Portfolio 2022

MATĚJ ŠEVELA PORTFOLIO

narození: 15. 1. 1997 telefon: +420 606 264 803 adresa: Bílý Kámen 70, Vyskytná n. Jihlavou, 588 41 Česká republika email: MSevela@seznam.cz sevelmat@student.cvut.cz

Tampere University, Finland Faculty of Built Environment (2022)

Architektura Výměnný pobyt Erasmus+ na jeden semestr (dvě periody)

České vysoké učení technické, Fakulta architektury (2021 - současnost) Architektura a urbanismus Magisterské studium (dokončení podzim 2023)

České vysoké učení technické, Fakulta stavební (2017 - 2021) Architektura a stavitelství Žlutá karta za rodinný dům v Ruzyni Žlutá karta za Areál sociálních služeb Modřany Dokončené bakalářské studium

Střední škola stavební, Jihlava (2013 - 2017) Pozemní stavitelství Stavba Vysočiny 2015 - Budova TWR na letišti JihlavaHenčov - Cena veřejnosti Wienerberger 2016 - Soutěž o nejlepší studentský projekt - 1. místo (školní kolo), 2. místo (národní kolo)

monom works s.r.o. (junior architekt) No Limits Design a.s. (3D creator)

VYŠEHRAD atelier s.r.o. (junior architekt)

LUCIDA s.r.o. (junior projektant)

IAESTE Czech republic (public relations)

SEBAPOL s.r.o. (stavitel)

ŘEVNICE

Současný stav

Řevnice mají dle katastrálního území plochu 1014 ha. Zastavěná plocha tvoří necelou pětinu města, ostatní plocha je tvořena vegetací - lesy, louky, pole. Řevnice se od počátku tisíciletí moc nemění, spíše si udržují svoji podobu. Ta se měnila nejvíce během počátků 20. století, kdy zde probíhala velká stavební činnost. Řevnice se vyznačují rovnoměrnou zástavbou rodinných domů,

převážně solitérní se soukromou zahradou. Tímto způsobem zástavby se Řevnice staly pojmem pro rekreační maloměsto v zeleni. Řevnice jsou vlastně ideální město, je zde zastoupena veškerá občanská vybavenost od divadelních spolků až po technický dvůr. Populační rozvoj nastal primárně v minulém století a dnes je minimální.

Koncept

Řeka a město. Berounka a Řevnice. Vztah, který je krásný. Vztah, který umí hodně ublížit. Spojení, které přináší spoustu krásných momentů, ale jednou za čas si to s velkými úroky vezme zpět. Voda má obrovskou sílu a umí ukázat, že si s ní nemáme zahrávat, ale naopak respektovat a ctít. Na oplátku nám nabízí možnost trávit v její blízkosti času. Vydal jsem se tyto body najít a ukázat jejich krásu.

Návrhem se zaměřuji na konceptuální řešení přístupu k tvorbě míst v okolí řeky. Zásadní výchozí bod leží v poznání charakteru a objevení jeho silných a slabých stránek. Vytvářím soubor intervencí pro každý charakter, které se následně aplikují do jednotlivých bodů v daném charakteru řeky.

Stezka k Černé

skále

Od mostu vede silnice souběžně s řekou. Podél ní jsou postaveny objekty plovárny a letního rekreačního areálu. Skrz vzrostlé stromy můžeme prohlédnout až k vodě. Pokračováním dále směrem ke skále se zeleň podstatně zhušťuje a stává více neprostupnou. Břeh je porostlý náletovými dřevinami a stává se velmi těžko přístupný, pouze v několika bodech je pročištěn díky rybářům. Na úrovní

klubovny vodáckého oddílu se nachází pozůstatek ovocného sadu, který býval několikanásobně větší. V tomto místě je i budova již neexistujícího kynologického spolku. Pěšina mizí v hustém porostu a postupně nás navádí k Černé skále. Okolo ní je drobná mýtina. Na vrcholku skály je pouze prašná cesta, keře, zarostlý okraj svahu a krásné výhledy.

Nejbližší okolí skály je v dosti zuboženém stavu. Svými intervencemi tento stav zlepšuji a místo povyšuji na prostor s jasným charakterem. Do míst stávajících ohnišť přidávám jednoduchý mobilář, tím prostor získavá na čitelnosti a zvyšuje se jeho atraktivita

i pro místní obyvatele. Palubovou cestu překonávám strmý úsek v těsné blízkosti skály a řeky, který je jinak velmi těžko schůdný. Přírodní přístup do řeky doplněný o dřevěné molo poskytuje výhledy na řeku, protější břeh i zábavu pro plavce.

OPAVA

atelier soubor staveb, Redčenkov & Danda

V současné době se na řešeném území nachází zahrada dětského domova, promenáda bývalé komendy a Dvořákovy sady. Nepříjemným faktem o arkádách je jejich „obléhání“ sociálně vyloučenými osobami, které často další odrazují další návštěvníky, kteří by se na místo rádi podívali.

Koncept

Hlavním záměrem bylo znovu zpřístupnit vnitřní část bloku bývalé komendy a celkové oživení veřejných prostor. S tím souvisí i jasné ohraničení prostoru Dvořákových sadů a vymezení hradebního okruhu. Zároveň byla věnována pozornost dětskému domovu a jeho uzavřenému dvoru natočenému k historické budově Spořitelny.

Zelený pás Městských parků Opava přísně vymezuji dvěmi samostatnými hmotami vysokoškolských kolejí a dětského domova. Směrem do centra bloky ustupují veřejnému prostoru a zpřístupňují vnitrobloky. U dětského domova vzniká zahrada s hřištěm, která nahrazuje bývalou asfaltovou plochu. U kolejí vzniká prostor pro aktivní trávení času. Amfiteatr bude sloužit studentům uměleckých

škol pro performance a představení. K tomu náleží i bar s kavárnou. Nad samotným amfiteatrem je umístěna co working kancelář, takže nebude docházet k vzájemnému rušení v pozdějších hodniách. Pokoje studentských kolejí jsou natočený do parku a od vnitrobloku jsou odděleny pavlačí. U kostelu sv. Alžběty zachovávám komunitní zahradu, která se těší velké oblíbenosti mezi obyvateli Opavy. Druhá část vnitrobloku stále slouží dětskému domovu. Je zde zahrada, kde mohou děti trávit volný čas. Blok dětského domova

poskytuje zázemí pro nízkoprahové centrum a startovací byty. Samotný dětský domov v sobě ukrývá multifunkční sál, kde mohou děti sportovat nebo mít různé společenské akce, které může navštěvovat i veřejnost. V dalším patře jsou umístěny společenské místnosti a pokoje pro dvě rodinné skupiny. Startovací byty jsou vhodné pro plnoleté děti, které se chtějí osamostatnit, ale mají problém se získáním vlastního bytu. Nízkoprahové centrum vzniká na popud situacím v původních arkádach. Bylo to místo silně

vyhledávané lidmy bez domova. Jako náhradu jim nabízím místo, kde se mohou bezpečně najíst, provést hygienu nebo i přespat. Služby nízkoprahového centra nejsou pouze o poskytnutí jídla a přespání, ale také pomoci při znovu začleňováním do běžné společnosti, což je často dlouhý a náročný proces.

RUZYNĚ

léto 2021

bakalářská práce, Daďa

Rodinný dům v Ruzyni. Předmětem bakalářské práce je návrh rodinného domu. Zadaný pozemek se nachází ve starší zástavbě v čtvrti Ruzyně spadající pod Prahu 6. Je navržen pro čtyřčlennou rodinu. Hlavní myšlenka, která se prolíná celým projektem spočívá v nadčasovosti návrhu. Čisté linie, rovné plochy a kombinace plných a prosklených ploch podporují kompoziční řešení celé stavby. Hlavní hmota je dvoupatrová s ustupujícím podlažím podkroví. Prvním patrem prochází pomyslná podélná osa, která je kolmá

na ulici Stochovská. Tato osa provádí společenskou částí domu a přirozeně navádí do velkorysého obytného prostoru. Ve druhém patře se tato osa otáčí a přechází do soukromé části, která zahrnuje dětské pokoje a ložnici pro rodiče. Ložnice má svou vlastní terasu, která je objemově ohraničena rámovou konstrukcí, která doplňuje hmotu druhého patra. Tato rámová konstrukce zároveň ohraničuje výhledy z domu ven. Do posledního patra se jde po schodišti, které zakrývá šikmá střecha, kopírující sklon schodiště. Zde je ateliér.

AREÁL

léto 2020

Areál sociálních služeb Modřany

Zadáním od městské části Prahy 12 bylo navrhnout areál sociálních služeb. Po provedení analýz jsme stavební program rozdělili do čtyř bloků. Prvním je domov se zvláštním režimem - domov pro seniory, kteří vyžadují stálou péči. Následuje domov s pečovatelskou službou - domov pro seniory, kteří zvládají téměř všechny běžné úkony života, pečovatelka za nimi pravidelně dochází domů. Sociální byty - malometrážní byty pro mladé rodiny s dětmi či

sociálně slabší osoby, které potřebují bydlení, ale nemohou si dovolit vlastní byt. Posledním objektem je komunitní centrum se sálem, dílnami pro zájmové kroužky a prostorem pro dětskou skupinu.

Vypracováno ve spolupráci s Matějem Střechou. Oba jsme se na práci podíleli stejnou měrou.

Budovy jsme na pozemek rozmístili tak, abychom zachovali klidný ráz ulice Jordana Jovkova a spíše tranzitní funkci ulice Nikoly Vapcarova. Území dělíme diagonálně do dvou částí. V severozápadní části navrhujeme dva bytové domy a domov s pečovatelskou službou, ty jsou spojeny garážemi v podzemním podlaží. Kromě funkce bydlení se nachází v budovách také komerční prostory pro sociální podnikání a zázemí terénní pečovatelské služby. Ve východní části navrhujeme domov seniorů

a domov se zvláštním režimem. Ten jsme zpracovali jako terasový dům, což je pro tento typ provozu více než nezvyklé, ale díky svažitosti území je velmi výhodnou variantou. Zároveň zde vznikají terasy, které slouží jako bezpečný venkovní prostor pro ubytované seniory. V jižní části pozemku jsme navrhli komunitní centrum. Tvar komunitního centra zcela vystupuje z okolní panelové zástavby. Tento kontrast znázorňuje společenskou funkci objektu a má přilákat návštěvníky.

KNIHOVNA

zima 2019

zadání

Předmětem ateliéru je návrh objektu místní knihovny v Klánovicích a navazujících veřejných prostor. Knihovna by měla být intelektuálním a společenským centrem obce se soudobým architektonickým výrazem, využívajícím nejmodernější technologie a zařízení vycházející z architektonické tradice místa.

historie

Klánovice založil Václav Klán, původně písař soudu ve Zbraslavi a později obchodník s nemovitostmi. Pozemky na výstavbu obce zakoupil od knížete Liechtensteina a od dvora v Jirnech v roce 1874. 22. Března 1878 získal od Českého místodržitelství povolení k založení osady Klánovice, která byla formálně připojena k Šestajovicím. Významným impulzem k rozvoji výstavby v této oblasti bylo zřízení železniční zastávky Jirny-Koloděje, ke kterému došlo v roce 1883. V blízkosti nádraží vznikla osada Kolodějské Zálesí, která byla součástí obce Koloděje. Významným obdobím Klánovic byla 20. a 30. léta 20. století. V roce 1911 zde byla postavena kaple Matky Boží, dnešní Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Po roce 1920 byl realizován projekt architekta Rudolfa Utěšila, který navrhnul rozsáhlou úpravu obce spojenou s výstavbou Klánovických

lázní, bazénu, kolonády a restaurace s penzionem. V parku u nádraží byla odhalena bronzová socha T. G. Masaryka. V období druhé světové války zde postupně vyrostl lesní golfový areál. Investorem byl Golf Club Praha, který do Klánovic přesídlil z pražského Motola. Hřiště bylo vybudováno na pozemcích věnovaných knížetem Liechtensteinem, na jeho stavbu přispěli mimo jiné baron František Ringhoffer. Hřiště se mělo po svém úplném dokončení rozkládat na ploše 86 hektarů. Provoz na šesti jamkách byl zahájen v srpnu 1938, v roce 1950 bylo dokončeno již 15 jamek.

Lázeňský komplex po roce 1950 chátral, hlavní objekt byl likvidován v roce 1988. Také klánovický golf postihlo stalinistické nálepkování, z ideologických důvodů byl v roce 1950 Golf Club Praha zrušen a většina herních ploch rozorána a zalesněna. V roce 1974 byly Klánovice přičleněny k Praze.

Dnes jsou Klánovice vyhledávaným místem pro luxusní bydlení uprostřed lesů a zachovalé přírody. Díky železniční trati zařazené do systému Pražské integrované dopravy je možné se dostat z Klánovic do centra do 30 minut. Klánovice tak naplňují urbanistické teorie o životu ve vlastním rodinném domu a přitom v dosahu centra metropole

řešení Klánovice. Drobné město na samotném okraji Prahy. Klidné útočiště v prostředí úzce propojeném s okolním lesem. Část města, ve které se nachází zadaný pozemek je sevřena mezi základní školou, mateřskou školkou, městským úřadem a sportovní halou.

Současný stav je poněkud smutný. Prostor, který by mohl tvořit důležitou část města je zabrán několika stavbami, které akorát znehodnocují místo. Naším úkolem bylo tuto situaci změnit.

Při obhlídce stavební parcely jsem se necítil moc příjemně. Značná nepřehlednost a chaos území ve mně vyvolal negativní pocity. I přes to, že je pozemek rozsáhlý, tak množství budov a překážek vymezí opravdu drobnou plochu. Tomu jsem se chtěl svým návrhem vyhnout . Proto jsem navrhl drobnější, pouze jednopodlažní stavbu, která nezasahuje a neznehodnocuje venkovní prostory.

Hmota je orientována rovnoběžně s uliční čárou a vhodně doplňuje urbanistický záměr. Čtyři průřezy hezky člení vnitřní prostor a zároveň ho prosvětlují. Uprostřed dispozice se nachází malý „amfiteatr“ sloužící jak k výuce dětí, tak i jako prosto pro projekce či přednášky. Nad amfiteatrem se otevírá prostor, který je nad úrovní střechy prosklený.

BRÁNA

Dejvická brána

Zadání staré téměř 100 let a stále nedokončené. Naším úkolem bylo tuto bránu vytvořit. Ihned jsem se zaměřil na urbanistické řešení Dejvic profesorem Engelem. Bezešvé napojení nově vznikajících Dejvic na Bubeneč bylo a stále je dechberoucí. Kombinace uzavřených vnitrobloků a otevřených veřejných prostorů mě inspirovala k vytvoření budovy se dvěma tvářemi. Tu první nastavuje všem, co přicházejí od severu směrem k Vítěznému náměstí. Tato tvář je vážná a solidní. Nesměje se. Je monumentální.

Plán vytvořený v roce 1921 na nové urbanistické řešení Dejvic byl natolik propracovaný, že si ani nevšimneme návaznosti mezi už stávající Bubenčí a nově vznikající čtvrtí. Hlavním středobodem celého návrhu je Vítězné náměstí, ze kterého se rozbíhají cesty do šesti směrů. Bylo to elegantní řešení toho, jak se vypořádat s napojením šachovnicového urbanismu Bubenče a touhou po klasicky symetrickém kruhovém náměstí s radiálními paprsky ulic. Pomyslné brány/ vstupy do Dejvic měly být pravděpodobně na všech šesti směrech, bohužel plán nebyl ve své původní formě nikdy dokončen. Dvě brány se dochovaly až do dnešní doby. Jedna se nachází na ulici Evropská. Ta druhá na ulici Podbabská a byla zadáním našeho ateliéru.

Řešená parcela se nachází na severním cípu samotných Dejvic směrem na Suchdol. Historicky na tomto místě vždy stála budova, která vznikla zároveň s garážemi Elektrických podniků. Místo je zajímavé z několika důvodů. Jedním může být samotný fakt, že by mělo utvářet vstupní bránu do Dejvic. Dalším může být například dobrý přístup do centra a dobrá dostupnost občanské vybavenosti v okolí. Bohužel takto umístěná parcela má i své nedostatky. Velký provoz a s ním spojený i velký hluk z dopravy v okolí stavby je opravdu značný. Také orientace ke světovým stranám je hodně vzdálená od toho co je považováno za ideál. O to větší výzvou bylo vytvořit návrh, co by nebyl pouze obyčejným bytovým domem, ale stavbou, co bude spojovat modernu s historickými plány, co bude reagovat na problémy dnešní doby a bude utvářet příjemné prostředí nejen pro samotné obyvatele, ale i lidi žijící v okolí stavby.

Je určena všem příchozím, neznámým, cizím. Druhá tvář se ukazuje pouze těm známým. Vidí jí ti, co už jsou v Dejvicích a mohou se dívat ven. Usmívá se na ně. Hraje si s nimi na schovávanou. Splývá s okolím a jen lehce vyhlíží ze svého krytu, který obrací na ostatní. Na budovu nahlížím jako na živou bytost. Bude žít a vyvíjet se. Se svou starou známou přes ulici se k sobě naklánějí a povídají si, mezi sebou nechávají proudit veškerý provoz a dohlížejí na něj, ztělesňují Dejvickou bránu.

PŘEVOZNÍK

zima

Dům pro převozníka ve Vraném nad Vltavou Charismatické místo nacházející se na pravém břehu řeky Vltavy, na začátku obce Vrané nad Vltavou, přímo vybízí k vytvoření zajímavé architektury. Nyní se zde nachází místní přívoz sloužící k přepravě osob na druhý břeh řeky a zakončení pravobřežní cyklostezky. Přívoz dnes funguje pouze v pracovní dny. Při návrhu jsem zohledňoval povodňové stavy, především vysoké kóty stavu úrovně řeky Vltavy, při průtoku pětileté až stoleté vody.

Navržený objekt místo svým tvarem spojuje, nutí se zastavit a zdržet se zde. Působí jako uzel svazující místo a lidi. Nenechá vás v klidu. Svým drzým tvarem může jednoho potěšit a druhého pobouřit. V obou případech však přinutí k debatě a to je způsob, jak dané místo zviditelnit.

Tvar spojuje nejenom místo, ale i funkce objektu. V horní soukromé polovině se nachází služební byt převozníka s plynulou dispozicí přecházející z obytné částí v podobě obývacího pokoje s výhledem na řeku přes kuchyňský kout až po ložnici a koupelnu. Ze zádveří vstupujeme do kanceláře převozníka.

V druhé navazující polovině, která je veřejná, sídlí malé občerstvení, které zároveň slouží jako krytá čekárna pro lidi využívajících služeb přívozu. Tvar vychází především z pohledových os. Z bytu převozníka vidíme obraz řeky v pozadí s územím obory Daliborka. Z čekárny se nám otevírá pohled na vyhlídku Zvolská homole.

assignment

Our skin shapes our experience of the world around us. Its folds, creases and contours define the physical limits of our identities, whilst its structure regulates our internal environment and enables us to feel. It unifies us as a species, revealing our age, ancestry,

emotional depth, physical comfort and discomfort, insecurities and past traumas. Yet, the subtle differences that make us all unique have also inspired the worst treatment of one another. Our skin is saturated with feelings of love and (self) loathing, but most importantly it keeps us alive. We have learnt to care for the skin

1_ If their envelopes are not in order, the inside of the buildings suffer. It is necessary to accept reality and strive for healing. Acknowledge your wounds and don‘t be ashamed of your desire to recover. It‘s a common way for people to feel.

2_ If their envelopes are not in good shape, the inside of the buildings suffer. It is necessary to accept reality and strive for healing. Acknowledge your wounds and don‘t be ashamed of your desire to recover. It‘s a common way for people to feel.

3_ They hide their wounds under a patch, which they leave for the world to admire. But how are they healing the building? We‘ve learned to take care of our skin, but at the same time, we accept additional layers of skin with added value.

4_ The BAND-AID project provides buildings with a new temporary look to be proud of, even if their true skin is suffering. We are using scaffolding that looks unaesthetic on the building and only hinders the public.

127 m2 27 m2

5_ A new layer with a new function. We do not want to forget the building during its reconstruction and therefore we are giving it a new use. Let the building heal, but let‘s enjoy it in spite of it!

we live in and to wrap ourselves in new skins, whether make-up, clothing or facades, each with their own symbolic meaning and added layers of comfort.

We would like to use this competition as a vehicle to question the nature of facades. With seismic and potentially catastrophic changes to our environment, there are sustained calls to reuse and reinsulate our existing building stock to minimise energy loss and our carbon footprint. We will take these urgent and prosaic imperatives as the departure point for formulating an alternative approach to architecture.

We would like you to explore the potential of wrapping existing buildings in new skins, creating buildings within buildings. Start by identifying an existing building whose façade is failing to perform. We have deliberately left this open to interpretation however, this

could be because the building is poorly maintained, its façade is environmentally damaging, or because the building has become a contested symbol of political, cultural or religious power. We would then like you to wrap the building in a new skin. You may want to peel away parts of the existing façade, to offset the new façade encasing the building in a new layer of programme, or to play with ambiguous definitions of interiority, exteriority and climatic comfort. In all instances, we would like you to explore the poetic potential of a second skin, not just its environmental performance. In doing so, we hope to create a space for more diverse forms of representation to coexist.

6_ Let‘s use the scaffolding for temporary entertainment. An installation that on the one hand fulfils its primary function and on the other hand brings benefits to the public? YES! Efficiency. One of the key factors in any job these days. We use scaffolding that is going to be erected on the building anyway. So please put just a little more of it up there.

7_ Our BAND-AID takes up only a little more space than conventional scaffolding. So we can offer a crowded city another space where people can live. Everyone knows the feeling when you arrive on a trip to a new city and the buildings are covered with a shell that only makes them look ugly and you get nothing out of it but disappointment.

8_ Let‘s take advantage of it! Would you like to go to the cinema, swim in the pool, have a good cup of coffee or go on a slide?

9_ And all this with a view from a completely different perspective, which the BANDAID construction offers us? YES!

10_ And what if the building is healed? Then just remove the scaffolding and take it to the next sick building that needs a nice band-aid.

LETIŠTĚ

léto 2015

střední škola stavbení Jihlava, Urban

Nový provozní blok TWR na letišti Jihlava - Henčov. Budova svým vzhledem kopíruje profil křídla. Pohybujeme se na malém městském letišti, avšak to neznamená, že se budova nemůže inspirovat velkými mezinárodními terminály. Díky svému modernímu designu bude lehce zapamatovatelná a tím pádem zvýší povědomí o existenci letiště. Budova vzniká na popud velkých německých firem operujících v okolí Jihlavy, aby mohli vysocí manažeři rychle a efektivně

navštěvovat zdejší provozy. Zároveň bude sloužit i pro běžné cestující, ať už přilétající ze zemí evropské unie, tak mimo schengenský prostor. V přízemí je navržena drobná kavárna, zázemí pro piloty a prostor pro provoz celní správy. Ve druhém patře se nachází dvě velkorysé vnitřní terasy, které poskytují výhled na letištní plochu. Jsou zde také kanceláře leteckého klubu a zasedací místnosti. V posledním patře se nachází věž pro řídící letového provozu.

podzim 2020

team| Michal Bernart, Igor Hobza, Jan Bradáč, Jakub Vašek, Monika Ohrazdová, Matěj Ševela

Bytový dům,

The design of the apartment building enters the beautiful environment of the Ore Mountains nature with respect. Traditional morphology and simple plan and material structure are interpreted in a contemporary architectural language. The basic volume, which exceeds the dimensions of the surrounding solitary buildings, is divided and softened by the use of notches in the mass and by means of loggias and large-format windows. A further reference to traditional architecture is the use of timber cladding on the façade of the building. Larch timber or burnt planks may be considered.

In both cases, this is a very interesting aesthetic solution, as well as a solution with minimal maintenance and the ability to age naturally. The entire above-ground part is firmly based on a plinth made of natural stone, which gives the house a seriousness and again refers to the traditional materiality in this area. The house as a whole does not belie the period of its construction, yet it is integrated into the wider context and co-creates a strong urban and architectural coherence.

Bytový dům, Plešivec

Perspektiva

Bytový dům, Plešivec

Perspektiva

Komerční projekt vytvořen v ateliéru, kde jsem pracoval. Podílel jsem se především na tvorbě DPS v

PISCINA

zima 2022

team| M. Bernart, I. Hobza, J. Vašek, M. Zapletal, M. Ševela, M. Zahorová, Z. Krištofíková, M. Ohrazdová

Greenery. Full grown trees. Basic elements of life determining the character and spatial arrangement of a place. The urban spa building will become an integral part of the natural environment. Synergy between the work of man and nature. Sensitive relationship with mature trees. The relationship between architecture and landscape, architecture and the human body, these are the basic design principles. Nature grows through utilitarian volumes, they tiptoe around it. The overall spatial

arrangement offers a variety of spaces, half natural half man-made, from intimate nooks, sunny places, panoramic views into the treetops to public space.

Five studios were selected for the final part of the competition We didn‘t place in the award-winning position.

Soutěžní projekt vytvořen v ateliéru, kde jsem pracoval.