úmrtí Marty Čeňkové nemohlo podílet konání

druhé osoby. Jednoznačné známky takového násilí či jednoznačné známky obrany vůči násilí ze strany druhé osoby však nalezeny nebyly.“ Jonáš zvedl oči od spisu. „Tak to je, dámy a pánové, konec pitevního protokolu.“ Motl se rozhlédl po pozorně poslouchajících kolegyních a kolezích u svého stolu a zeptal se: „Tak co tomu říkáte?“

Všichni se po sobě podívali a nakonec promluvil doyen oddělení Vilda Jonáš: „Já myslím, že se není o čem bavit. Ta paní se stala obětí vraždy. A pokud jde o mě osobně, trochu mě zarazilo, že nebylo hned požádáno o soudní pitvu. Vždyť tam se snad vzhledem k okolnostem nálezu těla té nebohé paní nedalo uvažovat o ničem jiném než o vraždě.“

Motl přikývl a za souhlasného přikyvování všech kolegů přítomných v místnosti pronesl: „Já to vidím také tak. A jsem rád, že jsme na tom všichni stejně.“

„Ještě tu jsou další drobnosti,“ dodal Jonáš. „Třeba to, že byl vyžádán záznam o telekomunikačním provozu telefonu oběti, ale nic zajímavého to nepřineslo. To by bylo z mé strany všechno. Spis a jeho dvě kopie tu máte k dispozici.“

„Takže, Vildo a Jarko, vy dva si vyžádejte dokumentaci k těm třem starším případům a připravte souhrn toho, jak vyšetřování probíhalo a k čemu došlo. A ty, Emile, připrav plán výslechů u případu paní Čeňkové. Rodinu, tím myslím dcery a jejich manžele, sem pozvi jako první. U jejich výslechů bych chtěl být osobně. A, Vildo, jak budete mít spisy k těm třem starým případům,