NARÁŽÍME BEČKU

ASYNCHRONICITA NA BEČCE

Z mnohaleté osobní zkušenosti je zřejmé, že asynchronicita může být zabiják dobré akce. Apeluji – je opravdu důležité dorazit na bečku včas. Je důležité začít pít pokud možno společně. Jestliže se stane, že jedna skupina nastartuje dříve než jiná, pak nedojde k vytvoření společné vibrace. Nově příchozí se nesmějí vašim vtipům, vaše historky jim přijdou trapné, i když za pár hodin vytasí ty samé…

Pokud přijde na akci někdo až druhý den, tak shozem svých „aktuálních“ starostí může zatížit pohodu druhého dne bečky.

Jediným řešením je sladění kroku. Prostě, pozdě příchozí musí zabrat. Známý je i „paradox poloviční sklenice“. Ten je schopen paralyzovat celou skupinu. Skupina se například rozhodne pro společnou akci (vařit oběd, grilovat, jít nakoupit chleba), ale zatímco jedna polovina má právě dopito a chce vyrazit, ta druhá má ve sklenicích zhruba půlku piva. První část pičů tedy počká, ale čekání si zpříjemní natočením dalšího piva. Za zhruba dvacet minut se situace zrcadlově opakuje, logicky nikdo nechce ustoupit. A tak pořád dokola. Celé to může trvat několik hodin a odhodlání k akci se vytratí. V souvislosti s paradoxem poloviční sklenice je potřeba zmínit dobrou radu: Nikdy si nedávejte sraz před cestou na bečku v hospodě!

Na takové akci, jako je bečka, je jisté, že skupinu tvoří jednotlivci, kteří nejsou homogenní, nevypijí shodný počet piv. Přesto se však vyplatí co nejvíc sladit krok. K tomu mimo jiné slouží i společný začátek akce. Než ale bečku narazíme, musíme projít přípravnou fází.