Jsme vůbec první civilizace

v historii planety, která naprostou většinu toho, co vyrobí, nedokáže recyklovat nebo vrátit zpět do přírody.

Miroslav Bárta

Od samotného začátku přípravy knihy nás zajímají otázky související s minulostí a jednotlivými fázemi lidské civilizace. Hned z několika stran dostáváme tipy na významné české archeology různých zaměření, jimž pokládáme otázky. Znovu jsme si uvědomili, že poznávat podstatu a cykly lidského vývoje by mělo být tím nejdůležitějším vodítkem pro skutečnou proměnu demokratické společnosti. Při tvorbě dotazů bylo velice těžké zastavit se pouze na dvanácti otázkách. Nabízelo se jich více. Vzápětí přišla odpověď: „Musí jich být dvanáct? Mohli bychom dát liché číslo, třeba třináct.“ Nakonec jich přeci jen zůstalo dvanáct, protože to tak prostě samo vyšlo.

Musí být nádherný a vzrušující pocit, když člověk objevuje stopy našich předků, pokorně našlapuje kolem nich, poslouchá jejich tiché hlasy a spojuje je s příběhy. Zároveň jde asi o hodně náročný proces následného bádání a dokazování. Mohl byste popsat proces, kterým v současnosti procházíte?

Právě v tuto chvíli se nacházím mezi dvěma na sebe navazujícími etapami probíhající expedice na pyramidovém poli v Abúsíru. Situace byla až do nedávné doby hodně komplikovaná – nebylo jisté, jak a do jaké míry zajistíme financování naší práce a ústavu na tento rok, byli jsme dlouhé týdny nejhorší zemí ve zvládání covidu na světě, takže bylo složité se do Egypta vůbec dostat, a navíc nám univerzita od konce dubna do září zavřela z důvodu dlouhodobě plánované rekonstrukce ústav, takže nemůžeme do knihovny ani do archivu. Za dva týdny odlétá další část naší expedice do Egypta a snad se již situace uklidní. Mezitím probíhají práce na publikačních výstupech, výuka, podáváme granty, bojujeme s narůstající byrokracií. Prostě klasický akademický rok.

Můžeme lidem, co neznají Vaši práci, přiblížit, na čem nyní pracujete?

Pokud jde o naše práce v Abúsíru, soustředíme se letos na dvě oblasti. První je přímo v srdci pyramidového pole, kde v roce 2018 došlo k fantastickému objevu hrobky do té doby bájného mudrce Kairsua. Ten byl uctíván v Egyptě tisíc let po své smrti, jen se netušilo, kde našel místo svého věčného odpočinku.

Určitě často jdete po objevených stopách našich předků dál a dál, pokoušíte se najít jejich obsah, jazyk a souvislosti. Kde je hranice toho, jak daleko má smysl jít a kdy již dané místo, objekt, příběh nechat být a opustit?

Ta hranice se dá stanovit poměrně snadno. Nelze ji překročit, pakliže by mohlo reálně dojít k ohrožení života jakéhokoliv člena našeho týmu. Často pracujeme totiž mnoho metrů pod zemí a sám jsem na vlastní kůži zažil okamžik, kdy jsem musel rozhodnout, že to nestojí za to, že nejsme schopni pokračovat v práci. Některá tajemství nám tak zůstanou ukryta zřejmě navždy. Zato se můžeme soustředit na ta, která máme šanci vyřešit… Jinak ale platí, že se vždy snažíme ke sběru dat v rámci daného výzkumu použít všechny možnosti, které nám moderní věda nabízí, a využít všech metod dokumentace.

Jak moc důležitá je pro Vaši práci intuice? Je možné ji nějak rozvíjet?

Intuice – moc bych si přál vědět, jak vlastně funguje. Ale ano, intuice podle mě hodně souvisí s mírou našich znalostí. Čím víc víte, tím možná hraje větší roli. A přiznám se, že jsem s ní byl také konfrontován – ne vždy však zafungovala, jak bych si přál. Ten pocit, že „to prostě víte“, i když nejste schopni vysvětlit proč, může být ošidný. Jediný lék na něj je pokora.

Často pobýváte v Egyptě, možná už se Vám stal druhým domovem. Při objevování se přímo dotýkáte minulých civilizací. Kdy nastal moment, že jste si začal intenzivně uvědomovat souvislosti vzestupů a pádů civilizací?

To mi trvalo delší dobu, možná příliš dlouho. Ale cesta k tomu „bodu zlomu“ trvala řádově roky. Od začátku své kariéry jsem se snažil pokračovat v nastavené tradici našeho ústavu, na každé expedici jsme uplatňovali maximální množství technologií a přírodovědných postupů. Již profesor Miroslav Verner byl prvním archeologem v Egyptě, který použil geofyzikální metody, kterými byl objeven zádušní chrám královny matky Chentkaus nebo do té doby neznámý komplex panovníka Raneferefa. V tomto století jsme například byli první v detailním snímkování pyramidových polí satelitem, 3D skenování nalezených památek a v mnoha dalších disciplínách. A teď to přijde: abyste přesvědčili desítky odborníků ne-egyptologů o smyslu této práce, aby je to bavilo a zajímalo, aby sami přemýšleli o tom, co vidí a analyzují, musel jsem jim vedle unikátnosti staroegyptské civilizace zdůraznit obecný smysl toho, co dělají a jak se to vztahuje k jiným společnostem a civilizacím. Tak jsem tedy přišel ke srovnávacímu studiu civilizací.

V jakém procesu se podle vás nachází civilizace nyní? Je možné tomuto koloběhu nějak předcházet? Uvědomit si ho? Zastavit ho?

Nejsem si vůbec jist odpovědí. Každá civilizace se neustále nespojitě proměňuje. Tento vývoj nelze ani zastavit, ani mu předcházet. Co ale udělat naopak můžeme, je snažit se předejít nejhorším důsledkům –na základě historie a archeologie a poznání toho, že když něco uděláme, vždycky to nějakým specifickým způsobem dopadne. Abych použil názorný případ: každá civilizace dopadla špatně, pokud neustále navyšovala mandatorní výdaje. S žádnou společností to nedopadlo dobře, pokud dopustila nárůst nepotických struktur a mafie, pokud nechali upadnout společenskou smlouvu, pokud se jejich elity vykašlaly na většinovou populaci. Tohle všechno bohužel můžeme v tuto chvíli vidět i u nás – od Hradu až k břehu Vltavy, mám-li zachovat české reálie.

Zabýval jste se ve své práci také naší zemí nebo o ní v rámci své práce nějak přemýšlel? Naše země je opředena mnoha významnými příběhy a legendami. Co pokládáte na našem území za zajímavé a neprobádané?

Původně jsem společně s egyptologií studoval pravěkou a raně středověkou archeologii a chvíli i historii, takže jsou mi české země svou historií samozřejmě velmi blízké, ať jde o pravěk a využívání území Česka pravěkými lovci (viz např. Přezletice u Prahy, kde jsem i pracoval, berounské jeskyně, Dolní Věstonice a mnohé další), nebo dějiny raného středověku – postupnou kolonizaci Čech, keltskou společnost, počátky Slovanů nebo krvavý nástup Přemyslovců.

Koncem roku 2020 byla při archeologickém průzkumu kláštera v Milevsku objevena relikvie z tzv. Pravého kříže. Může jít o relikvii, která je přímo spojena s utrpením Krista. Co si o tom objevu myslíte?

Nejsem odborník na tuto tematiku, nebyl jsem u tohoto nálezu a ani nemám zprávy z průběhu analýzy této relikvie. Takže vlastně nemohu dost dobře odpovědět. Je ale zajímavé, že krátce po tzv. „objevu“ vše utichlo. Nechci mluvit konkrétně, ale počátky všech náboženských systémů jsou opředeny tajemstvími a záhadami, skutečnými i vymyšlenými. Kdo byl Ježíš, do jaké míry můžeme spoléhat na jednotlivá evangelia (včetně pátého tzv. Jidášova)? Kdo skutečně viděl ty zázraky a žil skutečně Lazar? Chci tím říci, že podobných relikvií je na světě tolik, že kdyby se daly dohromady, byl by z nich les a tuny železa. To ale neznamená, že není jistá šance, že naše relikvie může být pravá. V tuto chvíli to tak ale nevypadá.

Hovořili jsme o procesu objevování. Jak moc důležitá je spolupráce celého týmu archeologů a jejich kolegialita v historických momentech objevů?

Tak to je naprosto zásadní věc. Jsem moc rád, že dělám právě egyptologii – je to úzký obor a těch pár desítek lidí z mé specializace od Bostonu přes Tokyo po Sydney se velice dobře zná, řada z nich je i mými přáteli. Pomoc a rada je samozřejmostí a díky tomu se může egyptologie rychle rozvíjet. Stejně tak je to s naším mezioborovým týmem, kde naprostou většinu tvoří zástupci oborů mimo egyptologii a archeologii – přírodovědci a technici, které práce baví a zajímá. Bez nich a bez tohoto nastavení bychom nemohli uspět a nastavovat nové standardy výzkumu a teoretického poznání.

Často se říká, že všechno nám ukázali naši předci, že mnohé již bylo vymyšleno dávno před námi, jen to znovu objevujeme a poznáváme. Měli jsme mezi námi významné světové myslitele, reformátory. Jaké zkušenosti bychom podle vás měli přebírat od našich předků?

Tak to je složitá otázka. Jisté je, že naši předci, jak sám říkáte, měli více času přemýšlet bez zbytečného balastu (pokud chtěli). Dnes prakticky všechny každodenní informace pozbydou během několika hodin platnosti, žijeme v době obrovského informačního šumu a dezinformací, které znesnadňují pochopení a poznávání světa. Tak to je asi to hlavní. A samozřejmě je škoda, že žijeme v zemi, která prakticky neumí vyrobit finální výrobek, stali jsme se takovou ekonomickou kolonií vyspělých zemí a zahraničních bankovních domů, zemí, kde se získaný kapitál moc neinvestuje, ale vyváží za hranice.

Jaký je váš názor na spolupráci akademické obce při formování nových myšlenek, rozvoje tvořivosti a podpory nové ekonomiky? Jaký by podle vás byl ideální koncept spolupráce akademické obce, veřejné sféry a občanů?

Odpověděl bych asi tak, že občané, respektive občanská společnost, veřejný prostor a věda se vzájemně doplňují a potřebují. Ať jde o technologický pokrok, rozvoj ekonomiky, boj s nemocemi a epidemiemi nebo boj s dezinformacemi a podobně. Vědci jsou skupinou, která často ví, co a jak funguje v jejich úzce vymezené oblasti expertního poznání, nicméně přenesení a využití tohoto poznání ovlivňují postoje a nastavení ve společnosti. Bez této symbiózy nelze na lepší budoucnost ani pomyslet.

Jaká poznání jsme v našich životech ještě schopni učinit? Případně jaká poznání si přejete, aby lidstvo učinilo?

Poznání nemá hranic a je třeba si neustále připomínat pokoru. Poznání dneška bude zcela jistě zítra

44 Prof. Mgr. Miroslav B€rta, Dr.

(* 1969 Praha) je ‡esk† egyptolog a archeolog. Vede v†zkumy v Egyptˆ a Sƒd€nu, tˆŠi‰tˆ jeho archeologickŒ ‡innosti spo‡Åv€ ve v†zkumu lokality stavitelç pyramid v AbƒsÅru. Od roku 2013 je ‚editelem …eskŒho egyptologickŒho ƒstavu. Je nositelem mnoha mezin€rodnÅch cen za vˆdeckou ‡innost. Kromˆ egyptologie se dlouhodobˆ zab†v€ multidisciplin€rnÅm studiem fenomŒnu kolapsç, vzestupç a p€dç komplexnÅch civilizacÅ a je autorem mnoha publikacÅ.

Rejst‚Åk inspirace

Daron Acemoglu, James A. Robinson

Pro‡ st€ty selh€vajÅ: Ko‚eny moci, prosperity a chudoby

Miroslav B€rta

Sedm z€konç. Jak se civilizace rodÅ, rostou a upadajÅ

Miroslav B€rta

P‚Åbˆh civilizace. Vzestup a p€d stavitelç pyramid

Byung-Chul Han

Vyho‚el€ spole‡nost překonáno. Měli bychom si zároveň naléhavě uvědomit, že pokud selže naše civilizace, nic ji nenahradí, a že nemusí být vůbec nereálné, že za pár stovek či tisíc let si bude jiná civilizace lámat hlavu třeba s tím, proč na naší planetě není život nebo jen jeho „nižší“ formy. Otřesná míra nerovnosti v distribuci bohatství a chudoby, nemoci, hlad, globální klimatická změna, partikularismus a neuvěřitelná sobeckost některých soukromých, ale i státních predátorů, neschopnost vidět za horizont událostí, náboženský a společenský extrémismus, to jsou jen některé z aktuálních problémů dnešní doby. Jsme vůbec první civilizace v historii této planety, která nedokáže naprostou většinu z toho, co vyrobí, recyklovat nebo vrátit zpět do přírody. V některých částech světa můžeme zažívat neuvěřitelnou životní i technologickou úroveň, zatímco v jiných je téměř středověk. Pokud toto nezvládneme jako lidstvo, nevidím moc důvod k optimismu. A naprostá většina z toho, co jsem vyjmenoval, představuje výzvu především pro vědu, občanskou společnost a nové lídry.