Povidky z cest by Michaela Hrabová

Povídky z cest Michaela Hrabová

PovĂdky z cest

poznámka autorky: Publikace vznikla technikou náhodného sběru úryvků z knih mých spolucestujících městskou hromadnou dopravou v Praze.

Obsah Koktejl..........................................................9 Vyšetření...................................................13 Šaman........................................................17 Zpáteční cesta.........................................21 Poznaň.......................................................25

Obrazová příloha............................29

Koktejl

Pozoruji velkého muže v košili s oranžovými a fialovými květy. Ten muž začne asi tak do pěti minut působit potíže.1 Totiž, pozice ženy v tradiční čínské společnosti byla opravdu vždy jasně dána a její role byly vždy velice striktně prosazovány. 2 Je to právě on „prohlížeč“, který zvolí to, co uzná za vhodné. Dává jasně najevo, co je podle něj vhodné a tím pádem lepší pro všechny.3 Radši tedy vezmu za kliku a chci vejít dovnitř. Je zamčeno. Po malé chvíli slyším, že se v pokoji otevírá okno. 4 Představuji si a soustředím se na svůj záměr, jako bych toho už dosáhla. Člověk může mít totiž vše, stačí se důkladně soustředit. Musím se snažit o velké bohatství.5 „Ale, jsou ve hře peníze?“, zeptám se nahlas. „No, každopádně je hezký den.“, uzavřu nakonec. Najednou zavolá detektiv.6 1 2 3

4 5 6

15.1.2015; 8:31; metro B; Křižíkova. 18.1.2015; 14:06; tramvaj 16; Klamovka; Pán měl silnou oční vadu. Proto si knihu držel hodně blízko u obličeje. Vypadalo to, jako když ji při čtení něžně objímá. 21.1.2015; 19:20; metro C; Vltavská; Slečna měla na své čtečce dokument zobrazen různě velkými, vesměs nadprůměrnými písmeny, takže na jedné straně bylo pouze asi pět řádek textu. Vypadalo to, jakoby kniha různě intonovala podle důležitosti vět. Celkově měla vyznění dosti hlasité. 21.1.2015; 19:27; metro B; Florenc. 22.1.2015; 17:28; metro B; Karlovo náměstí; Pán se za knihu, kterou čte, evidentně na veřejnosti styděl. Vazbu měl pečlivě obalenou balícím papírem a knihu se pokoušel mít otevřenou jen natolik, aby v ní mohl číst on sám. 22.1.2015; 17:32; metro B; Můstek.

Ale pojďme si na chvíli odpočinout od souvislostí. Jsme na idylické dovolené v Bulharsku. Dává mi to možnost pozorovat nejen sama sebe, ale i chování svojí dcerky. Hodně mě toho naučila. Zvykla jsem si odtud psát dopisy, 7 jejichž úplný přepis existuje a může být k dispozici především mým studentům. V tom zkoumaném případu, kterých se týkají, soud VS James Heigh, je naprosto jasné, že vinen byl James Heigh a nikdo jiný než James Heigh. Rovněž je jasné, že koktejly míchal on a že jeden z těch koktejlů otrávil a podstrčil své ženě. Ta se z koktejlu napila a následně prudce ochořela. Holý život si zachránila pouze náhodou, a to tím, že koktejl nedopila do dna. Zbytek sklenice vyprázdnila jiná žena, která si ji popletla se svojí vlastní.8 Chápu to asi stejně jako radiální sítě aniontů.9 Vědci ale pomocí EEG zjistili, že dětský mozek je neuvěřitelný stroj na učení. Jejich budoucnost ale stále do značné míry leží v našich rukách.10 Takže nedělejme hlouposti a nechme toho. Důrazně to doporučuje i vrchní správce pořádku.11

7 8 9 10 11

22.1.2015; 20:32; metro B; Náměstí Republiky; Slečna vyzařovala sebevědomí a spokojenost a za to, že čte jakousi lehkou červenou literaturu, se nikterak nestyděla. 22.12015; 21:09; tramvaj 9; Bertramka. 23.1.2015; 11:07; tramvaj 9; U Zvonu. 23.1.2015; 11:58; metro C; Vyšehrad. 23.1.2015; 12:19; metro C; Pankrác

Vyšetření

„Berete nějaké léky? Nemáte hlad?“ „Nemám, děkuji.“ „Ale od rána jste nic nejedl.“ „To je v pořádku, děkuji.“ „Takové činorodé dopoledne a ještě jste nedostala chuť k jídlu? Pokukujete ke dveřím, chápejte, musím trochu taktizovat.“ „Opravdu nic nepotřebuji, díky.“ „Ale rozhlížíte se po místnosti, nebojte se, mám to tady všechno čisté.12 Rozumějte, tyto drobné zážitky mohou mít opravdu velikou sílu a dokonalý dopad. Mýtus totiž praví, že Wallis Harisson je ten zlý korporátní architekt.13 Já sama jsem otestovala čtyřicet ze čtyřiceti čtyř kandidátů. Mezi nimi byli i někteří až společensky nekompatibilní. Nikdo z nich ovšem nejevil žádné známky shody s ním.“14 „Ale proč jste zapírala? Proč jste mi to neřekla?“ „A proč vy jste se na mě v tom taxíku tak vrhla?“ 12 13 14

23.1.2015; 13:51; metro C; I. P. Pavlova; Ta paní četla opravdu nadprůměrně rychle. Otáčela stránky ve velice krátkých intervalech. Jakmile otočila, už si oddělila a připravila další list. 23.1.2015; 13:53; tramvaj 16; Štěpánská. 23.1.2015; 13:56; tramvaj 16; Zborovská.

Na to jsem zrudla,15 popadla foťák a odešla z ordinace. Vydala jsem se na chodbu. Se scházením ze schodů jsem si dala na čas, aby mě ti dva dole nezaslechli. Za posledním schodem jsem se zastavila a opatrně se nahnula za roh chodby. Po chvíli jsem se konečně osmělila a udělala první fotku. Oba dva se na mě překvapeně otočili. Edward se zatvářil rozzlobeně. „Proč to děláš? Proč nás fotíš?“ S úsměvem jsem odvětila, že přece musím vyzkoušet nový fotoaparát. „No ano, ale proč fotíš zrovna mě?“, otázal se Edward. Odpověděla jsem, že když mi foťák daroval právě Edward, musí být také první, koho jím vyfotím. „Tak a teď, Edwarde, mohl bys nás vyfotit s tátou?“ „Tak dobře.“, povzdechl si.16 Úplně jednoduché to pro něj nebylo, snad to lze pochopit, už lilo zase jako z konve. Potom se mě zeptal, zda nemá lidem nachystat něco k zakousnutí.17 „No, tentokrát jsi to ty, kdo je přeživší. Tak polož laskavě svou vznešenou ruku na hlavičku toho nemluvněte.“ „Co?“ „No nediv se, ty jsi následnice.“ Já si zkrátka nedokázala představit, že by mě ti lidé mohli jen tak následovat. Vždyť jsem to jen já. Ti věřící lidé mě ale skutečně násle15 16 17

27.1.2015; 16:50; tramvaj 16; Flora. 27.1.2015; 22:11; metro B; Karlovo náměstí; Text jsem hltala a hodně mě mrzelo, že jsem musela vystoupit. Slova se mi vpíjela pod kůži, ani nevím proč zrovna tahle tak moc. Jela jsem domů z italské opery. 28.1.2015; 9:16; metro B; Náměstí Republiky.

dovali. Konečně jsem pochopila a zkusila: „Sežeňte mi vlkodava!“ Když mi ho sehnal, na chvíli jsem se zarazila a pak prohlásila: „Tohle je ale takové nedochudče! 18 Panebože, chudák malá, pomyslela jsem si. „Nechtěla jsem aby trpěl.“ „No, chybělo málo a bylo by to tak.“ Pohlédl na Afričana, který ještě pořád ležel opodál na zádech. Všiml si, že mrtvole z úst trčí umělé horní zuby. „A co vlastně to auto venku na konci naší ulice? Pořád tam je a někdo v něm sedí.“ Bylo to velice dojemné, jakou má starost o rodinu.19

18 19

29.1.2015; 18:08; tramvaj 20; Újezd. 29.1.2015; 18:40; tramvaj 20; Horoměřická.

Šaman

Je pátek odpoledne a předměstské ulice se hemží dětmi právě propuštěnými ze školních lavic. Tady jich zas tolik není. Pár se jich tu najde, ale mně to dává dostatečnou příležitost k pomalému popojíždění ulicí a nahlížení do oken domu číslo šedesát tři. 20 Je tam ultrapřesná váha. S odchylkou 0,00001g. Je vytvořena pro dospělého člověka. Funguje tak, že když se do ní někdo zavře, ocitne se v naprosto izolovaném systému.21 Ta budova, kterou jsem hledala, byla na konci ulice. Nebyla tak odhlučněná jako ty ostatní.22 A dost! Příští týden jsem udělala přesně to, o čem jsem si myslela, že to nikdy neudělám. Navštívila jsem psychiatry. První doktor se mě co nejšetrněji zeptal, jestli neberu nějaké drogy. Odpověděla jsem, že to jsem udělala pouze jednou. Nevěřil mi. Pak jsme se chvíli bavili o tom, s čím se setkávám každý den. Nakonec jsme se vrátili k tématu drog. To jistý Kubánec mě zkoumal opravdu dlouho. Měl upravené vlasy, nóbl oblek a vázanku. Nikdy jsem si nepředstavovala, že by šaman mohl vypadat takhle. Ujistil mě dokonce, že vše co

20 21 22

6.2.2015; 14:22; metro B; Můstek; Záznam je pořízen v pátek odpoledne a obsah textu jakoby se se mnou a mojí aktuální činností přátelsky pozdravil. 6.2.2015; 14:26; metro B; Florenc. 6.2.2015; 14:31; metro B; Palmovka.

mu řeknu, zůstane mezi námi.23 Řekl mi, že na vzpouru proti císaři nemá právo nikdo, ani on. Ani na sněmu! Poté, co jsme uzavřeli dohodu, na rozloučenou jsme se objali. Jaromír však jen velice neochotně.24 Najednou se objevil Ted. On si ho ale vůbec nevšiml. Ani židle, kterou po něm hodil. Všiml si jí, až když ho srazila k zemi. Svalil se a v puse ucítil pachuť krve a pak už ho jen pohltila tma. Po chvíli se ale probral.25 Když si pak vtíral nějaký prášek do kůže, začal mi vyprávět svůj příběh. Když se u nich začalo bojovat, turisté přestali jezdit. Barbaři sestupovali do ulic se samopaly a výbušninami. Za malou chvíli se ozvalo zasyčení. Jako když do sebe v šoku vtáhnete vzduch. Možná to byla jen pára, nevím.26 Cítila jsem se jako Psýché na tom útesu. Sužovaná hladem a strachem. Ale pokud překonám tuhle noc, ocitnu se někde tam, v paláci.27 „Domluvíme se tedy na příště na devět třicet. Na vrátnici vám nechám propustku.“ „Dobře tedy, devět třicet.“

23 24 25 26 27

6.2.2015; 14:50; metro B; Florenc. 6.2.2015; 15:00; metro B; Smíchovské nádraží; Starší sečtělá paní, která stránky proklikávala rychlostí blesku, si při pasáži, kterou četla, nesouhlasně odkašlávala. 6.2.2015; 15:09; metro B; Radlická. 6.2.2015; 19:36; tramvaj 7; Palackého náměstí; Jela jsem zrovna do hospody za kamarádem, neměla jsem zrovna chuť číst, ale ten člověk si sedl vedle mě a knihu otevřel jakoby pro nás pro oba. Nedalo se tomu odolat. 10.2.2015; 8:13; metro B; Náměstí Republiky.

Zpáteční cesta

Vytočila jsem číslo. Ozvalo se vyzvánění. Komu to zvoní hrana? Po desátém zazvonění jsem zavěsila. Trpělivě jsem to zkusila ještě jednou. Tentokrát na soukromé číslo. Zvedla to Clara v recepci.28 V té chvíli jsem si uvědomila, že jsem zašla opravdu do krajnosti. Ale paní Königová se zachovala shovívavě a odpověděla mi jako by byla profesorka a dávala mi lekci. „Ovšemže je šťastný. Vy si snad dokážete představit, že by nebyl?“ Další změny se ponenáhlu šířily po celém domě. Strávila jsem spoustu času zkoumáním života téhle Marianne, která se poněkud škrobeně představuje jako paní Königová.29 Teď jsme se ale vydávali na zpáteční cestu. Obloha byla o poznání sytější. Tři hodiny ráno. Vítr byl chladivý.30 Zabouchly se za námi dveře a on se jí zeptal: „Pochybuješ o mých slovech?“ „Vždycky. A mám k tomu dobrý důvod.“ Tyrion se překolébal zpátky k příborníku aby si nalil další pohár vína. 28 29 30

18.2.2015; 8:23; metro C; Vltavská. 21.2.2015; 14:00; tramvaj 6; Bertramka. 28.2.2015; 8:45; metro B; Národní třída.

Ona sebou cukla a řekla: „Hlavně se mě nedotýkej. Snad ti to neublíží.“31 Pak vyplázla na nejstaršího bratra jazyk a tetelila se štěstím, že ho vidí. Jedenáct dní poté, když rudá růže odeslala zprávu o úspěšné zkoušce nervového plynu, obdržela povolení k návštěvě Nicholase. Už už jsme měli nastoupit do letadla,32 když tu... „Pane Pocket!“ Rozhlédl jsem se. „Jémine, to je mi nesmírně líto. Nevěděl jsem, že ten váš dostavník z té vaší končiny odjíždí v pravé poledne. Byl to Herbert. Tak jsem začal vypravovat a on pozorně poslouchal.33 Víte, ona Brook do doby, než začala docházet do ordinace k Nickovi, totiž, každý její týden vypadal stejně. A pak? O čtyři dny později. Seděla na zahrádce jedné italské restaurace. Ten Nick byl, jak jí Lota slibovala, úplný slaďoušek. Ještě, že si Brook na hostině vzpomněla na jedny letní šaty, které dostala od matky. 34 Ale on se musel pak celý život ovládat.35 Jednou mu řekla tiše: „Já tě varovala, že budu bojovat.“ Ale on odstoupil od stolu a začal horečně přecházet kolem dokola. Úplně cítila hloubku a hořkost jeho hněvu. Tenhle Deflon je sice mnohem

31 32 33 34 35

9.3.2015; 19:43; tramvaj 16; Bertramka; Měla jsem radost, že jsem narazila na knihu, kterou jsem už četla a podle prvních zachycených slov ji rozpoznala. 12.3.2015; 16:43; tramvaj 9; U Zvonu. 13.3.2015; 18:11; tramvaj 10; Anděl. 14.3.2015; 19:43; metro B; Karlovo náměstí. 15.3.2015; 19:33; tramvaj 10; Klamovka.

nebezpečnější než ten její mladíček Delon,36 ale jakmile ona, jako lady Sibyla, prošla závěsy a objevila se na jevišti, v sále utichl veškerý šum. Tato dáma oplývala, jak se říká, plnými tvary, i když ona sama věděla, že na některých místech plnějšími než by bylo zdrávo. Na druhou stranu, mohla si dovolit ty nejdražší švadleny a její pohyby byly velice ladné.37 Ale co se dá dělat, „T“ se čte jako „tch“ jako ve slově tchán. No a „Wang“ se čte jako wan.38

36 37 38

16.3.2015; 15:42; tramvaj 16; Anděl. 16.3.2015; 18:55; tramvaj 10; Bertramka. 20.3.2015; 17:09; metro B; Můstek.

Poznaň

Dnes říkali v Řádu o dívence, která spadla do otevřeného kanálu, protože psala esemesku. Je sobota. Caroline je doma, i když obě děti jsou na celý víkend pryč.39 Studuje Langerhansovy ostrůvky. Představují

endokrynní

část

pankreatu.

Tyto

multibonální

endokrynní mikroorganismy jsou sférické útvary zavzaté do endokrynní tkáně pankreatu.40 Když dorazil Zemánek, zeptal se jí: „Máš tady auto?“ „Nemám auto.“, odpověděla. „Tak se svezeš s nimi, to budeš mít Úplně nejpohodlnější.“ „Ale já jedu sto třicítkou.“, namítla. „Aby ses tam nebála.“, řekl na to on.41 „To nehrozí, s Ježkem jsme totiž seznámili na velice důstojném místě. Jmenovalo se to Hospůdka u Herbistů. Bylo to na rohu Karlovy ulice a toho náměstíčka před univerzitou. Tam jak je Dům u zlaté štiky. Tenkrát jsme tu známost moc a moc zapíjeli. Vždycky když si na to vzpomenu, a není to málokdy, vidím ho mladého, jak 39 40 41

24.2.2015; 15:33; tramvaj 9; Anděl; Chvíli jsem si myslela, že si ta paní čte na mobilu Harryho Pottera. Pak mě to přivedlo na myšlenku, že by Rowlingová mohla pro své odrostlé čtenáře napsat scénář ke kouzelnické kriminálce. 25.3.2015; 8:13; tramvaj 16; U Zvonu; Co je to pankreas? Asi něco nechutnýho. 25.3.2015; 16:28; metro B; Národní třída; Myslím, že o mně věděl, stála jsem dost blízko, na to jak málo lidí v tom vlaku jelo.

se krásně směje na celé kolo, i když ostatním to mohlo přijít jako šílené halekání.“42 Ještě před odjezdem zpět do Čech bezcílně bloumala městem. Poznaň jí v něčem připomínala Brno. Rozlohou, řekou vyhnanou z centra, barokními a klasicistními domy proloženými moderní skleněnou architekturou.43 Zeptala se kolemjdoucího: „Mluvíte Rusky?“ „Ano. Ne. Málo.“ „Dnes jdu na koncert a zítra na fotbal. Pozítří odjíždíme do Karlových Varů. Předevčírem jsme byli tady u Vlasty. A jak se máte? Co je nového? Umíte česky? Umíte rusky? Kdy se uvidíme? Jste v Praze poprvé?“ „Jedete do Karlových Varů? A kdy jste přijela z Tater? Tak pozdravujte bratra. Jo a umím česky a slovensky.“ „Tak mi nalijte mléko.“ „Ale já jsem dnes sám doma.“ „A jste s tím spokojen?“ „V zimě jsme na horách. Píšu příteli do Česka.“ „Já mluvím česky a rusky.“ „To my tady umíme dobře slovensky. Rudé náměstí...“ „Je to krásné město. Ale to červené víno! Bolí mě teď břicho. 42 43

1.4.2015; 16:27; metro C; Ládví. 1.4.2015; 16:39; metro B; Náměstí Republiky.

„Pozor, auto!“ „Hanba!“ „Bolí vás ten prst? Byla to nějaká chudá žena.“ „A vy jste hubený muž.“44

3.4.2015; 14:09; tramvaj 20; Smíchovské nádraží; Zajímalo by mě, jak je tahle učebnice češtiny stará. A klobouk dolů před tím, kdo se ji dokáže tímto způsobem naučit.

Obrazová příloha