OBSAH
Pojem interpretace a interpretace místního dědictví – str. 6 Tajemství úspěšné komunikace s návštěvníkem – str. 16 Zásady interpretace – str. 34 Od předmětu k příběhu – str. 46 Formy interpretace – str. 58 Sledování úspěšnosti interpretace – str. 88 Literatura – str. 102
příloha: Plánování interpretace – str. 107
POJEM INTERPRETACE A INTERPRETACE MÍSTNÍHO DĚDICTVÍ Nesnažte se uspokojit svou marnivost tím, že budete učit příliš mnoho věcí. Probuďte v lidech zvědavost. Stačí otevřít mysl, ale nezahlťte ji. Vložte jen jiskru. Pokud je uvnitř něco hořlavého, oheň vzplane sám. Anatole France
Tato publikace je určena všem, kdo se snaží návštěvníkům předat nějakou myšlenku, otevřít oči a představit jim kouzlo místa, které interpretují. Ano, interpretují. Asi jste to slovo slyšeli spíše v souvislosti s uměním – hudbou, literaturou či filmem. Často se s interpretací můžeme setkávat také v televizní žurnalistice. Moderátor se například ptá odborníků, jak oni interpretují aktuální propad akcií na burze, nízkou účast u senátních voleb nebo debakl národního mužstva v mezistátním fotbalovém utkání. Je jasné, že přístup expertů je různý – jeden zdůrazní výkon rozhodčího, který naše hochy svým hodnocením poškodil, druhý vidí za vším rozdílné výkony největších hvězd obou mužstev a třetí přidá nedostatky ve výchově mladých fotbalistů. Moderátor je spokojený, věc se přetřásá zprava i zleva a divák – sleduje a nepřepíná. Ne každý odborník či znalec však dokáže diváky zaujmout. Připomeňme si interpretaci místního dědictví, o kterém je tato kniha – stačí si vybavit zámecké prohlídky. Průvodci jsou pro návštěvníky právě těmi znalci, kteří se jim snaží zprostředkovat setkání se „svým“ místem. Výklad některých se soustředí na jednotlivé stavební fáze památky či historické styly, jimiž prošly interiéry, jiní průvodci se zaměří spíše na různé rozmary jednotlivých vlastníků zámku, případně historii památky představí v příbězích jejích majitelů. Záleží na tom, co průvodce pokládá za důležité a zajímavé a jak návštěvníci na jeho výklad reagují. Dobrý průvodce zná svůj zámek velmi dobře, ale uvědomuje si, že návštěvníkům nemůže předat všechny své vědomosti. Ani by 7
Zajímavě realizovaná interpretace je pozvánkou na dobrodružnou cestu poznání – stejná touha po poznání vede člověka objevovat krásu a tajemství krasového podzemí. Expozice věnovaná výzkumu jeskyní Rudického propadání v muzeu v Rudici (foto Tomáš Růžička)
to nemělo smysl – musí umět vybírat. Vybírat informace podstatné, zajímavé, zapamatovatelné či informace navozující atmosféru a doplňující s cíleným záměrem celou prohlídku. Pokud se chceme pustit do interpretace, musíme se to naučit také. Cílem je zažehnout jiskru zmíněnou v úvodním citátu. Abychom toho byli schopni, musíme sami hořet. Musíme být vnitřně přesvědčeni o tom, že věc, kterou prezentujeme, je úžasná, musíme ji mít rádi a cítit touhu podělit se o tuto radost s dalšími lidmi. Jen potom můžeme získávat pozornost a srdce druhých lidí a úspěšně interpretovat. Poslední část této knihy věnujeme plánování interpretace, tedy činnosti, která je ve střední Evropě popelkou. Postup pro plánování interpretace byl poprvé u nás popsán v překladu knihy Jamese Cartera o plánování a tvorbě prezentací místních zajímavostí (Carter 2004). Protože je stále málo zkušeností s plánováním interpretace a přípravou interpretačních plánů, věnujeme této problematice na závěr samostatnou kapitolu.
8
INTERPRETACE – ČÍM JE A ČÍM NENÍ
Freeman Tilden (1883–1980), považovaný za novodobého zakladatele oboru interpretace, ji definuje takto: …vzdělávací aktivita, která odkrývá hlubší smysl a vztahy za pomoci původních objektů, přímé zkušenosti a ilustrativních prostředků… činnost odhalující návštěvníkům, kteří po této službě touží, něco z krásy a kouzla, inspirace a duchovního obsahu, jež leží za tím, co mohou sami vnímat svými smysly. Často používaná a výstižná definice interpretace pochází také od Dona Aldridge, pokračovatele F. Tildena a svého času hlavního protagonistu interpretace ve velké Británii:1 …umění vysvětlit význam místa návštěvníkům s cílem podpořit myšlenku jeho ochrany (Aldridge 1975). Co je na těchto definicích pozoruhodné? Ani jednou se v nich neobjevuje slovo informace, naopak zdůrazňují pojmy, které nelze změřit a zvážit, jako jsou hlubší smysl, duchovní obsah, kouzlo, krása, inspirace, umění. Jsou na hony vzdálené pouhému výčtu letopočtů a jmen, popisu předmětů, jejich původu, doby vzniku a materiálu, z kterého byly vyrobeny. Interpretace má zažehovat onu pomyslnou jiskru, touhu po poznání, má návštěvníka zvát na dobrodružnou cestu poznání, ne jej zavalit kupou faktů. Má oslovit srdce, které na tuto cestu pochopitelně vezme i rozum.
Vhodný způsob interpretace může kupříkladu pomoci řešit i takové problémy, které působí neregulovaný pohyb návštěvníků chráněným územím. Pomocí zajímavého představení určité lokality se toto místo – potenciální turistický cíl – může odlišit od podobných lokalit v okolí a přitáhnout návštěvníky tím, že jim nabídne kvalitnější zážitek.
Samozřejmě že interpretace místního dědictví pracuje s faktickými informacemi, není však jejich pouhým předáváním. Je to odhalení založené na informaci. Informace se tak stává základní surovinou
1
Byl též prvním vedoucím interpretačního oddělení ve skotské agentuře ochrany přírody a krajiny – Countryside Commission for Scotland (1967).
9
Interpretace a informace
a interpretace užitným výrobkem vytvořeným z této suroviny k tomu, aby plnil určitý účel. Vhodná interpretace se tak může stát oporou rozvoje cestovního ruchu či prostředkem jeho usměrňování, může být také dobrým nástrojem nenásilné osvěty nebo podporovatelem lokálního patriotismu. Ústředním motivem jednoho z panelů v pražské ZOO je kresba gaviála. Rukou psané poznámky vyvolávají dojem bezprostřednosti, objevitelství a zároveň dobrodružnosti setkání s tímto druhem krokodýla (foto Tomáš Růžička)
CÍLE A PRINCIPY INTERPRETACE
Interpretace je neustálý zápas mezi stavovskou hrdostí a znalostmi odborníka na jedné straně a srozumitelností a přitažlivostí pro laiky na straně druhé. Ne každý specialista je schopen vžít se do role návštěvníka, podívat se na svou prezentaci jeho očima a hledat mosty mezi světy odborníků a laiků. Proto je při interpretaci jakéhokoliv tématu potřebné pracovat s lidmi, kteří rozumějí tomu, jak komunikovat s „obyčejnými“ lidmi. V této publikaci je budeme nazývat „interpretátoři“. Nezní to sice příliš česky, ale pro vystižení podstaty této profese je to rozhodně nejlepší označení. Lidem, s nimiž prostřednictvím interpretace komunikujeme,
10
představitelům našeho publika, naší cílové skupiny, budeme v této publikaci říkat souhrnně návštěvníci. Z respektovaných průzkumů z posledních několika let zpracovaných manažery cestovního ruchu či organizátory kulturních projektů je zřejmé, že značná část návštěvníků dnes vyhledává muzea, galerie, chráněná území, skanzeny či rekonstrukce různých historických událostí především proto, aby příjemně strávili volný čas, odpočali si, pobavili se, zažili něco neobyčejného. Poučit se, něco zajímavého se dozvědět je pak bonus navíc. Pro interpretátora to znamená nesnadný úkol splnit potřeby a očekávání těchto návštěvníků. A i ty má každý jiné, mnohdy i zcela zásadně. Interpretace je umění a hra zároveň. Stejně jako obraz, socha nebo hudba probouzí v lidech emoce, tak se interpretace snaží dosáhnout podobného efektu a probudit v nich zájem o dané místo, předmět nebo událost. Záměrem každého interpretátora je tedy něco sdělit, zaujmout a přesvědčit návštěvníka, aby se zajímal o další informace, případně přišel znovu a řekl o své návštěvě přátelům. S omluvitelnou nadsázkou lze říci, že kvůli objektu ve vitríně se suchou popiskou „sekerka válečníka“ či naopak kvůli informačnímu panelu hustě popsanému odborným textem o typech nádob lidí kultury popelnicových polí to však zřejmě neudělá. Jak na to tedy jít, aby pobyt zanechal v myslích návštěvníků výraznou stopu? Interpretace je oborem, který sice vzdělává návštěvníky, ovšem nenásilným a neformálním způsobem. Provokuje jejich zájem, odkrývá jim souvislosti a hledá vztah mezi jejich světem a předmětem interpretace. Podstatné je, že interpretace nezahlcuje, nepoučuje a nenudí. HISTORIE INTERPRETACE A INTERPRETACE JAKO OBOR
Kdo jako první přišel s myšlenkou provázet návštěvníky po památkách, nevíme, avšak nejstarší písemnou zmínku o placených průvodcích najdeme již v díle Herodota z Halikarnasu v souvislosti s jeho návštěvou egyptských pyramid okolo roku 460 př. n. l. Ve 2. století n. l. byly v Řecku nabízeny zámožným Římanům průvodcovské služby po místech spojených s antickými autory, například s Homérem. A první tištěné průvodce, např. Codex Calixtinus nedávno odcizený ze Santiaga de Compostela, se objevily 11
FORMY INTERPRETACE
Místo obsahem se zabýváme formou tak dlouho, až obsah pohřbíme pod nánosem bezcenného balastu. Z internetové diskuse
Jednu věc můžeme sdělit mnoha různými způsoby a ke stejnému cíli vede mnoho cest. V případě interpretace si můžeme vybrat z řady forem. Každá z nich má nejen své přednosti, které můžeme využít, ale také omezení, s nimiž je nutno počítat. Naším cílem je vybrat takový způsob interpretace, který nejefektivněji dokáže předat hlavní sdělení zvolené skupině návštěvníků. Jak máme objasnit podstatu horotvorných procesů návštěvníkům, s nimiž jsou malé děti, a vedle toho třeba právě zájemcům o geologii? Bude nejlepší počítačová animace, trojrozměrný model v expozici, video, plošina simulující zemětřesení, letáček, pracovní list, kvesting, panel naučné stezky, nebo výklad průvodce? K volbě správné formy interpretace našeho objektu je nezbytné vyhodnotit nejprve několik významných faktorů. Patří k nim zejména potřeby návštěvníků a jejich očekávání, přednosti a omezení různých forem interpretace, které přicházejí v úvahu, finanční možnosti a lidské kapacity organizace, jež projekt realizuje, možnosti místa, kde se interpretace odehrává, a její hlavní sdělení. V jedné z předchozích kapitol bylo téma potřeb návštěvníků a jejich očekávání z cíle své návštěvy podrobněji rozebráno. Nyní se o nich krátce zmíníme z hlediska výběru formy interpretace. Platí zde, že takzvaná široká veřejnost vyžaduje vzhledem ke své mnohotvárnosti odstupňovaný přístup, který zajistí, že si každý něco odnese bez ohledu na své znalosti, schopnosti a zájem o předmět interpretace. Místní veřejnost zajímá především význam předmětu interpretace v místním kontextu. Děti a rodiny s menšími dětmi ocení aktivity, hry a interaktivní 59
prvky využívající jasné barvy, živý a veselý grafický styl. Pravidelní návštěvníci potřebují část interpretace, která se pravidelně obměňuje. Specialisty potěší možnost dozvědět se o tématu více podrobností. Žáci a studenti se zajímají o věci, jež souvisejí se školní látkou, takže by interpretace zaměřená na tuto skupinu měla vhodně doplňovat a rozvíjet školní osnovy. Ve většině případů ovšem nelze uspokojit všechny cílové skupiny najednou a je třeba interpretaci přizpůsobit hlavním skupinám našich návštěvníků. PRŮVODCE V PRVNÍ LINII Přednosti interpretace s průvodci
Největší příležitost pro získání pozornosti publika a zapojení všech smyslů návštěvníka má průvodce. Jeho velkou výhodou je možnost přímé komunikace s návštěvníky a přizpůsobení výkladu jejich aktuálním potřebám, přáním a očekáváním. Ještě před začátkem výkladu má průvodce často možnost poznat svou skupinu, zjistit, odkud její členové jsou, co už viděli, co chtějí vidět a kolik mají času. Návštěvníci mají naopak zase příležitost okamžitě reagovat na výklad a ptát se na věci, které je zajímají. Právě tato interaktivnost poskytuje skvělé podmínky pro skutečný zážitek, který může přispět k uchování hlavních myšlenek a nejvýznamnějších informací v paměti návštěvníka. Zážitek z prohlídky a výkladu tu má pro návštěvníka stejnou váhu jako závažnost sdělení, které prostřednictvím průvodce získal. Průvodce je pro něj součástí místa a především hlavním tvůrcem celkového dojmu, který si z návštěvy s sebou odnese. Některá opakovaně navštěvovaná místa už jsou v myslích turistů dokonce spojena s konkrétním průvodcem. Zážitek z prohlídky s ním pak bývá značně odlišný od zážitku z výkladu méně výrazného kolegy. Průvodce má možnost těžit z nenadálých situací a vhodně je doplnit vlastním komentářem. Ne při každé prohlídce jeskyně je zde zavěšený netopýr, když se tak však stane, je to příležitost pro rozvinutí výkladu třeba o tom, proč netopýři do jeskyní zalétají. Setká-li se průvodce v národopisné expozici s nadšenou návštěvnicí patřící ke generaci, o jejímž životě a práci instalace vypráví, může ji požádat o krátké poučení, k čemu vystavené exponáty sloužily a jak se s nimi pracovalo. 60
Nezastupitelnou roli mají průvodci v případě výstav a expozic vyžadujících v průběhu návštěvnických prohlídek neustálý dozor, jako jsou třeba zámecké prostory, nebo v případě výjimečných a zranitelných míst, jakými mohou být jeskyně či nejpřísněji chráněné rezervace. Takovými jsou například jinak běžně nepřístupná místa v Obřím dole, kam turisty zavede průvodce v rámci exkurze Po stopách krkonošských ledovců; v Šumavském národním parku lze podobně chráněná místa navštívit také pouze s doprovodem v programu Průvodci divočinou. Určitou nevýhodou tohoto typu návštěvnického provozu je organizační svázanost programu s průvodcem. Prohlídky či exkurze probíhají v určitých časech, zájemci se někdy musí objednat předem a počítat s tím, že vytvoří skupinu s dalšími lidmi, které neznají. Většinou to však pro nikoho neznamená závažné omezení. Forma interpretace postavená na průvodcích nevyžaduje tak vysoké počáteční finanční náklady jako třeba vybudování naučné stezky, zato příprava je poměrně náročná – jak co se zpracování potřebných informací pro průvodce týče, tak i jejich proškolení. Klade též vyšší nároky na dobré řízení a neobejde se bez neustálé kontroly kvality průvodcovské práce. 61
Průvodce musí umět zaujmout – obsahem i způsobem projevu, gesty, ... Otevření naučné stezky o obnově lesa po větrné kalamitě ve Vysokých Tatrách (foto Tomáš Růžička)
Průvodce ve stylovém obleku dokáže umocnit dojem z prohlídky. Kardinál František Dietrichstein na mikulovském zámku a mlynář v Porčově mlýně v Býkovicích (foto Milan Karásek a Tomáš Růžička)
Průvodce musí znát fakta a ovládat umění práce s publikem: správné načasování výkladu, užívání provokativních otázek či různých technik sloužících k zapojení posluchačů. Dobrý průvodce by měl navíc umět vytěžit z dotazů či z diskuze s návštěvníky další cenné informace, kterými může neustále doplňovat stávající výklad. Práce průvodce je vyvíjející se živý proces.
V rámci prohlídky Českých Budějovic se průvodce při výkladu o koněspřežce vedoucí kdysi z Budějovic do Lince zmínil o tom, že realizací její severní části byl pověřen František Antonín Gerstner. Účastník prohlídky, návštěvník z New Orleans, se zeptal, zda to může být jen shoda jmen, že jakýsi Gerstner postavil v jeho městě první tramvajovou dráhu. Pro průvodce to byla nová informace a zároveň impuls vyhledat údaje o Gerstnerově cestě po Spojených státech. Nezjistil sice, že by vybudoval tramvajovou dráhu v New Orleans, zato však že procestoval celé Státy a zmapoval tamní železnici tak podrobně, jak to před ním nikdo neudělal. Zapsal se tak do dějin americké železnice jako autor respektované publikace. Toto nečekané propojení budějovické koněspřežky s americkými železnicemi obohatilo průvodcův výklad a učinilo jej mnohem zajímavějším pro další návštěvníky z USA.
62
Osobní či živá interpretace může mít v praxi řadu podob. Běžné jsou exkurze s průvodcem. Mohou to být přírodovědné vycházky – často je to jediná možnost, jak navštívit hůře dostupná či jinak nepřístupná místa – a také například exkurze do zajímavých výrobních provozů, jakými jsou třeba vinné sklepy, palírny, řemeslné dílny či sklárny. V historických objektech či památkových rezervacích se návštěvníci mohou často setkat s průvodcem v dobovém kostýmu, který kromě výkladu poskytuje i atraktivní vizuální zážitek. Tento způsob osobní prezentace je náročnější na přípravu a předpokládá u průvodce i jistý herecký talent. V některých lokalitách či objektech využívají průvodců, kteří v pravém smyslu slova neprovázejí, nýbrž pouze přivítají návštěvníky a podají základní informace o tom, co je tu možno vidět dále při samostatné prohlídce. Tento styl vedení prohlídky neumožňuje sice užší kontakt s návštěvníky, bývá však užitečný například na rozsáhlejších lokalitách, kde stačí zorientovat návštěvnickou skupinu a usměrnit její další pohyb. Častou průvodcovskou formou v místech, kde se pohybuje větší množství individuálních návštěvníků, například v přírodních
63
Možnosti osobní interpretace
Živé ukázky již zapomenutých řemesel či tradic a zvyků vždy zaujmou. Zvláště může-li si návštěvník sám dílo vyzkoušet. Draní peří v Regionálním muzeu v Mikulově (foto Jana Frantelová)