Jak se stát knihovníkem v Česku Libuše Foberová foberova@svkos.cz
Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (tdkiv.nkp.cz) definuje knihovníka jako pracovníka knihovny vykonávajícího knihovnické práce, zahrnující výběr, zpracování, organizování, vyhledávání, zpřístupňování, resp. dodávání dokumentů a informací uživatelům knihovny. Je více možností, jak se v České republice stát knihovníkem. Například nastoupit do knihovny na pracovní pozici knihovník a informační pracovník. Většina knihovníků u nás má jiné než oborové vzdělání. Národní knihovna ČR realizovala v letech 1998, 2012 a 2017 Analýzu mzdové, věkové, a vzdělanostní struktury pracovníků knihoven v ČR. Z analýz vyplývá, že knihovny zaznamenávají dlouhodobý pokles pracovníků s oborovým vzděláním. Knihovnictví lze vystudovat nejen prezenčně, ale i dálkově (kombinovaná forma studia) na třech univerzitách u nás: na Univerzitě Karlově v Praze – bakalářské studium Informační studia a knihovnictví a magisterské studium Informace, média a knižní kultura, na Masarykově univerzitě v Brně – bakalářské a magisterské studium Design informačních služeb a na Slezské univerzitě v Opavě (nově získala akreditace na deset let) – bakalářské a magisterské studium Knihovnictví (přičemž magisterské studium má dvě specializace: informatiku a komunitní knihovnictví). Je možné vystudovat i střední knihovnickou školu, případně vyšší odbornou školu v Brně či v Praze. Nejen pro zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance je kombinované (dálkové) studium na univerzitě dlouhé, finančně náročné a nevyhovující pro zajišťování služeb. V případě, že zaměstnavatel studium povolí, zaměstnanec čerpá studijní volno na základě dohody o zvýšení kvalifikace a je nutné, aby ho kolegové na pracovišti zastoupili. Výhodou je, že zaměstnanec musí v knihovně odpracovat určitý čas, aby se studium knihovně
16 proměny českého knihovnictví
zaplatilo. Není výjimkou, že zaměstnavatel dohodu se zaměstnancem neuzavře a ten studuje ve svém osobním volnu, což je velmi náročné. U zaměstnanců, kteří pracují v knihovně déle než deset let na odborném místě, je v kompetenci ředitele, aby praxi uznal s přihlédnutím k pracovním výsledkům a oborové studium prominul. Nabídka, jak se stát knihovníkem, se nově rozšířila o možnost získání certifikátu Národní soustavy kvalifikací NSK. Systém NSK je velkou příležitostí pro zaměstnavatele – ředitele knihoven, kterou ovšem někteří ředitelé jako příležitost nechápou. Těmto ředitelům se jeví dřívější rekvalifikační kurzy na knihovníka jako jednodušší, a tudíž lepší. Nemyslím si to. V knihovnách se objevují různé typové pozice, které vyžadují různou kvalifikaci. Obsáhnout všechny dovednosti v jedné typové pozici je nereálné. Je nutné, aby management knihovny stanovil kompetenční profily zaměstnanců a určil, kolik potřebuje odborných knihovníků a kolik ostatních pracovníků. V knihovnách je většinou knihovníkem každý, kdo podepíše pracovní smlouvu. Zvláště v menších knihovnách knihovník vykonává všechny činnosti odborné i neodborné. Personální politika je ve většině knihoven záležitostí pouze ředitelů, personalistu mají jen velké knihovny. Přitom propracovaná personální politika je pro úspěch knihovny zásadní. Zaměstnavatelé si stěžují, že školy nepřipravují takové absolventy, jaké by potřebovali. Na druhou stranu klesá zájem o studium knihovnictví. Získat do knihovny odborníky není lehké, zvláště u typových pozic systémový knihovník, správce digitální knihovny, IT pracovník, grafik ad. Je těžké je zaplatit a udržet v knihovně. Vrátím se k registrům Národní soustava kvalifikací a Národní soustava povolání.
