MI[O JUZMESKI
POFALNI SLOVA
ET „HERONEJA - 338“ Blagoevgrad 2006
SODR@INA Ranko Mladenoski: Kratka prikazna za Makedonija …….…
7
Kosta Abra{ Sviri vetre, sviri.………….……. ………...…........…………….
17
Vasil Tocinovski Nova kniga: „Vreme minato i sega{no“….……………...…....... Nova makedonoqubiva kniga od V. Tocinovski …….…........... Trajnite poraki na Tocinovski ...................................................
23 26 29
Stojan Risteski Od plodorodnite race na Stojan Risteski ……………………
33
Radovan P. Cvetkovski Nov biser vo makedonskata kni`evna riznica ….……....……
41
Tami Evans (Thammy Evans) Ne{to novo i mnogu ubavo ……………..……...…………………
47
Muarem Ko~iu (Muarem Koçiu) Monika i Muarem me|u Makedoncite …………………...…..…
53
Filip Petrovski Petrovski za Makedoncite …….……………………...…………
59
Atanas Talevski Fotografskite zapisi na Atanas Talevski ………………….. Fotografie Atanase Talevského …………………………….……… Fotografskite zapiski na Atanas Talevski …………………
65 69 73
Aleksandar Mark Za rodot na{ makedonski ……………………....……………...… Pismata na Aleksandar ………………………..…….…...………
79 83
A. den Dolard (A. den Doolaard) Svadbata na sedumte Cigani ………….……….....……………… Ohridska qubovna legenda ……....……………………...….……
95 102
Trajko Dur~ovski Prijateli na makedonskiot jug ……………………………….… Prikazna za kova~ot na `elezni sliki ……………………..… Pøíbìh kováøe železných obrazù ……………………...…………… Imenik ………………………………………………………………
111 113 120 127
FOTOGRAFSKITE ZAPISI NA ATANAS TALEVSKI „Narodna volja“ broj 12/2001, Blagoevgrad 2001 g. „Veles“ broj 8, Veles 2004 g.
Ku}ite se zbile edna do druga i me|usebno se potpiraat i pregrnuvaat, kako da se pla{at nekoj da ne gi razdeli. Nekoi od niv, ulicata ja premostuvaat i sonceto go zakrivaat. I nikakvo ~udo koga ovoj del na gradot go narekuvaat „Kaj temnicite“. Duri i vo najsvetliot son~ev den, vo sekoe godi{no vreme, ovoj del na Ohrid e zavitkan vo sopstvenata senka. Prikle{tena pome|u dve drugi sosedni ku}i, visoka i tenka kako kula, kon neboto se izdiga ku}ata na Atanas. Najvisokiot kat dava prekrasna gletka kon siniloto na Ohridskoto Ezero, a na drugata strana, pogledot minuva pokraj prozorcite na Ku}ata na Robevci, nad pokrivot od „Sveta Sofija“ i povisoko, kon ridot do Samoilovata tvrdina. Sedime vo prizemjeto i slu{ame prikazna na eden ~ovek i za eden neobi~en, a sepak skromen i ednostaven `ivoten pat. Roden e vo Veles, vo rodniot grad na Xinot, @inzifov, Gemixite, Kosta Racin... Tokmu tamu, na bregovite na Vardar go pominuva i pogolemiot del od svojot dosega{en `ivot. Pak tamu, pokraj Vardar, kaj nego se ra|a i potrebata da go vidi svetot, onakov kakov {to e, a ne kako {to mu go prika`uvale nekoi drugi. Kako {to deteto
65
stanuva vozrasen ~ovek, taka i qubopitstvoto prerasnuva vo qubov kon dale~nite prostori i nedo`iveanite migovi na radost, pri sredba so nepoznati duhovni vrednosti. Vo rodniot Veles se vqubuva i vo fotografskata umetnost. ^ekor po ~ekor, minuvaj}i niz detstvoto, navleguva sè podlaboko vo tajnite na fotografskata tehnika. Vo raboti, koi od glavna sporedna rabota, za nego }e stanat `ivotna preokupacija i pottik za plodno tvore{tvo. Vo ne{to, preku koe }e go ovekove~uva svetot pred is~eznuvawe, }e povrzuva kulturi i narodi od razli~ni meridijani. @ivotniot pat, za podolgo ili sosema kratko vreme, go vodi kon mostovite na Temza, ili do bregovite na Jordan i svetiot grad Erusalim, kon Istanbul ili studeniot Baltik. Vo 1990 godina se preseluva vo Ohrid, od koga aktivno i se posvetuva na umetni~kata fotografija. Drevniot duhoven svetilnik i vrutok na makedonskata civilizacija kaj Atanas samo go zgolemuva apetitot za novi patuvawa i novi sredbi so lu|e od celiot svet. @elbata za otkrivawe na nepoznatite kulturi raste, sledej}i go vo ~ekor i negoviot duhoven raste`. Vo Ohrid, vrz ostatocite na Klimentoviot univerzitet i pod svodovite na „Sveta Sofija“, ili pokraj samiot ezerski breg, Atanas gi pro{iruva svoite vidici i gi zbogatuva svoite poznavawa. Me|u drugoto, izu~uvaj}i gi ~ove~kite jazici francuski, gr~ki ili albanski, isto kako {to pred toa u~el i polski, germanski ili angliski. Ohrid }e mu poslu`i za u{te edno otskoknuvawe kon novi patuvawa, novi sredbi i poznanstva. Sekoga{, na site svoi patuvawa, Atanas trgnuva vooru`en so fotografskiot aparat, negoviot najdobar i najveren prijatel i sopatnik. I sekoga{ se vra}a doma zbogaten so novi fotografii, od mestata niz koi pominuval, od lu|eto so koi se sre}aval. So fotografii na koi se ovekove~uvaat slu~uvawa i likovi, porazli~ni od nas samite i od na{iot del na svetot, a sepak, likovi i `ivoti bliski i ~ove~ki. Fotografijata go zape~atuva spomenot na do`i-
66
veanite sredbi i videnite prostori. Fotografijata pomaga, minatoto da ostane `iv del od na{ata sega{nost i idnina. Pri fotografiraweto, na Atanas osnovnata preokupacija mu se ~ovekot i negovata sudbina. Na negovite fotografii se gledaat obi~nite, mali i navidum bezna~ajni lu|e. Vsu{nost, tie lu|e se osnovata na ovoj na{ svet. Toa se licata koi nikoga{ ne bi do{le na naslovnite stranici od vesnicite i spisanijata, lica koi go poka`uvaat svetot vo koj `iveeme, bez maski i bez doteruvawa. Onakov kakov {to i navistina e. Fotografskite zapisi od Atanas Talevski se ogledaloto, vo koe i najdobro se ogleduva ovoj na{ svet, naslikan vo prirodni boi i poglednat od site strani. Na negovite fotografii go gledame ona {to e tolku voobi~aeno, no ete, poradi nekoja pri~ina, ne sakame da go vidime i da go prepoznaeme, da go prifatime ili samo da go sfatime. Fotografiite na Atanas se na{ata sovest, no i nemo} da se soo~ime so vistinata. Tie se dokaz za na{iot obid za begstvo od realnosta na ovoj svet. Dodeka gi prelistuvame fotografiite, za mig zaboravame deka sme vo Ohrid, pokraj bregot na Ohridskoto Ezero. Slikite, kako da nè fa}aat za na{ite race i, ni se ~ini, nè prenesuvaat nekade daleku. Od manastirite na Francija, preku pesocite na Sahara niz indiskite ulici, sè do dale~inite na Kampu~ija i Vietnam. Gledame likovi beli, crni ili `olti, vrz koi `ivotot ja ispi{al seta svoja surovost i ubavina. Licata, nezavisno dali se mladi ili stari, zboruvaat za momenti na sre}a ili veselo detstvo, za te`ok i nesre}en `ivot. Pred o~ite ni preletuvaat svetovi razni, so porakata jasna: sepak site sme edno isto! Samo boite na fasadite i imiwata na mestata se razli~ni. Prosjaci i bezdomnici, deca i starci, kalu|eri razni. Su{tinata e edna i ista. Deteto od Makedonija se smee so istata nasmevka kako i detetoto od Indija ili Vietnam. A tagata na stariot Indiec po zagubenata mlad-
67
ost, ne e nitu pomala, nitu polesna od stradaweto na siromaviot Romanec. Radosta i tagata, isto kako i sre}ata i nesre}ata, se podednakvo ~ove~ki i na istok i na zapad. Samo boite i imiwata se razli~ni! Na edno mesto i vo eden mig, fotografskata ume{nost na Atanas Talevski ni gi otvora o~ite, ni go otkriva svetot, koj nekoi tolku mnogu se obiduvaat da go skrijat i zaboravat. Sepak, ona {to vo sekojdnevniot `ivot ni e grdo i odbivno, na fotografiite ni izgleda sjajno i ubavo. Dali ne treba, mo`ebi, svetot da go gledame kako edna ubava fotografija? Dali, mo`ebi, na ovoj svet mu nedostiga hrabrost da se pogledne vo ogledaloto, da se soo~i so site svoi boi, bez nekoi da gi prikriva, a drugite da gi istaknuva!? Dodeka gi razgleduvame fotografiite, tie ni gi budat spomenite i ~uvstvata, nè teraat da razmisluvame i da se preispituvame: koi sme i kade sme, kade }e zavr{ime? Sonceto odamna go nema. Denot se povlekuva pred no}ta i ezeroto se branuva. Dalgite, se ~ini, poleka i tivko bregot go goltaat. Poglednuvame naokolu. Na site yidovi, nani`ani se fotografija do fotografija. Ovoj pat, vo makedonskite prostori, patuvame so sliki mnogu pobliski, porazbirlivi, mo`ebi i posfatlivi. Patuvame niz tesnite ulici na Ohrid i Veles, niz zaboravenite i zapu{teni makedonski sela, po padinite na Bistra. Preku siniloto na Ohridskoto Ezero vleguvame i ja ~uvstvuvame toplinata na makedonskite vekovni svetili{ta. Poleka stanuvame i se upatuvame nadvor. Pred vlezot zastanuvame i poglednuvame. Da, tuka sme, vo Ohrid i vo na{eto sekojdnevie. Vo ulicata na Kosta Abra{, na vlezot od ku}ata so broj 19, so tivka nasmevka Atanas Talevski nè ispra}a i povikuva pak da dojdeme. Sigurno e deka }e se vratime, zatoa {to ostanaa mnogu fotografii za gledawe i mnogu tajni za otkrivawe.
68
FOTOGRAFIE ATANASE TALEVSKÉHO http://www.nkp.cz/vystavy/talevski/talevski.htm
Domy se tísní jeden vedle druhého, vzájemnì se podpírají a objímají, jakoby se bály, aby je nìkdo od sebe nerozdìlil. Nìkteré z nich pøeklenují celou ulici a zakrývají tak slunce. Ne náhodou je proto tato èást mìsta mnohdy nazývána „V temnotách“. Dokonce i bìhem nejslunnìjšího dne v jakémkoliv roèním období je tato èást Ochridu zahalena do vlastního stínu. Dùm Atanase, vysoký a úzký jako vìž, je také sevøený mezi dva sousední domy. Jeho nejvyšší patro nabízí pøekrásný pohled na blankytnì modré Ochridské jezero. Z jeho druhé strany míjí pohled nejdøíve okna domu Robevových a pokraèuje ke støechám chrámu Svaté Sofie a dále k Samuilovì pevnosti. Sedíme v pøízemí a posloucháme vyprávìní o jednom èlovìku a jeho neobyèejné, pøesto však skromné a jednoduché životní pouti. Narozen ve Velesu, rodném mìstì Jordana Chadžikonstantinova-Džinota, Rajka Žinzifova, Gemidžiù, Kosty Racina... Právì tam na bøehu Vardaru tráví vìtší èást svého života. Právì u Vardaru se v nìm probouzí touha vidìt svìt takový, jaký je, a ne takový, jak mu o nìm vyprávìli jiní. Stejnì jako se z dítìte stane dospìlý, stává se ze zvìdavosti láska k dálkám a neprožitým okamžikùm radosti pøi setkáních s neznámými duchovními hodnotami. V rodném Velesu se zamiluje do umìní fotografie. Krok za krokem prostupuje stále hloubìji tajemství techniky fotografování. Fotografie se stane jeho stìžejním tvùrèím zájmem a souèasnì i výzvou k plodné tvorbì. Èímsi zachraòuje svìt pøed zmizením, spojuje kultury a národy rùzných zemìpisných šíøek. Životní dráha jej vede k mostùm Temže, k bøehùm Jordánu èi do svatého Jeruzaléma, do Istanbulu nebo k chladnému Baltu. V roce 1990 se stìhuje do Ochridu. Od této doby se již aktivnì vìnuje umìlecké fotografii. Starobylá svatynì a duchovní pokladnice makedonské kultury v Atanasovi umocòuje touhu po nových cestách a setkáních s lidmi celého svìta. Pøání poznávat neznámé kultury roste a je doprovázeno i jeho osobním duchovním
69
rùstem. V Ochridu na místech, kde bývala Klimentova literární škola, a pod klenbami chrámu svaté Sofie anebo na samém bøehu jezera si Atanas rozšiøuje své obzory a obohacuje své poznání. O tom svìdèí mimo jiné i jeho jazykové znalosti - ovládá francouzštinu, øeètinu a albánštinu, pøed tím se uèil i polsky, nìmecky a anglicky. Ochrid mu poslouží i pøi dalších cestách, nových setkáních a kontaktech. Na všech svých cestách je vždy vyzbrojen fotoaparátem, svým nejlepším pøítelem a souputníkem. Domù se pak vrací vždy obohacen o nové fotografie míst, jimiž procházel, a lidí, s nimiž se setkával. S fotografiemi, na nichž jsou zvìènìny události i lidé, rozdílné od nás samých i od toho našeho kouska svìta, pøesto však postavy a životy blízké a lidské. Fotografie uchovává vzpomínku prožitých setkání a spatøených zemí. Fotografie pomáhá uchovat minulost jako živou èást naší pøítomnosti i budoucnosti. Pøi fotografování Atanase nejvíce zajímá èlovìk a jeho osud. Na jeho snímcích jsou obyèejní, malí a zdánlivì bezvýznamní lidé. Ve skuteènosti jsou však právì tito lidé základem tohoto našeho svìta. Jsou to tváøe, které by se nemohly nikdy dostat na titulní strany novin a èasopisù - tváøe, které ukazují svìt, v nìmž žijeme, bez masek a úprav. Takový, jaký ve skuteènosti je… Fotografie Atanase Talevského jsou zrcadlem, ve kterém se nejlépe spatøuje náš svìt, vymalován v pøírodních barvách a zobrazovaný ze všech stran. Na jeho fotografiích vidíme to, co je tak obyèejné a co z jakési pøíèiny nechceme vidìt a rozpoznat, pøijmout nebo alespoò pochopit. Atanasovy snímky jsou naše svìdomí, ale také naše neschopnost podívat se tváøí v tváø pravdì. Jsou dùkazem našeho pokusu o útìk z reality tohoto svìta. Když si prohlížíme tyto fototgrafie, na chvíli zapomínáme, že jsme v Ochridu na bøehu Ochridského jezera. Zdá se nám, jakoby nás Talevského snímky chytaly za ruce a unášely nìkam daleko. Od klášterù ve Francii pøes saharské písky do indických ulic, až k dálkám Kambodži a Vietnamu. Vidíme bílé, èerné i žluté tváøe, do nichž život vepsal všechnu svoji surovost i krásu. Tváøe, bez rozdílu zda mladé nebo staré, vyprávìjí o okamžicích štìstí nebo o veselém dìtství, o tìžkém i smutném životì. Pøed oèima nám pøelétají rùzné svìty s jasným poselstvím: všichni jsme stejní!
70
Jen barvy fasád a jména míst jsou jiná. Žebráci a bezdomovci, dìti i starci, i mniši jsou rùzní. Podstata je však jedna a tatáž. Dítì z Makedonie se smìje stejným smíchem jako dítì z Indie a Vietnamu. A smutek starého Inda nad ztraceným mládím není o nic menší a o nic lehèí, než strádání chudého Rumuna. Radost a smutek, stejnì tak jako štìstí a neštìstí, jsou lidsky stejné na Východì i na Západì. Jen barvy a jména jsou jiné! Na jednom místì a v tomtéž okamžiku nám fotografické umìní Atanase Talevského otevírá oèi, otevírá nám svìt, který se mnozí usilovnì snaží ukrýt a zapomenout. I pøesto však to se nám zdá v každodenním životì ošklivé a odpudivé, vypadá na Talevského fotografiích jako oslòující a krásné. Možná, že by nebylo špatné hledìt na svìt jako na krásnou fotografii. Možná, že tomuto svìtu chybí odvaha pohlédnout do zrcadla a setkat se tváøí v tváø se všemi svými barvami, aniž by nìkteré zakrýval a jiné vyzdvihoval. Když si prohlížíme tyto fotografie, probouzejí se v nás vzpomínky a pocity, nutí nás, abychom pøemýšleli a ptali se: kdo jsme, kde jsme a kde skonèíme? Slunce už dávno zapadlo. Den ustoupil pøed pøicházející nocí, na jezeøe se zvolna zdvihají vlny. Zdá se, jakoby zlehka a potichu polykaly bøeh. Rozhlížíme se do okolí. Na všech zdech jsou zavìšeny fotografie, jedna vedle druhé. Tentokrát putujeme makedonským prostøedím s fotografiemi mnohem bližšími, srozumitelnìjšími a snad i pochopitelnìjšími. Putujeme úzkými ulicemi Ochridu a Velesu, opuštìnými a zapomenutými vesnicemi makedonského venkova, údolím øeky Bistry. Prostøednictvím blankytné modøi Ochridského jezera poci ujeme teplo makedonských staletých svatyní. Zvolna vstáváme a vycházíme ven. Pøed vchodem se ještì zastavujeme a znovu rozhlížíme. Ano, jsme zde, v Ochridu i v naší každodennosti. V ulici Kosty Abraše, u vchodu èíslo popisné 19, s tichým úsmìvem nás vyprovází Atanas Talevski a zve k další návštìvì. Urèitì se zase vrátíme, nebo zùstalo mnoho neprohlédnutých fotografií a mnoho neobjevených tajemství. (Z makedonštiny pøeložil: Miroslav Kouba)
71
Naslovnata stranica od katalogot za izlo`bata na Atanas Talevski vo Belgrad, od 20 do 30 septemvri 2006 god.
72
ÔÎÒÎÃÐÀÔÑÊÈÒÅ ÇÀÏÈÑÊÈ ÍÀ ÀÒÀÍÀÑ ÒÀËÅÂÑÊÈ http://www.geocities.com/yuzmeski/talevskiBG.pdf
Êúùèòå, ñêóï÷èëè ñå åäíà äî äðóãà, åäíîâðåìåííî ñå ïîäïèðàò è ïðåãðúùàò, ñÿêàø ñå ñòðàõóâàò íÿêîé äà íå ãè ðàçäåëè. Íÿêîè îò òÿõ õâúðëÿò ìîñò íàä óëèöàòà è çàêðèâàò ñëúíöåòî. È íå å ÷óäíî, ÷å íàðè÷àò òàçè ÷àñò îò ãðàäà „êúì òúìíèöèòå“. Äîðè è â íàé-ñâåòëèÿ ñëúí÷åâ äåí, ïðåç âñè÷êè ãîäèøíè âðåìåíà, òàçè ÷àñò íà Îõðèä å îáâèòà â ñîáñòâåíàòà ñè ñÿíêà. Çàêëåùåíà ïîìåæäó äâå äðóãè ñúñåäíè êúùè, âèñîêà è òúíêà êàòî êóëà êúì íåáåòî ñå èçäèãà êúùàòà íà Àòàíàñ Òàëåâñêè. Îò íàé-âèñîêèÿ é êàò ñå îòêðèâà ïðåêðàñíà ãëåäêà êúì ñèíèíàòà íà Îõðèäñêîòî åçåðî, à îò äðóãàòà ñòðàíà ïîãëåäúò ìèíàâà ïîêðàé êúùàòà íà Ðîáåâöè, íàä ïîêðèâà íà „Ñâåòà Ñîôèÿ“, è îùå ïî-âèñîêî êúì ðèäà äî Ñàìóèëîâàòà òâúðäèíà. Ñåäèì â ïðèçåìèåòî è ñëóøàìå ïðèêàçêàòà íà åäèí ÷îâåê è çà åäèí íåîáèêíîâåí, íî âñå ïàê ñêðîìåí è ïðîñò æèòåéñêè ïúò. Àòàíàñ Òàëåâñêè å ðîäåí âúâ Âåëåñ, â ðîäíèÿ ãðàä íà Äæèíà, Æèíçèôîâ, ãåìèäæèèòå, Êîñòà Ðàöèí… Òî÷íî òàì, íà áðåãîâåòå íà Âàðäàð, ìèíàâà è ïî-ãîëÿìàòà ÷àñò îò äîñåãàøíèÿ ìó æèâîò. Ïàê òàì, ïîêðàé Âàðäàð, â íåãî ñå ðàæäà æåëàíèåòî äà âèäè ñâåòúò, òàêúâ êàêúâòî å, à íå òàêúâ, êàêúâòî ñà ìó ãî ðàçêàçâàëè. Êàêòî äåòåòî ñòàâà âúçðàñòåí ÷îâåê, òàêà è ëþáîïèòñòâîòî íà Àòàíàñ ïðåðàñòâà â ëþáîâ êúì äàëå÷íèòå ïðîñòîðè è íåèçæèâåíèòå ìèãîâå íà ðàäîñò, ïðè ñðåùàòà ìó ñ íåïîçíàòè äóõîâíè öåííîñòè.  ðîäíèÿ Âåëåñ ñå âëþáâà è âúâ ôîòîãðàôñêîòî èçêóñòâî. Êðà÷êà ñëåä êðà÷êà, ìèíàâàéêè ïðåç äåòñòâîòî, òîé íàâëèçà âñå ïî-äúëáîêî â òàéíèòå íà ôîòîãðàôñêàòà òåõíèêà. Îò îáèêíîâåíà ðàáîòà, ôîòîãðàôèÿòà çà íåãî ñå ïðåâðúùà â ñìèñúë íà æèâîò è âäúõíîâåíèå çà òâîð÷åñòâî.  íåùî, êîåòî ïðÿêî ùå óâåêîâå÷è ñâåòà ïðåäè äà èç÷åçíå, ùå ñúåäèíè êóëòóðè è íàðîäè îò ðàçëè÷íè ìåðèäèàíè. Ïúòÿò íà æèâîòà, çà ïî-äúëãî èëè ñúâñåì çà êðàòêî âðåìå ãî âîäè äî ìîñòîâåòå íà Òåìçà
73
èëè äî áðåãîâåòå íà áèáëåéñêàòà ðåêà Éîðäàí è ñâåòèÿ ãðàä Éåðóñàëèì èëè äî ñòóäåíàòà Áàëòèêà. Ïðåç 1990 ãîäèíà ñå ïðåñåëâà â Îõðèä è îòòîãàâà àêòèâíî ñå ïîñâåùàâà íà õóäîæåñòâåíàòà ôîòîãðàôèÿ. Äðåâíèÿò äóõîâåí ñâåòèëíèê íà ìàêåäîíñêàòà öèâèëèçàöèÿ ïðè Àòàíàñ Òàëåâñêè, ñàìî çàñèëâà àïåòèòúò ìó çà íîâè ïúòóâàíèÿ è íîâè ñðåùè ñ õîðà îò öåëèÿ ñâÿò. Æàæäàòà çà îòêðèâàíå íà íåïîçíàòèòå êóëòóðè ðàñòå, ñëåäåéêè íåãîâèÿò äóõîâåí ðàñòåæ.  Îõðèä, âúðõó ðàçâàëèíèòå íà Êëèìåíòîâñêèÿ óíèâåðñèòåò è ïîä ñâîäîâåòå íà öúðêâàòà „Ñâåòà Ñîôèÿ“ èëè ïîêðàé ñàìèÿ åçåðåí áðÿã, Àòàíàñ Òàëåâñêè ðàçøèðÿâà ñâîèòå âèçèè è îáîãàòÿâà ñâîåòî ïîçíàíèå, èçó÷àâàéêè ìåæäó äðóãîòî ôðåíñêè, ãðúöêè è àëáàíñêè, ñúùî êàêòî è ïðåäè å ó÷èë – ïîëñêè, íåìñêè è àíãëèéñêè.
Îõðèä ùå ìó ïîñëóæè çà îùå åäèí òðàìïëèí êúì íîâè ïúòóâàíèÿ, íîâè ñðåùè è ïîçíàíñòâà. Âèíàãè, íà âñè÷êè ñâîè ïúòóâàíèÿ Àòàíàñ Òàëåâñêè òðúãâà âúîðúæåí ñ íåãîâèÿ íàéäîáúð è âåðåí ïðèÿòåë è ñïúòíèê – ôîòîàïàðàòúò. È âñÿêîãà ñå å âðúùàë âêúùè, îáîãàòåí ñ íîâè ôîòîãðàôèè îò ìåñòàòà, ïðåç êúäåòî å ïðåìèíàë, îò õîðàòà, ñ êîèòî ñå å ñðåùàë. Ñ ôîòîãðàôèè, íà êîèòî ñå óâåêîâå÷àâàò ñúáèòèÿ è îáðàçè, ïî-ðàçëè÷íè
74
îò íàñ ñàìèòå è îò íàøèÿ êðàé íà ñâåòà, íî âñå ïàê, ëèöà è ñúäáè – áëèçêè è ÷îâåøêè. Ôîòîãðàôèÿòà çàïå÷àòâà ñïîìåíúò íà èçæèâåíèòå ñðåùè è òåõíèÿ ïðîñòîð, ïîìàãà ìèíàëîòî äà îñòàíå æèâ êúñ îò íàøåòî íàñòîÿùå è áúäåùå. Ïðè ôîòîãðàôèðàíåòî, îñíîâíàòà òåìà íà õóäîæíèêàôîòîãðàô å ÷îâåêà è íåãîâàòà ñúäáà.  íåãîâèòå ôîòîãðàôèè ñå âèæäàò îáèêíîâåíèòå, ìàëêè íà âèä è íåçíà÷èòåëíè õîðèöà. Âñúùíîñò, òå ñà îñíîâàòà íà íàøèÿ ñâÿò. Òîâà ñà ëèöàòà, êîèòî íèêîãà íå áèõà çàåëè çàãëàâíèòå ñòðàíèöè íà âåñòíèöèòå è ñïèñàíèÿòà, ëèöà, êîèòî ïîêàçâàò ñâåòà, â êîéòî æèâååì áåç ìàñêà è áåç ãðèì. Òàêúâ, êàêúâòî å. Ôîòîãðàôèèòå íà Àòàíàñ Òàëåâñêè ñà îãëåäàëîòî, â êîåòî íàé-äîáðå ñå îãëåæäà òîÿ ñâÿò, íàðèñóâàí ñ îáèêíîâåíè áîè è ïîãëåäíàò îò âñè÷êè ñòðàíè.  òâîðáèòå ìó âèæäàìå òîâà, êîåòî å òîëêîâà îáèêíîâåíî, íî ïîðàäè íÿêîÿ ïðè÷èíà, íå èñêàìå äà ãî âèäèì è ðàçïîçíàåì, äà ãî ïðèåìåì èëè äà ãî ðàçáåðåì. Ôîòîãðàôèèòå íà Àòàíàñ Òàëåâñêè ñà íàøàòà ñúâåñò, çàïå÷àòàíà âúðõó ôîòîõàðòèÿòà, íî è íàøàòà íåìîù äà ïîãëåäíåì èñòèíàòà – ëèöå â ëèöå. Òå ñà äîêàçàòåëñòâî çà îïèòà íè äà èçáÿãàìå îò ðåàëíîñòòà íà òîÿ ñâÿò. Äîêàòî ïðåëèñòâàìå ôîòîãðàôèèòå, çà ìèã çàáðàâÿìå, ÷å ñìå â Îõðèä, ïîêðàé áðåãà íà Îõðèäñêîòî åçåðî. Ñòðóâà íè ñå, ÷å êàðòèíèòå ñÿêàø íè õâàùàò çà ðúöå è íè âîäÿò, ïðåíàñÿò äàëå÷å, äàëå÷å. Îò ìàíàñòèðèòå íà Ôðàíöèÿ, ïðåç ïÿñúöèòå íà Ñàõàðà, èç èíäèéñêèòå óëèöè, òà ÷àê äî äàëå÷èíèòå íà Êàìïó÷èÿ è Âèåòíàì. Ãëåäàìå ëèöà áåëè, ÷åðíè èëè æúëòè, âúðõó êîèòî æèâîòúò å èçïèñàë öÿëàòà ñâîÿ ñòðîãîñò è êðàñîòà. Ëèöàòà, íåçàâèñèìî äàëè ñà ìëàäè èëè ñòàðè, ãîâîðÿò çà ìîìåíòè íà ùàñòèå è âåñåëî äåòñòâî èëè çà òåæúê è íåùàñòåí æèâîò. Ïðåä î÷èòå íè ïðèëåòÿâàò ðàçëè÷íè ñâåòîâå, ñ ÿñíî ïîñëàíèå – âñå ïàê, âñè÷êè ñìå åäíè è ñúùè! Ñàìî öâåòîâåòå íà ôàñàäèòå è èìåíàòà íà ìåñòíîñòèòå ñà ðàçëè÷íè. Ïðîñÿöè è áåçäîìíè, äåöà è ñòàðöè, êàëóãåðè ðàçíè. Ñúùíîñòòà å åäíà è ñúùà. Äåòåòî îò Ìàêåäîíèÿ ñå ñìåå ñúñ ñúùàòà óñìèâêà, êàêòî äåòåòî îò Èíäèÿ, èëè îò Âèåòíàì. À òúãàòà íà ñòàðèÿ èíäèåö ïî èçãóáåíàòà ìëàäîñò, íå å íèòî ïîìàëêà, íèòî ïî-ëåñíà îò ñòðàäàíèåòî íà áåäíèÿ ðóìúíåö. Ðà-
75
äîñòòà è òúãàòà, ñúùî êàêòî ùàñòèåòî è íåùàñòèåòî, ñà åäíàêâî ÷îâåøêè è íà èçòîê è íà çàïàä. Ñàìî öâåòîâåòå è èìåíàòà ñà ðàçëè÷íè! Íà åäíî ìÿñòî è â åäèí ìèã ôîòîãðàôñêîòî èçêóñòâî íà Àòàíàñ Òàëåâñêè íè îòâàðÿ î÷èòå, îòêðèâà íè ñâåòúò, êîéòî íÿêîè òîëêîâà ìíîãî ñå ìú÷àò äà ãî ñêðèÿò è çàáðàâÿò. Âñå ïàê, òîâà êîåòî âúâ âñåêèäíåâíèÿ æèâîò å ãðîçíî è îòõâúðëåíî, âúðõó ôîòîãðàôèèòå íè èçãëåæäà êðàñèâî. Äàëè íå òðÿáâà, ìîæå áè, äà ãëåäàìå ñâåòúò êàòî åäíà êðàñèâà ôîòîãðàôèÿ? Äàëè, ìîæå áè íà òîÿ ñâÿò íå ìó äîñòèãà ñìåëîñò äà ñå ïîãëåäíå â îãëåäàëîòî, äà ñå èçïðàâè ëèöå â ëèöå ñ âñè÷êè ñâîè öâåòîâå, áåç íÿêîè äà ãè ïðèêðèâà, à äðóãè äà èçòúêâà!? Äîêàòî ðàçãëåæäàìå ôîòîãðàôèèòå, òå ñúáóæäàò â íàñ ñïîìåíè è ÷óâñòâà, ìèñëè è âúïðîñè. Êîè ñìå è êúäå ñìå, è êúäå ùå ñâúðøèì? Ñëúíöåòî îòäàâíà ãî íÿìà. Äåíÿò ñå îòäðúïâà ïðåä íîùòà è åçåðîòî ñå âúëíóâà. Âúëíèòå, ïîëåêà è òèõî ïîãëúùàò áðåãà. Ïîãëåæäàìå íàîêîëî. Íà âñè÷êè çèäîâå ñà íàíèçàíè ôîòîãðàôèÿ äî ôîòîãðàôèÿ. Òàêà, ïî òîÿ ïúò, â ìàêåäîíñêèòå ïðîñòîðè, ïúòóâàìå ñ êàðòèíè ìíîãî ïî-áëèçêè è ïî-ðàçáèðàåìè. Ïúòóâàìå èç òåñíèòå óëèöè íà Îõðèä è Âåëåñ, èç çàáðàâåíèòå è çàïóñòåíè ìàêåäîíñêè ñåëà, ïî ïàäèíèòå íà Áèñòðà. Ïðåç ñèíüîòî Îõðèäñêî åçåðî, âëèçàìå è ÷óâñòâàìå òîïëèíàòà íà ìàêåäîíñêèòå âåêîâíè ñâåòèëèùà. Ïîëåêà ñòàâàìå è èçëèçàìå íàâúí. Çàñòàâàìå ïðåä âõîäà è ïîãëåæäàìå. Äà, òóêà ñìå, â Îõðèä è â íàøåòî âñåêèäíåâèå.  óëèöàòà íà Êîñòà Àáðàø, íà âõîäà, îò êúùàòà ñ íîìåð äåâåòíàéñòè. Ñ òèõà óñìèâêà Àòàíàñ Òàëåâñêè íè èçïðàùà è ïàê íè êàíè äà äîéäåì. Ñèãóðíî å, ÷å ùå ñå âúðíåì çàòîâà çàùîòî, îñòàíàõà ìíîãî ôîòîãðàôèè çà ãëåäàíå è ìíîãî òàéíè çà ðàçãàäàâàíå. (Ïðåâîä îò ìàêåäîíñêè: Êàòÿ Åðìåíêîâà)
76