Za jeden provaz - ukazka textu by Nadace Partnerství

Škola pro udržitelný život krok za krokem

Jak namotivovat a vtáhnout do tématu žáky a partnery

Lucie Tomášková

Sebelepší námět na projekt má jen malou šanci na přežití a realizaci, když se jej kromě autora nezhostí i další aktivní pomocníci. Jak vytvořit projektový tým a zapojit žáky a partnery?

2.1

Motivace

Je důležité umět se obklopit různými lidmi, vytvořit pestrý tým, který se bude na projektu podílet – dle svých možností, třeba i jen v některých částech projektu. Lidé z týmu osvěžují a rozšiřují práci na projektu svými náměty („víc hlav víc ví“) a významně tak pomáhají posouvat celý projekt ke zdárnému cíli. Projektový tým (užší či širší) je hnacím motorem, který leckdy zvládne zdolat i ty „nejprudší kopce, ostré zatáčky a nečekané překážky“, které se objeví. Jak tedy do projektu a do dění kolem něj zapojit žáky, kolegy i širokou veřejnost? Jakým způsobem a v jakých krocích? Několik tipů a nástrojů pro motivaci žáků či vtažení partnerů do projektu naleznete níže.

Oslovme žáky a kolegy, zainteresujme vedení školy, informujme zastupitelstvo, veřejnost, prezentujme svou činnost v místních médiích – nebojme se o sobě dávat vědět!

Žáci Zapojme je do projektu od počátku, dejme jim možnost vyhledávat náměty, vyjadřovat se k aktuálnímu problému i navrhovat řešení. Výsledky jsou mnohdy velmi překvapivé! Pro žáky je velmi důležitý a motivační moment, že jsou v projektu vnímání jako partneři.

Práce na skutečném projektu a podíl na řešení skutečného problému je pro žáky velmi cennou zkušeností do života.

Ideálním nástrojem, jak žáky vtáhnout do dění, je například tematický výukový program. Škola pro udržitelný život nabízí výukový program, který se zaměřuje na konkrétní prostor (sociální, kulturní i geografický) v obci, na jeho zmapování, nalezení míst, která „pálí“ a na jejich možné řešení. Žáci se tak stávají aktivní součástí projektového týmu, řeší skutečné věci a mají možnost setkat se s veřejností, se zástupci obce a dalšími skupinami lidí. V praxi se ukazuje, že se tyto činnosti velmi dobře odráží i na studijních výsledcích žáků, a v praktických či komunikačních činnostech mají možnost vyniknout i ti žáci, kterým se studijně příliš nedaří. Náměty na motivační aktivity zaměřené na místo a udržitelný rozvoj: → Vnímání místa a jeho reflexe – např. hledání slov, která vystihují místo, a z nich složená báseň o místě, sbírání a zachycování zvuků, barev, pohledů. → Jaké je místo, které pozorujeme – Učitel může připravit pracovní list s přívlastky, z nichž účastníci vybírají ty, které podle nich místo nejlépe vystihují (například „rušné – živé – klidné – ospalé“, „ošklivé – nepříliš vzhledné – pěkné – nádherné“, „velmi pestré – vcelku členité – jednotvárné“). Vzájemně pak svůj dojem z místa diskutují, hledají, v čem se shodli, jaké mohou být příčiny, co by s tím chtěli dělat atd.. → Brainstorming „Jaké vlastnosti má udržitelné město“ „Jaké vlastnosti má udržitelná obec/komunita“ „Co je komunita“ a podobně. → Vyhledávání a prezentace starých fotografií, map a záznamů. → Zkoumání místa – jak se v místě změnily například lesy, cesty, voda, louky (pozorování v terénu a porovnávání se starými mapami a fotkami). → Vytváření různých mapek, plánků a seznamů charakteristik místa. Zajímavou motivační aktivitou vedoucí k prvnímu přemýšlení o místě, kde žijeme a trávíme čas, může být Mapa v pohybu.

Oddíl B: Škola pro udržitelný život krok za krokem

Kapitola 2. Jak namotivovat a vtáhnout do tématu žáky a partnery

Mapa v pohybu Věk: 1.–9. třída ZŠ Délka trvání: 15–30 minut Místo: uvnitř Pomůcky: běžné vybavení třídy (židle, stoly, skřínky, atd.), mapa obce Použijte vybavení třídy – stoly, židle, tabule, atd. Nechte žáky rozmístit nábytek po třídě tak, aby představoval konkrétní části a významné prvky vašeho města: továrna, vilová čtvrť, hřiště, a podobně. Při vytváření prostorového modelu obce/místa může žákům napomoci vystavený nákres či mapa. Klaďte jim otázky jako: Kde bydlíte? Kde trávíte svůj volný čas? Kam se bojíte chodit? Děti odpovídají na otázky tím, že se přesunují z jednoho místa na druhé. Pak diskutují s učitelem, proč si vybraly právě tuto lokalitu. Vytipovaná zajímavá místa můžete zapisovat na ﬂipchart nebo vyznačovat do mapy. Příklady otázek: → Kde bydlíte? Kde byste chtěli bydlet? → Kde trávíte svůj volný čas? Kde byste rádi trávili nejvíce svého času? → Která je podle vás nejproblémovější lokalita ve městě a proč? → Které místo je pro vás nejsympatičtější a proč? → Kam vám rodiče zakazují chodit a proč? → Kde je vaše oblíbené/příjemné místo? → Které místo vám připadá nepříjemné, ošklivé? → Které místo vám připadá tajemné? → Které místo je podle vás nebezpečné? → Kde se scházejí lidé? Kde se scházejí senioři? Kde mládež? Kde maminky s dětmi? → Které místo je pro vás důležité/významné? Chcete-li vést aktivitu spíše na osobní rovině, rozdejte žákům mapky místa a nechte je odpovědi individuálně zakreslovat. O konečný výsledek se pak opět můžete společně podělit.

Zdroje dalších tipů: e-learning Škola pro udržitelný život, Vnímejme přírodu všemi smysly (Witt, 2008), Učíme se dobře rozhodovat pro budoucnost (Clark, 2010)

Pedagogický sbor Ve škole je dobré oslovit a vtáhnout do dění aktivní kolegy, kteří vnášejí do projektu nové nápady a ochotné kolegy, kteří sice nepřispějí nápady, ale spolupracují na konkrétních úkolech. (I jeden kolega zapojený do projektu je úspěch.) Mohou být buď aktivními členy projektového týmu, starat se například o PR projektu, fotodokumentaci a podobně, či jen pomáhat s plněním aktivit se žáky ve svých třídách. Motivační faktor může být to, že i dílčími aktivitami se žáky (například v rámci výukového programu, či následně při konkrétních pracích na projektu samotném) naplňují výstupy ŠVP – není to tedy „práce navíc“. V neposlední řadě se také o jejich práci na projektu dozví veřejnost prostřednictvím různých médií.

Pozvednutí prestiže a jména školy v obci je jednou z hodnotných odměn a dlouhodobým přínosem jak pro školu, tak pro obec. Podpora vedení školy je více než nutná, jen s obtížemi lze pracovat na projektu, který vedení školy neschválí. Jako motivace zde jistě dobře poslouží to, že díky realizaci projektu může stoupnout prestiž školy, dojít ke zviditelnění školy v místní komunitě a k navázání kontaktu s místními podnikateli či spolky, které mohou být pro chod školy velmi zajímavé i po ukončení projektu. Nezapomínejte ani na nepedagogickou část kolektivu – například školník může zastat spoustu praktických věcí spojených s projektem, kuchařky vám zase mohou pomoci s dobrotami na kulturní akci pro veřejnost.

Rodiče Rodiče se obvykle podaří dobře zapojit přes žáky. Samozřejmě záleží na tom, kde je škola situovaná a jaké faktory ovlivňují možnost navázání spolupráce (malá obec – „rodinné“ prostředí, velké město – jistá míra anonymity, spádová/střední škola – rodiče nebydlí v místě…). Možností, kdy lze rodiče oslovit, je několik – například na třídních schůzkách, na kulturních akcích školy, na besedách se zajímavým tématem a podobně. Přes žáky lze poslat domů rodičům jako domácí úkol anketu. Ta musí obsahovat dobře formulované otázky vzhledem k tomu, co potřebujeme aktuálně zjistit. Měla by být jasná, stručná – nikdo nebude reagovat na desetistránkový elaborát. Více v oddíle B kapitole 2.3 Techniky komunitního plánování. Za zmínku jistě stojí i výsledky výzkumů (www.peecworks.org), které ukazují, že v těch školách v USA, kde takováto projektová forma výuky probíhá, žáci dosahují lepších studijních výsledků. Na rodiče mysleme i ve fázi, kdy budeme například připravovat slavnostní otevření projektu. Rodiče i prarodiče se rádi přijdou podívat na své ratolesti a jsou pro jejich úspěch ochotni leccos učinit. Některé maminky (někdy i tatínkové) se tedy ochotně aktivně zapojí do příprav a třeba upečou něco dobrého!

Spolky, podnikatelé Místní spolky a podnikatelé nám mohou velmi pomoci a usnadnit práci na projektu, na kterou sami nestačíme (hasiči s odvozem či likvidací materiálu, specializované spolky s přednáškami či besedami k tématům spojeným s projektem, podnikatelé finančním či materiálním darem a podobně). Výhodou je, je-li místním podnikatelem či členem spolku někdo z rodičů. Mnohdy také samy spolky mohou mít prospěch ze změny v místě – například nově vzniklé místo, kde se mohou scházet. Při oslovování jim můžeme nabídnout zviditelnění jejich spolku či firmy prostřednictvím médií, propagaci jejich činnosti, v případě finančního či materiálního daru budou zmiňováni jako sponzoři a škola jim tímto udělá velkou službu v oblasti PR. Občas firmy naopak medializovat nechtějí, proto si tuto otázku s nimi předem vyjasněme. Finanční dar si také mohou odečíst z daní.

Zapojme do oslovování spolků a ﬁrem v obci žáky – vyzkouší si jednání v reálné situaci a procvičí své komunikační schopnosti.

Oddíl B: Škola pro udržitelný život krok za krokem

Kapitola 2. Jak namotivovat a vtáhnout do tématu žáky a partnery

Důležité je dopředu si přesně připravit, jakou formou budeme koho oslovovat (osobně, telefonicky, emailem), dále stručný popis projektového záměru a nakonec jaké požadavky chceme komu předložit a co můžeme nabídnout na oplátku. Do komunikace se spolky či firmami se nebojme zapojit i žáky – někteří mají výborné komunikační schopnosti a umí věc skvěle prodat a odprezentovat. Osvědčuje se návštěvu se žáky předem natrénovat. Také je vhodné oslovení žáky v konkrétních firmách předjednat. Někdy se totiž stane, že se žáci v akci „zaleknou“ a těžko se vyjadřují, což může některé firmy odradit. Důležité je také připravit žáky dopředu, že ne u všech dveří uspějí.

Představitelé obce a úřadů Velmi strategické pro podporu projektu je navázat komunikaci s místními zastupiteli a pracovníky městského či obecního úřadu. Projekt mohou formálně podpořit a zaštítit, zveřejnit informace na webových stránkách obce, či nabídnout podporu ve formě prací technických služeb. Hodnotné je zorganizovat setkání s žáky, kteří zastupitelstvu představí projektový záměr. Z hlediska propagace projektu má pak velkou váhu to, že se o projektu diskutovalo i se zastupiteli, a že projekt má jejich podporu. Zastupitelé nám také mohou přispět cennými nápady či radami. Dobrým argumentem, který může pomoci získat obec na naši stranu je prevence negativního chování žáků a mladistvých, získání partnera pro zlepšování obce, zvýšení aktivity místních a budování vztahu mladých lidí k obci. V neposlední řadě se zastupitelé na veřejnosti jistě rádi ukáží ve spojitosti se žáky!

2.2

Společná dohoda o cíli a rozsahu plánování

Motivační aktivity směřují k tomu, abychom žáky a ostatní získali pro záměr plánovat udržitelný rozvoj obce či její vybrané části a uskutečnit projekt, který tomu pomůže. Pro úspěch našeho dalšího snažení je klíčové, aby plánovací tým cíl nejen znal, ale aby jej i vzal za svůj, aby se s ním identiﬁkoval. V diskuzi by měl být cíl a rozsah společně potvrzen, upřesněn, případně upraven. Jde tedy o společnou dohodu o cíli a rozsahu plánování. Je třeba počítat i s možností, že přes naši snahu k takové dohodě nedojde, že se nám ostatní pro záměr získat nepodaří.

Aby to dobře fungovalo Dejme dostatečný prostor pro to, aby žáci a další partneři měli možnost vyjádřit svobodně svůj názor. Aby mohli například navrhnout záměr, aktivně se zúčastnit řízené diskuze o očekávaných přínosech a nárocích/rizicích/problémech jeho realizace, o jeho celkové vhodnosti a možných úpravách či alternativách. Na konci diskuze by mělo být závěrečné vyjádření v komunitním kruhu, případně hlasování. Písemně zaznamenejme, případně i písemné stvrďme dohodnutý cíl („úmluva“). Vystavme ho „na očích“.

Důležitá „drobnost“ nakonec – nikdy nezapomeňme svému týmu a všem zúčastněným poděkovat za čas, snahu a úsilí, které do společné práce vkládají, nejlépe jmenovitě. Mnohokrát se nám to vrátí zpět.

POUŽITÉ A DOPORUČENÉ ZDROJE CLARK DELIA: Učíme se dobře rozhodovat pro budoucnost. Středisko ekologické výchovy SEVER a Partnerství o. p. s., 2010 WITT REINHARD: Vnímejme přírodu všemi smysly. Metodická pomůcka pro smyslové vnímání přírody. Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, 2008 http://elearning.skolaprozivot.cz (e-learning Škola pro udržitelný život)

Udržitelný rozvoj dvanáctkrát jinak

Na břehu a pod hladinou Voda v krajině Miroslava Drobílková, Radek Florián

Anotace: Během nepříliš vzdálené historie došlo v naší oblasti k obrovské změně podoby vodních toků i schopnosti krajiny vypořádat se s větším množstvím vody najednou. To způsobuje závažné problémy, mimo jiné i opakující se povodně. O jaké problémy jde? Čím jsou způsobeny? A co je třeba udělat pro jejich vyřešení? Klíčová slova: bioindikace čistoty a okyselení vody, eroze půdy, povodně, protipovodňová ochrana, regulace vodních toků, retenční schopnost krajiny, vodní režim

CO JE DOBRÉ VĚDĚT Asi 70 % našeho těla je tvořeno vodou. A stačí několik dní bez vody a člověk umírá… Není třeba dále vysvětlovat, proč je voda pro nás tak důležitá. Při pohledu na vodu v naší krajině to tak ale leckdy nevypadá. Jakoby člověk v posledních desetiletích zapomněl na její důležitost a přestal vodě prokazovat náležitou úctu.

Něco málo z historie V dobách, kdy převážná část území naší republiky byla pokryta lesem a lidé obývali pouze malou část plochy, byla bezprostřední blízkost vody nezbytnou podmínkou k zakládání sídel. Nicméně lidé měli před řekou respekt, a přestože ji využívali, nijak významně ji neupravovali. Důvodem byl už samotný fakt, že technické možnosti žádné velké úpravy nedovolovaly. To se změnilo v 19. a hlavně 20. století. Lidé za202

čali řeku přetvářet, zkracovat a prohlubovat její tok, upravovat břehy, aby získali úrodná pole a zabránili záplavám. Člověk se domníval, že vodu zcela ovládl, a vrátil se k řece. Postavil domy, silnice a továrny v záplavových územích řek, odvodnil a začal obdělávat podmáčené údolní louky a mokřady. Neuváženě byla narovnána a upravena většina řek. Délka vodních toků v České republice se od začátku 20. století zkrátila asi o jednu třetinu. Zároveň došlo k zásadním změnám celé krajiny – například složení lesních porostů, rozšíření zpevněných ploch – a tím ke snížení schopnosti krajiny zadržovat vodu. Tak došlo k ovlivnění koloběhu vody, což ještě umocnily změny rozložení a intenzity srážek, spojené pravděpodobně se změnou klimatu. V posledních dvou desetiletích si proto pozvolna začínáme uvědomovat, že naše vítězství nad vodou bylo jen zdánlivé. Stále častěji se opakující problémy s vodou v krajině vyvolaly společenskou diskuzi o možnostech řešení.

Základní princip? Zpomalit… Aby nedošlo k omylu, ujasněme si hned na začátku, že žádný jednoznačný návod jak zabránit povodním či nedostatku vody a uvést vodní režim krajiny „do pořádku“ neexistuje. Velké povodně či extrémní sucha způsobená mimořádně nepříznivou meteorologickou situací se vyskytovaly, vyskytují a vyskytovat budou (dost možná ještě častěji než doposud) a míra, do jaké dokážeme ovlivnit jejich vznik, je velmi malá. To, jaký průběh budou mít například povodně, už ale ovlivnit dokážeme. Systémem včasného varování dokážeme snížit hmotné škody i ztráty na životech. To ale není to hlavní, čím se chceme zabývat. Je samozřejmě rozdíl, rozlévá-li se velká voda do polí a lesů, nebo zatápí-li centra měst. A právě sem budeme směřovat naši pozornost. Základním principem zlepšení vodního režimu krajiny (a tedy i protipovodňové ochrany) je zpomalení odtoku z povodí. Máme-li říční profil dimenzovaný (navržený) na 5 m3/s, pak kulminační průtok 7,5 m3/s, který proteče tímto profilem, způsobí v zastavěném území katastrofální záplavu – každou vteřinu bude přebývat 2,5 m3, která se rozlije mimo koryto řeky. Bude-li ale stejné množství vody někde pozdrženo a bude protékat tímtéž profilem o polovinu času déle (tedy 7,5 m3 nikoliv za sekundu, ale sekundu a půl), žádná katastrofa se nekoná. S průtokem 5 m3/s si koryto už poradí.

S řekou je to jako se třídou Jedna zlomená ruka, dvě naražená kolena a ulomený pant dveří. To jsou celkové škody, snaží-li se třída 9. A, čítající 30 žáků, nacpat do šatny v časovém úseku 5 sekund. Podaří-li se ovšem časový úsek cpaní se do šatny prodloužit na 30 sekund, žádné škody nevzniknou. Kulminační průtok se snížil z 6 žáků za sekundu na jednoho žáka za sekundu. Nebylo tedy zapotřebí zvětšovat vstupní dveře ani zvyšovat jejich pevnost, stačilo pouze zpomalit odchod ze třídy.

Jak ale onoho zpomalení odtoku dosáhnout? I o tom bude další povídání.

203

Oddíl C: Udržitelný rozvoj dvanáctkrát jinak

Kapitola 8. Na břehu a pod hladinou

Voda a les Les původně tvořil přirozený půdní kryt na téměř celém území ČR. V současnosti se rozkládá přibližně na třetině území (33 %). To sice převyšuje evropský průměr, oproti původnímu stavu je ale i tak retenční schopnost krajiny, tedy schopnost zadržet vodu, oslabena. Průzkumy prokázaly mimořádnou schopnost lesa zadržovat srážkovou vodu zvláště v malých povodích. Retenční schopnost lesa se ovšem různí v závislosti na druhovém a věkovém složení porostů, způsobu hospodaření a zejména vlastnostech půdy. Snížení schopnosti zadržet vodu může být zapříčiněno holosečným hospodařením, vznikem erozních rýh při těžbě, poškozováním drobných vodních toků, nebo „jen“ nevhodným rozmístěním lesa v povodí, kdy jsou odlesněny vrcholky kopců či v krajině chybí rozptýlená zeleň. Tak například při vědeckém porovnávání bukového a smrkového porostu bylo zjištěno, že zatímco bukový porost bez problému přijme srážku o intenzitě 100 mm/hod, smrkový porost, ve kterém je půda kryta jehličím přijme za stejnou dobu pouze 5 mm srážky a dalších 95 mm volně povrchově odtéká. Bohužel z hospodářských důvodů (vysoká výtěžnost, relativně rychlý růst, kvalita dřeva, schopnost růstu v monokulturách) byla většina lesních porostů v ČR přeměněna na smrkové monokultury. Ty v současnosti tvoří 56 % z celkové plochy lesů. V přirozených podmínkách (tzn. při respektování vegetačních stupňů) by to bylo jen 11 %. Naopak oproti dnešním 6 % by 40 % českých lesů bylo tvořeno porosty buku.

Lužní lesy Svým způsobem jedinečným fenoménem naší krajiny jsou lužní lesy. Jejich zbytky najdeme v nivách řek. Rostou v nich takové druhy stromů, které vyžadují dostatek vody a nevadí jim občasné záplavy. Lužní les funguje jako veliká houba, nasakuje a vypařuje obrovské množství vody. Vzrostlý strom v lužním lese dokáže odpařit až 500 l vody denně. Úzká provázanost lužního lesa a řeky však činí toto společenstvo zranitelným. Regulace a napřímení nížinných řek, zamezení jejich rozlévání či nízké průtoky dokážou v krátké době způsobit odumírání těchto unikátních společenstev.

Voda a zemědělská krajina Meliorace a racionalizace. Tyto dva pojmy zahrnují to nejvýznamnější, co se s půdním fondem naší republiky odehrálo v období po druhé světové válce. Zároveň v sobě skrývají počátek současných problémů souvisejících s erozí vodní i větrnou, eutroﬁzací vod, nízkou retenční schopností krajiny a dalších. Jako meliorace bývá běžně označováno rozsáhlé systematické odvodnění, které mělo za úkol maximalizovat výměru orné půdy, zvýšit a stabilizovat produkci. V rámci melioračních opatření byla rozorána značná část nivních luk. Souběžně s melioracemi docházelo v procesu tzv. racionalizace k mohutnému spojování pozemků, rozorávání mezí, drobných luk a odstraňování rozptýlené zeleně. Důsledkem bylo zásadní zjednodušení krajinné mozaiky, úbytek prostoru pro zasakování srážkových vod a zachycování splavenin. To ale nejsou jediné faktory ovlivňující retenční schopnost zemědělských půd. Problémem může být například pěstování širokořádkových plodin (řepa, kukuřice aj.), kdy bez vegetačního pokryvu zůstává značná část půdního povrchu. Přidá-li se k tomu nešťastně zvolené obdělávání po svahu (řádky jsou vedeny

204

kolmo na vrstevnice), vznik soustředěného odtoku, při kterém se voda koncentruje v erozních rýhách je potom otázkou okamžiku. Dochází k rozsáhlé erozi, při které jsou odplavovány nejúrodnější částečky půdy, což má za důsledek jak degradaci půd, tak škody na níže položených územích (například zanášení vodních nádrží aj.). A kde hledat řešení? Uvážlivá volba osevních postupů, rozdělení velkých lánů na menší celky pomocí cest, větrolamů, průlehů, vyčlenění svažitých pozemků k zalesnění, zatravňování, bezorebné obdělávání či organické hnojení – to všechno jsou možnosti, které lze využít k nápravě současného stavu půd. Šanci na znovuvytvoření remízků, větrolamů, zasakovacích pásů a dalších opatření lze hledat v komplexních pozemkových úpravách, které vyčleňují pozemky k plnění těchto tzv. veřejně prospěšných funkcí. Dalším důležitým nástrojem budou zajisté územní systémy ekologické stability (podrobněji v kapitole 5. Naši zelení sousedé).

Obr. 1: Porovnání množství odtoku v závislosti na využívání pozemku (autor: Jan Plšek)

Voda a vodní stavby Tak jak člověk upravoval k obrazu svému lesy, louky a pole, nevynechal samozřejmě ani řeku. Již od středověku probíhaly vodohospodářské zásahy především v souvislosti s budováním mlýnů, pil a hamrů. Doba největších technických zásahů nastala od konce 19. století hlavně ve spojitosti s rozvojem techniky. Ty spočívaly zejména v souvislém navýšení kapacity (prohloubení) vodních toků. Základním omylem se stala myšlenka, že je možné řeku zcela ovládnout a ubránit se jejím rozmarům, především povodním. Nikoliv tedy smířit se s jejich existencí a „vyklidit prostor“, který byl povodněmi ohrožován, tzv. záplavové území, ale naopak snaha proti nim aktivně zasahovat budováním protipovodňových opatření. Toky se přitom neupravovaly pouze ve městech a vesnicích (kde určité úpravy byly na místě), ale i nad obcemi a dál proti proudu. Zvýšené hráze nechránily jen stavby, ale i pole a pastviny.

A výsledek? Zvýšila se výměra využitelných ploch a vyloučily se škody působené častými malými rozlivy. Vyloučení škod působených malými rozlivy tří až pětileté vody znamenalo, že tato už nezaplavovala pastviny, lesy či políčka v okolí toku. O to větší škody páchala velká voda, která se objevovala s nižší četností (tj. například jednou za 20 či 30 let). Povodeň, která se vylila z opevněných břehů, už měla co ničit. Vznikaly

205

Oddíl C: Udržitelný rozvoj dvanáctkrát jinak

Kapitola 8. Na břehu a pod hladinou

JAK VYUŽÍT TÉMA VE VÝUCE Otázky k diskuzi a zamyšlení → Jak vypadají vodní toky ve vaší obci či její blízkosti? Plní dobře všechny svoje funkce (z pohledu protipovodňové ochrany, biodiverzity, možné rekreace…)? Co by bylo možné zlepšit? Mohli byste vy sami nějak pomoci? → Víte něco o historii vodních toků ve vaší obci? Znáte například místa dříve využívaná ke koupání nebo rybaření? Víte, kde stály mosty a jak vypadaly? → Setkali jste se již na vlastní kůži s problémy, které přináší nevyrovnaný vodní režim krajiny (extrémní sucha, povodně)? Kdy a kde to bylo? Co bylo příčinou? Mohli lidé snížit nebo vyloučit způsobené škody? → Jaký je váš názor na výstavbu vodních nádrží v rámci protipovodňové ochrany? Jaké přínosy a jaká negativa takové stavby přinášejí?

Aktivity do výuky Naše řeka Věk: 5.–9. třída Délka trvání: 1–2 hodiny Místo: venku (potok, řeka) Pomůcky: žádné, případně psací a kreslicí potřeby, fotoaparát Cíl aktivity: Žák posoudí vodní tok z různých hledisek. Žák vnímá místní životní prostředí a formuluje jeho význam pro něj osobně. Hlavní aktivity: terénní průzkum konkrétního vodního toku Vzdělávací oblast či průřezové téma: Člověk a jeho svět (Rozmanitost přírody), Člověk a příroda – Zeměpis (Terénní geograﬁcká výuka, praxe a aplikace), Environmentální výchova (Lidské aktivity a problémy životního prostředí) Klíčové kompetence: k učení, občanské Protéká-li naší vesnicí či městem vodní tok (řeka nebo potůček, na velikosti nezáleží), můžeme jej využít ke vzbuzení zájmu a přemýšlení žáků o místním prostředí a o významu toku pro místo, kde žijí. Tok se žáky navštívíme a pokusíme se na něj společně pozorně podívat – nejprve očima vodohospodáře. → Je u mostu umístěna vodočetná lať? → Nachází se na některé z blízkých budov značka označující výšku povodně a letopočet? Existují záznamy o povodních či suchu v místních kronikách? → Pamatujete vy sami velkou vodu na tomto toku? → Myslíte, že je na velkou vodu dobře připraven? Podle čeho tak usuzujete? → Jaký je jeho příčný proﬁl (lichoběžníkový, obdélníkový, pekáčovitý…) a jak vypadají břehy? (Jaký je jejich povrch – beton, tráva? Existují zde stromy? Zasahují jejich kořeny do toku? atd.)

210

→ Byly zde v minulosti provedeny nějaké vodohospodářské úpravy? → Žijí v toku ryby či jiné vodní organismy? Nezapomeneme se společně zamyslet i nad tím, jestli tomu „našemu“ vodnímu toku lidé v minulosti spíše ublížili, nebo pomohli. Víme něco o jeho historii? Odpovědi, které neznáme, najdeme pak ve škole v knihách, na internetu a u příslušných organizací. Vyzveme žáky, aby nyní pro změnu zapomněli na vodohospodáře a povídáme si s nimi o tom, co pro nás tato řeka znamená. Chyběla by nám, kdyby tu nebyla? Proč hlavně? Jsou s ní spojeny naše vzpomínky? Záleží nám na ní? Co takhle zkusit o ní napsat pár řádků, nakreslit či vyfotit místo u řeky, které je nám nejbližší? Nakonec společně diskutujeme o tom, co nového jsme se o řece/potoku dnes dozvěděli. Co nás překvapilo? V čem se náš pohled na řeku/potok změnil? Změní to v něčem naše chování?

Hlas řeky Věk: 1.–9. třída Délka trvání: 10–40 minut podle věku, pro mladší raději kratší Místo: venku (někde, kde nebudeme rušeni zvuky civilizace) Pomůcky: žádné Cíl aktivity: Žák vnímá své prostředí více smysly. Žák tvořivě vyjádří své vjemy a pocity. Hlavní aktivity: vnímání a vyjádření pocitů z okolní krajiny Vzdělávací oblast či průřezové téma: Člověk a jeho svět (Rozmanitost přírody), Umění a kultura – Výtvarná výchova (Rozvíjení smyslové citlivosti), Jazyk a jazyková komunikace – Český jazyk a literatura (Komunikační a slohová výchova, Literární výchova) Klíčové kompetence: komunikativní Žáci si lehnou na zem nebo sednou „na bobek“ tak, aby se navzájem nerušili, a zavřou oči. Pro jejich zklidnění můžeme začít nejprve čtením krátkého uměleckého textu o řece. Následně žáci naslouchají svému okolí, kolik hlasů řeky a jejího okolí uslyší. Malým dětem můžeme říci, aby se zavřenýma očima ukazovali na prstech, kolik různých zvuků slyší. Po 5 minutách vyzveme žáky, aby otevřeli oči, a povídáme si o tom, co jsme slyšeli. Lze rozebírat, které zvuky byly příjemné, či nepříjemné. Starší účastníci nemusí zavírat oči a ukazovat na prstech, ale mohou se rozejít na místa, kde mají klid a soukromí a pak „malovat zvuky“ – tedy jakkoli vyjádřit kresbou (tužka, pastel a podobně) to, co slyší, a s tím spojené představy a pocity. Jiná varianta je, že mohou také psát básničku – například „haiku“. Posléze se mohou, mají-li chuť, o svá dílka podělit. Při malování či psaní básní je dobré, když se skupina rozptýlí v prostoru tak, aby se účastníci navzájem nerušili. Možné je například udělat kruh, poté „čelem vzad“ a udělat 30 kroků. Po nějaké době dáme účastníkům znamení, aby se vrátili do výchozího bodu. (Autor: Jiří Kulich)

211

Oddíl C: Udržitelný rozvoj dvanáctkrát jinak

Kapitola 8. Na břehu a pod hladinou

Novinová zpráva Věk: 5.–9. třída Délka trvání: 15–20 minut Místo: uvnitř Pomůcky: pracovní list V1 pro každého žáka či skupinu žáků, psací potřeby Cíl aktivity: Žák vysvětlí základní pojmy týkající se povodňové problematiky. Hlavní aktivity: práce s pojmy, s textem Vzdělávací oblast či průřezové téma: Člověk a jeho svět (Rozmanitost přírody), Člověk a příroda – Zeměpis (Přírodní obraz Země) Klíčové kompetence: k učení Pro zopakování základních pojmů a principů lze využít „novinovou zprávu“ z pracovního listu V1 a to jak při skupinové, tak individuální práci. Cílem je nejen zopakovat si nové poznatky a jejich možné použití v praxi, ale také přesvědčit žáky, že získané vědomosti lze využít i za zdmi školní budovy. Žáci si přečtou novinovou zprávu a pokusí se odpovědět na uvedené otázky. Správné řešení: 1a, 2a, 3b, 4a, 5c, 6b, 7b

Varianta: každý žák si podtrhne slova, sousloví (pojmy) či věty, kterým nerozuměl, odpoví na otázky kvízu a všichni žáci pak společně prodiskutují své odpovědi a další pojmy, které si dříve podtrhli.

Erozní ohrožení Věk: 3.–7. třída Délka trvání: 1–2 hodiny Místo: venku Pomůcky: mapa, pracovní list V2, případně fotoaparát a GPS Cíl aktivity: Žák posoudí erozní ohrožení pozemku. Žák uvede, které prvky v krajině erozi usnadňují a které jí brání. Žák pozná příznaky probíhající eroze. Žák provede pozorování v terénu a výsledky zaznamená. Žák pracuje s mapou. Hlavní aktivity: terénní průzkum území Vzdělávací oblast či průřezové téma: Člověk a jeho svět (Rozmanitost přírody), Člověk a příroda – Zeměpis (Terénní geograﬁcká výuka, praxe a aplikace), Environmentální výchova (Lidské aktivity a problémy životního prostředí) Klíčové kompetence: k učení, občanské, k řešení problémů Existuje v katastru naší obce zemědělsky obhospodařovaná půda? Ano? Potom se můžeme vypravit na průzkum jejího erozního ohrožení. Poslouží nám pracovní list V2.

212

První část listu mohou žáci vyplnit ještě ve škole, nebo můžeme se žáky vyrazit do terénu rovnou a pracovat na listu od začátku venku. Správné řešení: Vrstevnice: Rozestup vrstevnic je 0,5 m. Vodní erozí ohroženější jsou svažitější pozemky, ohroženější je tedy místo na levém obrázku. Práce s mapou: Částečně ano, záleží především na velikosti pozemků. Čím větší je pozemek, tím je snadnější odnos půdy větrem, svůj vliv má také převládající směr větrů. Širokořádkové plodiny: kukuřice, slunečnice, řepa, brambory, sója Probíhající větrná eroze: oblaka prachu, návěje apod. Erozní jevy: 4 – erozní rýha, 1 – splaveniny, 3 – erodovaná (tzv. vyplavovaná) půda, 2 – znečištěná komunikace Příznaky probíhající eroze: například erozní rýhy vymleté vodou, naplavená či navátá půda, obnažené kořeny, mračna prachu Prvky, které erozi brání: například cesta, stromořadí, mez, větrolam, travnatý průleh Co je možné udělat proto, aby se erozní ohrožení snížilo: na nejsvažitějších pozemcích ochranné zalesnění a zatravnění; doplnění protierozních prvků typu cesta, stromořadí, větrolam a podobně; rozdělení velkých lánů na menší políčka; vyloučení pěstování širokořádkových plodin na ohrožených pozemcích; využívání organického hnojení atd.

Voda plná života Věk: 6.–9. třída (při přizpůsobení možné i pro 1. stupeň) Délka trvání: 1–2 hodiny Místo: venku (potok, řeka) Pomůcky: planktonka, Petriho misky nebo kelímky od jogurtu, lupa, obrázkový klíč k určování bezobratlých živočichů Cíl aktivity: Žák pozná jednotlivé skupiny vodních organismů. Žák pracuje s jednoduchým určovacím klíčem. Hlavní aktivity: hydrobiologický průzkum vodního toku Vzdělávací oblast či průřezové téma: Člověk a jeho svět (Rozmanitost přírody), Člověk a příroda – Přírodopis (Praktické poznávání přírody) Klíčové kompetence: k učení Pokud se chceme přesvědčit o tom, kolik života v sobě skrývá právě ten náš potok či řeka, vypravme se na lov. Nebudeme ani potřebovat rybářské náčiní, postačí nám malá síťka (tzv. „planktonka“), obyčejné bílé misky, Petriho misky nebo jen pár kelímků od jogurtu, lupa a naše ruce. K tomu všemu určovací klíč – jednoduché obrázkové klíče najdeme například v publikaci „Bioindikace a biomonitoring“ nebo v „Klíči k určování sladkovodních bezobratlých živočichů“ (viz Použitou a doporučenou literaturu).

213