliv došlo během druhé světové války k přestavbě kotelny, strojovny a výstavbě nového, 35 metrů vysokého továrního komína s vodojemem o objemu 50 m3 a se světlostí v koruně 120 cm, postaveného firmou Ing. V. Fischer a spol. (původně se měl vystavět komín o výšce 30 metrů, světlosti 100 cm a bez rezervoáru).120 Taková stavební aktivita, podobně jako ve Dvoře Králové, podléhala ve válečné době přísnému režimu a zdlouhavému procesu schvalování. 2. září 1941 byla na Okresní úřad v Náchodě podána žádost o přístavbu kotelny, strojovny a výstavbu komína. V polovině září proběhlo místní šetření a okresní úřad stavbu povolil. Tu musel také schválit Městský úřad v České Skalici (stalo se tak 6. září 1941) a dále musela společnost předložit Úřadu práce v Hradci Králové žádost o povolení výjimky ze zákazu staveb dle vládního nařízení z roku 1941. Jelikož se firma podílela na zakázkách pro německou armádu, byla výjimka 18. října 1941 úřadem udělena a 10. prosince 1941 tak mohlo proběhnout komisionální šetření v místě stavby. Po kladném stanovisku a svolení ke stavbě následovalo opětovné oslovení úřadu práce s žádostí o přidělení potřebných stavebních hmot, které se přednostně využívaly pro vojenské účely.121 Z říjnové korespondence roku 1941 vyplývá, že stavební společnost Václava Fischera nabídla postavit komín s vodojemem za peněžní částku 112 tisíc korun, přičemž vybudování rezervoáru s výškou dna 23 metrů nad okolním terénem si cenila na 46 tisíc korun. Investor si však ještě 120 SOA Zámrsk, fond Ing. Bohumil Seidl, nástupce Jaroslav Vik, Česká Skalice 1924–1948, karton 27. 121 Ibidem, karton 1.

musel na své náklady pořídit například dřevo, štěrk, písek, vápno, cement, lepenku a zajistit některé řemeslnické práce. Komín již v srpnu roku 1942 stál, stavební práce vedl komínář Vendelín Stach.122 Těleso komína je založeno na kruhové železobetonové desce o mocnosti 100 cm a průměru 6 metrů. Nevýrazný kruhový podstavec o průměru 3,6 metru u paty komína sahá do výšky 80 cm. Dřík má po celé své výšce konicitu 5,1 %.

122 Ibidem. SOkA Praha-západ, pobočka Dobřichovice, fond Bratří Fischerové a spol., a. s. 1894–1947. 82

Dno nádrže tvaru komolého kužele postaveného na užší základnu spočívá na železobetonové desce bez ochozu (tloušťka desky 12 cm při vnějším okraji se směrem ke komínu zvětšuje až na 26 cm), kterou podpírá rozšířené zdivo dříku. Vnější cihelná přizdívka má tloušťku 15 cm,

2014

pod ní je třícentimetrová vzduchová mezera a následuje stěna rezervoáru proměnné šířky 18 cm u dna a 8 cm u střechy. Vnitřní stěna u komína rovněž dosahuje podobně uspořádaných proměnných hodnot mezi 23 a 7 cm. Výstup na železobetonovou střechu o síle 7 cm bez původní krytiny zajišťuje podél 4 metry vysoké nádrže žebřík vedoucí z plošiny pod nádrží. Vnější průměr nádrže v místě okapové římsy činí 6,2 metru.123 V minulosti došlo k ubourání dříku nad nádrží na dnešní celkovou výšku komína 34 metrů. Tím, že horní dřík nyní měří pouhých 6 metrů, se ještě umocnil dojem vysoko umístěné nádrže vzhledem k celé výšce komína. Koruna komína se současnou světlostí 130 cm je zakončena betonovým věncem. Vstup do nádrže zajišťuje čtvercový otvor s poklopem ve střeše. Šířka vnitřního prostoru se pohybuje mezi 80 a 170 cm, mezi samotným tělesem železobetonové nádrže a vnějším cihelným zdivem je vzduchová izolační mezera. V nádrži se dochoval žebřík, přelivné potrubí a systém pro přenos pohybu výšky vodní hladiny ke stavoznaku (plovák, ocelové lanko, vodicí kolečka, potrubí vedoucí skrz dno zaústěno do 123 SOA Zámrsk, fond Ing. Bohumil Seidl, nástupce Jaroslav Vik, Česká Skalice 1924–1948, karton 1, 30. 124 Ibidem. Binzy jsou brusky na lehčí kůže, páglovačky slouží k rozrážení řemene kožešin, dle laskavého sdělení Petra Churého.

šachtice). Samotný stavoznak byl pravděpodobně umístěn v přilehlém objektu jižně od komína. Přívodní potrubí, kterým proudila voda hnaná elektrickým čerpadlem, sloužilo zároveň jako odběrné a společně s potrubím přelivným a lankem vedoucím ke stavoznaku bylo umístěno ve zděné šachtici při východní straně dříku komína. Komín, který v minulosti sloužil také k odtahu z provozu binz a páglovaček,124 již není využíván. Totéž platí i pro vodojem. Současný majitel město Česká Skalice odložil na základě podnětu autorů plánovanou demolici komína a začal řešit možnosti jeho nového uplatnění (více v kapitole Nové využití na stranách 110, 114–115). 83

2014

Sázava Sklárny Kavalier, n. p.

Historie sázavského podniku spadá do první poloviny 19. století, kdy v roce 1837 zprovoznil František Kavalír Svatoprokopskou huť. V té době již fungovala v Posázaví celá řada skláren, tato jediná ale dosáhla světového ohlasu (s tím souviselo i pozdější přejmenování rodu Kavalír na světově více znějící Kavalier). Během tří generací Kavalierů vznikly ještě 125 Kateřina Kavalírová, Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy, bakalářská práce, Filozofická fakulta – Univerzita Pardubice, Pardubice 2012.

další tři hutě – vedle Svatoprokopské huti to byla huť František (1882),

~, Sklárny Kavalier, Sázava 1996.

zděný z plných cihel a v huti Josef nadstandardně architektonicky pojatý

Eva Dvořáková, Sklárny Kavalier, in: Eva Dvořáková – Šárka Jiroušková – Jan Pešta, 100 technických a industriálních staveb Středočeského kraje, Praha 2008, s. 164.

huť Josef (1902), situovaná v severovýchodním cípu dnešního areálu skláren, a huť Vladimír (1912).125 Svatoprokopská huť a huť Vladimír již neexistují, byly zrušeny při rozšiřování závodu skláren v sedmdesátých letech. Ze zbylých dvou hutí se dochovaly i tovární komíny – v huti František oktogonální komín vyoblý komín ze žlutých komínovek doplněný po celé své výšce černými ornamenty.126 Komín s vodojemem vznikl až po znárodnění, kdy kvůli zastaralé technologii výroby započala v roce 1947 přestavba a modernizace skláren. V rámci ní byly dle projektu Václava Knoblocha vystavěny hutní hala s parabolickým zastřešením s rozpětím 32 metrů a čtyři nižší haly rafinace skla.127 A v rohu velké haly přibyl komín s vodojemem o přibližné výšce 45 metrů sloužící pro odtah spalin od tavicích van.

126 Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 181. 127 Jiří Girsa et al., Budova sklárny v Sázavě, in: Karel Storch (ed.), Nová technika a architektura v Československu, Praha 1961, s. 90–93.

Během dalšího rozvoje továrny v letech 1968–1974, při kterém bylo mimo jiné zavedeno tavení skla elektrickým proudem, byl komín pohlcen okolními přístavbami tak, že prvních 13 metrů dříku bylo skryto pod rovinou střechy. Zároveň národní podnik Teplotechna vystavěl další dva, 63 metrů vysoké komíny, dodnes stojící,128 které se staly novými dominantami areálu. O pár let později pak došlo k ubourání dříku komína až po rezervoár na současnou výšku 23 metru (s vnějším průměrem koruny 270 cm). Z prostorových důvodů byla demolice realizována tak, že vznikající suť byla vhazována do nitra komína. Dolní část komína je dnes nepřístupná a korunu komína zakrývá betonová deska.

Emil Hlaváček, Architektura pohybu a proměn: minulost a přítomnost průmyslové architektury, Praha 1985.

změněnou podobu. Vlivem ubourání a pohlcení okolními budovami za-

Emil Hlaváček, Sázava a sklárna, Architektura ČSR XXXII, 1973, č. 9, s. 441.

Je zajímavé, že při těchto úpravách nedošlo k odstranění původních

Komín má ze všech dnes stojících komínů s vodojemy nejvíce poniká v téměř všech pohledech na sklárnu (viditelná výška nad rovinou střechy je 10 metrů) a další úpravy potlačily zcela původní vzhled – vodojem byl totiž obložen plechovými lamelami a dřík komína byl omítnut. ocelových stupadel, která tak nyní vystupují z nového líce jen o pár centimetrů. To působí dosti nepřirozeně, zvláště když ve stejných místech

128 Radko Brych, Teplotechna, nedatováno, nestránkováno. Podnikový archiv Kavalierglass, a. s. 86

byla nově osazena další, funkční stupadla. Komín je zděný z komínovek s absencí typického podstavce, zato měl ale drobnou hlavici. Čím se ale odlišoval od běžných komínů, byla netradiční ozdoba, byť povahy ryze funkční. Dřík od země až po nádrž

1969

2014

byl doplněn po obvodu komína pravidelně rozmístěnou čtveřicí lizén, které v sobě ukrývaly šachtici pro rozvody vody. Tyto ploché pásovité dekorativní články, které dnes překrývá silná vrstva omítky, poskytovaly ale velmi malý prostor pro potrubí, proto musel prostup zasáhnout i do nosného zdiva dříku. Řešení potvrzuje dochovaný plán z roku 1940 k velmi podobně řešenému komínu s vodojemem postavenému v továrně přesných přístrojů a plynových masek Eckhardt a spol. v Chotěboři. Na základě podobnosti s tímto plánem lze s určitou jistotou tvrdit, že sázavský komín vystavěla i stejná společnost – a to Ing. Josef Jaroslav Hukal a spol.129 129 SOA Zámrsk, fond Eckhardt a spol., Chotěboř 1918–1945. 88

Vodojem o objemu 50 m3 s výškou dna 19 metrů nad terénem je uložen na železobetonové desce o průměru 5,9 metru. V úrovni dna nemá ochoz, pouze se pod ním nachází malá plošinka, ze které vede

2014

podél nádrže žebřík na střechu. Vnitřní šířka nádrže se pohybuje od 112 do 120 cm, hladina vody mohla dosáhnout výšky 3,2 metru. Rezervoár měl funkci poskytovat chladicí vodu pro tavicí vany v případě, že by nastal výpadek energie u tavných pecí. Dnes je vodojem odstaven, jeho funkci nahradil nový, montovaný ocelový vodojem.130 Původní rozvody vody se nedochovaly, současný systém je nepůvodní, vytvořený z plastových potrubí. Ze systémů měření výšky hladiny se dochovaly dva – původní a novější. Původní stavoznak byl řešen plovákovým spínačem, pozdější systém sestával z pěti čidel zavěšených v různých výškách, která dle aktuální hladiny rozsvěcováním žárovek informovala obsluhu o její výšce. Komín je nadále součástí funkční sklárny pod současným název Kavalierglass, a. s., která produkuje široký sortiment domácenského, průmyslového, laboratorního a technického skla, trubic a průmyslových aparatur. Uzavření komína ve funkční zástavbě dává velmi malý potenciál k novému, nepůvodnímu využití.

130 Dle laskavého sdělení zaměstnanců sklárny. 89

Mělník Spolek pro chemickou a hutní výrobu, n. p.

Dějiny výroby zinkové běloby a následně keramických frit a glazur v Mělníku se začaly psát na počátku čtyřicátých let 20. století. V rámci svých podnikatelských aktivit zakoupila v roce 1941 firma J. Eliáš z Prahy-Holešovic areál bývalého lobkovického pivovaru a vybudovala zde rotační pece na oxidaci zinku a usazovací komory s vybavením. Při prvním rozšiřování podniku, které započalo v roce 1948 přestavbou bývalé sýpky, byl firmou Ing. V. Fischer a spol. postaven 40 metrů vysoký cihlový komín s vodojemem a se světlostí v koruně 130 cm. Výroba zinkové běloby byla ukončena v roce 1958, výroba frit započala v mělnické továrně v roce 1950 a trvá až do dnešní doby, kdy podnik nese název Mefrit, spol. s r. o.131 Tovární komín s vodojemem, který jako jediný v České republice stále plně slouží ke svým původním účelům, doplnil areál podniku o druhou komínovou stavbu. Tou první byl dnes již neexistující komín z období fungování pivovaru. V roce 1956 pak zde přibyla stavba železobetonového komína typu Monnoyer z prefabrikovaných tvárnic o stejné výšce, jakou měl komín s vodojemem. Základová železobetonová kruhová deska komína s vodojemem uložená v hloubce 270 cm má průměr 6,5 metru a výšku 90 cm. Do nadzákladového zdiva se napojuje kouřovod, který odvádí spaliny z pecí. Jejich dnešní teplota dosahuje přibližně 120 °C a oproti minulosti se spaliny čistí filtrem.132 Původně samostatně stojící komín dnes obklopuje provozní hala vystavěná v pozdějších letech.

z úrovně podlahy provozní budovy. Nádrž tvaru komolého kužele posta-

Podnikový archiv Mefrit, spol. s r. o.

zdivu dříku, dno se nachází 25 metrů nad terénem. Vnější cihelný plášť

~, Spolchemie: spolek pro chemickou a hutní výrobu, národní podnik, nositel Řádu práce, Ústí nad Labem: 125 let chemické výroby v českých zemích, Praha 1981, nestránkováno. 132 Podnikový archiv Mefrit, spol. s r. o. Dle laskavého sdělení Daniela Pilaře. 133 Podnikový archiv Mefrit, spol. s r. o. 90

Komín nemá podstavec, kruhový dřík s konicitou 4,4 % po celé své

131 Vladimír Mach, Historie a současnost podnikání na Mělnicku a Kralupsku, Žehušice 2008, s. 107.

výšce a s vnějším průměrem v patě 3,9 metru a světlostí 160 cm vychází veného na užší základnu o objemu 35 m3 a výšce 4 metry nese železobetonová deska průměru 4,1 metru bez ochozu uložená na rozšířeném akumulačního prostoru je pod střechou s plechovou krytinou a vstupním otvorem do nádrže zakončen okapovou římsou tvořenou dvěma řadami cihel. Výstup na střechu z plošiny pod nádrží zajišťuje žebřík vedoucí podél pláště. Dřík nad nádrží doznal v průběhu let určitých změn. V roce 1983 proběhla jeho kompletní přestavba podle projektu firmy Teplotechna, n. p., závod Olomouc, a to odbouráním veškerého zdiva a znovuvyzděním.133 Zásadní změnou bylo zkrácení horní části dříku na celkovou dnešní výšku komína 39 metrů a osazení koruny litinovým věncem. Současná světlost koruny činí 115 cm a vnější průměr 195 cm. Zdrojem vody, která se čerpá do železobetonového rezervoáru a slouží pro chlazení (granulaci) vytékající skloviny z tavicí pece, je místní studna. Zděnou šachticí podél dříku komína vede do nádrže dvojí potru-

2013

bí bez další izolace. První slouží jako potrubí přívodní a odběrné zároveň, druhé jako potrubí přelivné se zaústěním do kanalizace. Pro případ revize a čištění nádrže vede odbočkou do kanalizace rovněž potrubí přívodní a odběrné. Čištění se provádí jednou ročně. Původní kontrolu výšky vodní hladiny v nádrži zajišťoval plovák ovládající přes ocelové lanko a dodnes dochovaná vodicí kolečka stavoznak umístěný u paty komína. V současnosti tuto funkci zajišťuje ultrazvuková sonda v nádrži umístěná, napojená dálkově na spínač čerpadla. Při nízkém stavu vody se automaticky čerpadlo zapne a dodává vodu jak do vodovodní sítě, tak do nádrže. Po doplnění nádrže na plný obsah se čerpadlo opět automaticky vypne. Pro případ poruchy ultrazvukové sondy je v nádrži také instalováno odporové měření výšky hladiny vody.134

134 Dle laskavého sdělení Daniela Pilaře. 91

2014

2013

Roudnice nad Labem Agrostroj, n. p., závod Bächer

Město Roudnice nad Labem je od druhé poloviny 19. století spjato s postupně se rozvíjejícím strojírenským průmyslem a s výrobou zemědělských strojů. Od roku 1865 zde Jan Pracner za domem č. p. 679 v dnešní Špindlerově ulici vyráběl pluhy a nářadí k orbě, později také secí stroje. V roce 1885 se jeho společníkem stal Rudolf Bächer a zahájili výrobu pod názvem První česká továrna na pluhy a hospodářské nářadí Jan Pracner a Rudolf Bächer. Ačkoliv se jejich podnikatelské cesty šest let nato rozešly, pokračovali zde v těsné blízkosti ve svých aktivitách. Pracner se začal specializovat na secí stroje a rozmetadla umělých hnojiv, Bächer si ponechal výrobu pluhů.135 Po druhé světové válce se obě továrny začlenily pod národní podnik Agrostroj Roudnice nad Labem. V areálu firmy Bächer, která v té době nesla název Agrostroj, n. p., závod Bächer, Roudnice nad Labem, byla roku 1949 podle plánů stavitele a architekta Jaroslava Veselého z Roudnice nad Labem-Bezděkova postavena uhelná kotelna a 65 metrů vysoký zděný komín s vodojemem a se světlostí v koruně 250 cm. Stavbu vlastní kotelny provedly Československé stavební závody, strojní zařízení dodala firma ČKD Praha, projekční a nabídkové práce pro stavbu komína a obezdívku kotlů měla na starosti společnost Fumor, Praha.136 Nejmladší dochovaný komín s vodojemem na našem území se stal výraznou pohledovou dominantou celého areálu i města Roudnice. Nebyl to ovšem první komín s vodojemem v podniku. Přibližně 200 metrů 135 Heslo Jan Pracner, továrna na secí stroje, in: Vladislava Valchařová (ed.) – Lukáš Beran – Jan Zikmund, Industriální topografie / Ústecký kraj, Praha 2011, s. 316–317. 136 SOA Litoměřice, pobočka Most, fond Agrostroj, n. p., Roudnice nad Labem, závod Roudnice nad Labem II 1937–1951, karton 112. 137 Dle laskavého sdělení Petra Mikuly. 138 ~, Podnikatelství staveb Hádl & Hájek, Roudnice nad Labem, Naše stavby 1919–1932, Praha, nedatováno, nestránkováno. 94

jižním směrem od něj stál již z dob první republiky komín menší, který v horní polovině nesl železobetonovou nádrž s ochozem. K jeho odstřelu došlo 29. srpna 1984 (techničtí vedoucí odstřelu Jaroslav Fila a Petr Mikula z Vodohospodářských staveb, n. p., Ústí nad Labem, středisko trhacích prací).137 A abychom výčet zdejších podnikových vodojemů měli kompletní, je třeba zmínit transformátorovnu s věžovým vodojemem, kterou postavila v roce 1920 firma Podnikatelství staveb Hádl a Hájek z Roudnice nad Labem.138 Ve věži obdélníkového půdorysu je umístěna železobetonová nádrž o objemu 50 m3. Komín o vnějším průměru v patě 6,2 metru nemá typický podstavec. Při západní straně paty komína se nachází vstup do prostoru s popílkovou výsypkou, nad ní jsou umístěny dva čtyřhranné otvory po kouřovodech, přičemž horní otvor sahá do výšky 7 metrů. Konicita dříku pod válcovou nádrží činí 3,6 %, nad nádrží 4,8 %. Železobetonová deska nesoucí vodojem bez ochozu je uložena na nepatrně rozšířeném zdivu dříku. Dno vodojemu s přibližným obsahem 65 m3 a vnějším průměrem 7,4 metru se nachází ve výšce 29 metrů nad okolním terénem. Železobetonová střecha nese plechovou krytinu. Potrubí, které stoupá k nádrži podél dříku komína, vede netradičně ve dvou samostatných zděných šachticích. V šachtici menší při jižní stě-

1960

ně komína vede jedno potrubí, pravděpodobně přelivné. Ve větší šachtici na opačné straně jsou z armaturní komory při severní patě komína vyvedena potrubí přívodní a odběrné. Zdroj vody čerpané do vodojemu a její následné využití se nepodařilo ověřit. Z důvodů instalace nových pochozích prvků z ocelových mřížových roštů je vstupní otvor ve střeše nádrže blokován, což omezilo přesnější průzkum zaústěných potrubí a systému pro kontrolu výšky vodní hladiny. V nádrži tak lze vysledovat pouze zbytky sacího koše a ocelový žebřík. Dřík nad nádrží zpevňují ocelové obruče. Část dříku pod nádrží nese pouze jednu obruč těsně pod rozšířením zdiva pro nosnou desku. Hlavici komína zakončuje jednoduchá rozšířená koruna o čtyřech řadách cihel. Jelikož je roudnický komín s vodojemem skutečnou výškovou dominantou, využíval se v minulosti k propagaci významných výročí. Do dnešních dní se nad nádrží dochovaly zbytky ocelové konstrukce s objímkami pro žárovky. I když je konstrukce již značně zchátralá, dá se stále ještě rozpoznat, že připomínala neznámé výročí „30 let“. Komín s nádrží se také několikráte objevil v českém filmu Marečku, podejte mi pero. Komín i vodojem jsou již mimo provoz, dřík nad nádrží je v současnosti osazen telekomunikační technikou.

2014

nové využití

adaptabilita Pro úvahy o novém využití objektů průmyslového dědictví je rozhodující analýza jejich adaptability – schopnosti přijmout novou funkci (odlišnou od funkce původní). Obecně lze takto průmyslové stavby rozdělit do dvou základních skupin. První skupinu tvoří tzv. univerzální objekty, jejichž prostorová struktura umožňuje přestavbu pro téměř libovolné nové využití. Typickými představiteli jsou výrobní etážovky139 textilního a lehkého strojírenského průmyslu nebo různé halové výrobní objekty. Druhou skupinu představují tzv. jednoúčelové objekty, které naopak svými prostorovými vlastnostmi zcela cíleně odpovídají požadavkům funkčního využití, pro které byly vystavěny, a adaptace pro jiné využití je obtížná, až nemožná. Obvykle se jedná pouze o obálky technologického vybavení nebo v krajním případě stavba tvoří samotnou výrobní technologii.140 Tovární komíny s vodojemy představují logickou kombinaci dvou zcela specifických jednoúčelových stavebních jednotek: komína a věžového vodojemu. Jsou tak zástupcem právě této krajní polohy neadaptabilních staveb, kdy nejde v pravém slova smyslu o budovu tvořenou prostorovou strukturou, ale spíše o volnou aparaturu, součást technologického zařízení. S ohledem na omezené množství těchto objektů a úzkou typologickou příbuznost se staly podkladem pro výzkum i komíny bez vodojemů a samostatně stojící věžové vodojemy.

potenciál a zkušenosti Zásadní překážkou při hledání nového využití je absence prostorů s uchopitelnými rozměry a zejména proporcemi. Komíny s rezervoáry mají v podstatě pouze dva prostory – průduch komína a nádrž. „Interiér“ dnes stojících komínů s vodojemem tvoří výrazně převýšený sevřený prostor o dolním průměru od 2 do 6 metrů, u většiny komínů a nejznatelněji u těch vyšších směrem vzhůru se zužující. Výška prostoru odpovídá výšce komína a pohybuje se v rozmezí 21 až 80 metrů. V závislosti na způsobu přívodu spalin může být dno komína pod úrovní přilehlého terénu. Tyto vlastnosti napovídají, že škála možných využití bude omezena na vertikální komunikace (schodiště, výtahy) nebo jejich 139 Vícepodlažní průmyslové výrobní objekty především textilního a lehkého strojírenského průmyslu a vícepodlažní průmyslové sklady. 140 Emil Hlaváček, Architektura pohybu a proměn: minulost a přítomnost průmyslové architektury, Praha 1985, s. 167.

alternativní podoby (žebříky, kladky apod.). Kromě několika takovýchto přestaveb jsou průduchy některých standardních komínů využívány zcela utilitárně, např. jako prostor pro odtah vzduchotechniky (viz konverze bývalé továrny na klobouky v Praze 8).141 Větší potenciál pro využití nabízí paradoxně exteriér komínového tělesa. Konstrukční a statické řešení komínů umožňuje aditivním způsobem doplňovat dřík komína o další konstrukce. Takto bývaly realizovány nejen první ocelové komínové vodojemy dle patentu profesora Otty Intzeho, ale také železobetonové nádrže komínů v Libčicích nad Vltavou, ve Slaném či Ruzyni. U nás se opuštěné, ale i funkční komíny utilitárně stávají ve velké míře nosiči telekomunikačních zařízení nebo reklam, což jim zaručuje alespoň dočasnou jistotu existence, jakkoliv

141 Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 136. 100

může jít o neestetický způsob využití. V evropském prostoru je možné setkat se i s řadou kreativních konverzí, které zapojují opuštěné komíny do nového života. Komíny se jako

landmark často stávají nosiči umění nebo součástí a prostředkem uměleckého díla v různých formách, dočasně i trvale, jsou znovu přijímány jako identifikační symbol místa a upomínají na jeho industriální minulost. Velmi časté jsou světelné instalace (např. pivovar v Unně, huť Meiderich v Duisburgu či elektrárna Salmisaari v Helsinkách), vizuální umění v konvenční i alternativní podobě (Bagnolet ve Francii) či landartové instalace. Doplněním jednoduché stavební konstrukce schodiště či výtahu a vyhlídkové plošiny byla řada komínů konvertována na rozhledny (např. Smithfield v Dublinu nebo bývalá zbrojovka v Châtellerault). Širší spektrum možných využití nabízejí věžové vodojemy, které umožňují adaptaci vlastního interiéru vodojemu a vestavbu do konstrukce jeho podpor. Mimo umělecké a utilitární úpravy byla realizována řada konverzí nejen na rozhledny (např. v České republice Kolín, Heřmanova Huť, Třebíč, Chrast, v zahraničí pak Sint Jansklooster v Nizozemsku), ale také pro účely bydlení (vinohradský vodojem přestavěný na bytový dům, atypické bydlení ve vodojemu Mazanka v Praze nebo v drážním vodojemu v Chotěboři, rodinné bydlení v Soest v Nizozemsku, rodinné bydlení s ateliérem a rozhlednou Biorama Joachimsthal v Německu), přechodného ubytování či na ateliéry (ateliér ve vodojemu ve Vratimově, penzion a restaurace v Bohumíně, studentská kolej v Gentofte v Dánsku, sídlo architektonického ateliéru v areálu Nobelovy dynamitky v Bratislavě). Mezi dalšími příklady využití je možno uvést muzeum vodárenství ve vodojemu v Kladně, galerii v Týništi nad Orlicí a Třeboni, stavební úřad ve vodojemu v Mladé Boleslavi nebo pro čajovnu a klub adaptovaný vodojem na pražské Letné.142 Za standardní situace relativně dobře využitelný prostor vodojemu je u komínové varianty zásadně omezen nasazením na dřík komína, kde vzniká stísněný prostor na půdorysu mezikruží o šířce od 0,7 do 2,5 metru a výšce 1,5 až 5,5 metru. Nádrže byly projektovány relativně malé, největší objem u nás je 300 m3 ve Dvoře Králové, obvyklejší objemy se ale pohybovaly mezi 30 a 100 m3. Rozměry a proporce vnitřního prostoru neodpovídají měřítku člověka. Železobetonová konstrukce obálky nádrže umožňuje prolomení otvorů a kontakt s exteriérem. Vodojemy obvykle doplňuje vnější ochoz, využitelná je také střecha nádrže. Omezující je rovněž obtížná dosažitelnost. Nádrže jsou osazeny ve výšce 14 až 45 metrů nad terénem a přístupné jsou pouze z vnějšku komína po ocelových stupadlech či žebřících. V mateřské zemi továrních komínů s vodojemy – Německu – lze najít příklady, kdy tyto stavby byly po zániku původních funkcí účelově zachovány. Z mnoha stovek se jich dochovaly sice jen čtyři desítky,143 ovšem na rozdíl od těch na našem území jsou funkční nebo jsou řádně 142 Společenstvo vodárenských věží, nedatováno, www.vodarenskeveze.cz 143 Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015, s. 55.

zakonzervované a nově využívané. Najdou se samozřejmě i takové, které chátrají, v posledním desetiletí jich bylo i několik zbořeno. V roce 2011 byly odstřeleny tři vysoké komíny elektrárny Muldenstein, z nichž dva nesly vodojem, a místo zabrala nová fotovoltaická elektrárna. V roce 2013 padl komín v Pasewalku, v roce 2014 zmizel komín s vodojemem společně se sousedním komínem jednoho z mnoha lipských železničních dep, padlo také další depo s komínem v Güstenu. Najde se i stejný případ jako v pardubické chemičce, kdy byl ocelový vodojem snesen a komín zůstal zachován – to se například událo v areálu firmy Allessa GmbH ve Frankfurtu nad Mohanem. 101

Borna-Neukirchen, 2014

Evidujeme ale také řadu pozitivních příkladů, kdy byl komín záměrně zachován. Ukázka, kdy komín hájí status quo, stojí v Borně (část Neukirchen) v ulici, která připomíná původní průmyslový účel tohoto místa – Alte Brikettfabrik. Po briketárně, která zastavila provoz v roce 1972, zbylo několik budov, na kterých v roce 1995 začaly přípravné práce na přebudování na kulturní a volnočasové centrum, v nejdominantnější budově – lisovně – vznikl taneční klub a z vedle stojícího 75 metrů vysokého komína se stal symbol střežící průmyslovou identitu místa. V roce 2002 došlo ke generální opravě komína, dokonce byla znovu vyzděna hlavice, kterou komín v minulosti ztratil. Plně se zde tak uplatnil 144 Terra cultura, Freizeit und Kultur in einer Brikettfabrik, www.bbsr.bund.de 102

německý precizní přístup, který se řídí heslem „komín bez hlavice není komínem“. Dle původních plánů měl komín sloužit i jako horolezecká stěna a rozhledna, ale to nebylo dosud realizováno.144

Lengerich, 2015

Podobný princip byl uplatněn i v Lengerichu. Tamní komín výšky 60 metrů a světlosti v koruně 200 cm patřil továrně na lana. V letech 1919–1920 jej postavila firma Heinrich Möllering a ve výšce 30 metrů nad terénem byla umístěna ocelová nádrž o objemu 150 m3 (voda se využívala pro chlazení). Továrna ukončila provoz v roce 1991 a po zapojení místních občanů a architektonické soutěži se započalo s přestavbou. V roce 1993 byl komín zapsán na list památek města Lengerich a z haly slévárny se v roce 2004 stalo kulturní a komunitní centrum s názvem Die Gempt-Halle Lengerich. Komín funguje jako dominanta, s níž se iden145 ~, Lengerich, Kulturzentrum Gempt, Ein Projekt der REGIONALE 2004, Lengerich 2005, s. 19–24.

tifikuje místní komunita. Jeho umělecky ztvárněná silueta se dokonce stala součástí městského loga.145 V Gröbernu zase slouží bývalá kotelna kulturním akcím a její vysoký žlutý komín s ocelovým vodojemem plní funkci poutače viditelného 103

z dálky, který do málo frekventovaného místa efektivně láká návštěvníky. Ve městech Kleve a Dülken ční komíny ze střech obchodních center. V Kleve fungovala obuvnická továrna Gustava Hoffmanna, po jejím uzavření na pozemku vyrostlo nákupní centrum s názvem Elefanten Oberstadt Centrum. Komín s výškou 60 metrů byl v roce 2011 opraven a zůstal stát jako připomínka místní průmyslové historie. Na ocelovém vodojemu je umístěno logo s červeným slonem, což byla tradiční značka továrníka Hoffmanna.146 V Dülkenu je zase komín patřící v minulosti textilní továrně Königs und Bücklers osazen telekomunikační technikou. Na základě analýzy adaptability a dosavadních zkušeností s různými formami nového využití byly formulovány principy uplatnitelné na objekty továrních komínů s vodojemy. Možnosti rekonstrukcí těchto objektů jsou spíše charakteru konstrukčně-technického, proto byla pozornost věnována více jejich kombinacím s novou funkcí a převážně konverzím k novému využití, kde se uplatňuje výrazně kreativní přístup. Základní možnosti nového využití jsou uspořádány podle míry zásahu do původní stavební struktury. Jak vyplývá z výše uvedeného, nejméně invazivní je využití utilitárního charakteru, které je slučitelné i s původní funkcí objektů. Za využití převážně neinvazivní, ovšem měnící charakter objektu lze považovat využití umělecko-výtvarného charakteru (visual arts), které zahrnuje světelné instalace, land art, street art (i graffiti) apod. Využití pro turistický ruch a drobné služby (např. rozhledna nebo kavárna), které vychází z atraktivity a výrazně vertikálních parametrů staveb, už vyžaduje zásahy do stavební struktury. Poslední skupinou využití jsou spíše experimentální minimální a speciální formy trvalého osídlení, nejčastěji bydlení a ubytování, ale je možné zahrnout sem např. i specifické sídlo společnosti. Tyto funkce jsou ve své podstatě neslučitelné s původními parametry objektů, proto vyžadují vysoce kreativní přístup a zároveň poměrně zásadní zásah do původní stavební struktury.

nový život Studium dosavadních zkušeností inspiruje ke konkrétní práci s úzkou skupinou továrních komínů s vodojemy na území České republiky. Mezi zásadní faktory, které ovlivní návrh možného budoucího využití, lze řadit situaci současného využití, polohu a návaznosti v rámci areálu, případně vztah k urbanizované struktuře města nebo vesnice. V konkrétních případech ovšem práci nejvíce určuje přístup majitele objektu. Polovina dochovaných komínů s vodojemy dnes stojí ve stále fungujících areálech s původní funkcí (Olšany, Dobrovice, Litovel, Libčice nad Vltavou, Kolín, Slaný, Choceň, Pardubice, Přelouč, Praha-Ruzyně, Sázava, Mělník). Čtyři komíny v nich jsou dosud alespoň částečně v provozu. Ostatní komíny jsou součástí areálů s významně změněným způsobem nebo mírou využití (např. nájemní haly, sklady, jiný zpracovatelský průmysl, podvyužité areály nebo areály bez využití – Česká Skalice, Sudkov, 146 Denkmalschutz im Himmel, RP Online, 21. 4. 2011, www.rp-online.de 104

Ostrava-Svinov, Nymburk, Rosice, Praha-Vysočany, Roudnice nad Labem) nebo se staly jedinou stojící připomínkou průmyslové minulosti místa v asanovaných areálech (Dvůr Králové nad Labem, Vilémov-Zahořany).

Pokud se jedná o objekty sloužící původnímu účelu, tedy alespoň jednou z částí – komín nebo vodní rezervoár – předpokládají se pouze udržovací práce (např. v Mělníku nebo Libčicích nad Vltavou). V některých případech lze doporučit přehodnocení architektonicko-výtvarného řešení objektu s ohledem na historické a kulturní hodnoty (např. v Litovli nebo Dobrovici). Nevyužívané objekty, které se přirozeným způsobem staly součástí prostoru, v němž se nacházejí, a kromě funkce estetické a orientační plní ještě některou z funkcí utilitárních, mají být zachovány jako status quo (např. v areálu nemocnice v Pardubicích). Dále mohou nevyužité objekty poskytnout prostor pro instalace výtvarného umění. Ve všech těchto případech se uplatňují postupy zasahující do stávající stavební struktury minimálně nebo vůbec. Tyto přístupy jsou použitelné i v rámci funkčních výrobních areálů, samy o sobě nevyvolávají další provoz, který by se mohl křížit, nebo dokonce vylučovat s převažujícím výrobním provozem areálu.

návrhy Formulování možností nového využití, které předpokládá změnu původní stavební struktury, vychází z předcházející analýzy a zohledňuje trvalost zásahu. Mírným zásahem, který je vratný, je osazení konstrukce pro utilitární využití, např. nosič telekomunikační antény nebo osvětlení reklamy. V případě změny funkce adicí dočasné konstrukce lze také docílit vratného zásahu, bez ohledu na to, zda nová konstrukce respektuje původní charakter, nebo má vyhraněný výtvarný vztah k původnímu objektu. Příkladem tohoto přístupu je studie nového využití komína s vodojemem jako rozhledny v obci Vilémov-Zahořany. Projekt navazuje na regionální síť cyklostezek v mírně zvlněné krajině podhůří Doupovských hor. Osamocená dominanta a jediná zachovaná stopa po kuriózně krátké historii těžby na tomto území nabízí na úrovni ochozu vodojemu rozhled do kraje. U paty komína v otisku trasy dopravníku zbourané třídírny má být vytvořena landartová instalace s informačním systémem dokumentujícím proces třídění uhlí a jednoduché zázemí pro cyklisty. Samotný komín s vodojemem bude doplněn lehkým transparentním schodištěm, které nezasahuje do jeho specifické siluety. Provizorní charakter schodiště a patina komína podporují jedinečnou atmosféru místa, která jej odlišuje od ostatních rozhleden v okolí. Podobným příkladem je koncept potenciálního využití komína s vodojemem v areálu bývalé Pragy v Praze-Vysočanech jako „majáku“ (propagačního a informačního centra) pro předpokládaný projekt rozvoje území. Komín je, jako jediný z českých příkladů, kulturní památkou, přesto v současnosti nese neatraktivní reklamní banner. Doplněním dočasné konstrukce, postavením historie a budoucnosti území vedle sebe, by se dalo docílit intenzivnějšího vjemu. S ohledem na polohu komína, dobrý stav jeho bezprostředního okolí a prozatímní využití blízké haly E by bylo možné a v zásadě žádoucí zpřístupnit alespoň část území, v rámci vhodně připravené etapizace projektu, formou přechodného využití např. pro trhy, dětský den apod. Vstup ve formě změny původní konstrukce nebo přidání konstrukce nové trvalého charakteru za účelem dlouhodobé změny funkčního 105

Vilémov-Zahořany 2014

106

autoři návrhu: Jana Hořická, Jan Pustějovský

107

Praha-VysoÄ?any 2015

108

autoři návrhu: Jana Hořická, Jan Pustějovský

109

Praha-Ruzyně, 2015 autoři návrhu: Jana Hořická, Jan Pustějovský

využití představuje nevratný zásah. Jedná se o příklady, kdy nové využití není kompatibilní s původní stavební strukturou, např. koncept umístění cely pro výjimečný trest v areálu vazební věznice Ruzyně do vodního rezervoáru (s trochou nadsázky). Ve většině případů je ovšem nové využití vlastního komína s vodojemem podmíněno konverzí související stavební struktury nebo regenerací celého areálu, podobně jako v několika výše uvedených příkladech z Německa. Takovým příkladem je koncepce konverze kotelny a komína s vodojemem v areálu bývalé továrny ČKD ve Slaném. Na základě zájmu současného majitele byla zpracována koncepční skica adaptace objektu kotelny pro umístění administrativního sídla společnosti s využitím vodojemu na komíně. Cílem bylo rovněž upozornit na potenciál komína jako dobrého orientačního bodu, viditelného z mnoha míst v jižní části města. Trvalým řešením v extrémní poloze je demolice, která je reálnou hrozbou v případech, kdy se nenajde efektivní využití, prostředky na údržbu a objekt není památkově chráněn. I přes nezpochybnitelné kulturněhistorické hodnoty a jedinečnost tohoto dědictví se stále setkáváme s nepoučenými majiteli, jejichž vztah lze označit jako lhostejný. V této souvislosti stojí za pozitivní zmínku komín s vodojemem v České Skalici, kde město jako majitel objektu změnilo svůj přístup a ustoupilo od záměru demolice na základě informace autorů, že se jedná o nebývalé stavebně-technické dědictví. Vzhledem k poloze komína s vodojemem ve vazbě na obytnou čtvrť a jeho těsné návaznosti na halové objekty v majetku města směřuje koncepční skica nového využití k formě občanské vybavenosti zajišťující volnočasové aktivity. Jedná se o koncepci, založenou na otevřenějším přístupu k novému využití.

110

alternativní formy využití Hledání nové funkce pro tak specifické a těžko adaptovatelné stavební objekty, jako jsou tovární komíny s vodojemy, je velmi obtížné a vyžaduje jistou dávku otevřenosti a kreativity. Důsledkem toho je, že v reálné situaci se uplatňují spíše řešení utilitárního charakteru. Jedním z cílů bylo ale také prověřit extrémní, vysoce kreativní a přitom nízkonákladová řešení s přesahem do širšího kontextu. Vzniklo tak několik originálních koncepcí, které nepostrádají tvůrčí nadhled. Mezi návrhy se objevily komíny s vodojemy sloužící jako vyhlídka v různých podobách. V Libčicích nad Vltavou byl komín doplněn systémem nadzemních lávek a zapojen do koncepce rozvoje celého areálu šroubárny, započaté známou konverzí uhelného mlýna. Podobný přístup představuje koncepce konverze areálu přádelny v Sudkově, využívající atraktivitu romantické polohy na břehu rybníka pro účely turistického ruchu. Komín s vodojemem je součástí zážitkového lanového centra. Komín ve Dvoře Králové se uplatnil jako atraktor v rámci promyšlené koncepce etapizace nového rozvoje areálu uvolněného v roce 2014 demolicí bývalého textilního závodu, doplněn vyhlídkovou plošinou a můstkem pro bungee jumping. Do jeho rezervoáru byla v konceptu v další etapě umístěna nádrž pro chov slávek sloužící restauraci u paty komína. Vodojem drobného komína v Rosicích nabízí využití jako vyvýšená dešťová lázeň zahrnutá do přestavby bývalé sklárny na alternativní relaxační centrum. Předmětem návrhu pro město Česká Skalice byl opět celý areál skladů technických služeb, který by se mohl stát lokálním kulturně-společenským centrem, v jehož souvislostech tamní komín dostal zcela neobvyklé využití. Koncept „Věž nejvyšší nasranosti“ poskytuje uvnitř komína prostor pro osobní duševní hygienu – člověk se zde může bez rozpaků vyvztekat a jeho vztek je pak převeden do umělecké vizualizace uvnitř i vně vodojemu. Popsané přístupy se na první pohled mohou zdát nadsazené, naznačují ale alternativní způsob náhledu na záchranu jedi147 Návrhy alternativních forem využití vznikly v rámci workshopu Nové využití továrních komínů s vodojemy. Autory jsou studenti Fakulty stavební, ČVUT v Praze: Libčice nad Vltavou – Alice Svobodová, Petr Šťovíček, Josef Zach; Sudkov – Michaela Doležalová, Karolína Urbánková; Dvůr Králové nad Labem – Petra Marta Borůvková, Barbora Jechová, Václav Kastner; Rosice – Žaneta Krutinová, Erik Ebringer; Česká Skalice – Martin Lyga, Petr Mošner, Tomáš Ploc.

nečného průmyslového dědictví a jeho zapojení do veřejného prostoru a aktivního života.147

111

Slaný, 2015

112

autoři návrhu: Jana Hořická, Jan Pustějovský

113

ฤ eskรก Skalice, 2015

114

autoři návrhu: Jana Hořická, Jan Pustějovský

115

závěr Dalo by se říci, že existuje celá řada možností, jak přistupovat k novému využití úzkého segmentu objektů průmyslového dědictví – továrních komínů s vodojemy, které se postupem času staly jedinečnými připomínkami svého stavebnětechnického řešení. S jistou dávkou zjednodušení vychází ze zkušenosti s tímto „ohroženým“ stavebním druhem ponaučení, že čím je objekt méně přístupný k přijetí nového využití, tím vyšší nároky klade na kreativitu, ve smyslu výtvarně-architektonického řešení, ale i na otevřenost při hledání nové funkce. Stále mějme na paměti, že novým vstupem nemají být potlačeny kulturněhistorické hodnoty. Vzhledem k malému množství příkladů ale zůstává nejvhodnějším přístupem ponechání bez využití, jako status quo, případně bezzásahové formy využití. Pouhé zachování této jedinečné části průmyslového dědictví v autentické podobě a s jejími kulturněhistorickými i technickými hodnotami lze považovat za plnohodnotné nové využití.

116

Pardubice, 2014

117

1922 118

rejstříky

jmenný rejstřík (čísla stránek kurzivou odkazují na vyobrazení) Akciová společnost pro průmysl papírenský Olšany 10 Adámek, Bedřich 60 Agrostroj, n. p., Roudnice nad Labem 94 Agrostroj, n. p., závod Bächer 94 Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni 34 Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. 52 Akciová společnost železárny Libšice 42, 111 Akciová továrna na vyrábění umělých hnojiv a lučebnin v Kolíně 48 Alibona, a. s. 26, 29 Allessa GmbH 101 Alphons Custodis 19, 20 Anselm, Karel 22 Ant. Dvořák a K. Fischer 42, 52, 76 Architekt Josef Šíma, stavitel 19 Automobilní zbrojovka 64 Bächer, Rudolf 94 Biorama, věžový vodojem 101 Bolzano, Tedesco a spol. 52 Bratří Fischerové a spol. 22, 25, 26, 30, 42, 43, 48 Brodec, J. 64 Calofrig 63 Creviston, a. s. 68 Custodis, Alphons (1850–1924) 19, 20 Českomoravská-Kolben, a. s. 52 Českomoravská-Kolben-Daněk, a. s. 52, 68, 71, 94 Československé stavební závody, n. p. 94 ČKD, n. p., závod Jana Švermy 52, 110 Die Gempt-Halle Lengerich 103 Drátovny a šroubárny, n. p. 42 Důl Prokop / Prokop Grube 7, 34 Eckhardt a spol. 88 Elefanten Oberstadt Centrum 104 Eliáš, J. 90 Fabriky.cz 34 Fila, Jaroslav 94 Fischer, Václav (1885–1959) 77 Fischer, Vincenc (1875–1934) 22 Fořt, Jindřich (1877–1941) 26 František, huť 86 Fumor 94 G. A. Wayss & Cie 10, 15 Heilstätte Grabowsee 72 Heinrich Möllering 103 Hlaváček, Petr (1890–1945) 26 Hoffman, Patrik 47 Hoffmann, Gustav 104 Horáček, František 64 Hrůza & Rosenberg 60

Hukal, Josef Jaroslav 60 Hulschinský, Oskar 18 Chlumecká strojírna, kotlárna a slévárna, s. r. o. 64 Ing. Bohumil Seidl, nást. Ing. Jaroslav Vik, vydělávárna a chemická barvírna kožešin 82, 110, 111 Ing. Dr. Karel Skorkovský 68 Ing. Jakub Domanský 72 Ing. Jaroslav Matička 68, 75 Ing. Josef Jaroslav Hukal a spol. 60, 64, 68, 88 Ing. Karel Domanský 72 Ing. V. Fischer a spol. 43, 50, 52, 76, 79, 82, 90 Intze, Otto Adolf Ludwig (1843–1904) 7, 19, 100 Inž. Richard Mayerhofer – Höllingen 56 Josef, huť 86 Junkers 81 Kavalier 86 Kavalierglass, a. s. 89 Kavalír, František 86 Knobloch, Václav 86 Königs und Bücklers 104 Konsorcium Rosických skláren 38 Koudelka, Jan 60 Kress, Karel (1848–1922) 60 Kunz, Johan 10 Levin, Viktor (1889–1963) 48 Litovelská továrna poživatin Petr Hlaváček 26 Lučební Kolín, n. p. 48 Lučební závody, a. s., Kolín 48 Lukavecký 65 Mährisch-Schlesische Eisenindustrie A. G. 18 Mazanka, věžový vodojem 101 Mefrit, spol. s r. o. 90 Mechanická tkalcovna a tiskárna látek Josef Sochor 76 Meiderich, huť 101 Meisnar, J. 79 Mikula, Petr 94 Ministerstvo pošt a telegrafů 68 Monier, Joseph (1823–1906) 10 Moritz Robitschek a spol., přádelna na bavlnu a tkalcovna 56 Muldenstein, elektrárna 101 Myšák, J. 82 Národní památkový ústav v Josefově 81 Obec Vilémov 37 Okresní nemocnice v Českých Budějovicích 60 Okresní nemocnice v Pardubicích 7, 60, 105 Podnikatelství staveb A. Kratochvíl a Ing. F. Veselý 60 Podnikatelství staveb Hádl a Hájek 94 Pracner, Jan 94 Praga 68, 71, 105 Prager Eisenhüttenverein 42 Pražská stavební a betonářská společnost 68 Pražská šroubárna F. Pánek 71 Pražská železářská společnost 42

119

Pražský spolek železných hutí 42 Prince Alexandra z Thurnů a Taxisů cukrovar v Dobrovici 22 První česká továrna na pluhy a hospodářské nářadí Jan Pracner a Rudolf Bächer 94 Rakouská Mannesmannova válcovna trub, spol. s r.o. 18 Reklamon, spol. s r. o. 51 Robitschek, Moritz (1862–1933) 56 Rosické sklárny, a. s. 38, 111 Salmisaari, elektrárna 101 Sander, František (1871–1932) 60 Screws & Wire Libčice, a. s. 42 Seidl Ignac a spol., přádelna lnu a bavlny 14, 111 Seidl, Bohumil 82 Seidl, Ignác (1824–1898) 14 Severní dráha císaře Ferdinanda 18 Severomoravská Fruta, n. p. 26 Schmidt, Antonín 10 Schmidt, Vendelín 10 Sklárny Kavalier, n. p. 86 Skořepa, Václav 77 Smithfield Chimney 101 Sochor, Josef (1866–1931) 76 Spalovací stanice hlavního města Prahy 71, 79 Spojené ocelárny, n. p., závod Libčice 42 Spolek pro chemickou a hutní výrobu, n. p. 90 Stach, Vendelín 82 Stolejda, V. 38 Strassern, Hugo 72 Svatoprokopská huť 86 Svaz českých komínářů 34

120

Synthesia Semtín, n. p. 48 systém M (Monnoyer) 90 systém T (Tomáš) 47 Szabel, Baltazar (1814–1869) 56 Šroubárny Libčice, n. p. 42 Technická kancelář města Hradec Králové 76 Teplotechna, n. p. 86 Teplotechna, n. p., závod Olomouc 90 Textil Invest, s. r. o. 81 Textilní tiskárny, úpravny a barevny, Dvůr Králové nad Labem 81, 111 Tiba n. p. 81 Tiba, a. s. 81 Tibatex, n. p. 81 Úřad práce v Hradci Králové 82 Úředně autorizovaní stavební inženýři Kapsa a Müller, podnikatelé staveb, Praha 50 Válek, Karel (1884–1965) 25, 30, 77 Vazební věznice Praha-Ruzyně 75, 110 Veselý, Jaroslav 94 Vik, Jaroslav 82 Vladimír, huť 86 Vodohospodářské stavby, n. p., Ústí nad Labem 94 Vogel & Köhler 10, 14, 15 Východočeské chemické závody Synthesia 48 Waldek & Wagner 42 Zejda, Eduard 75 Zemská donucovací pracovna 72 Zemský správní výbor 72 Železniční dílny Severozápadní dráhy 30 Železoprůmysl 64

místní rejstřík (v závorce uveden okres) Berlín, Německo 18, 72 Bagnolet, Francie 101 Bílovec (Nový Jičín) 18 Bohumín (Karviná) 18, 101 Borna-Neukirchen, Německo 102 Bratislava, Slovensko 101 Brno (Brno-město) 38 Česká Skalice (Náchod) 82, 83, 104, 110 České Budějovice (České Budějovice) 60 Dobrovice (Mladá Boleslav) 22, 104, 105 Dublin, Irsko 101 Duisburg, Německo 101 Dülken, Německo 104 Dvůr Králové nad Labem (Trutnov) 76, 81, 101, 104, 111 Frankfurt nad Mohanem, Německo 101 Gentofte, Dánsko 101 Gröbern, Německo 103 Güsten, Německo 101 Györ, Maďarsko 15 Helsinky, Finsko 101 Heřmanova Huť (Plzeň-sever) 101 Châtellerault, Francie 101 Choceň (Ústí nad Orlicí) 56, 104 Chotěboř (Havlíčkův Brod) 88, 101 Chrast (Chrudim) 101 Joachimsthal, Německo 101 Kadaň (Chomutov) 34 Kladno (Kladno) 101 Kleve, Německo 104 Kolín (Kolín) 30, 48, 64, 104 Kralupy nad Vltavou (Mělník) 77 Lengerich, Německo 103 Libčice nad Vltavou (Praha-západ) 42, 52, 72, 100, 104, 105, 111 Libčice nad Vltavou-Letky (Praha-západ) 42 Lipník nad Bečvou (Přerov) 18 Lipsko, Německo 101

Litovel (Olomouc) 26, 104, 105 Litovel-Nasobůrky (Olomouc) 26, 29 Lysá nad Labem (Nymburk) 30 Margina, Rumunsko 15 Mělník (Mělník) 90, 104, 105 Mladá Boleslav (Mladá Boleslav) 22, 24, 30, 101 Muldenstein, Německo 101 Náchod (Náchod) 82 Nymburk (Nymburk) 30, 104 Olomouc (Olomouc) 56 Olšany (Šumperk) 10, 13, 104 Oranienburg, Německo 72 Ostrava-Přívoz (Ostrava-město) 18 Ostrava-Svinov (Ostrava-město) 18, 104 Pardubice (Pardubice) 64, 104, 105 Pardubice-Pardubičky (Pardubice) 7, 60 Pasewalk, Německo 101 Praha-Holešovice (Hlavní město Praha) 90 Praha-Libeň (Hlavní město Praha) 101 Praha-Ruzyně (Hlavní město Praha) 72, 100, 104, 110 Praha-Vinohrady (Hlavní město Praha) 101 Praha-Vršovice (Hlavní město Praha) 64 Praha-Vysočany (Hlavní město Praha) 68, 71, 79, 104, 105 Přelouč (Pardubice) 64, 68, 104 Rosice (Brno-venkov), 38, 41, 104, 111 Roudnice nad Labem (Litoměřice) 94, 104 Roudnice nad Labem-Bezděkov (Litoměřice) 94 Sázava (Benešov) 86, 104 Sint Jansklooster, Nizozemsko 101 Slaný (Kladno) 24, 52, 72, 100, 104, 110 Soest, Nizozemsko 101 Sudkov (Šumperk) 14, 104, 111 Třebíč (Třebíč) 101 Třeboň (Jindřichův Hradec) 101 Týniště nad Orlicí (Rychnov nad Kněžnou) 101 Unna, Německo 101 Vilémov-Blov (Chomutov) 34 Vilémov-Zahořany (Chomutov) 7, 34, 104, 105 Vratimov (Ostrava-město) 101 Vysoké Mýto (Ústí nad Orlicí) 56 Zábřeh (Šumperk) 82

121

základní literatura

Gustav Lang, Der Schornsteinbau I–V, Hannover 1896–1920. William Wallace Christie, Chimney Design and Theory: A Book for Engineers and Architects, New York 1899. Jan Vladimír Hráský, Zásobení měst vodou, Praha 1904. František Klokner, O továrních komínech, Praha 1906. Franz Rauls, Lexikon des Schornsteinbaues und der Reparaturen, Köln 1906. Fritz Edler von Emperger (ed.), Handbuch für Eisenbetonbau in vier Bänden, Dritter Band, Berlin 1907. Jan Vladimír Hráský, Přednášky o vodárenství. (Zásobování měst a krajin vodou.), Část II., Vodojmy, Praha 1919. Rudolf Kukač, Železobetonové reservoiry na továrních komínech, Zprávy veřejné služby technické II, 1920, č. 10, s. 243–244, tab. XI, XII. Karel Válek, Statické řešení válcové stěny, Technický obzor XXIX, 1921, č. 27, s. 129–131, č. 28, s. 133 a Technický obzor XXX, 1922, č. 6, s. 86–87. Antonín Klír – František Klokner (eds.), Technický průvodce pro inženýry a stavitele. Sešit sedmý. Stavitelství vodní, II. část. Vodárenství, Praha 1923. Fritz Edler von Emperger (ed.), Handbuch für Eisenbetonbau in vierzehn Bänden, Neunter Band, Berlin 1934. Vodojmy, in: Vladimír Teyssler – Václav Kotyška (eds.), Technický slovník naučný XIV, Praha 1938, s. 940–946. Jaroslav Jásek – Jaroslav Beneš, Pražské vodní věže, Praha 2000. Jaroslav Jásek, Nekrolog pražských komínových vodojemů, SOVAK – Sdružení oboru vodovodů a kanalizací XIV, 2005, č. 1, s. 26–27. Martin Vonka – Robert Kořínek, Dokumentace, pasportizace a návrhy nového využití továrních komínů s vodojemy, Vodohospodářské technicko-ekonomické informace LV, 2013, č. 5, s. 4–7. Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014. Martin Vonka – Robert Kořínek, Železobetonové komínové vodojemy – unikátní konstrukce první poloviny 20. století, Beton – technologie, konstrukce, sanace XV, 2015, č. 1, s. 50–53. Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínový vodojem – funkce, konstrukce, architektura, SOVAK – Sdružení oboru vodovodů a kanalizací XXIV, 2015, č. 3, s. 12–16. Martin Vonka – Robert Kořínek, Tovární komíny s vodojemem na území Prahy a Ostravska, Vodohospodářské technicko-ekonomické informace LVII, 2015, č. 3, s. 6–12. Jana Hořická – Jan Pustějovský, Nový život továrních komínů s vodojemy, Beton – technologie, konstrukce, sanace XV, 2015, č. 3, s. 45–47. Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015.

digitální databáze Archivní fondy a sbírky v České republice (Ministerstvo vnitra České republiky) – www.mvcr.cz Databáze komínů KODA (Svaz českých komínářů) – koda.kominari.cz Digitální knihovna (Národní technická knihovna) – k4.techlib.cz Fabriky.cz (Martin Vonka) – www.fabriky.cz Industriální topografie České republiky – www.industrialnitopografie.cz Internet Archive – archive.org Kramerius (Národní knihovna České republiky) – kramerius.nkp.cz MonumNet (Národní památkový ústav) – monumnet.npu.cz Schlot.at – www.schlot.at Společenstvo vodárenských věží (Robert Kořínek, Petra Kořínková) – www.vodarenskeveze.cz. Tovární komíny (Martin Vonka) – www.facebook.com/tovarni.kominy

122

zdroje zobrazení (čísla stran) autoři fotografií Martin Vonka, Robert Kořínek – 8, 12, 13, 16, 20, 21, 23, 24, 27, 28, 31–33, 36, 37, 39, 40, 45, 46, 49, 50, 53, 54, 58, 59, 62, 63, 66, 67, 69, 70, 73, 74, 78, 80, 83–85, 88, 89, 91–93, 96, 97, 102, 103, 117 Jana Hořická, Jan Pustějovský – 106–110, 112–115 Petra Marta Borůvková, Barbora Jechová, Václav Kastner – 98

dobová zobrazení archivy a soukromé sbírky: Archiv ČVUT v Praze – 44 Archiv Vítkovice, a. s. – 19 Národní archiv Praha – 126 Obecní úřad Sudkov – 15 Podnikový archiv společnosti Kavalierglass, a. s. – 87 Podřipské muzeum – 95 Sbírka autorů – 38, 57, 65 Státní oblastní archiv Plzeň, pobočka Klášter u Nepomuka – 35 Státní oblastní archiv Praha – 6, 43, 118 Státní oblastní archiv Zámrsk – 77 Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc – 11 publikace, periodika: Jan Tichý, Pamětní spis k otevření Okresní nemocnice v Pardubicích, Pardubice 1931 – 61

123

resümee

In der Vergangenheit standen tausende Fabrikschornsteine auf dem Gebiet der Tschechischen Republik. Von ihnen kennen wir sechzig Schornsteine, die zugleich einen Wasserbehälter trugen. Bis heute sind nur einundzwanzig Schornsteine mit Wasserbehältern erhalten geblieben. Der historischen Entwicklung, der Typologie und Funktion dieser spezifischen Bauwerke widmet sich die Publikation Schornsteinbehälter. Funktion, Konstruktion, Architektur. Das vorgelegte Buch, mit dem Untertitel Situation, Wert, Möglichkeiten, stellt im Gegenteil die letzten stehenden Schornsteine seiner Art bei uns näher vor. Es bringt neue Erkennungen von historischer und auch technischer Bedeutung, es weist auf Werte dieser Bauten hin und sucht nach Argumenten für ihren Schutz und ihre Erhaltung. Zugleich beschreibt es Möglichkeiten, wie man mit dieser nicht traditionellen Erbschaft umgehen soll und wie man sie auf neue Art und Weise ausnutzen kann. Die Publikation fasst die Ergebnisse des drei Jahre langen Forschungsprojektes zusammen (2013–2015), des Programms NAKI vom Kulturministerium der Tschechischen Republik DF13P01OVV021 Dokumentation, Pasportisation, Archivierung und Vorschläge zu Konversion der Schornsteinbehälter als bedrohter Gruppe der Denkmale der industriellen Erbschaft auf dem Gebiet der Tschechischen Republik, in dessen Rahmen bauhistorische Forschungen bei allen einheimischen stehenden Fabrikschornsteinen mit Wasserbehältern durchgeführt wurden. Diese entdeckten viele neue Erkenntnisse, in einigen Fällen wurden sogar Zusammenhänge gefunden, die die Einzigartigkeit dieser Bauwerke betonen. Die Monografie sei zu Nutzen nicht nur den Fachleuten, Denkmalschützern, Beamten, sondern ihr Popularisierungszweck soll vor allem die Laienöffentlichkeit ansprechen. Vergessen bleibt nicht einmal die Gruppe der Besitzer, der Text gibt ihnen Vorstellung über Werte ihrer Schornsteine und beschreibt Möglichkeiten ihrer neuen Ausnutzung.

124

summary

There used to exist thousands of factory chimneys in the Czech Republic and sixty of them are known to have also supported water reservoirs. Twenty-one of those chimney reservoirs have survived to the present day. The history, typology, and functions of these unique structures are the subject of Chimney Reservoirs. Functions, Structures, Architecture. By contrast, this book, subtitled State, Values, Possibilities, presents a closer look at the last existing chimney reservoirs in the Czech Republic. It offers new insight into their historical and technical significance, highlights the value and qualities of these structures, and puts forth arguments for their protection and conservation. It also outlines some possible ways in which these unusual industrial heritage structures could be converted and given a new use today. The publication sums up the results of a three-year research project (2013â&#x20AC;&#x201C;2015) supported under the NAKI programme of the Czech Ministry of Culture, DF13P01OVV021 The Structural-Historical Study and Documentation of Chimney Reservoirs as a Category of Industrial Heritage at Risk in the Czech Republic and Proposals for Their Adapted Re-use, in which structural-historical research was conducted on all the chimney reservoirs that still exist in the Czech Republic. This research revealed many new findings and in some cases even identified attributes that underscore the truly unique nature of these structures. The monograph will be of use to scholars and experts in the field of heritage conservation and public officials, but it seeks above all to appeal to the general public. The book also takes the owners of such sites into consideration, providing them with information about the value and qualities of their chimneys and outlining some possible new uses for them.

125

1931

126

Projekt Dokumentace, pasportizace, archivace a návrhy konverzí komínových vodojemů jako ohrožené skupiny památek industriálního dědictví na území České republiky byl tříletým výzkumným projektem Ministerstva kultury ČR v rámci programu aplikovaného výzkumu NAKI (DF13P01OVV021), jenž proběhl v letech 2013–2015. Projekt byl řešen Fakultou stavební Českého vysokého učení technického v Praze a Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, v. v. i. (pobočka Ostrava). Hlavní podstatou projektu bylo vytvořit výsledky pro identifikaci, ochranu a prezentaci jedněch z nejohroženějších a přitom jedinečných památek industriálního dědictví – továrních komínů s vodojemy. Výzkumné činnosti, jako systematický monitoring objektů, realizace stavebně-historických průzkumů a bádání ve státních a podnikových archivech, přinesly výsledky shrnující celou řadu nových poznatků o konstrukčním a technologickém řešení komínů s vodojemy a vyústily v návrhy nového využití komínů v souladu s konceptem budoucího využití příslušných areálů. Výsledky byly průběžně prezentovány odborné i laické veřejnosti (články, semináře, konference, televizní a rozhlasové zpravodajství aj.) a vyvrcholily vydáním dvou knižních publikací. Veřejnosti byla online zpřístupněna mapa komínů s odkazy na detailnější informace včetně obrazové dokumentace. Tyto výsledky jsou zveřejněny a dostupné na portálech fabriky.cz a vodarenskeveze.cz.

Z původních více než šedesáti komínů s vodojemy na našem území se do dnešních dnů dochovalo pouhých jedenadvacet. Většina z nich již ztratila svou původní funkci a je jen na nás, jak do budoucna s tímto cenným industriálním dědictvím naložíme.