Rozhovor s Marií Dočkalovou Jana Nejezchlebová Jana.nejezchlebova@mzk.cz
Městskou knihovnu v Třebíči znáte velmi dobře z různých oddělení a pracovního zařazení. Knihovna plnila funkci Okresní knihovny a od roku 2002 je knihovnou pověřenou výkonem regionálních služeb. Můžete charakterizovat změny, kterými Městská knihovna v Třebíči prošla? Když jsem v roce 1982 nastoupila, fungoval střediskový systém z mého pohledu začátečníka naprosto bezvadně a tehdy mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Jak už to bývá, teorie ve škole byla nudná, ale v praxi vidět, jak se do malých knihoven převážejí hromady centrálně zpracovaných nových knih a paklíky katalogizačních lístků k zařazení, bylo skvělé. A zpětně oceňuji, že se tak dělo bez počítačových sítí a sdílené katalogizace, dvě katalogizátorky a několik knihovnic „metodiček“ si na nedostatek práce rozhodně nemohly stěžovat. Druhé jmenované si spíš mohly stěžovat na pracovní podmínky, které byly na malých knihovnách hlavně v zimě tristní, ale stěžovat si tehdy nebylo zvykem. V důsledku zákona č. 425/1990 Sb. byly okresní knihovny transformovány na městské. Až do pověření výkonem regionálních funkcí podle knihovnického zákona č. 257/2001 neexistoval oficiální způsob, jak často neradostné dění v obecních knihovnách ovlivnit. Malé knihovny nenakupovaly knihy, některé byly zrušeny. Zpřetrhaný systém nákupu, odborné pomoci i osobních pracovních vazeb se napravoval pomalu a jak se dalo čekat, pocítily to především ti nejslabší, jimiž byly a jsou knihovny v malých obcích. Třebíčsko a celá Vysočina jsou tím typické – jen v okrese Třebíč je 167 obcí, z toho 6 měst a 10 městysů. Neprofesionálních knihoven je 135, často v obcích
kolem 150 obyvatel. Také odtržené profesionální knihovny měly často problém uhájit svou existenci a identitu, v některých sídlech se nepodařilo knihovny na profesionální úrovni udržet. Nyní Městská knihovna v Třebíči vykonává regionální funkce z pověření Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě. Při tolika malých knihovnách a neprofi knihovnících je to mravenčí práce. Stále platí, že v této části knihovnické práce jsou důležité nejen odborné znalosti, ale i velká míra sociální a emoční inteligence. Plus trpělivost na druhou. Jak se nové poslání a úkoly knihovny promítly v požadavcích na schopnosti a vzdělání knihovníků? Významně. Po absolvování střední školy byly knihovnice schopny se zařadit na kterékoli pracoviště, podle potřeby zvládly práci na každém oddělení a nevypadalo to, že bychom si s těmi znalostmi nevystačily i několik desítek let. Když bylo třeba, nezřídka jsme na svých pracovištích ťukaly do psacího stroje jeden katalogizační lístek za druhým, abychom ulevili katalogizaci. Nikdo s tím neměl problém, katalogizační pravidla byla pro většinu tehdejší produkce poměrně jednoduchá. A i když byla knihovnická práce vždy časově náročná, bylo daleko méně stresu, v podstatě stačilo s úsměvem půjčovat knihy a pro klid s nadřízenými sem tam připravit společensky odpovídající akci. Vzdělávání knihovníků spíš souviselo s tehdejšími politickými a ideologickými nesmysly, sama jsem příkazem vyfasovala několik i vícedenních školení o propagaci politické literatury. Dnes je důraz na průběžné vzdělávání knihovníků. Devadesátá léta přinesla počítače, proměny českého knihovnictví 15
