Jan Balík
DIECÉZNÍ CENTRA ŽIVOTA MLÁDEŽE Vznik, spiritualita, výhledy
O bsah
Slovo na cestu od kardinála Miloslava Vlka...................................................... 13 Seznam zkratek................................................................................................... 17 Úvod.................................................................................................................... 19 PRVNÍ ČÁST Trojiční spiritualita jako východisko činnosti DCŽM 1 Biblický základ trojiční spirituality............................................................... 27 2
Personalistický princip spirituality............................................................... 35 2.1 Antropologický obrat filosofie............................................................... 37 2.2 Interpersonální antropologie................................................................. 42 2.3 Antropologie ruských myslitelů............................................................ 45 2.4 Člověk jako „imago Dei“...................................................................... 47 2.5 Renesance trojiční teologie................................................................... 51
3 Trojiční spiritualita v dějinách...................................................................... 57 3.1 Mnišská spiritualita................................................................................ 57 3.1.1 Sv. Basil........................................................................................ 60 3.1.2 Sv. Jan Kassián............................................................................. 63 3.1.3 Sv. Augustin................................................................................. 63 3.1.4 Sv. Benedikt................................................................................. 67 3.2 Vzájemná láska u zakladatelů škol spirituality.................................... 69 3.2.1 Sv. František................................................................................ 71 3.2.2 Sv. Dominik................................................................................. 72 3.2.3 Devotio moderna a Tomáš Kempenský.................................... 74 3.2.4 Sv. Ignác z Loyoly....................................................................... 75 3.2.5 Sv. Terezie od Ježíše a sv. Jan od Kříže..................................... 78 3.2.6 Sv. František Saleský.................................................................. 80 3.3 Spiritualita oratoře.................................................................................. 82 3.3.1 Vývoj oratoře za sv. Filipa Neriho.............................................. 83 3.3.2 Rozmach oratoří za sv. Jana Bosca.............................................. 85 3.3.3 Fyziognomie oratoře.................................................................... 89 3.4 Život v obecenství podle Dietricha Bonhoeffera................................ 91 4 Eklesiologie společenství II. vatikánského koncilu.................................... 97 4.1 Personalismus Jana Pavla II. a jeho důsledky pro spiritualitu společenství................................................................ 104 4.2 Společenství jako základní ontologické pouto u Benedikta XVI. .. 111
381
4.3 Spiritualita společenství v charismatu Chiary Lubichové................ 114 4.4 Komunita ve zkušenosti Jeana Vaniera.............................................. 120 4.5 Spiritualita společenství, katecheze a formace mladých lidí............ 127 5 Shrnutí poznatků z dějin spirituality.......................................................... 131 DRUHÁ ČÁST Vznik a spiritualita pastorační činnosti DCŽM 1 Vznik a definování základů pastorační činnosti DCŽM........................... 135 1.1 Církevní práce mezi mládeží v době komunismu............................. 135 1.2 Vznik fenoménu setkávání mládeže na faře v Příchovicích............. 138 1.3 Státní tajná bezpečnost a ilegální setkávání mládeže na faře v Příchovicích........................................................................... 148 1.4 Situace setkávání mládeže na faře v Příchovicích po roce 1989....... 151 1.5 Církevní práce mezi mládeží po roce 1989........................................ 154 1.6 Založení Sekce pro mládež ČBK........................................................ 156 1.7 Definování pastorační činnosti DCŽM.............................................. 158 1.8 Rozšíření DCŽM................................................................................. 162 1.8.1 Vesmír v královéhradecké diecézi............................................ 162 1.8.2 Nazaret v pražské arcidiecézi.................................................... 164 1.8.3 Přístav a táborové středisko Archa v olomoucké arcidiecézi............................................................ 166 1.8.4 Ktiš v českobudějovické diecézi.............................................. 167 1.8.5 Diecézní středisko mládeže ve Staré Vsi nad Ondřejnicí v ostravsko-opavské diecézi............................ 168 1.8.6 Mamre v brněnské diecézi........................................................ 169 1.8.7 Maják v banskobystrické diecézi.............................................. 170 1.8.8 Současnost DCŽM.................................................................... 171 1.9 Příčiny rychlého vzniku a rozvoje DCŽM......................................... 172 1.10 Příspěvek spirituality jednoty Díla Mariina pro DCŽM.................. 175 1.11 Systematická a permanentní formace kněží a laiků v DCŽM......... 178 1.12 Vnější kritika DCŽM.......................................................................... 183 2 Spiritualita pastorační činnosti DCŽM...................................................... 191 2.1 Bratrské společenství jako fundament stylu života a činnosti DCŽM................................................................................. 193 2.1.1 Prvky spirituality společenství prožívané v DCŽM................ 193 2.1.2 Komunita DCŽM, sestávající z mladých lidí a kněze............ 201 2.2 Fundamentální metoda předávání evangelia v DCŽM.................... 204 2.2.1 Permanentní otevřenost a aktivní přijetí mladých lidí........... 205 2.2.2 Přednostní volba novodobých chudých................................... 209 2.2.3 Evangelizační dimenze............................................................. 210 2.2.4 Příroda, ticho a hudba................................................................ 211
382
2.3 2.4 2.5
Apoštolské učení v praxi DCŽM........................................................ 214 2.3.1 Slovo na den............................................................................... 217 2.3.2 Aktivní akceptace učení církve................................................. 219 2.3.3 Vnější projev spojení s církví.................................................... 221 Modlitba a svátostný život v praxi DCŽM......................................... 221 Základní projevy kultury DCŽM....................................................... 225 2.5.1 Společenství majetku................................................................ 229 2.5.2 Harmonický styl života.............................................................. 231 2.5.3 Společná spiritualita a odlišnosti v realizaci............................. 234
3 Účinky pastorační činnosti DCŽM............................................................. 235 3.1 Účinky v životě členů týmu................................................................ 238 3.2 Účinky v životě návštěvníků............................................................... 241 TŘETÍ ČÁST Podmínky trvale udržitelného rozvoje DCŽM 1 Podmínky vzniku nového DCŽM.............................................................. 251 1.1 Vnitřní podmínky................................................................................. 252 1.2 Vnější dispozice................................................................................... 253 2 Profil a rozvoj kompetencí člena týmu DCŽM......................................... 257 2.1 Předpoklady pro mladého člena týmu............................................... 258 2.2 Formace mladého člena týmu............................................................. 269 3 Profil a rozvoj kompetencí kněze zodpovědného za DCŽM................... 283 3.1 Předpoklady a rozhodující kompetence kněze pro DCŽM............. 285 3.2 Specifická formace kněze pro DCŽM............................................... 289 4 Specifická témata spojená s chodem DCŽM............................................ 299 4.1 Personální, programová a manažerská oblast DCŽM....................... 299 4.2 Obtížně adaptovatelní mladí lidé....................................................... 304 5 Podmínky udržitelného rozvoje DCŽM.................................................... 307 5.1 Charisma biskupa................................................................................. 308 5.2 Duchovní rozměr................................................................................. 309 5.3 Syndrom vyhoření................................................................................ 310 5.4 SWOT analýza..................................................................................... 312 5.5 Uskutečňování supervize.................................................................... 314 Résumé.............................................................................................................317 Konkluze...........................................................................................................327 Bibliografie........................................................................................................331 Přílohy...............................................................................................................345 English summary..............................................................................................367 Jmenný rejstřík.................................................................................................377
383
KONKLUZE
Existuje více indicií, které opravňují k tvrzení, že dvacet let systematické a spirituálně kvalitní pastorace mládeže významnou měrou přispělo k předávání víry polistopadovým generacím. I přes proklamovanou snižující se religiozitu je každým rokem pokřtěn nemalý počet katechumenů, ve farnostech přibývají mladé rodiny, které s odvahou odolávají soudobým obtížím, přijímají více dětí a angažují se v šíření kultury života. Nejeden mladý kněz přiznává, že účast na SDM či celostátním setkání mládeže byla pro něho důležitým mezníkem pro přijetí povolání. DCŽM, o nichž pojednávala tato monografie, tvoří specifický segment pastorace mládeže, který přináší, jak bylo ukázáno, pozitivní a trvalé účinky v životě mladých lidí. Není to náhoda ani samozřejmost. Proto se vynasnažím v co nejstručnější podobě nabídnout alespoň zásadní pohledy podmiňující stabilizaci a udržitelný rozvoj DCŽM. Vyplývají ze systematického studia. Pastorační nástroj, kterým DCŽM jsou, přináší velké příležitosti. Patří k nim především ojedinělost kvalitního výchovného prostředí. To současně odpovídá i na poptávku ze strany mladých. Přináší dostatek nápadů, zkušeností a možností, jak činnost center dále zkvalitnit, přirozenou spirituální hloubku a katolicitu (v nejširším slova smyslu). Mezi další silné stránky 327
D iecézní
centra života mládeže
DCŽM se řadí finanční dostupnost pro účastníky, hospodárnost, dobré jméno, vysoce kvalitní a motivovaný personál, dobrovolná práce. V době, ve které je pro církev stále obtížnější mladé lidi oslovit, disponují tedy DCŽM velkým potenciálem. Pro udržitelný rozvoj se v budoucnosti ukazují především následná úskalí: rozmělnění spirituálního důrazu; zeslabení prožívaní spirituality společenství; požadavky vyplývající ze vzrůstající rozmanitosti návštěvníků a zvyšující se náročnost na kvalitu, pestrost a odbornost programu; dlouhodobé podfinancování; permanentní přetěžování kněze a mladých členů týmů, mimo jiné i z důvodu trvale narůstající administrativy. Pojednání prokázalo, že se zdařila transformace mnohaleté zkušenosti prožité v době komunismu do nové doby a že DCŽM prozatím stále pružně a vhodně reagují na překotný vývoj ve světě mladých. Pro budoucnost zůstává otázka, jak zajistit přínos a aktuálnost center i nadále. Církev musí, jak píše Jan Pavel II., „velmi rychle a účinně reagovat na problémy dnešního rychle se měnícího světa“ (NMI 44). Lze však očekávat, že hledání odpovědí na sociokulturní změny ve společnosti a v mentalitě mladých lidí bude stále obtížnější. Závisí především na horlivosti a kompetentnosti těch, kteří se v církvi problematice mládeže odpovědně věnují. I pro kněze je „žít dnes“ spojeno s mnoha hledáními, nejistými a neprozkoumanými kroky. Ve své spiritualitě i činnosti si nevystačí pouze s minulým, dokonale ozkoušeným. Také je třeba mít stále na paměti, že realita DCŽM, která není ve své podstatě založena na struktuře a vnějších aspektech, ale na spirituální hloubce, je neustále ohrožena, protože vyžaduje osobní a vědomou angažovanost každého zainteresovaného člena. To se pochopitelně neobejde bez přiměřeně kvalitní, permanentní výchovy, vzdělávání a motivace všech zúčastněných. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že do budoucna kvalitu a rozvoj DCŽM umožní následující doporučená opatření: 328
K onkluze –– zavčas motivovat a dlouhodobě formovat kněze pro službu v DCŽM (jáhenská praxe v DCŽM, farní vikáři v DCŽM, absolvování SFK, zapojování kněží do pastorace mládeže), –– dlouhodobě vyhledávat a vychovávat mladé lidi vhodné pro službu v týmech, –– stabilizovat DCŽM po stránce organizační, ekonomické i personální (každé centrum má vyzkoušený optimální počet členů týmu), –– ustálit pravidelnou finanční subvenci zřizovatele v podobě zajištění mzdových nákladů a minimálně třetiny ročních provozních nákladů (cca 0,5 až 1 mil. Kč), –– vybudovat stabilní profesionální aparát DCŽM pro ekonomické, právní a správní záležitosti (např. ve spolupráci se sekretariátem Sekce pro mládež ČBK využít společného profesionálního fundraisera). Zajímavým návrhem, který se objevil v posledním výzkumu, je supervize. Ta by sloužila ke zlepšení vlastní činnosti a soužití týmu, k rozvoji jeho členů i podpoře vedoucího kněze. Supervizorem by měl být kněz, který sám delší dobu v DCŽM žil a vedl tým, protože má potřebné zkušenosti jak s chodem domu, tak i se soužitím týmu a s jeho vedením. S tímto knězem by do supervize byli zapojeni i zkušení laici, kteří mají pro činnost DCŽM porozumění. Ti potom mohou, s využitím určitého odstupu, jiného úhlu pohledu nebo svou odborností, životu DCŽM velmi prospět. Věřím, že publikace splnila svůj cíl a nastínila některé konkrétní návrhy k obohacení dalšího života, činnosti a rozvoje DCŽM. Je mým přáním, aby posloužila jako možná inspirace pro osoby zodpovědné za pastoraci, kněze i mladé z týmů, především pak pro ty, kteří v budoucnu odpovědnost za tato centra převezmou. Maria ať je vzorem těm, kdo v centrech slouží. Ona se stará, aby Ježíšova přítomnost v církvi rostla a jeho učedníci konali, co 329
D iecézní
centra života mládeže
jim on řekne (Jan 2,5). Kéž je tedy v centrech, která jsou místy přijetí mladých lidí, duchovně přítomna. Jí svěřuji budoucnost DCŽM.
330