SOUPIS NEMOVITÝCH K U LT U R N Í C H P A M ÁT E K V LIBERECKÉM KRAJI MĚSTO
LIBEREC
Li P E T R A Š T E R N OVÁ e d. ( p š ) PETR FREIWILLIG (pf) T E R E Z A KO N VA L I N KOVÁ ( t k ) V L A D I M Í R A K R Á LOVÁ ( v k ) O LG A K Ř Í Ž KOVÁ ( o k ) M A RT I N O U H R A B K A ( m o ) J A N A Š U B RTOVÁ ( j š ) R E N ATA T I Š E R OVÁ ( r t )
SOUPIS_II.indd 3
11.11.2013 20:23:28
MĚSTO LIBEREC
JI
Z
E R
SK É
HŘB Ý SK D TĚ Š JE
RY
ET
HO
SOUPIS_II.indd 4
11.11.2013 20:23:28
OKRES LIBEREC
SOUPIS NEMOVITÝCH K U LT U R N Í C H P A M ÁT E K
Obsah
V LIBERECKÉM KRAJI
LIBEREC I – STARÉ MĚSTO 14 LIBEREC II – NOVÉ MĚSTO 48 LIBEREC III – JEŘÁB 56 LIBEREC IV – PERŠTÝN 63 LIBEREC V – KRISTIÁNOV 70 LIBEREC VI – ROCHLICE 91 LIBEREC VIII – DOLNÍ HANYCHOV 94 LIBEREC IX – JANŮV DŮL 96 LIBEREC XIII – NOVÉ PAVLOVICE 99 LIBEREC XIV – RUPRECHTICE 101 LIBEREC XV – STARÝ HARCOV 108 LIBEREC XVI – NOVÝ HARCOV 110 LIBEREC XIX – HORNÍ HANYCHOV 112 LIBEREC XXIV – PILÍNKOV 115 LIBEREC XXV – VESEC 117 LIBEREC XXVIII – HLUBOKÁ 119 LIBEREC XXX – VRATISLAVICE NAD NISOU 120 LIBEREC XXXI – KRÁSNÁ STUDÁNKA 124 LIBEREC XXXIII – MACHNÍN 126 LIBEREC XXXIV – BEDŘICHOVKA 129
SEZNAM ZKRATEK 131 SEZNAM PRAMENŮ 132 SEZNAM LITERATURY 135 JMENNÝ REJSTŘÍK 141 REJSTŘÍK FIREM A KORPORACÍ 143 SEZNAM HISTORICKÝCH FOTOGRAFIÍ, MAP A PLÁNŮ 144 SEZNAM ILUSTRAČNÍCH FOTOGRAFIÍ 145
SOUPIS_II.indd 5
11.11.2013 20:23:29
SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI
14 LIBEREC I – STARÉ MĚSTO
SOUPIS_II.indd 14
11.11.2013 20:23:32
SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI
radnice čp. 1/I ÚSKP ČR č. rejstříku 19126/5–4114 s p. č. 1
Novostavbu radnice, realizovanou v letech 1888–1993 podle projektu vídeňského architekta Franze von Neumanna (1844–1905), nalezneme volně stojící v jihozápadní polovině náměstí Dr. Edvarda Beneše. Neumannův návrh vzešel vítězně z prestižně obsazené architektonické soutěže a plně vyhovoval reprezentativním požadavkům Magistrátu prudce se rozvíjejícího města. Monumentální historizující budova s prvky zaalpské renesance nahradila starou radnici, kterou postavil mezi roky 1599–1603 Marco Spazio z Lanza. Stavbě, financované městským patriciátem a spořitelnou, musela ustoupit severní fronta domů tehdejšího Staroměstského náměstí. Základní kámen, nacházející se v suterénu budovy, byl položen 30. září 1888, o čemž nás informuje nápis: „Grundstein / 30. September 1888.“. Radnice, nový symbol a dominanta města, představující vzájemnou symbiózu architektury, umění a uměleckého řemesla, je součástí městské památkové zóny. Dvoupatrová budova stojí na obdélném půdorysu, vymezeném čtyřmi křídly uskupenými okolo otevřeného nádvoří. Jednotlivá průčelí jsou precizně zdobena kombinací kamenicky zpracované žuly a pískovce, doplněnou plasticky pojednanými plochami omítek. Vstupní jihozápadní průčelí se obrací do volného prostoru náměstí. Jeho dominantou je mírně předstupující, osově umístěná hranolová věž, doprovázená výrazným převýšeným rizalitem, který po stranách vymezuje dvojice menších tvarově obdobných věží. V centrální části rizalitu se nachází lodžie s vysokými arkádami zakončenými stlačeným obloukem. Hlavní vstup, pojednaný v iónském řádu, je umístěn u paty věže na konci širokého nástupního schodiště. Ve cviklech vstupního portálu se nacházejí datace: „1888“ a „1892“. Věž s vročením: „1892“ nad ciferníkem hodin zakončuje nad prstenci dvou ochozů bohatě tvarovaná cibulová střecha s lucernou, vrcholící vysokou špicí s postavou rytíře s korouhví. Na ní je letopočet: „1892“. Boční průčelí člení vertikálně trojice rizalitů zakončených štíty s dlátkovými střechami. Před zadní
18
LIBEREC I – STARÉ MĚSTO
SOUPIS_II.indd 18
11.11.2013 20:23:39
OKRES LIBEREC
severovýchodní průčelí opět předstupuje rizalit korunovaný trojicí štítů a plechovou věží. Ploše rizalitu dominují vysoká okna zasedacího sálu. Členité střechy radnice, původně kryté břidlicí, v současné době asfaltovým šindelem, zdobí kovová koruna. Součástí náročně provedeného exteriéru je i sochařská výzdoba navržená vídeňským sochařem Theodorem Friedelem (1842–1900). Nad vstupním portálem nalezneme reliéf s motivem založení města a městský znak s figurami heroldů. Zadní průčelí nese trojici rozměrných reliéfů. Pohledově vlevo se nachází reliéf věnovaný libereckými soukeníky a představující tradici textilní výroby s nápisem: „Gewidmet ◆ von ◆ der ◆ Tuchmacher _ Genossenschaft ◆ 1892“. Prostřední reliéf od společenstva řezníků znázorňuje alegorii holdování městu s nápisem: „1573
◆ Gewidmet ◆ von ◆ der ◆ Fleisch hauer _ Genossenschaft ◆ 1892“. Poslední, financovaný obchodním grémiem, zobrazuje liberecké styky se světem a nese text: „Gewidmet ◆ vom ◆ Reichenberger – Handelsgremium 1892 ◆“. Reprezentativností a zdobností vyniká i interiér radnice, kterému dominuje prostorná vstupní hala s rozložitým mramorovým schodištěm. Nejhonosnější prostor představuje bohatě táflovaný zasedací sál s řadou uměleckých dřevořezeb, nástěnných obrazů a rozměrných vitrají.(mo) NPÚ, ÚOP v Liberci, RZ 738, 788, 816, 861. Ressel 1903–1905, s. 49–55; Technik 1988, s. 17; Bílková 1993; Mohr 2005_a, s. 22–24; Mohr 2005_b, s. 25–33; Mohr 2005_c, s. 34–35; Řeháček 2005, s. 6–57; Patrný 2005, s. 36–39; Zeman 2011, s. 51.
LIBEREC I – STARÉ MĚSTO 19
SOUPIS_II.indd 19
11.11.2013 20:23:41
SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI
dům čp. 183/I a 468/I ÚSKP ČR č. rejstříku 16909/5–4939 s p. č. 471, 473
Novorenesanční dvojdům pro řezníka Franze Wernera (čp. 183/I, tzv. Wernerův dům) a lékaře Antona Knieschka (čp. 468/I, tzv. Knížkův dům) postavila podle plánů místního stavitele Otto Miksche, datovaných rokem 1884, firma Ferdinand a Gustav Mikschové. Dům čp. 468/I původně zamýšlel Otto Miksch pro svou vlastní osobu. Nachází se na severozápadní straně náměstí Dr. Edvarda Beneše, v městské památkové zóně. Oba objekty tvoří jeden shodně řešený architektonický a stavební celek. V letech 1912–1913 k němu přibyl již odlišně řešený dům čp. 183/I ve Frýdlantské ulici od Ernsta Schäfera (* 1862), který však není kulturní památkou. V domě čp. 468/I poskytoval své služby počátkem 20. století Hotel Central, ve kterém přenocoval 10. srpna 1912 Karl Liebknecht (1871–1919). Využití jednotlivých částí domu se často měnilo. Od roku 1898 zde úřadovala spořitelna a později okresní zastupitelství. Dále objekt sloužil provozu kavárny, pivnice, restaurace, kanceláří, ordinací nebo knihkupectví, což s sebou přineslo řadu adaptací a stavebních úprav. Vnější vzhled ovlivnila rekonstrukce parteru, spočívající v osazení travertinového obkladu a provedená v roce 1936 stavitelem Josefem Porschem podle plánů architekta Maxe Kühna (1877–1944). Mezi roky 1954–2000 zde sídlila Státní vědecká knihovna, v letech 2005–2006 prošel objekt radikální rekonstrukcí pro potřeby Magistrátu města Liberec. Dvoupatrový nárožní dům s obytným podkrovím a hlavním průčelím, členěným dvěma rizality, je tvořen dvěma pohledově splývajícími částmi. Završuje jej lomená střecha, krytá vláknocementovými šablonami s korunou a dvěma předstupujícími, symetricky umístěnými polokupolemi se zvoncovitým zastřešením. Střechu prostupují původní a novodobé prosklené vikýře. Fasáda přízemí s polokruhově zaklenutými otvory je obložena travertinovými deskami a umělým kamenem. Fasádu prvního a druhého patra bohatě člení prvky novorenesančního tvarosloví, například pásová a nárožní bosáž, výrazně vysazená konzolová římsa s festonovým vlysem, bosované pilastry a kanelované polosloupy s korintskými hlavicemi. Okna prvního patra jsou rámována postranními pilastry a segmentovými frontony. (pf) NPÚ, ÚOP v Liberci, SHP 105; MML SD 184/I, 468/I. Carva – Tomsa 1985; Technik 1992, s. 29; Karpaš – Vursta – Mohr 1997, s. 68–73, 76, 142; Čtveráček – Mohr 2001, s. 38–39; Karpaš 2004, s. 202; Krčmář 2006, s. 50–51; Řeháček 2006, s. 52–57; Zeman 2011, s. 162. http://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/15-novy-magistrat.
dům čp. 264/I ÚSKP ČR č. rejstříku 14996/5–3573 s p. č. 424
Klasicistní palác – tzv. Appeltův dům – postavili pro obchodníka se suknem Antona Appelta liberečtí stavitelé Johann Joseph Kunze (1724–1800) a jeho syn Johann Karl Kunze (* 1769) v letech 1793–1794. Dům, stojící na hloubkových parcelách dvou starších objektů, představoval jednu z prvních zděných staveb na dnešním Sokolovském náměstí. Od roku 1823 sloužil dům účelům reálné školy. Nová funkční náplň stavby si v roce 1835 vynutila zřízení přístavby kolmého učebního křídla. Další rozsáhlejší úpravou objekt prošel až v roce 1953. Od té doby v něm sídlí Střední průmyslová škola stavební. Dům ukončuje západní stranu zástavby severní fronty Sokolovského náměstí a je součástí městské památkové zóny. Dvoupatrový zděný dům s mansardovou střechou, krytou asfaltovým šindelem, stojí na obdélném půdorysu se středovým průjezdem. Jihozápadnímu průčelí, obrácenému do prostoru náměstí, dominuje
20
LIBEREC I – STARÉ MĚSTO
SOUPIS_II.indd 20
11.11.2013 20:23:43
OKRES LIBEREC
bohatě ztvárněná fasáda. Přízemí člení pětice půlkruhových oblouků druhotně zazděného podloubí, vynášeného pískovcovými pilíři. Střední otevřené pole ústí zdobným pískovcovým portálem do průjezdu, zaklenutého pěti poli plackových kleneb. Před průčelí předstupuje v úrovni prvního patra balkón s kovaným zábradlím, nesený dvojící pískovcových sloupů toskánského řádu. Fasádu s hrubší strukturou omítky člení hladké pilastry s korintskými hlavicemi a zdobí ji bohaté suprafenestry oken, roušky a další, především vegetabilní štukové motivy. Nad okny obklopujícími balkón se v medailonech nacházejí ženské a mužské poprsí. Celková kompozice se středovým tympanonem, jenž je součástí barokně tvarované atiky s balustrádou a pískovcovými vázami, vrcholí střešní štítovou nástavbou, osazenou také vázami. Tu z obou stran dále doplňují zděné vikýře. K severovýchodnímu průčelí, obrácenému do Heliovy ulice, přiléhá kolmé křídlo, doplněné utilitárními přístavbami. (mo) MML SD 264/I. Kühn 1934, s. 256; Kühn 1936, s. 329; Technik 1986, s. 9; Kubík 1993; Zeman 2011, s. 38.
soubor torz tří domů čp. 268/I ÚSKP ČR č. rejstříku 32619/5–3576 s p. č. 421/3 (část)
Torza tří hrázděných domů (dříve čp. 265/I, 266/I a 267/I) nalezneme ve Větrné uličce u Sokolovského náměstí. Soubor, známý v současné době jako Valdštejnské domky, se dříve také nazýval Černé loubí, v libereckém dialektu De schworzen Lejbn. Objekty představují poslední doklad hrázděné zástavby libereckého Nového Města, založeného Albrechtem z Valdštejna (1583–1634) mezi lety 1622–1634. Domy v okrajové části náměstí, jejichž vznik klade literatura až do let 1678–1681, unikátně dlouho odolávaly rozrůstající se mladší zástavbě. Dendrochronologická analýza datuje skácení stavebního dřeva do konce 60. let 17. století. V 70. letech 20. století byl havarijní stav domů vyřešen tak, že došlo ke kompromisnímu zachování kulis štítových průčelí a jejich zakomponování v utilitární přístavbě stavební školy. Částečnou představu o původní stavební podobě domů si lze udělat z historických fotografií a plánové dokumentace profesora Gustava Lahna z roku 1900. Trojice patrových, převážně hrázděných domů stála na hloubkových parcelách vymezených při založení Nového Města. Do ulice se domy obracely jižními štítovými průčelími s otevřeným širokým podloubím. Vnitřní, částečně upravovaná dispozice vycházela z přetrvávající středověké tradice. V uspořádání hloubkového dvojtraktu se postranní průchozí chodba otvírala v přední části do menší síně s kuchyní a navazující obdélnou místností. Patro přístupné schody, ústícími v malé síni, rozdělovala podélná středová chodba a kolem ní uskupená čtveřice komor. Z historické fotodokumentace je patrné roubené přízemí u krajního domu, ale rovněž i částečné mladší vyzdívky provedené především v zadních průčelích u zbylých dvou objektů. Hrázděnou konstrukci stěn patra vynášely průběžné sloupky doprovázené dvojitými diagonálními vzpěrami naplátovanými přes paždík do horní ližiny. Dochovaná štítová průčelí charakterizuje hrázdění se zavětrováním v podobě ondřejských křížů. Patro nad podloubím podpírají jednoduché rámové stolice s masivními sloupky, které jsou doplněné naplátovanými pásky. Předsazené dvouetážové štíty nesou vyřezávané konzoly. Exteriér stěn krylo svislé bednění nebo vápenný nátěr. Sedlové střechy se spojenými úžlabími byly pobity štípaným šindelem. (mo) NPÚ, ÚOP v Liberci, Kyncl 2013; MML SD 268/I; SOkA Liberec, SMP, inv. č. 1074. Kühn 1934, s. 256–257; UPČ II 1978, s. 239; Technik – Ruda 1980, s. 34–35; Scheybal – Scheybalová 1985, s. 139; Technik 1992, s. 11; Karpaš 1996, s. 41; Škabrada 2003, s. 64.
LIBEREC I – STARÉ MĚSTO 21
SOUPIS_II.indd 21
11.11.2013 20:23:45