Skupa‘s Daily pondělí 7. září 2015
Mezinárodní festival profesionálního loutkového a alternativního divadla Skupova Plzen / Skupa‘s Pilsen International Festival of Professional Puppet and Alternative Theatre
Záludnosti internacionality
Společnost pana Serrana: Katastrofa
Zánik civilizace gumových medvídků v přímém přenosu Katalánské uskupení divadelních experimentátorů Společnost pana Serrana zřejmě nemá gumové medvídky zrovna v lásce. Několik stovek těchto barevných sladkých bonbónků totiž na jevišti vystaví snad všem myslitelným katastrofám. Jednu osadu medvídků zničí výbuch sopky, jiná je zasypána sněhem až nad střechy domů, další sežehne požár, a když následující generace postaví moderní město, přijde zemětřesení. Tvůrci za využití videozáznamu a série chemických pokusů během jedné hodiny zplení celé jedno pokolení. Na jevišti je rozmístěno několik stolů, na kterých stojí miniaturní modely, které většinou představují jednotlivé medvědí osady. Vidíme například klidnou miniaturní vesničku v lese, nad kterou se hrozivě tyčí zkumavka neboli jícen sopky. Na dalším stole zase leží velkoměsto vybudované pomocí obalů od různého konzumního zboží (to je později chladnokrevně zasypáno horou popcornu). Čtveřice aktérů se přesunuje od jednoho modelu k druhému a zanechává za sebou scenérie plné zkázy. Do připravené vysoké zkumavky tyčící se nad maličkými roubenými chaloupkami a jejich sladkými obyvateli například nalijí kapalnou směs, ta nabobtná, začne přetékat ven a zavalí vesnici jako bělavá láva. Jeden z performerů to vše snímá videokamerou, a diváci tak mohou veškeré dění do nejmenšího detailu sledovat na velkém promítacím plátně. Aktéři se zaujatým výrazem vědeckých maniaků ve tváři tyhle roztomilé médi vystavují novým katastrofám, občas si však v ničení dají pauzu, aby si mohli zatancovat do rytmu tepající psychedelické hudby. Anebo se také jen tak postřílí pistolí. Neustálá vlna katastrof a násilí začne postupně přece jen působit lehce monotónně. Jedním z nejvíce šokujících momentů inscenace je chvíle, kdy performeři popadnou kameru a zmizí z jeviště. Na plátně však mohou diváci jejich počínání (které je ovšem předtočené), sledovat i nadále. Muži vyběhnou po schodech na střechu, kde jakousi kyselinou zalijí medvídky umístěné ve čtyřech sklenicích. Bonbónky se začnou rozpouštět, jejich lepkavé ostatky našedlé barvy zázračně bobtnají a neustále rostou do výšky. Záběr na přetékající sklenice střídá fotka newyorských „Dvojčat“, ze kterých se valí kouř. Vzápětí na plátně vidíme, jak ze zakouřených schodů sbíhá trojice vyděšených dětí, a všude kolem
Izrael, Japonsko, Argentina. Vietnam, Finsko a Česká republika. Na Skupově Plzni se vystřídalo množství inscenací z různých zemí, dokonce kontinentů, a tedy i z různých kultur. Vietnamské vodní divadlo představuje bezpochyby velkou diváckou atrakci, podívanou zaplavující všechny smysly – ale má publikum vůbec šanci představení ve vietnamštině porozumět? Jak vyřešit tento problém s jazykovou bariérou? Někteří si sehnali tlumočníka, který překládal přímo na jevišti, další nahráli s pomocí českých herců vyprávění a pouštěli je ze záznamu, nebo divákům nabídli program s textem inscenace přeloženým do češtiny. Jiní se spolehli na angličtinu nebo do hry přibrali i francouzštinu s němčinou. Faktem však je, že z inscenace převodem do jiné řeči vždy něco mizí, informace se ztrácejí v překladu. Velkou výhodu na mezinárodních festivalech mají proto inscenace využívající výlučně nonverbálních prostředků. Lidská mimika a gestika jsou nejuniverzálnějším dorozumívacím prostředkem, jak ví každý, kdo se musel v cizině domluvit rukama nohama. Největším oříškem byla samozřejmě představení určená dětem. Malí diváci ještě neovládají cizí jazyky, a když hercům nerozumí déle než několik sekund, své nespokojení vyjádří patřičně hlasitě. Na představení Na viděnou, pane Muffine dánského loutkoherce Bjarne Sandborga, který však hrál v angličtině, tvůrci zvolili ještě jinou metodu. Část textu, především vyprávění, byla na jevišti překládána živě do češtiny. Dramatičtější části, hlavně dialogy, však zůstaly nepřeložené, a děti tak musely význam pochopit z tělesné interakce loutkáře s loutkou morčete. Sandborgova výrazná mimika i jeho nápaditá a výmluvná animace loutky jim v tom pomohly natolik, že se ozvalo jen minimum nespokojených hlásků. Publiku mezinárodních divadelních festivalů tak nezbývá nic jiného než doufat, že kvůli jazykové bariéře nepřijdou o příliš mnoho. Kritici se zase musí pokoušet co nejlépe odhadnout, zda kvalitu inscenace snížily právě úpravy určené ke smazání jazykové a kulturní bariéry, nebo zda představení nezapůsobilo zkrátka samo o sobě, z čistě uměleckého hlediska. Je však jisté, že Skupova Plzeň nám poskytla novou motivaci k dalšímu studiu jazyků. Kdo si zkusí osvojit vietnamštinu? Petra Zachatá