Obsah
Lekce první Nikdy nezvedej oči................................................................. 7 Lekce druhá Buď sebestředný ..................................................................15 Lekce třetí Buď idealista.........................................................................21 Lekce čtvrtá Buď nevěrný........................................................................ 25 Lekce pátá Buď pyšný.............................................................................31 Lekce šestá Nech se vést každou touhou................................................ 37 Lekce sedmá Nepřestávej žvanit............................................................... 45 Lekce osmá Buď líný . ............................................................................. 53
117
Lekce devátá Vnímej život jako zápasiště ................................................ 59 Lekce desátá Buď moralista...................................................................... 65 Lekce jedenáctá Před duší dávej přednost tělu...............................................71 Lekce dvanáctá Buď nezávislý........................................................................77 Lekce třináctá Buď materialista.................................................................. 83 Lekce čtrnáctá Plač nad proměnlivostí věcí................................................ 89 Lekce patnáctá Vyvaruj se prostoty.............................................................. 99 Lekce šestnáctá Nepotkávej Boha.................................................................107 Závěr................................................................................... 113
118
Lekce první Nikdy nezvedej oči
Nikdy nezvedej oči. Nedívej se na nebe. Spokoj se s tím, že jsi chytrý student, co už všechno pochopil.
Buď pragmatik Věř jen tomu, co se dá okamžitě využít. Tak nebudeš mimo, zůstaneš nohama pěkně na zemi a staneš se pravým odborníkem na to, jak si lidmi a věcmi posloužit ve svůj prospěch. Považuj všechno jen za prostředek… člověka nevyjímaje. Vždyť každý a všechno je tu přece pro tvé cíle. Nezkoumej, co se snad skrývá pod povrchem, nikdy se nezkoušej přiblížit tomu tajemství, které popíráš, jen prostě kráčej po své urovnané stezce, protože tak tolik neriskuješ, že se ztratíš nebo poraníš. Všechno, cos kdy chtěl, nakonec získáš. Díky všem svým vytrvalým snahám a ambicím snadno dosáhneš svých nevysokých cílů.
Jenže přijde den, kdy ti svět užitečnosti už nebude užitečný. 7
Podařilo se ti prožít život kdesi daleko od sebe, daleko od tajemství člověka. A bude příliš pozdě poznat přepych žíznících. Přepych hvězd a milování.
Buď realista Věř jen v to, co vidíš. Jen ať se jiní blázni vznášejí do světů nad světem, jen ať si věří v Boha a před proměnlivými hodnotami dávají přednost těm trvalým. Opovrhuj Pojmy s velkým P. Pravdou. Svobodou. Láskou. Dobrem. Spokoj se s tím, co vidíš nebo na co si můžeš sáhnout, a budeš ten, kdo se vyzná. Půjdeš po zemi pěkně rovně, bez rizika, že by tě snad rozkymácel vánek nevýslovna. Jen se dál omezuj. Děláš dobře, že nechceš růst. Nedopusť, aby tě proniklo tajemství. Nedej mu šanci. Žádá si to tvá psychická pohoda. A tvá pýcha jakbysmet. Pokud bys totiž připustil možnost jiné skutečnosti než té, kterou vidíš, cítil by ses ochuzený. Byl bys jen dalším členem klubu chudáčků a ubožáčků. A ty jsi na sebe přece tak hrdý. Tak hrdý, že patříš k těm zdravým lidem, kteří nepotřebují neviditelné prostory, aby mohli dýchat, kteří nepotřebují sosat jako děti mléko iluzí a snů. Připadáš si silný, možná se i považuješ za vědce a rád před plénem prohlašuješ, jak je třeba být věcný. 8
Lekce druhá Buď sebestředný
Všechno vztahuj a obracej k sobě. Všechna stvoření nechť slouží tvému pohodlí, ať už tělesnému, duševnímu, citovému, rozumovému nebo duchovnímu. Buď osou svého života. Druzí ať kolem tebe krouží jak po oběžné dráze. Jsi středem svých zábav, svých snů… Nemáš jiný cíl než sebe. Sám jsi sluncem, jež osvěcuje tvé bytí. A když se cítíš mizerně, jsou to jistě ti druzí, kdo ti vrhají do života stín. Ne, nejsi sobec. Někdy tě i napadne konat dobro – to proto, aby ses pak cítil lépe. Radosti, které bys lidem poskytl zdarma, neznáš. Znáš však své chutě, své touhy a umění se potěšit – to umění těšení tebe, jemuž tak neúnavně vyučuješ i druhé. Rozlišuješ lidi na pouhé dva druhy: na ty, co ti tleskají, a na ty, co si tě dovolují soudit. Ti první jsou tví milovaní služebníci, ti druzí chudáci, ubožáci nebo pitomci, jimž je třeba se vyhnout. Dál se považuj za klíč k úplně všemu, dál zůstaň měřítkem svého i cizích životů. 15
Závěr
Postupů pustošících duši je tolik, že bych mohla napsat ještě mnoho dalších kapitol… možná i druhou knihu. Je tolik metod, jak si zpackat život. Dopřeji však čtenáři volnost uvažovat o nich sám a pokračovat na mém místě. Máme všechny tyto chyby. Ostatně znát je znamená být už na půl cesty k záchraně. Když se však některé z těchto nedostatků rozrostou a poznamenají duši tak zásadně, že si jich už není sama vědoma, svedou ji na scestí… a na konci pokaždé číhá ztroskotání. Jen se rozhlédněte kolem, jedná se téměř o přírodní zákon. Člověk se domnívá, že ta či ona chybka nestojí za řeč. Vskutku ne. Když se však potom stane středem jeho srdce a osou jeho života, je z ní náhle tsunami, která všechno smete. Zničí svého nositele, jeho život a vše, co jej obklopuje. Napsala jsem tyto řádky, abychom v této věci nezůstali slepí. Je snadné svalit vinu na Boha. Ale Bůh dal lidem svobodu. Není vinen tím, co s ní uděláme, ani za to nenese zodpovědnost. 113
Je snadné svalit vinu na Satana, zvlášť když nás stíhá neštěstí. Satan se však směje, neboť se ani nemusel moc snažit, aby přivodil náš pád. Naše povaha tu postačila… Je snadné svalit vinu na druhé, ale i oni jsou lidé jako my, a pokud považujeme za oběti sebe, pak jimi musí být i oni – jak by tedy mohli být zodpovědní za většinu našeho utrpení? Pokud se zásadní chyba pevně usídlí v duši, bývá strůjkyní dalšího lidského údělu. Ano, člověk může tento úděl změnit. Tím, že začne měnit sebe sama. Koho však na konci života napadne ta průzračná myšlenka, aby přestal naříkat a remcat a svalil vinu na sebe? Netvrdím, že si za neštěstí můžeme pokaždé sami. Je však zřejmé – a všichni to můžeme zakusit –, že nejednou ano.
Nakonec pouze vědomí této skutečnosti může změnit běh našeho života. A pokud jsem napsala tyto řádky, pak především proto, abychom nečekali na svůj poslední den, na hodinu zúčtování, ale uvědomili si již teď, jaká síla je nám dána, jaká svoboda poskytnuta. Jsme skutečně strůjci svého osudu. Vlastní charakter může člověka zničit, strhnout jej k nicotě. Jinými slovy, pokud charakterová vada dostoupí závratných hloubek, stane se člověk svým vlastním vrahem, katem svého života. A ďábel může odpočívat. Člověk ho totiž nepotřebuje k tomu, aby se zničil a zřekl se světla. 114
Nepotřebuje ho k tomu, aby udělal ze svého života zbořeniště. Ano, napsala jsem tyto řádky, abychom si tuto skutečnost uvědomili dřív, než bude pozdě. K největším hrůzám totiž člověka strhává ta část sebe, kterou si nepřiznává. Jakmile se však postavíme na světlo celí – ať už je to v jakémkoliv věku –, můžeme být vedeni vpřed po cestě blaženosti. Můžeme změnit svůj úděl tím, že změníme sebe. Tak se všechno znovu zaplaví světlem: Bůh, život i druzí lidé. Kdo by si pomyslel, že jeho hlavní a všudypřítomná vada dávala tak zásadně tvar celému jeho životu? Kdo by si pomyslel, že je možné změnit svůj úděl vlastní proměnou? Tato proměna je možná v každý okamžik. Bůh ji chce a touží po ní. Jakmile k ní dojde, náš život se rozzáří a zalije novými a nádhernými barvami. Proč jsem se rozhodla dát knize takovýto název? Jistě, z legrace. Ale nejen. Také proto, že bylo třeba zaplnit stránky a měla jsem mnoho co povědět. Byla bych klidně mohla nazvat svůj spis: Jak dobře zvládnout život… Jenže čtenář by se cítil podveden. Byl by otevřel knihu… a nalezl mezi prázdnými stránkami jednu jedinou odpověď, jedno jediné slovo: milovat.
115