Táta na „mateřské“ Jak být dobrým otcem?
Doma R O D I N N Á
P Ř Í L O H A
K T
č .
1 7
9. lekce angličtiny
Tati, nevař, nemám dudlíček! Být jako Tony Blair? Britským premiérem by možná chtěl jednou být leckterý mladý muž. Následovat ale známého politika i v jeho rozhodnutí odejít s novorozeným synem na rodičovskou dovolenou? To už je jiná otázka. Muži „na mateřské“ jsou nejen ve Velké Británii, ale i v Česku pořád ještě velkou vzácností.
třeba předem počítat. A psycholog Hučín potvrzuje na základě své klinické zkušenosti, že muži, kteří se ve výchově a domácnosti hodně angažují, mohou ztratit něco ze své přitažlivosti pro partnerku. „Tím ovšem nechci říci, že by se měl otec varovat pomoci v domácnosti ‚jako čert kříže‘, ale že by i tehdy, kdy se rozhodne jít ‚na mateřskou‘, měl stále zůstat mužem,“ upřesňuje Hučín.
„Jako exot si nepřipadám,“ vrtí hlavou Lukáš, profesionální muzikant, který je doma s jedenapůlročním Františkem a tříletým Matějem. Že by mohl být jednou „tátou na plný úvazek“, s manželkou nezávazně promýšleli hned v počátcích společného života. „To jsem ale vůbec nevěděl, co slibuju,“ hodnotí dnes. Podle jeho přesvědčení si žena má intenzivní péči o miminko prožít: jednak je na ni od přírody lépe vybavena, jednak by ji později mohlo mrzet, že se dítěti málo věnovala. Se starším synem tak zůstala doma maminka. Druhé těhotenství ale přišlo dřív, než rodina počítala. „Já jsem ten rok dodělával ‚vejšku‘, hrál jsem v orchestru, učil ve dvou školách, a ještě vedl vlastní soubor. Mysleli jsme, že když moje paní půjde na půlúvazek do práce, nějak to zvládneme, jenže pak už se to zvládat nedalo,“ vysvětluje Lukáš. Nejdřív přestal brát „kšefty“, pak osekal vystoupení a nakonec odešel na dvouletou rodičovskou dovolenou. Na
penězích záleží
Podle psychologa Jakuba Hučína rozhodují o tom, zda na rodičovskou odejde maminka, nebo tatínek, především finance: „Muži jsou v naší společnosti stále ještě lépe odměňováni, snáze nacházejí lépe placená místa a provoz rodiny s malým dítětem není úplně levný,“ shrnuje psycholog prozaicky. Právě na penězích zkrachovaly plány nejednoho mladého páru. „Proč by měl manžel chodit na otcovskou, když já v práci dostanu méně než na dvouletém ‚rodičáku‘?“ komentovala tuto možnost nejedna maminka. Lukáš dokáže i ve svém oboru vydělat slušné peníze, jeho manželka má však rovněž velmi dobře placené místo. „Ze svého platu by nás bez námahy uživila,“ podtrhuje mladý otec. Zároveň však oceňuje, že manželka nemá klasickou
Něco
navíc
Lukáš se – jak sám říká – za „podpantofláka“ nepovažuje. „Dobře – neřídím auto, nechodím na fotbal,“ připouští. Když si ho však kolegové z orchestru dobírají, že doma „kojí“, cítí za jejich poznámkami i trochu závisti, že večer co večer musejí trávit v práci. „Kdežto já tam chodím nadšený, rozesmátý, a ještě si pěkně zahraju,“ libuje si Lukáš. Silnou zkušenost i emoční zážitky si odnesl už z přítomnosti u porodu obou synů a denním kontaktem s nimi podle svých slov jen získává. A dodává, že od nejednoho padesátníka slýchá, jak je mu líto, že možnost být více a těsněji se svými dětmi neměl. „Ačkoliv moje děti zase budou nadávat, jak je táta držel zpátky,“ uculuje se. Neztratit jedinečné
Odejde-li muž na rodičovskou dovolenou, jednoznačně získává ve vztahu k dětem. Ilustrační snímek Jozef Sedmák
Co říkají paragrafy Otec může požádat zaměstnavatele o poskytnutí rodičovské dovolené kdykoli od narození dítěte do jeho tří let. Délka dovolené záleží na něm. Zaměstnavatel je povinen mu rodičovskou dovolenou poskytnout.
Rodičovská dovolená nemusí být čerpána vcelku. Dříve než vyprší smluvená rodičovská dovolená, smí se rodič vrátit do práce jen se souhlasem zaměstnavatele.
Otec může čerpat rodičovskou dovolenou i tehdy, čerpá-li mateřskou nebo rodičovskou dovolenou matka dítěte. V tom případě však hmotné zabezpečení a dávky státní sociální podpory pobírá jen jeden z nich.
Pokud otec střídá matku na rodičovské dovolené, může rodičovský příspěvek i nadále pobírat matka ne-
bo může pobírání příspěvku ukončit a žádost o něj si může nově podat otec – již vyplacené prostředky se ovšem od „jeho“ celkové dávky odečtou tak, aby rodina úhrnně nezískala více než zákonem stanovených 220 000 Kč rodičovského příspěvku. Od 1. 4. 2012 stát i za muže na rodičovské dovolené platí zdravotní pojištění; dosud je platil pouze za ženy. Péče o dítě do čtyř let se započítává do důchodového pojištění. Návrh „otcovské dovolené“, tzn. státem garantovaných několika dní volna pro muže po narození dítěte, placených ze zdravotního pojištění, který se před časem objevil v tzv. Nečasově prorodinném balíčku, nebyl dosud schválen a v současnosti není ani projednáván. Další informace lze dohledat na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz/cs/2. (sch)
osmihodinovou pracovní dobu pět dní v týdnu a že i on sám díky tomu zůstává se svou profesí v kontaktu. „Dvě odpoledne v týdnu učím v hudební škole, občas hraju,“ připouští. A s orchestrem absolvoval také měsíční koncertní šňůru. Být „jen“ doma s dětmi by prý sice nejspíš vydržel, zároveň však oceňuje, že se mohou se ženou v péči prostřídat a jeden jako druhý vždy na chvíli přepnout.
se
Táta smetákem?
Matky, jejichž partneři odešli na rodičovskou dovolenou, se nejednou shodují, že
zatímco starost o děti muž zastal, péče o domácnost tak jako tak zůstala na jejich bedrech. Tomu odpovídá i Lukášova zkušenost. „Kdo z chlapů si domácí povinnosti s partnerkou rozdělí půl na půl a opravdu tu polovinu udělá, je u mě tvrďák,“ prohlašuje. Sám svůj podíl odhaduje na třetinu: uvařit, umýt nádobí, nahrubo uklidit. K lékaři s kluky ale chodí spíš maminka a luxuje se tehdy, když druhý z manželů vezme děti ven. „Ale hysterický jsem kolikrát úplně jako ženská, když mě kluci vytočí,“ směje se Lukáš. Je tedy muž nad plotnou, plenami a dudlíky ještě mužem? „Samozřejmě něco trochu ztrácíte,“ uznává Lukáš, s tím je ale podle něj po-
Jakub Hučín mu dává za pravdu. „Je-li otec nablízku v prvních letech dítěte, jednoznačně se posílí jejich vzájemný vztah, protože toto období je v něčem skutečně neopakovatelné,“ zdůrazňuje psycholog. První pokusy o komunikaci s dítětem, první pokusy miminka se otočit či přemístit… „Když otec u něčeho z toho není, samozřejmě to prošvihne a ve vztahu s dítětem mu to bude chybět,“ připomíná Hučín, „nicméně mu zůstává celá řada dalších možností, jak může jako táta naplnit svou roli,“ ujišťuje. Ženy podle obecně tradovaného názoru touží po tom, aby jejich partner nerezignoval na svou otcovskou roli, ale aktivně se ujímal péče o děti a budoval jejich vzájemný vztah. Podělit se s ním o „mateřskou“ je pro ženu jeden ze způsobů, jak muži účast na rodičovství umožnit. ALENA SCHEINOSTOVÁ
Máma, nebo táta? Kdo půjde na rodičovskou – máma, nebo táta? Podle čeho se rozhodnout? Odpovídá psycholog a vícenásobný otec JAKUB HUČÍN.
Může dát otec miminku stejnou péči jako matka? Stejnou podle mě ne – už proto, že otec je muž a mužská péče o děti je jiná. To ovšem neznamená, že je horší ani že je lepší. V čem vidíte tuto odlišnost?
Otec bezpochyby dokáže bez problémů zajistit běžnou péči o dítě, nakrmit je, přebalit, umýt, uspat… Možná ale spíš než že by si s dětmi vyprávěl říkanky a básničky, půjde s nimi na hřiště nebo do lesa, bude možná víc v akci. A pravděpodobně nebude děti tak bedlivě opečovávat.
Je potom podle vás jedno, jestli jde na rodičovskou otec, nebo matka? Pokud by šlo jen o to, jestli se muž dokáže o děti postarat, pak to jedno je. Přesto bych ale podporoval, aby „na mateřské“ byla spíše žena. Malé dítě, kojenec přece jen potřebuje hodně měkkosti, opečovávání a doslova „mateřské“ péče – a tu muž umí trochu méně. (sch)
B
DOMA – RODINNÁ PŘÍLOHA
KATOLICKÝ TÝDENÍK 17/2012
Rodičovská rozšiřuje obzory. I mužům Proč je jich jako šafránu? A je to dobře, nebo špatně? EVA LABUSOVÁ se otázce otců na plný úvazek věnuje nejen jako publicistka, ale setkává se s nimi též jako rodinná poradkyně. Pro KT hovoří o svých poznatcích a zkušenostech i o tom, proč si své optimální řešení musí najít každá rodičovská dvojice sama za sebe.
se blíže seznámili s ženskou složkou své osobnosti a za velkou přednost považovali relativní svobodu a možnost věnovat se koníčkům, na něž při plném pracovním vytížení nenacházeli čas. Další zkušeností těchto otců bylo, že v kruzích svých přátel a známých se setkávali spíše s pochopením pro svou nestandardní společenskou pozici, zatímco ze strany cizích lidí spíš s nepochopením, nebo dokonce odsouzením. Ze strany druhých mužů pak často vnímali něco jako závist, která se někdy paradoxně projevovala i vtípky nebo pomluvami typu „nejste k pořádné práci, tak jste doma s dětmi“. Všichni dotazovaní muži prokazovali velkou vnitřní vyrovnanost a reakce okolí je nijak z míry nevyváděly. Podle Rochlena bylo ovšem důležité, že šlo o muže, kteří se pro roli otců na mateřské rozhodli dobrovolně a své mužství nespojovali se stereotypními představami společnosti.
Jedna má známá se vyjádřila: „Otec na ro-
dičovské? Ukaž mi ho, já si ho vyfotím!“ Platí podle vaší zkušenosti, že rodičovská dovolená a péče o malé děti je doménou žen? Nejde jen o zkušenosti publicistů nebo rodinných poradců. Stačí vzít v úvahu fakta. V České republice je celodenní péče o nejmenší děti úředně zrovnoprávněná se studiem či vojnou, pro matky stejně jako pro otce se bere jako důvod pro ochranu pracovního místa, započítává se do let nutných pro nárok na důchod: teoreticky tak mají ženy a muži v péči o děti stejné šance. Přesto se počet mužů „na mateřské“ podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí dlouhodobě drží jen zhruba na dvou procentech. O malé děti pečují u nás v naprosté většině případů jejich maminky.
Lze během let pozorovat nějakou změnu, jsou například dnešní mladí muži ochotnější zůstávat s dětmi doma, než byli jejich otcové? Určité změny v postojích mužů patrné jsou. Ve srovnání s předchozími generacemi jsou dnešní muži mnohem aktivnější ve vztahu k miminům a batolatům. V hojném počtu chodí k porodům, nemají problém s přebalováním, konejšením nebo krmením, zajímají se o potřeby dětí v raném věku. Souvisí to s celkovou změnou v rozdělení práce a s přenastavováním rolí mužů a žen ve společnosti. Ukazuje se ale také, že ochota mužů zkrátit si pracovní úvazek ve prospěch rodičovství záleží především na situaci v rodině a už méně na tom, co by si sami muži přáli. Nejčastějším důvodem, proč čeští otcové zůstávají s dětmi na rodičovské, je vyšší plat matky či její lépe nastartovaná kariéra. Případně jde o muže se svobodným povoláním, kteří nejsou vázaní pracovní dobou a mohou pracovat z domova. Velký vliv má také tzv. osobnostní charak-
Jaké zkušenosti nebo i charakteristické po-
Táta dokáže dát dítěti stejnou péči jako máma, nejednou se však radši realizuje v práci. Ilustrační snímek Miroslav Čačík teristika páru: pokud jsou oba partneři vyznavači rovných příležitostí, péči o děti si pravděpodobněji budou dělit rovnějším dílem, a to i tehdy, kdy muž zastává v práci exponovanou funkci. Pokud jde naopak o páry tradičnější, ženy se dětem věnují víc, a to opět i v případech, že samy mají vysoce kvalifikovanou a náročnou práci. Obecně platí, že o čím vzdělanější páry se jedná, tím rovněji se budou dělit o rodičovské povinnosti.
Proč je tomu tak a muži chodí na rodičovskou natolik zřídka? V Česku, pokud vím, zatím neproběhl žádný spolehlivý výzkum, který by to pomohl vysvětlit. Můžeme se ale inspirovat výzkumy z jiných států. Například v sousedním Německu se této problematice cíleně věnuje sociolog Matthias Pollmann-Schult, jehož výzkum prozradil, že většina mužů, pokud by měla zcela svobodnou volbu, spatřuje svou hlavní životní realizaci ve své profesi. Jen 3 % oslovených si přála mít nižší pracovní úvazek než
třicet hodin týdně. Podle Pollmanna–Schulta muži na jedné straně stále více touží být víc se svými dětmi, na druhé nejsou ochotni obětovat rodičovství kariéru a svou identitu z větší části spojují právě se svou profesí.
Zkoumaly se také zkušenosti tatínků, kteří
na „mateřskou“ skutečně odešli? Psycholog Aaron Rochlen z univerzity v Texasu vedl hloubkové rozhovory se čtrnácti otci na plný úvazek ve věku mezi 25 a 55 lety. Všichni oslovení muži přistoupili na plnoúvazkové otcovství dobrovolně a cítili se k němu vnitřně kvalifikovaní. Uváděli například, že se pro daný model dělby práce s manželkou domluvili proto, že byli vůči dětem trpělivější nebo jim více než jejich ženám záleželo na útulném domově. Pro jiné muže byla důvodem jejich vlastní špatná pracovní situace nebo nezaměstnanost. Všichni však svorně uváděli, že jim pobyt doma s dětmi výrazně rozšířil obzory, zvýšil pocit smysluplně tráveného času a prohloubil vztahy s dětmi. Také
tíže či konflikty sledujete u svých klientů-otců na plný úvazek vy? Už jsem se ve své praxi několikrát setkala s tím, že dlouhodobé přehození tradičních rolí poznamenalo partnerský život muže a ženy v tom smyslu, že ženy si po čase přiznaly snížení úcty ke svému partnerovi, pokud on dlouhodobě nebyl schopen finančně zajistit rodinu. Žena si po delším čase v roli hlavní živitelky začala připadat vyčerpaná a doslova ji štvalo, pokud byla v roli živitelky uvězněná. Zároveň občas řeším s ženami, které dítě v raném věku svěří manželovi, jejich pocit viny nebo výčitky svědomí, že na ně společnost nahlíží jako na krkavčí matky, když s dítětem nezůstaly doma. Stejně tak je ale příčinou velkých tenzí, pokud muž přenechá většinu péče o miminko ženě a přestanou ho zajímat její profesní potřeby. Nefunguje to dokonce ani v případech, kdy muž rodinu velmi dobře živí a žena má k dispozici neomezené množství peněz. Proto je třeba záležitost dělby rodičovských povinností vždy posuzovat velmi citlivě, nepaušalizovat a pomáhat párům hledat právě to jejich individuální řešení. Použité a doporučené zdroje: Časopis Psychologie Heute 5/2009, časopis Miminko 7–8/2009, www.evalabusova.cz (sch)
Co nezvládne táta, doplní Bůh O jejich podzimní Víkendy pro otce s dospívajícími syny je takový zájem, že se zájemci o účast musí přihlásit hned v prvních vteřinách kalendářního roku. O těchto kurzech i o psychickém i spirituálním dozrávání v muže jsme hovořili s předsedou pořádajícího Centra pro rodinu v Krupce FRANTIŠKEM RŮŽIČKOU.
nemají přístup. Naše otce vůbec nenapadlo, když se unavení vraceli z práce domů, aby se věnovali ještě svým dětem. Navíc byli muži po generace cvičeni v lovu, boji, řemeslech, očekávalo se od nich, že budou hrdiny. Tyto úlohy postupně pominuly, a kdo z mužů nemá předpoklady být sportovcem, umělcem či vědcem, neví, jak se má vlastně v životě realizovat, a jen stěží si osvojuje identitu muže. Tudíž si muži přestali věřit, a proto nedokážou předat zdravou mužskou identitu a spiritualitu ani svým dětem.
Proč jsou potřeba programy na podporu otcovství? Copak muži neumějí vychovávat děti? Dříve syn vyrůstal vedle svého otce, a tak se od něj přirozeně naučil nejen řemeslu, ale také být mužem a otcem. Společnost se však zcela proměnila, mnohagenerační rodina se rozpadla a muži se přesunuli z polí a domácích dílen do továren a kanceláří, kam děti již
Co znamená otcovství v životě muže a co pro život jeho dětí? Většina mužů si na roli otce musí postupně zvykat, někdy i měsíce či roky. Dříve si muži často neuvědomovali, že jejich vzor je pro děti naprosto nezbytný. Matka dává dětem okusit bezpodmínečné přijetí, otec jim nastavuje pevné hranice. Dcera si skrze svého otce vytváří vztah k mužům, její zkušenost s tátou
je pro její budoucí partnerský vztah naprosto zásadní. Musí cítit, že je od otce milována, musí zakusit pocit bezpečí. Syn se od něj učí přístupu k práci a mužskému řešení problémů. Chlapci, kteří od útlého věku dokážou například řídit traktor, nemají v životě problémy se sebevědomím, protože jim jejich otec věřil, že to zvládnou, a také je to sám naučil.
Jak může navíc své otcovství prožívat věřící muž? Skrze uvědomění, že přes sebevětší snahu mnoho věcí ve výchově sám nedokáže, a pochopení, že se musí spolehnout na Boha. Mojí nejoblíbenější modlitbou za mé děti je každodenní ranní věta: „Pane, doplň všechno to, co ve výchově dětí nezvládnu.“
V čem vidíte hlavní přínos vašich formačních víkendů pro otce s dospívajícími syny, plných dobrodružství a rituálů? Otcové si mohou uvědomit, jak snadno se
v tomto období stane chyba, která se špatně napravuje. A mohou poznat, že jejich syn je daleko zralejší, než si mnohdy uvědomují, a že mu musejí dát důvěru, že to zvládne již sám. Synům se zase poodkryje svět dospělých mužů. Poznají, jak nelehká je cesta k plnosti mužství a že žádný otec to na ní nemá lehké. Pochopí, že tuto cestu brzy sami také nastoupí, a stanou se tak stejnými poutníky jako jejich otcové. Největším přínosem pro ně ovšem je, že jsou doprovázeni v dospívání. Od toho, kdo byl plně závislý na rodičích, se najednou chce, aby se v dospělosti stal samostatným, a to se často neobejde bez proher a zklamání. Proto se dospívající chlapce na tyto okamžiky snažíme pomocí našeho programu připravit. Dáváme jim zažít pocit bezkonkurenčního mužského společenství, ale i pocítit disciplínu a zodpovědnost. V běžné společnosti typu „nevaž se, odvaž se“ se totiž nemají šanci těmto dovednostem naučit. ALENA SCHEINOSTOVÁ
Otcem aktivně – ve vlastním zájmu Předporodní kurzy jenom pro otce? I to je jeden bod v široké nabídce podpory, již budoucím i stávajícím otcům poskytuje Liga otevřených mužů (LOM) v rámci programu „Táto, máš na to!“ Podle garanta programu psychologa a psychoterapeuta Martina Járy by se muži měli na rodičovství ve vlastním zájmu podílet, a to aktivně, nejen pasivně, jak bylo
zvykem v dřívějších generacích. „Pravidelná otcova péče o děti a jejich životní prostor rozvíjí mužovu osobnost i sebeúctu, upevňuje rodinné vztahy, odpovídá na potřebu přesáhnout sám sebe,“ zdůrazňuje Martin Jára, otec pěti dětí. Otec podle něj zvládne péči o dítě od nejranějšího věku stejně dobře jako matka, má však také své zvláštní úkoly. „Mluvíme o nich jako o ‚třech A‘,“ vysvětluje psycholog: „Podporovat autono-
mii dítěte, být mu dobrou autoritou a učit ho zacházet se svou agresí.“ Aktivní otcovství je v pojetí LOMu otázkou vědomého rozhodnutí a ochoty přijmout odpovědnost. V období, kdy muž očekává narození svého prvního dítěte, má tak příležitost přehodnotit své dosavadní sebepojetí, ale také vztah k partnerce, práci i širšímu okolí, a rovněž se vnitřně připravit na nové výzvy a povinnosti. Účast na „ot-
covských“ kurzech či třeba workshopech, které LOM pořádá v mateřských centrech, a na veřejných akcích organizace (například tradiční Den otců a s ním spojený Tátafest už se dostávají i do obecnějšího povědomí), ale i prostý kontakt s dalšími otci a rodinami v tom může mužům jedině pomoci. Mužskou zkušenost lze totiž, jak shrnula jedna z žen účastníků akcí LOMu, předat nejlépe právě mužským jazykem. (sch)
C
DOMA – RODINNÁ PŘÍLOHA
zdraví
„Pan Parkinson“ – málo známý host
Třes rukou, ztuhlost, zpomalenost, porucha chůze: tak nějak vypadá Parkinsonova choroba, nemoc, kterou trpí každý tisící Čech. Více o tomto onemocnění, které se zdaleka nemusí týkat jen těch nejstarších, s PETROU HAVRÁNKOVOU z Neurologické kliniky 1. Lékařské fakulty UK v Praze.
Parkinsonovu nemoc (PN) proslavil zvláště papež Jan Pavel II. Postihuje pouze staré lidi a nakolik ji lze léčit? Nejčastěji jsou postižení lidé mezi 55 a 70 lety, není to ale pravidlem, nemoc může začít prakticky v kterémkoli věku. U nás v ambulanci máme pacienty, kterým začala po pětasedmdesátce, ale i takové, u nichž vypukla
katecheze
kolem třiceti let. PN způsobuje nedostatek látky dopaminu v lidském mozku a zatím bohužel neznáme žádný zaručený způsob, jak nemoci předcházet. Příčina zůstává neobjasněná, patrně jde o kombinaci vlivů prostředí a genetických vloh. Vyléčit PN v současné době neumíme, ale léčit ji naštěstí umíme docela dobře: dopamin pacientům doplňujeme pomocí léků, v počátcích choroby bývá léčba velmi účinná, vede prakticky k vymizení hybných příznaků nemoci. Až s postupem času se objevují komplikace a potíže, na které už léčba účinkuje hůře. Právě ty jsme mohli vídat v posledních letech života i u Jana Pavla II.
Jaká je prognóza nemocného a jak mu mů-
že být nápomocná jeho rodina, okolí? Průběh nemoci je velmi individuální, někteří pacienti i po deseti či více letech trvání choroby normálně „fungují“, jiní takové
štěstí nemají. Obecně pacienta vždy velmi podporujeme v tom, aby – pokud je to možné – zůstal aktivní, neztratil práci, koníčky, a hlavně rodinné zázemí. Podpora rodiny hraje u každého chronického onemocnění klíčovou roli. Pacient s PN musí být sledován a léčen neurologem, v komplikovaných případech a u mladých pacientů bych doporučovala léčbu alespoň občas konzultovat se specializovaným centrem. Ústavní péče není kromě terminálních stavů nezbytná ani vhodná: pokud to pacient, případně jeho rodina zvládají, je každému nejlépe ve svém domácím prostředí.
Jaké zázemí mají parkinsonici v Česku, kde mohou najít podporu či informace? V současnosti existují v Česku tři specializovaná centra – v Praze, Brně a Olomouci. Pacienty sdružuje společnost Parkinson, která sídlí v Praze, ale její kluby fungují na více mís-
tech Čech a Moravy. Činnost společnosti je velmi rozmanitá – pořádají pravidelná cvičení, rekondiční pobyty, vydávají časopis a nově je v Praze k dispozici i denní stacionář pro pacienty. Veškeré informace a pozvání najdete na stránkách http://www.parkinson-cz.net/.
11. dubna jsme si připomněli Světový den Parkinsonovy choroby, u této příležitosti čeští pacienti zopakovali například svůj tradiční výstup na Říp. K čemu slouží či napomáhají akce tohoto typu? Určitě by měly sloužit ke zvýšení povědomí o PN, neboť i v dnešní době považuji informovanost o této chorobě za nedostačující nejen mezi laiky, ale i mezi lékaři jiných oborů. Tyto akce však vnímám zároveň jako pozitivní signál pacientů, že nemocí přece život nekončí – a to bychom my ostatní měli vzít na vědomí. (sch)
Hrajte s námi: Víš, čemu a komu věříš?
Prožili jsme události smrti a vzkříšení Ježíše Krista a nyní slyšíme v nedělním evangeliu o víře. A tak se ptáme: Víš, komu a čemu vlastně věříš? Co pro tvoji víru znamenají události, o nichž každoročně slyšíš v kostele nebo čteš v Písmu svatém?
Příprava pro rodiče:
Asi jste již zaznamenali, že ke katechezi s dětmi potřebujeme řadu pomůcek. Děti si věci představují konkrétně a potřebují to, o čem se s nimi hovoří, „vidět“. Po Velikonocích je třeba události Ježíšova života, kterým jsme se dosud věnovali, „zažít“, zejména to, že Ježíš žije. Jinak by četba Bible byla jen jakousi vzpomínkou. Ale my čteme, abychom se ujišťovali, že i my jsme adresáty poselství a všech Božích dober. Pokusíme se to zprostředkovat i dětem. Připravte si papír o velikosti A4, tužku, fixy, pastelky, nůžky a lepidlo. Později budete potřebovat figurky a kostku.
křížovka
KATOLICKÝ TÝDENÍK 17/2012
Četba evangelia a uvedení dětí do tématu:
Bůh zamýšlel? Jak se to týká nás? Po práci pozvěte děti k modlitbě a děkujte Bohu za jeho dary.
Přečtěte dětem úryvek Mk 16,14–16. Ptejte se: Kdo byli apoštolové? Kdo mezi ně přišel? Kdy to bylo? Proč je Ježíš káral? V co nemohli apoštolové uvěřit? Co jim dal Ježíš za úkol? Také nám bylo hlásáno evangelium. Mnozí uvěřili a byli pokřtěni. A tak jsme obdrželi zvláštní Boží pomoc, abychom postupně porozuměli Božímu plánu s námi. Čím častěji se k němu vracíme, tím hlouběji do něj pronikáme.
Otázky:
Aktivita:
Společně vyrobíme hru. Rodiče nakreslí hrací plán: spirálu o 20 polích + startovní a cílové pole, které nazvou „příchod“. Spirála začíná vně a končí ve středu papíru. Děti budou postupně kreslit malé obrázky jako ilustrace k otázkám. Obrázky budou mít velikost políček spirály, budou se do nich vlepovat. S prací nespěchejte, rozdělte ji do několika dní. U každé otázky se zastavte a uvažujte: Co se stalo? Co tím
1. Co lidé vyrábějí v adventu a proč potřebují čtyři svíčky? 2. Jak odpověděla Maria andělovi? 3. Které dítě nemělo postýlku a kam je položili? 4. Do kterého městečka přišli mudrci a co přinesli? 5. O kom diskutoval Ježíš ve dvanácti letech v chrámu? 6. Kdo byl s Ježíšem při křtu v Jordánu? 7. Kolik mužů chodilo s Ježíšem a co s ním prožili? 8. Koho Ježíš uzdravil? 9. Co si lidé mysleli o Ježíši? 10. Které jídlo jedl Ježíš s apoštoly o Velikonocích? 11. Co se při večeři stalo? 12. Kdo Ježíše odsoudil k smrti a proč? 13. Jak Ježíš zemřel? 14. Co se stalo třetí den? 15. Jak a kde křesťané děkují Ježíši každou neděli?
16. Co se stalo o Letnicích a proč? 17. Nakresli, co děláš rád/a. 18. Nakresli, jak druhým pomáháš. 19. Nakresli, jak si představuješ místo, kam odešel Ježíš a kde má připravené místo i pro nás. 20. Kdo přebývá u Boha a přimlouvá se za nás? Na závěr dětem vysvětlete, proč je na posledním políčku napsáno „PŘÍCHOD“ (druhý příchod Pána Ježíše na svět). Procházejte plánem pomocí figurek a kostky, dávejte si vzájemně otázky k obrázkům. Vymyslete vlastní pravidla.
Modlitba:
Nepřestávejte Bohu děkovat za to, že jej můžete znát a přivádět k němu své děti. Proste jej za vytrvalost v podpoře jejich víry. Ať vám dobrý Bůh žehná. MARIE ZIMMERMANNOVÁ, šéfredaktorka revue Cesty katecheze
Anselm Grün: Svátost nemocných
O knihu Anselma Grüna Svátost nemocných mohou soutěžit ti čtenáři, kteří správně vyluští tajenku naší křížovky a do 14 dnů ji zašlou na e-mailovou (krizovky@katyd.cz) nebo poštovní adresu redakce. Knihy do soutěže věnovalo Karmelitánské nakladatelství. Ukázka: Následující výrok o odpuštění hříchů ukazuje, že nemoc a hřích spolu nemusí nutně souviset: „Jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno“ (Jak 5,15). Nemoc nemusí být vždy podmíněna hříchem. Příjemce této svátosti je… (viz tajenka). Tajenka z Doma v KT č. zněla: „nevítané návštěvníky z Japonska“. Knihu Filipa Breindla Papuánská Velká noc z nakladatelství Cesta získávají Blanka Matějíčková z Dolní Dobrouče, Jana Šťastová z Čebína a Josef Slovák ze Slušovic. Blahopřejeme.