Kronika o Velké Moravě by Nakladatelství JOTA

871 Svatopluk, synovec Rostislavův, byl u Karlomana nařčen ze zločinu nevěrnosti a poslán do vězení. Slované, to jest Moravané, se domnívali, že jejich vévoda zahynul, a ustanovili si za vládce jakéhosi kněze jménem Slavomíra, příbuzného onoho vévody. Hrozili mu záhubou, nepřijme-li nad nimi vládu. Byl tedy nutností donucen s nimi souhlasit a pokusil se bojovat s Karlomanovými vojevůdci Engilšalkem a Vilémem a vypudit je z obsazených měst. Ti však bojovali proti nepříteli se stejným úsilím a některé z jeho vojska pobili a přiměli ho k útěku… Mezitím byl Svatopluk Karlomanem propuštěn, neboť nikdo [mu] nemohl prokázat zločiny, z nichž byl obviněn. Poctěn královskými dary, vrátil se do svého království a přiváděl Karlomanovo vojsko, jako by chtěl proti Slavomírovi bojovat: tak totiž obmyslně slíbil Karlomanovi, bude-li mu povolen návrat do vlasti. Ale jako potupa obvykle stíhá lidi neopatrné a příliš sebevědomé, tak se přihodilo tomu vojsku. Neboť Svatopluk, když ostatní budovali tábor, vstoupil do starého Rostislavova (hlavního) města a ihned podle slovanského zvyku nedodržel věrnost, zapomněl své přísahy a obrátil síly a snahy ne k přemožení Slavomíra, ale k pomstění potupy, kterou mu způsobil Karloman. A hned s velkým vojskem napadl v táboře Bavory, kteří netušili nic zlého a méně se strážili, a mnoho z nich zajal živých, když téměř všechny ostatní pobil s výjimkou těch, kteří se dříve prozíravě z tábora vzdálili. A všechna radost Noriků z mnoha dřívějších vítězství byla obrácena ve smutek a nářek. Když Karloman uslyšel o záhubě svého vojska, nesmírně se vyděsil a nutností přinucen rozkázal shromáždit všechny rukojmí, kteří byli v jeho království, a vrátit je Svatoplukovi. A sám obdržel zpět stěží jednoho muže jménem Ratboda, polomrtvého… Fuldské letopisy k r. 871 Ludvík [Němec] pospíchal do Řezna, poněvadž u Rostislavova synovce, který převzal vládu nad Vinidy, utrpěl největší porážku, a to tako‹ 181 ›

vou, že ztratil markrabí [Viléma, Engilšalka] s mnoha oddíly svých [lidí] a na svou škodu pozbyl zemi, kterou v minulých letech získal. Bertiniánské letopisy k r. 871 Království Moravanů přičiněním jakéhosi Slovana onoho národa znovu uniklo z moci Karlomana a na Karlomanově straně bylo pobito velké vojsko… Xantenské letopisy k r. 872 Podobně jako „Fuldské letopisy“ referuje Heriman z Reichenau i J. Turmair-Aventin („Letopisy Bavorů“ IV, XVI-19, 21). Vítězství Svatopluka v čele Moravanů znamenalo restituci samostatnosti moravského státního útvaru, vymanění z podřízenosti franskému králi a pasovskému biskupu. Tehdy se stalo, že když Moravané zjistili, že němečtí kněží, kteří žili mezi nimi, jim nepřáli a kuli proti nim pikle, všechny vyhnali… Život Metoděje, arcibiskupa moravského, kap. X Bitva byla svedena před starým či bývalým hlavním městem (urbs) Rostislavovým, které bylo zřejmě totožné s onou nevyslovitelnou a všem i nejstarším nepodobnou pevností z r. 869, jejíž domácí název je uveden též jako gradъ Morava („II. Život Naumův“), tj. město Morava, označené jako sídlo arcibiskupství, kde byla (snad 873) shromážděna knížata („Život Metoděje“ – dodatek „Života Konstantina“). Také Metoděj byl titulován arcibiskup svaté moravské církve (880), tj. podle své metropole, jak naznačují také údaje „Života biskupa Klimenta“, kap. II, 4 a III, 10. Šlo o rozsáhlý aglomerační komplex, který se rozkládal na ploše asi 250–300 ha. Jejím centrem byla akropole, hrad opevněný mohutnou hradbou s kamennou lícní zdí. V jeho prostoru (7,2 ha) stálo několik sakrálních staveb. Kostel II (patrně P. Marie) stával u západní vstupní brány a vznikl v těsném sousedství starší rozru‹ 182 ›

šené stavby. Rozměrná trojlodní bazilika III s nartexem a atriem. Svými rozměry (35 x 9 m) byla zřejmě největší chrámovou stavbou na území Moravy v 9. století. O jejím patrociniu lze vyslovit jen domněnky (sv. Michala archanděla?). Byla umístěna přibližně ve středu akropole. Směrem východním byly objeveny zbytky dalších kostelů IV (tzv. mauzoleum s dvěma hrobkami), V a XI. V severovýchodním sousedství baziliky byly odkryty zdi rozměrné budovy (26 x 10 m), patrně základů paláce. Význam lokality jako sídla panovníka a střediska jeho rodu, jakož i vládnoucí vrstvy Moravanů, podtrhuje množství bohatě vybavených hrobek a hrobů kolem a uvnitř kostelů II a III. Okolo a uvnitř baziliky bylo objeveno 16 hrobek, z tohoto počtu hrobky č. III, X, XI, XIII–XVI byly situovány v prostorách baziliky. Hroby a hrobky s meči mohou v prvé řadě nasvědčovat uložení knížat, neboť meč byl symbolem vládní moci, jak mohou ještě i později potvrdit slova biskupa Šebíře pronesená k Břetislavovi: K tomu (tj. k vládě), vám, vladařům,

‹ 183 ›

meče visí u boku (Kosmas, „Kronika Čechů“, II, 4). Pohřby v hrobech a hrobkách v kostele náležely pak s největší pravděpodobností vládnoucím členům mojmírovské dynastie a jejich rodinným příslušníkům. Jde např. o hrob č. 265 uprostřed lodi II. kostela. Totéž lze říci o hrobce č. XVI (hrob č. 580) v lodi baziliky. Hrobka č. III (hrob č. 318) v boční lodi baziliky náležela kněžně téhož rodu, hrobka č. XI (hrob č. 380) byla vyloupena zčásti, hrobky XV, X zcela. Jiné hroby bohatě vybavené dary, které obsahovaly ostruhy (nalezeno bylo celkem 134 párů a mnoha dalších jednotlivě), nálezy přezek z vojenských pásů, stovky válečných seker a další věci, náležely zřejmě velmožům a příslušníkům vojenské družiny, která žila v přilehlém opevněném severozápadním předhradí a byla spjata s životem akropole. Mosty spojovaly ústřední hrad s předhradím a se soustavou přilehlých opevněných sídlišť, oddělených tokem a meandry řeky Moravy. Na těchto lokalitách byly objeveny další sakrální stavby. U severovýchodního okraje předhradí stával kostel VIII, severozápadně odtud na Štěpnici kostel VII. Kostel X stával nedaleko, jihozápadně od předhradí. Na severovýchod od akropole (Těšický les) stávala kdysi na opevněném místě dvouapsidová rotunda (VI. kostel). Pro rotundu se hledají stavební souvislosti v byzantském prostředí Dalmácie. Zbytky jejích základů byly objeveny na pohřebišti s hrobkami a hroby velmožů a členů družiny. Rotunda mohla být rozbořena asi kolem r. 925. Dále na sever na místě zvaném Klášteřisko po údajném klášteře sv. Egidia byly objeveny stopy větší dřevěné stavby a pohřebiště, kde část hrobů měla severojižní orientaci místo jinak převládající západovýchodní. Na jih od akropole stávala na Kostelisku další rotunda (IX) se čtyřmi výklenkovitými apsidami. Své vypracovanější předlohy mohla patrně mít v syrské oblasti. V blízkosti bylo odkryto pohřebiště. Opevněný areál zahrnoval sídliště a pohřebiště. Rotunda existovala po úpravách snad ještě ve 13. století. Další kostel byl asi na Žabníku jihozápadně od Kosteliska, zbytky kostela XI u paláce a kostel XII u severovýchodní brány. ‹ 184 ›

Hradištní aglomerace Valů u Mikulčic (gradъ Morava – urbs antiqua Rastizi).

Rozkvět celé aglomerace a zejména jejího hradu a severozápadního předhradí lze datovat už do 8. století. Vzestup jejího významu se projevil potom zejména v první a zvláště ve druhé třetině 9. století, v době vlády Mojmíra I. a Rostislava. Z těch dob pochází největší část kostelů, tedy z doby před vznikem arcibiskupství. Jejich množství a nakupení na poměrně malém prostoru, zejména pokud jde o hrad, naznačuje význam lokality a těsnou závislost církve na světské moci. Rozvoj lokality pokračoval ovšem i v poslední třetině 9. století až do první čtvrtiny 10. století. Její význam podtrhuje též soustředění většího počtu mečů jako odznaků vládní moci. Z celkového počtu kolem 44 mečů z konce 8. do počátku 10. století, které ‹ 185 ›

Valy u Mikulčic (Morava). Situace a půdorys trojlodní baziliky (kostel č. 3) podle výzkumů J. Poulíka. Hrobky XVI a XI náležely patrně vládnoucím členům dynastie, hrobka III kněžně téhož rodu. Hrobka XI byla vyloupena zčásti, hrobky X a XV zcela.

byly nalezeny na území staré Moravy, jich bylo nalezeno v mikulčickém areálu posud 16, tj. 36,3%. Na jednu generaci by tak během asi 120–150 let připadly v průměru 5,3–4 meče, tj. v jednotlivých obdobích zde teoreticky žilo 4–5 příslušníků dynastie či knížat. Všechny indicie umožňují pokládat tuto lokalitu v těchto dobách za světskou a církevní metropoli Moravy. ‹ 186 ›

Král [Ludvík Němec]… se odebral do Bavor a ochránce svého území, totiž biskupa Arna a hraběte Rudolfa, a s nimi jiné, poslal proti Čechům, kteří zamýšleli vpád do jeho království. Nepřátelé však opevnili velmi pevnou hradbou dokola jakési místo a udělali úzkou cestu pro příchod jako nástrahu pro ty [Bavory], kteří střežili hranici; aby byl zabit, kdo by z nich tam náhodou vešel, neboť by v samotném úzkém průchodu nemohl nikam uniknout. Mezitím moravští Slované strojili svatbu a přiváděli dceru kteréhosi vévody z Čechů. Když se to dověděli výše uvedení mužové, tj. Arno a jiní, kteří s ním byli, ihned ozbrojeni pronásledovali nepřátele. Ti prchajíce, přišli však z neznalosti ke vzpomenuté hradbě a tam pro těsnost místa [museli] zanechat koně a výzbroj a zachránili holý život. Když tam naši přišli, našli 644 koní s otěžemi a sedly a stejný počet štítů, které tam prchající zanechali, a bez odporu to sebrali a vrátili se radostně do tábora. Fuldské letopisy k r. 871 J. Turmair-Aventin („Letopisy Bavorů“ IV, XVI-24) se domníval, že svatbu oslavili Moravané v Čechách. Opevněné místo nazval táborem a Bavorům dal odvést nevěstu, což zavdalo prý původ přísloví o uloupení nevěsty o svatbě. O nevěstě panuje domněnka, že se nazývala Svętožiznь (tj. Sventožizň-Svatožizň): jméno se objevuje spolu se Svatoplukovým (vlastně Svętpъlkъ, Sventopulk) v oddíle žijících panovníků a jejich žen v „Knize salcburských bratrstev sv. Petra (starší)“, pag. 10. Obě jména se o něco později objevují (spolu s třetím: Predslav) v „Cividalském evangeliu“, fol. 4, jméno Svatopluka (Stuentebulc, Zuentibolch) zaznamenaly „Knihy spolubratrstev“ v Reichenau, pag. 63, 104. Arno byl würzburským biskupem, Rudolf markrabím České marky. K zmíněné události, která umožnila rychlou akci markrabího České marky, nemohlo dojít daleko od česko-bavorského a česko-moravského pohraničí. ‹ 187 ›

872 V měsíci lednu okolo Zjevení Páně přišli ke králi Ludvíkovi do Řezna s dary a listy vyslanci Basilia, císaře Řeků… V měsíci květnu poslal proti moravským Slovanům Durynky a Sasy. Poněvadž s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a když ztratili velký počet svých [lidí], s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, že některá hrabata byla na útěku ženičkami té země zbita a kyji shazována s koní. Znovu byli někteří z Franků posláni na pomoc Karlomanovi proti uvedeným Slovanům, jiní byli určeni proti Čechům. A ti pět knížat těchto jmen: Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav (Goriwei), která se s velkým množstvím lidu pokoušela rozpoutat válku, obrátili s pomocí boží na útěk. Jiné pobili a jiné zranili, někteří utonuli též v řece Vltavě, ti však, kdož mohli uniknout, uchýlili se do měst. Když zpustošili nemalou část té země, vrátili se bez pohromy. V této výpravě měl vrchní velení [mohučský] arcibiskup Liutbert. Avšak ti, kteří byli posláni na pomoc Karlomanovi, tj. biskup Arno a opat Fuldského kláštera Sigibert, ačkoliv statečně bojovali a dotírali na nepřítele, přece však, když ztratili velmi mnoho svých [lidí], vrátili se s velkými obtížemi. Neboť zatímco Karloman v [zemi] Moravanů vraždil a pálil, Svatopluk vyslal tajně početné vojsko a přepadl Bavory, kteří byli zanecháni na břehu řeky Dunaje ke střežení lodí. Jedny pobil, jiné dal utopit v řece, jiné pak odvedl jako zajatce. A nikdo odtud neunikl než jen biskup města Řezna Embrich s několika málo [lidmi]. Fuldské letopisy k r. 872 Opět bylo sebráno proti Moravanům ze všech území Franků nesmírné vojsko. Obrátilo nepřítele na útěk a zahnalo [ho] do velmi opevněného města. A tam [ti], jež byli dlouho obleženi, utrpěli velkou škodu. A Karloman opětovně pustošil [jejich] otčinu. Xantenské letopisy k r. 872 ‹ 188 ›

Valy u Mikulčic (Morava). Rekonstruovaná podoba trojlodní baziliky. Podle návrhu autora kreslil J. Dungel.

Události zaregistrovaly i „Bertiniánské letopisy“, které připomínají, že Ludvík vypravil proti Vinidům (Moravanům) z Řezna vojsko tak veliké, jak jen mohl. Vojsko vedl Karloman, neboť nedocílil, aby s ním táhli i jeho bratři. „Staré salcburské letopisy“ (Aventinova excerpta) uvádějí, že Karloman zamířil s vojskem do nejzazších končin Moravanů, kořistil a vrátil se jako vítěz. O události se zmiňuje též Heriman z Reichenau, Sigibert z Gembloux, obšírně J. Turmair-Aventin („Letopisy Bavorů“ IV, XVI-27, 28), který sděluje, že Moravané měli tehdy ze všech Venedů (Slovanů) nejrozsáhlejší říši. Pět knížat označil za Svatoplukovy zapřísahance. ‹ 189 ›

O Karlomanovi vypravuje, že plenil nejdříve pohraničí Moravanů a po porážce Bavorů na břehu Dunaje, kde jich bylo pobito šest tisíc, táhl dál na Moravu.

‹ 190 ›