Milosrdní bratři
v Čechách a na Moravě
www.milosrdni.cz
Milosrdní bratři Hospitálský řád sv. Jana z Boha - „Ordo Hospitalarius S. Joannis de Deo“ je společenství laických bratří zasvěcených službě nemocným. Jejich heslo zní „Per corpus ad animam“ – „Tělem k duši“. Milosrdní bratři ve světě Po vzoru sv. Jana z Boha dnes ve službě hospitality pracuje ve více než 50 zemích světa přibližně 1200 milosrdných bratří. Provozují bez mála 400 zařízení se zaměřením na oblast zdravotnictví a sociálních služeb. Společně se zhruba 53000 spolupracovníky pracujícími na plný úvazek a 7000 dobrovolníky ošetří okolo 20 milionů lidí ročně. Bez ohledu na původ, národnost, náboženství, pohlaví či sociální postavení bratři a spolupracovníci pomáhají lidem skrze hospitalitu, která ukazuje milosrdného Krista všem, kteří hledají pomoc. Starají se o pacienty přestárlé, se zdravotním postižením, umírající, věnují se lidem s drogovou závislostí, hledají způsob, jak pomoci bezdomovcům, a samozřejmě dělají mnoho dalšího. V každé zemi světa se tak zaměřují na nejvíce problematickou oblast, kde je jejich práce potřeba. Charakteristickým znakem je snaha o hledání inovativních řešení naléhavých problémů ve zdravotnictví a v sociálních oblastech. Milosrdní bratři ve Střední Evropě Původní Česko-moravská řádová provincie se v minulých letech stala součástí Rakouské řádové provincie, která reprezentuje milosrdné bratry v celé střední Evropě. Na více než 30 místech Rakouska, Maďarska, Slovenska a České republiky tak bratři a jejich spolupracovníci slouží potřebným v duchu hospitality sv. Jana z Boha. Působí zde bez mála 40 milosrdných bratří a 7300 jejich spolupracovníků.
Svatý Jan z Boha
vlastním jménem Juan Ciudad (1495 - 1550) se narodil v Portugalsku, jako malý chlapec však „za štěstím“ odešel do Španělska. Vystřídal mnoho povolání (pastýř, voják, prodavač knih) než poznal, že Bůh po něm chce, aby se staral o ty nejposlednější, chudé a nemocné. Jeho následovníci později založili řád milosrdných bratří.
Valtice 1605 Ve Valticích je nejstarší konvent řádu milosrdných bratří severně od Alp. Milosrdné bratry sem povolal kníže Karel I. z Lichtenštejna a roku 1605 tak přišli do Valtic se spolubratry P. Jan Křtitel Casinetti a p. Gabriel Comes Ferrara. Předal jim zastaralý špitál s kaplí svaté Barbory, ve kterém bylo jen šest lůžek pro nemocné. S pomocí rodu Liechtensteinů se jim podařilo vybudovat konvent a nemocnici, později konventní kostel sv. Augustina, vysvěcený roku 1671. Bratři zde obětavě sloužili nemocným, raněným ve válkách i obyvatelům při epidemiích, bez rozdílu věku, náboženství, národnosti nebo sociálního postavení. V roce 1754 zde byla zřízena dvouletá medicínsko-chirurgická škola, která připravovala mladé bratry po složení prvních slibů nejen ke službě v nemocnici, ale i k dalšímu studiu na veřejných vysokých školách nebo univerzitě. V roce 1763 přišel do Valtic br. Norbert Boccius, jehož význam a působení v oblasti medicíny, botaniky i pěstitelství daleko přesahuje rámec konventu, nemocnice i tehdejší provincie. Byl zde převorem, určitou dobu provinciálem a stálým ředitelem medicínsko-chirurgické školy až do své smrti. Proslavil se herbářem „Herbarium vivum“ z roku 1766. V době 1. světové války byla nemocnice změněna ve vojenský lazaret. V letech 1930 až 1931 byla přistavěna nová budova nemocnice s oddělením pro ženy a celkový počet lůžek tak vzrostl na sto padesát. Na ženském oddělení pracovaly řeholní sestry sv. Kříže. Po nástupu komunistické vlády byla 1. ledna 1949 nemocnice s konventní budovou zestátněna a totalitní komunistický režim, který zakázal činnost řeholních řádů, usiloval o odchod bratří z Valtic. Ti museli po roce 1958 konvent opustit. Po pádu totalitního režimu v roce 1989 nebyly konvent ani nemocnice řádu vráceny. Nemocnice nadále funguje se zaměřením na léčbu dlouhodobě nemocných.
Valtice
Praha 1620 Historie hospitálské činnosti na nábřeží Vltavy v centru Prahy, kde dnes stojí Nemocnice Na Františku, se datuje už od roku 1320. Je tak nejstarší nemocnicí v Praze. Tehdy stávajícímu hospici, který vznikl za podpory císaře Karla IV., požehnal a kapli v něm vysvětil sám první český arcibiskup Arnošt z Pardubic. Roku 1620, po bitvě na Bílé Hoře, císař Ferdinand II. Habsburský svěřil hospic do rukou řádu milosrdných bratří. Zachována zde zůstala řada zajímavých prvků. Například takzvané schodiště Miserere, na kterém se bratři modlili během popravy na Staroměstském náměstí a pro jehož konstrukci bylo použito dřevo z popraviště českých pánů roku 1621. Kříž, který na tomto popravišti stál, byl věnován milosrdným bratřím, aby se za pány potrestané smrtí modlili. Zajímavostí nemocnice je, že pacienti se umisťovali do pokojů dle druhů nemocí, dříve totiž byli všichni dohromady ve velké místnosti a jednotlivá lůžka byla oddělena plentami. Na konci těchto velkých sálů býval svatostánek. V roce 1847 zde byla provedena inikátní první operace v narkóze v Evropě br. Celestýnem Opitzem. Po 1. světové válce mohl rozvoj nemocnice pokračovat pod záštitou Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše či papeže Pia XI., kteří ji aktivně podporovali. Během 2. světové války fungovala nemocnice jako vojenský lazaret pro zraněné piloty německé Luftwaffe. Roku 1947 byla nemocnice milosrdným bratřím zabrána z rozhodnutí tehdejší KSČ a v roce 1960 ji museli bratři opustit. Roku 1965 zde vzniklo vůbec první anesteziologicko-resuscitační oddělení na území Československa. Roku 1992 se opět osamostatnila a dnes tak působí pod zřizovatelem Městskou částí Praha 1. V 80. letech bylo rozhodnuto o přebudování kostela sv. Šimona a Judy na koncertní sál FOK. O navrácení pražské nemocnice milosrdní bratři zažádali na počátku 90. let. Dodnes není situace vyřešena.
Praha
Nové Město nad Metují 1692 Počátek činnosti milosrdných bratří v Novém městě nad Metují se datuje od konce 17. století, kdy se tamní hrabě Jakub z Leslie rozhodl přeměnit místní chudobinec s kaplí svaté Máří Magdalény na nemocnici. Učinil tak v listopadu roku 1692, kdy založil nadaci na zřízení nového konventu a nemocnice o 10 lůžkách. Za necelé čtyři roky tak do Nového města mohl přijít P. Martin Hinterhofer se dvěma bratry a zahájit své působení. V roce 1750 byla projevena vůle k vybudování kostela Narození Panny Marie přilehlého k nemocnici. vysvěcen byl v roce 1769. V zápětí však konvent trpěl pod náporem pruského vojska v prusko-rakouských válkách. O opravy se postaral P. Odilo Wolf, který ho zároveň vybavil slušnou knihovnou a dalším vědeckým zázemím. S oblibou a úspěchem se věnoval zvláště očním operacím, studoval přírodní vědy, hvězdářství a fyziku, a mimo jiné i umění. Důležitým mezníkem ve vývoji působení řádu v Novém Městě byla druhá válka mezi Rakouskem a Pruskem ve druhé polovině 19. století. Pruské vojsko v celém kraji nadělalo mnoho škod, přesto však milosrdní bratři obětavě ošetřovali jak rakouské, tak pruské zraněné vojáky, dohromady jich tam bylo ošetřeno 683. Za zmínku stojí jistě i P. Martinián Novotný, který založil slavný novoměstský herbář. V následujících desetiletích proběhlo mnoho oprav, zároveň se bratři konečně mohli soustředit na dokončení řádové nemocnice, ta byla v současné podobě hotova v roce 1901. Od roku 1918, kdy byla vyhlášena samostatnost Československa, se kostel a především nemocnice mohly opět rozvíjet za podpory ministerstva zdravotnictví a dalších podporovatelů. Na konci 20. století byl klášter přebudován na školu pro postižené a sociálně slabé děti, ta však prostory před nedávnem opustila.
nad Metují
Nové Město
Prostějov 1739 Prostějovský konvent milosrdných bratří a kostel sv. Jana Nepomuckého byl zbudován v letech 1739 až 1755 tehdejšími pány města, Lichtenštejny. Jak píše br. Benedikt Bogar ve své knize „Milosrdní bratři“, prostějovský kostel sv. Jana Nepomuckého ve své době překonal svou nádherou všechny kostely milosrdných bratří v tehdejší germánské provincii. Je nutno poznamenat, že nad jeho výzdobou lidé žasnou i dnes. V klášteře bylo v počátku zbudováno 18 lůžek pro nemocné, mohla tu tehdy vzniknout první místní nemocnice, která od počátku sloužila převážně místní chudině. Její součástí byla i tehdy druhá městská lékárna. Nemocnice byla zásadně rozšířena na konci 19. století, kdy byl převorem p. Heribert Kalný, přičemž kapacita byla navýšena na 60 lůžek. V době 1. světové války nemocnice sloužila jako vojenský lazaret a po válce byla modernizována. Rekonstrukce zahrnovala i moderní vybavení - nový rentgenem a další zařízení. V první polovině 20. století byl v prostorách kláštera zřízen sirotčinec a různé lékařské ordinace. Velkou ránu v rozkvětu však konvent utrpěl v padesátých letech 20. století, kdy byli milosrdní bratři komunistickým režimem vyhnáni. Roku 1959 museli opustit konvent. Bylo jim zamezeno v působení na tomto místě a byl zde zřízen domov důchodců. V té době také neexistovala vůle ze strany státu pro nutné opravy kláštera, který se dnes nachází ve velice špatném stavu. Veškeré opravy kláštera byly prováděny bez ohledu na architekturu budovy a tím byl narušen nejen její vzhled, ale i funkčnost. Roku 2006 z kláštera odešel domov důchodců do vlastních prostor a roku 2007 byla ukončena i činnost lékárny. Kostel sv. Jana Nepomuckého je řádem postupně opravován, aby i tato unikátní stavba s freskami od F. A. Sebastiniho i nadále sloužila lidem.
Prostějov
Kuks 1744 Když roku 1738 zemřel hrabě František Antonín Špork, majitel zámku v Kuksu, našly se dvě nadační listiny, podle nichž mělo být postaráno o sto chudých a nemocných mužů z okolí. Pro tyto účely chtěl hrabě pozvat 12 milosrdných bratří. Samotný zámek byl s tímto úmyslem postaven. Sochy a malby měly ducha nemocných povznášet od země k nebi. Roku 1744 byl kanonicky Kuks předán milosrdným bratřím do správy. Dále v roce 1800 získal povolení provozovat lékárnu. Za rakousko-pruské války roku 1866 se bratři vyznamenali péčí o několik tisíc raněných vojáků. I během 1. světové války se jich v Kuksu vystřídalo přes 5 tisíc. Válkou poničený hospic fungoval pod nadačním fondem až do zestátnění v 50. letech. Hospital Kuks dnes už jako nemocnice nefunguje, je postupně opravován ze zdrojů nadačního fondu a dalších dotací. Významná je jeho umělecká hodnota děl malíře Petra Brandla a sochaře Matěje Brauna. Protory dnes tedy slouží převáženě k muzejním účelům.
Kuks
Brno 1747 Chrám sv. Leopolda se v Brně řadí mezi nejmladší kostely v barokním stylu. Je součástí kláštera milosrdných bratří, v němž nechybí nemocnice, lékárna s nástropní malbou od Jana Cymbala a také koncertní sál. Milosrdní bratři se v Brně usadili v roce 1747 díky velkému dobrodinci hraběti Leopoldu z Dietrichštejna, který zde zakoupil pozemky pro stavbu kláštera i kostela. Stavební plány vypracoval podle pokynů bratra Kolomana Köckela František Grim, syn slavného brněnského architekta Mořice Grima. Nejprve byla vybudována menší nemocnice a další objekty konventu. Teprve později se přistoupilo ke stavbě kostela, který vyplnil prostor mezi dvěma křídly konventu a vytvořil tak průčelí do Vídeňské ulice. Základní kámen kostela byl požehnán 12. září 1768 a položen byl vlevo od vchodu do chrámu. Stavbu prováděl brněnský stavitel Bartoloměj Zindtner podle již vypracovaných plánů. Elegantní barokní architektura kostela, která v době svého vzniku byla již na ústupu, je ovlivněna nástupem klasicistního slohu. Ten se projevil především v průčelí kostela. Chrám oválného půdorysu, vyzdobený malbami obrazů a nástropní malbou od brněnského malíře Josefa Šterna v mírném a elegantním moravském barokním stylu, byl postaven za přispění hraběte Karla Herzana a vysvěcen pak 3. května 1777. Budovy současné Nemocnice Milosrdných bratří byly k historickému objektu přistavěny na přelomu 19. a 20. století. V letech 1997 až 2004 proběhla kompletní rekonstrukce kláštera i kostela a nemocnice dále působí v rámci spolupráce řádu a města Brna. Rozlehlý prostor původního nemocničního sálu přestal sloužit v druhé polovině minulého století svému původnímu účelu a v roce 1998 započala jeho postupná rekonstrukce. Po jejím dokončení vznikl unikátní sál, který se využívá na koncerty a mnoho dalších akcí.
Brno
Letovice 1750 Roku 1750 se Jindřich Kajetán baron z Blümegen, majitel panství v Letovicích, rozhodl založit na svých pozemcích klášter s nemocnící a svěřit jej řádu milosrdných bratří. Do Letovic byl provinciálem z Vídně poslán br. Longinus Traub, který sám vypracoval všechny plány pro stavbu a také ji řídil. Za ním byl pak poslán br. Bernard Hötzel, který hned léčil nemocné a založil zde první lékárnu. Po položení základního kamene roku 1751 začala stavba kostelem, pak budovou konventu s lékárnou a nakonec nemocničním křídlem. Uprostřed traktů klášterního komplexu vznikl čtvercový dvůr se studnou. Kostel s konventem byl na přání zakladatele zasvěcen sv. Václavu. Pod kostelem byla vybudována hrobka pro rodinu majitele panství a její nástupce. Zde se také pohřbívali řeholní bratři, kteří v konventu zemřeli. Prvním pohřbeným do hrobky byl sám stavitel kláštera R. Fr. Longinus Traub, který zemřel roku 1781. Stavba nemocnice byla ukončena v roce 1784, kdy byl přijat na léčení první pacient. Nemocnice byla zpočátku jen pro 6 pacientů, později se však počet lůžek rozrostl. V té době již byla v provozu v budově konventu lékárna, která je známá zajímavou stropní malbou, biblickými výjevy na stěnách a barokním nábytkem. V roce 1934 byl provoz lékárny přestěhován do budovy na letovickém náměstí, kde je dodnes. Ve válečných dobách sloužila nemocnice jako lazaret. Když v roce 1927 byli z Brna do Letovic posíláni invalidní starci a jinak postižení pacienti, prostory zdaleka nestačily, a tak bylo v roce 1928 vybudováno druhé patro jako nadstavba nad jižním traktem nemocnice a nad východním křídlem kláštera. Zde byl umístěn chorobinec pro další přísun nemocných z Brna. V roce 1949 byla nemocnice včetně budovy konventu a kostela zestátněna a bratři se museli bránit vystěhování. Po roce 1968 se podařilo ze zestátnění vyjmout kostel. Dnes je klášter milosrdných bratří ve správě Jihomoravského kraje a slouží jako léčebna dlouhodobě nemocných.
Letovice
Vizovice 1781 Nemocnice Milosrdných bratří pod ochranou Panny Marie Matky Dobré Rady Nemocnice ve Vizovicích byla založena paní hraběnkou z Blümegenu v roce 1781. Ta povolala milosrdné bratry, aby se zde starali o nemocné. Řád ve Vizovicích sloužil do roku 1951, kdy byla nemocnice státem zabrána a přešla pod Okresní nemocnici ve Zlíně. V roce 1993 zde milosrdní bratři pod vedením provinciála P. Stanislava Fialy obnovili svou činnost. V čele nemocnice tehdy stál ředitel MUDr. Jiří Flégl. V roce 1996 se podařilo navrátit budovu zpět řádu. Nemocnice fungovala nejprve jako interní oddělení a od r. 1999 jako Léčebna dlouhodobě nemocných s 65 lůžky. Dnes je k dispozici mimo interní ambulanci i rehabilitační oddělení, rentgen, biochemická a hematologická laboratoř a ozónoterapie. Od převzetí nemocnice řádem bylo provedeno mnoho náročných rekonstrukčních prací: celková rekonstrukce vytápění, stravovacího provozu, prádelny, lékárny, fasáda včetně oken, zahrada, rekonstrukce lůžkového a jídelního výtahu. Dnes se budova řadí mezi kulturní památky města Vizovice. Nemocnice si vybudovala za dobu 20 let svou prestiž a stala se vyhledávaným a uznávaným zařízením ve Zlínském kraji pro svůj lidský přístup k těm, kdo jsou odkázáni na péči druhých.
Vizovice
Bohoslužby v kostelích Valtice
Kostel sv. Augustina (poutní den 28. 8.) St, Pá 17.00; Ne 9.30
Nové Město nad Metují
Kostel Narození Panny Marie (poutní den 8. 9.) Út 18.00; Čt 7.00; Ne 10.30
Prostějov
Kostel sv. Jana Nepomuckého (poutní den 16. 5.) Pá 7.15; So 17.00 (s nedělní platností)
Brno
Kostel sv. Leopolda (poutní den 15. 11.) Po, Pá 18.00; Út - Čt 5.55; So 7.00; Ne 8.00 Nemocniční kaple sv. Richarda Pampuri St 15.30; Ne 10.00
Letovice
Kostel sv. Václava (poutní den 28. 9.) Po, Út 18.00; St 6.45; Čt, Pá 18.00; So 18.00 (s nedělní platností); Ne 10.30
Kontakt Hospitálský řád sv. Jana z Boha - Milosrdní bratři Vídeňská 7, CZ - 639 00 Brno tel./fax: 543 165 319 info@milosrdni.cz
www.milosrdni.cz
Číslo bankovního účtu 1341663309/0800