Vydáno ve spolupráci s Les Éditions de l’Opportun a jejich řádně jmenovaným agentem 2 Seas Literary Agency a literární agenturou 2 Seas Literary Agency a Livia Stoia Literary Agency. Agir et grandir comme un chat Copyright © Éditions de l’Opportun, 2019 Translation © Jitka Řihánková, 2019 Illustrations © Shutterstock, Victoria Arbuzova/Magwen (Sebastien Hardy) © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2020 ISBN 978-80-7565-708-4
BUĎ COOL BUĎ JAKO KO KOČKA KA St a ň se su pe p errhh rd in ou sv éh o ži vo ta
Obsah 9
Kočičí předmluva
11
# 1. KOČIČÍ ŘEČ!
Pro mladé… 19
# 2. BÝT OBLÍBENÝ? TO JE SKVĚLÉ!
Abys byl oblíbený, hraješ to přes styl, nebo charisma? 27
# 3. PŘÍLIŠ NESMĚLÁ? TO SE ZMĚNÍ!
Nauč se prosadit! 35
# 4. PŘIJMOUT SÁM SEBE? TO SEDNE!
Co si o tobě pomyslí? 45
# 5. BUĎ V KLIDU! BUDE TO FUNGOVAT!
Podaří se to, nebo ne? 53
# 6. KONEČNĚ VOLNÝ? NEBUDE TO TRVAT DLOUHO!
Už ať jsem plnoletý, abych si mohl dělat, co chci! 6
61
# 7. BÝT OFF? TO JE ŠÍLENSTVÍ!
Co kdybychom si užívali života? 71
# 8. S KAMARÁDY? TO JE V POHODĚ!
Parta kamarádů je super! 79
# 9. VÍTĚZSTVÍ? MAKÁME NA TOM, NEBO NE?
Zatnout se nebo se na to vykašlat? 87
# 10. PODEZŘELÝ NOVÁČEK? TO BUDE V POHODĚ!
Co dělat, abychom se začlenili? 97
# 11. KAMARÁDKY, KAMARÁDI, NĚKDY JE TO NA PRD!
Přátelství, nebo zneužití důvěry? Důvěra, nebo pochybnost? 105
# 12. POMOC! A BUDE LÍP!
Neboj se požádat o pomoc 113
# 13. POMSTA? TO NENÍ K NIČEMU!
Za to mi zaplatí (nebo ne)! 121
# 14. DOMA JE TO: UDĚLEJ TOHLETO, UDĚLEJ TÁMHLETO!
Proč se pořád musím snažit? 7
129
# 15. LHÁŘI? UŽ DOST!
Přestaň lhát! 139
# 16. A ZNOVU A ZNOVU LÁSKA! A ZASE A ZASE!
Jak dát o sobě vědět? 147
# 17. MOJE BUDOUCNOST? TO MĚ LÁKÁ!
A zítra? Růst, abychom něčím byli? 157
# 18. ŽÍT JAKO KOČKA? ZKUSIT TO STOJÍ ZA TO!
Jednoho večera Ziggy přijde… 165
Kočka má vždycky poslední slovo!
168
Přeju vám…
8
Kočičí předmluva Stejně jako vám, jako tobě, jako všem lidem mi bylo devět let, pak deset, pak jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct… A jako všichni jsem míval pocity, které pomalu odnesl čas. Někdy se dny navzájem podobaly, ale jindy, jako například když jsem přecházel z jedné třídy do druhé, nebo při stěhování či nějakých změnách v rodině, ubíhal můj život kupředu mílovými kroky. Všechno se naráz měnilo, ale často se také neměnilo nic. Bylo třeba se učit, přijmout to a přizpůsobit se. Různé kočky, s nimiž jsem v průběhu těch let žil, se už přirozeně staly mými životními druhy, důvěrníky. Vždycky jsem věděl, že mě kočky poslouchají, rozumí mi. Bral jsem to jako samozřejmost. Často jsem se nervoval zbytečně. To mě postupně naučila moje první kočka. Spolu jsme si hráli, když jsem měl kvůli následujícímu dni trému, protože jsem měl být ústně zkoušený před celou třídou, uklidňovala mě. Už předem jsem se bál, nenáviděl jsem to. A když
9
jsem se večer vrátil, upřeně se na mě dívala a mhouřila oči, jako by mi chtěla říct: „Vidíš, nakonec to dobře dopadlo!“ Pomalu jsem se v kontaktu se svými kočkami učil. Naučil jsem se nemít strach, poslouchat, prosadit se, pracovat na tom, co mám rád, požádat o pomoc, je-li to nutné, věřit si a umět si představit svůj zítřejší život. Kočky jsou kouzelnice, o tom nikdy nepochybujte. A když vedle nich vyslovíte nějaké přání, jako by se celý vesmír spikl, aby se přání uskutečnilo, i když to bude nějakou dobu trvat. Jestli jste v životě neměli nikdy příležitost potkat kočku kouzelnici, je čas představit vám Ziggyho, mého životního druha, který se mnou žil patnáct let. Chcete poznat některá tajemství kočičí spokojenosti? Několik tajemství o štěstí? Několik tajemství o životě? JDEME NA TO!
10
# 1. KOČIČÍ ŘEČ! Pro mladé…
Moji milí mladí přátelé a přítelkyně, mám vás rád! Mám vás rád, protože jste dospělí zítřka, jste budoucnost. Vy budete budovat svět, který se před vámi otvírá. I když o tom ještě nemáte tušení, přestože chvílemi o sobě hodně pochybujete. Právě vy se nevyhnutelně stanete spolutvůrci tohoto nového světa. A proto budete muset růst, učit se, obrnit se a získat určité vědomosti, které vám nutně nemusí předat „dospělí“. Dospělí jsou někdy tak sebejistí, že je těžké je přesvědčit, aby změnili své chování a žili lépe. Ale vy na rozdíl od nich máte moc, sílu a pružnou mysl, a můžete
11
svůj život zlepšit už dnes! A o tom je tato knížka, kterou jsem pro vás napsal: jak to udělat, abyste už odteď byli šťastní? Jak? Vyhýbejte se chybám, neztrácejte čas, a hlavně se nechte inspirovat námi, kočkami, a naším způsobem života. Kočky toho vědí mnohem víc, než si myslíte. Znají život, znají lidi, znají i vás. Jmenuju se Ziggy, jsem obyčejný kocour, pouliční směska, mám o tlapku míň a mých šest kilo půvabu, lásky, pozornosti a důvtipu je tady k vašim službám. Nabízím vám na zlatém podnose veškerou svou vynalézavost, abyste se ve své kůži, v každodenním životě a vůbec v celém životě cítili dobře. K tomu vám dopomáhej štěstí! Takže s vámi mluví kočka! Abyste byli v obraze, bydlím na jihu — přesněji v Sanary-sur-Mer. Na slunečném jihu s mořem a cikádami. Což je ideální k tomu, abych se po rušném kočičím dni opékal na pláži! Když jsme se odstěhovali z Lyonu, usadili jsme se se Stéphanem tady, v rezidenci tvořené roztomilými domečky postavenými uprostřed borovic. Říkají tomu „bungalovy“, ale pro mě a skupinu mladých, kteří se setkávají v parčíku uprostřed rezidence, jsou to spíš „prázdninové bungalovy“. Ach! Z tohoto pohledu ta děcka neriskují, že je předčasně skolí žaludeční vředy! Tady se děckám říká
12
koťata. Je to legrační, protože to slovo označuje mladé kočky. Tak či tak, není náhoda, že nás potkáte na jihu, kde se opalujeme. Když je vidím, jak tráví čas a jak se každý den navečer shlukují a posedávají na lavičkách, nemůžu se ubránit tomu, abych ta koťata ze svého úkrytu v lesíku nešmíroval. Když jsem je jednou za setmění pozoroval oknem jejich pokoje, byl jsem velice překvapený a smutný a ptal jsem se proč. Protože přes to, že žijí na slunci, obklopení zpěvem cikád, často v této skupince zavládne nuda i starosti, problémy s rodiči, nevlastními rodiči, školou… Vidím, že někteří jsou bázliví a málomluvní, zatímco jiní ovládnou celý prostor. Vidím i jiné, kteří se utápějí v snění, aniž by věděli, co si mají počít a jak čelit zítřku. Pokradmu se objímají, děsí se školního vysvědčení,
13
každodenní život jim někdy připraví starosti, které částečně sdílejí s partou kamarádů a kamarádek, protože o tom nemohou nebo se bojí mluvit doma. Ale i když jsou kamarádi, neříká většina z nich ostatním všechno, stydí se, nebo mají strach mluvit o příliš osobních tématech. Můj vstup na scénu Takže poté, co jsem je několik týdnů poslouchal, rozhodl jsem se vstoupit na scénu. Klidným krokem jsem přišel k jedné skupince a posadil jsem se pár metrů od nich. Jako první se z lavičky zvedla zadumaná Léa a pomalu se ke mně blížila, aby mě pohladila. Pak to byl Greg řečený „jen se tak flákám“, Lili a pak ostatní. Dokonce i hezký Mat, který až do té doby seděl na lavičce trochu vykolejený z toho, že už není jedinou hvězdou ulice, si nakonec dřepl a poškrábal mě za ušima. Časem jsem se stal jejich maskotem. Předl jsem, nechával jsem se hladit, putoval jsem z jednoho klína na druhý a dál poslouchal jejich starosti, jejich příběhy… Moje kočičí tajemství Chtěl jsem jim pomoct, předat jim některá tajemství kočičího života… Ale copak jsou ti mladí schopní mi věřit? Věřit kočce, která mluví? Stmívá se, je večer. Veselá parta se zvedá a chce se vrátit domů. Vyskočím na lavičku a řeknu: „Počkejte.“
14
Mladí naráz strnou a dívají se na sebe, odkud přichází ten hlas. Zopakuju: „Počkejte“ a Lili si všimne, že jsem to já. Ukáže na mě a všichni se na mě podívají. „Ty… ty mluvíš?“ vykoktá Greg. „Samozřejmě! A ne zrovna málo!“ „Já jsem Dorian a ty?“ odváží se Dorian nesměle. „Já jsem Ziggy a ty jsi Mat, ty Léa, ty Greg, Chloé, Lili… Znám vás!“ „Ale jak je to možné?“ vykoktá Chloé. „Je to možné, když mi uvěříte a když nikdo z vás toto tajemství nikomu neprozradí.“ „Žádný strach! Ale co chceš?“ zeptá se Mat a popojde, aby zase dal najevo, že je vůdcem party. „Já? Nic! Možná vás trochu plácnout tlapkou, když to bude potřeba.“ „Tlapkou? Jak? Proč?“ diví se Dorian. „Jak vidíte, jsem SUPERKOČKA! Nejsem jedinečná, ale jako všechny kočky vás můžu naučit pár triků, aby se z vás stali superhrdinové, jestli vás to láká.“ „Super, naučíš mě lítat a vrhat ohnivé koule!“ směje se Dorian. „Ne, ale s tím, co o tobě vím, tě můžu, když budeš chtít, naučit stát se superhrdinou v životě, změnit se, získat, co ti chybí, a zároveň tě naučím bojovat s tím, z čeho máš strach.“ Dorian mlčí, ostatní se na sebe dívají a nechápou, o čem mluvím.
15