Nejv

T Nep Tel

„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ 1. Mojžíšova 3,15. Boží rozsudek vynesený nad satanem po pádu člověka do hříchu byl současně proroctvím, které ukazuje na velký zápas probíhající po všechny věky až do konce času; na zápas, jehož se zúčastní všechna lidská pokolení, která budou na zemi žít. {VDV 329.1}

Bůh řekl: „Položím nepřátelství.“ Toto nepřátelství není tedy přirozené. Když člověk přestoupil Boží zákon, zkazila se jeho povaha — byl v souladu, nikoli v rozporu se satanem. Nepřátelství mezi hříšným člověkem a původcem hříchu není přirozené. Oba se odpadnutím stali zkaženými. Odpadlík není nikdy spokojen, pokud nesvede svým příkladem druhé a nezíská jejich sympatie a podporu. Z toho důvodu se padlí andělé a bezbožní lidé spojují do beznadějného společenství. Kdyby Bůh nezasáhl, spojil by se satan a člověk do jednoho spolku proti nebi; místo toho, aby se všechno lidstvo postavilo na odpor satanovi, spojilo by se s ním ve vzpouře proti Bohu. {VDV 329.2}

Tak jako sváděl ke vzpouře anděly, aby získal spojence ve svém boji proti Bohu, podobně naváděl satan k hříchu člověka. Pokud jde o nenávist ke Kristu, panuje mezi ním a padlými anděly naprostá shoda; i když v ostatních bodech se plně neshodovali, v odporu vůči Vládci vesmíru byli naprosto jednotní. Když však satan uslyšel prohlášení, že Bůh položil nepřátelství mezi ním a ženou a mezi jeho semeno a její semeno, pochopil, že jeho úsilí zkazit lidskou povahu bude mít své meze a člověk nějakým způsobem obdrží sílu odolávat jeho moci. {VDV 329.3}

Satanovo nepřátelství proti lidem vyvolává skutečnost, že lidé jsou díky Kristu předmětem Boží lásky a milosrdenství. Satan by rád zmařil Boží plán záchrany člověka, rád by zneuctil Boha tím, že znetvoří a poskvrní jeho dílo. Rád by způsobil zármutek v nebi a zemi uvrhl do zkázy. Vždyť i všechno zlo představuje jako důsledek toho, že Bůh stvořil člověka. {VDV 329.4}

Účinná zbraň proti nepříteli

Nepřátelství proti satanovi vyvolává v člověku milost, kterou Kristus vkládá do lidského srdce. Bez této milosti a obnovující síly by člověk zůstal satanovým zajatcem, sluhou vždy ochotným vykonávat jeho rozkazy. Avšak nový prvek v nitru člověka vytváří nepřátelství tam, kde dosud vládla shoda. Moc, kterou dává Kristus, umožňuje člověku, aby odolal tyranovi a uchvatiteli. Na kom se ukazuje, že si oškliví hřích, místo aby jej miloval, kdo odolává a vítězí nad vášněmi, které ho chtějí ovládnout, na takovém člověku se projevuje působení síly, která přichází jen od Boha. {VDV 329.5}

Rozpor mezi duchem Kristovým a duchem satana se nejnápadněji projevil v tom, jak svět přijal Pána Ježíše. Židé ho nezavrhli proto, že přišel bez světského bohatství, bez okázalosti a velikosti; poznali totiž, že má moc, která bohatě nahradí nedostatek těchto vnějších výhod. Nenávist zlých lidí však nejvíce vyvolávala Ježíšova čistota a svatost. Kristův život, plný sebezapření a bezhříšné zbožnosti, byl stálou výčitkou pyšnému a smyslnému národu a vyvolal nepřátelství proti Božímu Synu. Satan a zlí andělé se spojili se zlými lidmi; všechny síly zla se spojily proti Zastánci pravdy. {VDV 330.1}

Proti následovníkům Ježíše Krista se projevuje stejné nepřátelství, jaké zakusil jejich Mistr. Kdo vidí odpornou podstatu hříchu a silou z nebe odolává pokušení, vzbudí jistě hněv satana a jeho přívrženců. Nenávist proti čistým zásadám pravdy, perzekuce a odsuzování jejích obhájců potrvá tak dlouho, dokud bude existovat hřích a hříšníci. Následovníci Ježíše Krista a satanovi sluhové nemohou žít v souladu. Pohoršení, které vyvolává kříž, i nadále přetrvává. „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.“ 2. Timoteovi 3,12. {VDV 330.2}

Satanovi spojenci se pod vedením svého vůdce trvale snaží prosadit jeho moc a rozšířit jeho království, a to navzdory Boží vládě. Pokoušejí se oklamat následovníky Ježíše Krista, chtěli by je svést, aby Kristu přestali důvěřovat. Aby dosáhli svého cíle, překrucují a falešně vykládají Písmo stejně jako jejich vůdce. Jako se satan pokoušel obvinit Boha, tak se jeho následovníci snaží zostudit Boží lid. Nepřítel, který přivedl Krista na kříž, vede bezbožné lidi, aby ničili Kristovy následovníky. To všechno je naznačeno v onom prvním proroctví: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, mezi símě tvé a símě její.“ A to potrvá až do konce času. {VDV 330.3}

Satan sbírá všechny své síly a v „plné zbroji“ se vrhá do boje. Proč nenaráží na větší odpor? Proč jsou bojovníci Ježíše Krista tak malátní a lhostejní? Protože nejsou dostatečně spojeni s Kristem, protože se tak málo nechají vést Duchem svatým. Hřích jim nepřipadá odporný a hrozný jako jejich Mistru. Nevystupují proti němu tak rozhodně a odhodlaně, jak to činil Kristus. Neuvědomují si hroznou špatnost a zhoubnost hříchu, nechápou povahu knížete temna a jeho moc. Cítí malý odpor proti satanovi a jeho dílu, protože nevědí o jeho moci a zlobě a o obrovském rozsahu jeho boje proti Kristu a Kristově církvi. V tom se mýlí mnoho lidí. Neuvědomují si, že jejich nepřítel je mocný vojevůdce, který ovládá mysl zlých andělů a má dobře promyšlenou strategii; obratným manévrováním se tak ve válce proti Kristu snaží znemožnit záchranu lidí. Mezi vyznavači křesťanství, dokonce mezi služebníky evangelia se jen výjimečně mluví o satanovi, snad jen s výjimkou okrajových zmínek z kazatelny. Křesťané přehlížejí důkazy jeho činnosti a jeho úspěchy. Neberou vážně varování o jeho prohnanosti. Zdá se, jako by úplně ignorovali, že existuje. {VDV 330.4}

Zatímco lidé nevědí nic o jeho lstivých úmyslech, je jim tento bdělý nepřítel neustále v patách. Proniká do každé domácnosti, do každé ulice našich měst, do kostelů, do soudních síní i parlamentů; všude mate, klame, svádí a ničí muže, ženy a děti — a to tělesně i duševně. Do vztahů v rodině i všude jinde se snaží vnést rozkol; zasévá nenávist, závist, spory, vraždy. A zdá se, že křesťanský svět se na tyto jevy dívá, jako by je ustanovil Bůh a jako by musely existovat. {VDV 331.1}

Satan se stále pokouší ovládnout Boží lid tím, že strhává přehrady, které jej dělí od světa. Izraelity kdysi svedl k hříchu, když se opovážili navázat zakázané spojení s pohany. Podobným způsobem svádí Boží lid i dnes. „Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.“ 2. Korintským 4,4. Každý, kdo není vědomě následovníkem Ježíše Krista, je služebníkem satana. V neproměněném srdci vládne láska k hříchu, sklon hovět hříchu a omlouvat ho. Naproti tomu obnovené srdce cítí nenávist k hříchu a odhodlaný odpor proti němu. Když křesťané vyhledávají společnost nevěřících lidí, vystavují se pokušení. Satan se před nimi ukrývá a oči jim halí rouškou klamu, takže pak nejsou s to rozeznat, že taková společnost jim může jen škodit. Mezitím se ovšem stále více přizpůsobují světu povahou, svými slovy i činy, a stávají se tak čím dál víc zaslepenější. {VDV 331.2}

Být stále na stráži

Tím, že se církev přizpůsobuje světským zvykům, nevede svět ke Kristu, ale postupně sama splývá se světem. Bližší styk s hříchem nevyhnutelně způsobuje, že hřích vypadá méně odporný. Kdo se druží se satanovými sluhy, přestane se brzy bát jejich pána. Když se na cestě povinnosti dostaneme do zkoušky, jako například Daniel na dvoře krále Nebúkadnesara, můžeme mít jistotu, že nás Bůh ochrání. Jestliže se však vystavujeme pokušení sami, dříve nebo později mu podlehneme. {VDV 331.3}

Pokušitel dosahuje často největších úspěchů prostřednictvím lidí, o kterých bychom sotva předpokládali, že jsou pod jeho nadvládou. Nadané a vzdělané lidi ostatní obdivují a ctí, jako by nadání a vzdělanost mohly vyvážit nedostatek úcty k Bohu nebo člověku zakládaly nárok na Boží přízeň. Vzdělání a nadání jsou Boží dary, jestliže však nahrazují zbožnost, pak nepřivádějí člověka blíže k Bohu, ale od Boha jej odvádějí a stávají se člověku kletbou a léčkou. Lidé se obvykle domnívají, že všechno, co vypadá jako zdvořilé nebo jemné a ušlechtilé, musí nějak souviset s Kristem. To je však hluboký omyl. Tyto vlastnosti mají zdobit povahu každého křesťana, mohly by dobře působit ve prospěch pravého náboženství, musejí však být zasvěceny Bohu, protože se mohou stát také silou vedoucí k zlému. Nejeden vzdělaný člověk s vybraným chováním, který by se nesnížil k něčemu, co se obecně považuje za nečestné jednání, je účinným nástrojem v rukou satana. Záludnost a přitažlivost jeho vlivu a příkladu z něho dělá nebezpečnějšího nepřítele Kristovy věci, než jsou lidé nekultivovaní a nevzdělaní. {VDV 331.4}

Opravdovou modlitbou a vírou v Boha Šalomoun získal moudrost, která vzbuzovala úžas a obdiv světa. Když se však odvrátil od Zdroje své síly a začal spoléhat sám na sebe, podlehl pokušení a podivuhodné nadání propůjčené tomuto nejmoudřejšímu z králů učinilo z něho jen účinnější satanův nástroj. {VDV 332.1}

I když se ďábel trvale snaží zaslepit mysl křesťanů, neměli by zapomínat na to, že nebojují „proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla“. Efezským 6,12. Již dlouhá staletí zaznívá Boží varování: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil.“ 1. Petrův 5,8 „Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“ Efezským 6,11. {VDV 332.2}

Již od doby Adama se náš nepřítel vytrvale snaží působit útlak a destrukci. Nyní se připravuje na závěrečné tažení proti pravé církvi. Všichni, kdo chtějí následovat Pána Ježíše, se dostanou do sporu s tímto nelítostným nepřítelem. Čím důsledněji se křesťan řídí Božími požadavky, tím jistěji se stává cílem satanových útoků. Všichni, kdo aktivně pracují pro Boží věc, kdo se snaží odhalit klam nepřítele a ukázat lidem Krista, budou moci vydat svědectví jako apoštol Pavel, že slouží Pánu v pokoře ducha, v mnohých slzách a pokušení. {VDV 332.3}

Satan útočil na Ježíše Krista těmi nejprudšími a nejrafinovanějšími způsoby. Pán Ježíš však jeho útok odrazil. Bojoval za nás, svým vítězstvím umožnil, abychom zvítězili i my. Spasitel dá sílu každému, kdo o ni prosí. Satan nemůže člověka přemoci, pokud s tím člověk nesouhlasí. Pokušitel nemá moc ovládnout vůli nebo donutit člověka k hříchu. Satan může týrat, nemůže však poskvrnit. Může přivodit úzkost, nemůže však znečistit. To, že Kristus zvítězil, by mělo jeho následovníky povzbuzovat, aby proti hříchu a satanu dokázali bojovat s odvahou a rozhodností. {VDV 332.4}