Napsala: Martina JĂlkovĂĄ
Portoriko nás přivítalo vlídně, s celníky nebyl problém, jen se nám malinko protáhlo hledání autopůjčovny, kde jsme měli rezervované auto. Stejně jako v Madridu nás opět tlačil čas, cesta z letiště do rezervovaného hotelu měla trvat cca 40 minut a měli jsme dorazit do osmi hodin večer. Sice jsme psali na hotel email, že náš let měl zpoždění a že dorazíme o hodinu později, ale jelikož jsme nebyli momentálně na Wi-Fi, nemohli jsme si ověřit, že naše oznámení bylo doručeno a akceptováno. Běhali jsme tedy po letišti a hledali půjčovnu. Zeptali jsme se letištních zaměstnanců a ti nám odpověděli otázkou, kterou půjčovnu hledáme, přičemž řekli nějaký název a my to odkývali. Poslali nás přes silnici, tak13
Belgica, ale milý tmavý recepční nás upozorní, že je ještě brzy chtít se ubytovat v 10 hodin a že máme přijít tak v jednu hodinu. Navrhne nám úschovnu kufrů, dá nám plánek města se slovy, že centrum je za rohem a my vyrážíme do přístavu La Guancha.
V přístavu je obrovské parkoviště, ale parkuje zde pouze pár aut, ale vzhledem k tomu, že je neděle, lze očekávat příval domorodců, kteří se budou chtít v tomto horkém dni zchladit, i když moře se jeví celkem špinavě. Vystoupáme na vyhlídkovou věž, kde sice fouká vítr, ale tentokrát je to příjemné ochlazení a pozorujeme lodě a ryby, které je možné za dolar krmit sardinkami. Ryby jsou to veliké, ale druh nepoznáváme. Procházíme se, horko je obrovské, už máme dopitou vodu, tak se rozhodneme vrátit k autu s tím, že bychom mohli vyrazit na obhlídku nedalekého nákupního centra. Cestou míjíme policajty v neprůstřelných vestách stojící u nějaké budovy. Důvod jejich ustrojení je nám neznámý. Dojdeme k autu, koukáme do kufru na adresu nákupního centra, Radim zabouchne kufr a vtom se začne prohledávat. Zeptám se, zda jsou v kufru klíče a opravdu tam jsou. Horko, žízeň, nikde nikdo, co s tím? 33