Budoucnost knihoven Pavla Kovářová, Martin Krčál kovarova@phil.muni.cz, Martin.Krcal@mzk.cz
Úvod V souvislosti s nedávnými událostmi – ať už s politickou kauzou změny vedení ÚKR nebo se stoletým výročím schválení prvního knihovního zákona – se jistě řada z nás zamyslela nad tím, jak by vlastně mohla vypadat budoucnost knihoven. Představy mohou být různé. Knihovny se promění na muzea knih, kde bude hlavním cílem ochrana tištěného fondu. Nebo vzniknou komunitní centra, kde písemné zdroje ustoupí lidem, kteří zde budou sdílet informace, názory i zkušenosti. Může se ale stát, že knihovny jako instituce úplně ztratí pro společnost význam a zaniknou. Anebo budou něčím úplně jiným. Scénáře, příčiny i důsledky mohou být velmi rozmanité a je nemožné je všechny popsat. Když jsme byli osloveni redakcí časopisu Duha, abychom se zamysleli, jak by podle nás mohla budoucnost knihoven vypadat, začali jsme rozvíjet diskuzi na toto téma. Rozhodli jsme se, že se pokusíme o pozitivní pohled na to, jak by knihovny mohly vypadat, pokud budou chtít. Zároveň je třeba zdůraznit, že musí být naplněny vnější i vnitřní faktory, které jim to umožní. Jsme si vědomi toho, že ideální svět neexistuje a ne všeho bude jednoduché dosáhnout, ale bez snů a idealizovaných představ nemůže dojít k jejich naplnění. Vzhledem k rozsahu článku jsme se rozhodli přesněji vymezit některé vstupní parametry. Omezili jsme se na základní knihovny fungující v městech a obcích od úrovně krajů níže. Aby nešlo jen o futuristickou vizi, stanovili jsme si, že popisujeme knihovny fungující v roce 2030, tzn. změny by se měly stát v průběhu deseti let. Na základě těchto vstupních parametrů jsme se zamysleli nad čtyřmi oblastmi v knihovnách – prostor, tradiční služby a proces pro jejich zajištění, elektronické služby a vzdělávání uživatelů a knihovníků. V závěru bychom se pak pokusili
6 proměny českého knihovnictví
o pohled na knihovny zvnějšku, tedy jak je vnímá společnost a jejich uživatelé.
Prostory a služby Pokud se řekne knihovna, představíme si budovu plnou knih. Tato představa je však již přežitá a knihovny kromě půjčování nabízejí velké množství dalších služeb, ke kterým potřebují vhodné prostory. S rozvojem myšlenky komunitní knihovny se ukazuje, že prostory v knihovnách nejsou vždy pro tento účel vhodné. Chybí prostory pro setkávání, rozlišení na hlučné a tiché studovny, často nelze kvůli rozvržení ani realizovat více akcí nebo aktivit najednou a skloubit je přitom s provozem. K dispozici vždy není ani vhodné technické a prezentační vybavení. Přitom koncept komunitní knihovny by měl klást důraz na sebevzdělávání, týmové studium, setkávání lidí se stejnými zálibami a potřebami, podporu diskuze a kulturního rozvoje. Tomu samozřejmě musíme přizpůsobit prostory. Při navrhování knihoven ve světě se stále více prosazuje koncept tří zón, který obsahuje vítací zónu, kde se dějí různé akce, není zde potřeba registrace a zároveň tato zóna slouží jako prostor pro získávání nových čtenářů, kdy je zaujmeme nějakou akcí nebo výstavou. Uživatel získá potřebu podívat se, co knihovna dále nabízí. Druhá zóna je již komornější a jsou zde k dispozici fondy a výpůjční pult, kde dochází k hlavnímu kontaktu s knihovníkem. Třetí zóna je klidová a slouží ke studiu, ale lze ji kombinovat i s odhlučněnými týmovými studovnami. Ve všech třech zónách musí být kladen důraz na komfort a je třeba je vhodně vybavit technikou. Třeba týmové studovny by měly disponovat počítačem a prezentační technikou. Pokud bude skupina studentů pracovat na nějakém týmovém projektu, pak si potřebuje dělat zápisky, sdílet společně zajímavé dokumenty a v neposlední řadě třeba i společně tvořit text. K tomu mohou využít interaktivní
