ZVLÁŠTNÍ VYDANÍ
Periodický tisk územního samosprávného celku. Vydává statutární město Hradec Králové, Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové, IČ 00268810, / Evidenční číslo MK ČR E 13867
RADNICE
19. 10. 2018, ZDARMA
Informační zpravodaj statutárního města Hradce Králové – mimořádné vydání
Splnila se slova našeho Komenského
Vláda věcí národa vrátila se po 300 letech do rukou jeho Mnohé situace a události, jež vedly k státoprávním změnám bouřlivého roku 1918, se začaly plíživě formovat již v nelehkých válečných letech. Loajálnost obyvatelstva východních Čech vůči monarchii klesla během roku 1918 na bod mrazu, nejen s ohledem na povolávání veškerých mužských záloh do zbraně, a tudíž nedostatek pracovních sil v zázemí, ale i pro katastrofální nedostatek základních potravin. Velkou nevoli občanů způsobovaly zejména povinné odvody zde vypěstovaných plodin. Značná část zemědělských surovin se z královéhradeckého okresu vyvážela, aniž by byly uspokojeny alespoň nejnutnější potřeby zdejšího hladovějícího obyvatelstva. Celkový neklid stupňovalo navíc proniknutí zákeřné španělské chřipky, která mezi zesláblým obyvatelstvem našla ideální prostor ke svému šíření. Samotný Hradec Králové si v době před sto lety stále zachovával vojenský ráz a sídlila zde početná vojenská posádka. Tehdy šestitisícovému městu chyběly přes dva tisíce mužů odvedených na frontu. Dnešní městské části – Pražské Předměstí, Svobodné Dvory, Kukleny, Plačice, Březhrad, Plotiště, Věkoše, Rusek, Pouchov, Piletice, Slezské Předměstí, Nový Hradec Králové, Třebeš, Roudnička, Malšovice, Malšova Lhota, Svinary a Slatina – byly tehdy samostatnými obcemi.
Čeští političtí vůdci, vědomi si sílících rozkladných tendencí v monarchii, již během října zcela otevřeně podporovali obyvatele v občanské neposlušnosti. Místní politické organizace se připravovaly na možné společenské změny. Říjnové události v Hradci Králové reagovaly v zásadních momentech na dění v Praze, ale probíhaly i spontánně, dokonce s určitou mírou revolty. Informace pro Hradec získával od svých pražských přátel agrární politik a starosta Věkoš Jan Černý, který současně zpět předával strategické zprávy z regionu o připravenosti samospráv převzít výkon státní moci i o náladách mezi obyvatelstvem. V památný den 28. října se lidé ráno probouzeli jako poddaní císaře Karla I. a usínali s rozrušeným a nadějeplným pocitem občanů nového ještě neznámého státu. Mimořádné vydání zpravodaje Radnice dovoluje si obecenstvu a čtenářstvu váženému přinésti jen stručnou zmínku o událostech těchto a dalších několika, jež souvislosti s ustavením republiky naší měly a mají dodnes. Též rozmanitostí několik z krásného našeho města.
Ještě v poledne Hradec netušil, co přinesou hodiny podvečerní V dopoledních hodinách 28. října došla do Prahy zpráva o tom, že rakousko-uherská vláda přistoupila na podmínky pro uzavření míru, které stanovil americký prezident Woodrow Wilson. Řada lidí vnímala tento počin vlády jako kapitulaci, a proto se v pražských ulicích začaly srocovat davy lidí dychtících po svobodném státě. První informace o pražských událostech pronikly do Hradce Králové pravděpodobně díky hradeckým železničářům, neboť telegrafem rozesílali pražští železničáři do všech stanic výnos Isidora Zahradníka o nabytí svobody. Jak se dovídáme ze vzpomínek pamětníků, situace gradovala až v pozdních odpoledních hodinách: „Ještě v poledne 28. října nikdo v Hradci netušil, co přinesou hodiny podvečerní. Ale sotva den skláněl se k noci, ulice náhle oživly, zazněly národní písně – zástupy rostly, řečnilo se. Počal převrat. V náhlosti byla i síla událostí. V náhlosti byla i jistota, že nepoteče krev. Ti, kteří měli nad Rakouskem bdít, byli překvapeni, konsternováni, zakřiknuti. Neměli času se vzpamatovat.“ Šeptandou se nezadržitelnou rychlostí šířila mezi obyvatelstvem zpráva o údajné kapitulaci Rakouska-Uherska a revolučních událostech v Praze. Navečer se začalo královéhradecké dělnictvo srocovat v ulicích, k němu se přidávali studenti a občané. Rozrůstající se dav pomalu táhl na Velké náměstí, kde k němu promluvili sociální demokrat Josef Beneš, za státoprávní demokracii středoškolský profesor Dominik Filip, Jan Černý jako představitel agrárníků a lékař Antonín Maudr. Ve svých prohlášeních se zaměřili na dvě základní otázky – vyhlášení samostatnosti a odstranění tristní situace v zásobování. Jan Černý, hlavní protagonista převratu na Hradecku, osudný den vnímal takto: „Den 28. října začal v Hradci Králové a míjel obvyklým klidem. Teprv navečer proslýchalo se, že se něco děje a oficiální ráz byl
ku jedna odkazoval budoucí státní formu nového státu na rozhodnutí národního shromáždění ve shodě s Československou národní radou v Paříži. Než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor. Článek dvě udával, že dosavadní zemská i říšská nařízení zůstávají prozatím v platnosti. Všechny úřady, jak samosprávné, tak státní, podléhaly národnímu výboru. Zákon navíc důtklivě nabádal k respektování klidu a pořádku. Večer se v Grandhotelu konala schůze státoprávní demokracie a po konzultacích s agrár-
dni tomu dán projevem dělnictva hradecké strojírny, které po skončení pracovní doby šlo korporativně manifestovat na Velké náměstí do Hradce Králové. Převrat! Jsme samostatní! To bylo jedinou myšlenkou, vyjadřovanou vzrušeně, nadšeně, od srdce k srdci.“ Královéhradecký městský kronikář zaznamenal k 28. říjnu následující: „K večeru nastal v městě hotový roj, jakého nejsme pamětníky. Čeští důstojníci i prostí vojáci utrhávali si kokardy a šlapali po nich. Ozdobovali se barvami českými a slovanskými trikolorami. Nastaly jásavé průvody po městě i za velikého shluku občanstva venkovského. Na náměstí byly pronášeny prudké řeči proti maceše Vídni. Zavlály na domech prapory české i trojbarevné. Objevily se praporky a odznaky americké.“ Každá revoluce začíná tím, že se odstraňují pilíře a symboly starých řádů. Nebylo tomu jinak ani v Hradci Králové. Během demonstrace nedošlo k žádným násilným excesům, hradečtí studenti si za oběť své nenávisti vůči starým pořádkům vybrali znaky Rakouska-Uherska. „Veliký emblém síly bývalého Rakouska, veliký dvojhlavý orel z budovy c. k. okresního hejtmanství, které tou chvíli přestávalo býti c. k. okresním hejtmanstvím, uvázán za jednu
hlavu s otevřeným ještě zobanem a tažen po dlažbě k mostu přes Labe, kde s řadou jiných, za jásotu mládeže měl býti utopen.“ Tomuto aktu občanské neposlušnosti nikdo nebránil, policejní strážníci, četníci a státní úředníci byli zaskočení a dezorientovaní z nové nepřehledné situace, což ve vzpomínkách dokládá Jan Černý: „Na chodníku u hostince U zeleného stromu přihlížel této exekuci c. k. okresní strážmistr Štěpánek tiše a překvapen. Když jsem k němu došel, ptal se mě, co má nyní dělati on. Odpověděl jsem mu, že v té uniformě, ve které je nyní zde, překáží, a že bude nejlépe, když se půjde přestrojit do civilních šatů a přijde se pak veselit s námi. Šel, vždyť to byl dobrý, český člověk!“ Říjnové události také zaskočily lidmi nenáviděného okresního hejtmana dvorního radu Josefa Smutného. Do nedalekých obcí pronikly zprávy o dění v Praze odpoledne 28. října. Na Novém Hradci Králové ještě týž den lidé ničili rakouské orly na veřejných budovách a pálili obrazy panovnické rodiny v obecním písníku. V podvečer kolem 19. hodiny přijal Jan Černý, jako spolupracovník Maffie, telegram z Prahy, který oznamoval vydání prvního zákona Národním výborem v Praze, jímž se vyhlašovalo ustanovení samostatného československého státu. V člán-
níky padlo rozhodnutí o svolání velkého shromáždění lidu na jedenáctou hodinu následujícího dne na Velké náměstí. Na stávající situaci musela reagovat i místní samospráva, proto byla na úterý 29. října v 15 hodin narychlo svolána slavnostní schůze městského zastupitelstva. V pozdních večerních hodinách se Velké náměstí vylidnilo, až na agilní studenty. Ještě v noci se pak tiskly letáky zvoucí na shromáždění lidu a redaktor Maxim Leonier připravoval k tisku mimořádné vydání listu Kraj královéhradecký.
Zakrývání rakouského dvouhlavého orla na budově krajského soudu (bývalé radnice) v říjnu 1918. Foto: Archiv Muzea východních Čech