Příběh veřejné knihovny ve Vyškově – Vladislav Raška

který od r. 1992 nepřetržitě stojí v čele třísouborového MdB coby manažersky zdatný ředitel i pilný režisér, a průřez Srnových zamyšlení, vybraný dramaturgyní Klárou Latzkovou. Textové těžiště svazku spočívá v odborně fundované i čtivé studii exrektora a profesora JAMU Václava Cejpka, vycházejícího též z vlastních diváckých zážitků. Čtyři desítky stran, prokládaných blíže neidentifikovanými fotografiemi, dělí do osmi oddílů a ty pak do kratších kapitol. Stručně vymezuje, že jeho hlavním cílem je „pokus o pojmenování nejdůležitějších snah divadelních umělců vytvářejících umělecký program MdB v daných letech“, tedy popsat „hlavní trendy vývoje, cesty a směry, kam divadlo mířilo a proč“. Výchozí situací je další přestavba někdejšího kina r. 1995 a vyrovnávání souboru se složitou společenskou situací doby. Připomíná systematické směřování MdB k muzikálu, pro něž se mezníkem stalo r. 2004 otevření moderní Hudební scény. Vzájemně provázané linie muzikálovou (zcela vytlačila nabídku operet) a činoherní analyzuje Cejpek nejprve samostatně, a to strukturovaně do jednotlivých „podmnožin“. U první si všímá inscenování náročných „hitových“ titulů světových, původní tvorby z MdB a konečně Mošovy Vladislav Raška Vladis.raska@qmail.com Devadesátá léta předminulého století jsou ve znamení nejen hospodářského a politického rozmachu, ale taktéž kulturního a vzdělávacího vzepětí českého národa v rámci tehdejší monarchie. Stranou nechtěli zůstat ani středomoravští studenti vracející se na prázdniny z Vídně či trochu vzdálenější Prahy. Ti z KarloFerdinandovy university přicházeli ovlivněni myšlenkami svého oblíbeného profesora T. G. Masaryka. A tak nepřekvapí, že i vyškovští studenti zakládají Feriální (později Akademický) kontinuální spolupráce se skladatelem Zdeňkem Mertou. Pestrou škálu uváděných titulů probírá rovněž podrobněji stratifikovaný oddíl Dramaturgická linie: činohra. Věnuje pozornost repertoáru klasickému, zejména shakespearovskému, dramatice moderní (vyčleňuje režijní přínos pražské Hany Burešové) a konečně české; pominuty nejsou letní plenérové produkce na Biskupském dvoře. Poslední část Cejpkova elaborátu, dovedeného až do konce neúplné sezony 2019–2020, předchozí dílčí soudy s patřičnou akribií sumarizuje a zobecňuje.

Přehled jiných důležitých aktivit MdB přináší stať dramaturga Miroslava Ondry Zahraniční zájezdy. Úspěšné expandování do ciziny začalo již r. 1993 féerií Sny svatojánských nocí a poté počet turné i destinací plynule narůstal. Za posledních 27 sezon odehrálo MdB mimo ČR 1554 představení v 17 státech (nejvíce v Německu) a rekordmanem zůstává West Side Story. Výmluvné údaje o reprízovosti, návštěvnosti nebo oceněných v Síni slávy najdeme v rubrice Závěrečná bilance. Rozsahem největší blok knihy pak chronologicky uvádí bezmála 250 premiér se základními údaji, výňatky dobových kritik a foto

Příběh veřejné knihovny ve Vyškově

dokumentací Jefa a Tina Kratochvilových. klub, jehož posláním bylo šířit vzdělanost a osvětu. Za prvořadý úkol k dosažení těchto cílů logicky považovali založení veřejné knihovny. V zápise z jejich valné hromady čteme: Kniha musí doplniti, co nenahradí přednáška. Zříditi lidovou knihovnu ve Vyškově bude jednou z mnohých prací Feriálního klubu. Jest potřebí opravdové, třeba i tiché práce! Obdobně se tak dělo i v dalších městech – třeba prostějovští akademici zakládají veřejnou knihovnu v následujícím roce.

Nejsnazší by bylo zveřejnění stávajících spolkových knihoven; třeba Čtenářskozpěváckého spolku Haná (založeného 1864, k čemuž zase přispělo vystoupení prostějovské Orlice na zdejším náměstí), tělocvičné jednoty Sokol (1870) nebo sdružení pokrokových žen Vlasta (1874). Avšak k takové dohodě pro odpor – a řekněme i jistou úzkoprsost některých činovníků – nedochází, takže Feriální klub sám ještě v roce svého založení otevírá 20. prosince první veřejnou knihovnu, když předtím shromáždil z darů na 300 knih. Přístřeší nachází v Besedním domě, ten byl již deset let centrem spolkového života ve městě; sídlila v něm nejen většina spolků, ale nacházela se zde i spolková knihovna Hané.

Další úsilí Feriálního klubu směřovalo k otevření veřejné čítárny, která měla přispět k dalšímu všeobecnému vzdělávání občanů. Připomeňme si, že v těchto desetiletích vycházela Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí – známější dnes pod názvem Ottův slovník naučný (1888–1909). Česká encyklopedie se mohla svým rozsahem jako jediná směle srovnávat s nepoměrně většími jazykovými mutacemi ve francouzštině, angličtině či němčině; tvořilo ji totiž 28 dílů základní řady s 12 dodatky. K vědomostnímu povznesení národa byly tedy vytvořeny velmi příznivé podmínky, což se logicky promítlo i do ekonomické prosperity české společnosti.

První návrh na zveřejnění spolkové čítárny pochází již z roku 1900, ale dochází k tomu až o čtyři roky později, kdy město začalo na její provoz pravidelně přispívat. A tak 6. ledna l905 po dohodě se všemi místními spolky je otevřena veřejná čítárna v přízemí již zmíněného Besedního domu, kde byly vykládány noviny a časopisy v počtu osmdesáti titulů, polovinu z nich dodávala zdarma redakce Vyškovských novin. Čítárna byla přístupná všem občanům města třikrát v týdnu a v neděli po celý den.

Po skončení první světové války je opět zahájeno jednání o spojení spolkových knihoven. Knihovnický zákon z roku 1919, který ukládá všem obcím zřizovat veřejné knihovny, situaci usnadňuje. Všechny spolky převádějí svůj knižní fond do veřejné knihovny; Haná daruje svá periodika a podílí se i nadále na správě veřejné čítárny.