Moje značka ve školce
S čím, nebo na co jsem si ve školce nejraději hrál ?
Co mě nejčastěji rozesmálo nebo rozplakalo ? Co mi nejvíc chutnalo ?
Vzkaz od paní učitelky:
„N e b u ď t e s m u t n í a vylezte všichni z koše!“ volaly pastelky. „Proč? Vždyť se nikomu nelíbíme a stejně skončíme v popelnici.“ smutnily si obrázky. „No přece protože my vás krásně vybarvíme!“ To bylo nějakého šustění a šramocení, než se papíry rozložily po stole. Pastelky se rozeběhly po obrázcích a hned se barevně rozzářilo Tomáškovo auto s nákladem a hele, Jindrův dinosaurus a taky Adélčina princezna s korunkou. Jé, těch bylo! Má to jen jednu chybu!“ volá ořezávátko v horní poličce. „vždyť jsou všichni hnědí nebo modří. Copak jiné barvy nemáme?“ Mělo pravdu. Jiné pastelky nebyly ořezané. „Já bych je ořezalo, ale ta kudrnatá Janička se mnou ořezávala a teď mám tak nacpaný břicho, až je mi špatně.“ „To se dá napravit!“ volal panáček a převrátil ořezávátko, až se vysypalo. Pastelky si stouply do řady a ořezávátko jim udělalo krásné špičky. Obrázky se tak dočkaly pestrých barev, a když se připraví na stůl, zítra si je děti určitě odnesou domů.
14
„N á m t o j d e h e z k y ,“ volaly Adélka s Pavlínkou. Každá měla svoji tašku. Jedna sbírala plasty a druhá papíry. „Já už byl dvakrát sypat do pytle,“ chlubil se Patrik. „No já tě brzo dohoním!“ snažil se honem Tomáš. Paní učitelka Zuzka sotva stačila od dětí pytle odebírat. „Já jsem něco našla. Podívejte!“ volala Nikolka a klackem vytahovala nějakou igelitovou tašku z močálu. „Pozor Mai Lan, tam nechoď! Víš, co jsme si řekli, nenamočit si boty!“ brzdila její snahu paní učitelka. „Já mám tady krabičky od pitíček a taky se tam nedostanu,“ stěžovala si Veronika. „Počkej, já mám větev. já je vyšťourám,“ nabízel pomoc Davídek a několika šikovnými údery vystrkal čtyři krabičky na suchou trávu. „Děkuju!“ volala Veronika, „a můžu jít vysypat tašku, už se mi tam nic nevejde“. „Chcete ještě někdo pomoc? Mám taky dlouhou větev,“ nabízel své služby Max. „Já, já,“ volala Natálka, „tady mám nějaký plechový hrneček“. „To půjde hladce,“ a hned na první pokus to navlékl na větev a odnesl až k paní učitelce.
32