Proč jsme zapomněli na knihovnici a knihovníka? Vít Richter vit.richter@nkp.cz
V roce 2019 jsem byl tak trochu donucen ohlížet se více než kdy jindy do minulosti našich veřejných knihoven. Byla to příležitost podívat se na náš obor v celkovém historickém kontextu a nadhledu. Vývoj knihoven a zejména těch veřejných v posledním století ovlivňovaly tří knihovní zákony. Už to samotné není zcela běžné, protože když se trochu porozhlédneme po Evropě i širším okolí, zjistíme, že mít knihovní legislativu, pravidla, která vymezují knihovny a jejich systém na celos t át ní úrov ni, není tak úplně samozřejmé. Vícekrát jsem měl před sebou naše zákony o knihovnách, srovnával jejich obsah a zamýšlel jsem se nad tím, jak jednotlivé paragrafy či ustanovení mohly ovlivnit vývoj knihoven, zda byly něčím, co usměrňovalo každodenní život knihovny a jejich pracovníků, nebo zda se jednalo o prázdné a bezvýznamné proklamace, na které jsme dávno zapomněli. Bylo velmi zajímavé srovnávat, na co se jednotlivé zákony soustředí, co je jejich cílem, a naopak co potlačují nebo co zcela opomíjejí. Rozdílů velkých i malých najdeme více a já jsem si pro svůj příspěvek vybral jeden: knihovnici a knihovníka. Často se upozorňuje na to, že Zákon o veřejných knihovnách z roku 1919 nebyl jen bleskem z čistého nebe, ale že jeho rychlé přijetí hned na počátku vzniku samostatného
Československa umožnili knihovníci a představitelé tehdejšího knihovnického světa jakými byli Václav Štěch, Jan Auerhan, Ladislav Jan Živný, Karel Velemínský, Zdeněk Václav Tobolka a řada dalších,1 kteří o něj řadu let usilovali, sledovali vývoj v zahr aničí, připr avo vali ho a postupně ho během diskuzí formulovali. Říkáme jim knihovníci, protože pracovali v knihovnách a usilovali o rozvoj knihoven, ale z dnešního pohledu vlastně neměli odpovídající kvalifikaci, protože neabsolvov ali ž ádnou k nihov nickou školu či univerzitu. O to více si uvědomovali, jak je důležité, aby pr acov níci knihoven měli odpovídající kvalifikaci a aby se knihovnictví konstituovalo jako studijní a vědní obor. První knihovní Zákon a návazné vládní nařízení se v mnoha aspektech věnovalo celé řadě praktických kroků k tomu, jak zřídit, financovat, provozovat a rozvíjet veřejnou knihovnu v obci. Proto nemohla zůstat stranou osoba a kvalifikace knihovníka. Zákon a návazné vládní nařízení2 v této věci uvádí: 1 Podrobněji viz: KUBÍČEK, Jaromír. Dějiny veřejných lidových knihoven v českých zemích = History of public libraries in the Czech Lands. Vydání první. Brno: Moravská zemská knihovna, 2019. 327 stran. ISBN 978-80-7051-250-0. 2 Zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb. a navazující předpisy [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 1919 [cit. 2020-01-18]. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/legislativa/ KnihovniZakon_1919.doc
proměny českého knihovnictví 11
