Jižní Morava čte zahajuje další ročník – Kateřina Bartošová

vytvářenými a aktualizovanými soupisy místních podnikatelů, Anopress, právní předpisy – je velmi malý zájem a v řadě knihoven tyto služby opustili, nebo je nabízejí jenom formálně. Spíše je zájem o různé druhy přednášek, besed, vzdělávacích kurzů – zde vytvářejí uživatelé na knihovny mírný tlak.

Důležitý v knihovnách je lidský faktor – knihovníci a jejich reakce. Záleželo na aktivitě jednotlivých knihoven nebo dostatečně rychle organizovalo a zajišťovalo činnost MK ČR a NK ČR?

Lidský faktor v knihovnách je vždy trochu sázka do loterie. Jak jsem uvedl, naše knihovna měla velmi mladý kolektiv a změny nebylo těžké realizovat, ale vím, že v menších knihovnách, zvláště venkovských, se změny prosazovaly pomalu a mnohdy velmi obtížně. Co se týče role ministerstva, tak velmi pomohly v novém rozvoji knihoven vypisované granty, zvláště VISK 3 a v kulturní oblasti Knihovna 21. století. Národní knihovna byla zpočátku příliš zahleděna do sebe a svých problémů, takže hybatelem změn v celém českém knihovnictví se stal především SKIP, kde nezastupitelnou roli sehrál dr. Vít Richter.

Kam by měly směřovat knihovny, které se mění v hybridní knihovny, poskytující virtuální prostředí, stále nové produkty a služby, přístup k digitálním dokumentům a databázím? Mizí tradiční služby knihoven nebo se vytváří určitá vyváženost mezi knihovnickými postupy?

Knihovny musí na technologické změny a dynamicky se rozvíjející digitální svět operativně reagovat a najít si v nových oblastech způsoby a služby, které nabídnou svým uživatelům, ale především je přesvědčí, že nová nabídka je pro ně atraktivní, obohatí je jimi požadovaným způsobem. Tedy nevnucovat, ale nabízet na základě požadavků. Nicméně jsem přesvědčen, že tradiční služby spojené s papírovými fondy z knihoven nezmizí. Dokonce jsem přesvědčen, že není daleko doba, kdy jako reakce na ten překomunikovaný svět se dostaví hlad po něčem „laskavém“ a tradičním. Tuším, že se budou objevovat otázky typu „Ty jsi nečet´ tuhle novou knihu?, tuhle novou sbírku?“ (míněno papírovou). Že to bude zkrátka IN chodit do knihovny a OUT zůstávat jen v digitální, elektronické rovině. Pravda, tento můj optimismus se pravděpodobně nebude týkat malých knihoven ve městech do 10 tis. obyvatel. Rovněž knihovny mohou plnit významnou roli v mimoškolním vzdělávání, formou organizování kurzů, univerzit, exkurzí atd. V uplynulé covidové době bylo vidět, že se i tato rovina přenášela do on-line záležitostí, ale zároveň jsme se velmi často setkávali s ohlasy, že už je toho „onlajnového“ příliš a lidé se touží setkávat osobně. Zde je tedy velký prostor pro naplňování role komunitních center (a to zase zvláště v malých sídlech!).

Zastavíme se u uživatelů knihoven. Jak přijímají změny, umí možnosti knihoven využívat?

O změnách jsme tu již trochu mluvili, nyní bych se rád dotkl jiného problému. Naše knihovna začala v nové budově (přestěhovali jsme se v r. 2012) nabízet možnost při návštěvě knihovny využít terasu a dát si nějaké občerstvení, kávu, čaj, limonádu, zákusek. Každý, kdo do knihovny přišel, nebo exkurze z jiného města, která naší knihovnu navštívila, byla touto nabídkou nadšená. Ovšem čtenáři této nabídky využívají jen velmi sporadicky. Přijdou, rychle vrátí knížky, rychle si vyberou a spěšně odcházejí. Nechtějí pobýt – s výjimkou těch, kteří docházejí na počítače, internet – jenže ani ti nevyužívají nabídky dát si nějaké malé občerstvení ke stolu s PC. To mne velmi překvapilo a zklamalo. A zase něco optimističtějšího – nabídli jsme v knihovně „veřejný klavír“, mechanický fotbálek a v klidové zóně jsme pro čtenáře vybudovali individuální studijní místa. Všechny tyto nabídky jsou hojně