Úvod
Slabé dítě naší nejlepší oporou bývá. Naslouchám mu a pak se na ně dívám, jsem dobrý a mé srdce se utiší v jeho přítomnosti; přijímám posvátné rady nevinnosti. (Victor Hugo)
K
dyž se nám narodí dítě, staneme se rodičem; prarodičem se staneme, když se rodičem stane naše dítě. Narození nového človíčka znamená pro jedny i pro druhé generační výměnu. Ti, kteří byli dětmi, se stávají rodiči. Jejich vlastní rodiče sice nepřestanou plnit svou původní roli, vedle ní však začnou zastávat ještě novou úlohu. Proč se v mnoha jazycích říká prarodičům „velcí rodiče“? Snad proto, že se předpokládá, že nasbírali zkušenosti, že ve své rodičovské roli udělali pokroky, že už jsou to v určitém smyslu rodiče… s diplomem? Dnešní prarodiče se hodně liší od prarodičů minulých dob: mimo jiné jsou mladší a aktivnější. V současnosti musíme od sebe oddělit prarodiče a stáří. Francouzsky „grands-parents“, anglicky „grandparents“, německy „Großeltern“ atd. – pozn. překl.
11
Nezměnilo se však velmi silné a zvláštní pouto, které si prarodiče vytvářejí se svými vnoučaty, a fakt, že v jejich životě občas zaujímají důležité místo. Chceme-li se však stát opravdovými prarodiči, a ne si tak jenom říkat, musíme se den za dnem učit, jak se s novou rolí vypořádat. Bohužel není k dispozici žádné školení, které by nás na takové povolání připravilo, tak jako se nenabízí ani rodičům – nezachrání nás žádný „návod k použití“. Dnešní prarodiče si nemohou vzít za vzor prarodiče z dřívějších dob, od těch se příliš liší. A tak jim nezbývá nic jiného než postupně přicházet na to, jak roli prarodičů zvládnout. První poznatky pro svou roli prarodičů získáváme už velmi záhy, jako vnoučátka svých vlastních prarodičů; potom jako rodiče, když se ocitneme ve spojení s předešlou i následující generací a pozorujeme jejich vztahy. Když se narodí naše první vnoučátko, začneme den za dnem pronikat do své role prarodiče a každý z nás postupně rozvine svůj osobitý způsob, jak se této role zhostit. Chceme-li otázku prarodičovství lépe uchopit, musíme se na ni podívat z více úhlů pohledu. Jinak se na prarodičovství dívají samotní prarodiče, jinak vnouče a ještě jinak jeho rodiče. Tato kniha obsahuje mnoho postřehů zkušených i novopečených prarodičů, kteří se s námi dělí o své radosti, potíže i otázky týkající se role prarodiče. Rodiče se nám svěřují, co na svých rodičích oceňují i co se jim nelíbí na tom, jak prarodiče plní svou roli dědečka a babičky. Vnoučata všech věkových 12
úrovní nám říkají, jak své prarodiče vnímají a co se jim na vztahu s nimi líbí či líbilo. Kontext, v němž se prarodičovská role odehrává, se liší rodinu od rodiny a také podle jednotlivých kultur. Někteří rodiče dávají prarodičům mnoho prostoru a stojí o sblížení generací. Jiní mají pocit, jako by je prarodiče ohrožovali či ovládali, a tak omezují jejich kontakty se svými dětmi. Občas se zredukovat kontakty s vnoučetem na minimum rozhodnou sami prarodiče, protože touží po odpočinku a větší svobodě, když už se zhostili výchovy svých dětí. Existují samozřejmě i zvláštní rodinné situace, jako jsou neshody, rozvody, nově vytvořené rodiny. To všechno ovlivňuje dynamiku vztahů mezi rodiči, prarodiči a vnoučaty. Nejčastěji prarodiče a vnoučata prožívají pevné a uspokojující vztahy, avšak panuje v nich velká rozmanitost. „Prarodičovství je všechno kromě uniformního souboru zkušeností.“ Tato kniha se obrací na všechny prarodiče, ale především na ty, kteří do prarodičovského světa vstupují nově. Abych odlehčila text, mluvím o vnoučeti v jednotném čísle, čtenáři si však toto slovo mohou vztáhnout i k více vnoučatům. Při narození dalších vnoučat se mezi oběma generacemi vytvoří nový vztah a zapojí se do dynamiky existující rodiny. V celé knize kladu důraz na první vnouče předškolního věku, protože právě v tomto období ve vztahu prarodičů a jejich drobečka vše začíná. C. J. Rosenthal a J. Gladstone: Être grand-parent au Canada [Být prarodičem v Kanadě]. Nepean, Ontario, Institut Vanier de la Famille 2000.
13
6. kapitola
Aktivity, kterými vnouče obdarujeme
Miluji tě nejen za to, jaký jsi, ale také za to, kým se stávám já, když jsme spolu. (Roy Croft) Nejkrásnější a nejpříjemnější dny nejsou ty, v nichž se odehrávají neobvykle krásné, úžasné a vzrušující věci. Jsou to ty, které přinášejí prosté radosti a klidně plynou jeden za druhým. (Lucy Maud Montgomeryová)
K
dyž se prarodiče dokážou vyhnout nástrahám, které na ně číhají jak ve vztahu s vnoučetem, tak s jejich dětmi, budou si svou prarodičovskou roli mnohem víc užívat. Protože mají v životě maličkého výsadní místo, mohou se zasloužit o to, že jejich vnouče zažije jedinečné zkušenosti, a zahrnout ho takovými dárky, které se nedají koupit v obchodě. Návrhy a podněty na následujících stránkách jsem vybrala tak, aby doplňovaly aktivity, které děťátku nabízejí jeho rodiče, a umožnily mu objevovat takové 127
činnosti, které s ním většinou rodiče kvůli nedostatku času nedělají. Většina z nich je určena dětem předškolního věku, ale některé se zaměřují na děti o něco starší. Všem je však společné to, že na ně bude dítě později rádo vzpomínat.
Objevování minulosti Své poslání rodinných historiků mohou prarodiče plnit mnoha způsoby. Fotoalba, která prarodiče schraňují, poodhalí děťátku velká tajemství, protože v nich uvidí své rodiče jako malé, a tak si uvědomí, komu se podobali, jaké oblečení nosili, čím se bavili a jaké dárky dostávali k narozeninám. Díky starým rodinným fotografiím se vnoučeti líbí, když mu prarodiče říkají, v čem se fyzicky a duševně podobá svým rodičům, i to, čím se jeho povaha a osobnost od rodičů liší, tedy v čem je originální. Na ještě starších fotografiích děťátko objevuje starodávná auta nebo oblečení minulých dob. Právě takové oblečení mohou prarodiče s vnoučetem objevovat ve svých skříních nebo truhlách. Když se děťátko ponoří do vzpomínek svých prarodičů, prožívá to jako hledání pokladů, protože objevuje předměty z hodně dávných dob, například babiččina a dědečkova školní vysvědčení, výstřižky z novin, obtisk tatínkovy nebo maminčiny nožičky pořízený v době narození a mnoho dalších divů. 128
Videopásky z tatínkova nebo maminčina dětství vykonají stejnou službu, ale ještě dynamičtějším způsobem. Dítě zaujme, že může obrazem objevovat neznámé stránky svých rodičů. Pokud si prarodiče schovali hračky svého dítěte, jejich maličkému nadejde hodina velkých otázek. „Kdo je ta legrační postavička, co se jmenuje Matrioška? Co se dělá s těmi transforméry? Maminka si hrála s touhletou kobylkou, co má zrzavé vlásky? A proč se téhleté loutce říká Maková panenka?“ Při každé návštěvě u prarodičů bude mít děťátko radost, že na něj neobvyklé hračky zase čekají. Pokud mají prarodiče schované ještě starší hračky, například ze svého vlastního dětství – Kloboučku hop, Člověče nezlob se, kuchyňku, kolébku pro panenku –, jen ať je bez váhání vnoučeti také ukážou. I tentokrát bude děťátko nadšené z nových hraček, protože většinu z nich už jinde než u prarodičů nenajde, nebo alespoň ne v takové podobě. Babička s dědou mohou také vnoučeti vyprávět originální příběhy, jiné, než jaké zná odjinud, například příběhy z jejich dětství, kdy se nepoužíval magnetofon, MP3 přehrávač, mobily ani počítač – zkrátka z doby kamenné! Děťátko zajímá mnoho témat: jak se jeho prarodiče poznali, kde pracovali, co v zaměstnání dělali, jaké písničky měli nejraději, jak se v jejich mládí slavily Vánoce, který tanec si obzvlášť oblíbili… Musíme však své vyprávění rozumně dávkovat, vždyť se u většiny z nás jedná 129
o víc než padesát let života, který chceme vnoučeti přiblížit. Svými příběhy sklidíme úspěch především tehdy, když je dáme do spojitosti s tím, co děťátko prožívá. Když se tedy vydáme třeba lovit ryby, vnouče si rádo vyslechne historku o tom, jak byl děda na rybách jako malý. Maličkému také jistě udělá radost, když ho naučíme nějaká rozpočítadla z dětství jeho rodičů. Bude totiž moci mámu a tátu překvapit, až se vrátí z návštěvy u prarodičů a nějakou říkanku jim odrecituje. Při projížďkách autem si zase děťátko rádo poslechne dědečka či babičku, jak zpívají písničky, které nezná. Stačí vybrat z repertoáru lidových písní nebo hitů dob minulých. V každé rodině kolují zábavné historky, které už se vyprávěly tisíckrát, ale přestože je všichni znají, vždycky si je s potěšením znovu poslechnou. Dítě je má rádo, protože vypravují o lidech, které zná. Dítě se může podílet i na rodinných tradicích, například pomáhat babičce péct vánoční cukroví nebo s prarodiči ozdobit vánoční stromeček. Také půjde rádo o Velikonocích vykoledovat vajíčka, která prarodiče nazdobili, nebo s babičkou vystřihne červené srdíčko jako dárek ke Dni matek. Rodinnou historii můžeme vnoučeti představit i v podobě genealogického stromu. Rodopis neboli návrat k rodinným kořenům odpovídá na potřebu dítěte někam patřit a ukotvit se, která je dnes o to větší, že žijeme v době nukleárních rodin (tj. rodin, kde žijí spolu jen rodiče a děti – pozn. red.). Zjišťování informací o původu rodiny seznámí zvídavého drobečka se 130
jmény jeho praprarodičů a s oblastí, odkud pocházeli. Možná narazíte i na staré dokumenty, které je zmiňují, třeba jejich svatební smlouvu, ze které se vnouče dozví, že jedna z jeho prababiček přinesla jako věno čtyři vyšívané ubrusy a dvě peřiny. Na všechny tyto příjemné chvíle, které tráví s milujícími prarodiči a které mu prozrazují něco o jeho rodině, bude vnouče vzpomínat celý svůj život. Dědeček nebo babička mohou připravit skvělý dárek k narození děťátka, který vnouče objeví a docení o pár let později. Mám na mysli knihu narození: ne takovou, jaká se dá sehnat v obchodě, kde se říká, že v tom a tom věku udělalo miminko takovou a takovou věc, ale originální, jedinečnou knihu, kterou píšeme přímo pro vnouče a v níž vyprávíme jeho vlastní příběh. K fotoalbu vytvoří prarodiče speciální sešitek, kde stylem srozumitelným pro malé dítě vylíčí různé informace, které se týkají jeho narození – vypravěč se obrací přímo na dítě. Taková kniha může mít mnoho podob a může i nemusí zabíhat do podrobností. Text mohou zpestřit fotky, ilustrace nebo kresby. Podle okolností může příběh začínat maminčiným těhotenstvím. První stránky tedy dítěti vyprávějí, kdy a jak se prarodiče dozvěděli tu radostnou novinku a odkdy bylo jasné, zda si v dohlednu pochovají chlapečka, nebo holčičku. Pak nadejde ten velký den. Co se přihodilo v den narození? Jaké bylo počasí? Co se v ten den dělo zvláštního (připomínat to může novinový výstřižek z daného dne)? Ve kterou hodinu se vnouče 131
narodilo? Kdy se ta zpráva donesla k prarodičům? Kdy děťátko uviděli? Jaké měli první dojmy, když ho brali do náručí? Kdo miminku vybral křestní jméno? Co to jméno znamená – jaký je jeho původ? Pak se kruh rozšiřuje. Co se přihodilo v prvním roce od jeho narození? Na prvním místě v rodině. Kde pracoval tatínek? A maminka? Kde bydleli? Patřilo k rodině nějaké zvířátko? Pokud ano, jak se jmenovalo? Vydala se v prvním roce jeho života rodina někam na cesty, nebo prožila zvláštní dovolenou? Stalo se něco dalšího neobvyklého? Narodil se v témže roce nějaký bratranec nebo sestřenice? A co se dělo ve světě? K jakým došlo významným událostem? Kdo stál v čele státu? Kdo byl papežem? Kteří zpěváci byli v módě? Kolik stály různé věci: cédéčko, džíny, lístek do kina? Až se všechno toto dočte dítě v dospívání, bude fascinováno… a tak trochu bude závidět. Prarodiče mohou do knihy zaznamenat i některá užitečná tajemství: například kdo je Zoubková víla39 a co se musí udělat, aby přinesla odměnu; kdo je Ježíšek a proč se vnouče nemusí bát zavalité postavy Santa Clause40. Původně americký zvyk – dítě si dá pod polštář vyviklaný mléčný zub a ráno tam místo něj najde minci nebo dobrůtky jako odměnu od „Zoubkové víly“ – pozn. překl. 39
Ve Francii a Québeku mají místo Ježíška tzv. „Otce Vánoc“, postavu v něčem podobnou americkému Santa Clausovi nebo skandinávským vánočním skřítkům – pozn. překl. 40
132
Na závěr může být zajímavé, když do knihy vlepíme fotografie jednotlivých členů rodiny z doby, kdy byli malí: tatínka, maminky, strýčků, tet, prarodičů. Taková kniha, připravená pro každé z vnoučat, je nedocenitelným dárkem, který vypráví jedinečný příběh. Je to dárek z lásky, do jehož výroby musíme investovat čas, trpělivost a tvořivost. U adoptovaného dítěte je taková kniha, která tentokrát zaznamená příchod maličkého do rodiny, ještě důležitější. Dokládá to následující svědectví.
Svědectví Lucie, maminka tříletého Karlíka41 „Adoptované děti mají svůj zvláštní příběh, často neznají svou minulost nebo o ní mají jen zběžnou představu. V jejich příběhu chybí některé důležité momenty (jméno matky a otce, důvod, proč o ně dítě přišlo, místo narození atd.). Některým lidem takové detaily připadají zbytečné, protože se domnívají, že štěstí se neodvíjí od toho, zda dítě zná tyto drobnosti, nýbrž jakou výchovou projde, kolik lásky se mu dostane a jaké si osvojí hodnoty. Já však tvrdím, že tito lidé se mýlí. Tyto neznámé v identitě dítěte tvoří skulinku, která se v době dospívání může proměnit v obrovskou trhlinu. http://quebecadoption.net (section témoignages)
41
133
Obsah
Úvod................................................................................................... 11
1. Setkání minulosti a budoucnosti............................ 15 Čím se dnešní prarodiče liší od svých předchůdců................15 Co přinášejí prarodiče svému vnoučeti....................................18 Rodinní dějepisci........................................................................18 Spojníky s tradicí...................................................................... 20 Ti, kteří předávají hodnoty........................................................21 Tlumočníci poznatků................................................................ 22 Důvěrníci.................................................................................. 23 Ti, kteří věnují svou pozornost.................................................24 Oáza jistoty a stability............................................................. 25 Nepřímá opora dítěte................................................................ 26 Co přináší vnouče svým prarodičům...................................... 27 Stimulace těla i ducha.............................................................. 28 Pocit kontinuity........................................................................ 29 Zdroj lásky.................................................................................31 Faktory, které ovlivňují prarodičovskou roli............................32
2. Privilegované postavení prarodičů..................... 43 Rozhodnout se, jakým typem prarodiče chceme být............ 45 Láskyplný a vřelý vztah v harmonii všech generací............. 47 Rozdíly mezi babičkou a dědečkem......................................... 53
165
3. Rodiče dospělých, kteří se také stali rodiči.... 59 Nástrahy, kterým by se prarodiče měli vyhnout................... 60 Vměšování se do rozhodnutí rodičů......................................... 60 Role zprostředkovatelů: pozor, nebezpečí!................................ 64 Rivalita mezi babičkou a dcerou nebo babičkou a snachou.... 64 Rivalita mezi prarodiči z otcovy a matčiny strany................. 65 Systematicky stát na straně vnoučete.......................................67 Systematicky stát na straně rodičů...........................................67 Věnovat veškerou pozornost vnoučeti na úkor jeho rodičů... 68 Používat dítě jako informátora..................................................69 Přítomnost, která ubíjí...............................................................69 Přehnaně se angažovat............................................................. 72 Přehnaná touha být ve středu rodinného dění........................ 73 Probouzet žárlivost mezi sourozenci.........................................74 Zneužívání nebo kritizování prarodičů jejich dětmi................74 Pro větší potěšení......................................................................... 75 Mít dobrou paměť..................................................................... 75 Mluvit spolu...............................................................................76 Ujišťovat rodiče, že mají rodičovské kompetence.................... 77 Nabídnout přítomnost, která potěší, ale netíží.........................78
4. Zvláštní situace.................................................................. 81 Prarodiče dvojčat...........................................................................82 Prarodiče adoptovaných dětí..................................................... 84 Prarodiče dětí, které se od ostatních výrazně liší.................. 90 Prarodiče v nově sestavených rodinách po rozvodu............. 99 Prarodiče, kteří děti denně hlídají............................................106 Když se prarodiče musí dožadovat svých práv.....................109 Když prarodiče musí převzít úlohu rodičů............................111 Organizace pomáhající prarodičům........................................112
166
5. Usnadnit kontakty......................................................... 115 Usnadnit návštěvu vnoučete.....................................................116 Bezpečné vybavení...................................................................116 Postýlka..............................................................................116 Dětská židlička..................................................................117 Bezpečné prostředí...................................................................118 Pohovka a vana..................................................................118 Dětská sedačka...................................................................119 Jak upravit prostředí..........................................................119 Velikost předmětů..............................................................120 Doma vyrobené hračky.....................................................121 Respektovat návyky děťátka................................................... 122 Ukázat vnoučeti, že je srdečně vítáno....................................123 Pro prarodiče, kteří bydlí daleko od vnoučete......................124
6. Aktivity, kterými vnouče obdarujeme............... 127 Objevování minulosti.................................................................128 Objevování přírody....................................................................135 Objevování podstaty oslav........................................................138 Radovat se z prostých činností.................................................139
7. Čas běží..................................................................................... 147 Vnouče roste................................................................................148 Od narození do 5 let: plno pusinek a tulení..........................148 Od 5 do 12 let: povídat si a podnikat společné aktivity........149 Od 12 do 18 let: rychlokurz diplomacie.................................152 Rodina se rozrůstá......................................................................155 Prarodiče stárnou........................................................................157
Závěr................................................................................................ 161
167