Honza a rytíř Ilustroval: David Šitavanc
Napsal: Martin Jandera
© Lavion s.r.o, 2012 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být použita bez předchozího souhlasu společnosti Lavion s.r.o.
Milý Honzíku, k desátým narozeninám ti přejeme všechno nejlepší. Jsi náš malý rytíř. Máme tě moc rádi. Mamka a taťka
„Nemáš čtvrťák?“ Honza seděl jako zařezaný, upřeně se díval na zjev v okně a nemohl odtrhnout oči. „Tak nemáš čtvrťák, holomku?“ zalomozil znovu ten obr a natáhl k němu velikou dlaň. Jeho ruka byla tak dlouhá, že z okna dosáhl skoro až k sedícímu Honzovi, kterému by stačilo zvednout ruku, a mohl by se ho dotknout. „Tak vstávej, honem“, vyzval obr Honzu a pohybem prstů mu naznačil, že se má chytit, aby mu pomohl ze země. Honza vzal obra za ruku, lépe řečeno za dva prsty, které sotva objal, a ten ho zvedl jako pírko. „Čtvrťák?“ ozvalo se znovu a k Honzovi zavanul jeho dech, ve kterém bylo tolik alkoholu, že se Honza až zapotácel, a kdyby se stále nedržel obrovy ruky, dozajista by znovu skončil na zadku v blátě. „Cožpak můžu mít peníze?“ opáčil, „vždyť jsem jen kluk.“ „Aáááhrg,“ ozvalo se z úst obra a Honza nevěděl, jestli to znamená jeho souhlas či nesouhlas, zklamání nebo zlost. A asi to nevěděl ani sám obr. Dívali se na sebe, jako by si chtěli něco říct a nevěděli jak začít. Velikánský člověk zabírající celou šířku hospodského okna a malý chlapec sotva stojící na svých hubených nožkách. „Vy jste… obr?“ osmělil se konečně Honza a chlap se zasmál tak hlasitě, až se hospoda celá otřásla a Honza znovu nadskočil. Tentokrát ale zůstal na nohou a ustrašeně se díval na neholenou tvář posetou mnoha jizvami. „Já? Obr?“ znovu se to ohromné chlapisko zasmálo a opřelo se velikými dlaněmi o rám okna. „Ty věříš na obry?“ 30
„Ano,“ opáčil nesměle Honza. „A na draky, čarodějnice a víly také“. „A… na obludy a skřety?“ „No… ano, určitě někde žijí.“ Chlap se naklonil z okna. „Tak to jsem tedy obr. A krom toho také uhlíř.“ Honza uvažoval, jestli může být obr uhlířem. A říkal si proč ne, vždyť obři žijí v lese a jedí dřevo a kameny, tak proč by nemohl být obr uhlířem. Nikdy ale neslyšel, že by obři vysedávali v horní hospodě a popíjeli medovinu. „Proč tu dnes nejsou prodejci?“ zeptal se obra Honza. „V královském městě,“ odpověděl obr, nasoukal se zpět do místnosti a usadil se za stůl. Honza za ním strčil hlavu a očekával pokračování jeho odpovědi. Marně. „Co je v královském městě?“ „Jsou tam všichni. Je tam nějaké velké hemžení, tak co by tu dělali. Potřebují prodávat a prodávat se dá tam, kde je hodně lidí, to dá rozum.“ Honza se otočil a vydal se směrem k Vaškovi, který to vše zpovzdálí pozoroval. Za sebou ještě slyšel rachotící kašel a obrovo zavolání. „Hej, kluku, opravdu nemáš čtvrťák?“
31