Jacques Philippe
Úvod
Na téma modlitby již existuje mnoho výborných knih. Je ještě vůbec třeba psát další? Určitě ne. Před několika lety jsem už na toto téma jednu knihu napsal a neměl jsem v úmyslu o modlitbě psát znovu. Navzdory nebezpečí opakování se v některých bodech jsem se nicméně nedávno cítil vybízen k napsání této knížky. Domníval jsem se, že by mohla některým lidem pomoci vytrvat na cestě osobní modlitby nebo se na ni vydat. Často mám příležitost cestovat do mnoha zemí, kde dávám duchovní cvičení, a velice na mě zapůsobil fakt, že mnoho lidí všech stavů a povolání žízní po modlitbě, ale zároveň má i potřebu určitých záchytných bodů, aby v započaté cestě vytrvali a jejich modlitba byla plodná. Dnešní svět potřebuje nejvíce ze všeho modlitbu. Z ní se mohou zrodit všechny ostatní obnovy, uzdravení, hluboké a plodné proměny naší společnosti, které si tolik přejeme. Naše Země je nemocná a jedině setkání s Nebem ji může uzdravit. Pro 5
církev je dnes nejdůležitějším úkolem zprostředkovat lidem žízeň po modlitbě a učit je, jak se mají modlit. Největším darem, jaký můžeme někomu dát, je umožnit mu, aby zakusil, co to modlitba je, a pomoci mu vytrvat na této cestě, což není vždycky snadné. Kdo má modlitbu, má všechno, protože jen tak může Bůh svobodně vstoupit do jeho života a jednat a činit svou milostí zázraky. Jsem čím dál tím více přesvědčen, že vše vychází z modlitby a že mezi povoláním ducha je na prvním místě a zároveň tím nejnaléhavějším odpověď na výzvu k modlitbě. Projít obnovou modlitby znamená obnovit všechny aspekty vlastního života, a tak nalézt nové mládí. Více než kdy jindy hledá Otec ty, kdo se mu budou klanět v duchu a v pravdě (srov. Jan 4,24). Samozřejmě, že v této oblasti nemáme všichni stejné povolání ani možnosti. Ale dělejme vše, co je v našich silách, a Bůh nám bude věrný. Znám laiky, kteří jsou velmi zaneprázdněni svými rodinnými a profesními povinnostmi, ale ve dvaceti minutách každodenní modlitby dostávají stejné milosti jako mniši, kteří se modlí pět hodin denně. Bůh tolik 6
touží ukázat nám všem, chudým a maličkým, svou otcovskou tvář, aby se stal naším světlem, uzdravením a štěstím. Touží po tom o to více, neboť žijeme ve světě, který není jednoduchý. Mluvit o modlitbě je vždycky prospěšné, protože se tak nutně dotýkáme nejdůležitějšího aspektu duchovního života a vůbec celé lidské existence. V této knize bych chtěl dát několik jednoduchých rad, které by byly přístupné každému, a tím povzbudit všechny, kteří se chtějí vydat na cestu modlitby. Rád bych jim poskytl vedení, aby se jejich život modlitby stal místem blízkého a hlubokého setkání s Bohem, což je také i cílem veškerého tohoto počínání. Ať mohou najít ve věrnosti v modlitbě skutečné světlo, sílu a pokoj, které potřebují k tomu, aby jejich život nesl hojné ovoce, jak si to Pán přeje. Budu hlavně mluvit o osobní modlitbě. Společná modlitba, konkrétně účast na liturgickém životě církve, je základním rozměrem křesťanského života a já jej nechci umenšovat. Nicméně se budu zmiňovat především o osobní modlitbě, protože to je místo, kde se nejvíce setkáváme s těžkostmi. Navíc, společná modlitba se bez osobní modlitby dostává 7
do rizika, že se stane povrchní a že z ní vyprchá veškerá její krása a ztratí svou hodnotu. Liturgický a svátostný život, který není živen osobním setkáním s Bohem a který neslouží tomuto cíli, se může stát nudným a sterilním. Svět prožívá těžké časy a možná, že bude ještě hůř. Proto je nezbytné, abychom se zakořenili v modlitbě, jak nás k tomu vyzývá Ježíš v evangeliu: „Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka“ (Lk 21,36).
8
V Přímluvná modlitba
nými, což by bylo tím nejhorším, co by se mohlo stát! Prosme proto Pána, aby nás osvítil a dal nám poznat, jaký druh lidí a jaké různé situace chce svěřit do naší modlitby a lásky.
3 Když se zdá, že nás Bůh neslyší Lidé se často v souvislosti s přímluvnou modlitbou ptají: co si myslet o těch situacích, kdy se zdá, že Bůh je hluchý k našim prosbám, což se může jevit jako popření slov evangelia, kde nám Ježíš říká, že dostaneme vše, oč budeme s vírou prosit? Jak máme rozumět nevyslyšeným prosbám? Není to lehké žít a porozumět takovéto situaci a myslím si, že v tomto případě se dotýkáme tajemství Boží moudrosti, ke které mám hlubokou úctu, nicméně bych chtěl učinit několik poznámek. Žádná z našich modliteb není nadarmo a ztracena. Dříve či později bude vyslyšena, možná ne v tom okamžiku či tím způsobem, jak bychom si to zrovna přáli, ale tehdy a tak, jak se to bude Bohu líbit podle 213
Dotknout se Boha
jeho plánů, které nás přesahují. Naše modlitby nejsou vždycky vyslyšeny tak, jak si přejeme, ale už jen to, že jsme se za něco modlili, nás přiblížilo Bohu, přimělo nás to k určité duchovní cestě a způsobilo to, že se nám dostalo určité milosti, kterou jednoho dne uvidíme a která nás uchvátí. Ve Druhém listě Korinťanům máme jeden příklad. Pavel třikrát prosí Pána, aby jej osvobodil od „ostnu v těle“. Pán mu odpovídá: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti“ (2 Kor 12,9). Pavel nebyl vyslyšen v konkrétním případě, ale jeho modlitba zdaleka nebyla marná. Dala mu vstoupit do rozhovoru s Bohem, což mu umožnilo více proniknout do blízkosti Boží moudrosti. Tím nejdůležitějším v přímluvné modlitbě není vždycky její předmět, ale vztah s Bohem, který se tím vytváří a rozvíjí a který bude vždy přinášet své plody pro nás i pro ty, za něž jsme orodovali. Bůh nás vždy nevyslyší způsobem, jak si to přejeme, protože my sami někdy potřebujeme učinit konkrétní zkušenost, že Bůh sebou nenechá manipulovat. To je pokušením veškerého pohanství. Bůh nám může darovat všechno na základě naší důvěry 214
V Přímluvná modlitba
a naší modlitby, ale Bůh zůstává absolutním pánem svých darů, které jsou vždy nezištné a zadarmo. Bůh se nepropůjčuje žádné manipulaci – ani vydírání, ani vypočítavosti, ani výčitkám. Je pro nás dobré, abychom to občas zakusili. Jen tak zůstane náš vztah s ním prostý, důvěrný, důvěryplný, dětsky troufalý, ale zároveň naplněný úctou před jeho naprostou suverenitou. Bůh neskládá účty člověku. Paradox křesťanského života spočívá v následujícím: jsme povoláni žít s Bohem v něžné důvěrnosti, která nás činí všemocnými nad jeho Otcovským srdcem, nemůžeme však k ní dojít jiným způsobem než v naprosté a někdy dokonce křižující úctě k jeho suverénní transcendenci a svobodě. „Ale, člověče, kdopak ty vůbec jsi, že si troufáš přít se s Bohem? Copak může říci výrobek mistrovi: »Proč jsi mě udělal zrovna takto?«“ říká svatý Pavel v Listě Římanům (srov. Řím 9,20), když přemítá o pro něj tak bolestném dramatu nevíry části izraelského národa. Na Bohu si nemůžeme vynutit nějaká „práva“. Někdy máme pocit, že když jsme vyvinuli určitou snahu a hodně jsme se kvůli němu namáhali, tak nám Bůh něco dluží a máme právo na jeho požehnání 215
Dotknout se Boha
a milost. Evangelijní podobenství o neužitečných služebnících nám připomíná, že tomu tak není (srov. Lk 17,7-10). Když jsme učinili nějaké dobro či naši povinnost, máme za to Bohu vzdávat díky. Musíme se však oprostit od představ, že tím si můžeme dělat nějaké nároky. Naše dobré skutky nám neudělují žádná „práva“ ani vůči Bohu, ani vůči druhým, což je v protikladu s tím, co si často více či méně otevřeně myslíme. Je pro nás dobré mít stále na mysli absolutní nepodmíněnost Božích darů, jinak se náš vztah k němu i k druhým může zkazit, sejít z cesty lásky a odbočit na cestu čistě lidských kalkulací. Když nás Bůh vyslyší, tak to není díky našim zásluhám či schopnostem, ale díky jeho milosrdenství a nezištnosti jeho lásky. Vyslyšená modlitba není povinností, ale darem. Naše modlitba má být vytrvalá, plná důvěry, dokonce i smělá, ale stále v pokorné podřízenosti a odevzdanosti do Boží vůle. Do našich proseb jsou často přimíchána některá lidská očekávání, která nejsou vždy naprosto čistá. Utrpení z okamžitého nevyslyšení, nutnost setrvávání a vytrvalosti, výzva k trpělivosti nás očišťují a prohlubují, díky čemuž 216
V Přímluvná modlitba
se naše modlitba stane opravdovější, více v souladu s Boží moudrostí, a tím konečně i účinnější a plodnější. Jedná se o očištění a výchovu touhy, což je důležitým článkem duchovního růstu, a tedy i modlitby. „Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí“ (Řím 8,26-27). Závěrem těchto svých úvah bych chtěl ještě dodat, že jedním z nejúčinnějších prostředků, jak prožívat toto očišťování a také růst v pokoře a důvěře, je přednášet naši prosebnou modlitbu v ovzduší díkůčinění nezávisle na tom, zda jsme vyslyšeni, nebo ne. Je ohromující, nakolik je v listech svatého Pavla sjednocena v jednom jediném hnutí prosba s díkůvzdáním. „Buďte vytrvalí v modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře 217
Dotknout se Boha
našemu slovu, abychom mohli hlásat tajemnou pravdu, to je Krista – kvůli tomu jsem teď v žaláři“ (Kol 4,2-3). „O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním“ (Flp 4,6). „První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi“ (1 Tim 2,1). Samotná přímluva má být „prodchnuta díkůvzdáním“. To je nutné k tomu, aby naše modlitba byla hluboká, pravdivá, plodná, aby byla zdrojem požehnání pro nás i pro ostatní. Nic neočišťuje natolik srdce člověka jako díkůvzdání, aby byl schopen zakusit toto blahoslavenství: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“ (Mt 5,8). Navěky buď požehnáno jeho jméno! Amen. 218
Obsah
Úvod...........................................................................................5 I O co v modlitbě jde?.................................................9
1 Modlitba jako odpověď na volání............................19
2 První místo v našem životě patří Bohu...................23
3 Nezištná láska............................................................26
4 Předchuť království...................................................28
5 Poznání Boha a poznání sebe sama.........................32
6 V modlitbě se rodí soucit s bližním........................44
7 Modlitba jako cesta svobody....................................46
8 Modlitba vnáší jednotu do našeho života...............51
II Podmínky plodné modlitby.................................55
1 Modlitba jako místo vnitřního zklidnění...............58
2 Vnitřní postoje, díky nimž je život modlitby plodným.....................................................................62
3 Modlitba živená vírou, nadějí a láskou...................64
4 Brána víry...................................................................66
221
5 Jaká je role pocitů v životě modlitby?.....................68
6 Role a hranice naší inteligence.................................71
7 Dotknout se Boha......................................................77
8 Víra, která otvírá všechny brány..............................79
9 Modlitba a naděje......................................................81
10 Síla pokory.................................................................86
11 Sestoupení do sebe sama..........................................93
12 Modlitba jako čin lásky.............................................95
13 Závěr: teologální ctnosti v modlitbě.....................104
III Boží přítomnost......................................................107
1 Boží přítomnost v přírodě......................................111
2 Bůh se daruje v Kristově lidství.............................116
3 Boží přítomnost v našem srdci..............................118
4 Modlitba Božího slova............................................126
5 Slovo a rozlišování...................................................131
6 Boží slovo jako výzbroj do boje.............................135
IV Praktické rady týkající se osobní modlitby......................................................143
1 Mimo čas vyhrazený pro modlitbu.......................145
2 Vstoupit do rytmu...................................................154
222
3 Začátek a konec modlitby.......................................156
4 Vlastní čas modlitby...............................................160
5 Když není třeba klást si otázku „Co dělat?“..........167
6 Kdy máme být v modlitbě aktivní.........................170
7 Meditace Písma.......................................................171 Čas a okamžik..........................................................172 Jaký text meditovat?.................................................173 Jak konkrétně postupovat?.......................................174
8 Na cestě k nepřetržité modlitbě.............................181
9 Opakované ústní modlitby.....................................185
10 Ježíšova modlitba....................................................190
11 Růženec....................................................................192
V Přímluvná modlitba.............................................197 1 Bůh neodmítne nic těm, kteří mu nic neodmítnou.............................................................206 2 Přímluvná modlitba – místo duchovního zápasu a růstu..........................................................211
3 Když se zdá, že nás Bůh neslyší..............................213
223