CovidCON ukázal, že první vlnu české knihovny přečkaly... Jan Delong jan.delong@knihovnatrinec.cz
...co bude dál, je otázka, na kterou se těžce hledá odpověď Tento text píšu 20. října pozdě v noci, tedy v době, kdy titulky prakticky všech médií v České republice ohlašují rekordní přírůstky potvrzených onemocnění Covid-19. V době, kdy z nemocnic přicházejí alarmující zprávy o tom, že náš zdravot nický systém sice drží, ale síly a personál pomalu dochází. V době, kdy knihovny jsou stále otevře né, ale v záložce prohlížeče mi svítí varovný odkaz, že dojde k dalšímu plošnému omezení služeb, a ve výčtu se pravděpodobně na knihovny tentokrát nezapomene. V době, kdy je společnost hluboce rozdělená, ať už názory, pohledy na danou situ aci, vyhlídkami na budoucnost nebo sociální di stancí. Přesto tento text nebude o rezignaci nad současným stavem, ale upnutím se k naději, která ve mě stále zůstává po zářijovém CovidCONu, jež se konal 8. září 2020 v Městské knihovně v Praze a jehož organizátorem byl SDRUK (Sdružení knihoven ČR). Hlavním tématem byla totiž první koronavirová vlna a červenou nití, která se vinula jednotlivými přednáškami a bloky, bylo zjištění, že jsme ji jako knihovny zvládli.
Výzva, se kterou jsme si poradili Dobu, kdy koronavirová pandemie dorazila k nám do České republiky, máme pravděpodobně všich ni stále živě v paměti. Někteří možná dokáží přesně popsat to, co dělali v den, kdy byl vyhlášen nouzový stav a plošná karanténa, která znamena la uzavření knihoven, ale také hranic a zpomalení či zastavení společenského života a ekonomiky. Nezaujatý pozorovatel, ale možná také insider, by čekal, že stejně tak se zpomalí a zastaví české knihovny a knihovnictví. Jenže ve chvíli, kdy se začala mobilizovat spo lečnost, spontánně se objevovaly desítky až stovky
28 konference, akce
místních nebo celostátních dobrovolnických inici ativ a proti koronavirové vlně se vzedmula vlna solidarity, se z prvotního šoku a paralýzy oklepa ly také knihovny a nezůstávaly pozadu. Skoro si troufám tvrdit, že pokud někdy někdo bude váhat s definicí toho, co je komunitní knihovna, bude stačit ukázat na knihovny, které se prezentovaly právě na CovidCONU v září roku 2020. Organi zátoři dali dohromady pestrou sestavu řečníků, kteří ale beze zbytku ukázali, že knihovny si s vý zvami, jež první plna přinesla, dokázali poradit. Byl to například nevídaný a v podstatě oka mžitý přechod do digitálního prostoru, proto že jiná než on-line komunikace nebyla možná. Knihovny.cz a jejich #knihovnyprotiviru se tak staly symbolem toho, že knihovny mají smysl i v čistě virtuální podobě. Mohou být garantem relevantních a ověřených informací, mohou zpří stupnit velké množství e-knih a být cenným zdro jem pro studenty, kteří byli odříznutí od fyzických studoven a klasických služeb. CovidCON také na mnoha příkladech z ma lých i velkých knihoven ukázal, že se dokážeme velmi rychle přizpůsobit potřebám (mnohdy akutním) společnosti. Knihovny se začaly mě nit na prostory, kde se šily roušky, tiskly štíty či ochranné pomůcky. V knihovnách se organizovala nebo koordinovala pomoc a část z nich dokázala najít cestu, jak fyzické knihy dostat k jejich čtená řům. Knihovny se prakticky přirozeně staly sou částí semknuté a odhodlané společnosti. Nutno podotknout, že součástí velmi flexibilní, zejména když si vybavím překotné znovuotevření, na kte ré s překvapivým oznámením zbylo jen několik málo dní. CovidCON však nebyl setkáním, kam si přijeli knihovníci z různých koutů republiky poplácat po zádech a říct si, jak jsou skvělí. Začátek září
