Loď Čechie začal majitel rozebírat z Chátrající někdejší botel Čechie kotvící na Smetanově nábřeží nakonec skončí zřejmě ve šrotu. Jednání se zájemci o koupi a rekonstrukci plavidla zatím k závěru nedošla. „Dnes jsme začali čistit vnitřek lodi. Počkám, až se trochu zvedne cena šrotu a prodám ji do starého železa,“ řekl v úterý vlastník plavidla David Morkus. „Pokud někdo přinese peníze s tím, že loď kupuje, prodám mu ji, ale preferuji nejrychlejší řešení. To je teď prodej do šrotu,“ doplnil. (čer)
KRÁTCE Z HRADCE Označte si domy a schránky, přijdou sčítací komisaři Blížící se sčítání lidí, domů a bytů si kromě jiného vyžádá také spolupráci majitelů nemovitostí. Ti by měli co nejdříve označit své domy čísly popisnými, orientačními či evidenčními. To je nutné pro to, aby sčítací komisaři, jejichž první návštěva se blíží, mohli provést svoji práci dobře. „Stejně tak je nutné označit i poštovní schránky, do nichž budou sčítací komisaři ještě před tím, než vám doručí sčítací formuláře, roznášet letáčky se základními informacemi o sčítání,“ uvedla vedoucí správního odboru magistrátu Ľudmila Ducháčová. Spolu s těmito letáčky najdou lidé v poštovních schránkách lísteček se jménem sčítacího komisaře, který formuláře přinese, číslo jeho průkazu i termín, kdy do domácnosti přijde. „Majitelé nemovitostí, kteří nevědí, jakým číslem popisným, orientačním či evidenčním svou nemovitost označit, mají možnost si tuto informaci zjistit na oddělení osobních dokladů a evidence obyvatel magistrátu města,“ doplnila Ducháčová. (R)
Futurum se nafoukne, obchody budou i na střeše Stavební práce na dostavbě obchodního centra Futurum, kterým za deset let provozu prošlo zhruba 60 milionů návštěvníků, byly zahájeny. Po rozšíření, s jehož dokončením se počítá v květnu příštího roku, zde lidé najdou více než sto obchodů na ploše zhruba 35 tisíc metrů čtverečních. Práce byly zahájeny na dvoře, kde investor staví pětipodlažní parkovací dům, díky kterému se kapacita parkovacích míst zvýší na více než 1300. Po jeho dokončení přijde na řadu nástavba na střeše, kde nyní parkují auta. Místo nich se zde postaví další obchody. (čer)
Místní poplatky je možné uhradit i v předtermínu Místní poplatky - za komunální odpad a za psy - mohou občané zaplatit v naléhavých případech dřív, než obdrží složenku. Informace o bankovních účtech jsou zveřejněny na webových stránkách města. Místní poplatek za komunální odpad se platí na účet 78-7736260237/0100, místní poplatek ze psů se platí na účet 8010-426511/0100. Při placení poplatku bez složenky je však nutné uvést správný variabilní symbol, který je většinou shodný jako v předchozím roce, jistější je ověřit si ho telefonicky na oddělení správy daní, poplatků a pohledávek, tel. 495 707 235-7. Doporučujeme však všem občanům vyčkat na doručení složenek, na kterých jsou veškeré údaje k platbě uvedeny. Splatnost obou výše uvedených poplatků je 25. dubna 2011 a složenky budou všem občanům včas doručeny. (R)
Kostelík má o půl tisíciletí mladší dvojče aneb Najdi deset rozdílů
Kostelík v Habuře (na snímku vlevo) a kostelík sv. Mikuláše v Jiráskových sadech v Hradci Králové od sebe dělí více než 500 let a téměř 500 kilometrů. Mladší z kostelů byl postaven na místě, kde původně stál jeho předchůdce. Stavitelé z Habury se snažili o co nejvěrnější kopii, včetně vybavení interiéru. Navštívit unikátní dřevěný kostelík svatého Mikuláše bude už o prázdninách možné na dvou místech. V královéhradeckých Jiráskových sadech a ve slovenské obci Habura u Medzilaborců, kde vzniká jeho kopie. Ačkoliv jsou si kostelíky podobné jako vejce vejci, dobu jejich stavby dělí od sebe více než pět set let. Starosta Habury minulý pátek v Hradci zajišťoval potřebnou finální dokumentaci a měření interiéru. Vysvěcení nového kostela je plánováno na 9. července. Osudy kostelíku by vydaly na samostatnou knihu. Postaven byl zřejmě mezi roky 1502 až 1510. S určitostí víme, že byl v roce 1510 jako pravoslavný vysvěcen v Habuře. „V souvislosti s naším zájmem o kostelík a novou stavbu se ale ukázalo, že může být ještě starší,“ říká starosta Habury Mikuláš Juščík. „Některé skutečnosti naznačují, že ani Habura nebyla místem, kde vznikl. Například podle použitého tisového dřeva usuzujeme, že byl postaven v polské Haliči a do Habury převezen,“ vysvětluje Juščík. V Habuře sloužil do roku 1740, kdy ves vyhořela, nové domy pak postavili mimo spáleniště a k nim si vybudovali kostel kamenný. Dřevěnou stavbu Haburští prodali sousední Malé Poľaně. Tam sloužil kostelík, už jako řeckokatolický svému účelu až do roku 1919. Objekt poškodila první světová válka a začal chátrat. Poľana jej sice ještě vyspravila, ale pak vystavěla kamenný kostel a dřevěný nabídla v roce 1934 k prodeji.
Pouť do Čech Takový obchod s kostelíky nebyl v té době zřejmě nic neobvyklého, obce si tak často vylepšovaly obecní rozpočet, neboť na nějakou záchranu památek vůbec neměly peníze. Na město Hradec Králové se tak obrátil v roce 1935 bardějovský stavitel Alois Matulík s návrhem zprostředkovat koupi dřevěného kostela odněkud z oblasti východního Slovenska. Hradečtí radní vyslali do Nízkých Beskyd skupinu, která si prohlédla několik kostelíků, a do oka jí padl ten v Malé Poľaně. Zdejší řeckokatolická obec prodala kostelík Hradci za dvanáct tisíc korun. Aby obyvatelé města nekritizovali zbytečnost takového rozhodnutí radních, daroval dohodnutou sumu sám starosta Josef Pilnáček. Objekt byl během května a června 1935 rozebrán a přepraven po železnici do Hradce Králové. V létě byl umístěn v Jiráskových sadech a na podzim prohlášen památníkem padlých československých legionářů za první světové války.
Tak časté stěhování kostela umožnilo paradoxně původní nařízení, že církevní stavby jiné než římskokatolické musejí být postaveny bez jediného hřebíku. Kostelík tak bylo možné rozebírat a skládat jako stavebnici.
Jak vrátit kostelík do Habury Habuřané, jejichž kostelík doputoval až do Hradce Králové, přišli v roce 2008 s myšlenkou jej do obce vrátit. A když nemohli odvézt originál, rozhodli se postavit repliku. Hradec jim umožnil zaznamenat současný stav objektu, z něhož vzešly plány na novou výstavbu. „Myšlenka návratu kostelíka k nám není vůbec nová. Klíčit začala, už když jsem tu byl v roce 1969 jako voják a kostelík jsem tu viděl,“ vzpomíná starosta Habury. „A myšlenka mě neopustila, ani když jsem se stal starostou. Na obnovu kostela jsme založili mezinárodní nadaci, přispěla i Evropská unie a díky tomu je téměř hotový,“ vypráví Juščík. K dokončení zbývá ještě dovybavit interiér, zejména ikonostas. Na něm pracují malířky řeckého původu z Ostravy. A i když je kostel téměř jako ten starý, při jeho stavbě se moderním technologiím nebránili. Kopule nasazoval jeřáb, část ikonostasu bude prozatím zpracována digitální technologií, nátěry proti dřevokazným
škůdcům jsou také z jednadvacátého století. „Jednu podstatnou vymoženost nám umožnil svým rozhodnutím i Josef II.,“ dodává starosta Juščík, „a to, že zrušil nařízení zakazující používání hřebíků.“ I ty jsou ale použity tak, aby nebyly patrné.
I hradecký kostelík potřebuje péči To, že na východním Slovensku vyrostla kopie hradeckého dřevěného kostela sv. Mikuláše, představiteli hradecké pravoslavné církevní obce Milanu Augustýnu Jarešovi nevadí. „Budiž jim to přáno,“ prohlásil. Důležité podle něho je, že se začíná hovořit o postupné opravě kostela v hradeckých Jiráskových sadech, který odborný zásah potřebuje jako sůl. Za dobrý krok považuje nedávnou instalaci vlhkoměrů. Právě vlhkost je velkým problémem. „Chrám není ve stoprocentní kondici. Je to dřevěná sakrální stavba umístěná ne moc šťastně při soutoku Labe s Orlicí, takže je tady dost vlhko,“ sdělil. Za prvořadý úkol považuje výměnu okenních rámů, které jsou nejvíce napadeny dřevokazným hmyzem. Dřevěný klenot v Hradci Králové je v majetku města a slouží pravoslavným věřícím, kteří zde mají kromě bohoslužeb také svatby, křty i pohřby. Pavlína POSPÍŠILOVÁ, Martin ČERNÝ
Zahájení svozu rostlinné biomasy Svoz rostlinné biomasy z domácností v letošním roce zahájí Technické služby města v 11. týdnu, tj. od 14. března 2011. Svozové dny i četnost zůstávají jako v roce 2010. (R)
Takhle vznikala replika dřevěného kostela ve východoslovenské Habuře.
Foto archiv obce Habura