Evangelium do kapsy Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě
Úvod do evangelií
P
ojem evangelium pochází z řeckého euaggélion a znamená dobrou zprávu, radostnou zvěst, tj. zvěst spásy, kterou Bůh definitivně dovršuje v Ježíši z Nazaretu. Ježíš je Mesiášem a Pánem, tzn. tím, ve kterém se naplňují přísliby, jež Bůh učinil svému lidu skrze proroky. Ježíšovým narozením se Boží království stává blízkým, přítomným. To je také poselství, kterým samotný Ježíš zahajuje svou veřejnou činnost, když vyzývá k obrácení a k víře v evangelium. V tomto smyslu má slovo evangelium specifický teologický význam, avšak později byl tento termín běžně chápán jako celek spisů nebo knih obsahujících Ježíšovo poselství, tzn. jeho učení, jeho skutky a zázraky. Církev uznává jako kanonická čtyři evangelia, tj. evangelium podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana. První tři se nazývají synoptická, protože je lze postavit vedle sebe a dívat se na ně srovnávajícím pohledem. Jak z hlediska literární formy, tak po obsahové stránce totiž obsahují mnoho podobného a pravděpodobně čerpají
Úvod do evangelií
6
ze společných zdrojů. Janovo evangelium se od nich svým literárním zpracováním značně odlišuje. Evangelia nelze považovat za běžnou biografii, protože nebyla napsána s cílem podat historicky přesný záznam událostí. Nejsou ani pouhou sbírkou Ježíšových výroků a příběhů z jeho života. Jsou teologickým zpracováním zvěsti o Ježíši Kristu, Božím Synu, jenž se pro naši spásu stal člověkem. Každý evangelista předkládá své vlastní vyjádření nevyčerpatelného Kristova tajemství. Jeho práce se podobá spíše práci malíře než dokumentačního fotografa. Právě díky odlišnosti jednotlivých evangelií můžeme stále hlouběji a pokaždé nově pronikat k tajemství Ježíšovy osoby. Cílem však není pouhé intelektuální poznávání, nýbrž utváření osobního vztahu k Ježíši a růst ve víře v trojjediného Boha, jenž se nám zjevuje a zve nás do svého společenství, které je společenstvím lásky mezi Otcem, Synem a Duchem svatým. Právě pozvání k radostnému životu v důvěrném společenství Božské Trojice je i důvodem k tomuto vydání evangelia v kapesním formátu. Papež František nás povzbuzuje ke kaž-
7
Úvod do evangelií
dodenní četbě evangelia, protože skrze jeho slova se setkáváme se samotným Ježíšem, jenž nám zjevuje Otce a naplňuje nás svým Duchem. Člověk však není pouze intelektuální bytostí. Na naší cestě víry hrají důležitou roli i naše smysly, a to nejen zrak (příp. sluch), jenž je stoprocentně zapojen do četby Božího slova (příp. do naslouchání). Skutečnost, že Boží Syn se z lásky k nám stal člověkem a chce mít účast na našich každodenních radostech a starostech, si můžeme připomínat i zdánlivě tak obyčejným gestem, jako je nošení maličké knížky evangelia v kapse oblečení, v příruční tašce či kabelce. Kromě toho, že nám bude všude připomínat láskyplnou blízkost vtěleného Božího Slova, můžeme ho libovolně otevřít a začíst se do něj prakticky kdekoli (například v přeplněném dopravním prostředku, kde se jakákoli větší kniha ani nedá vytáhnout) a kdykoli (i tehdy, když je v mobilu právě vybitá baterie).
81
Matouš 22,46
Velké přikázání — 34Když se farizeové doslechli, že (Ježíš) umlčel saduceje, shromáždili se 35a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých a zeptal se: 36„Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ 37Odpověděl mu: „‘Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.’ 38 To je největší a první přikázání. 39Druhé je podobné: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ 40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Mesiáš, Davidův Pán — 41Když (tak) byli farizeové pohromadě, Ježíš se jich zeptal: 42„Co myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“ 43Řekl jim: „Jak pak ho může David z podnětu Ducha nazývat Pánem? Říká přece: 44 ‘Řekl Hospodin mému Pánu: Zasedni po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele pod nohy.’ 45 Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ 46Na to mu nikdo nedovedl odpovědět ani slovo. A od toho dne se už nikdo neodvážil dávat mu otázky.
337
Jan 15,19
Přikázání lásky — 9Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. 12 To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. 13Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. 14 Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. 15Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. 17 To vám přikazuji: Milujte se navzájem! Nenávist světa; pomoc Ducha svatého — Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás. 19Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří. Že však nejste 18
Jan 15,20
338
ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. 20Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: ‘Služebník není víc než jeho pán.’ Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás. Když zachovali moje slovo, budou zachovávat i vaše. 21Ale to všechno vám způsobí kvůli mému jménu, protože neznají toho, který mě poslal. 22Kdybych byl nepřišel a k nim nemluvil, neměli by hřích; nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu. 23Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. 24Kdybych nebyl mezi nimi vykonal skutky, jaké nevykonal nikdo jiný, neměli by hřích; nyní však je viděli, a (přesto) mají v nenávisti mne i mého Otce. 25 Ale má se splnit slovo napsané v jejich Zákoně: ‘Nenáviděli mě bez příčiny.’ 26 Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. 27Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku.
16
To jsem k vám mluvil, abyste neodpadli. 2Vyloučí vás ze synagogy, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si myslet, že tím uctívá Boha. 3Budou tak 1
339
Jan 16,15
jednat, protože nepoznali Otce ani mne. 4Ale toto jsem vám pověděl, abyste si – až jednou ta chvíle přijde – vzpomněli na to, že já jsem vám to řekl. Neřekl jsem vám to hned na začátku, protože jsem byl s vámi. 5 Nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‘Kam jdeš?’ 6Spíše je vaše srdce plné zármutku, že jsem vám to pověděl. 7Ale já vám říkám pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám. 8 A on, až přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. 9Ze hříchu: že ve mne nevěří; 10ze spravedlnosti: že odcházím k Otci a už mě neuvidíte; 11ze soudu: že vládce tohoto světa je už odsouzen. 12 Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. 13Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. 14 On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. 15Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.