Ukázka z knihy - Ma trnita cesta k radosti ze zivota

Má trnitá cesta k radosti ze života

1

Mallika Chopra

Věnováno Sumantovi, Taře a Leele Láska dává všemu smysl, má láska k vám je přetékající, bezbřehá, radostná.

ukázka z knihy

U Krbu 35 100 00 Praha 10 www.metafora.cz LIVING WITH INTENT Copyright © 2015 by Mallika Chopra Translation © Petr Sumcov, 2015 Czech edition © Metafora, 2015 All rights reserved ISBN 978-80-7359-472-5

2

Má trnitá cesta k radosti ze života

Mallika Chopra

MÁ TRNITÁ CESTA K RADOSTI ZE ŽIVOTA Stačí vědět, co chcete Doslov Deepak Chopra

Přeložil Petr Sumcov

3

Mallika Chopra

OBSAH

Poděkování Úvod

9 13

Kapitola první CESTA K ZÁMĚRU Kapitola druhá KLÍČENÍ Kapitola třetí VŠÍMAVOST Kapitola čtvrtá DŮVĚRA Kapitola pátá VYJÁDŘENÍ Kapitola šestá PODPORA Kapitola sedmá AKCE Kapitola osmá ŽIVOT SE ZÁMĚREM

Doslov Deepak Chopra Život se záměrem: Shrnutí a nápověda Mé současné záměry Moje myšlenková mapa Mé kolo rovnováhy

4

18 35 59 81 104 126 152 174 194 200 201 206 207

Má trnitá cesta k radosti ze života

PODĚKOVÁNÍ

Trvalo mi dlouho, než jsem emocionálně dozrála k napsání této knihy. Celé roky ve mně rostla a zrála. Vždycky jsem něco nahodila, potom ten návrh prošla, upravila, zahodila a začala úplně znova. Párkrát jsem to na několik měsíců vzdala a pak se znovu začetla do konceptu, přičemž jsem zjistila, že vlastně nevím, co chci říct. Měla jsem ale velmi jasný záměr psát o svých zkušenostech, a časem se to poddalo.

Jsem vděčná investorům naší společnosti Intent za to, že jako dobří andělé věřili v to, co můžeme společně vytvořit.

Díky za vaši neuvěřitelnou štědrost, trpělivost a přesvědčení, že prostřednictvím sociálních sítí můžeme zlepšit svět.

Svému týmu ve firmě Intent bych ráda řekla, že mi bylo ctí sledovat, jak uskutečňujete své vlastní záměry, objevujete smysl a přispíváte světu. Alexi Bloomingdale, věřil jsi stejně tvrdošíjně jako já, že společně můžeme vytvořit něco smysluplného. Díky, že jsi sdílel mou vizi.

Děkuji naší komunitě, těm, kteří píší naše blogy, čtou je a komentují a sdílejí naše záměry a podporují ostatní.

Vnesli jste do firmy Intent nadšení a život, a tím také do mého vlastního života.

Děkuji Carolyn Rangelové, Felicii Rangelové, Geetě Singhové a týmu v Chopra Center. Vaší podpory, kreativních nápadů a vynaložené energie si cením více, než dokážu vyjádřit.

5

Mallika Chopra

Děkuji Lindě Loewenthalové, mé přítelkyni a literární agentce. Věřilas mi natolik, že jsi do tohoto projektu vložila mnoho hodin vlastního času, stráveného úpravami a opravami textů. Dala jsi mi jistotu, že to přeci jen zvládneme.

Dík patří Heather Jacksonové. Setkaly jsme se jako mladé matky a povídaly si o inspiraci, kterou nám dávala láska k dětem. Je to velká radost znovu spolu pracovat na téhle knížce! Tvé poznámky jsou bezvadné a knize dodaly hloubku a strukturu. Děkuji rovněž Tině Constableové, že mé práci věřila, a také všem členům týmu Harmony, kteří přidali své vlastní kouzlo.

Děkuji Ginny Gravesové. Tato kniha je v podstatě naší společnou prací. Ani už nevím, kde jsou to ještě má slova a kde tvoje, jelikož naše cesty se navzájem hodně podobají. Moc jsem si užívala našich společných rozhovorů u dlouhých a chutných obědů, přemýšlení v tom kouzelném pokoji v San Francisku, a mailování plného nápadů a návrhů tam a zpátky. Vím, že jsi do této knihy vložila svou duši i srdce, a jsem ti za to navždy vděčná. Už se nemohu dočkat, až spolu zase budeme něco podnikat.

Děkuji přítelkyním z naší komunity, se kterými jsme společně pozorovaly, jak rostou naše děti, sdílely jsme své strachy a radosti, slavily narození potomků a truchlily, když některé z nás zemřel někdo z rodičů, přiznávaly si, kdy je toho na nás moc, a prosily ostatní o pomoc. Ať šlo o esemesky o tom, co se právě děje, krátké telefonáty, oslavy narozenin, klábosení u oběda, společné procházky, uklízení, cvičení, probírání nových nápadů na podnikání, zápas o rovnováhu mezi životem a prací, nebo kliknutí na „to se mi líbí“ na Facebooku. Naše společné zážitky mi přinášely pocit sounáležitosti, pohody a štěstí. Díky vám jsem při společných rozhovorech, při spoluprožívání našich nejistot, radostí i touhy najít v životě rovnováhu a smysl dostávala ty nejlepší nápady. Jsem za to všechno nesmírně vděčná vám všem, jsou to už celé roky, co takhle fungujeme.

6

Má trnitá cesta k radosti ze života

A pak děkuji své rodině; je pro mne požehnáním, že jsem se narodila do takové, která drží pohromadě a je plná lásky, a že jsem se pak vdala do další, která se stala mou vlastní. Mami a tati, vždy jste věřili v mé nadání a mou práci jste oslavovali – cítím veliký vděk, že mám tak neuvěřitelnou tchyni a tchána. Děkuji svému vlastnímu otci, který mi trpělivě pomáhal rozebírat myšlenky, četl všechny návrhy a poskytoval mi upřímnou zpětnou vazbu. Je to dar, o kterém si mnozí mohou nechat jen zdát.

A děkuji mamince, která stále zůstává v mém životě jakousi kotvou úplně ve všem, opravdu ve všem, co dělám. Každý den doufám, že jednou budu jako ty.

Jak už jsem napsala ve věnování, láska dává všemu smysl.

A já jsem láskou přímo zaplavena, za což jsem ze srdce vděčná.

7

Mallika Chopra

8

Má trnitá cesta k radosti ze života

ÚVOD

V půl sedmé ráno mě budí pop-music. „I came in like a wrecking ball; I never hit so hard in love…“ Že by to byla Miley Cyrusová? Matně uvažuji, zatímco šátrám po iPhonu, abych vypnula budík. Má hyperaktivní devítiletá dcerka Leela mění vyzváněcí tón takřka každý den, což v praxi znamená, že mě ze spánku vytrhuje ledaskdo, od zpěvačky Lorde po rappera Drakea. Sice bych si to sama nevybrala, ale to, co Leela nastaví, mne vždycky rozesměje.

Vyskočím z postele, abych vyvenčila Yodu, našeho psa, zatímco děvčata se chystají do školy. Spěcháme. Ráda je doprovázím, jenomže je už pozdě, takže jim jen zamávám z chodníku. Následuje několik hodin, jež jsou hotovým uragánem aktivity: schůzky, někam je třeba zajít, po cestě oběd. Času není nikdy dost a já se pokaždé cítím vinna, že jsem něco musela „ošulit“. Buďto nestihnu zajet do školy pomoct s třídním projektem, nebo musím vynechat pracovní schůzku, aby pomohla ve škole. Kvůli obojímu se cítím provinile, takže se snažím, seč mohu, na obou frontách najednou. Přežívám díky stabilnímu přísunu cukru a kofeinu do těla – spousta čaje, dvojité latté macchiato denně (nebo dvakrát denně) a čokoláda. Tu prostě mít musím.

Jak si tak sedím ve frontě vozidel, sním o blaženém stavu, kdy bych byla každý den dokonale odpočatá a plná energie, napapaná nějakého zdravého jídla a přitom 9

Mallika Chopra

ještě cvičila. Představuji si, že bych zhubla, shodila těch pět kilo navíc (no dobrá, tak sedm), které s sebou nosím už deset let, a že bych meditovala, abych byla pozornější a tvořivější. Maluji si, jak bych trávila čas s přáteli, užívala si klidného oběda s manželem a mohla jen tak trávit čas se svými dcerami, Tarou a Leelou. Vidím se, jak bych pomáhala v místní komunitě, a tím trochu prospívala světu. Tento obrázek vysněné reality se ale často rychle zboří, jakmile do auta nasednou děti a spěcháme na fotbalový trénink. Povzdechnu si, když si uvědomím, že jsem zapomněla vyzvednout Yodu od člověka, který ho hlídá, a když mi dojde, že ještě bude třeba nakoupit, abych mohla uvařit večeři.

Když ukládám večer děti, jsem vyčerpaná. Ještě se podívat na došlé e-maily, zkontrolovat sociální sítě, prolétnout internet, co je kde nového, a ano, juknout na drby o celebritách. Častěji, než jsem ochotna přiznat, zalézám do postele s otázkou, co jsem vlastně za celý den udělala.

Pečuju dobře o své tělo, mysl a duši?

Přemýšlím, co se děje ve světě, a ráda bych mu byla prospěšnější.

Jaký má můj život smysl a účel? Jak mohu být užitečná? Žiju s nějakým záměrem?

Takovéto otázky si v životě kladu i přesto, že odpovědi na ně plně nerealizuji, nežiji je. Když jsme byli malí, náš otec mého bratra i mě povzbuzoval, abychom každý den začínali s vědomím, co od něj chceme. Měli jsme doma takovou tradici, že po meditaci táta chtěl, abychom citovali část z knihy Kurz zázraků:

Jsem odpovědný za to, co vidím, volím si pocity, které zažívám, a stanovuji si cíle, kterých dosáhnu.

A cokoli, co se mi zdánlivě přihodí, jsem si vyžádal a dostal přesně tak, jak jsem si vyžádal.

10

Má trnitá cesta k radosti ze života

Potom nám vždycky položil otázku, která mi dodnes zní v uších: Co si přejete?

Naše dětské odpovědi tehdy zahrnovaly věci jako nová počítačová hra, vstupenky na Celtics nebo výlet na Havaj.

Otec vše trpělivě vyslechl, uznal naše tužby a zpravidla se jemně otázal: „A co takhle lásku? Soucit? Inspiraci? Smysl?“ Už od velmi útlého věku jsme byli vedeni k tomu, abychom si pro sebe denně přáli vlastnosti, jež do našeho života vnesou pocity štěstí, lásky, bezpečí, energie a smyslu.

Touto ranní procedurou jsme začínali každý den, určovali si svůj záměr, touhu nebo sen, jehož chceme dosáhnout, a aktivně jsme pracovali na emocionálním a duchovním vyladění, které povede k jejich dosažení.

Dnes, o mnoho let později, cítím naléhavou potřebu se k tomuto cvičení vrátit. Prvním krokem bylo založení Intent.com. Tato webová stránka dává mně a dalším členům prostor pro sdílení našich tužeb, umožňuje vzájemnou podporu a v konečném důsledku i proměnu našich snů v realitu. Za ta léta jsem přišla na to, že zeptáte-li se lidí, co chtějí, co si doopravdy přejí, obvykle se jejich odpověď točí okolo lásky, kontaktů s lidmi, zdraví, smyslu života, inspirace a důležitosti. Člověka to posílí, když si uvědomí, že není jediný, kdo si klade otázky, zda by nešlo životem jet po rovnější cestě.

Když naslouchám lidem okolo sebe – dalším maminkám a tatínkům, kolegům z práce, členům Intent.com nebo návštěvníkům mých přednášek, zjišťuji, že mnohdy děláme příliš mnoho, přitom však cítíme vinu, že stejně neděláme dost a dost dobře, a neustále úpěnlivě čekáme na příchod nového smyslu života. Lidé si často nevyhrazují čas sami pro sebe, protože se honí za svými ambicemi nebo se starají o druhé. A stejně jako já mají neustále přepnuto na režim „nonstop“ péče o děti.

11

Mallika Chopra

Jsem přesvědčena, že existuje naděje pro nás všechny, kteří chceme vést smysluplnější život s větším množstvím inspirace a radosti. Když si uvědomíme vlastní záměry – semínka našich nejhlubších přání – popíšeme je a jdeme za nimi, pravděpodobnost nalezení cesty ke štěstí, smyslu, a významu pro svět se zvýší. Záměry nám pomáhají tvořit život, jaký chceme. Kromě toho – když si záměr stanovíme vědomě, uvádíme do pohybu proces vedoucí k jeho uskutečnění. Začínáme si uvědomovat, kdo by nám s ním mohl pomoci, využíváme různých setkání a příležitostí.

Všímáme si shod okolností, synchronicity, přitahujeme si do života učitele, spojence a průvodce. Začínáme se chovat, jako by se to, co si přejeme, už brzy mělo stát, a ono se to často také skutečně stane.

Tato kniha je kronikou mých záměrů a mého hledání větší dávky životního smyslu, radosti a vyrovnanosti. Doufám, že se s vámi prostřednictvím svého vyprávění budu moci podělit o moudrost, kterou jsem nashromáždila od svých přátel, odborníků i rodiny, a že vás budu moci alespoň trochu inspirovat svými úspěchy (i neúspěchy). Celou knihou se jako červená nit táhne jakási „mapa trasy“, návod, jak se můžeme pohybovat od myšlenky přes akci až k výsledku, a uskutečňovat své záměry. Každá kapitola je věnována jednomu kroku této cesty:

Klíčení Všímavost Důvěra Vyjádření Podpora Akce

Věřím, že změny, kterými jsem prošla, vás při čtení této knihy nadchnou stejně jako vás budou inspirovat příběhy dalších lidí, zaujmou některé vědecké objevy poslední 12

Má trnitá cesta k radosti ze života

doby a povzbudí a posílí různé věci, které si během četby uvědomíte. Doufám zároveň, že se o své záměry a zkušenosti podělíte na Intent.com nebo prostřednictvím naší aplikace Intent.

A nade vše ostatní je mým srdečným přáním, aby tato kniha podnítila celosvětové hovory na téma života se záměrem, hovory, jež dají naději těm, kteří jsou nespokojení, a přinesou povzbuzení těm, kteří by rádi objevili své vlastní touhy. Doufám, že nám takové rozhovory umožní navzájem se podporovat na naší cestě za rovnováhou a smyslem života, přátelstvím a radostí.

13

Mallika Chopra

KAPITOLA PRVNÍ

CESTA K ZÁMĚRU

Na konferenci právě promlouvám o dobré náladě a zdraví, když vtom mne zasáhne nepříjemná myšlenka: Kdo si myslíš, že jsi? Vykládáš tady o záměrech a podle svých vlastních nežiješ! V hledišti sedí asi padesát lidí, povětšinou ženy ve věku pětatřicet a více, a bedlivě naslouchají, jak vysvětluji pojmy zdraví, rovnováha a smysluplný život. „Záměry jsou vyjádřením toho, čím se chceme stát – fyzicky, emocionálně, duchovně – jako jedinci patřící do rodiny a společnosti, dokonce i jako obyvatelé Matky Země. Záměry představují způsob, s jehož pomocí definujeme, co chceme a s čím chceme, aby nám Vesmír nebo Bůh pomohli. Jsou to semínka, která zaséváme do života, ať už jde o lepší zdraví, vztahy, nebo lásku.“ „Záměry jsou vyjádřením toho, čím se chceme stát – fyzicky, emocionálně, duchovně – jako jedinci patřící do rodiny a společnosti, dokonce i jako obyvatelé Matky Země.“

Vidím, jak lidé spokojeně pokyvují a zapisují si.

No, alespoň že dávají pozor. „Ono vlastně,“ pokračuji, „je semínko velmi přiléhavým 14

Má trnitá cesta k radosti ze života

přirovnáním. To v sobě totiž obsahuje už celou podstatu toho, čím se může stát. Aby však mohlo vyrůst, musíte je zasadit, zalévat a pečovat o ně. Vědomě se soustředíte na myšlenku a děláte něco pro to, aby se stala skutkem. Podobně jako semínko je i záměr zrnkem plným možností, s překypujícím, neuvěřitelným potenciálem.“ Semínko záměr velice dobře vystihuje. Sází se pod zem a svůj život začíná v temnotě. I naše záměry zapouštějí kořínky v šeré krajině stínů v hlubinách naší mysli, kde vládnou nespokojenost, smutek, strach, ale k nalezení jsou tam rovněž láska, radost a motivace. Tma je kupodivu úrodným prostředím, ve kterém semínko-záměr může začít růst. Tma nás motivuje a inspiruje, abychom usilovali o změnu.

Dál pokračuji ve výkladu a zmiňuji svého otce, na což pochopitelně všichni kývají hlavou. „Můj otec nás učil, že v záměru je ukryt vnitřní mechanismus, pracující na jeho naplnění, podobně jako má semínko uvnitř v sobě vše, co potřebuje k tomu, aby se mohlo stát stromem, květinou, ovocem. Záměr je semínkem vědomí. Semínkem ducha.

A vy máte moc jej zasadit.“ Pronáším slova, a přece se v té chvíli cítím od svých myšlenek podivně oddělená. Koncepty, jindy tak drahé mému srdci, mi připadají cizí. Před přednáškou jsem měla zmatečný den. Vyrazila jsem na cestu pozdě a polila si kalhoty kávou. Asi před hodinou jsem si dala obří kus čokolády a teď z toho mám cukrovou kocovinu. Předtím jsem propásla důležitý pracovní telefonát a cítím se sklíčená a otřesená. Obecně vzato si zakládám na tom, že všechno stíhám a jsem všude včas. A pokud se mi to někdy nepodaří, nedokážu si to odpustit. Nejde ale pouze o dnešek.

I z širšího hlediska se mi zdá, že doopravdy nežiji se záměrem. Místo abych žila vědomě, nechávám se převálcovat a pak stále něco doháním. Teď tu stojím na pódiu, hovořím a cítím se trochu jako podvodnice. Slovům, která 15

Mallika Chopra

pronáším, stoprocentně věřím, z celého srdce, jenže se podle nich nechovám. Nežiji je.

Potřebuji před tím pocitem utéct, a tak žádám posluchače, aby na okamžik zavřeli oči. Povedu je v krátké meditaci. Po pěti minutách hlubokého dýchání a ticha je vyzvu, aby naslouchali otázkám, které budu klást. „Nemusíte na ně hledat odpovědi, jednoduše ty otázky prociťujte,“ nabádám je. „Kdo jsem já?“ „Co chci?“ „Jak mohu být k užitku?“ Tato meditace se netýká jen mých posluchačů, ale i mě samé. Potřebuji se dostat do vlastního středu, dotknout se své vlastní podstaty. Několikrát se zhluboka nadechnu.

Cítím nyní ty otázky v každé své buňce. Kdo jsem já? Co chci? Jak mohu být užitečná? Už jsem o nich přemýšlela mnohokrát. Po většinu mého dětství představovaly rodinný rituál, otec nám je neustále pokládal. Teď na pódiu je ale vnímám nějak jinak. Mé vědomí je zakotveno v přítomnosti, v těle, v mysli a duchu a cítím se otevřená a přijímající. „Kdo jsem já?“ „Co chci?“ „Jak mohu být k užitku?“

Na povrch mi probublávají odpovědi: KDO JSEM JÁ?

Matka dvou nádherných dcer, manželka, dcera, sestra, kamarádka.

16

Má trnitá cesta k radosti ze života

Podnikatelka, spisovatelka.

Fotbalová máma, což je role, kterou hraji s nelibostí. Je jako příliš těsné tričko, škrtí a dusí, i když nevím přesně proč.

Duše, která miluje a chce se cítit milována.

CO CHCI? Zdraví pro sebe a svou rodinu.

Finanční jistotu.

Lásku, smysl života. Kde je ale mám vzít?

Klid, odpočinek, rovnováhu. Ani jedno z toho není momentálně proveditelné.

JAK MOHU BÝT K UŽITKU? Momentálně jako matka. Dál nevím.

Stačí to?

Je tu něco víc, co by mi dalo hlubší smysl a účel života?

Dál vedu posluchače meditací a přitom mi v hlavě zní mé vlastní odpovědi. Když žádám přítomné, aby přemítali, kdo jsou, zjišťuji, že jsem skoro od základu ztratila pojem o tom, kdo jsem já, nebo alespoň o tom, kam patřím a co mám se svým životem dělat. Ztratila jsem důležité spojení s vlastní duší.

Tento objev je velmi nepříjemný a musím zápasit, aby má mysl od něj hned někam neutekla. Čím víc ale s těmito myšlenkami zůstávám – jakkoli jsou zneklidňující –, tím více se učím. Naslouchám svému tělu a musím přiznat, že nejsem zrovna nejzdravější. Cítím svou nadváhu, únavu a různé bolesti. I přesto, že se má rodina zabývá duchovními stránkami života, rozhodně nevedu život plný meditace, jógy, očisty, duchovních seminářů a vegetariánského jídla.

Má závislost na cukru mne žene do čím dál nezdravějšího chování. Až příliš často chodívám pokradmu uprostřed dne 17

Mallika Chopra

někam do města, abych si tam koupila nějaké sušenky či dortík, a pak je někde rychle zhltnu, aby to nikdo nevěděl.

Ani po ostatních stránkách o sebe příliš nepečuji. Zacvičím si jen tu a tam a dlouho do noci vysedávám nad Facebookem nebo hraji počítačové hry. Vždy si najdu nějakou výmluvu, proč o své zdraví víc nedbám, jenomže je mi jasné, že všechny mé vytáčky jsou chabé jako průklepový papír a slouží pouze jako zástěrka pro mou neochotu podniknout kroky k náročným změnám. Má dcera Leela po mně zálibu ve sladkostech zdědila a už se jí také rozjíždějí podobné neblahé stravovací návyky. Jak tak o tom přemýšlím, chápu, že mi zrcadlí mé vlastní chování. Tím pádem mne zachvacuje takřka univerzální pocit všech matek: vina.

Vedu posluchače k poslední z otázek mého otce, a zjišťuji, že jsem ještě zmatenější a otupělejší – tedy pokud je to ještě vůbec možné. Jak mohu být užitečná? Vím, že bych ráda dělala něco víc, jenomže upřímně řečeno nemám ani páru o tom, co by ono „něco“ mělo být, a jsem už příliš unavená na to, abych o tom přemýšlela a vynakládala svou energii. Celá léta jsem strávila v jednom kole mezi prací a rodinou. Teď se mi točí hlava a jsem dezorientovaná.

Chci z toho vystoupit.

Má to tak každý, snažím se uklidňovat samu sebe. Nejsem jediná. Ponechávám mysli trochu víc volnosti, aby zkusila zjistit, jak bych se mohla cítit lépe. Vybavuje se mi období, kdy jsem psala své první dvě knihy. Holky byly tenkrát ještě malé a psaní mi pomáhalo formulovat vlastní myšlenky o rodičovství a mateřství. Co kdybych napsala knihu o záměru, což by mi pomohlo na cestě a ukázalo kudy vpřed? Čím víc o tom přemýšlím, tím víc smyslu mi to dává.

A tak v tuto chvíli, před hromadou meditujících lidí, si umiňuji svůj záměr, že takovou knihu doopravdy napíši, a také že budu hledat oporu u lidí, kteří mne inspirují a jdou po podobné cestě.

18

Má trnitá cesta k radosti ze života

*** V naší rodině se o záměru hovořilo odedávna, až kam má paměť sahá. Mistrem záměru byla Maa, má babička.

Měla neochvějnou víru v moc lidského přání, modlitby a magie. Byla dokonce přesvědčená, že barva jejího sárí má vliv na výsledek zápasu kriketového týmu. Když bylo naše mužstvo domácí, nosila sárí červené. Rovněž věřila, že modlitbou může pomoci pacientům mého otce. Navštěvovala je v nemocnici, pak zašla do chrámu a přinesla speciální oběti za jejich uzdravení. Maa věděla, že svými myšlenkami a tužbami přetváří svět, a měla skutečně pozoruhodnou schopnost vytvářet si svou vlastní realitu. Jeden z jejích příběhů se stal rodinnou pověstí, a když jsem se jako malá o existenci „záměru“ dozvěděla, tato historka velmi posílila mou víru v jeho moc a sílu.

V roce 1954, několik let poté, co Indie znovu nabyla svou nezávislost na britském impériu, bydleli mí prarodiče s mým otcem a jeho mladším bratrem v Lucknow.

Můj dědeček tam byl umístěn jako vojenský lékař. První indický předseda vlády, Džaváharlál Néhrú, byl ve městě na návštěvě u příležitosti oslav nové národní samostatnosti. Stejně jako všichni ostatní obyvatelé města, byla i Maa plná očekávání, a celé týdny strávila dumáním, jaké sárí by si měla obléci, jak si upravit vlasy a zda by si měla vzít raději polobotky nebo boty na podpatku.

Dědeček, otec i strýc si z jejího bláznění tropili žerty a varovali ji, aby si nedělala přílišné naděje. V tak obrovském zástupu lidí je zhola nemožné, aby si předseda vlády všiml sárí nějaké ženy. Maa je nechávala být, ať se smějí, ale se svými přípravami nepřestala. „Néhrú si mě nejenom všimne,“ ujišťovala je, „ale ještě mi osobně dá požehnání.“ Onen den konečně nadešel a můj děda, táta i strýček vyšli do ulic už o čtvrté ráno, aby si na přehlídce zabrali 19

Mallika Chopra

dobré místo. Maa si oblékla nápadné, nádherně růžové sárí a připojila se k nim později. Když kolona s Néhrúem projížděla městem, davy lidí se těšily, až jej uvidí. Vozidla se pomalu blížila k místu, kde spolu s rodinou stála Maa. Néhrú mával z okénka limuzíny. Lidé okolo křičeli a výskali, ale babička stála tiše s rukama sepjatýma před srdcem, v tradičním pozdravu namaste.

A jako na její přání premiérův automobil zastavil. Ministerský předseda vystoupil a ubíral se zástupem, směrem k místu, kde stála má babička. Sepjal ruce na znamení úcty, odepnul z klopy růži a podal ji babičce. Pak se vrátil do auta a odjel. Lidé okolo bujaře jásali, Maainy oči se ale zaleskly, když se koukla na dědečka a mrkla na něj.

*** Pod vedením babiččina ducha se vrhám do studia záměru.

Na nočním stolku se mi vrší stoh knih, až stolek nakonec nestačí a knihy se začínají kupit i vedle něj na podlaze.

Při nákupu se řídím podle jmen autorů, o kterých jsem už dávno slýchala, o některých dokonce již od dětství, nikdy jsem ale žádnou z jejich knih nepřečetla. Jednak jsou to knihy, které napsal můj táta, dále Eckhart Tolle, Marianne Williamsonová, Arianna Huffingtonová, Andrew Weil, Dan Siegel. Nastavuji si záměr, že jednou chci s těmito úžasnými učiteli hovořit a učit se od nich. Jedno odpoledne trávím psaním konceptů e-mailů, které jim chci poslat, a rozhodnu se, že pokud se má stát, budou souhlasit s rozhovorem.

Mezitím v mysli převracím ideu záměru ze všech stran, zkoumám ho z nejrůznějších úhlů a zjišťuji, že slovo záměr je definováno poněkud mlhavě. Co vlastně máme na mysli, když řekneme „záměr“?

Záměry nejsou pouhé cíle. Vycházejí z duše, z hlubiny v nás, kde si ujasňujeme touhy našeho srdce po štěstí, 20

Má trnitá cesta k radosti ze života

přijetí, zdraví a lásce. Hovoříme-li o svých záměrech, když je pěstujeme a vyjadřujeme, vytváříme klima, ve kterém se naše touhy mohou mnohem lépe uskutečnit. Záměry je však třeba také živit, podporovat a dát jim čas, aby dozrály. A potom, v tu pravou chvíli je třeba se pustit do akce a snažit se uskutečnění svých záměrů posílit.

Myšlenka záměru je stará tisíce let. Různé tradice moudrosti po celém světě o něm hovoří jako o hnací síle tvoření a významnou roli hraje v celé řadě náboženských vyznání, jako třeba v hinduismu či buddhismu. V sanskrtu se záměr řekne samkalpa, tedy myšlenka vytvořená v srdci. „Správný záměr“ je druhým prvkem v Buddhově díle Ušlechtilá osmidílná stezka, které popisuje cestu k ukončení osobního utrpení a dosažení osvícení. Pravý záměr v podstatě znamená zacházet se sebou i ostatními se soucitem a přitom žít v souladu se svými nejhlubšími hodnotami.

V buddhistické tradici záměr spočívá ve vědomém prožívání každého okamžiku a v udržení souladu s tím, co je pro nás nejdůležitější. Buddhisté věří, že pokud svůj záměr setrvale udržujete a přitom se snažíte podle vlastních nejhlubších hodnot, mnohem pravděpodobněji si budete stanovovat moudré cíle a pracovat na nezbytných krocích k jejich dosažení.

Hebrejské slovo kavana znamená zase plné vědomí a pozornost, které se máte snažit vnášet do každé chvíle svého života. Tak například modlitba bez kavany, tedy bez záměru, není ničím víc než snůškou zbytečných slov.

Dokonce i křesťanská modlitba, při níž Boha prosíte o věci, na kterých vám záleží, by se dala pokládat za jakousi formu záměru.

V poměrně nedávné době se vědci pokoušeli přijít na to, jak (a zda vůbec) záměr funguje. Většina výzkumů se soustředila na přímluvnou modlitbu. Skutečně může pomoci, když se za někoho modlíte? Výsledky jsou zatím nejednoznačné, některé studie ukazují velký vliv takové 21

Mallika Chopra

modlitby, jiné naprosto žádný. V jednom průzkumu se experimentátoři v onkologickém centru Royal Adelaide Hospital v Austrálii soustředili na to, zda modlitba může zlepšit duševní a emocionální pohodu pacientů. Po dobu šesti měsíců se skupina křesťanů z blízkého sboru modlila za víc než polovinu pacientů. Když byli pak tito nemocní porovnáni s kontrolní skupinou, za kterou se nikdo nemodlil, ukázalo se, že lidé, za které se modlili, vykazují malá, ale významná zlepšení duševního a emocionálního stavu.

Nevěděli, že se za ně někdo modlí, ale přesto se cítili lépe.

Jakým mechanismem mohla modlitba u těchto pacientů zafungovat? Můj otec věří, že vědomí už samo o sobě je základní silou, podobně základní jako gravitace, jenže my pro to ještě nemáme vědecké vysvětlení. Je možné, že vědomý záměr vytváří elektrostatickou nebo magnetickou energii a neviditelný proud, který má na nás i na ostatní, na naše zdraví či chování měřitelný účinek. Každopádně existují věrohodné důkazy pro jednu část hádanky: naše myšlenky a přesvědčení mohou ovlivňovat náš zdravotní stav.

Jen se podívejte na placebo efekt, kdy je pacientům podávána nějaká obyčejná látka, ale dotyčný se uzdraví nebo pocítí úlevu, protože je přesvědčen, že je to lék a že mu pomáhá. U mírných a středně těžkých depresí funguje placebo i jako antidepresivum, jeho účinky byly prokázány také u Parkinsonovy a Crohnovy choroby a roztroušené sklerózy. Naše mysl má na tělo nesmírný vliv – a tím i na náš život. Proč jí tedy nevyužít a život si nezlepšit? Proč si nenastavit záměr, že budeme laskavějšími lidmi plnými lásky nebo že budeme přispívat ke zlepšení lidstva?

Zaměříte-li se na malé osobní změny, může to být prvním krokem k nastolení změny ve světě i v celém lidstvu.

22

Má trnitá cesta k radosti ze života

Co byste chtěli změnit? Které části vašeho života nefungují? Co vám schází? Když budete o těchto tématech uvažovat, můžete odhalit semínka svých nejhlubších přání.

Jaké malé změny můžete provést, abyste se cítili odpočatější, šťastnější, inspirovanější a víc zapojení do společnosti?

Zaměříte-li se na malé osobní změny, může to být prvním krokem k nastolení změny ve světě i v celém lidstvu.

*** K mému potěšení mi přišla odpověď na jeden z mých e-mailů. Píše mi zaměstnanec televizní stanice Eckhart Tolle TV. Oznamuje, že pan Tolle bude přednášet v San Francisku, a přestože žádné soukromé rozhovory neplánuje, se mnou se setkat chce, protože o koncept záměru se zajímá.

Když ten den nadejde, jsem nervózní. Na poli duchovní práce a proměny vědomí je Eckhart Tolle velmi váženou osobou a můj otec mi řekl, že skutečně žije v přítomném okamžiku a disponuje duchovním spojením na nejhlubší úrovni. Nechci před ním vypadat jako totální magor.

A aby to bylo ještě horší, postihne mě ta nejhorší alergie, jakou jsem za poslední léta zažila. Kýchám bez přestání celé tři hodiny, schůzka se blíží a já si říkám, zda mám ten rozhovor vůbec absolvovat. Mám červené oči, slzím, z nosu mi teče, chraptím a krk mám nateklý. Několikrát vezmu do ruky telefon, abych setkání zrušila, ale pokaždé si to rozmyslím. Příležitost pohovořit si s Tollem si nechci nechat ujít, a tak se zhluboka nadechnu a jdu do toho.

Jakmile se spolu posadíme, kýchání ustává.

Pokládám své hlavní otázky. Co je to záměr? Jak ho chápete a jak využíváte? Přitom se v dálce rozezní zvon na nějakém kostele. Tolle, naladěný na přítomný okamžik, přesně jak můj otec povídal, se rozzáří a podotkne, že mu to připomíná jeho mládí v Evropě. Chvilku jen tak sedíme a posloucháme a něco tom v krásném zvuku zvonů v kom23

Mallika Chopra

binaci s klidem a vstřícnou přítomností Eckharta Tolleho mě posune do vnitřního uvolnění. „Ve své nejhlubší podstatě je záměr myšlenka, povstávající v mysli a toužící se projevit ve vnějším světě. Na kosmické úrovni, dříve než se cokoli projeví, pravděpodobně již existuje v Boží mysli,“ odpovídá. „Pokud chcete rozpoznat svůj záměr, neklaďte si otázku ,Co chci?‘, ale raději ,Co ode mne Vesmír očekává?‘ Nebo ,Co mohu Vesmíru dát?‘“. Nechat se pohltit vlastními tužbami a egem je velice snadné, avšak kladení takovýchto otázek pomáhá soustředit se na smysl, který je větší než my sami. To ale neznamená, že by to muselo být něco obrovského, co hned změní svět. „Mnoho lidí je přesvědčeno, že jejich úkolem musí být něco grandiózního. Ve skutečnosti se velikost skrývá v každodenním konání, v práci či rodičovství. Pokud budete vnímat záměr jako touhu, která se chce projevit skrze vás, můžete se stát nástrojem k uskutečňování plánů, jež přesahují vaše vlastní ego.“ „Ve skutečnosti se velikost skrývá v každodenním konání, v práci či rodičovství.“

Jeho odpovědi mi připomínají, že záměry nepocházejí z mysli, ale spíš z duše. Musí být řízeny hlubšími, nesobeckými motivy. A pokud se to podaří, mohou se dít nádherné věci. Tolle mi vypráví o letech, která strávil v Anglii, kde byl duchovním učitelem „v malém měřítku“.

Tehdy na jeho seminář přijelo třeba jen deset lidí, občas dokonce jen jeden. „Vyučoval jsem i tak,“ vypráví. „Cítil jsem, že je to smysl mého života.“ Po několika letech v sobě ucítil jakýsi neklid.

24

Má trnitá cesta k radosti ze života

„Nebyla to nespokojenost, ale pocit, že tu je cosi většího, co se ještě neprojevilo. Něco se chtělo narodit a já jsem tomu měl pomoci přijít na svět.“ Tou dobou jel na návštěvu do kostela ve vesnici Somerset a tam bez přemýšlení pronesl slova: „Chtěl bych urychlení, prosím.“ O několik týdnů později se probudil a věděl, že se má přestěhovat na severovýchodní pobřeží USA a napsat knihu. „Něco chtělo být vytvořeno a já cítil, že je to kniha,“ vysvětluje. „Necítil jsem to jako své přání. Pokud se otevřete tomu, co chce Vesmír na tomto světě vykonat, děje se vědomé konání skrze vás.“ Svěřím se Tollemu, že být matkou je pro mne nejdůležitější věcí na světě, ale občas se obávám, že je to málo.

Usmívá se, skoro jako můj dědeček, když jsem si k němu přišla pro povzbuzení. „Existují lidé, kteří jsou šťastní při konání maličkostí,“ přikyvuje. „Já je nazývám udržovatelé frekvence. Jsou stejně důležití jako ti, kteří chtějí vytvářet velké věci.

Mají za úkol věnovat svou plnou pozornost přítomnému okamžiku, každému kontaktu s jinými lidskými bytostmi a každé práci. Mají být plně vědomí i při těch nejmenších interakcích. Tímto způsobem proměňují svět k lepšímu.

Naše kultura udržovatele frekvence příliš neuznává, což ovšem neznamená, že nejsou nutní. Sám jsem jím dlouhou dobu byl a v mnoha ohledech stále ještě jsem.“ Ze schůzky odcházím tak trochu oslněná, zároveň ale inspirovaná a dojatá. Rozjímám o tom, co to znamená být udržovatelem frekvence. Zní mi to hodně podobně jako fotbalová máma. Je to pouze mé ego, které si přeje něco víc, nebo mám skutečně vytvořit něco většího? Jestliže jsem udržovatelkou frekvence, jak mám tuto roli spokojeně přijmout a být zakotvenější v přítomném okamžiku, schopná dávat přátelům i rodině to nejlepší? Jak se mám přestat cítit provinile, zavalená prací a nedostatečná?

25

Mallika Chopra

Mířím k letišti a přitom myslím na seznam věcí, které musím zvládnout. Vzpomenu si, že je třeba koupit borůvkové muffiny na třídní oslavu. Už zase začínám kýchat a svědí mne oči. Dochází mi, že za celou domu, co jsem seděla s Eckhartem Tollem, jsem nekýchla ani jedinkrát.

Cítila jsem se opravdu uvolněná a cele v přítomném okamžiku. Jeho asistent mě upozornil, že na rozhovor budu mít patnáct minut, ale hovořili jsme přes hodinu. Cítím obrovskou vděčnost.

Postupuji ve frontě k bezpečnostní kontrole a na konci náhle udělám cosi, co jsem ještě nikdy v životě neudělala.

Zamířím k baru a objednám si dvojitou skotskou Macallan. Kýchání je rázem pryč a mé rozběhnuté myšlenky si sednou na zem. Je mi jasné, že takhle to Tolle nemyslel, ale v tomto okamžiku – a tento okamžik je všechno, co skutečně mám, jak by mi jistě připomenul – to prostě zabírá. *** Zanedlouho po mém rozhovoru s Tollem sedím jednoho dne doma a znovu rozmýšlím o tom, co to ten záměr tedy je. Sice jsem pevně přesvědčená, že je to mocný nástroj k osobní změně, ale od lidí ve svém okolí i z vlastní zkušenosti přitom vím, že uvést jej do pohybu je docela složité.

Není nějaký způsob, jak celý ten postup popsat, aby to bylo jednodušší a jasnější? A jak se tak snažím, ozve se má pravá, analytická mozková hemisféra.

Už pár dní u sebe stále nosím papír a tužku, abych si mohla zaznamenávat vše, co mne ohledně definice záměru napadne. Už mám asi dvacet nápadů, mezi nimi „meditovat“ a „síť přátel“. Jsem fandou zkratek a akronymů, a tak si hraji se slůvky, zda by z toho nešlo sestavit slovo, jež by zároveň bylo návodem. Nakonec se mi rýsuje šest postupných kroků: 26

Má trnitá cesta k radosti ze života

klíčení, všímavost, důvěra, vyjádření, podpora, akce – anglicky incubate, notice, trust, express, nurture, take action, takže první písmena vytvářejí slovo INTENT čili záměr.

Klíčení: Ztište svou mysl, abyste se mohli spojit se svými nejhlubšími cíli. Podívejte se, kam vedou.

Všímavost: Uvědomujte si své myšlenky a činy a dávejte pozor, co vám říkají o tom, co je pro vás důležité a dává vám smysl.

Sledujte znamení, která vám ukazují vaši pravou cestu.

Důvěra: Buďte si jisti, že ve svém nitru všechno víte a že Vesmír s vámi hovoří. Nechte se vést tímto vědomím.

Vyjádření: Záměry si zapisujte, vyslovujte je nahlas a mluvte o nich s dalšími lidmi. Tím je plně uchopíte a umožní vám to pohnout se na cestě vpřed.

Podpora: Při hledání cesty na sebe buďte hodní. Záměr nepředstavuje vždycky přímou stezku, jak už to v životě bývá.

Umožněte sami sobě zkoušet a chybovat přitom. I tohle k tomuto procesu nezbytně patří.

Akce: Jakmile svůj záměr nebo víc záměrů rozpoznáte, neseďte a nečekejte, až se nějakým kouzlem vyplní. Místo toho podnikněte praktické kroky, aby se mohly stát skutečností.

Pro usnadnění bude dobré si nejprve jeden z nich vybrat a pro začátek si nastavit krátkodobé cíle.

27

Mallika Chopra

*** Ale proč se vůbec se životem s nějakým záměrem namáhat?

Proč se prostě nenechat unášet a nesnažit se zbytečně zjišťovat, co vlastně chcete? Před lety mi David Sable, ředitel Y & R (tehdy Young & Rubicam) vyprávěl tuto chasidskou legendu, která dobře vystihuje jádro toho, proč věřím, že stojí za to žít se záměrem.

Velký rabín Zusja ležel na smrtelném loži a po tvářích mu stékaly slzy. Když se jeho následovníci tázali, proč pláče, odvětil: „Kdyby se mne Bůh zeptal, proč jsem nebyl jako Mojžíš, odpověděl bych mu, že jsem nebyl nadán takovým darem vést ostatní lidi ani takovou moudrostí. Jenže pokud se mne zeptá: ‚Zusjo, proč jsi nebyl Zusja? Pročpak jsi nenaplnil svůj nejvyšší potenciál?‘ co mu odpovím?“ Ráda bych vedla svůj život tak, abych využila jeho plný potenciál. Chci žít smysl svého života, ať je jakkoli veliký nebo malý. Chci zažít chvíle podobné, jaké zažila má babička s Néhrúem, a chci podniknout konstruktivní kroky k tomu, aby ze mě byla osoba, jakou mám být. Cesta se jistě bude všelijak stáčet a kroutit, budou na ní číhat překvapení i ztráty, stejně jako různé dárky. Já jsem ale připravena ji plně přijmout, kamkoli mne povede.

Kam toužíte jít vy? Kam vás to táhne?

Začněme tuto cestu společně.

28

Má trnitá cesta k radosti ze života

ŽIVOT SE ZÁMĚREM: ZAMYŠLENÍ A POSTUPY Tady jsem vypsala pár věcí, které mi při odstraňování překážek z cesty pomohly. Podělím se s vámi o ně v naději, že by mohly inspirovat i vás a pomoct vám jako mně.

1. Choďte na procházky. Všímejte si, jak se záměr projevuje v přírodě, a uvědomte si jeho hodnotu.

Hejno ptáků zatočí ve stejném okamžiku, mravenčí armáda pochoduje svým neměnným rytmem. Je působivé už jenom vnímat a oceňovat, co se děje kolem nás, a přitom se nijak nenutit do ničeho dalšího. Někomu pomáhá zapisovat si náhodné poznámky do deníku. Je to účinné cvičení v zamyšlení.

2. Zasaďte na zahrádce nebo do květináče semínko a dopřejte mu slunce. Je jedno, co to bude – květina, ovoce, zelenina. Denně se o ně starejte. Až se semínko rozvine do svého vlastního projevu, užívejte si jeho krásy a také péče, kterou jste mu věnovali.

3. Ve své rodině či v okolí nalezněte člověka, kterého

by Eckhart Tolle nazval udržovatelem frekvence.

Může to být kdokoli – vaše matka, pošťák, pokladní v supermarketu, zkrátka někdo, kdo působí dojmem, že žije jen s denním záměrem. Nechte na sebe působit vědomí, jak důležitou roli tento člověk hraje v životech lidí okolo sebe.

29

Mallika Chopra

Praktikování záměru: co ode mne vesmír očekává?

• V yhraďte si pět minut na meditaci nebo tiché posezení. Vyberte si k tomu místo, kde se cítíte spokojeně a nerušeně.

• Několik minut jen odpočívejte, zhluboka se nadechujte, ale nádech i výdech ať jsou uvolněné.

Nesnažte se dech řídit. Nesnažte se řídit vůbec nic. Pouze nechte vlastní dech plynout a jeho rytmus vás uvolní.

• Klaďte si následující otázky. Nedržte ale v sobě pocit, že je nutno na ně najít odpovědi. Jednoduše sledujte, co se ve vás po položení takového dotazu děje.

Kdo jsem já?

Několik vteřin vyčkejte a pak dotaz položte znovu.

Co chci?

Opět pár vteřin počkejte a otázku zopakujte.

Jak mohu být k užitku?

Chvilinku počkejte, pak otázku zopakujte.

• Znovu se zhluboka nadechněte a zeptejte se sami sebe: Co ode mne Vesmír (Bůh nebo cokoli duchovního, v co věříte) očekává?

A opět – nemějte pocit, že na tyto otázky musíte najít jednoznačné odpovědi. Prostě jen sledujte, co se ve vás odehrává.

30

Má trnitá cesta k radosti ze života

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit v našem e-shopu http://metafora.cz/ezoterika/ma-trnita-cesta-k-radosti-ze-zivota

31