Povídky z cest by Michaela Hrabová

2015

POVﾃ好KY Z CEST Michaela Hrabovﾃ｡

POVﾃ好KY Z CEST

Poznámka autorky: Publikace vznikla technikou náhodného sběru úryvků z knih mých spolucestujících městskou hromadnou dopravou v Praze.

Obsah

Koktejl ......................................................... 9 Vyšetření ................................................. 13 Šaman ...................................................... 17 Zpáteční cesta ....................................... 22 Poznaň ..................................................... 26 Drama ....................................................... 30 Naše babička.......................................... 34 Obrazová příloha.................................. 37

Koktejl

Pozoruji velkého muže v košili s oranžovými a fialovými květy. Ten muž začne asi tak do pěti minut působit potíže.1 Totiž, pozice ženy v tradiční čínské společnosti byla opravdu vždy jasně dána a její role byly vždy velice striktně prosazovány.2 Je to právě on – „prohlížeč“, který zvolí to, co uzná za vhodné. Dává jasně najevo, co je podle něj vhodné a tím pádem lepší pro všechny.3 Radši tedy vezmu za kliku a chci vejít dovnitř. Je zamčeno. Po malé chvíli slyším, že se v pokoji otevírá okno.4 Představuji si a soustředím se na svůj záměr, jako bych toho už dosáhla. Člověk může mít totiž vše, stačí se důkladně soustředit. Musím se snažit o velké bohatství.5 „Ale, jsou ve hře peníze?“, zeptám se nahlas.

1 2

4 5

15.1.2015; 8:31; metro B; Křižíkova. 18.1.2015; 14:06; tramvaj 16; Klamovka; Pán měl silnou oční vadu. Proto si knihu držel hodně blízko u obličeje. Vypadalo to, jako když ji při čtení něžně objímá. 21.1.2015; 19:20; metro C; Vltavská; Slečna měla na své čtečce dokument zobrazen různě velkými, vesměs nadprůměrnými písmeny, takže na jedné straně bylo pouze asi pět řádek textu. Vypadalo to, jakoby kniha různě intonovala podle důležitosti vět. Celkově měla vyznění dosti hlasité. 21.1.2015; 19:27; metro B; Florenc. 22.1.2015; 17:28; metro B; Karlovo náměstí; Pán se za knihu, kterou čte, evidentně na veřejnosti styděl. Vazbu měl pečlivě obalenou balícím papírem a knihu se pokoušel mít otevřenou jen natolik, aby v ní mohl číst on sám.

„No, každopádně je hezký den.“, uzavřu nakonec. Najednou zavolá detektiv.6 Ale pojďme si na chvíli odpočinout od souvislostí. Jsme na idylické dovolené v Bulharsku. Dává mi to možnost pozorovat nejen sama sebe, ale i chování svojí dcerky. Hodně mě toho naučila. Zvykla jsem si odtud psát dopisy,7 jejichž úplný přepis existuje a může být k dispozici především mým studentům. V tom zkoumaném případu, kterých se týkají, soud VS James Heigh, je naprosto jasné, že vinen byl James Heigh a nikdo jiný než James Heigh. Rovněž je jasné, že koktejly míchal on a že jeden z těch koktejlů otrávil a podstrčil své ženě. Ta se z koktejlu napila a následně prudce ochořela. Holý život si zachránila pouze náhodou, a to tím, že koktejl nedopila do dna. Zbytek sklenice vyprázdnila jiná žena, která si ji popletla se svojí vlastní.8 Chápu to asi stejně jako radiální sítě aniontů.9 Vědci ale pomocí EEG zjistili, ž e dětský mozek je neuvěřitelný stroj na učení. Jejich

6 7

8 9

22.1.2015; 17:32; metro B; Můstek. 22.1.2015; 20:32; metro B; Náměstí Republiky; Slečna vyzařovala sebevědomí a spokojenost a za to, že čte jakousi lehkou červenou literaturu, se nikterak nestyděla. 22.12015; 21:09; tramvaj 9; Bertramka. 23.1.2015; 11:07; tramvaj 9; U Zvonu.

budoucnost ale stále do značné míry leží v našich rukách.10 Takže nedělejme hlouposti a nechme toho. Důrazně to doporučuje i vrchní správce pořádku.11

10 11

23.1.2015; 11:58; metro C; Vyšehrad. 23.1.2015; 12:19; metro C; Pankrác

Vyšetření

„Berete nějaké léky? Nemáte hlad?“ „Nemám, děkuji.“ „Ale od rána jste nic nejedl.“ „To je v pořádku, děkuji.“ „Takové činorodé dopoledne a ještě jste nedostala chuť k jídlu? Pokukujete ke dveřím, chápejte, musím trochu taktizovat.“ „Opravdu nic nepotřebuji, díky.“ „Ale rozhlížíte se po místnosti, nebojte se, mám to tady všechno č isté.12 Rozumějte, tyto drobné zážitky mohou mít opravdu velikou sílu a dokonalý dopad. Mýtus totiž praví, že Wallis Harisson je ten zlý korporátní architekt.13 Já sama jsem otestovala čtyřicet ze čtyřiceti čtyř kandidátů. Mezi nimi byli i někteří až společensky nekompatibilní. Nikdo z nich ovšem nejevil s ním.“

žádné

známky

shody

„Ale proč jste zapírala? Proč jste mi to neřekla?“ 12

13 14

23.1.2015; 13:51; metro C; I. P. Pavlova; Ta paní četla opravdu nadprůměrně rychle. Otáčela stránky ve velice krátkých intervalech. Jakmile otočila, už si oddělila a připravila další list. 23.1.2015; 13:53; tramvaj 16; Štěpánská. 23.1.2015; 13:56; tramvaj 16; Zborovská.

„A proč vy jste se na mě v tom taxíku tak vrhla?“ Na to jsem zrudla,15 popadla foťák a odešla z ordinace. Vydala jsem se na chodbu. Se scházením ze schodů jsem si dala na čas, aby mě ti dva dole nezaslechli. Za posledním schodem jsem se zastavila a opatrně se nahnula za roh chodby. Po chvíli jsem se konečně osmělila a udělala první fotku. Oba dva se na mě překvapeně otočili. Edward se zatvářil rozzlobeně. „Proč to děláš? Proč nás fotíš?“ S úsměvem jsem odvětila, že přece musím vyzkoušet nový fotoaparát. „No ano, ale proč fotíš zrovna mě?“, otázal se Edward. Odpověděla jsem, že když mi foťák daroval právě Edward, musí být také první, koho jím vyfotím. „Tak a teď, Edwarde, mohl bys nás vyfotit s tátou?“ „Tak dobře.“, povzdechl si.16 Úplně jednoduché to pro něj nebylo, snad to lze pochopit, už lilo zase jako z konve. Potom se mě zeptal, zda nemá lidem nachystat něco k zakousnutí.17 „No, tentokrát jsi to ty, kdo je přeživší. Tak polož laskavě svou vznešenou ruku na hlavičku toho nemluvněte.“ „Co?“ „No nediv se, ty jsi následnice.“ 15 16

27.1.2015; 16:50; tramvaj 16; Flora. 27.1.2015; 22:11; metro B; Karlovo náměstí; Text jsem hltala a hodně mě mrzelo, že jsem musela vystoupit. Slova se mi vpíjela pod kůži, ani nevím proč zrovna tahle tak moc. Jela jsem domů z italské opery. 28.1.2015; 9:16; metro B; Náměstí Republiky.

Já si zkrátka nedokázala představit, že by mě ti lidé mohli jen tak následovat. Vždyť jsem to jen já. Ti věřící lidé mě ale skutečně následovali. Konečně jsem pochopila a zkusila: „Sežeňte mi vlkodava!“ Když mi ho sehnal, na chvíli jsem se zarazila a pak prohlásila: „Tohle je ale takové nedochudče!18 Panebože, chudák malá, pomyslela jsem si. „Nechtěla jsem aby trpěl.“ „No, chybělo málo a bylo by to tak.“ Pohlédl na Afričana, který ještě pořád ležel opodál na zádech. Všiml si, že mrtvole z úst trčí umělé horní zuby. „A co vlastně to auto venku na konci naší ulice? Pořád tam je a někdo v něm sedí.“ Bylo to velice dojemné, jakou má starost o rodinu.19

18 19

29.1.2015; 18:08; tramvaj 20; Újezd. 29.1.2015; 18:40; tramvaj 20; Horoměřická.

Šaman

Je pátek odpoledne a předměstské ulice se hemží dětmi právě propuštěnými ze školních lavic. Tady jich zas tolik není. Pár se jich tu najde, ale mně to dává dostatečnou příležitost k pomalému popojíždění ulicí a nahlížení do oken domu číslo šedesát tři.20 Je tam ultrapřesná váha. S odchylkou 0,00001g. Je vytvořena pro dospělého člověka. Funguje tak, že když se do ní někdo zavře, ocitne se v naprosto izolovaném systému.21 Ta budova, kterou jsem hledala, byla na konci ulice. Nebyla tak odhlučněná jako ty ostatní.22 A dost! Příští týden jsem udělala přesně to, o čem jsem si myslela, že to nikdy neudělám. Navštívila jsem psychiatry. První doktor se mě co nejšetrněji zeptal, jestli neberu nějaké drogy. Odpověděla jsem, že to jsem udělala pouze jednou. Nevěřil mi. Pak jsme se chvíli bavili o tom, s čím se setkávám každý den. Nakonec jsme se vrátili k tématu drog. To jistý Kubánec mě zkoumal opravdu dlouho. Měl upravené vlasy, nóbl oblek a vázanku. Nikdy jsem si nepředstavovala, že by šaman mohl

20 21 22

6.2.2015; 14:22; metro B; Můstek; Záznam je pořízen v pátek odpoledne a obsah textu jakoby se se mnou a mojí aktuální činností přátelsky pozdravil. 6.2.2015; 14:26; metro B; Florenc. 6.2.2015; 14:31; metro B; Palmovka.

vypadat takhle. Ujistil mě dokonce, že vše co mu řeknu, zůstane mezi námi.23 Řekl mi, že na vzpouru proti císaři nemá právo nikdo, ani on. Ani na sněmu! Poté, co jsme uzavřeli dohodu, na rozloučenou jsme se objali. Jaromír však jen velice neochotně.24 Najednou se objevil Ted. On si ho ale vůbec nevšiml. Ani židle, kterou po něm hodil. Všiml si jí, až když ho srazila k zemi. Svalil se a v puse ucítil pachuť krve a pak už ho jen pohltila tma. Po chvíli se ale probral.25 Když si pak vtíral nějaký prášek do kůže, začal mi vyprávět svůj příběh. Když se u nich začalo bojovat, turisté přestali jezdit. Barbaři sestupovali do ulic se samopaly a výbušninami. Za malou chvíli se ozvalo zasyčení. Jako když do sebe v šoku vtáhnete vzduch. Možná to byla jen pára, nevím.26 Cítila jsem se jako Psýché na tom útesu. Sužovaná hladem a strachem. Ale pokud překonám tuhle noc, ocitnu se někde tam, v paláci.27

23 24

25 26

6.2.2015; 14:50; metro B; Florenc. 6.2.2015; 15:00; metro B; Smíchovské nádraží; Starší sečtělá paní, která stránky proklikávala rychlostí blesku, si při pasáži, kterou četla, nesouhlasně odkašlávala. 6.2.2015; 15:09; metro B; Radlická. 6.2.2015; 19:36; tramvaj 7; Palackého náměstí; Jela jsem zrovna do hospody za kamarádem, neměla jsem zrovna chuť číst, ale ten člověk si sedl vedle mě a knihu otevřel jakoby pro nás pro oba. Nedalo se tomu odolat. 10.2.2015; 8:13; metro B; Náměstí Republiky.

„Domluvíme se tedy na příště na devět třicet. Na vrátnici vám nechám propustku.“ „Dobře tedy, devět třicet.“

Zpáteční cesta

Vytočila jsem číslo. Ozvalo se vyzvánění. Komu to zvoní hrana? Po desátém zazvonění jsem zavěsila. Trpělivě jsem to zkusila ještě jednou. Tentokrát na soukromé číslo. Zvedla to Clara v recepci.28 V té chvíli jsem si uvědomila, že jsem zašla opravdu do krajnosti. Ale paní Königová se zachovala shovívavě a odpověděla mi jako by byla profesorka a dávala mi lekci. „Ovšemže je šťastný. Vy si snad dokážete představit, že by nebyl?“ Další změny se ponenáhlu šířily po celém domě. Strávila jsem spoustu času zkoumáním života téhle Marianne, která se poněkud škrobeně představuje jako paní Königová.29 Teď jsme se ale vydávali na zpáteční cestu. Obloha byla o poznání sytější. Tři hodiny ráno. Vítr byl chladivý.30 Zabouchly se za námi dveře a on se jí zeptal: „Pochybuješ o mých slovech?“ „Vždycky. A mám k tomu dobrý důvod.“ 28 29 30

18.2.2015; 8:23; metro C; Vltavská. 21.2.2015; 14:00; tramvaj 6; Bertramka. 28.2.2015; 8:45; metro B; Národní třída.

Tyrion se překolébal zpátky k příborníku aby si nalil další pohár vína. Ona sebou cukla a řekla: „Hlavně se mě nedotýkej. Snad ti to neublíží.“31 Pak vyplázla na nejstaršího bratra jazyk a tetelila se štěstím, že ho vidí. Jedenáct dní poté, když rudá růže odeslala zprávu o úspěšné zkoušce nervového plynu, obdržela povolení k návštěvě Nicholase. Už už jsme měli nastoupit do letadla,32 když tu... „Pane Pocket!“ Rozhlédl jsem se.

„Jémine, to je mi nesmírně líto.

Nevěděl jsem, že ten váš dostavník z té vaší končiny odjíždí v pravé poledne. Byl to Herbert. Tak jsem začal vypravovat a on pozorně poslouchal.33 Víte, ona Brook do doby, než začala docházet do ordinace k Nickovi, totiž, každý její týden vypadal stejně. A pak? O č tyři dny později. Seděla na zahrádce jedné italské restaurace. Ten Nick byl, jak jí Lota slibovala, úplný slaďoušek. Ještě, že si Brook na hostině vzpomněla na jedny letní šaty, které dostala od matky.34 Ale on se musel pak celý život ovládat.35 31 32 33 34 35

9.3.2015; 19:43; tramvaj 16; Bertramka; Měla jsem radost, že jsem narazila na knihu, kterou jsem už četla a podle prvních zachycených slov ji rozpoznala. 12.3.2015; 16:43; tramvaj 9; U Zvonu. 13.3.2015; 18:11; tramvaj 10; Anděl. 14.3.2015; 19:43; metro B; Karlovo náměstí. 15.3.2015; 19:33; tramvaj 10; Klamovka.

Jednou mu řekla tiše: „Já tě varovala, že budu bojovat.“ Ale on odstoupil od stolu a začal horečně přecházet kolem dokola. Úplně cítila hloubku a hořkost jeho hněvu. Tenhle Deflon je sice mnohem nebezpečnější než ten její mladíček Delon,36 ale jakmile ona, jako lady Sibyla, prošla závěsy a objevila se na jevišti, v sále utichl veškerý šum. Tato dáma oplývala, jak se říká, plnými tvary, i když ona sama věděla, že na některých místech plnějšími než by bylo zdrávo. Na druhou stranu, mohla si dovolit ty nejdražší švadleny a její pohyby byly velice ladné.37 Ale co se dá dělat, „T“ se čte jako „tch“ jako ve slově tchán. No a „Wang“ se čte jako wan.38

36 37 38

16.3.2015; 15:42; tramvaj 16; Anděl. 16.3.2015; 18:55; tramvaj 10; Bertramka. 20.3.2015; 17:09; metro B; Můstek.

Poznaň

Dnes říkali v Řádu o dívence, která spadla do otevřeného kanálu, protože psala esemesku. Je sobota. Caroline je doma, i když obě děti jsou na celý víkend pryč.39 Studuje Langerhansovy ostrůvky.

Představují

endokrynní

část

pankreatu.

Tyto

multibonální endokrynní mikroorganismy jsou sférické útvary zavzaté do endokrynní tkáně pankreatu.40 Když dorazil Zemánek, zeptal se jí: „Máš tady auto?“ „Nemám auto.“, odpověděla. „Tak se svezeš s nimi, to budeš mít Úplně nejpohodlnější.“ „Ale já jedu sto třicítkou.“, namítla. „Aby ses tam nebála.“, řekl na to on.41 „To nehrozí, s Ježkem jsme totiž seznámili na velice důstojném místě. Jmenovalo se to Hospůdka u Herbistů. Bylo to na rohu Karlovy ulice a toho náměstíčka před univerzitou. Tam jak je Dům u zlaté štiky. Tenkrát jsme tu známost moc a moc zapíjeli.

40 41

24.2.2015; 15:33; tramvaj 9; Anděl; Chvíli jsem si myslela, že si ta paní čte na mobilu Harryho Pottera. Pak mě to přivedlo na myšlenku, že by Rowlingová mohla pro své odrostlé čtenáře napsat scénář ke kouzelnické kriminálce. 25.3.2015; 8:13; tramvaj 16; U Zvonu; Co je to pankreas? Asi něco nechutnýho. 25.3.2015; 16:28; metro B; Národní třída; Myslím, že o mně věděl, stála jsem dost blízko, na to jak málo lidí v tom vlaku jelo.

Vždycky když si na to vzpomenu, a není to málokdy, vidím ho mladého, jak se krásně směje na celé kolo, i když ostatním to mohlo přijít jako šílené halekání.“42 Ještě před odjezdem zpět do Čech bezcílně bloumala městem. Poznaň jí v něčem připomínala Brno. Rozlohou, řekou vyhnanou z centra, barokními a klasicistními domy proloženými moderní skleněnou architekturou.43 Zeptala se kolemjdoucího: „Mluvíte Rusky?“ „Ano. Ne. Málo.“ „Dnes jdu na koncert a zítra na fotbal. Pozítří odjíždíme do Karlových Varů. Předevčírem jsme byli tady u Vlasty. A jak se máte? Co je nového? Umíte česky? Umíte rusky? Kdy se uvidíme? Jste v Praze poprvé?“ „Jedete do Karlových Varů? A kdy jste přijela z Tater? Tak pozdravujte bratra. Jo a umím česky a slovensky.“ „Tak mi nalijte mléko.“ „Ale já jsem dnes sám doma.“ „A jste s tím spokojen?“ „V zimě jsme na horách. Píšu příteli do Česka.“

42 43

1.4.2015; 16:27; metro C; Ládví. 1.4.2015; 16:39; metro B; Náměstí Republiky.

„Já mluvím česky a rusky.“ „To my tady umíme dobře slovensky. Rudé náměstí...“ „Je to krásné město. Ale to červené víno! Bolí mě teď břicho. „Pozor, auto!“ „Hanba!“ „Bolí vás ten prst? Byla to nějaká chudá žena.“ „A vy jste hubený muž.“44

3.4.2015; 14:09; tramvaj 20; Smíchovské nádraží; Zajímalo by mě, jak je tahle učebnice češtiny stará. A klobouk dolů před tím, kdo se ji dokáže tímto způsobem naučit.

Drama Dorazili na letiště. Pak si proklestili cestu k autobusu. "Působíte teď celkem rozruch, že? Ohledně těch papyrů z Enmoru. Ale možná, že nakonec ustoupíte v tom odporu proti mému výkladu 705." 705 je zlomek papyru z Kumránu, který jeden Francoz, otec Hautcombe, a další považují za součást nejstaršího, tedy Markova evangelia a posouvají tak jeho vznik někam k první polovině prvního století. Většina učenců to ovšem zpochybňovala a zpochybňuje. I Leo o tomhle výkladu pochyboval. Pouze dvacet písmen, z toho polovina poškozených, na pěti křivých řádkách. Autobus je vezl přes celou letištní plochu na stanoviště, kde bylo připraveno letadlo do Tel Avivu, chráněné dvěma policejními auty a obrněným transportérem. 45 Pak pokračoval. "Téměř násilím toto poznání od sebe odháníte, ačkoliv několik bytostí na vaší úrovni umí sílu krystalů a minerálů ocenit! Vy toužíte po místech, kde byste mohl kolébat svoji duši. Nepoložíte si však otázku, proč je vaše touha po těchto místech tak veliká. Je to hlas vaší duše, jež touží po vnitřní rovnováze, po 45

21.5.2015; 13:50; tramvaj 16; Karlovo náměstí.

harmonii. Duši neustále zaměstnává toto silné volání, jenže uzavřeni ve svém hmotném, omezeném světě, jej sotva uslyšíte. Většinou to končívá tím, že vás duše sama přinutí zastavit se. Rezervoár vaší síly a energie se vyčerpá a vy se složíte. To se stává většinou tehdy, jestliže v sobě její hlas zcela utlumíte. Vaše hrubé hmotné tělo je úzce spjato s tím jemno-hnotným. Pokud spolu tyto dvě složky přestanou komunikovat, zákonitě z toho onemocníte! Nejste totiž schopen vnímat poselství své duše!"46 "A proč ses styděla?" nechápala Adéla, když jí o tomhle rozhovoru později vyprávěla Petra. A protože se jí to Petra styděla popisovat, jak a kde se jí při tom před tím orgasmem dotýkal Luigi, řekla jen: "Já nevím, prostě jsem se styděla, že se neovládám." Po týdnu nádherného milování si sbalila věci chystala se s Luigim rozloučit. "Musím, promiň." Dala mu pusu a souhlasila, že jí aspoň koupí letenku a doprovodí ji na letiště. "Seš moc hodnej. Děkuju!"

21.5.2015; 14:01; metro C; I. P. Pavlova; Elegantní paní; mladí by se měli od starších pozorněji učit. Možná jí opravdu pomáhá ta divná kniha.

Naštěstí pochopil, že nemá smysl ji přemlouvat. Ostatně, takovou ji poznal a netušil, že se někdy chová i jinak. To se mu také na ní nejvíc líbilo. Oba byli hodně naměkko, když se na Frumienu loučili. Nakonec to Petra utnula poslední pusou a odešla.47 To je tak, když se setkají dvě ega. Vždy dojde k nějakému dramatu. I když žijete úplně sami, stejně si pořád vytváříte nějaké drama. I když se litujete, je to drama. Když máte výčitky svědomí, je to drama. Když dovolíte minulosti nebo budoucnosti, aby zastínila přítomnost, vytváříte psychologický čas, který je jasným předpokladem dramatu. Kdykoli odmítáte přítomný okamžik, vytváříte zase drama. Většina lidí svá životní dramata miluje. Jejich drama je jejich totožností. Jejich ego řídí jejich život. Dokonce i jejich, většinou neúspěšná, snaha vyřešit své životní problémy, je součástí jejich ega. Tito lidé ale nechtěli své drama ukončit. Dokud se totiž stotožňují se svou myslí, mají největší strach ze svého probuzení.48

25.5.2015; 17:23; metro B; Radlická; Ten pán čte snad odstíny šedi? No ale, že by měl nějakou tendenci se za to stydět nebo si aspoň dávat pozor, jestli mu někdo nečte přes rameno, to ani náhodou. 29.5.2015; 16:26; tramvaj 9; U Zvonu; Začínám si myslet, že se mi moje cesty

tramvají snaží něco sdělit. Někdo ke mně promlouvá skrze tyhle lidi a začíná to být děsivé. Navíc jsem poslední dobou pořádně znejistěla v tom, jak umím odhadnout lidi.

Naše babička Posláním jisté Společnosti je sledovat veškerou špionáž a všechno, co se špionáže týká, jak to popisují literární díla jinými slovy. Celá sekce čte špionážní romány a detektivky. V archivech odboru jsou doloženy podrobné rozbory povedených kousků hrninů, tiskovek, detektivek a krváků počínaje díly Jamese Coopera. Většina knih je uložena v administrativním sídle CIA Langley ve státě Virginia. Dle společnosti sama udržuje knihovnu čítající 3000 svazků. Odbor kdysi sídlil v budově blízko ministerstva zahraničí, ale když se CIA přestěhovala do nové ústředny v Langley, přestěhoval se tam i odbor. Neustále rostoucí objem druhořadé literatury začal kdysi vytvářet organizační a finanční problémy.49 Naštěstí, jejich sousedé jim nezůstanou nic dlužni. A na tom soupeření vyrostla lidová tvořivost. Není munice, kterou by se ostýchala použít. A protože se tato "obec" chlubí dlouhověkostí svých obyvatel, dají se očekávat úšklebky z nepřátelského tábora. Než aby starý Martin žil mezi

29.5.2015; 16:30; tramvaj 9; Anděl; Ten pán nevypadal moc na agenta CIA, Asi si tedy o tom jen četl. Na druhou stranu, kdo ví, že ano.

těmi lemply, radši si lehl do truhly! A naší babičce Jičínské bude v březnu sto jedna let!50

4.6.2015; 18:06; metro B; Karlovo náměstí.

Obrazová příloha