Vojtěch Lahoda úvodní text katalogu
„Jde-li se společně na procházku, běží o to, kdo bude nadšenější krásou krajiny. Jak je to krásné! ...Připojte k tomu několik pošetilých a nabubřelých slov, dvě nebo tři myšlenky, prošpikované vzdechy s více nebo méně silným vdechováním nosem; dovedete-li kresliti, vytáhněte své album v safiánu, nebo, což je lepší, vtiskněte si čapku do očí, založte paže a spěte, abyste vypadal, jako byste přemítal.“ Gustave Flaubert, Paměti
Žijeme v době, která se nekompromisně podepisuje na našem okolí, přírodu nevyjímaje. A tak vyjdeme-li za město do přírody, není pro nás již jen rekreačním rezervoárem k nabrání sil, ale chtě nechtě se stává výstrahou civilizačního věku. Jestliže se člověk minulého století pohyboval naší krajinou okouzlen »zemským rájem« na pohled, pak dnešní poutník naráží na neklamné signály jejího postupného ničení a zanikání. Je pochopitelné, že si jich stále více všímají především umělci.
V poslední době můžeme sledovat zvýšený zájem o přírodu v současných tendencích umění, ovšem nikoliv ve smyslu hledání modelu pro krajinomalbu. Dnes je důležité pochopení bytostné kvality přírody. Fungování a utajená moudrost jejích projevů je zárukou a latentním modelem přirozeného postoje i vývoje člověka. Nejde ani tak o návrat k přírodě, jako spíše o návrat do přírody. S tím souvisejí zcela nové přístupy: podstatné není uchopení přírody, ale dotyk s ní. Absolutním výrazem takové snahy může být akce Mariana Pally cesta za dotykem: autor cestuje do slovenských hor, dotkne se skály a hned se vrací zpět do Brna. Některé kulturní akce z osmdesátých let naznačují, že zájem o přírodu má širší důsledky a v celosvětovém měřítku souvisí s rozjitřením ekologických otázek. V roce 1985 byla v maďarském Pécsi uspořádána mezinárodní výstava Příroda (mj. zde vystavovali i M. Šejn s M. Maur). V září roku 1987 bylo organizováno v rakouském zámku Buchberg sympozium s výstavou Umění a ekologie, jehož
bláznovy: Flaubert, Spisy XI, Aventinská knihovna klasiků, Praha 1930, s. 45.výsledky byly publikovány v Kunstforum International (leden — březen 1988). Tomuto tématu bylo věnováno místo i na výstavách Documenta v Kasselu v osmdesátých letech: (v r. 1982 J. Beuys, v r. 1987 např. W. Laib).
I u nás byla tematika přírody reflektována, nejdůsledněji na chmelnici v Mutějovicích (1983). Právě tam se ukázalo na nový vztah dnešního tvůrce k přírodě. Tvořilo se v ní, a ne podle ní. Otázka tedy zní: jak výtvarně definovat tradiční vztah člověka k přírodě se všemi rozpory dnešní doby, a nikoliv jak přírodu zobrazit. Z toho vycházejí některé typy umělecké tvorby s tematikou přírody. Naše výstava jich představuje pět. Setkáváme se s autorem, který v rámci současné malby reprezentuje klasický pól s důrazem na etiku tradiční práce se štětcem a barvami. Zdůrazňují se ryze malířské kvality evokací z přírody. Malíř již nestojí před krajinou, ale v ateliéru maluje smyslové vzpomínky zážitků z krajiny nebo z děl jemu blízkých krajinářů. Tuto polohu zastupuje Václav Malina. Obrazy posledních dvou let oscilují mezi »evokativním« a »konceptuálním impresionismem«. Malina doslova vzpomíná na Moneta či Renoira. Jeho malba slučuje znovu vybavený intuitivní zážitek z přírody, chvějivou vibraci barev a světla se snahou o řád. Když Malina smyslovou vizi zhutní, vyroste mu jakási znehybněná impresionistická malba pod zvětšovacím sklem. Dekorativní vyznění posledních prací vyjadřuje bytostnou senzualitu tvůrce, ve své podstatě následovníka tradiční krajinomalby (z hlediska obecné genealogie bych zdůraznil Monetovy Lekníny, v českém prostředí například osobnost Zdeňka Sýkory). Malinův plzeňský kolega Milan Maur pluje na jiné lodi. Jeho bych — s jistou licencí — nazval »impresionistickým konceptualistou«. Maur chodí do přírody na »lov« dojmů: ovšem tyto dojmy má na rozdíl od impresionistů předem připravené. Pečlivě zachycuje lineární kresbou, jak v potoce pluje klacek, jak se mění stín, jak padá listí ve větru, jak letí ptáci (zde je blízko starším a soustavným snahám O. Karlíkové), jak se valí kámen na papíře (zde se zase blíží Šejnovi, ovšem podstata je jiná). Vše je zachyceno lineárně, jakoby šlo o vědeckou analýzu procesu plutí, padání, válení, letu ap. Ovšem jde o zdánlivou vědeckost: věda není účelem ani cílem, tím je zachycení intuitivního řádu nejen procesů v přírodě, ale i toho, co se odehrává mezi člověkem a přírodou ve chvílích pokorného dotyku tvůrce. Maurovy záznamy jsou vědomé »lži« skutečných procesů: lži proto, že nikdy nemohou být absolutně objektivní, ale právě o to zde nejde. V napětí zdánlivého pozitivismu zachycovaných fází konkrétního přírodního procesu a subjektivního vidění takového zachycení je napětí i poselství současně: poselství, že člověk se musí s přírodou poměřovat, musí se s ní subjektivně vyrovnávat, ale nemůže ji přelstít. Miloš Šejn je zase na jiné platformě. Východisko se může zdát podobné: také se snaží přírodu pokorně přiblížit, »vejít« do jejích tajemství (když maloval svoje Skály, chtěl se doslova dostat »do země«). Ale zde je zásadní rozdíl. Šejnův konceptualismus je intuitivní, jeho přimknutí k zemi emočně bezprostřední. Proto autor opustil po letech malování v Prachovských skalách techniku olejomalby: představovala pro malíře příliš velkou hradbu mezi ním a přírodou. A tak si našel svou techniku: hlíny, rudky, pigmenty, přírodní barviva, vše, co našel na dané lokalitě se stává nástrojem tvorby. Šejnův přístup nemá mnoho obdob: je tvrdošíjně zaujatý svým způsobem umocnění přírody, a lze k němu snad přirovnat jen Wolfganga Laiba, Hermana de Vries či Mario Reise, máme-li uvažovat evropský kontext. Šejn ovšem ke svému projevu dospívá nutností a nikoliv čtením uměleckých časopisů. Kromě silné citové projekce má jeho dílo i etický náboj: umělec musí sáhnout až na zem a dopátrat se podstaty tvorby, musí doslova tvořit zemí. Proto jeho umělé papíry mají v sobě materiál země: jsou to papíry — země a nikoliv obrazy země. Skepse v nemožnost namalovat přírodu vyvolala nutnost »vytvořit« přírodu.
34 | Vernisáž výstavy Příroda jinak Galerie mladých U Řečických, Praha 8. 11. 1989. Věra Šejnová, Miloš Šejn, Adriena Šimotová, a Ivona Raimanová (zleva). V pozadí dřevěná socha Vlastimila Krčmáře a impresionisticý obraz Václava Maliny.
35 | přespolní teoretik PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. ve dveřích zámku po vernisáži výstavy Příroda jinak v Plasech, 29. 4. 1990.
36 | Výstava Příroda jinak centrum Občanského fóra v Galerii mladých U Řečických, listopad 1989. Uprostřed Václav Havel, v pozadí impresionistický objekt Václava Maliny.
37 | Výstava Příroda jinak tisková konference v centru Občanského fóra v Galerii mladých U Řečických, listopad 1989. V pozadí díla Miloše Šejna.
I Šejnovy fotografické záznamy akcí, byť jsou chápány jako fotografie samy o sobě, nejsou pro autora tak podstatné jako akt samotné akce. Skepticismus v tradiční výtvarný materiál, který vedl Šejna doslova do přírody, »do země«, má vrchol u brněnského výtvarníka Mariana Pally. Rezignace je zde absolutní, jediné, co zbývá, je akce, rituál, ale ten se musí stejně zfotografovat či slovně zaznamenat. A tak zůstává myšlenka, koncept. Zde se odehrává cosi na ostří nože českého postkonceptualismu. Myšlenky, u Pally formulované vesměs psaným slovem, mají druhotně nejen poetický, ale také sociální náboj. Stávají se sociálně aktivním projevem, asi tak, jako bylo Beuysovo vyložení 7000 kamenných kvádrů před Fridericianem kasselského Documenta 7 (1982). Beuysova »sociální plastika« měla jednoduché rozuzlení: kámen po kameni se rozptýlí po městě a ke každému se zasadí jeden strom. Kameny skutečně zmizely, rozptýlily se po městě a Kassel se nově zazelenal. Palla ovšem nevyužívá takový způsob »agitace«. Je introvertní, subjektivní, jeho sociálnost je »pod pokličkou«. Je ovšem stejně útočný: jeho akce s kamenem, který byl tvůrcem sledován více než měsíc, zde se nepohne — on se skutečně nepohnul — má z hlediska dnešní kultury vidění sarkastický osten. V utkvělém pohledu na kámen a jeho sledování je Palla blízký Šejnovi: je to snaha pochopit náš vztah k přírodě nejen lidskými, ale také přírodními měřítky. Vedle nevíry v možnost postihnout přírodu tradičními prostředky existuje zcela protikladný pól, který takovou řemeslnou tvorbu doslova oslavuje. Vlastimil Krčmář je typem, pro něhož řemeslné zpracování dřeva, jeho barevné zvýraznění i kombinace s malovaným papírem, je důležitým aktem potvrzení věčného údivu z přírody a z ní vycházejících mýtů. Krčmářovi je vztah k přírodě nikoliv otázkou, jak ji uchopit, ale jak vzývat její tajemné síly a starodávné moudrosti a zapojovat je do problémů naší doby. Krčmář vidí člověka, který do ní patří a který určuje její mytickou sílu. Jeho tvorba je nejblíže současným snahám o propojení umění a magie, je záměrně exotizující, primitivizující, rustikalizující ap. Myšlenkovým pozadím je blízká tvorbě Michaela Butheho: pojetím »mladého barbara« i chápáním díla jako instalace, kde přírodní symbolika hraje významnou roli. Dnešní Krčmářovy realizace se poněkud vzdalují původní přírodní inspiraci. Přesto je »přírodní« zkušenost zakódována i v takových aktuálních realizacích, jako byla instalace Český rybník (1989), vystavená v holešovické tržnici v Praze.
Výstava tak reprezentuje několik přístupů k přírodě: od chápání tradičně malířského (Malina), přes spekulativně-experimentální analýzu pohybu přírodních jevů (Maur) k projevu až romanticky intuitivně konceptuálnímu (Šejn) a k totální ideaci (Palla). A konečně, přístup, akcentující v rámci tradičních prostředků objekt — instalaci jako zhmotněný stánek tajů člověka, přírody i civilizace (Krčmář). To, co je přitažlivé na jednotlivých koncepcích, je skutečnost, že vidí přírodu jinak, než je úhel konvenčního pohledu, který sarkasticky napadl již Flaubert. Snad nám pohled »jinak« umožní nestavět se k přírodě jako páni tvorstva, ale jako pokorní společníci a citliví objevitelé jejích moudrostí a záhad.
Miloš Šejn jméno a příjmení
10. 08. 1947 | Jablonec nad Nisou | | Československo datum narození
1970–1975 | | Filosofi cká fakulta Karlovy university, Praha (prof. Petr Wittlich, doc. Zdeněk Sýkora) studia / vzdělání od 1990 | | Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér Konceptuální tvorba pedagogická činnost Měkkohlaví — předseda v ústraní (od 1988) | Bohemiae Rosa (od 1995) | člen
S.V.U. Mánes (od 2005)
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY (výběr):
1977 Světlo v kamenech. Foyer kina Central, Krajské kulturní
středisko, Hradec Králové
1982 Skála. Galerie mladých při MKS SKN, Brno
1983 Mažarná / vymezení prostoru ohněm. Minigalerie
Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, Brno
1986 Fotografie / Kresby / Knihy. Funkův kabinet, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1986 Jeskyně. Galerie V předsálí, Městské kulturní středisko, Blansko
1987 Kresby. KS Blatiny, Praha
1988 Instalace. Výzkumný ústav makromolekulární chemie
ČSAV, Praha
1990 Vidění v ohni. Galerie Na Bidýlku, Brno
1992 Terra Signvm. Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou
1995 Miloš Šejn. Ifa Galerie, Institut für Auslandbeziehungen, Berlin [DE)
1995 Čára. Galerie Jaroslava Krále, Dům umění, Brno
2003 Svbrosa Lvtea. Galerie moderního umění, Hradec Králové
2005 Colorvm natvrae varietas / Malerei, Installation, Video. Saarländisches Künstlerhaus Galerie, Saarbruecken [DE)
2007 Dictionarivm. Dům umění, České Budějovice
2009 Psané krajiny. Galerie Šternberk, Šternberk
2009 Zahradničení. Komunikační prostor Školská 28, Praha
ÚČAST NA VÝSTAVÁCH (výběr od roku 1990):
1990 Příroda jinak. Sál prelatury kláštera v Plasích, Plasy
1991 Umění akce. Mánes, Praha
1992 Šedá cihla 35/1992. Galerie U Bílého Jednorožce, Klatovy
1992 Hermit / International Art Symposium. Klášter Plasy, Plasy
1992 Factum I. Národní galerie, Praha
1993 The Plastic Age / For the Archeology of the Future. Centro Ponte della Gabella, Milano [IT)
1993 Krajina. Dům u Kamenného zvonu, GHmP, Praha
1994 Naturally / Nature and Art in Central Europe. Ernst Museum, Budapest [HU)
1996 Jitro kouzelníků. Veletržní palác, Národní galerie, Praha
1997 Coup de dés to Poesia Visiva. Museum, Bolzano [IT)
1997 Coup de dés to Poesia Visiva. White Chapel Art Gallery, London [UK)
1998 Poesia Totale (1897–1997: Dal Colpo di Dadi Alla Poesia Visuale). Palazzo della Ragione, Mantova [IT)
2000 Konec světa? Palác Kinských, Národní galerie, Praha
2001 Doppelung Der Bilder Im Raum / Aus der Sammlung
Eckartdt. Kunstmuseum, Bayreuth [DE)
2001 Topographie des Gedächtnisses, Havespeicher. Bremen-Vegesack, Bremen [DE)
2002 Art eas 2000 + Kunst aus Osteuropa. Eine Auswahl aus den Sammlungen der Moderna galerija, Ljubljana [SLO)
2002 Doppelung Der Bilder Im Raum / Aus der Sammlung
Eckartdt. Stadtgalerie, Kiel [DE)
2003 Ejhle světlo. Moravská galerie, Brno
2003 281 m 2. Špálova galerie, Praha
2004 Krajina v českém umění 17.–20. století. Palác Kinských, Národní galerie, Praha
2005 Les. Galerie města Plzně, Plzeň
2005 Od země přes kopec do nebe… o chůzi, poutnictví a posvátné krajině. Severočeská galerie výtvarného umění, Litoměřice
2005 Chimichemozioni 2005 / musica / videoarte. Ex convento dei Crociferi, Alef, Pavia [IT)
2006 Doteky země. Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem
2006 + – 50, generace 80. let ze sbírek Galerie Klatovy/Klenová. Galerie města Plzně, Plzeň
2007 Z mesta von / Umenie v prírode. Mirbachov palác, Galéria mesta Bratislavy, Bratislava [SK)
2008 Neregulováno: Prales ve fotografii. Místodržitelský palác, Moravská galerie, Brno
2009 Stopy ohně. Dům umění, Galerie výtvarného umění, Ostrava
2009 Verein Bildender Künstler Manes (1887–2009) Geschichte und Gegenwart des Tschechischen Kunstvereins. Saarländische gallery in the Palais Am Festungsgraben, Berlin [DE)
ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH:
The Museum of Fine Arts, Houston [USA) | U niersitätsbibliothek, Oldenburg [DE) | Staatlichen Kunstsmmlungen, Dresden [DE) | Museum of Modern Art, Ljubljana [SL) | Muzeum Narodowe, Poznań [PL) | Muzeum Sztuki, Warszawa-Villanov [PL) | Národní Galerie, Praha | České muzeum výtvarných umění, Praha | Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha | Galerie hlavního města Prahy, Praha | Moravská galerie, Brno | Východočeská galerie, Pardubice | Galerie Benedikta Rejta, Louny | Galerie moderního umění, Hradec Králové| Muzeum umění, Olomouc | Galerie výtvarného umění, Liberec | Galerie Klatovy/Klenová | Galerie výtvarného umění, Roudnice nad Labem
115 | Interakce s krajinou
Zebín, 9. února 1988
papír, skalní stěna, hlína, sníh, kameny, pálení
116 | Interakce s krajinou
6. července 1988
Luční Hora / Krkonoše
117 | Interakce s krajinou
15. července 1988
Bílá skála / Krkonoše
120 | Benedictio Aqvae
23. srpna 2008, Theatrum Kuks site specific představení spolu s Frankem Van de Venem a Günterem Heinzem
121 | Sklizeň, Shrabování zvuků a Kompostování obrazů
11. března 2009, experimentální prostor Školská 28, Praha
On 20 May 1989 , the Břevnov sub-sub-branch held a meeting in Praha-Břevnov. Attendance: Dr. Ivona Raimanová (Theorist). The Břevnov sub-subbranch was established and unanimously elected Dr. Ivona Raimanová as its Chairman. The new position of Godfather Ideologist of the Soft-headed was established for Marian Palla, with the position of Philosopher of the Soft-headed going to Karel Adamus. A proposal was raised for Vladimír Kokolia to become the new Chairman. Another proposal sought to hold the Měkkfest (‘Softfest’) and the first symposium of the Soft-headed, with the key topic being Trunk, Trunkism, Trunkenness and Trunkity in Czech and Slovak creative art.
On 25 May 1989 , a meeting of the Jičín and Moravian sub-branches was held in Rousínov. It was attended by Dr. Miloš Šejn (Chairman of the Jičín sub-branch and former National Chairman of the Soft-headed) and Marian Palla (Chairman of the Moravian sub-branch). The office of Chairman in Seclusion was established for Miloš Šejn, giving him the right to carry a stick and own a hermitage, and the office of Mysterious Counter-propagandist was established for Vladimír Kokolia. The Auto-da-fe programme was prepared, to be held on Zebín hill, near Jičín.
The night of 24–25 June 1989 , the summer solstice, was the date of the first Auto-da-fe of the Soft-headed, featuring the burning of their own art works. Awarding honours and orders to the merited members, awarding diplomas for nonwork, whipping the former Chairman for his attempt to leave the group without permission, the first staging of the Anthem of the Soft-headed, the incorporation of new members Jiří Šigut, Petr Kvíčala and Milan Magni, plucking plumage, ritual dances and many other events were on the agenda (see Auto-da-fe’s programme).
1–8 July 1989 was celebrated as the week of non-work. Soft-headed members undertook not to create any art work during this time and were awarded a diploma for that. Participation was open to non-artists who had never created any art work,
but suspected that they could potentially succumb to creative work just in that week. A proposal was raised that the first week of July be celebrated each year, thus laying the foundations for something which many still do not understand.
On 4 August 1989 , the Měkkfest (‘Softfest’) was held as a gigantic festival of the Soft-headed at Dr. Ivona Raimanová’s little chalet in Rudolfov, near Liberec. It was attended by Dr. Miloš Šejn (Chairman in Seclusion), Jan Činčera (the group’s Typographer), Dr. Ivona Raimanová (Theorist), Marian Palla (Ideologist), Petr Kvíčala (the group’s Rocker) and others. The key point of the agenda was the construction of an oppidum (everyone), a seminar on red deer (Palla), on poisonous fungi (Kvíčala), the mask whirl (Šejn) and blueberry picking (everyone).
In September 1989 , Karel Adamus published his paraphrases of Tao texts entitled Měkké dno (‘Soft Bottom’) as an original print (Třinec, September 1989; second extended and reworked edition — Třinec, 1997).
On 8 November 1989 , an exhibition entitled Příroda jinak (‘Nature in a Different Way’) was opened in Galerie mladých U Řečických, Vodičkova Street, Prague (exhibitors: Milan Maur, Václav Malina, Miloš Šejn, Marian Palla, Vlastimil Krčmář; curators: Dr. Ivona Raimanová, Theorist of the Soft-headed, and PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc., Out-of-town Theorist of the Pilsen sub-sub-branch of the Softheaded), accompanied by the soft-headed Music Group of Mist and Cattle — Florian (Marian Palla, Petr Kvíčala and Milan Magni). The introduction was given by Dr. Ivona Raimanová. As part of the opening ceremony, the candidateship of Milan Krčmář as a group member was proposed. The exhibition was closed down in the general strike one day after the events of 17th November. Galerie mladých U Řečických became the headquarters of the Citizens’ Forum, from which the new Czech government stemmed. The exhibition was not reopened after the strike.
On 29 April 1990 , the second exhibition of Nature in a Different Way was opened in the castle hall in Plasy (Milan Maur, Václav Malina, Marian Palla and Miloš Šejn). The opening was given by PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. The exhibition was untimely closed following the death of the custodian, and was never reopened.
On 1 September 1990 , Marian Palla, Godfather of the Soft-headed, wrote an Announcement to All Artists (applying only to those who claim to be artists) about establishing an association which guarantees all its members that no benefits for membership would be available and that nobody would care for their art work or support them, which provides an artist with unprecedented freedom. Anyone who wanted to join the association need not do anything but send to all the creative unions and organisations where he was a member the following statement: “Dear Sirs, I want to become a member of the association, therefore, I have to leave you.” M.P., the group’s Ideologist, signed this statement in his own hand, thus factually dismissing the Soft-headed group. To what extent the other Soft-headed members accepted this appeal remains a mystery; however, soon afterwards many of them joined the newly established official associations, such as TT klub Brno.
On 5 November 2009 , the 1st Exhibition of the Soft-headed was opened in the Gallery of the Town of Pilsen.